Fulltextové hledání

Autoři předkládají v přehledném článku návod, jak účinně postupovat při kardiovaskulární rehabilitaci po chirurgické revaskularizaci myokardu. Uvedené postupy jsou plně v souladu s doporučeními České kardiologické společnosti (na kterých se oba autoři podíleli) a jsou podloženy závěry obdobných prací ze světového písemnictví a současně i vlastními výsledky. Dokládají vysokou účinnost kardiorehabilitace, která vhodně doplňuje a rozvíjí efekt kardiochirurgického výkonu, zlepšuje následnou kvalitu života, snižuje morbiditu i mortalitu, ovlivňuje metabolické pochody organizmu. Zároveň vede tento způsob léčby ke sníženému čerpání nadbytečné zdravotní péče v období, které následuje po operaci srdce. Prokazují nejen efektivitu, ale i bezpečnost kardiorehabilitace.

Článek pojednává o stavech podvýživy, jimiž trpí chronicky nemocní pacienti v nemocnicích i domácích podmínkách, a jejich řešení formou nutričního screeningu a nutriční podpory.

Etiologie a patogeneze ulcerózní kolitidy nebyla dosud vyřešena. Je pravděpodobné, že se jedná o kombinaci faktorů genetických, imunologických a faktorů prostředí, které vedou k nekontrolovanému zánětu. Významnou roli hraje defekt vrozené imunity a střevní mikrobiální flóra. Hlavními cíly léčby ulcerózní kolitidy jsou udržení remise nemoci, slizniční hojení, vyhnutí se operaci a snížení pravděpodobnosti rozvoje kolorektální rakoviny.

Úvod: Přehledný článek shrnuje současné možnosti klinického využití „zeleného laseru“ (GreenLight, GL) především v léčbě benigní hyperplazie prostaty (BPH) a hodnotí i jeho experimentální využití. Článek je sestaven na základě literárních údajů a zejména klinické a experimentální práce autorů. Technická data: Vlastnosti GL jsou dány vlnovou délkou 532 nm a výkonem (watts, W). Původní laserový paprsek emitovaný přístrojem o výkonu 80 W na bázi krystalu kalium-titanyl-fosfát (KTP) byl recentně nahrazen přístrojem s vyšším výkonem 120 W (HPS, high performance system) na bázi krystalu litium-triborid (LBO). GL je v současnosti nejpoužívanější laserovou technikou v léčbě BPH, tzv. fotoselektivní vaporizací prostaty (PVP). Nicméně transuretrální resekce prostaty (TUR-P) je stále zlatým standardem léčby BPH. Závěr: GL má rutinní užití v léčbě BPH, výhodou oproti TUR-P je minimalizace krvácení, anulování rizika TUR syndromu, žádná nebo velice krátká doba ponechání permanentního močového katétru po výkonu a kratší doba rekonvalescence. V ostatních indikacích (resekce ledviny, striktura uretry a nádor močového měchýře) je to zatím jen experimentální metoda.

Autoři popisují krizové služby jako součást komunitní psychiatrické péče, jejich funkci a způsoby přístupu k pacientům i v jejich odlišnostech od standardní medicínské péče. Ve druhé části článku se zabývají krizovými službami pro psychotické pacienty a jejich existujícími podobami v pražském regionu a připojují dvě kazuistiky.

Kardiovaskulární onemocnění jsou nejčastějšími diagnózami ve stáří a jsou hlavní příčinou úmrtí mužů a žen starších 65 let. Podíl starší populace se ve společnosti neustále zvyšuje. Na úrovni kardiovaskulárního systému i ostatních orgánových systémů dochází věkem k funkčním a anatomickým změnám, které modifikují průběh onemocnění, jejich symptomatologii i reakci organizmu na léčbu. Mění se farmakokinetika i farmakodynamika podávaných léčiv. Cílem tohoto sdělení je podat stručný přehled problematiky onemocnění kardiovaskulárního systému ve stáří, patofyziologie, diagnostiky a úskalí terapie.

Přirozená makrolidová antibiotika jsou postupně nahrazována semisyntetickými přípravky, které mají výhodnější vlastnosti. Při shodném antimikrobiálním působení jsou jednotlivé dávky menší, dávkovací intervaly delší, lépe je snáší i dětská populace a méně často dochází k nežádoucímu působení. Nevhodně zvolená antibiotika, nesprávné dávkování a nevhodné indikace zvyšují však riziko narůstání rezistence běžných bakteriálních patogenů. Makrolidy jsou vynikající léky pro ambulantní praxi. Aby zůstaly stále účinné, je nutné zahájit léčbu u správně indikovaných infekcí, zvolit vhodnou dávku, stanovit dávkovací intervaly i celkové trvání léčby.

V přehledovém článku se diskutuje problematika atopického ekzému u dětí, nové pohledy na patogenezi onemocnění, nové poznatky z genetiky. Podrobně je pojednáno o významu alergií u atopického ekzému dětí, možnostech diagnostiky alergie a současných možnostech komplexní léčby. Zdůrazněna je mezioborová spolupráce praktických lékařů a specialistů v péči o pacienta.

S rozvojem výzkumu a farmaceutického průmyslu došlo k pokroku prakticky ve všech oborech medicíny. Klinická výživa není výjimkou. Díky značnému množství různých přípravků enterální výživy je dnes živení pacienta v domácím prostředí nejen možné, ale také poměrně jednoduché. Perorální nutriční doplňky představují nutričně definované přípravky určené k popíjení, které mají v malém objemu vysoký obsah energie a živin. Formule určené do sond a stomií zase umožňují pobyt doma pacientům, kteří by jinak museli být ve zdravotnickém či ošetřovatelském zařízení. Tím se enterální výživa podílí i na zvýšení kvality života nemocných.

Funkční střevní poruchy a zvláště syndrom dráždivého tračníku představují nejčastější onemocnění trávicí trubice. Dráždivý tračník je charakterizován poruchou defekace spojenou s diskomfortem nebo bolestí břicha. V poslední době bylo potvrzeno, že u významného množství pacientů (20–30 %) dochází k rozvoji syndromu dráždivého tračníku po prodělané gastrointestinální infekci. Jako nejvýznamnější se jeví bakteriální infekce (kampylobakterová infekce, shigelóza, salmonelóza). Patogeneze této formy dráždivého tračníku není objasněna, předpokládá se, že proběhlá gastrointestinální infekce a mikroskopická zánětlivá infiltrace sliznice (low grade inflammation) vede k trvalé poruše motility střev a je odpovědná za viscerální hyperalgezii. Podmínkou pro vznik trvalé poruchy je koincidující psychiatrická porucha, nejčastěji deprese nebo úzkostná nebo panická neuróza. Terapie onemocnění musí být komplexní, dlouhodobá a především symptomatická. Neliší se zásadně od klasické formy dráždivého tračníku. Vedle dietních opatření a úpravy životního stylu se uplatňují antidiarhoika (difenyloxylát, loperamid, cholestramin), tricyklická antidepresiva a muskulotropní spazmolytika. Jako perspektivní terapie postinfekční formy dráždivého tračníku se jeví dlouhodobé podávání cholestyraminu.

Periodická horečka je většinou příznakem recidivujících infekcí, autoimunitních anebo nádorových onemocnění. K méně častým příčinám opakujících se febrilních stavů patří choroby, které jsou souhrnně označovány jako vrozené syndromy periodické horečky. Většina těchto syndromů patří mezi onemocnění vzácná a k jejich hlubšímu poznání přispěl až rozvoj poznatků molekulární biologie. V rámci široké a často i nelehké diferenciálně diagnostické rozvahy nad příčinami opakovaných horeček u dětí je proto racionální také v našich podmínkách pomýšlet na některý ze syndromů periodické horečky. Formou klinického pozorování jsou uvedeny zkušenosti s diagnostikou a léčbou jedné z nemocí provázených periodickou horečkou.

Současné možnosti farmakoterapie diabetu 2. typu jsou široké. Nové poznatky významně ovlivnily schéma a postup léčby a ukázaly, že bez perorálního antidiabetika nelze dosáhnout správné kompenzace glykemií. Vzhledem k tomu, že perorální antidiabetika ztrácejí v monoterapii postupně účinnost, je nutné kombinovat různé typy antidiabetik v menších dávkách včas. Další skoro vždy přítomné poruchy (arteriální hypertenze, dyslipidemie, poruchy koagulace) vyžadují komplexní farmakologickou léčbu. U řady pacientů je možné využití kombinovaných preparátů perorálních antidiabetik, které kombinují účinky metforminu a sulfonylurey nebo thiazolidindionů, zvyšují compliance pacienta a tím i úspěšnost léčby.

Význam chemoterapie u karcinomu jícnu spočívá v jejím zařazení do kombinované léčby lokalizovaných stadií, nebo ji lze podat jako paliativní léčbu. U metastazujícího dlaždicového karcinomu je přínos chemoterapie pro prodloužení života nejistý, u adenokarcinomů je prokázán prospěch několika měsíců. Chemoterapii zde indikujeme u pacientů v dobrém stavu, s aktivním přístupem k terapii, věk nad 70 let není kontraindikací. Doporučeny jsou kombinace založené na cisplatině a 5-fluorouracilu. Jsou známa data podporující podávání stejného režimu u dlaždicových karcinomů jako u adenokarcinomů. Nově byly publikovány studie fáze III dokládající prospěch kombinací s docetaxelem, oxaliplatinou a kapecitabinem. U dlaždicových karcinomů nebyl prokázán prospěch předoperační ani pooperační chemoterapie. U adenokarcinomů prodlužuje přežití předoperační podání 2–3 cyklů nebo perioperační chemoterapie 3 cykly před a 3 cykly po operaci. Při neoperační léčbě prodloužila konkomitantní chemoradioterapie 1leté přežití o 10 % oproti radioterapii samotné, sekvenční chemoradioterapie tento efekt nemá. Neoadjuvantní konkomitantní chemoradioterapie zlepšuje přežití u dlaždicových nádorů i adenokarcinomů oproti operaci samotné, zatímco předoperační sekvenční chemoradioterapie není statisticky významně lepší než operace samotná.

Přehledový článek podává informaci o v současné době dostupných biochemických, cytologických, imunologických a mikrobiologických metodikách vyšetření mozkomíšního moku – likvoru. Jsou rozlišena základní a statimová vyšetření a parametry rozšířené specializované likvorologie. Je doporučen základní algoritmus laboratorního vyšetření likvoru s přihlédnutím ke konkrétní neurologické diagnóze.

Autorka se ve svém článku zabývá základními principy péče o chronickou ránu, o které se opírá wound management. Zásadním požadavkem v léčbě chronických ran a péči o tyto rány je určení příčiny a identifikace faktorů, které by mohly prolongovat hojení. Dalším předpokladem zdárného hojení je odstranění devitalizované tkáně, zvládnutí infekce a inhibice zánětu. Nedílnou součástí léčby chronických ran je zvládnutí exudátu a otoku a vytvoření optimálního vlhkého prostředí, ve kterém mohou probíhat buněčné a biochemické pochody hojivého procesu. Dalším terapeutickým krokem je podpora epitelizace. Autorka zdůrazňuje, že péče musí být komplexní s diferencovaným přístupem k nemocnému.

Článek pojednává nejen o běžně užívaných léčivých rostlinách, ale i o nových léčivých rostlinách, upozorňuje na léčivé drogy nevhodné pro děti a možné interakce.

Nádory chrbtice a miechy sú relatívne zriedkavé, ale medicínsky závažné ochorenia. V práci sa prehľadne uvádzajú klinické prejavy primárnych i metastatických nádorov a stručne sa poukazuje na diferenciálnu diagnostiku miechových kompresií.

Spondylartritidy představují skupinu zánětlivých revmatických onemocnění s častým postižením axiálního skeletu. V posledních době bylo prokázáno, že jejich výskyt je vyšší, než se dříve předpokládalo. Také bylo ověřeno, že diagnóza spondylartritid bývá často stanovena se značným zpožděním. Byla proto vypracována řada nových diagnostických postupů, která by umožňovala stanovovat diagnózu spondylartritid dříve. Nově byla definována například zánětlivá páteřní bolest, do diagnostických algoritmů bylo začleněno použití magnetické rezonance atd. Článek se věnuje dnešnímu dělení spondylartritid, podrobně pak popisuje klinický obraz i léčbu ankylozující spondylitidy a reaktivní artritidy.

Kazuistika popisuje diagnosticky poměrně vleklý případ pacienta, který byl přijat pro podezření na neoplazma rekta. Průběh potvrzuje nutnost komplexní anamnézy, široké diferenciální diagnostiky a jisté zdlouhavosti průkazu mimoplicní formy TBC dokonce i v dnešní době.

Chřipkový virus A je známý svojí schopností genetických změn, způsobených genetickým driftem nebo posunem. Ve 20. století tak vznikly tři drtivé pandemie, v roce 1918, 1957 a 1968, způsobené H1N1 (španělská chřipka), H2N2 (asijská chřipka) a H3N2 (Hong Kong chřipka). Od března 2009, kdy došlo k propuknutí infekce novým kmenem chřipky A (H1N1) u lidí, nastal zvýšený zájem a obavy ze vzniku pandemie. Nový typ chřipky je vnímavý na neuraminidazové inhibitory oseltamivir a zanamivir, je ale rezistentní vůči amantadinu a rimantadinu. Oseltamivir je perorálně podávané antivirotikum, dosahující vysokých systémových hladin. Zanamivir je určen pro inhalační terapii.

Článek pojednává o stavech podvýživy, jimiž trpí chronicky nemocní pacienti v nemocnicích i domácích podmínkách, a jejich řešení formou nutričního screeningu a nutriční podpory.

Výběr inhalátorů a správná inhalační technika je základním předpokladem úspěšné léčby nemocí s plicní obstrukcí. V práci jsou popsány v současné době v České republice používané tlakové dávkované inhalátory, práškové inhalátory a nebulizátory. Zvýšení účinnosti léčby lze dosáhnout nástavci, které jsou buď zabudované k tlakové nádobce (např. JET typ), nebo jde o „klasické“ volné nástavce. Výchovu inhalační techniky v České republice po řadu let uskutečňují hlavně organizace alergologů a pneumologů. Bez ohledu na to dělají děti a stejně i dospělí některé závažné chyby při inhalacích (38 % a 40 %). České výsledky odpovídají situaci v ostatních zemích. Je nutné vynaložit více úsilí na výchovu v inhalační technice u nemocných v ordinacích praktických lékařů, alergologů, pneumologů i dalších specialistů.

Každé laboratorní vyšetření biologického materiálu, likvoru samozřejmě nevyjímaje, by mělo mít logickou posloupnost. Mělo by se odehrávat od jednoduchého ke složitému a od obecného ke konkrétnímu. Na samém začátku této procedury obvykle stojí tzv. základní vyšetření likvoru. Právě o něm pojednává tento článek. Posláním článku je nejen předložit čtenáři výčet sledovaných parametrů, ale především se pokusit srozumitelným způsobem vysvětlit jejich význam pro odhalování podstaty některých patologických procesů odehrávajících se v centrálním nervovém systému (CNS).

Práce popisuje kazuistiku oroglandulární formy tularémie se současným záchytem Nocardia sp. v punktátu z uzliny. Shrnuje klinický průběh, problémy se stanovením etiologického agens (sérologický průkaz tularémie a kultivační záchyt nokardií). Zmiňuje terapii kombinací doxycyklinu se streptomycinem a následně cotrimoxazolem. Diskutuje otázku vzniku onemocnění a zvažuje současnou či sekundární infekci nokardiemi.

V úvodu článku jsou shrnuty faktory, které v průběhu procesu stárnutí negativně ovlivňují přijem potravy z hlediska kvalitativního i kvantitativního. Je zdůrazněn význam zastoupení proteinů ve stravě, role dentice a poruch polykání, pozornost je věnována problematice atrofické gastritidy a poškození žaludeční sliznice na podkladě abúzu analgetik-antirevmatik. Autoři připomínají jeden z faktorů daných zvyšujícím se věkem, a sice vliv změn prokrvení trávicího traktu při pokročilé ateroskleróze ve smyslu zhoršení absorpce a vývoje ischemické kolitidy, divertikulózy a poruch motility. Dále je v článku věnovaná pozornost vzájemnému vztahu příjmu energie, složení přijímané potravy a tělesného pohybu ve vztahu k rozvoji např. metabolického syndromu, rozebírán je také význam jednotlivých složek potravy – vitaminů a mikronutrientů. Dosud poněkud přehlíženou oblastí je vliv sociálních, ale i náboženských faktorů. V části zabývající se diagnostikou poruch výživy jsou připomenuty testy a laboratorní metody, které jsou sice známy již relativně dlouhou dobu, nejsou však dosud dostatečně rutinně používány. V závěru článku jsou navržena některá opatření pro řešení neuspokojivé situace ve výživě seniorů.

Diabetická nefropatie (DN) dnes ve vyspělých zemích představuje hlavní příčinu vzniku chronického selhání ledvin. Ve svém přirozeném průběhu přechází DN od incipientní nefropatie s mikroalbuminurií do stadia manifestní nefropatie s proteinurií, hypertenzí a postupně narůstající renální insuficiencí. Při rozvoji DN dochází u nemocných obvykle také ke zhoršení metabolického vyrovnání diabetu a urychlení vývoje dalších mikrovaskulárních komplikací včetně diabetické retinopatie a neuropatie. Postižení ledvin je i významným rizikovým faktorem pro vznik aterosklerotických komplikací, které jsou odpovědné za vysokou mortalitu nemocných s DN. Klíčovými preventivně-léčebnými postupy u diabetické nefropatie jsou udržování optimální metabolické kompenzace a intenzivní léčba hypertenze s použitím inhibitorů systému renin-angiotenzin (ACE-inhibitory nebo AT-1 blokátory). V péči o nemocné s DN se osvědčuje aktivní multifaktoriální intervence se zaměřením na hlavní ovlivnitelné rizikové činitele vaskulárních komplikací.

Roztroušená skleróza představuje chronické autoimunitní demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému a nejčastější příčinu invalidity mladých osob. Onemocnění začíná u 85 % pacientů relaps-remitentním stadiem, kdy se ataky neurologických příznaků střídají s remisí. V této fázi RS se patogeneticky uplatňuje především zánětlivá aktivita imunitního systému a léčebně lze zasáhnout širokou škálou postupů k prevenci trvalého neurologického postižení. V přirozeném průběhu choroby zánět postupně vede k ireverzibilnímu poškození nervových vláken, patogeneticky převažuje neurodegenerace nad zánětem a klinicky narůstá neurologický deficit. V této tzv. sekundárně-progresivní fázi jsou léčebné možnosti v současné době velmi omezené. Zásadním předpokladem k úspěšné terapii RS je tedy její včasné zahájení v počátečních stadiích choroby. Článek si klade za cíl shrnout aktuální doporučené léčebné postupy právě pro tuto skupinu pacientů s RS.