Fulltextové hledání

V současné době existují v celém v světě miliony lidí závislých na benzodiazepinech. Forma somatické i psychické závislosti znemožňuje okamžité vysazení léčiv. Jedním z dlouhodobě osvědčených léčebných postupů je převedení pacientů na diazepam, který má dlouhý biologický poločas. Po stabilizaci následuje postupné snižování dávek až do stavu placeba. Vhodnou lékovou formou se jeví tvrdé želatinové tobolky, ve kterých mohou být kromě diazepamu obsaženy i další adjuvantní léčiva z řady antipsychotik, antidepresiv a betablokátorů, zmírňujících abstinenční příznaky. Vzhledem k nízkým dávkám léčiv musí mít tobolky vyhovující obsahovou stejnoměrnost dle požadavků ČL 2017. V běžné lékárenské praxi se nepodařilo tomuto požadavku vyhovět. Při použití vhodného plniva a běžného kuchyňského mixéru je ale možné požadavek splnit. Výsledkem jsou tobolky s obsahem diazepamu v rozsahu 2,125 až 0,492 mg, určené ke snižování dávky o 15 %. Zvolená technologie zaručí způsobilost procesu, a je tedy schopna produkovat/vyrábět tobolky v rámci tolerovaného rozmezí hodnot pro hmotnostní a obsahovou stejnoměrnost.

Pohled na terapii roztroušené sklerózy (RS) se v posledních letech podstatně mění. Kromě léků první volby, mezi které řadíme interferony beta, glatiramer acetát a teriflunomid, máme k dispozici řadu nových, velmi účinných léčiv s odlišným mechanismem účinku. Dlouhodobá, více než dvacetiletá klinická data potvrzují, že léčba interferony a glatiramer acetátem je bezpečná a není spojena se závažnými nežádoucími účinky. Určitá část pacientů léčených léky první volby však vykazuje nedostatečnou terapeutickou odpověď. V tomto případě je indikována eskalace léčby. Jako první byl v monoterapii relabující‑remitentní (RR) RS v roce 2006 schválen natalizumab, dále fingolimod, dimethyl‑fumarát, alemtuzumab, ocrelizumab a cladribin. S nástupem těchto vysoce účinných léčiv se v současné době do popředí dostává otázka nového paradigmatu léčby a použití těchto léků již v první linii – hovoříme o imunorekonstituční léčbě (immune reconstitution therapy). Terapie je bohužel provázena mnoha nežádoucími, potenciálně závažnými účinky v souvislosti s dlouhodobým ovlivněním imunitního systému, imunodeplecí a/nebo jinými závažnými nežádoucími účinky. Volbu léčby u každého jednotlivého pacienta proto musíme individuálně posoudit s přihlédnutím k efektivitě vedoucí ke snížení aktivity nemoci, toleranci, adherenci, ovlivnění imunitního systému a bezpečnosti z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. V léčebném plánu musí být vždy zohledněn přínos a potenciální rizika terapie.

U třetiny pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) se rozvine klinicky významná deprese (PSD). Vyšší riziko je u pacientů s depresivní poruchou v anamnéze, rozsáhlejší CMP a výraznějším narušením motorických a kognitivních funkcí. S ohledem na spojení mezi PSD a vyšší mortalitou, horším výsledným fungováním a úrovní motorického a kognitivního postižení, je včasné rozpoznání PSD a její léčba zásadní krok v péči o pacienty po CMP. Dosavadní studie naznačují jak účinnost antidepresiv (AD) v léčbě PSD, tak efekt na celkové fungování včetně zlepšení motorického deficitu, podobně se AD jeví jako potenciálně použitelná preventivní intervence. První volbou zůstávají AD skupiny SSRI, je však nutno počítat s iniciálními nežádoucími účinky a možnými lékovými interakcemi a reflektovat možné zvýšené riziko krvácivých příhod. Jiná antidepresiva jsou buď spojena s vyššími riziky (tricyklická AD) nebo nejsou dostatečně prověřena (novější AD). Vzhledem k dobrému bezpečnostnímu profilu, účinnosti u starších osob a efektu na kognitivní funkce se zajímavou alternativou k SSRI jeví vortioxetin. Psychosociální intervence, minimálně zaměřené na edukaci o PSD, podpoře pečovatelů a zvyšování adherence k léčbě jsou nedílnou součástí intervencí a v kombinaci s AD zvyšují šanci na uspokojivý výsledek. Stimulační metody jsou aktuálně rezervované pro závažné případy PSD nebo jako alternativa AD, nicméně důkazy o účinnosti (a u ECT bezpečnosti) jsou limitované.

Alemtuzumab (Lemtrada®) je humanizovaná monoklonální protilátka určená k léčbě vysoce aktivní relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy (RR-RS), selektivně namířena proti glykoproteinu CD52 přítomném na povrchu imunitních buněk, zejména T a B lymfocytech. Po specifické vazbě alemtuzumabu na povrchový znak CD52 dochází k depleci cirkulujících autoagresivních lymfocytů a nově vzniklé repopulace buněk následně vedou k rekonstituci imunitního systému. Účinnost alemtuzumabu byla ověřena v několika kontrolovaných klinických studiích, které rovněž popisovaly i rizika rozvoje možných nežádoucích účinků vyplývajících z mechanizmu působení léku. V práci prezentujeme kazuistiku prvního a úspěšně alemtuzumabem léčeného pacienta na našem pracovišti.

Nová perorální forma trazodonu v tabletách s prodlouženým uvolňováním je v České republice k dispozici od roku 2015. Slouží k léčbě deprese různé etiologie. S výhodou je používána u pacientů s doprovodnou úzkostí a poruchou spánku. U takových nemocných lze využít plný léčebný potenciál trazodonu v maximální dávce a léčit je monoterapií bez přídavné anxiolytické a hypnotické medikace. V tomto kazuistickém sdělení je popsána léčba nemocné s depresivní poruchou pomocí plné dávky trazodonu v první volbě. Užití prolongované formy trazodonu vedlo k rychlé redukci úzkosti i nespavosti a umožnilo vysazení přídavného hypnotika a anxiolytika.

Na XVIII. celostátní konferenci biologické psychiatrie v Luhačovicích proběhlo 13. června 2019 sympozium věnované změnám
medikace v léčbě depresivní poruchy. Přineslo odpovědi na otázky, kdy po nasazení antidepresiva změnit nebo augmentovat
léčbu, jakým způsobem změnu terapie provést, jaká antidepresiva mají nejlepší poměr mezi účinností a rizikem vysazení
léčby a u jakých pacientů je vhodný agomelatin včetně praktických aspektů převedení z předchozí léčby, zvýšení dávky a
možností kombinací. Přinášíme souhrn informací, které v rámci sympozia zazněly.

Nadměrná spavost (hypersomnolence) je relativně běžným stavem po spánkové deprivaci a také frekventovaným příznakem provázejícím řadu neurologických, psychiatrických a interních onemocnění, infekcí a traumat. Výskyt nadměrné spavosti u neurodegenerativních chorob, iktu, jakož i úrazů, tumorů a vybraných infekcí CNS představuje spolu s centrálními hypersomnolencemi významný klinický problém v neurologii. Zvýšený výskyt hypersomnolence je pozorován rovněž u psychiatrických diagnóz. S ohledem na dopady spavosti na kvalitu života a sociální fungování je problematika nadměrné spavosti nadále předmětem intenzivního výzkumu.

Migréna patří mezi nejčastější neurologická onemocnění. Celosvětově je postižen přibližně každý sedmý jedinec. S rozvojem
nových poznatků o etiopatogenezi přichází nové léčebné možnosti. Stručný přehled v ČR dostupné akutní a preventivní léčby
migrény je předmětem tohoto sdělení.

Pády pacientů na nemocničních odděleních patří mezi časté nežádoucí události, které mohou vést k prodloužení hospitalizace a zvýšení nákladů na zdravotní péči. V současné době je pád jedním z indikátorů kvality poskytované zdravotní péče a ve zdravotnických zařízeních vzrůstá motivace snížit dostupnými nástroji celkové počty pádů a zejména jejich následky. Jako efektivní nástroj v prevenci lékově navozených pádů se jeví zapojení klinického farmaceuta do multidisciplinárního týmu, který je schopný implementovat teoretické znalosti zahrnující identifikaci populačně rizikových léčiv stran pádu a prakticky zvážit jejich individuální přínos a riziko pro konkrétního pacienta. Cílem článku bylo přiblížit populačně rizikové skupiny léčiv stran pádu ovlivňující centrální nervový systém a na přiložené kazuistice demonstrovat management pádu v klinické praxi pohledem klinického farmaceuta.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Kvalitní spánek je nezbytný pro správný vývoj dítěte. Vývojem se spánek mění, a proto i problémy se spánkem mají různé projevy závislé na věku. Noční události mohou být ojedinělé či chronické, a pak je nutné vyšetření a zvážení terapie.

Deprese se u roztroušené sklerózy (RS) vyskytuje v poměrně vysokém procentu. Je třeba ji včas rozpoznat a léčit. Vhodně zvolenou léčbou se významně zvyšuje kvalita života nemocného i průběh jeho základního onemocnění. Z hlediska etiologického zatím není příliš jasné, proč deprese u roztroušené sklerózy vzniká tak často. Na jejím rozvoji se podílí řada biologických, psychologických i sociálních faktorů; podíl má i vlastní léčba roztroušené sklerózy (kortikoidy, interferony). Mezi hlavní klinické příznaky deprese obecně patří poruchy nálady, myšlení, vnímání a poruchy psychomotorického tempa. V klinické praxi začínáme vyšetření deprese u RS strukturovaným rozhovorem s využitím různých dotazníkových metod. Základní metodou léčby deprese je podávání antidepresivních léků a psychoterapie. U pacientů s RS se nejvíce používá kognitivně-behaviorální terapie. Léky první volby v rámci farmakoterapie jsou antidepresiva typu SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu) – citalopram, escitalopram, sertralin, která mají velmi dobrý bezpečnostní profil. Léčebný efekt ve vztahu k hlavním symptomům deprese se po nasazení antidepresiv projeví většinou do 6–8 týdnů od začátku léčby.

Anti-NMDAr-panencefalitida je v současnosti druhou nejčastější autoimunitní encefalitidou u adolescentů a mladých dospělých, zejména žen. Díky prudkému rozvoji laboratorní diagnostiky a objevení podstaty tohoto onemocnění, tedy protilátek proti N-metyl- -D-aspartatovým receptorům byla vyčleněna ze skupiny autoimunitních encefalitid a stala se nedávno samostatnou podjednotkou (Dalmau et al., 2007). Přesná incidence a prevalence onemocnění není však doposud známá a předpokládá se poddiagnostikování pacientů. Anti-NMDAr-panencefalitida je onemocnění se subakutním počátkem, manifestující se komplexem progredujících neurologicko-psychiatických potíží. Vyžaduje intenzivní a prolongovanou imunosupresivní terapii, ne zřídka s podporou a monitorací vitálních funkcí na jednotkách intenzivní péče. Tato práce přináší stručný souhrn informací o anti-NMDAr-panencefalitidě. Zaměřuje se zejména na klinickou manifestaci a průběh, dále stanovení diagnózy, včetně výsledků pomocných paraklinických vyšetřeních, managementu imunosupresivní terapie a prognózy onemocnění. Prezentujeme kazuistické sdělení naší pacientky s typickým průběhem autoimunitní anti-NMDAr-panencefalitidy, která by měla sloužit jako vodítko při stanovování diagnózy a následném terapeutickém postupu.

Sexualita představuje důležitou životní komponentu, přesto jsou sexuální problémy seniorů povětšině lékaři ignorovány. I proto jsou epidemiologická data, týkající se sexuality této věkové skupiny, limitována. Sexuální aktivita představuje benefit pro zdraví, sexuální dysfunkce vedou ke zhoršení nálady, prožívání a celkové životní spokojenosti. U obou pohlaví ve stáří dochází k úbytku pohlavních hormonů, což má za následek změnu tělesného vzhledu, růst kardiovaskulární morbidity, zvyšující se počet úrazů při osteoporóze, narušení psychických a v neposlední řadě i sexuálních funkcí. V sexualitě starých jsme stále ještě svědky přetrvávajícího mýtu, že staří lidé jsou asexuální. To je důvod, proč praktičtí lékaři, ale i specialisté, nekomunikují se seniory na téma jejich sexuálního života. Cílem je seznámit praktické lékaře se symptomy mužského stárnutí, diagnostikou a léčbou erektilní dysfunkce a deficitu testosteronu.

Prevalence úzkostných poruch je v geriatrické populaci vysoká. Generalizovaná úzkostná porucha je jednou z nejčastějších
úzkostných poruch a je často doprovázena komorbidním psychiatrickým onemocněním. V kazuistice je popsána léčba gerontopsychiatrické
pacientky s generalizovanou úzkostnou poruchou, komorbidní depresí a abúzem alprazolamu. Klinické
zlepšení stavu pacientky bylo dosaženo kombinací pregabalinu s klomipraminem.

U faktitivní poruchy pacient předstírá příznaky, agravuje nebo se sebepoškozuje. Na rozdíl od simulace to nedělá z vědomě
zištných důvodů. Primárním cílem je získat lékařskou péči a zájem druhých. Autoři ve svém sdělení popisují případ mladé ženy
s projevy závažné faktitivní poruchy. Poukazují na složitost přesnější diagnostiky u nemocných s rozmanitými či závažnými
somatickými příznaky, které nejsou dostatečně vysvětlitelné současnými medicínskými postupy.

Nykturie je velmi obtěžující symptom, jehož incidence v populaci je vysoká a roste s věkem. Pro svůj nezanedbatelný dopad na kvalitu
života pacientů bývá často prvním důvodem k návštěvě urologické ambulance. Vzhledem ke komplexnosti etiopatogeneze tohoto onemocnění
je hlavní úlohou urologa pečlivá diagnostika, jejíž nedílnou součástí je hodnocení tzv. mikční karty. Dle typu nykturie (polyurie,
noční polyurie, poruchy jímací funkce či spánkové poruchy) je pak zahájena léčba. Bez ohledu na typ poruchy bývá indikována úprava
pitného režimu a terapie primárního onemocnění. Často je nutná mezioborová spolupráce s internisty, endokrinology či psychiatry.

V léčbě generalizované úzkostné poruchy je nyní stále častěji užíván pregabalin, který dle předpokladů působí snížení excitační
neurotransmise prostřednictvím své vazby na α2δ podjednotku P/Q typu napěťově řízeného kalciového kanálu. Prezentovaná
kazuistika ukazuje, že může být účinný a bezpečný i u pacientů ve vyšším věku, vést k redukci užívaných benzodiazepinů
a ovlivnit rovněž bolestivé syndromy.

Článek shrnuje základní údaje o diagnostice a léčbě Huntingtonovy nemoci. Zdůrazněna je zejména neuropsychiatrická podstata
tohoto onemocnění, u něhož se kromě motorických příznaků vyskytují i nejrůznější psychiatrické příznaky a kognitivní
deficit. To je ilustrováno i přiloženou kazuistikou.

Současná systémová terapie psoriázy představuje v některých případech kompromis mezi bezpečností a účinností léčby, způsobem podávání (injekční x perorální forma) a nutností laboratorního monitoringu během léčby. Zejména bezpečnost léčby je u pacientů s psoriázou důležitým faktorem při výběru konkrétní léčby, a to vzhledem k přítomnosti častých komorbidit, jako je diabetes mellitus nebo kardiovaskulární onemocnění. Apremilast jako selektivní inhibitor PDE4 zvyšuje hladinu cAMP a působí specificky na intracelulární signalizaci, genovou a proteinovou expresi. Redukuje zánětlivou odpověď snížením exprese prozánětlivých cytokinů TNF‑alfa, IL-23, IL-17a a zvýšením protizánětlivých cytokinů, např. IL-10. Obecně nedochází k ovlivnění specifických mediátorů zánětlivého procesu, ale k obnovení rovnováhy prozánětlivých a protizánětlivých signálních cest (1). Apremilast má protizánětlivý, imunomodulační účinek, nenavozuje však imunosupresi.

Farmakologicky navozené deprese představují komplikace stavu pacientů a zhoršují jejich prognózu. Řada léčiv má depresogenní
potenciál: antiparkinsonika (levodopa, amantadin), antiepileptika (topiramát, fenobarbital), léky používané k léčbě roztroušené
sklerózy (interferony α, glatiramer), léky v onkologii (interleukiny, prokarbazin, vinkristin), antihypertenziva (methyldopa),
kortikoidy, benzodiazepiny, opioidní analgetika (pethidin), antibiotika (ciprofloxacin), antivirotika a další. V článku jsou shrnuty
nejčastější příčiny iatrogenně navozených depresí a případné možnosti jejich řešení.