Praktické lékárenství – 1E/2021

www.praktickelekarenstvi.cz e31 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Jak poznáme a jak léčíme sarkoidózu PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ po 3–6 měsících. Při pozitivní léčebné odezvě se dávka prednisonu po‑ malu snižuje na 5–10 mg denně, celková doba podávání se pohybuje mezi 9–12 měsíci. Vysazování léčby by mělo být velmi pomalé. Lokální terapie glukokortikoidy je indikována u kožní formy (lupus pernio, no‑ dózní erytém), přední a zadní uveitidy a neuritidy optiku (zde společně se systémovými kortikoidy), při léčbě nosních polypů nebo při postižení dýchacích cest. Inhalační glukokortikoidy jsou alternativou při lehkém plicním postižení s izolovaným snížením difuzní plicní kapacity nebo při výrazném kašli. Intravenózní pulzní podání glukokortikoidů je indiko‑ váno u těžkých progredujících forem nebo u neurosarkoidózy. Pokud není možné udržení remise dávkami prednisonu nižšími než 10 mg/den, je indikováno podání glukokortikoidy šetřící léky II. linie. Methotrexát je podáván jedenkrát týdně v dávce 10–15 mg současně s kyselinou listovou 5–10 mg 1× týdně, ta je podávána následující den po podání methotrexátu (14). Hydroxychlorochin je antimalarikum s imunomodulačním efektem. Je používán zvláště u pacientů s hyperkalcemií, kožním a neurologickým postižením. Azatioprin, leflunomid nebo mykofenolát mofetil jsou dalšími imunosupresivy, které lze využít v léčbě chronických a multiorgá‑ nových forem onemocnění. Leflunomid je doporučován při intoleranci methotrexátu. Ojedinělé jsou zkušenosti s cyklosporinem A a takrolimem. Cyklofosfamid lze použít ve formě intravenózního pulzního podání v léč‑ bě neurosarkoidózy. Biologická léčba – léčba III. linie je vhodná při selhání léků druhé linie, nebo jejich intoleranci, nebo při refrakterní formě nemoci. Infliximab má klinický efekt při léčbě lupus pernio a jeho podání vede ke zlepšení plicních funkcí (15, 16). Byl efektní u vážných forem neurosar‑ koidózy, refrakterních k podání cyklofosfamidu. Dalším zkoušeným lékem je abatacept , fúzní protein, který ovlivňuje prostřednictvím CTLA-4 snížení produkce Th 1 cytokinů (TNFα, IL-2, IL-6 a INFγ). Antifibrotika (pirfenidon) jsou zkoušena při přechodu do plicní fibrózy (17). Závěr Sarkoidóza i v 21. století představuje mysteriózní problém současné medicíny. Nejde však o onemocnění raritní a je třeba na něj myslet i v ka‑ ždodenní praxi. Znalost mnohotvárných projevů sarkoidózy přesahuje možnosti jednoho oboru, proto se jeví optimální mezioborová spolupráce. Mnoho tváří sarkoidózy je výzvou pro další generace genetiků, imuno‑ logů, patologů a biologů, aby zkoumali vztahy příčiny a následků vzniku granulomu. Po objasnění příčiny bude reálná nejen personalizovaná léčba, Obr. 8. Kožní postižení u sarkoidózy (zdroj: http://www.writeopinions.com/ ulcerative-sarcoidosis)