10
Brno / 26.–27. 10. 2012 / Hotel Continental, Brno
Cyklus vzdělávacích akcí pro pediatry – Brno
stavu je nutno pacienta nejméně na 24 hodin
hospitalizovat pro možnost rizika pozdní reakce.
Způsob léčby není závislý vyvolávající příči-
ně, ale na akutním stavu pacienta.
Lékem první volby je vždy adrenalin.
Adrenalin
je silným stimulátorem alfa i be-
ta adrenergních receptorů sympatiku. Zvyšuje
krevní tlak přímým působením na myokard (úči-
nek inotropní a chronotropní) a dále navoze-
ním vazokonstrikce v kůži, sliznicích a ledvinách.
Adrenalin zlepšuje koronární prokrvení relativ-
ním prodloužením trvání diastoly ve srovnání
se systolou. Důležitým účinkem adrenalinu je
dilatace hladkých svalů, což je výhodné zejména
u bronchospazmu s navozením bronchodilatace.
Neexistuje žádná kontraindikace podání
adrenalinu u anafylaxe.
V iniciální fázi šoku aplikujeme adrenalin in-
tramuskulárně 0,2 ml až 0,5 ml (vodný roztok
v ředění 1 : 1 000), u dětí maximálně 0,3 ml ka-
ždých 5 minut v závislosti na klinickém stavu,
pulzové frekvenci a výši krevního tlaku. Pacient
je uložen do horizontální polohy, výhodné je
zdvižení dolních končetin. Má zajištěné volné
dýchací cesty a inhaluje zvlhčený kyslík.
Důležité je rychlé zajištění žilního přístupu.
Při rozvinuté anafylaxi může již během prvních
deseti minut může přestoupit až jedna polovi-
na celkového objemu intravaskulární tekutiny
extravaskulárně. U dospělých se jedná o dodání
1000 až 2000 ml fyziologického roztoku tak, aby
v prvních 5 minutách bylo podáno 5–10 ml/kg
váhy. Děti by měly dostat během první hodiny
30 ml na 1 kg váhy. Při léčbě koloidy se u dospě-
lých doporučuje rychlá aplikace 500ml s násled-
nou pomalejší infúzí. Pokud pacient neodpovídá
na několik i.m. aplikací adrenalinu a těžká hypo-
tenze trvá, je nutné podat
adrenalin intrave-
nózně
. Pacient léčený adrenalinem intravenózně
musí být monitorován. Roztok adrenalinu pro
intravenózní infuzní léčbu se připraví tak, že 1 ml
(1 ampule) se přidá do 250 ml fyziologického
roztoku. Podává se dle stavu infuzní pumpou
rychlostí 15–60 kapek/min. dle klinické odpo-
vědi.
Antihistaminika jsou léky 2. volby.
Nástup jejich účinku ve srovnání s adrenali-
nem je pomalejší. Působí proti rozvoji urtika-
rie a pruritu. V našich podmínkách nejčastěji
užívaným antihistaminikem je promethazin
nebo bisuleptin (Dithiaden). Dithiaden se po-
dává dospělým v dávce 1 mg, tj. 2 ml poma-
lu inravenózně a v případě potřeby lze dávku
navýšit až do 8 mg/24 hodin. Dávka pro děti
od 2 do 6 let je 0,5mg (max. 3 mg/24 hodin),
děti od 7 do 14 let dostanou 1 mg (max. 6mg/24
hodin). Podávání antagonistů H2 receptorů (rani-
tidin, cimetidin) je v terapii anafylaxe stále nevy-
řešena, některými autory je však doporučována.
Aplikace kortikosteroidů má význam
až pro léčbu pozdní fáze anafylaxe.
Účinek systémové aplikace kortikosteroidů
začíná působit až po 4–6 hodinách po podání.
Vzhledem k tomu, že v počátku šoku nejsme pl-
ně schopni rozpoznat další vývoj, je doporučeno
je podat hned po aplikaci adrenalinu a antihista-
minik. Iniciální intravenózní dávka je 1–2 mg/kg
váhy metylprednisolonu (nebo ekvivalent jiného
kortikosteroidu).
Při rozvoji těžkého šokového stavu se po-
dává Solumedrol 500–2000 mg/24 hodin,
Dexona 40–300 mg/24 hod., Hydrocortison
50–150 mg/kg váhy/24 hodin). Kortikosteroidy
snižují exsudaci plasmy, sekreci hlenu, snižují