Praktické lékárenství – 1/2020

www.praktickelekarenstvi.cz e6 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ V POPORODNÍM OBDOBÍ: SPECIFIKA A FARMAKOTERAPIE ČÁST I: DEPRESE, ÚZKOSTNÉ PORUCHY, PORUCHY SPÁNKU A ADHD PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ 6,28; 95% CI = 4,86–8,13) (17) a anamnéza premenstruačního syndromu či premenstruační dysforické poruchy (OR = 2,05; 95% CI = 1,25–3,33) (18). Dalšími nezanedbatelnými rizikovými faktory jsou nepříznivá sociální situ- ace či nedostatek opory ze strany otce dítěte. V poporodním období se ale zvyšuje také riziko vzniku deprese u otců. Dle meta-analýzy 43 studií se u 10,4 %mužů, kteří jsou nově otci, rozvine deprese, což je 2× více, než je populační riziko (19). Při diagnostice poporodní deprese se opíráme o kritéria depresivní fáze uvedené v Mezinárodní klasifikaci nemocí (20), diferenciálně diagnosticky musíme odlišit tzv. poporodní blues, které může klinickýmobrazempopo- rodní depresi připomínat. Průběh a prognóza je odlišná; poporodní blues vzniká v řádu dnů po porodu, má proměnlivý průběh a zpravidla samovolně odezní do 1–2 týdnů. Oproti tomu poporodní deprese nejčastěji vzniká do jednohoměsíce po porodu a má delší a závažnější průběh. Pro podrobnější informace o diferenciální diagnostice poporodní deprese a poporodního blues odkazujeme čtenáře na recentní přehledovou práci na toto téma (21). Optimální péče o ženu s depresí, která plánuje graviditu, zahrnu- je prekoncepční fázi (výběr bezpečného antidepresiva v těhotenství), udržovací fázi v době před a v průběhu gravidity (dosažení euthymie nejmenší účinnou dávkou zvoleného léku) a perinatální fázi bezprostřed- ně před porodem a po porodu (prevence rozvoje poporodní deprese). Bezpečnostnímu profilu antidepresiv v těhotenství jsme se věnovali v naší předchozí přehledové práci (22). Deprese a laktace Hartová a kol. (23) nalezli asociaci mezi postpartální depresí matky a slabším přisáváním novorozence k prsu, nižším příjmemmléka a men- ším váhovým přírůstkem kojeného novorozence. Vyšší míra depresivní symptomatiky negativně koreluje s hladinami oxytocinu během kojení (24). Deprese v poporodním období je také asociována s kratší dobou kojení a předčasným ukončením kojení (25). Přítomnost depresivních příznaků u žen v poporodnímobdobí negativně ovlivňuje jejichmateřskou roli (např. méně tělesného kontaktu s dítětem, nižší přenos pozitivních emocí amenší míra pozitivní stimulace dítěte) (26). Narušení raného citového přilnutí dítěte je jednou z příčin vyšší míry psychopatologie a opožděného kognitivního vývoje dětí matek s poporodní depresí v porov- nání s dětmi nedepresivních matek (27, 28). Cílem léčby je proto dosažení co nejkvalitnější remise. Základním terapeutickým postupem v léčbě lehčích forem poporodní deprese je psychoterapie, kde nejlepšího efektu dosahuje kognitivně-behaviorální směr (29). U těžších forem onemocnění jsou metodou léčby antidepresiva, v nejvážnějších případech, neodpovídajících na předchozí intervence, pak hospitalizace, kombinace psychofarmak, augmentace, či aplikace elektro- konvulzivní terapie. Antidepresiva v laktaci Všechna antidepresiva přecházejí do mateřského mléka (30). V tabulce 1 uvádíme bezpečnostní profil antidepresiv v laktaci. V tabulce nejsou pro nízkou sílu evidence uvedeny údaje pocházející z kazuistik a sérií kazuistik. Za antidepresiva první volby při zachované laktaci a kojení jsou vzhle- dem k farmakologickým vlastnostem a relativní bezpečnosti pro kojence považovány paroxetin a sertralin (32). Dalším relativně bezpečným farmakem je nortriptylin (33).