Fulltextové hledání

Roztroušená skleróza (RS) je autoimunitní chronické progredující zánětlivé onemocnění CNS, jehož důsledkem je nevratné poškození axonů a myelinu s atrofií mozku a míchy, které ústí v postupnou invalidizaci. Léčba pacientů trpících RS je v ČR soustředěna do 15 vysoce specializovaných RS center. Onemocnění je u většiny nemocných léčitelné a včasná léčba může oddálit invalidizaci pacienta a zlepšit kvalitu jeho života. Farmakoterapie má v léčbě RS zásadní postavení. Tento článek přináší stručné informace o léčbě roztroušené sklerózy z perspektivy lékárníka. Prostor je věnován především léčivům ovlivňujícím průběh nemoci.

Kariprazin je vedle aripiprazolu druhý parciální dopaminový agonista, který je v ČR registrován pro léčbu schizofrenie. Parciální dopaminoví agonisté jsou považováni za hlavní prototyp antipsychotik třetí generace. Jedinečný farmakologický profil kariprazinu může vysvětlit jeho účinnost na pozitivní a negativní symptomy schizofrenie. Podle nedávno publikovaných doporučených postupů by měl být kariprazin lékem první volby u nemocných s dominujícími negativními příznaky. Kariprazin vykazuje nízké metabolické riziko a malý přírůstek hmotnosti. Mezi nejčastěji uváděné nežádoucí účinky patří extrapyramidový syndrom a akatizie, které jsou však mírné a ve většině případů nevedou k vysazení léčby.

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (Attention‑deficit/hyperactivity disorder - ADHD) se u dospělých diagnostikuje na základě charakteristických příznaků a narušení funkčního uplatnění. ADHD u dospělých je spojena s významnou psychiatrickou komorbiditou a vyšší než průměrnou mírou rozvodů, nezaměstnanosti, dopravních nehod a je rizikovým faktorem zneužívání návykových látek. ADHD je spojena s různými charakteristikami zneužívání návykových látek: zneužívání návykových látek přechází rychleji do závislosti a u dospělých s ADHD trvá déle než u těch bez ADHD. "Samoléčba" může být faktorem vysoké míry zneužívání návykových látek u dospělých s ADHD. Farmakologická léčba zahrnuje noradrenergní léčiva a stimulanty, která mají zásadní roli v léčbě ADHD. Léčba snižuje riziko zneužívání návykových látek u pacientů s ADHD. Zahrnuje kombinovanou léčbu závislosti, psychoterapii a farmakoterapii. Monitorování pacientů během léčby je nezbytné k zajištění spolupráce v naplánovaném terapeutickém plánu.

Kariprazin je vedle aripiprazolu druhý parciální dopaminový agonista, který je v ČR registrován pro léčbu schizofrenie. Parciální dopaminoví agonisté jsou považováni za hlavní prototyp antipsychotik třetí generace. Jedinečný farmakologický profil kariprazinu může vysvětlit jeho účinnost na pozitivní a negativní symptomy schizofrenie. Podle nedávno publikovaných doporučených postupů by měl být kariprazin lékem první volby u nemocných s dominujícími negativními příznaky. Kariprazin vykazuje nízké metabolické riziko a malý přírůstek hmotnosti. Mezi nejčastěji uváděné nežádoucí účinky patří extrapyramidový syndrom a akatizie, které jsou však mírné a ve většině případů nevedou k vysazení léčby.

Psychotická onemocnění patří mezi vážné psychiatrické poruchy s rozsáhlými negativními důsledky pro pacienta i společnost. Každý nový lék rozšiřující armamentárium, které má moderní psychiatrie k dispozici, je velkou pomocí v léčbě. Moderní antipsychotika jsou účinné a bezpečné léky, avšak terapie psychotických poruch má stále specifické oblasti a potřeby, které se nedaří ovlivnit dostatečně cíleně. V posledních třech letech byla na český trh uvedena hned 3 nová antipsychotika. Prvním z nich je kariprazin v roce 2019, druhým na jaře roku 2020 lurasidon a velmi recentně na podzim 2020 brexpiprazol. V následujícím textu jsou jednotlivá psychofarmaka diskutována z hlediska jejich farmakologického profilu, nežádoucích účinků a indikací. Součástí článku je dále zkušenost našeho pracoviště se jmenovanými léky a kazuistika.

ADHD symptomatika v dospělosti nemusí být pacientovým jediným problémem, mohou ji překrývat další klinicky významné závažné psychiatrické syndromy.

Antidepresiva představují základní a efektivní terapeutický přístup nejen v léčbě depresivní poruch, ale v rámci komedikace i v řadě jiných neuropsychiatrických onemocnění. V rámci tohoto přehledového článku jsou shrnuty nejčastější nežádoucí účinky nejčastěji používaných antidepresiv v České republice. Tyto nežádoucí účinky mají většinou zcela logické vysvětlení na základě jejich receptorového profilu, popř. farmakokinetiky. V tomto kontextu jsou sumarizovány i výhody a nevýhody těchto vybraných nejběžněji používaných antidepresiv především z pohledu snášenlivosti a aditivních efektů.

Farmakoterapie obezity u mnoha pacientů vede k významnému a dlouhodobě udržitelnému poklesu tělesné hmotnosti a tím i zlepšení komorbidit a celkové prognózy. V současné době jsou v ČR dostupné pro terapii obezity celkem 4 léky: fentermin, orlistat, liraglutid a bupropion/naltrexon. Ve sdělení se podrobněji věnujeme především relativně recentně registrovaným léčivům (liraglutid a bupropion/naltrexon). Krátce zmiňujeme i léky recentně stažené z trhu (lorkaserin a rimonabant) a uvádíme nejslibnější molekuly v klinickém vývoji (tesofensin a bimagrumab). Při nastavování terapie na míru konkrétnímu pacientovi trpícímu obezitou bychom pro terapii přidružených onemocnění (diabetes, deprese) měli volit léky, které nezvyšují tělesnou hmotnost, a naopak léky, které používáme k terapii obezity, by měly být vybrány tak, aby nezhoršovaly další choroby, kterými pacienti trpí.

Lurasidon je antagonistou serotoninových a dopaminových receptorů patřícím mezi antipsychotika nejnověji dostupná v České republice. Vykazuje minimální vliv na tělesné a metabolické parametry. Přitom je zachována významná účinnost na příznaky samotné psychózy. To dokládá i níže uvedená kazuistika popisující dobrou léčebnou odpověď na lurasidon u nemocné s paranoidní schizofrenií a rezistencí na léčbu včetně elektrokonvulzivní terapie.

V léčbě epilepsie dospělých lze farmakoterapií kontrolovat záchvaty u 70-80 % pacientů. Novinky lze rozdělit na oblast taktiky léčby, na možnost využít nové léčivé přípravky a případně (precizní) individualizovanou léčbu vzácných geneticky podmíněných epilepsií pomocí tzv. "orphan drugs". Novinky v taktice spočívají v systematickém a pokud možno rychlém otestování vhodných léčivých přípravků v dostatečných dávkách pomocí krátkodobého a dlouhodobého plánu. Ke změně u nás došlo v oblasti záchranné "rescue" medikace registrací bukálního midazolamu. V posledních letech byly v ČR na trh uvedeny nové léčivé přípravky pro přídatnou léčbu fokálních záchvatů (perampanel, brivaracetam), případně i generalizovaných tonicko-klonických záchvatů (perampanel), některé byly registrované jako "orphan drug" (kanabidiol) pro vzácné epilepsie, další byly registrované a jejich uvedení na trh u nás lze do budoucna očekávat (cenobamát).

Kazuistika demonstruje úspěšnou ambulantní léčbu pacientky s duální diagnózou - závislostí na více psychoaktivních látkách, depresí a osobnostní problematikou. Zdůrazňuje význam spolupráce ambulantního psychiatra a psychoterapeuta.

Izolovaná spánková obrna se vyskytuje až u 7,6 % obecné populace, což jí řadí k častým spánkovým obtížím. Jako rekurentní izolovanou spánkovou obrnu (RISP) označujeme REM (rapid eye movement) vázanou parasomnii, která se opakovaně objevuje během přechodu spánku a bdění, tj. v průběhu usínání nebo probouzení. Jedná se o přechodnou ztrátu řeči a volní hybnosti postihující končetinové a trupové svalstvo, která bývá zejména zpočátku provázena intenzivním strachem. Tento tíživý prožitek může být umocněn současně přítomnými děsivými snovými představami, tzv. hypnagogickými/hypnopompickými halucinacemi. Patofyziologickým podkladem spánkové obrny je přetrvávání svalové atonie REM spánku do plné bdělosti. Současná spánková medicína nabízí psychoterapeutické i farmakologické možnosti léčby.

Aripiprazol ve formě dlouhodobě působících intramuskulárních injekcí (ALAI) je určen pro udržovací léčbu schizofrenie v dospělém věku u nemocných stabilizovaných na perorálním aripiprazolu. Doporučená a udržovací dávka je 400 mg aplikovaná jednou měsíčně. Jedná se o první dlouhodobě působící antipsychotikum s parciálně agonistickým působením na D₂ receptory. Ve dvou velkých registračních studiích byla potvrzena účinnost ALAI v udržovací léčbě schizofrenie. ALAI byl účinnější než placebo a potvrdil non‑inferioritu ve srovnání s perorální formou aripiprazolu v oddálení exacerbace psychózy nebo hrozícího relapsu a redukci počtu relapsů. ALAI je dobře tolerován a profil nežádoucích účinků odpovídá tabletové formě. V nepřímém srovnání s dalšími dlouhodobě působícími injekčními antipsychotiky druhé generace má ALAI nižší riziko nárůstu hmotnosti, metabolických příznaků, hyperprolaktinemie a sedace. Použití ALAI je jednoduché, pro převádění z jiných antipsychotik jsou k dispozici praktické návody.

Na 18. kongrese Medicíny pro praxi, který se konal 25.-26. září 2020 v Olomouci, zazněla velmi zajímavá a pro praxi přínosná přednáška doc. MUDr. Dany Končelíkové, Ph.D., z Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc, na téma Originální trazodon v léčbě deprese. Paní docentka se ve své přednášce věnovala obecné problematice deprese, terapii tohoto onemocnění, a zejména pak využití trazodonu, jakožto jednoho z léků první volby u pacientů s depresí.

Psoriáza je chronické zánětlivé imunitně zprostředkované systémové onemocnění. Volba vhodného léčebného postupu závisí na mnoha faktorech. V posledních letech zaznamenala celková léčba psoriázy významný pokrok. K optimalizaci a individualizaci léčby byly sestaveny doporučené léčebné postupy. Navzdory jejich pravidelným aktualizacím je třeba sledovat nové vědecké poznatky a z toho vyplývající aktuální pokyny.

U třetiny pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) se rozvine klinicky významná deprese (PSD). Vyšší riziko je u pacientů s depresivní poruchou v anamnéze, rozsáhlejší CMP a výraznějším narušením motorických a kognitivních funkcí. S ohledem na spojení mezi PSD a vyšší mortalitou, horším výsledným fungováním a úrovní motorického a kognitivního postižení, je včasné rozpoznání PSD a její léčba zásadní krok v péči o pacienty po CMP. Dosavadní studie naznačují jak účinnost antidepresiv (AD) v léčbě PSD, tak efekt na celkové fungování včetně zlepšení motorického deficitu, podobně se AD jeví jako potenciálně použitelná preventivní intervence. První volbou zůstávají AD skupiny SSRI, je však nutno počítat s iniciálními nežádoucími účinky a možnými lékovými interakcemi a reflektovat možné zvýšené riziko krvácivých příhod. Jiná antidepresiva jsou buď spojena s vyššími riziky (tricyklická AD) nebo nejsou dostatečně prověřena (novější AD). Vzhledem k dobrému bezpečnostnímu profilu, účinnosti u starších osob a efektu na kognitivní funkce se zajímavou alternativou k SSRI jeví vortioxetin. Psychosociální intervence, minimálně zaměřené na edukaci o PSD, podpoře pečovatelů a zvyšování adherence k léčbě jsou nedílnou součástí intervencí a v kombinaci s AD zvyšují šanci na uspokojivý výsledek. Stimulační metody jsou aktuálně rezervované pro závažné případy PSD nebo jako alternativa AD, nicméně důkazy o účinnosti (a u ECT bezpečnosti) jsou limitované.

Nová perorální forma trazodonu v tabletách s prodlouženým uvolňováním je v České republice k dispozici od roku 2015. Slouží k léčbě deprese různé etiologie. S výhodou je používána u pacientů s doprovodnou úzkostí a poruchou spánku. U takových nemocných lze využít plný léčebný potenciál trazodonu v maximální dávce a léčit je monoterapií bez přídavné anxiolytické a hypnotické medikace. V tomto kazuistickém sdělení je popsána léčba nemocné s depresivní poruchou pomocí plné dávky trazodonu v první volbě. Užití prolongované formy trazodonu vedlo k rychlé redukci úzkosti i nespavosti a umožnilo vysazení přídavného hypnotika a anxiolytika.

Reziduální příznaky jsou relativně časté a mohou se vykytovat i u nemocných, kteří splňují kritéria remise. Jsou spojeny s horší prognózou, proto bychom je měli identifikovat, odlišit hlavně od nežádoucích účinků léčby a zavčas léčit. Léčba se odvíjí od dominujícího reziduálního příznaku. I když v průměru se účinnost antidepresiv neliší, jsou mezi nimi rozdíly v míře ovlivnění jednotlivých reziduálních příznaků. K léčebným strategiím patří změna antidepresiva, přídatná terapie a kombinace antidepresiv.

Chronický únavový syndrom je multisystémové onemocnění doposud nejasné etiologie. Dominujícím příznakem je perzistentní únava, výrazně limitující aktivity nemocného. Podstatou syndromu se jeví změněná reaktivita na environmentální stres, rozvoj onemocnění je pak zřejmě podmíněn poruchami a dysregulacemi imunity a neuroendokrinního systému, výrazný vliv mají i faktory psychogenní. Spouštěčem může být vícero podnětů, o jejichž významu se vede stále diskuze. Diagnostika je na základě klinických kritérií, s důrazem na vyloučení jiné (zejména organické) příčiny onemocnění. Kauzální terapie neexistuje, léčba je založena více na nefarmakologických přístupech. Práce s pacienty s tímto onemocněním je velmi náročná, vyžaduje mnoho času, velkou trpělivost a podrobnou edukaci ze strany lékaře, na což v současném zdravotnickém systému nezbývá mnoho prostoru.

Brexpiprazol je antipsychotikum druhé generace, které je parciálním agonistou serotoninových 5-HT1A a dopaminových D2 receptorů a antagonistou serotoninových 5-HT2A receptorů. Brexpiprazol byl účinný v léčbě schizofrenie v dávkách 2–4 mg/d a také jako přídavek k antidepresivu v léčbě rezistentní depresivní poruchy v dávkách 2–3 mg/d. Dle Evropské lékové agentury je schválen pro léčbu schizofrenie dospělých jedinců, ale není schválen pro přídatnou léčbu k antidepresivům v léčbě depresivní poruchy jako v USA. Nejčastějším nežádoucím účinkem je akatizie a zvýšení hmotnosti. Výhodou léku je podávání 1× denně, dobrá snášenlivost a absence nežádoucích účinků na prodloužení QTc intervalu i sexuální funkce.

V současné době existují v celém v světě miliony lidí závislých na benzodiazepinech. Forma somatické i psychické závislosti znemožňuje okamžité vysazení léčiv. Jedním z dlouhodobě osvědčených léčebných postupů je převedení pacientů na diazepam, který má dlouhý biologický poločas. Po stabilizaci následuje postupné snižování dávek až do stavu placeba. Vhodnou lékovou formou se jeví tvrdé želatinové tobolky, ve kterých mohou být kromě diazepamu obsaženy i další adjuvantní léčiva z řady antipsychotik, antidepresiv a betablokátorů, zmírňujících abstinenční příznaky. Vzhledem k nízkým dávkám léčiv musí mít tobolky vyhovující obsahovou stejnoměrnost dle požadavků ČL 2017. V běžné lékárenské praxi se nepodařilo tomuto požadavku vyhovět. Při použití vhodného plniva a běžného kuchyňského mixéru je ale možné požadavek splnit. Výsledkem jsou tobolky s obsahem diazepamu v rozsahu 2,125 až 0,492 mg, určené ke snižování dávky o 15 %. Zvolená technologie zaručí způsobilost procesu, a je tedy schopna produkovat/vyrábět tobolky v rámci tolerovaného rozmezí hodnot pro hmotnostní a obsahovou stejnoměrnost.

Alemtuzumab (Lemtrada®) je humanizovaná monoklonální protilátka určená k léčbě vysoce aktivní relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy (RR-RS), selektivně namířena proti glykoproteinu CD52 přítomném na povrchu imunitních buněk, zejména T a B lymfocytech. Po specifické vazbě alemtuzumabu na povrchový znak CD52 dochází k depleci cirkulujících autoagresivních lymfocytů a nově vzniklé repopulace buněk následně vedou k rekonstituci imunitního systému. Účinnost alemtuzumabu byla ověřena v několika kontrolovaných klinických studiích, které rovněž popisovaly i rizika rozvoje možných nežádoucích účinků vyplývajících z mechanizmu působení léku. V práci prezentujeme kazuistiku prvního a úspěšně alemtuzumabem léčeného pacienta na našem pracovišti.

Pohled na terapii roztroušené sklerózy (RS) se v posledních letech podstatně mění. Kromě léků první volby, mezi které řadíme interferony beta, glatiramer acetát a teriflunomid, máme k dispozici řadu nových, velmi účinných léčiv s odlišným mechanismem účinku. Dlouhodobá, více než dvacetiletá klinická data potvrzují, že léčba interferony a glatiramer acetátem je bezpečná a není spojena se závažnými nežádoucími účinky. Určitá část pacientů léčených léky první volby však vykazuje nedostatečnou terapeutickou odpověď. V tomto případě je indikována eskalace léčby. Jako první byl v monoterapii relabující‑remitentní (RR) RS v roce 2006 schválen natalizumab, dále fingolimod, dimethyl‑fumarát, alemtuzumab, ocrelizumab a cladribin. S nástupem těchto vysoce účinných léčiv se v současné době do popředí dostává otázka nového paradigmatu léčby a použití těchto léků již v první linii – hovoříme o imunorekonstituční léčbě (immune reconstitution therapy). Terapie je bohužel provázena mnoha nežádoucími, potenciálně závažnými účinky v souvislosti s dlouhodobým ovlivněním imunitního systému, imunodeplecí a/nebo jinými závažnými nežádoucími účinky. Volbu léčby u každého jednotlivého pacienta proto musíme individuálně posoudit s přihlédnutím k efektivitě vedoucí ke snížení aktivity nemoci, toleranci, adherenci, ovlivnění imunitního systému a bezpečnosti z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. V léčebném plánu musí být vždy zohledněn přínos a potenciální rizika terapie.

Migréna patří mezi nejčastější neurologická onemocnění. Celosvětově je postižen přibližně každý sedmý jedinec. S rozvojem
nových poznatků o etiopatogenezi přichází nové léčebné možnosti. Stručný přehled v ČR dostupné akutní a preventivní léčby
migrény je předmětem tohoto sdělení.

Izolovaná spánková obrna se vyskytuje až u 7,6 % obecné populace, což jí řadí k častým spánkovým obtížím. Jako rekurentní izolovanou spánkovou obrnu (RISP) označujeme REM (rapid eye movement) vázanou parasomnii, která se opakovaně objevuje během přechodu spánku a bdění, tj. v průběhu usínání nebo probouzení. Jedná se o přechodnou ztrátu řeči a volní hybnosti postihující končetinové a trupové svalstvo, která bývá zejména zpočátku provázena intenzivním strachem. Tento tíživý prožitek může být umocněn současně přítomnými děsivými snovými představami, tzv. hypnagogickými/hypnopompickými halucinacemi. Patofyziologickým podkladem spánkové obrny je přetrvávání svalové atonie REM spánku do plné bdělosti. Současná spánková medicína nabízí psychoterapeutické i farmakologické možnosti léčby.

Pády pacientů na nemocničních odděleních patří mezi časté nežádoucí události, které mohou vést k prodloužení hospitalizace a zvýšení nákladů na zdravotní péči. V současné době je pád jedním z indikátorů kvality poskytované zdravotní péče a ve zdravotnických zařízeních vzrůstá motivace snížit dostupnými nástroji celkové počty pádů a zejména jejich následky. Jako efektivní nástroj v prevenci lékově navozených pádů se jeví zapojení klinického farmaceuta do multidisciplinárního týmu, který je schopný implementovat teoretické znalosti zahrnující identifikaci populačně rizikových léčiv stran pádu a prakticky zvážit jejich individuální přínos a riziko pro konkrétního pacienta. Cílem článku bylo přiblížit populačně rizikové skupiny léčiv stran pádu ovlivňující centrální nervový systém a na přiložené kazuistice demonstrovat management pádu v klinické praxi pohledem klinického farmaceuta.

Nová perorální forma trazodonu v tabletách s prodlouženým uvolňováním je v České republice k dispozici od roku 2015. Slouží k léčbě deprese různé etiologie. S výhodou je používána u pacientů s doprovodnou úzkostí a poruchou spánku. U takových nemocných lze využít plný léčebný potenciál trazodonu v maximální dávce a léčit je monoterapií bez přídavné anxiolytické a hypnotické medikace. V tomto kazuistickém sdělení je popsána léčba nemocné s depresivní poruchou pomocí plné dávky trazodonu v první volbě. Užití prolongované formy trazodonu vedlo k rychlé redukci úzkosti i nespavosti a umožnilo vysazení přídavného hypnotika a anxiolytika.