Fulltextové hledání

Připravenost k orálnímu příjmu je komplexní pojem. V současnosti je zapotřebí více důkazů o tom, jak přistupovat k zahájení orální výživy u nedonošených novorozenců. Pro pokrok v krmení byly vyvinuty různé nástroje pro hodnocení připravenosti k orálnímu příjmu, klinické testy a protokoly. Tyto metody jsou využívány ošetřujícím personálem, zejména dětskými sestrami ale i pečujícími rodiči a jejich záměrem je, aby pomohly se zahájením a následně usnadnily progresi orálního příjmu. Rozpoznání a podpora připravenosti k orálnímu příjmu nedonošeného novorozence může zkrátit dobu hospitalizace a také mít pozitivní dopad na snížení nákladů na zdravotní péči. Podpora efektivního orálního příjmu založeného na přísném hodnocení orálních kompetencí či péči založené na důkazech může také optimalizovat zkušenosti pečovatelů v péči o novorozence, což vede k podpoře a tvorbě vazeb a spokojenosti rodičů.

Střevní mikrobiom se poslední dobou dostává do popředí vědeckého zájmu zejména díky jeho široké škále působení nejen na tkáně, se kterými přichází do přímého kontaktu, ale pomocí různých působků i na tkáně a orgány vzdálené. Existuje již řada popsaných mechanismů, pomocí kterých dokáží mikroorganismy osidlující střevo ovlivnit nejen hostitelský imunitní či endokrinní systém, ale také centrální nervovou soustavu a chování svého hostitele. Studiem mikrobiomu v souvislosti s neurologickými onemocněními se zabývá řada výzkumných týmů, které zkoumají možný vliv konkrétních mikroorganismů a mikrobiálních metabolitů na vznik a vývoj těchto onemocnění. Tato publikace se věnuje těm onemocněním, která jsou v dané souvislosti nejvíce studována a popisována.

Fytofotodermatitidy, i když nejsou tak časté, představují významné zdravotní riziko, zejména u pediatrických pacientů. Tento článek se zaměřuje na fototoxické vlastnosti rostlin, které mohou způsobit vážnou fytofotodermatitidu po kontaktu s kůží a následné expozici UV záření. Nejvýznamnějším představitelem této skupiny rostlin je bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum). Typické klinické projevy fytofotodermatitidy zahrnují erytém, vezikuly, puchýře a přetrvávající hyperpigmentaci. Onemocnění se ale může manifestovat různou závažností od erytému až po nekrotizující defekty. Je důležité u kožních projevů, jejichž příčina není na první pohled jasná, zvážit možnost fytofotodermatitidy. Tento stav bývá často přehlížen, protože jeho příznaky mohou být zaměněny za jiné kožní problémy. Prodloužené hojení, zvýšená citlivost na světlo a možnost chybných diagnóz, například záměna za herpetickou infekci nebo dokonce fyzické týrání dítěte, zdůrazňují nezbytnost přesného rozpoznání a včasného zahájení léčby. V článku jsou diskutovány strategie prevence, první pomoc a léčebné možnosti. Pro správnou diagnózu je klíčové důkladné anamnestické vyšetření, které nám pomůže identifikovat možné rizikové faktory, jako je kontakt s určitou rostlinou. Zvýšení povědomí o tomto stavu a zlepšení léčebných protokolů jsou hlavními cíli tohoto článku, jehož cílem je zlepšit výsledky pacientů a prohloubit odborné znalosti v oblasti léčby fytofotodermatitid způsobených rostlinami, především u dětských pacientů.

Nadváha a obezita představují závažný zdravotní problém u dětí s Downovým syndromem, který negativně ovlivňuje kardiometabolické zdraví, kvalitu spánku i motorické funkce. Cílem tohoto přehledového článku je analyzovat a syntetizovat současné poznatky týkající se prevalence nadváhy a obezity u dětí s Downovým syndromem se zaměřením na identifikaci souvisejících zdravotních komplikací. Dále článek hodnotí dostupné intervenční strategie, které mohou přispět ke zlepšení zdravotního stavu a prevenci obezity v této specifické populaci. Na základě analýzy literatury z posledních deseti let jsou identifikovány klíčové rizikové oblasti, včetně obstrukční spánkové apnoe, dyslipidemií, motorických a ortopedických poruch. Současně jsou diskutovány možnosti dietních a pohybových intervencí a jejich aplikace v pediatrické praxi s cílem podpořit efektivní prevenci a léčbu obezity u dětí s Downovým syndromem.

Nemelanomové kožní nádory (non-melanoma skin cancer, NMSC) představují nejčastější malignity diagnostikované v rozvinutých zemích, přičemž jejich incidence celosvětově stále roste. Tento přehledový článek shrnuje hlavní typy NMSC - bazocelulární karcinom, spinocelulární karcinom a karcinom Merkelových buněk se zaměřením na jejich epidemiologii, rizikové faktory, diagnostiku, léčbu a možnosti prevence. Zvláštní pozornost je věnována strategii primární a sekundární prevence včetně současného výzkumu v oblasti chemoprevence (např. nikotinamid, vitamin D, celekoxib). Dále článek diskutuje význam včasné detekce, chirurgické i nechirurgické terapeutické přístupy, a nové trendy v systémové léčbě pokročilých nebo recidivujících forem. Text upozorňuje na rostoucí potřebu edukace veřejnosti a multidisciplinární přístup ke zlepšení výsledků léčby a prevence těchto častých onemocnění.

Laterální krční rezistence často představují diagnostickou výzvu v praxi dětského lékaře. Cílem naší prezentace je poukázat na klinické, zobrazovací a histologické charakteristiky nejčastějších příčin zduření na krku v dětském věku a pokusit se tak dosáhnout vzájemného srovnání mezi jejich entitami a umožnit co nejpřesnější předoperační diagnózu. Autoři prezentují diagnostický postup u 16letého chlapce s měsíc trvajícím zduřením na levé straně krku v oblasti submandibulární, o velikosti 4 × 3 cm. Na základě palpačního vyšetření, lokalizace na levé straně krku v submandibulární oblasti a s využitím ultrazvukového, CT a cytopatologického vyšetření jsme po konzultaci s dětským ORL specialistou doporučili kompletní extirpaci z důvodu podezření na branchiální cystu z druhého branchiálního oblouku.

Cílem tohoto sdělení je poskytnout přehled dat s ohledem na kombinaci trifluridin-tipiracil + bevacizumab v rámci 3. linie léčby metastatického onemocnění. Jsou prezentovány hlavní výsledky registrační studie SUNLIGHT, aktuální metaanalýzy a podskupinové analýzy studie SUNLIGHT. Současně jsou diskutována i data z reálné klinické praxe, včetně výsledků vlastního souboru pacientů léčených touto kombinací.

Cílená léčba nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) zaznamenala v posledních letech další významný posun. Do praxe byly uvedeny nové cílené preparáty (RET, KRAS, MET, ROS1, BRAF inhibitory, HER2 blokáda). Dále se rozšířila indikace terčové terapie do adjuvantního užití (osimertinib, alectinib) či do kombinace s chemoterapií (osimertinib). Zásadním převratem je objevení bifázické protilátky amivantamab, efektivní v léčbě NSCLC se senzibilizujícími mutacemi a v léčbě rezistentní EGFR mutace inzerce v exonu 20. Tento pokrok přispívá k další precizní personalizaci léčby NSCLC s řídícími mutacemi, která se tímto rozděluje na několik subtypů s individuálním typem vhodné terapie.

Bronchiální astma, řadící se mezi chronická plicní onemocnění, zásadním způsobem ovlivňuje každodenní život pacienta. Adherence k léčbě a správná inhalační technika jsou nezbytnou součástí pro dosažení cílů terapie. Cílem článku je podání přehledu publikovaných prací hodnotících vliv farmaceutem vedené intervence na adherenci k léčbě nebo inhalační techniku u dospělých pacientů s bronchiálním astmatem. Rešerší literatury v databázích PubMed a Scopus bylo identifikováno celkem 23 studií. Z jejich analýzy vyplynulo, že intervence farmaceuta v jakékoliv podobě měla pozitivní vliv na oba výše uvedené sledované jevy i na výsledky terapie bronchiálního astmatu a může významnou měrou přispívat ke zlepšení kvality života pacientů.

Arteriální hypertenze patří k ovlivnitelným rizikovým faktorům aterosklerózy a její časná léčebná intervence významně snižuje kardiovaskulární morbiditu a mortalitu. Léčbu se snažíme přizpůsobit konkrétnímu pacientovi na míru dle tíže hypertenze a jeho kardiovaskulárnímu i metabolickému rizikovému profilu. Trendem současné terapie je využívání fixních kombinací, neboť nám umožní rychlejší dosažení cílových hodnot krevního tlaku s menším množstvím nežádoucích účinků a zejména zlepšení adherence k léčbě. Kombinace beta-blokátoru (bisoprololu) a inhibitoru ACE (perindoprilu) má komplementární účinky na sympatický nervový systém a osu renin-angiotensin-aldosteronovou. Kombinace těchto léků účinně snižuje krevní tlak i tepovou frekvenci, což zlepšuje kardiovaskulární prognózu vybraných nemocných. Článek je věnován indikacím těchto léků u pacientů jak v léčbě nekomplikované hypertenze, tak v sekundární prevenci u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Důraz je kladen zejména na postavení beta-blokátorů.

Diftérie představuje důležité, znovu se objevující infekční onemocnění. Patří mu zvýšená pozornost ze stran lékařské komunity, a to nejen v primární péči, ale napříč všemi obory. Nejrozšířenějším původcem je bakterie Corynebacterium diphtheriae. Existují dvě formy onemocnění: kožní a respirační. Lékem první volby jsou penicilinová antibiotika. Kromě úvodního stručného popisu mikroorganismu se následující text zaměří na tři kazuistiky pacientů, u nichž bylo v kultivačním vyšetření identifikováo Corynebacterium diphtheriae jako etiologické agens. První případ je respirační, další dva kožní formy. Je popsán průběh onemocnění, nezbytnost izolace na infekčním oddělení a realizovaný terapeutický postup. Dále je uveden lokální epidemiologický přehled incidence a závěrečné zhodnocení uvedených případů a nemoci samotné.

Článek ukazuje kazuistiku pacienta s neléčenou arteriální hypertenzí a fibrilací síní s rychlou komorovou odpovědí. Stav nemocného se komplikoval rozvojem srdečního selhání při arytmií indukované kardiomyopatii. Následuje rozbor kazuistiky se zaměřením na vhodnou léčbu arteriální hypertenze u pacienta s fibrilací síní a význam bradykardizující léčby pro prevenci a léčbu srdečního selhání.

Tranzientní hypogamaglobulinemie je poměrně častá primární protilátková imunodeficience kojenců a batolat se širokým klinickým obrazem. Patofyziologickým podkladem je opožděný nástup tvorby vlastních imunoglobulinů, rezultující v přechodný pokles sérové koncentrace IgG u kojence. THI většinou spontánně odezní ve věku 2 až 6 let. V laboratoři dominuje snížená sérová koncentrace IgG (ev. i IgA a IgM) při normálním zastoupení B-lymfocytů. V diferenciální diagnostice zvažujeme i jiné imunodeficience. Velmi důležitá je mezioborová spolupráce.

Atopická dermatitida (AD) začíná u většiny dětí v raném dětství, v 80 % před dosažením věku 6 let. A právě zkušenosti z raného dětství významně ovlivňují další psychosociální vývoj. Děti předškolního věku se učí sociálním dovednostem, které zahrnují poznávání vrstevníků, komunikaci, naslouchání a spolupráci. Viditelné projevy AD bývají příčinou stigmatizace. Mohou vést k ostychu, nízkému sebevědomí, vyhýbání se kolektivu a rozvoji duševních poruch. Proto je důležité děti s těžkou formou AD adekvátně a včasně léčit, a tím zlepšit nejen stav jejich kůže a psychiky, ale také kvalitu jejich života. Možnosti léčby těžké AD u dětí mladších 6 let jsou omezené, protože systémová imunosupresiva v této věkové skupině nejsou oficiálně schválená a mohou představovat bezpečnostní riziko. Dupilumab je první biologickou léčbou schválenou EMA (European Medicines Agency) pro děti s těžkou AD od 6 měsíců věku. Léčba dupilumabem po dobu 3 let u dětí ve věku 6 měsíců do 11 let se středně těžkou až těžkou AD prokázala přijatelný dlouhodobý bezpečnostní profil a přetrvávající účinnost, které jsou konzistentní s výsledky studií u dalších věkových skupin (dospívající a dospělí). V článku prezentuji dvě kazuistiky našich dětských pacientek předškolního věku, které jsou úspěšně léčené dupilumabem.

Druhá část přehledového článku o ADHD se zaměřuje na časté komorbidní poruchy vyskytující se současně s ADHD, jejich diferenciální diagnostiku a současné farmakoterapeutické přístupy zaměřené na ADHD i jednotlivé komorbidity. Rovněž se věnuje problematice automutilačního a suicidálního chování u pacientů s ADHD a možnostem jeho farmakologické intervence.

Úvod: Nehojící se rány představují významný medicínský a socioekonomický problém. Zásadním faktorem v jejich patogenezi jsou mikrobiologická agens, která mohou ovlivňovat nejen rychlost, ale i samotnou možnost zhojení. Cílem studie bylo analyzovat spektrum mikroorganismů izolovaných z nehojících se ran a posoudit jejich vliv na délku a úspěšnost zhojení.  Metodika: Do observační ambispektivní studie byli zařazeni pacienti s chronickými ranami léčení na chirurgické ambulanci Vojenské nemocnice Olomouc v období od srpna 2021 do září 2023. U pacientů se známkami infekce byly provedeny stěry z rány Levineho technikou a kultivace na standardních mikrobiologických půdách. Byla zaznamenána anamnestická data pacientů, charakteristiky rány a průběh léčby.  Výsledky: Studie zahrnovala 149 pacientů s průměrným věkem 64,4 let. Mikrobiologické vyšetření bylo provedeno u 110 ran, z nichž 103 (93,6 %) vykázalo pozitivní nález. Nejčastěji byly detekovány rody Staphylococcus, Proteus a Streptococcus. Přítomnost rodů Proteus, Pseudomonas a Escherichia byla významně spojena s prodloužením hojení (o 87, 72 a 35 dní). Kolonizace ran těmito bakteriálními rody tedy prodloužila dobu léčby, ale neovlivnila celkovou šanci na zhojení rány. Závěr: Přítomnost specifických mikroorganismů, zejména gramnegativních bakterií, má zásadní vliv na průběh hojení. Cílená mikrobiologická diagnostika a racionální antibiotická terapie jsou klíčem k optimalizaci výsledků léčby v klinické praxi dermatologa, chirurga, praktických lékařů a lékařů dalších specializací.

Dietní vláknina, klíčová složka rostlinných potravin, je nezbytná pro udržení zdraví a prevenci různých onemocnění. Přestože jsou její přínosy dobře zdokumentované, příjem vlákniny v západních populacích je výrazně pod doporučenými hodnotami, průměrně pouze 15–16 g denně oproti doporučovaným 25–35 g denně. Tento nedostatek je spojen se zvýšeným rizikem obezity, diabetu 2. typu, kardiovaskulárních onemocnění a některých typů rakovin. Článek poskytuje komplexní přehled o vlivu vlákniny na zdraví, včetně jejích účinků na pocit sytosti, regulaci hladiny cukru v krvi, snížení hladiny cholesterolu, snížení míry zánětu a zlepšení funkce trávicího traktu. Rovněž zdůrazňuje specifické přínosy vlákniny při různých patologických stavech, jako je rekonvalescence po infarktu myokardu a gastrointestinální poruchy. Dále popisuje roli vlákniny v řízení obezity díky zlepšenému pocitu sytosti a snížení kalorického příjmu a její schopnost kontrolovat hladinu glukózy v krvi u diabetu 2. typu. Praktická dietní doporučení a příklady pokrmů bohatých na vlákninu ukazují, jak dosáhnout adekvátního příjmu vlákniny. Zvýšení příjmu dietní vlákniny je zásadní pro prevenci onemocnění a zlepšení celkového zdraví.

Atopická dermatitida (AD) začíná u většiny dětí v raném dětství, v 80 % před dosažením věku 6 let. A právě zkušenosti z raného dětství významně ovlivňují další psychosociální vývoj. Děti předškolního věku se učí sociálním dovednostem, které zahrnují poznávání vrstevníků, komunikaci, naslouchání a spolupráci. Viditelné projevy AD bývají příčinou stigmatizace. Mohou vést k ostychu, nízkému sebevědomí, vyhýbání se kolektivu a rozvoji duševních poruch. Proto je důležité děti s těžkou formou AD adekvátně a včasně léčit, a tím zlepšit nejen stav jejich kůže a psychiky, ale také kvalitu jejich života. Možnosti léčby těžké AD u dětí mladších 6 let jsou omezené, protože systémová imunosupresiva v této věkové skupině nejsou oficiálně schválená a mohou představovat bezpečnostní riziko. Dupilumab je první biologickou léčbou schválenou EMA (European Medicines Agency) pro děti s těžkou AD od 6 měsíců věku. Léčba dupilumabem po dobu 3 let u dětí ve věku 6 měsíců do 11 let se středně těžkou až těžkou AD prokázala přijatelný dlouhodobý bezpečnostní profil a přetrvávající účinnost, které jsou konzistentní s výsledky studií u dalších věkových skupin (dospívající a dospělí). V článku prezentuji dvě kazuistiky našich dětských pacientek předškolního věku, které jsou úspěšně léčené dupilumabem.

Infekce močových cest (UTI - urinary tract infection) řadíme mezi nejčastější bakteriální infekce. UTI jsou vedle infekcî hornîch cest dýchacîch druhé z nejčastějšîch infekčnîch onemocněnî v populaci. UTI jsou také jednou z nejčastějších nozokomiálních infekcí. Jsou častou komplikací spojenou se zavedeným močovým katétrem (CAUTI), zejména při dlouhodobé katetrizaci, nebo v souvislosti s endoskopickými výkony, po kterých je zaváděn katétr. Nejlepším způsobem prevence katetrizačních infekcí je omezení zbytečné a neindikované katetrizace. Moderní medicína se musí opakovaně zabývat hledáním nových způsobů profylaxe před invazivními výkony i léčbou UTI se zaměřením na narůstající četnost rezistenci bakteriálních kmenů při současném nadužívání leckdy neindikované antibiotické terapie. Článek se snaží zhodnotit současné důkazy o prevalenci, rizikových faktorech a opatřeních, která lze přijmout k prevenci infekce při katetrizaci moči.