Poruchy spánku v pediatrii, část 2 - parasomnie, poruchy dýchání ve spánku, narkolepsieSleep disorders in pediatric practice, part 2 - parasomnias, sleep disordered breathing, narcolepsydoc. MUDr. Iva Příhodová, Ph.D.Pediatr. praxi. 2022;23(2):93-96 | DOI: 10.36290/ped.2022.018 Ve druhé části článku o spánkové medicíně v pediatrii jsou popsány nejčastější parasomnie, poruchy dýchání ve spánku a narkolepsie. Parasomnie (náměsíčnost, noční děsy, noční enuréza) mají tendenci s věkem ustoupit nebo zcela vymizet. Zatímco enuréza představuje převážně sociální problém, náměsíčnost je spojena s rizikem zranění. Obstrukční spánková apnoe je porucha dýchání ve spánku, která má maximum výskytu v předškolním věku. Kromě negativního dopadu na kognitivní funkce a chování dítěte ovlivňuje také kardiovaskulární systém a metabolické parametry. Významný rizikový faktor představuje obezita. Narkolepsie je vzácné chronické onemocnění, které se projevuje nadměrnou denní spavostí. Příznaky mohou být nenápadné - školní selhávání, nepozornost, změny chování. Diagnostiku poruch dýchání ve spánku a narkolepsie umožňuje noční polysomnografie. |
Parasomnie - prehľad pre klinickú praxParasomnias - overview for clinical useMUDr. Lucia RačanskáPsychiatr. praxi. 2023;24(1):18-21 | DOI: 10.36290/psy.2023.002 Parasomnie sú poruchy spánku, z nich niektoré majú väzbu na určité spánkové štádium. NREM (non‑rapid eye movement) parasomnie - tiež nazývané ako poruchy prebúdzania z NREM spánku - sú somnambulizmus, pavor nocturnus, prebúdzanie so zmätenosťou. Poväčšine majú benigný charakter, najvačším nebezpečenstvom je možnosť vzniku tramatu následkom epizódy parasomnie. Najčastejšie vznikajú v detstve a so vzrastajúcim vekom zanikajú. Ak vzniknú v dospelosti, môže to byť na podklade psychopatológie, asociované sú s úzkostne‑depresívnou symptomatikou alebo abúsom návykových látok či alkoholu. K REM (rapid eye movement) parasomniám patria nočné mory, rekurentná izolovaná spánková paralýza a porucha chovania v REM spánku Občasné nočné mory sa vyskytujú vo väčšine detskej populácie, pri vysokej frekvencii epizód s ťažko dysforickými snami, môžeme hovoriť o poruche s nočnými morami. V dospelosti je táto porucha asociovaná s komorbidnou psychopatológiou, najmä postrtaumatickou stresovou poruchou. Porucha chovania v REM spánku má vysokú koreláciu so synukleinopatiami, môže sa objaviť ako prvý príznak neurodegeneratívneho ochorenia, niekedy až roky pred prvými typickými symptómami daného ochorenia. |
Poruchy spánku u neurologických onemocněníSleep disorders in neurological diseasesdoc. MUDr. Jitka Bušková, Ph.D.Neurol. praxi. 2025;26(3):225-229 | DOI: 10.36290/neu.2024.050 Spánek hraje v neurologii významnou roli. Mezi kvalitou či délkou spánku a jednotlivými neurologickými onemocněními existuje velmi úzký vztah. Nekvalitní spánek negativně ovlivňuje průběh řady neurologických onemocnění, např. cerebrovaskulárních, autoimunitních a nervosvalových, může zvyšovat frekvenci epileptických či migrenózních záchvatů. Spánková apnoe rovněž představuje nezávislý rizikový faktor pro výskyt cévních mozkových příhod. Poruchy spánku mohou předcházet Alzheimerově nemoci či představovat prodromální stadium dalších neurodegenerativních onemocnění. Intervence ke zlepšení kvality spánku a léčba specifických spánkových poruch může hrát důležitou roli v prevenci neurologických onemocnění a často také zlepšit jejich průběh. |
Poruchy spánku a cievne mozgové príhodySleep disorders and strokedoc. MUDr. Pavel Šiarnik, PhD., MUDr. Michal Poddaný, prof. MUDr. Branislav Kollár, PhD.Neurol. praxi. 2024;25(6):450-453 | DOI: 10.36290/neu.2024.057 Poruchy spánku predstavujú častú komorbiditu u pacientov s cievnou mozgovou príhodou (CMP). Vzájomné vzťahy medzi poruchami spánku a CMP sú komplexné a obojsmerné. Poruchy spánku môžu jednak predstavovať rizikový faktor vzniku CMP, na druhej strane môže lézia centrálneho nervového systému navodiť narušenie spánku. Spánkové poruchy a ich liečba môžu vo výraznej miere modifikovať proces rekonvalescencie pacienta a ovplyvňovať aj riziko recidívy CMP. V nasledujúcom texte približujeme uvedenú problematiku. Pozornosť venujeme nielen detailne preskúmanému spánkovému apnoe, ale objasňujeme aj úlohu porúch hybnosti viazaných na spánok a insomnie. Interakcie CMP s hypersomniami, poruchami cirkadiánnej rytmicity a parasomniami budú musieť detailnejšie odhaliť až budúce prospektívne štúdie. |
Nadměrná spavost vyvolaná lékyDrug-induced excessive sleepinessMUDr. Kateřina Seltenreichová, Ph.D.Neurol. praxi. 2024;25(6):482-484 | DOI: 10.36290/neu.2024.041 Nadměrná denní spavost (EDS - excessive daytime sleepiness) představuje závažný problém, mezi jehož nejtragičtější možné důsledky patří dopravní a jiné nehody. Tento přehledový článek je věnován zejména EDS vyvolané léky, kterou nelze vysvětlit negativním ovlivněním kvality a architektury nočního spánku až navozením noční insomnie, resp. výskytu parasomnie. Soustředí se na EDS, kterou léky vyvolávají "samy o sobě", nicméně hranice mezi různými farmakogenními příčinami EDS nebývá vždy ostrá. Budeme se v něm tedy zabývat především protizáchvatovými léčivy, anxiolytiky, antipsychotiky, antidepresivy, antiparkinsoniky, myorelaxancii, antihistaminiky, opioidy a koanalgetiky. Stručně se dotkneme také otázky, jak EDS vzniklou vlivem léčiva řešit. |
Záchvatové projevy ve spánkuParoxysmal sleep-related eventsMUDr. Petr Bušek, Ph.D., MUDr. Jitka Bušková, Ph.D.Neurol. praxi. 2022;23(3):203-210 | DOI: 10.36290/neu.2022.007 V průběhu spánku se může objevit celá řada záchvatových motorických projevů s různou etiologií. Při jejich hodnocení je klíčové zejména odlišení epileptických záchvatů od jiných poruch spánku. Epileptické záchvaty ve spánku jsou relativně časté a v přibližně 12 % jsou téměř výhradně vázány na spánek. Nejčastějším typem epileptických záchvatů ve spánku jsou fokální hyperkinetické záchvaty v rámci tzv. na spánek vázané hypermotorické epilepsie (sleep-related hypermotor epilepsy - SHE), dříve známé pod názvem noční frontální epilepsie, přičemž po stránce etiologie a lokalizace epileptického ložiska se jedná o heterogenní skupinu. Odlišení SHE může být obtížné zejména od NREM parasomnií vzhledem k některým společným patofyziologickým mechanismům a časté koincidenci obou poruch. Další typy záchvatových projevů ve spánku představuje porucha chování v REM spánku, poruchy pohybu souvisejících se spánkem, jakými jsou rytmické pohyby vázané na spánek, hypnagogické záškuby, periodické pohyby dolními končetinami a různé formy myoklonu. V neposlední řadě se během noci můžeme setkat s panickými atakami a psychogenními neepileptickými záchvaty. |
Prodromální Parkinsonova nemoc - posun diagnózy před vznik motorických příznakůProdromal Parkinson's disease - making the diagnosis in the premotor stagedoc. MUDr. Petr Dušek, Ph.D.Neurol. praxi. 2025;26(2):135-141 | DOI: 10.36290/neu.2025.002 Prodromální Parkinsonova nemoc (PN) se projevuje širokou škálou klinických příznaků a biologických markerů, včetně dysfunkce autonomního nervového systému, neuropsychiatrických symptomů, spánkových poruch, hypomimie a dysartrie. Ultrazvuková a scintigrafická vyšetření, genetické varianty (např. GBA1, LRRK2) a detekce patologického α-synukleinu poskytují cenné diagnostické nástroje pro včasnou identifikaci rizikových jedinců. I přes pokroky v diagnostice není k dispozici efektivní léčba v prodromálním stadiu, což vyvolává etické otázky ohledně sdělení prognózy a podpory pacientů. V budoucnu lze očekávat výzkum zaměřený na časnou neuroprotektivní intervenci a validaci biomarkerů. |
Vztah bolesti hlavy a spánkuRelationship between headaches and sleepMUDr. Petra MigaľováNeurol. praxi. 2025;26(2):142-146 | DOI: 10.36290/neu.2024.079 Spánek je základní lidskou potřebou, jeho poruchou trpí téměř polovina lidské populace. Bolest hlavy je jedním z nejčastějších zdravotních problémů. Dle WHO jí trpí 50-75 % dospělých. Oba tyto fenomény mají charakter globální zdravotní zátěže. Vztah mezi bolestí hlavy a poruchou spánku je mnohoznačný a komplexní, komorbidita těchto dvou syndromů vede k chronifikaci obou onemocnění, zvyšuje zátěž a vede ke zhoršení obou poruch, snížení kvality života, zvýšení frekvence komplikací a snižuje účinnost léčby. |
Diagnostika nejvýznamnějších poruch spánkuDiagnosing major sleep disordersMUDr. Martin Pretl, CSc.Psychiatr. praxi. 2021;22(1):e25-e37 | DOI: 10.36290/psy.2021.013 Výskyt poruch spánku a bdění ve světě rychle narůstá. Jejich důsledky zahrnují jak narušení kvality denního života s mnoha socioekonomickými aspekty, tak významné ovlivnění zdravotního stavu (vztah ke kardiovaskulárním, metabolickým, psychiatrickým chorobám). Prvním a v některých případech i plně postačujícím krokem v diagnostice poruch spánku a bdění je pohovor s pacientem a odebrání spánkové anamnézy s možností využít dotazníky (Epworthská škála spavosti, spánkový deník ad). Základní vyšetřovací metodou je polysomnografie. V diagnostice obstrukční spánkové apnoe (OSA) se využívá zjednodušená forma polysomnografie - limitovaná polygrafie a v první diagnostické linii i screeningové vyšetření. Výhodou těchto metod je ambulantní užití. V diagnostice nadměrné denní spavosti je používán hlavně test mnohočetné latence usnutí (MSLT) a test udržení bdělosti (MWT). Nejčastějšími poruchami, které se v populaci vyskytují, jsou insomnie, obstrukční spánková apnoe a některé parasomnie. V poslední době narůstá v důsledku společenských změn i výskyt poruch cirkadiánního rytmu. |
Autoimunitní encefalitidyAutoimmune encephalitidesMUDr. David Krýsl, Ph.D.Neurol. praxi. 2023;24(3):168-179 | DOI: 10.36290/neu.2023.020 Autoimunitní encefalitidy (AIE) jsou autoimunitně podmíněná onemocnění centrálního nervového systému s dominujícím postižením mozkové kůry. Prevalence AIE je srovnatelná s encefalitidami infekční etiologie. Mohou se vyskytovat jako paraneoplastické syndromy (u kterých je abnormální imunitní odpověď podmíněna přítomností periferního tumoru), nebo jako syndromy neparaneoplastické (kde zřejmě hraje roli kombinace virového triggeru a vrozené dispozice). Mezi nejčastější AIE patří encefalitida s protilátkami proti glutamátovým N‑methyl‑D-aspartátovým recetorům (NMDAR encefalitida), limbická encefalitida s protilátkami proti leucin‑rich glioma inactivated proteinu 1 (LGI1 encefalitida) a některé syndromy dříve označované jako "klasické paraneoplastické" - v dnešní terminologii "vysoce rizikové fenotypy". Jedná se o limbickou encefalitidu s pozitivitou anti‑Hu a anti‑CV2, rychle progredující cerebelární syndrom (většinou sdružený s protilátkami anti‑Yo) a stiff‑person syndrom (včetně jeho variant). V posledních letech bylo popsáno několik nových fenotypů, které si zaslouží pozornost, např. anti‑GFAP syndrom, anti‑GABAA receptorová encefalitida (relevantní v kontextu new‑onset refractory status epilepticus - NORSE) a syndrom s protilátkami anti‑IgLON5. Tento článek přináší základní přehled aktuálních informací ohledně AIE. |
Křeče - diagnostika a terapieConvulsions - diagnosis and treatmentMUDr. Jitka Müllerová Dissou, MBAPediatr. praxi. 2024;25(5):282-285 | DOI: 10.36290/ped.2024.054 Křeče patří mezi akutní stavy, se kterými se u dětí setkáváme poměrně často. Jedná se o symptom, který může mít velmi rozmanitou etiologii. Z různých pohledů můžeme křeče rozdělit na epileptické a neepileptické, na křeče s teplotou a bez teploty, na křeče fokální a generalizované. K rozlišení nám pomůže důkladná anamnéza, fyzikální vyšetření pacienta, pomocné vyšetřovací metody. V přednemocniční a v časné nemocniční péči by měla být u křečujícího dítěte základní diferenciální diagnostika provedena rychle, včas by měla být zahájena adekvátní symptomatická a podpůrná léčba. Jen tak předejdeme trvalému poškození mozkových buněk, které u protrahovaných křečí hrozí. |
Poruchy spánku v pediatrii, část 1 - základní údaje a diagnostika, nespavost, syndrom neklidných nohou a zpožděná fáze spánkuSleep disorders in pediatric practice, part 1: basic introduction and diagnostics,insomnia, restless legs syndrome and delayed sleep phase disorderdoc. MUDr. Iva Příhodová, Ph.D.Pediatr. praxi. 2022;23(1):8-12 | DOI: 10.36290/ped.2022.001 Poruchy spánku se vyskytují u 20-30 % dětí a dospívajících. Vzhledem k jejich zdravotním důsledkům je nutno věnovat této oblasti v pediatrické praxi pozornost. Důležité jsou pravidelné dotazy na příznaky poruchy spánku, a to zejména u dětí s jiným základním onemocněním, které je predipozicí k některé spánkové poruše. Velký význam má prevence - edukace rodičů o správném spánkovém režimu s akcentem na kojenecký a školní věk. Zkrácení doby spánku anebo jeho snížená kvalita mají za následek zhoršení kognitivních funkcí, emocí a chování. Výrazným problémem spojeným s chronickou spánkovou deprivací je nespavost, zejména u malých dětí, a zpoždění spánkové fáze u dospívajících. K poruchám usínání a nekvalitnímu spánku vede také syndrom neklidných nohou, který může svými projevy napodobovat poruchu pozornosti s hyperaktivitou. K diagnostice poruch spánku kromě anamnézy slouží spánkový deník, aktigrafie a noční polysomnografie. |
Hodnocení spánku u adolescentůEvaluation of sleep in adolescentsMgr. Jana Chromá, Ph.D.Pediatr. praxi. 2022;23(3):196-203 | DOI: 10.36290/ped.2022.043 Spánek je velmi důležitý pro normální vývoj a každodenní fungování adolescenta. Cíl: Cílem příspěvku je popsat, analyzovat a porovnat hodnoticí nástroje užívané k hodnocení spánku u adolescentů. Metody: Design: Přehledová studie - literární přehled. Pro získání dat byly použity elektronické databáze (Bibliographia Medica Čechoslovaca, MEDLINE, Web of Science, PubMed a Scopus). Z analýzy byly vyloučeny měřicí nástroje hodnotící spánek v jiném než českém, slovenském nebo anglickém jazyce a škály nevhodné k měření spánku u adolescentů. Výsledky: Mezi odbornou veřejností se objevuje mnoho studií věnujících se problematice hodnocení spánku u dětí a adolescentů. U námi vyhledaných hodnoticích škál (19) nadále dochází k testování psychometrických vlastností, překladům do jiných jazyků a dalším modifikacím. Bylo by vhodné vytvořit jednotný, systematický, screeningový nástroj pro hodnocení spánku u dětí a adolescentů. Závěr: Problémy se spánkem mohou vyústit v poruchy chování, depresivní projevy, zhoršení vztahu mezi dítětem a rodičem, hyperaktivitu, zhoršení školního prospěchu, úzkostné stavy v dospělosti apod. Proto je nezbytné správně posoudit spánek již v dětském věku či adolescenci, např. v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost, prostřednictvím nejčastěji užívané škály Children's Sleep Habits Questionnaire (CSHQ). |
Denná spavosť v ambulancii neurológaDaytime sleepiness in a neurologist's officedoc. MUDr. Eva Feketeová, PhD.Neurol. praxi. 2022;23(3):192-197 | DOI: 10.36290/neu.2022.010 Denná spavosť (DS) predstavuje pre postihnutého jedinca závažné riziko v podobe sťaženého pracovného uplatnenia a zníženej kvality života a v závislosti od jej príčiny aj metabolické a kardiovaskulárne následky. Práca analyzuje charakter ospalosti v závislosti od jej príčiny, diagnostické postupy a terapeutické možnosti. Na príklade piatich kazuistík poukazuje na rozdiely v klinickej manifestácii spavosti pri narkolepsii 1. typu, Kleinovom-Levinovom syndróme, epilepsii, sclerosis multiplex a osmotickom demyelinizačnom syndróme, dokladuje uplatnenie diagnostických a terapeutických možností v praxi. |
NREM parasomnie (porucha probouzení z NREM spánku)NREM arousal parasomniasMUDr. Jitka BuškováNeurol. praxi. 2014;15(4):186-188 Do skupiny NREM parasomnií řadíme probuzení se zmateností, somnambulizmus a noční děsy. Tyto parasomnie jsou vázány především na dětský věk, nicméně postihují i 2–4 % dospělých. Jako spouštěcí faktory se u geneticky predisponovaných jedinců uplatňují vlivy zvyšující nestabilitu NREM spánku a homeostatický tlak, tedy stavy spojené s fragmentací nebo zmnožením NREM spánku. V klinicky nejednoznačných případech je indikováno polysomnografické vyšetření a video-EEG monitorace. V léčbě se uplatňují farmakologické i nefarmakologické postupy. |
Noční groaning (catathrenia) – neobvyklá parasomnieMUDr. Iva PříhodováNeurol. praxi. 2008;9(1):47-48 Noční groaning (mručení, hučení, sténání) je vzácná chronická porucha spánku popsaná v posledních letech. Tato parasomnie je charakterizována monotónním zvukovým projevem během prodlouženého výdechu. Epizody prodlouženého výdechu se zvukovým doprovodem se často vyskytují v sériích, které mohou trvat až hodinu. Jsou vázány na REM, méně často na NREM 2 spánek, převažují ve druhé polovině noci a mohou být spojeny s probouzecími reakcemi. Pacienti si někdy stěžují na denní ospalost či neklidný spánek, na noční projevy mají amnézii. Dlouhodobé zdravotní důsledky nejsou v současné době známy, předpokládá se, že se jedná spíše o benigní poruchu představující sociální problém. Léčebné ovlivnění je obtížné, určitý efekt má terapie pozitivním přetlakem v dýchacích cestách. |
Porucha s bludy a její léčbaDelusional disorder and its treatmentPhDr. Marie Ocisková, Ph.D., prof. MUDr. Ján Praško, CSc., Mgr. František Hodný, MUDr. Jakub Vaněk, PhDr. Michaela Holubová, Ph.D., MUDr. Lucie Bundárová, MUDr. Jonáš Boček, PhDr. Marta Zaťková, Ph.D., doc. PhDr. Miloš Šlepecký, CSc.Psychiatr. praxi. 2021;22(2):e3-e26 | DOI: 10.36290/psy.2021.024 Porucha s bludy se zpravidla vyznačuje jediným bludným přesvědčením nebo systémem několika vzájemně propojených bludů. Bludná přesvědčení se mohou vytvořit na podkladu reálné, obvykle zraňující, ponižující či stresující události. Rozeznáváme několik podtypů: persekuční, žárlivecký, erotomanický, somatický, grandiózní, smíšený a nespecifický. Bludy mohou přetrvávat dlouhodobě, mnohdy mnoho let. Terapie pacientů s touto poruchou bývá obvykle náročná, protože se zpravidla nepovažují za nemocné a nemají sklony vyhledávat léčbu. Úspěch léčby výrazně závisí na kvalitě terapeutického vztahu. Jedním z terapeutických cílů je motivovat pacienta k užívání antipsychotik, která jsou léčbou volby. U bludů somatického podtypu může pomoci léčba antidepresivy. Kognitivně behaviorální terapie vyvinula strategie pro léčbu chronických bludů. Specifickou strategií pro změnu bludného přesvědčení je periferní dotazování. |
Non-REM parasomnieMUDr. Vilém Novák, MUDr. Jana SlonkováNeurol. praxi. 2008;9(5):284-286 Parasomnie jsou definovány jako abnormní projevy spojené se spánkem, určitým spánkovým stadiem nebo s vazbou na usínání anebo probouzení. Předpokládaným patofyziologickým mechanizmem parasomnií vázaných na non-REM spánek je narušení probouzecích mechanizmů – tzv. disociované probuzení. Patogenetický význam mají vlivy genetické, psychogenní (stres), iniciačním faktorem může být také syndrom spánkové apnoe. Diferenciálně-diagnostickým problémem je odlišení epilepsií s nočními záchvaty. U dětí považujeme non-REM parasomnie v mírné formě za benigní projev ontogeneze spánku. Mezi non-REM vázané parasomnie řadíme: 1. probuzení se zmateností, 2. somnambulizmus, 3. noční děsy. Základní paraklinickou metodou pro diferenciální diagnostiku non-REM parasomnií je video-polysomnografie. |
Epilepsie a spánek dospělýchEpilepsy and sleep in adultsMUDr. Jana Slonková, Ph.D.Neurol. praxi. 2021;22(6):501-506 | DOI: 10.36290/neu.2021.106 Spánek je základní fyziologickou vlastností a potřebou lidského organismu. Epilepsie je chronické onemocnění, které při nedostatečné kompenzaci významně přispívá k poruchám spánku. Poruchy spánku mohou být naopak asociovány s vyšším výskytem a četností epileptických záchvatů. Cílem práce je diferenciálně diagnostický pohled na příčiny obtížné kompenzace pacienta s epilepsií v souvislosti s poruchami spánku v každodenní ambulantní neurologické praxi. |
Hypnotika v léčbě nespavostiHypnotic drugs in treating insomniaMartin PretlPrakt. Lékáren. 2019; 15(2e): e30-e38 Nespavost je definována jako přetrvávající potíž s iniciací, trváním nebo kvalitou spánku při zachování podmínek ke kvalitnímu spánku, která ovlivňuje kvalitu života, denní fungování a působí i somatické příznaky. Mezinárodní klasifikace poruch spánku a bdění rozděluje nespavost na chronickou (trvání minimálně 3 měsíce, minimálně 3× do týdne) a akutní. Chronická nespavost postihuje minimálně 5–10 % populace. V terapii insomnie je na prvním místě doporučována nefarmakologická léčba – psychoterapie. Nejlepší efekt dosahuje kognitivně behaviorální terapie. Teprve pokud tato terapie není účinná nebo se na ní pacient nehodí, je indikována medikace. Poslední doporučení Americké spánkové akademie (AASM) redukovalo seznam doporučených hypnotik – suvorexant (agonista orexinových receptorů), eszopiklon, zaleplon, zolpidem (agonisté benzodiazepinových receptorů), triazolam, temazepam (benzodiazepiny), ramelteon (melatoninový agonista) a doxepin (antidepresivum). U ostatních preparátů (trazodon, tiagabin, melatonin, tryptofan, valeriana, difenhydramin) AASM nedoporučuje jejich užívání k léčbě nespavosti, event. pouze v off -label indikaci. Podle doporučení vydaného Evropskou společností pro výzkum spánku jsou k léčbě krátkodobé nespavosti (≤ 4 týdny) vhodné benzodiazepiny, agonisté benzodiazepinových receptorů a některá antidepresiva, k dlouhodobé terapii však tyto látky doporučovány nejsou. Ostatní hypnotika (antihistaminika, antipsychotika, melatonin) nejsou doporučována pro léčbu nespavosti. |
E-verze 2/19Prakt. Lékáren. 2019; 15(2e) |
|
Hypnotika v léčbě nespavostiHypnotic drugs in treating insomniaMartin PretlKlin Farmakol Farm. 2019;33(1):38-42 | DOI: 10.36290/far.2019.006 Nespavost je definována jako přetrvávající potíž s iniciací, trváním nebo kvalitou spánku při zachování podmínek ke kvalitnímu spánku, která ovlivňuje kvalitu života, denní fungování a působí i somatické příznaky. Mezinárodní klasifikace poruch spánku a bdění rozděluje nespavost na chronickou (trvání minimálně 3 měsíce, minimálně 3× do týdne) a akutní. Chronická nespavost postihuje minimálně 5–10 % populace. V terapii insomnie je na prvním místě doporučována nefarmakologická léčba – psychoterapie. Nejlepší efekt dosahuje kognitivně behaviorální terapie. Teprve pokud tato terapie není účinná nebo se na ní pacient nehodí, je indikována medikace. Poslední doporučení Americké spánkové akademie (AASM) redukovalo seznam doporučených hypnotik – suvorexant (antagonista orexinových receptorů), eszopiklon, zaleplon, zolpidem (agonisté benzodiazepinových receptorů), triazolam, temazepam (benzodiazepiny), ramelteon (melatoninový agonista) a doxepin (antidepresivum). U ostatních preparátů (trazodon, tiagabin, melatonin, tryptofan, valeriana, difenhydramin) AASM nedoporučuje jejich užívání k léčbě nespavosti, event. pouze v off‑label indikaci. Podle doporučení vydaného Evropskou společností pro výzkum spánku jsou k léčbě krátkodobé nespavosti (≤ 4 týdny) vhodné benzodiazepiny, agonisté benzodiazepinových receptorů a některá antidepresiva, k dlouhodobé terapii však tyto látky doporučovány nejsou. Ostatní hypnotika (antihistaminika, antipsychotika, melatonin) nejsou doporučována pro léčbu nespavosti. |
Abnormální události v noci u dětíAbnormal nocturnal events in childrenMUDr.Katalin ŠtěrbováPediatr. praxi. 2015;16(3):156-159 Kvalitní spánek je nezbytný pro správný vývoj dítěte. Vývojem se spánek mění, a proto i problémy se spánkem mají různé projevy závislé na věku. Noční události mohou být ojedinělé či chronické, a pak je nutné vyšetření a zvážení terapie. |
Diagnostické a indikační chyby při léčbě epilepsieDiagnostic and indication errors in epilepsy treatmentMUDr.Miroslav KalinaNeurol. praxi. 2010;11(5):312-316 Text analyzuje chyby diagnostické a indikační. Zabývá se diferenciální diagnostikou epileptických záchvatů proti organickým neepileptickým záchvatům, kam řadíme synkopy, myoklonus, extrapyramidové poruchy, tranzitorní globální amnézii, metabolický a endokrinní rozvrat a některé parasomnie. Synkopy mají často krátkodobé motorické projevy – myoklonické záškuby, tonickou extenzi nebo flexi končetin, projevy orofaciální, otevřené oči. Kortikální provokovaný myoklonus je častý u encefalopatií. Z extrapyramidových poruch jsou problémem kinezigenní paroxyzmální dyskinézy. Obraz tranzitorní globální amnézie může být způsoben nekonvulzivním statem. Jsou probrány rozdíly mezi nočními frontálními záchvaty a parasomniemi. Hlavní indikační chyby jsou: pozdní referování nemocných do center, neprovedení komplexní reevaluace nemocného po 4–6 letech a pozdní indikace vagového stimulátoru. |
Poruchy spánku u seniorů a možnosti jejich léčbySleep disorders and their treatment in elderlyMUDr. Eva Miletínová, M.Sc., MUDr. Jitka Bušková, Ph.D.Psychiatr. praxi 2018; 19(3): 116-122 | DOI: 10.36290/psy.2018.024 Potíže se spánkem patří k častým zdravotním problémům seniorů. Ve věku nad 65 let se typicky setkáváme jednak s primárními |