Prakt. lékáren. 2007; 3(4): 177-180

Močovina - vlastnosti, použití a praktické zapracování do topických polotuhých základů

PharmDr. Zbyněk Sklenář Ph.D
Vyšší odborná škola zdravotnická, Plzeň

Močovina se řadí mezi často předepisovaná léčiva v zevní dermatologické terapii individuálně připravovaných léčivých přípravků (IPLP). Jedná se však o látku relativně málo stabilní. Pro přípravky, které ji obsahují, je třeba zajistit vyhovující pH a vystříhat se některým inkompatibilitám. Rovněž správné galenické zpracování závisí na koncentraci močoviny a povaze základu, do kterého má být zapracována. Cílem příspěvku je seznámit čtenáře s vlastnostmi močoviny, jejím základním použitím v dermatologické praxi, možnostmi zapracování do polotuhých základů nejčastěji používaných v magistraliter receptuře (Synderman, Cutilan, Ambiderman, neoaquasorbový krém) s ohledem na předepisované koncentrace močoviny a poukázat na některé chyby v receptuře.

Klíčová slova: močovina, stabilita močoviny, laktátový tlumivý roztok, zapracování do polotuhých základů

Zveřejněno: 1. září 2007  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Sklenář Z. Močovina - vlastnosti, použití a praktické zapracování do topických polotuhých základů. Farmacie pro praxi. 2007;3(4):177-180.
Stáhnout citaci

Reference

  1. Agner T. An experimental study of irritant effects of urea in different vehicles. Acta Derm Venereol Suppl (Stockh.) 1992; 177: 44-46. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
  2. Československý lékopis, vydání čtvrté. Praha: Avicenum 1987.
  3. Český lékopis 2002. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s. 2005. 4527.
  4. Fadrhoncová A. Farmakoterapie kožních nemocí. 2., přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Grada Publishing s.r.o.1999. 416 s.
  5. Hartke K et al. Arzneibuch-Kommentar. Wissenschaftliche Erläuterungen zum Europäischen Arzneibuch. Stuttgart: Wissenschaftliche Verlagsgesellschaft mbH 1999. Band II/2: H7.
  6. Melichar B et al. Chemická léčiva. 3., přeprac. a dopl. vydání. Praha: Avicenum 1987. 467.
  7. Nolting S. Harnstofftherapie bei Mykosen. Hautarzt 1989; 40 Suppl 9: 76-77. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
  8. Peuke C, Dreeke-Ehrlich M. Rezeptur Leitlinien für die rationale Herstellung. Stuttgart: Deutscher Apotheker Verlag Stuttgart 2005. 242-244.
  9. Pokyn LEK-5 Doporučené doby použitelnosti léčivých přípravků připravovaných v lékárně. Věstník SÚKL 2001; 7: 7-9.
  10. Proksch E. Harnstoff in der Dermatologie. Dtsch med Wschr 1994; 119: 1126-1230. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
  11. Przybilla B, Kaudewitz P, Bieber K. Harnstoff in Kombination mit Dithranol zur Therapie der Psoriasis vulgaris. Hautarzt 1989; 40 Suppl 9: 54-57. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
  12. Raab W. Biochemie, Pharmakologie und Toxikologie von Harnstoff. Hautarzt 1989; 40 Suppl 9: 23-26. Přejít k původnímu zdroji...
  13. Stüttgen G. Penetrationsförderung lokal applizierter Wirkstoffe durch Harnstoff. Hautarzt 1989; 40 Suppl 9: 27-31. Přejít k původnímu zdroji... Přejít na PubMed...
  14. Wohlrab W. Einführung Neurodermatitis und Harnstoff. Hautarzt 1992; 43 Suppl 11: 1-4. Přejít k původnímu zdroji...
  15. Wohlrab W. Wiederfindungsrate von extern angewandten Glucokortikoiden auf der Hautoberfläche. Derm Mschr 1986; 172: 615-619.
  16. Wohlrab W. Der Einfluss von Harnstoff auf die Wasserbindungskapacität der menschlichen Hornschicht. Derm Mschr 1988; 174: 622-627.
  17. Wolf G, Süverkrüp R. Rezepturen Probleme Erkennen, Lösen, Vermeiden. Stuttgart: Deutscher Apotheker Verlag Stuttgart 2002. 192 s.
  18. Zathurecký L, Rybáček L, Rybáček L ml. Stabilita a stabilizácia liečiv. 1. vyd. Martin: Osveta 1971. 279.