Dermatologie pro praxi, 2016, číslo 2

Slovo úvodem

Co dnes trápí ambulantní specialisty?

Zorjan Jojko

Dermatol. praxi. 2016;10(2)  

Přehledové články

Aktuální pohled na fotoprotekci kůže

Current view on skin photoprotection

MUDr. Jiří Ettler, doc. MUDr. Karel Ettler, CSc.

Dermatol. praxi. 2016;10(2):54-59 | DOI: 10.36290/der.2016.013  

Ochrana kůže před slunečním zářením je souhrnem opatření zamezujících expozici kůže nežádoucím účinkům ultrafialového záření. Tato opatření spočívají v první řadě v zodpovědném chování rizikových jedinců, vyhýbaní se ostrému polednímu slunci, nošení fotoprotektivních oděvů a aplikaci opalovacích krémů na slunci exponovanou kůži. Speciální pozornost je třeba věnovat ochraně dětí a imunosuprimovaných jedinců. Velmi diskutovaným tématem je vitamin D – jeho role v organizmu, optimální hladina a praktické implikace částečné závislosti jeho syntézy na ultrafialovém záření. Kromě organizovaných osvětových preventivních akcí i dlouhodobých projektů hrají...

Fotodermatózy

Photodermatoses

MUDr. Marie Policarová

Dermatol. praxi. 2016;10(2):60-61 | DOI: 10.36290/der.2016.014  

Fotodermatózy jsou kožní choroby způsobené zvýšenou citlivostí kůže vůči slunečnímu záření. Dělíme je do 4 hlavních kategorií: 1) imunologicky zprostředkované fotodermatózy, mezi které řadíme polymorfní světelnou erupci, aktinické prurigo, hydroa vacciniforme, solární kopřivku a chronickou aktinickou dermatitidu, 2) léky indukovaná a chemicky indukovaná fotosenzitivita, kam patří fototoxické a fotoalergické reakce, porfyrie, 3) dermatózy, které se zhoršují světlem, 4) fotodermatózy v souvislosti s poruchou reparace DNA. Přes velmi široké spektrum nemocí je jejich terapie podobná, základ spočívá v důsledné fotoprotekci prostředky obsahující ochranné...

Využití omalizumabu v dermatologii

Use of omalizumab in dermatology

MUDr. Iva Karlová

Dermatol. praxi. 2016;10(2):66-69 | DOI: 10.36290/der.2016.016  

Omalizumab je humanizovaná monoklonální anti-IgE protilátka. Váže se na cirkulující IgE, po navázání na IgE vzniká biologicky inertní molekula, která brání další reakci mezi IgE a receptorem pro FcεR1 na mastocytech a bazofilech. Omalizumab ovlivňuje aktivitu mastocytů, které se při této terapii stávají stabilnější. Zvyšuje se práh pro jejich degranulaci, v důsledku které dochází k uvolnění vazoaktivních mediátorů. Omalizumab byl primárně indikován pro terapii pacientů s astmatem, tato indikace byla rozšířena o chronickou spontánní kopřivku. Účinnost a bezpečnost omalizumabu byla prokázána ve 3 randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích...

Monoterapie adapalenem u pacientů s akné – výsledky otevřené klinické studie I. část neintervenční klinické studie s hodnocením účinnosti monoterapie adapalenem u pacientů s acne vulgaris

Monotherapy of adapalene in patients with Acne vulgaris – results of an open clinical study

doc. MUDr. Jarmila Rulcová, CSc., PharmDr. Milica Molitorisová

Dermatol. praxi. 2016;10(2):70-75 | DOI: 10.36290/der.2016.017  

V článku jsou uvedeny výsledky klinického sledování účinnosti adapalenu v léčbě acne vulgaris I. a II. stupně. Studie proběhla v období od února 2015 do června 2015 ve 25 dermatologických pracovištích České republiky. Celkový počet pacientů činil 223. Léčba trvala 8 týdnů se 4 klinickými kontrolami. Studie prokázala účinnost monoterapie adapalenu, kdy po 8 týdnech léčby došlo ke snížení zánětlivých projevů akné o 67 % a nezánětlivých projevů o 62 %. Rovněž bylo prokázáno statisticky významné snížení stupně akné. Současně byly zhodnoceny nežádoucí účinky, adherence k léčbě, kvalita života a informace poskytnuté pacientům. Účast ve studii řádně ukončilo...

Novinky v epidemiologii a léčbě dermatofytóz

Current epidemiology and the treatment options of dermatophyte infection

doc. MUDr. Ivana Kuklová, CSc., Jiřina Stará, Kateřina Sedláková

Dermatol. praxi. 2016;10(2):76-79 | DOI: 10.36290/der.2016.018  

odběrů. Dermatofyty byly vykultivovány v 807 případech. Nejčastěji diagnostikovaným dermatofytem bylo T. rubrum (91,5 %), následovalo T. interdigitalie (4,5 %) a M. canis (1,8 %). Ostatní dermatofyty jako A. benhamiae, T. tonsurans, E. floccosum a M. gypseum byly vzácnější. Spektrum dermatofytů je podobné jako v minulých letech, vysoký podíl antropofilních druhů odpovídá městské populaci. Cílem práce je podat přehled současných a budoucích možností antimykotické léčby dermatofytóz.

Seborrhoická dermatitida ve vlasech

Seborrheic dermatitis of the scalp

MUDr. Kateřina Klauzová

Dermatol. praxi. 2016;10(2):80-82 | DOI: 10.36290/der.2016.019  

Seborrhoická dermatitida je chronické recidivující erytematoskvamózní onemocnění postihující v určité formě velké množství populace. Může se projevit v kterémkoliv věku a postihuje oblasti se zvýšenou tvorbou mazu, nejčastěji oblast kštice. Etiopatogeneticky hrají stěžejní holi kvasinky rodu Malassezie. Nejedná se většinou o závažné onemocnění, ale může snížit kvalitu života. Diagnostika se opírá zejména o klinický obraz. Zejména v oblasti kštice může imitovat psoriázu. V diferenciální diagnostice může pomoci i neinvazivní dermatoskopické vyšetření, kde byly popsány pro seborrhoickou dermatitidu zcela typické obrazy. Terapie vychází zejména z aplikace...

Sdělení z praxe

Gorlin-Goltzův syndrom

Gorlin-Goltz syndrome

MUDr. Linda Vavříková, MUDr. Martin Tichý, Ph.D., MUDr. Martina Bienová, Ph.D., MUDr. Jiří Hyjánek, Ph.D.

Dermatol. praxi. 2016;10(2):88-90 | DOI: 10.36290/der.2016.021  

Gorlin-Goltzův syndrom neboli syndrom névoidních bazaliomů je autozomálně dominantně dědičné onemocnění s variabilní expresivitou a úplnou penetrancí (2) způsobené mutací PTCH genu, který se nachází na dlouhém raménku 9. chromozomu. Asi 40 % mutací vzniká de novo (3). Tento syndrom je charakterizován výskytem mnohočetných bazaliomů spolu s dalšími vývojovými odchylkami – odontogenními keratocystami čelistí, kongenitálními skeletálními abnormalitami, rozšířeným kořenem nosu, hypertelorizmem, neurologickým postižením, fibromy ovárií a vrozenými vadami ledvin a močových cest. Tzv. névoidní fáze onemocnění, která přichází v raném dětství, je charakterizována...

Receptář magistraliter

Nové možnosti magistraliter přípravy v dermatologii - inovativní pěnový základ Espumil

New possibilities extemporaneous preparation in dermatology - innovative foam base Espumil

PharmDr. Sylva Klovrzová, Mgr. Soňa Brtnová, MUDr. Lada Novotná

Dermatol. praxi. 2016;10(2):84-87 | DOI: 10.36290/der.2016.020  

Pěnový základ Espumil rozšiřuje možnosti individuální přípravy léčiv v lékárnách. Článek uvádí využití pro léčivé látky běžně používané v dermatologii, jako jsou dexamethason, ichthamol, mikonazol, chlorhexidin a minoxidil. Tyto pěnové přípravky jsou vhodné pro aplikaci do vlasů a ochlupené části pokožky.

Firemní informace

Sluneční záření a jak se chránit před jeho negativními účinky

Sunlight and how to protect from its negative effects

MUDr. Jan Šternberský

Dermatol. praxi. 2016;10(2):62-65  

Vzhledem k pokračujícímu nárůstu incidence kožních nádorů, jejichž vazba k působení slunečního záření je zřejmá, se stále více do popředí dostává problematika fotoprotekce. V tomto článku jsou probrány účinky slunečního záření na kůži a možnosti fotoprotekce s bližším zaměřením na sunscreeny řady Anthelios od firmy LaRoche-Posay.

Doškolování mladých lékařů / studijní materiál v kostce

Mycosis fungoides a klinické varianty Mycosis fungoides

Summary

MUDr. Eliška Langerová

Dermatol. praxi. 2016;10(2):91-93 | DOI: 10.36290/der.2016.022  

Mycosis fungoides je primárně kožní T-buněčný non-Hodgkinský lymfom. Klinický obraz tohoto nemocnění je velmi pestrý, s čímž souvisí i většinou dlouhá diagnostická latence. Terapie je kombinovaná a multioborová. Jedná se o poměrně indolentní variantu kožního lymfomu v závislosti na stadiu a rozsahu onemocnění. Kromě klasické formy mycosis fungoides rozlišujeme další 3 klinické varianty: pagetoidní retikulózu, folikulární mucinózu a granulomatozní ochablou kůži.

Informace

XV. Dermatologický seminář v Koutech nad Desnou

MUDr. Eliška Janičová

Dermatol. praxi. 2016;10(2):97-98  

Abstrakta

XIX. Olomoucká dermatologická konference

18. března 2016

Dermatol. praxi. 2016;10(2):94-96