Fulltextové hledání

Deprese je nejčastější psychickou poruchou, která negativně ovlivňuje morbiditu a mortalitu somatických onemocnění. Řada biologických, psychologických a sociálních aspektů je zřejmě společná pro somatická a psychická onemocnění. Rozvoj antidepresiv byl velkým přínosem pro zkoumání etiopatogeneze deprese a pro léčbu deprese. Vývoj specifičtějších, bezpečnějších antidepresiv vedl k tomu, že jejich preskripce byla uvolněna pro lékaře prvního kontaktu a specialisty. Znalost mechanizmu účinku a dostupnost nových galenických forem vedla k obnovení zájmu o některé starší preparáty včetně trazodonu. Trazodon je specifické serotonergní antidepresivum charakterizované mírnou inhibicí zpětného vychytávání serotoninu a silnou blokádou serotoninových receptorů typu 5-HT 2A. V ČR je dostupný ve formě s pozvolným uvolňováním (Trittica AC). Kromě antidepresivního působení má anxiolytické vlastnosti a pozitivně ovlivňuje poruchy spánku včetně úpravy spánkové architektury. Tyto vlastnosti mohou být s výhodou uplatněny u depresí s převažující úzkostí a nespavostí.

Významnou součástí diagnostiky infekcí močových cest je bakteriologické vyšetření moče s kvantifikací mikrobiálního nálezu

Cystická fibróza je nejčastější letální autozomálně recesivní choroba v indoevropské populaci. Nejzávažnější patologické změny jsou lokalizovány v dýchacích cestách, plicích a pankreatu, ale postihuje i ostatní části gastrointestinálního systému, pohlavní žlázy, kůži a vzácně i srdce. Nejčastější příčinou smrti je poškození plic a kardiorespirační selhání. V minulosti se pacienti s cystickou fibrózou dožívali jen několika let života. Dnes se díky moderní léčbě průměrné dožití pohybuje okolo 35 let života. Velké naděje se vkládají do genové léčby.

Minimalizace bolesti po operaci je důležitým prvkem v komplexní péči nejen v urologii. Nedostatečná analgetická terapie může negativně ovlivnit pooperační průběh a vést k výraznému snížení spokojenosti pacientů s léčbou. Autoři uvádějí možnosti tlumení akutní bolesti v urologii. Jsou vyjmenována nejčastěji používaná analgetika, dávkovací schémata a nežádoucí účinky.

Infekce močových cest jsou spolu s infekcí respiračního a zažívacího traktu nejčastější infekční choroby vůbec. Zastoupením v populaci se jednotlivé onemocnění významně liší, stejně jako názory na správnou terapii uroinfekcí. Infekce urogenitálního traktu (UGT) lze dělit podle řady hledisek: etiologického agens, prostředí vzniku, přítomnosti komplikujícího onemocnění, dle časového průběhu, závažnosti postižení pacienta apod. Pro běžnou klinickou praxi je zásadní rozlišit, zda nemocný trpí infekcí horních, nebo dolních močových cest, zda jde o stav sobstrukcí a zda je nemocného nutné hospitalizovat. U infekcí genitálu je nutno rozhodnout o riziku pohlavního přenosu a diagnostikovat choroby, které je nutno odeslat venerologovi a povinně hlásit.

Tuková tkáň je v současné době chápána jako endokrinní orgán uvolňující do cirkulace vedle volných mastných kyselin celou řadu endokrinně aktivních látek (adipokinů), které významnou mírou ovlivňují inzulinovou senzitivitu v kosterním svalu, játrech a tukové tkáni. Řada produktů tukové tkáně má úzký vztah k regulaci imunitní a zánětlivé odpovědi, a podílí se tak na navození celotělové zánětlivé odpovědi o nízké intenzitě, která je rizikovým faktorem pro rozvoj aterosklerózy a diabetes mellitus 2. typu. Farmakologické i nefarmakologické ovlivnění endokrinní funkce tukové tkáně je již v současné době užíváno ke zlepšení inzulinové rezistence a vývoj dalších farmak ze skupiny hypolipidemik a antidiabetik se očekává v blízké budoucnosti. Přes tyto povzbudivé fakty zůstává většina otázek týkajících se regulace a úlohy jednotlivých adipokinů v regulaci celotělové inzulinové senzitivity u člověka nezodpovězena a jsou v současné době předmětem dalšího výzkumu v řadě pracovišť.

Hnisavé meningitidy nejmladších věkových skupin se odlišují proti dospělému věku nejen spektrem původců infekcí, ale též  klinickým obrazem a komplikacemi. Přitom právě ve věkové skupině novorozenců a kojenců dosahují meningitidy nejvyšší specifickou morbiditu i mortalitu. Incidence hnisavých meningitid u dětí se mění v posledních letech dostupností vakcinace proti nejběžnějším patogenům.

V současné době máme k dispozici specifická antidepresiva, selektivně ovlivňující dostupnost základních monoaminových neurotransmiterů spojovaných s depresí. Důraz na znalost mechanizmu účinku a zavedení nových galenických forem obnovily zájem o některé starší preparáty včetně trazodonu. Trazodon je specifické serotonergní antidepresivum charakterizované mírnou inhibicí zpětného vychytávání serotononinu a silnou blokádou serotoninových receptorů typu 5-HT 2A. Kromě antidepresivního působení má anxiolytické vlastnosti a pozitivně ovlivňuje poruchy spánku včetně úpravy spánkové architektury. Výhodné je, že nepůsobí sexuální dysfunkce. Tyto jeho vlastnosti lze využít při volbě antidepresiva dle převažujících příznaků. V ČR je dostupný pouze trazodon ve formě s pomalým uvolňováním (Trittico AC), u kterého předpokládáme oproti klasickému trazodonu nižší výskyt vedlejších účinků a lepší komplianci.

Za běžných okolností nejsou v urogenitálním traktu přítomna žádná infekční agens. Infekce močových cest u žen probíhají většinou pod obrazem nekomplikované, ale často recidivující infekce. Naopak u mužů je to onemocnění méně frekventní, zato se téměř vždy komplikuje přechodem na pohlavní orgány. Z hlediska farmakoterapie je důležitá lokalizace infekce (sliznice nebo parenchym) a citlivost etiologického agens na chemoterapeutika. Při výskytu komplikací bývá farmakoterapie doplněna intervencí urologa.

Psychofarmaka mají nezanedbatelný terapeutický potenciál i mimo své hlavní indikace. Termín vedlejší účinky se nepřekrývá automaticky s účinky nežádoucími. Vedlejší účinky mohou u jistých skupin pacientů znamenat přínos. Objasňujeme tyto termíny a popisujeme časté typy vedlejších účinků v běžné praxi.

Chronická žilní insuficience je závažné onemocnění, postihující zejména osoby středního a vyššího věku. Možnosti terapie jsou zaměřeny na potlačování projevů tohoto onemocnění a prevenci jeho komplikací. Vedle chirurgické léčby se významně uplatňuje také terapie medikamentózní, zahrnující i gelová externa s vyšší koncentrací heparinu. Společně s kompresivní terapií, režimovými opatřeními a důslednou edukací pacienta jsou významnou součástí léčby a své uplatnění nacházejí i v případech po provedené sklerotizaci povrchních žil.

Radiofrekvenční ablace supraventrikulárních arytmií doznaly v posledních desetiletích obrovského rozvoje od experimentální metody po metodu první volby v léčbě řady supraventrikulárních arytmií. V tomto přehledném článku jsou stručně popsány patofyziologické mechanizmy, EKG projevy, příslušná technika a výsledky radiofrekvenční ablace u nejčastějších druhů supraventrikulárních arytmií – atrio­ventrikulární nodální reentry tachykardie, akcesorních drah, typického a atypického flutteru síní, fokálních síňových tachykardií a u fibrilace síní.

Mechanizmy náhleho srdcového úmrtia – Uvádzajú sa rôzne možné mechanizmy, ktorými môže intenzívna športová aktivita vyvolať/zhoršiť ischémiu myokardu či srdcovú dysrytmiu u športovcov (tlakové zmeny na úrovni koronárnych ciev, fisurácia vulnerabilného aterosklerotického plátu, oklúzia aterosklerotickým plátom, spazmus koronárnej artérie, elektroinstabilita myokardu, dysrytmie) (9, 22). Bez ohľadu na mechanizmus zodpovedný za udalosť, bezprostredne pred náhlym úmrtím počas športovania dochádza k masívnej redukcii srdcového výdaja (sekundárne buď k ischémii myokardu, alebo dysrytmii), zníženiu prietoku krvi mozgom a strate vedomia. Predpokladá sa, že kombinácia spúšťacej udalosti s vnímavým myokardom iniciuje potenciálne letálnu dysrytmiu, najmä komorovú fibriláciu. Ďalším možným vysvetlením pre náhle úmrtie tesne po skončení športového výkonu je pokles srdcového výdaja po náhlom prerušení intenzívneho športového výkonu s následnou arteriálnou vazodilatáciou...

Přímé využití léčivých rostlin v pediatrii je omezeno na druhy, u nichž existuje dostatek dlouhodobých zkušeností a byla ověřena toxicita. Slouží především k terapii běžných chorob (např. záněty dýchacích cest, poruchy zažívání, onemocnění pokožky) nebo k zabezpečení pitného režimu.

Sudeckova dystrofie je více než 100 let citovaný název souboru příznaků, který představuje komplikaci poranění nebo operace převážně na končetinách. Ze subjektivních příznaků dominuje nevysvětlitelná bolest, zpravidla distálně od vyvolávajícího podnětu, a dále pak objektivně prokazatelný lokální edém, změna barvy, rozdíl v kožní teplotě, potivosti a pochopitelně i změna funkce postižené končetiny. Pokud nedojde k přetětí bludného kruhu, tj. k likvidaci lokální hypoxie vzniklé vazomotorickou instabilitou, může dojít během týdnů až měsíců k progresi uvedených příznaků  až do fáze těžkých a irreverzibilních trofických změn kůže a jejích adnex, svalů a šlach, k lokální sekundární osteoporóze a k nenapravitelné poruše funkce končetiny (III. stadium). Bolest a její ústup je hlavním a časným indikátorem úspěšnosti léčebných snah. V léčbě našich třech nemocných se osvědčila patogenetická terapie hyperbaroxií v I. a II. stadiu onemocnění.

Ložiskové nitrolební infekce nejsou časté, ale nejsou-li včas a adekvátně léčeny, ohrožují život pacienta. Intrakraniální ložiskové infekce vznikají nejčastěji přestupem zánětu z oblasti středouší a vedlejších dutin nosních. Etiologie bývá bakteriální, u imunokompromitovaných pacientů nabývají na významu také mykotická a parazitární agens. Léčba je obvykle kombinací dlouhodobé terapie antibiotiky a neurochirurgického zákroku.

Inkontinence moči patří k nejčastějším zdravotním problémům, kterým trpí podle posledních odhadů asi 25 % dospělé ženské populace. Zatímco léčba hyperaktivního měchýře je tradičně doménou farmakoterapie, v léčbě stresové inkontinence hraje medikamentózní terapie jen vedlejší roli. Možnosti klinického využití preparátů s alfa-adrenergním účinkem je limitováno závažnými nežádoucími systémovými účinky. Poslední poznatky z fyziologie a patofyziologie nervového řízení funkce uzávěrového aparátu však naznačují možnosti uplatnění farmakoterapie i v této oblasti.

V současné době je výzkumem doloženo, že antipsychotika 2. generace jsou účinná v léčbě bipolární mánie buď v monoterapii, nebo v kombinaci s klasickými stabilizátory nálady. Antipsychotika 2. generace zlepšují rychleji než klasické stabilizátory nálady příznaky mánie a působí také rychleji a výrazněji antimanicky v kombinaci s lithiem nebo antikonvulzivy než v monoterapii. Antimanické působení olanzapinu, risperidonu, quetiapinu, ziprasidonu a aripiprazolu se mezi sebou neliší. Antipsychotika 2. generace, lithium a valproát se doporučují jako léky první volby v léčbě akutní bipolární mánie.

Infekce močových cest jsou spolu s infekcí respiračního a zažívacího traktu nejčastější infekční choroby vůbec. Zastoupením v populaci se jednotlivé onemocnění významně liší, stejně jako názory na správnou terapii uroinfekcí. Infekce urogenitálního traktu (UGT) lze dělit podle řady hledisek: etiologického agens, prostředí vzniku, přítomnosti komplikujícího onemocnění, dle časového průběhu, závažnosti postižení pacienta apod. Pro běžnou klinickou praxi je zásadní rozlišit, zda nemocný trpí infekcí horních, nebo dolních močových cest, zda jde o stav sobstrukcí a zda je nemocného nutné hospitalizovat. U infekcí genitálu je nutno rozhodnout o riziku pohlavního přenosu a diagnostikovat choroby, které je nutno odeslat venerologovi a povinně hlásit.

Valproová kyselina je léta používaný stabilizér nálady, má prokázaný účinek v léčbě a v profylaxi epizod bipolární afektivní poruchy (BAP). Dosud však stále zůstává nejasný mechanizmus účinku valproové kyseliny při léčbě BAP. Na subcelulární úrovni je popisována celá řada účinků valproové kyseliny, které mohou ovlivňovat i plasticitu CNS.

Komplex poruch metabolizmu, který zahrnuje abdominální obezitu, elevaci krevního tlaku, poruchu glukózové tolerance a změny hladin krevních lipidů, se nazývá metabolický syndrom (MS). Prevalence MS je u pacientů se schizofrenií vyšší než v běžné populaci a jeho výskyt pravděpodobně přispívá k jejich zvýšené mortalitě. Vliv farmakoterapie na vznik metabolického syndromu se stal předmětem zájmu psychiatrů po zavedení antipsychotik druhé generace do praxe. Studie asociace metabolického syndromu s léčbou antipsychotiky dosvědčují potřebu monitorovat u léčených pacientů metabolické parametry. K prevenci vzniku metabolického syndromu přispívá psychoedukace a behaviorální techniky zacílené na změnu životního stylu a stravovacích návyků.

Cystický útvar v oblasti krku může být tvořen ve vzácných případech paratyreoidální tkání. V diferenciálně diagnostické rozvaze je nutno na tuto neobvyklou anomálii myslet, a to i v případě, že nález neprovázejí typické klinické příznaky či laboratorní změny svědčící pro primární hyperparatyreózu. Předkládáme popis případu funkčně aktivního cystického adenomu příštítného tělíska – pseudocysty jako příčiny primární hyperparatyreózy. Poukazujeme na úskalí, se kterými se lze setkat při určení správné diagnózy. V našem případě bylo stanovení diagnózy komplikováno současným výskytem polynodózní strumy. Autoři shrnují základní kroky, které by měly být, podle jejich názoru, součástí optimálního vyšetřovacího algoritmu.

Kontaktní dermatitidy (iritační nebo alergická) jsou kožní onemocnění, která se mohou vyskytovat v celé populaci včetně dětské. Jsou vyvolány působením látek exogenního původu za spolupůsobení dalších faktorů. Klinický obraz bývá rozmanitý, průběh může být akutní, subakutní nebo chronický. Diagnóza je syntézou pečlivé anamnézy, klinického obrazu a provedených vyšetření (epikutánní testy). Prevencí vzniku kontaktních dermatitid je dodržování zásad ošetřování kůže, eliminace vyvolávajících faktorů, včasná léčba a vhodná volba zaměstnání vzhledem k jiným dermatózám (např. atopickému ekzému).

Chronická žilní insuficience je závažné onemocnění, postihující zejména osoby středního a vyššího věku. Možnosti terapie jsou zaměřeny na potlačování projevů tohoto onemocnění a prevenci jeho komplikací. Vedle chirurgické léčby se významně uplatňuje také terapie medikamentózní, zahrnující i gelová externa s vyšší koncentrací heparinu. Společně s kompresivní terapií, režimovými opatřeními a důslednou edukací pacienta jsou významnou součástí léčby a své uplatnění nacházejí i v případech po provedené sklerotizaci povrchních žil.

Cíl: Analýza preskripce a spotřeby antimikrobiálních látek (ATB) a antimykotik na chirurgickém oddělení NsP z hlediska jednotlivých skupin ATB a léčiv v rámci těchto skupin a ekonomických ukazatelů, jako je podíl na celkové spotřebě a nákladech na léčivé přípravky, vždy v prvním čtvrtletí let 2000–2004. Metodika: Údaje pro výpočet definovaných denních dávek (DDD) byly získány zpracováním nemocničních žádanek pomocí lékárenského softwaru. Tento údaj byl vztažen na 100 ošetřovacích dnů (OD). Základem pro výpočet ceny jedné DDD jednotlivých skupin ATB byly prodejní ceny lékárny (nákupní cena od distributora + DPH + přirážka lékárny). Výsledky: Největší podíl na spotřebě ATB měla penicilinová antibiotika, v průběhu sledovaného období byla zaznamenána tendence k jejich zvýšenému užívání (37,4 % DDD/100 OD v roce 2000, 48,9 % DDD/100 OD v roce 2004). Nejpoužívanějším léčivem byl amoxicilin v kombinaci s kyselinou klavulanovou – v průměru 30,3 DDD/100 OD. Největší podíl na nákladech měly peniciliny (26,5–44,7 %) a cefalosporiny (31,0–41,4 %). Pozornost si zaslouží skupina antibiotik, která při zanedbatelné spotřebě DDD zaujímá poměrně velký díl finančních nákladů na ATB (imipenem, vankomycin). Byl zjištěn pokles spotřeby ATB z 91,1 DDD/100 OD (2000) na 61,8 DDD/100 OD (2004). Celkové finanční náklady chirurgického oddělení na ATB poklesly z 611 mil. Kč (2000) na 292 mil. Kč (2004). Závěr: Racionální používání ATB mělo příznivý dopad na výši finančních nákladů vynaložených na ATB.

V současné době máme k dispozici specifická antidepresiva, selektivně ovlivňující dostupnost základních monoaminových neurotransmiterů spojovaných s depresí. Důraz na znalost mechanizmu účinku a zavedení nových galenických forem obnovily zájem o některé starší preparáty včetně trazodonu. Trazodon je specifické serotonergní antidepresivum charakterizované mírnou inhibicí zpětného vychytávání serotononinu a silnou blokádou serotoninových receptorů typu 5-HT 2A. Kromě antidepresivního působení má anxiolytické vlastnosti a pozitivně ovlivňuje poruchy spánku včetně úpravy spánkové architektury. Výhodné je, že nepůsobí sexuální dysfunkce. Tyto jeho vlastnosti lze využít při volbě antidepresiva dle převažujících příznaků. V ČR je dostupný pouze trazodon ve formě s pomalým uvolňováním (Trittico AC), u kterého předpokládáme oproti klasickému trazodonu nižší výskyt vedlejších účinků a lepší komplianci.

Chřipku považujeme za benigní onemocnění, kde známe jejího původce, klinický obraz a víme, že možnosti kauzální léčby jsou i v dnešní době stále omezené. Jenže chřipka nás umí stále překvapovat něčím novým. Nový je fenomén postupné adaptace i jiných, ptačích chřipkových virů na savce, tedy i na člověka. Nově se začíná objevovat i rezistence chřipkových virů na některá známá antivirotika. Objevily se i nové možnosti v expresní diagnostice chřipky, která se stále více posouvá i do ordinací lékařů prvního kontaktu s minimálními požadavky na materiálové vybavení. Také v léčbě chřipky se objevily nové možnosti, které současně pronikají i do chemoprofylaxe chřipky a poměrně účinně tak doplňují nejvýznamnější metodu prevence chřipky – očkování. Určitým zlomem v možném rozšíření používání antivirotik se stala nová generace antivirotik – inhibitorů neuraminidázy (zanamivir, oseltamivir). Nejvýznamnější metodou prevence chřipky je ovšem očkování, které ani v současnosti není ničím překonáno.

Je uveden přehled klinického obrazu častěji se vyskytujících akutních a chronických kožních chorob v oblasti obličeje, se kterými se může ve své ordinaci setkat praktický lékař, jejich léčba a diferenciální diagnostika. Důraz je kladen na klinické symptomy a vyvolávající příčiny angioedému, dermatitidy kontaktní, atopické a seboroické, různých dermatóz vyvolaných nebo zhoršovaných UV zářením, herpetických kožních infekcí, pyodermií, akné, rosacey, periorální dermatitidy a pigmentací v obličeji.