Praktické lékárenství – 1E/2021

www.praktickelekarenstvi.cz e4 AKTUÁLNÍ FARMAKOTERAPIE Erektilní dysfunkce a možnosti její terapie pohledem lékárníka PRAKTICKÉ LÉKÁRENSTVÍ Tradiční pojetí sexuální výkonnosti klade na muže podstatně vyšší nároky než na ženy (1). Erektilní dysfunkce (ED) tak představuje nejen me‑ dicínský, ale též sociálně‑psychologický problém významně snižující kvalitu života postižených mužů a v nemalé míře i jejich sexuálních partnerek (2). Definice a prevalence Erektilní dysfunkce je charakterizována neschopností dosáhnout a udr‑ žet ztopoření penisu dostatečné k realizaci uspokojivého sexuálního styku (3). Podle toho, zda je tvrdost pohlavního údu nedostatečná za všech okol‑ ností či jen příležitostně, rozlišujeme ED kompletní (poznámka: „přítomna vždy“) a nekompletní, která je v klinické praxi častější. (4). Jak dokládají četné studie, potíže s erekcí zaznamenala během života většina mužů. Její incidence narůstá zejména s věkem (3, 5). V naší populaci trpí ED více než polovina mužů starších 50 let (6). Příčiny, rizikové faktory a komorbidity Z fyziologického hlediska je erekce nervově‑cévním dějem vedoucím k relaxaci hladké svaloviny tepen v topořivých tělesech penisu pod vlivem parasympatiku (3). Míru a kvalitu erekce neovlivňují pouze faktory biologické, respektive organické (poruchy zejména na úrovni cévního, nervového a hor‑ monálního systému), ale i faktory psychické (míra sebevědomí, ne/přítomnost anticipační úzkosti či deprese) a sociální (funkční partnerský vztah, podporující partnerka). Na rozvoji ED se protomohou podílet nejen příčiny organické ale i psychogenní (psychické a/nebo sociální) (7). Někdy všakmohoubýt vzájemně provázány a negativně tak ovlivňovat erektilní funkci (3, 5). Evropská urologická společnost (EAU, European Association of Urology), dle patofyziologických faktorů, podílejících se na rozvoji ED, rozlišuje příčiny vaskulogenní (až 60 %), neurogenní (například roztrou‑ šená skleróza mozkomíšní, pánevní operace či poranění míchy), hormo‑ nální (například hyperproprolaktinémie, diabetes mellitus, hypotyreóza, hypogonadismus – snížená hladina androgenů vede u mužů k poklesu sexuální apetence a sexuální vzrušivosti), anatomické (například deformit penisu: morbus Peyronie – plastická indurace penisu), lékové (viz Tab. 1) a psychogenní (nejčastěji přítomny u mladších pacientů; v tomto případě mohou mít poruchy erekce spíše povahu partnerského sexuálního ne‑ souladu (4)). Toto rozdělení je však převážně didaktické. Ve většině případů se na rozvoji ED podílí více než jeden organický faktor a velmi často, ne‑li vždy, i složka psychogenní (3, 5, 6). Mezi nejčastější komorbidity, které se na rozvoji ED mohou rovněž podílet, patří arteriální hypertenze, hypercholesterolemie, ateroskleró‑ za, ischemická choroba srdeční (ICHS), stav po cévní mozkové příhodě, diabetes mellitus, metabolický syndrom, hypotyreóza či obezita, dále symptomy dolních cest močových (LUTS, lower urinary tract symptoms), renální insuficience, hyperprolaktinemie nebo syndrom spánkové apnoe. Na rozvoji ED se významně podílejí i kuřáctví a fyzická inaktivita (5). K rozvoji poruchy erekce často dochází i po některých urologických ope‑ racích (zejména po radikální prostatektomii) a výkonech v oblasti retroperi‑ tonea, stejně jako při traumatech v této oblasti nebo při poranění míchy (5). Diagnostika Metodika v diagnostice ED zaznamenala v posledních letech významný posun. V současnosti jsou v diagnostice ED využívány zejména metody neinvazivní, například ultrazvukové vyšetření či hodnocení tíže ED pomocí certifikovaných dotazníků.