Fulltextové hledání

S rozvojem terapeutického užití interferonu alfa v terapii chronické hepatitidy typu C se v ambulancích psychiatrů mohou častěji objevovat klinické případy psychiatrických nežádoucích účinků této hepatologické léčby. Tato práce obsahuje stručný nástin této problematiky a kayuistiky z ambulantní praxe.

Práce se zabývá depresivní poruchou u pediatrických a pedopsychiatrických pacientů. Hlavní pozornost je věnována klinickému obrazu s ohledem na věková specifika, nejčastějším psychiatrickým komorbiditám, diagnostice, průběhu a rizikům juvenilní deprese. V závěru jsou nastíněny základy terapie.

V přehledném článku jsou charakterizovány možné vztahy epilepsie, fyziologického spánku a poruch spánku z pohledu klinického, i některých elektrofyziologických projevů. Ovlivnění epilepsie a spánku je možné z řady pohledů, vliv spánku na epilepsii a epilepsie na spánek, vliv spánku na elektroencefalografické projevy epilepsie v interiktálním a iktálním období, vztah některých epileptických záchvatů a některých parasomnií. V následujícím textu jsou uvedeny některé z těchto vztahů, na které je dobré v každodenní práci s pacienty s epilepsií pamatovat.

Práce je věnována problematice antibiotické terapie u infekcí močových cest v graviditě a v laktaci. V úvodním přehledu jsou diskutovány jednak otázky bezpečnosti jednotlivých antibiotik, a to jak pro gravidní ženu, tak pro plod. Rovněž nelze opomenout některé fyziologické změny ve farmakokinetice u gravidní ženy, které přímo souvisí s dávkováním antibiotických preparátů. Hlavní část je pak věnována nejčastějším infekcím močových cest v graviditě (ABU, cystitidě a pyelonefritidě), jejich diagnostice, nejčastějším infekčním původcům, vhodně volené terapii, možným komplikacím a prevenci. Použití antibiotik v laktaci se opět řídí především volbou antibiotik bezpečných pro dítě. Jednotlivé informace o volbě a dávkování doporučovaných antibiotik jsou shrnuty v přehledných tabulkách.

Quetiapin je atypické antipsychotikum s výtečným profilem snášenlivosti. Na základě dat získaných ze studií a z klinické praxe se zdá, že jsou vhodné vyšší dávky a rychlejší titrace, než byly doporučovány dosud – cca 600 mg během 3–4 dní. V úvodní části je podán přehled vývoje dávek a návrhů titrace. Dále jsou uvedena data získaná z vybraných zařízení České republiky.

Pro optimální kvalitu života nemocných s epilepsií je dobrá psychická kondice stejně významná, jako kompenzace vlastních epileptických záchvatů. V klinické praxi však zůstává tato mezioborová problematika dosud často nedoceněna. V naší práci se věnujeme následujícím základním třem okruhům psychiatrické problematiky u nemocných s epilepsií: diferenciální diagnostice záchvatů epileptických a neepileptických psychogenních, dále nejčastější psychiatrické komorbiditě u nemocných s epilepsií a možnostem léčby a nakonec ovlivněním psychiky nemocných s epilepsií vlastní antiepileptickou léčbou.

Malárie je nejčastější importovaná protozoární tropická choroba, s kterou se, čím dál častěji u našich turistů a stejně tak u běženců z endemických oblastí, může setkat i praktický lékař. K přenosu a šíření malárie je důležitý prvok Plazmodium a vektor choroby, což je samička komára druhu Anopheles. Pro člověka jsou patogenní čtyři paraziti: P. vivax, P. ovale, P. falciparum a P. malariae. Vývojový cyklus probíhá tedy ve dvou hostitelích. Sexuální vývoj je soustředěn na zažívací trakt komára a asexuální vývoj, během kterého dochází ke klinickým atakům, probíhá v erytrocytech člověka. U malárie je nejdůležitější léčba intraerytrocytárních forem parazita, které jediné vyvolávají klinické symptomy. Podle typu parazita rozeznáváme několik forem malárie. P. vivax a P. ovale způsobují tzv. „benigní“ terciánu, kdy se záchvaty horečky opakují za 48 hod., tedy každý třetí den. P. falciparum vyvolává nejnebezpečnější tzv. maligní terciánu, na kterou umírá několik milionů lidí ročně a konečně P. malariae působí tropickou kvartánu, kdy se záchvaty horečky opakují po 72 hod, tzn. každý čtvrtý den. Pro terapii akutních záchvatů se používají např. chlorochin a jeho deriváty, chinin a látky jemu podobné např. meflochin, některá antibiotika (např. doxycyklin a klindamycin) a některá další relativně novější antimalarika jako halofantrin, artesonat a atovachon. Jaterní formy parazita (tzv. hypnozoity) mohou být léčeny jmenovitě primachinem, který je důležitý u všech druhů plazmodií s výjimkou P. falciparum a P. malariae, což jsou jediné dva druhy parazita, které hypnozoity netvoří. Naproti tomu eradikace gametocytů jmenovitě primachinem a pyrimetaminem je důležitá pouze v endemických oblastech, aby se zabránilo dalšímu šíření nejnebezpečnější malárie způsobené P. falciparum.

Je shrnut současný pohled na možnosti léčby bipolární poruchy. Odděleně je probrána léčba bipolární deprese, mánie a udržovací léčba bipolární poruchy. Práce shrnuje nejvýznamnější studie. Dále uvádí některé postupy v praxi, které vždy nemusí spočívat na principech medicíny založené na důkazech, a upozorňuje na nezodpovězené otázky týkající se problematiky léčby bipolární poruchy.

Práce se zaměřuje na oblast léčby antidepresivy v průběhu gravidity a laktace a na farmakoterapii úzkostných poruch a nespavosti v tomto období. Přehledně shrnuje údaje z literatury zabývající se problematikou léčby antidepresivy. Práce též uvádí relativně nová klinická data získaná v průběhu ambulantní léčby pacientek a zkušenosti s touto problematikou získané na Psychiatrickém centru Praha (PCP). Článek může sloužit jako orientační vodítko pro lékaře-psychiatra v situaci, kdy je nutná jeho intervence u gravidní nebo kojící ženy.

Racionální farmakoterapie epilepsie je vedena snahou o dosáhnutí maximální možné účinnosti léčiva při současné minimalizaci nežádoucích účinků. V porovnání se staršími antiepileptiky (AE 1. a 2. generace) jsou úskalí nežádoucích účinků a interakcí nových antiepileptik 3. generace méně známá. Přehled nežádoucích účinků nových AE se opírá o metanalýzu 1 462 článků publikovaných o gabapentinu, lamotriginu, topiramátu, levetiracetamu, oxkarbazepinu, tiagabinu a zonisamidu. Z hlediska interakcí je zdůrazněno riziko zpomaleného metabolizmu lamotriginu v důsledku současného podávání valproátu.

Tardivní dyskineze (TD) je chronický, polékově navozený extrapyramidový příznak, který pacienta nepříznivě ovlivňuje psychicky a fyzicky a může vést ke ztrátě compliance. Antipsychotika představují nejúčinnější farmaka při léčbě psychotických onemocnění. Antipsychotika první generace (A1G) i antipsychotika druhé generace (A2G) způsobují up-regulaci dopaminových receptorů, proto mohou být zdrojem nežádoucí extrapyramidové symptomatologie (EPS). Na základě prospektivního sledování souboru pacientů jsou stanovena a srovnána rizika TD při léčbě A1G a A2G. Předpokladem je skutečnost, že A1G i A2G mohou způsobovat TD, ale při léčbě A2G je toto riziko signifikantně nižší. Sledovaný soubor je tvořen 98 pacienty a jeho cílem je potvrdit či zpochybnit míru rizika vzniku TD při léčbě A2G.

V článku sa prezentuje kazuistika pacientky s organickým psychosyndrómom so stavmi zmätenosti, ktorý sa manifestoval na základe subakútneho krvácania v oblasti pravého thalamu a vaskulárnej encefalopatie. Po siedmych mesiacoch sa objavila recidíva organicky podmienených psychopatologických zmien spolu s depresívnou symptomatikou. Autori diskutujú reverzibilitu organicky podmienených psychických porúch spôsobených cievnym poškodením mozgu pod vplyvom liečby.

Nespavost je jednou z nejčastějších chorob. U chronické nespavosti pečlivě pátráme po etiologii a z hlediska léčby ji rozdělujeme na nespavost sekundární při jiné chorobě (pak je léčba směřována na tuto primární nemoc), a na nespavost primární. Farmakoterapie nespavosti je představována hlavně hypnotiky (benzodiazepiny a hypnotika III. generace) a pak některými sedativně působícími antidepresivy. Je podán přehled aktuálně podávaných preparátů v léčbě nespavosti.

Nespavost je jednou z nejčastějších chorob. U chronické nespavosti pečlivě pátráme po etiologii a z hlediska léčby ji rozdělujeme na nespavost sekundární při jiné chorobě (pak je léčba směřována na tuto primární nemoc), a na nespavost primární. Farmakoterapie nespavosti je představována hlavně hypnotiky (benzodiazepiny a hypnotika III. generace) a pak některými sedativně působícími antidepresivy. Je podán přehled aktuálně podávaných preparátů v léčbě nespavosti.

Zavedení atypických antipsychotik přineslo podstatné zvýšení účinnosti léčby schizofrenie a současné snížení výskytu vedlejších nežádoucích účinků. Atypická antipsychotika jsou heterogenní lékovou skupinou s rozdílnými mechanismy účinku, účinností, snášenlivostí a profilem nežádoucích účinků. Pro velké množství publikovaných informací o jednotlivých preparátech je někdy problematické vytvořit si jasný obraz o možnostech a výhodách jejich užití v klinické praxi. Proto si část lékařů tvoří názor na základě vlastní nebo sdělené klinické zkušenosti. V našem sdělení se snažíme ukázat oba možné způsoby utváření názoru na atypické antipsychotikum amisulprid a jeho využití v klinické praxi.