Fulltextové hledání

Infekce močových cest jsou spolu s infekcemi respiračního a zažívacího traktu nejčastější infekční choroby vůbec. Zastoupením v populaci se jednotlivá konkrétní onemocnění významně liší, stejně jako názory na správnou terapii uroinfekcí. Infekce urogenitálního traktu (UGT) lze dělit podle řady hledisek: etiologického agens, prostředí vzniku, přítomnosti komplikujícího onemocnění, dle časového průběhu, závažnosti postižení pacienta apod. Pro běžnou klinickou praxi je zásadní rozlišit, zda nemocný trpí infekcí horních, nebo dolních močových cest, zda jde o stav s obstrukcí nebo bez obstrukce a zda je nemocného nutné odeslat k hospitalizaci na spádové urologické pracoviště. U infekcí genitálu je nutno rozhodnout o riziku pohlavního přenosu a diagnostikovat choroby, které je nutno odeslat venerologovi a povinně hlásit. Některé druhy totiž patří mezi STD (choroby pohlavně přenosné).

Léčba poruch lipidového metabolizmu se stala základní součástí intervence u osob se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Existují komplexní doporučení pro změnu diety a pohybového režimu, které jsou základem úspěchu léčby. Je dostupná řada hypolipidemik (statiny, fibráty, pryskyřice, ezetimib, niacin). Hladiny krevních lipidů příznivě ovlivňují i další léčiva (antiobezitika, některá antidiabetika, estrogeny). Při výskytu nežádoucích účinků léčby je nutné otestovat toleranci jiných léků ze skupiny, případně dosáhnout kompenzace metabolické poruchy kombinací hypolipidemik.

Genetická podmíněnost vnímání bolesti je v posledních letech všeobecně přijímaný názor. Polymorfizmy DNA v rámci genů mohou ovlivňovat například míru exprese těchto genů a zasahovat do přenosu nervového signálu či způsobu zpracování nervových signálů. Asociační studie jsou jedním z nástrojů vyhledávání genů, které souvisejí s vnímáním bolesti. Cílem mnohých výzkumů se v dnešní době stává možnost genetického ovlivnění vnímání bolesti. První úspěšné experimenty na potkanech odhalily použitelné cílové geny pro ovlivnění genovou terapií za účelem potlačení bolesti. Je pouze otázkou několika let, kdy se podaří dořešit některé problémy spojené především s nalezením vhodného a bezpečného mechanizmu cíleného přenosu genu do nitra nervových buněk a aplikovat genovou terapii také při léčbě bolesti.

Akutní psychotický stav je závažnou duševní poruchou potenciálně nebezpečnou pro pacienta i jeho okolí. Etiologicky může vzniknout na podkladě endogenních psychóz, jako jsou schizofrenie či bipolární afektivní porucha, následkem užívání návykových látek, jako jsou halucinogeny, psychostimulancia či kanabinoidy, či v důsledku organického onemocnění mozku, celkového somatického onemocnění nebo iatrogenně po podání některých farmak. Úlohou praktického lékaře je odebrat anamnestická data, provést fyzikální vyšetření, ordinovat základní laboratorní odběry a zajistit psychiatrické vyšetření. V případě nespolupráce pacienta, který ohrožuje sebe či okolí, by se praktický lékař měl podílet na hospitalizaci i proti pacientově vůli. Praktický lékař by též měl ordinovat farmakologickou léčbu za účelem tišení akutního neklidu. Případná dlouhodobá léčba antipsychotiky by měla být indikována psychiatrem.

V předloženém sdělení jsou formulovány terapeutické přístupy k pacientům s bakteriálními záněty plic v nemocničním i komunitním prostředí.

Autoři hodnotí výsledky urologické péče o nemocné po spinálním traumatu s neurogenní dysfunkcí dolních močových cest od vzniku spinální jednotky (SJ)...

Human papillomavirus (HPV) zodpovídá za vznik řady epiteliálních lézí, zejména v anogenitální oblasti, z nichž nejznámější jsou špičaté kondylomy condylomata accuminata. Podle posledních výzkumů hraje lidský papilomavirus také určitou úlohu v etiologii slizničních dysplastických změn a při vzniku malignit urogenitálního ústrojí. Léčíme pouze makroskopické léze – jsou kondylomy, subklinické léze léčbu nevyžadují. Nebylo totiž prokázáno, že by kterýkoliv z dosud užívaných způsobů léčby vedl k úplné eradikaci HPV viru ze tkání (5).

Maligní onemocnění prostaty u psů je poměrně vzácné a postihuje především psy velkých plemen starší 6 let. Radikální léčba je omezena chirurgickými možnostmi veterinárních pracovišť, především však komplikovanou pooperační péčí, vyžadující znehybnění zvířete, aby nebyly předčasně vytaženy drény a katétry. Radioterapie je finančně nedostupná. Cytostatická léčba, včetně kombinace s hormonální terapií (vedle vysokých ekonomických nákladů) nemá valný význam. Proto zásadní léčbou ve veterinární praxi zůstává oboustranná orchiektomie (kastrace) jako bazální androgenní deprivace, kdy průměrná doba přežití nepřesahuje 12 měsíců. Autoři popisuji případ u psa plemene německý ovčák, kterého vyšetřili jako následné pracoviště pro mnohočetné píštěle vycházející z uretry. Kultivačně prokázána Escherichia coli. Histologicky byl verifikován středně diferencovaný adenokarcinom prostaty. Bylo provedeno radikální odstranění prostaty a vlastní modifikace derivace přední stěnou břišní. Pes byl po 30 měsících od operace bez známek generalizace a kontinentní.

V předloženém sdělení jsou formulovány terapeutické přístupy k pacientům s bakteriálními záněty plic v nemocničním i komunitním prostředí.

V roce 2002 bylo v Moravskoslezském kraji prokázáno u 76letého pacienta ve sputech odebraných v období šesti měsíců Mycobacterium celatum. V roce 1998 byl pacient léčen 1 rok pro tuberkulózu vyvolanou Mycobacterium tuberculosis, debacilizován, plicní nález regredoval, přetrvávala chronická kaverna v pravé plíci. Před definitivním stanovením diagnózy tuberkulózy byla provedena flexibilní bronchoskopie s cílem vyloučit nebo potvrdit primární bronchogenní karcinom. Při vyšetření byl zjištěn nález suspektní z malignity na pravé hlasivce. Na otorhinolaryngologickém oddělení byl nález hodnocen jako leukoplakie při chronické laryngitidě. Primární bronchogenní karcinom nebyl histologicky ani cytologicky potvrzen. Diagnóza spinocelulárního karcinomu laryngu byla histologicky potvrzena až při opakovaném vyšetření v roce 2002, v období izolací M. celatum. Před zahájením paliativní radioterapie byla aplikována profylaktická kombinovaná terapie antituberkulotiky. Stav pacienta se po ukončení radioterapie postupně zhoršoval za výrazných projevů kachektizace, za 2 měsíce po jejím ukončení zemřel, sekce nebyla provedena. V celém průběhu hospitalizace nedošlo u pacienta k progresi plicního nálezu, opakované izolace Mycobacterium celatum byly hodnoceny jako kolonizace a léčba antituberkulotiky byla indikována jako chemoprofylaxe před zahájením radioterapie vzhledem k reziduálnímu nálezu na pravé plíci, malignímu onemocnění a diabetu.

Deprese je nejčastější psychickou poruchou, která negativně ovlivňuje morbiditu a mortalitu somatických onemocnění. Řada biologických, psychologických a sociálních aspektů je zřejmě společná pro somatická a psychická onemocnění. Rozvoj antidepresiv byl velkým přínosem pro zkoumání etiopatogeneze deprese a pro léčbu deprese. Vývoj specifičtějších, bezpečnějších antidepresiv vedl k tomu, že jejich preskripce byla uvolněna pro lékaře prvního kontaktu a specialisty. Znalost mechanizmu účinku a dostupnost nových galenických forem vedla k obnovení zájmu o některé starší preparáty včetně trazodonu. Trazodon je specifické serotonergní antidepresivum charakterizované mírnou inhibicí zpětného vychytávání serotoninu a silnou blokádou serotoninových receptorů typu 5-HT 2A. V ČR je dostupný ve formě s pozvolným uvolňováním (Trittica AC). Kromě antidepresivního působení má anxiolytické vlastnosti a pozitivně ovlivňuje poruchy spánku včetně úpravy spánkové architektury. Tyto vlastnosti mohou být s výhodou uplatněny u depresí s převažující úzkostí a nespavostí.

Významnou součástí diagnostiky infekcí močových cest je bakteriologické vyšetření moče s kvantifikací mikrobiálního nálezu

Cystická fibróza je nejčastější letální autozomálně recesivní choroba v indoevropské populaci. Nejzávažnější patologické změny jsou lokalizovány v dýchacích cestách, plicích a pankreatu, ale postihuje i ostatní části gastrointestinálního systému, pohlavní žlázy, kůži a vzácně i srdce. Nejčastější příčinou smrti je poškození plic a kardiorespirační selhání. V minulosti se pacienti s cystickou fibrózou dožívali jen několika let života. Dnes se díky moderní léčbě průměrné dožití pohybuje okolo 35 let života. Velké naděje se vkládají do genové léčby.

Minimalizace bolesti po operaci je důležitým prvkem v komplexní péči nejen v urologii. Nedostatečná analgetická terapie může negativně ovlivnit pooperační průběh a vést k výraznému snížení spokojenosti pacientů s léčbou. Autoři uvádějí možnosti tlumení akutní bolesti v urologii. Jsou vyjmenována nejčastěji používaná analgetika, dávkovací schémata a nežádoucí účinky.

Infekce močových cest jsou spolu s infekcí respiračního a zažívacího traktu nejčastější infekční choroby vůbec. Zastoupením v populaci se jednotlivé onemocnění významně liší, stejně jako názory na správnou terapii uroinfekcí. Infekce urogenitálního traktu (UGT) lze dělit podle řady hledisek: etiologického agens, prostředí vzniku, přítomnosti komplikujícího onemocnění, dle časového průběhu, závažnosti postižení pacienta apod. Pro běžnou klinickou praxi je zásadní rozlišit, zda nemocný trpí infekcí horních, nebo dolních močových cest, zda jde o stav sobstrukcí a zda je nemocného nutné hospitalizovat. U infekcí genitálu je nutno rozhodnout o riziku pohlavního přenosu a diagnostikovat choroby, které je nutno odeslat venerologovi a povinně hlásit.

Tuková tkáň je v současné době chápána jako endokrinní orgán uvolňující do cirkulace vedle volných mastných kyselin celou řadu endokrinně aktivních látek (adipokinů), které významnou mírou ovlivňují inzulinovou senzitivitu v kosterním svalu, játrech a tukové tkáni. Řada produktů tukové tkáně má úzký vztah k regulaci imunitní a zánětlivé odpovědi, a podílí se tak na navození celotělové zánětlivé odpovědi o nízké intenzitě, která je rizikovým faktorem pro rozvoj aterosklerózy a diabetes mellitus 2. typu. Farmakologické i nefarmakologické ovlivnění endokrinní funkce tukové tkáně je již v současné době užíváno ke zlepšení inzulinové rezistence a vývoj dalších farmak ze skupiny hypolipidemik a antidiabetik se očekává v blízké budoucnosti. Přes tyto povzbudivé fakty zůstává většina otázek týkajících se regulace a úlohy jednotlivých adipokinů v regulaci celotělové inzulinové senzitivity u člověka nezodpovězena a jsou v současné době předmětem dalšího výzkumu v řadě pracovišť.

Hnisavé meningitidy nejmladších věkových skupin se odlišují proti dospělému věku nejen spektrem původců infekcí, ale též  klinickým obrazem a komplikacemi. Přitom právě ve věkové skupině novorozenců a kojenců dosahují meningitidy nejvyšší specifickou morbiditu i mortalitu. Incidence hnisavých meningitid u dětí se mění v posledních letech dostupností vakcinace proti nejběžnějším patogenům.

V současné době máme k dispozici specifická antidepresiva, selektivně ovlivňující dostupnost základních monoaminových neurotransmiterů spojovaných s depresí. Důraz na znalost mechanizmu účinku a zavedení nových galenických forem obnovily zájem o některé starší preparáty včetně trazodonu. Trazodon je specifické serotonergní antidepresivum charakterizované mírnou inhibicí zpětného vychytávání serotononinu a silnou blokádou serotoninových receptorů typu 5-HT 2A. Kromě antidepresivního působení má anxiolytické vlastnosti a pozitivně ovlivňuje poruchy spánku včetně úpravy spánkové architektury. Výhodné je, že nepůsobí sexuální dysfunkce. Tyto jeho vlastnosti lze využít při volbě antidepresiva dle převažujících příznaků. V ČR je dostupný pouze trazodon ve formě s pomalým uvolňováním (Trittico AC), u kterého předpokládáme oproti klasickému trazodonu nižší výskyt vedlejších účinků a lepší komplianci.

Za běžných okolností nejsou v urogenitálním traktu přítomna žádná infekční agens. Infekce močových cest u žen probíhají většinou pod obrazem nekomplikované, ale často recidivující infekce. Naopak u mužů je to onemocnění méně frekventní, zato se téměř vždy komplikuje přechodem na pohlavní orgány. Z hlediska farmakoterapie je důležitá lokalizace infekce (sliznice nebo parenchym) a citlivost etiologického agens na chemoterapeutika. Při výskytu komplikací bývá farmakoterapie doplněna intervencí urologa.

Psychofarmaka mají nezanedbatelný terapeutický potenciál i mimo své hlavní indikace. Termín vedlejší účinky se nepřekrývá automaticky s účinky nežádoucími. Vedlejší účinky mohou u jistých skupin pacientů znamenat přínos. Objasňujeme tyto termíny a popisujeme časté typy vedlejších účinků v běžné praxi.

Chronická žilní insuficience je závažné onemocnění, postihující zejména osoby středního a vyššího věku. Možnosti terapie jsou zaměřeny na potlačování projevů tohoto onemocnění a prevenci jeho komplikací. Vedle chirurgické léčby se významně uplatňuje také terapie medikamentózní, zahrnující i gelová externa s vyšší koncentrací heparinu. Společně s kompresivní terapií, režimovými opatřeními a důslednou edukací pacienta jsou významnou součástí léčby a své uplatnění nacházejí i v případech po provedené sklerotizaci povrchních žil.

Radiofrekvenční ablace supraventrikulárních arytmií doznaly v posledních desetiletích obrovského rozvoje od experimentální metody po metodu první volby v léčbě řady supraventrikulárních arytmií. V tomto přehledném článku jsou stručně popsány patofyziologické mechanizmy, EKG projevy, příslušná technika a výsledky radiofrekvenční ablace u nejčastějších druhů supraventrikulárních arytmií – atrio­ventrikulární nodální reentry tachykardie, akcesorních drah, typického a atypického flutteru síní, fokálních síňových tachykardií a u fibrilace síní.

Mechanizmy náhleho srdcového úmrtia – Uvádzajú sa rôzne možné mechanizmy, ktorými môže intenzívna športová aktivita vyvolať/zhoršiť ischémiu myokardu či srdcovú dysrytmiu u športovcov (tlakové zmeny na úrovni koronárnych ciev, fisurácia vulnerabilného aterosklerotického plátu, oklúzia aterosklerotickým plátom, spazmus koronárnej artérie, elektroinstabilita myokardu, dysrytmie) (9, 22). Bez ohľadu na mechanizmus zodpovedný za udalosť, bezprostredne pred náhlym úmrtím počas športovania dochádza k masívnej redukcii srdcového výdaja (sekundárne buď k ischémii myokardu, alebo dysrytmii), zníženiu prietoku krvi mozgom a strate vedomia. Predpokladá sa, že kombinácia spúšťacej udalosti s vnímavým myokardom iniciuje potenciálne letálnu dysrytmiu, najmä komorovú fibriláciu. Ďalším možným vysvetlením pre náhle úmrtie tesne po skončení športového výkonu je pokles srdcového výdaja po náhlom prerušení intenzívneho športového výkonu s následnou arteriálnou vazodilatáciou...

Přímé využití léčivých rostlin v pediatrii je omezeno na druhy, u nichž existuje dostatek dlouhodobých zkušeností a byla ověřena toxicita. Slouží především k terapii běžných chorob (např. záněty dýchacích cest, poruchy zažívání, onemocnění pokožky) nebo k zabezpečení pitného režimu.

Sudeckova dystrofie je více než 100 let citovaný název souboru příznaků, který představuje komplikaci poranění nebo operace převážně na končetinách. Ze subjektivních příznaků dominuje nevysvětlitelná bolest, zpravidla distálně od vyvolávajícího podnětu, a dále pak objektivně prokazatelný lokální edém, změna barvy, rozdíl v kožní teplotě, potivosti a pochopitelně i změna funkce postižené končetiny. Pokud nedojde k přetětí bludného kruhu, tj. k likvidaci lokální hypoxie vzniklé vazomotorickou instabilitou, může dojít během týdnů až měsíců k progresi uvedených příznaků  až do fáze těžkých a irreverzibilních trofických změn kůže a jejích adnex, svalů a šlach, k lokální sekundární osteoporóze a k nenapravitelné poruše funkce končetiny (III. stadium). Bolest a její ústup je hlavním a časným indikátorem úspěšnosti léčebných snah. V léčbě našich třech nemocných se osvědčila patogenetická terapie hyperbaroxií v I. a II. stadiu onemocnění.

Ložiskové nitrolební infekce nejsou časté, ale nejsou-li včas a adekvátně léčeny, ohrožují život pacienta. Intrakraniální ložiskové infekce vznikají nejčastěji přestupem zánětu z oblasti středouší a vedlejších dutin nosních. Etiologie bývá bakteriální, u imunokompromitovaných pacientů nabývají na významu také mykotická a parazitární agens. Léčba je obvykle kombinací dlouhodobé terapie antibiotiky a neurochirurgického zákroku.

Inkontinence moči patří k nejčastějším zdravotním problémům, kterým trpí podle posledních odhadů asi 25 % dospělé ženské populace. Zatímco léčba hyperaktivního měchýře je tradičně doménou farmakoterapie, v léčbě stresové inkontinence hraje medikamentózní terapie jen vedlejší roli. Možnosti klinického využití preparátů s alfa-adrenergním účinkem je limitováno závažnými nežádoucími systémovými účinky. Poslední poznatky z fyziologie a patofyziologie nervového řízení funkce uzávěrového aparátu však naznačují možnosti uplatnění farmakoterapie i v této oblasti.