SPRÁVNÝ ZÁPIS NÁZVŮ ÚČINNÝCH LÁTEK
Při označování léčiv se používají tzv. INN názvy (international non-proprietary names), které se ovšem mají počešťovat.
Čeští zdravotníci v odborných textech velmi často dávají přednost latinizované podobě (jako např. diclofenac), nicméně počešťování těchto názvů je v souladu s doporučením Názvoslovné komise Světové zdravotnické organizace (SZO) a mělo by se v českých odborných článcích uplatňovat.
Zde shrnujeme několik základních pravidel pro správné počešťování názvů léčiv, která využijete při práci se zahraničními zdroji.
1. Na konci českých lékopisných názvů vypouštíme němé -e.
2. Dávejte pozor při psaní c/k.
Ve spoustě případů totiž vyslovujeme „c“ jako „k“, a proto by tak název měl být i zapsán.
Ovšem není to tak vždy – v latině se souhláska „c“ vyslovuje před e, i, y, ae jako české „c“, takže v těchto situacích zůstane „c“ zachováno i při psaní.
Pomůcka: jméno CICERO – před těmito písmeny zůstává vyslovované „c“, v ostatních napište "k".
3. Pozor na -q- – v různých souhláskových skupinách se mění na jiná písmena.
4. Zatímco souhlásková skupina „ph“ je vždy nahrazována písmenem „f“, skupina písmen „th“ tam, kde ji najdete v originálních INN názvech, zůstává.
Jde o odlišení situace, kdy originálně bylo řecké písmeno théta (ϑ) → th, od situace, kde by původně bylo řecké tau (ô) → t.
V běžné češtině už bylo zjednodušení dokonáno, takže obvyklý (správný!) zápis je např. etanol, metadon, ovšem chemické a lékopisné názvy v odborných textech si ještě zachovávají tendenci výše zmíněné situace odlišovat.
Další typický příklad se všemi výše zmíněnými formami je např. dextromethorfan.
Správnou podobu lékopisných názvů lze najít v databázi SÚKL či na www.aislp.cz.