Fulltextové hledání

Peritoneální dialýza je jednou z možností léčby chronického selhání ledvin. Je metodou léčby 1. volby u pacientů, kteří jsou indikováni k transplantaci ledvin od zemřelého dárce. Princip metody spočívá v odstraňování látek a vody přes peritoneum do dialyzačního roztoku napuštěného do dutiny břišní. Peritoneální dialýzu si provádí pacient doma a na kontrolu dochází v měsíčních intervalech do dialyzačního centra. Dialyzační roztok si napouští a vypouští z dutiny břišní ručně (metoda CAPD – Continual Ambulantory Peritoneal Dialysis), nebo pomocí přístroje (metoda APD – Automatad Peritoneal Dialysis). Do dutiny břišní je trvale zaveden peritoneální katétr. Nejzávažnější komplikací je zánět pobřišnice a retence tekutin. Zánět peritonea se léčí antibiotiky podávanými intraperitoneálně podle citlivosti. Retence tekutin se léčí úpravou dialyzačního rozvrhu (počet výměn), nebo použitím roztoků s vyšší koncentrací glukózy nebo roztoků s polymerem glukózy (icodextrinem) a zvýšením diuretik. Peritoneální dialýza je vhodná pro většinu pacientů se selháním ledvin. Kontraindikováni jsou pacienti se srůsty v dutině peritoneální, s herniemi nebo pacienti se špatnými hygienickými návyky. Metoda zajišťuje lepší kvalitu života, možnost nezávislosti na dialyzačním centru, svobodu cestování, ale vyžaduje aktivní přístup pacienta.

Závažným problémem dlouhodobé terapie antipsychotickými látkami bývá výskyt mnohočetných nežádoucích účinků. Z výčtu jednotlivých
nežádoucích účinků plyne velká zodpovědnost lékařů psychiatrů za správný výběr antipsychotické látky dle celkového posouzení
fyzického a duševního stavu pacienta při zvážení benefitu/rizika dané farmakoterapie.

Integrace CT do nukleárně kardiologických metod umožňuje neinvazivně zobrazovat kalcifikované i nekalcifikované pláty a zjišťovat jejich hemodynamickou významnost. CT koronarografie i zobrazování perfuze myokardu pomocí SPECT jsou nezávislými testy pro diagnostiku ICHS u pacientů se střední předtestovou pravděpodobností ischemické choroby srdeční. CT koronarografie může být vhodnější spíše při nižší až střední pravděpodobnosti nemoci (< 50 %), typicky u mladších pacientů, a pokud je normální, další test není nutný. Avšak abnormální nebo nejednoznačné nálezy na CT je nutné ověřit pomocí SPECT. V řadě případů je proto nezbytné hybridní zobrazování. Oproti samostatné CT koronarografii umožňuje kombinace SPECT/CT signifikantní zlepšení specificity a pozitivní prediktivní hodnoty. U rizikových pacientů s předpokladem nemoci více tepen (diabetes mellitus, dilatace levé komory apod.) může přidaná informace o kalciovém skóre nebo CT koronarografii vést ke zlepšení senzitivity SPECT nebo PET. Současně je však třeba mít na paměti, že kombinace více metod je nákladná a zvyšuje radiační zátěž.

Aneuryzma abdominální aorty je relativně časté onemocnění ve vyšším věku, a to především v mužské populaci. Většina aneuryzmat je asymptomatických a projeví se až rupturou, která je spojena s vysokou celkovou i perioperační mortalitou. Za nejvýznamnější prediktivní faktor ruptury je považován maximální průměr aneuryzmatu. Standardní technikou léčby je chirurgická resekce vaku výduti a jeho náhrada pomocí umělé cévní protézy spojené s aortou pomocí cévního stehu. Tento výkon je však charakterizovaný velkou invazivitou a hemodynamickou náročností a výsledky závisí na morbiditě nemocných s výdutí, a tím jejich operačním riziku. S cílem snížit perioperační mortalitu a morbiditu a rozšířit indikační kritéria pro léčbu aneuryzmat abdominální aorty i na pacienty s vysokým operačním rizikem, u kterých byla klasická chirurgická léčba provázena právě vysokou mortalitou a morbiditou, byla na přelomu 80. a 90. let dvacátého století do klinické praxe zavedena endovaskulární léčba aneuryzmatu břišní aorty. Článek shrnuje současné znalosti o indikacích, technikách a výsledcích endovaskulární léčby aneuryzmat abdominální aorty, o komplikacích a možnostech jejich léčby a o postavení endovaskulární léčby v terapeutickém algoritmu aneuryzmat abdominální aorty.

Pediatrické perorální tekuté lékové formy jsou v magistraliter praxi zastoupeny především vodnými roztoky a suspenzemi. Primárními požadavky jsou zajištění jejich stability, přesné dávkování a přijatelná chuť. Volba pomocných látek, bezpečných pro dětské pacienty, je omezená. Tento článek uvádí přehled pomocných látek vhodných pro formulaci individuálně připravovaných perorálních tekutin v pediatrii.

Komplikované infekce močového traktu (IMT) se objevují u pacientů se strukturální či funkční abnormalitou v pohlavním či močovém ústrojí a u imunosuprimovaných nemocných. Řada rizikových faktorů může ukazovat na přítomnost komplikované IMT a může lékaři pomoci ve volbě vyšetření a léčby. Na komplikované případy je nutné také myslet u nemocných, kteří původně byli léčeni jako nekomplikované IMT, ale poté přichází s častými rekurencemi (relapsem, reinfekcí) či perzistencí infekce. Management komplikované infekce močového traktu musí být individuální a přizpůsobený variabilitě pacienta a infekčního mikroorganizmu. Odstranění komplikujících (rizikových) faktorů je jednou z nejdůležitějších opatření k redukci této infekce.

Cílem protidestičkové léčby je primární či sekundární prevence aterotrombózy, která je příčinou vážných chorob (akutní koronární syndrom, ischemický iktus, kritické ischemie končetin), jež jsou nejčastějšími příčinami úmrtí ve vyspělých zemích. Kyselina acetylsalicylová a klopidogrel jsou považovány za zlatý standard současné protidestičkové léčby s prokázaným klinickým přínosem. Jejich stinnými stránkami jsou nedostatečný efekt, rezistence k terapii u části populace, lékové interakce a zvýšené riziko krvácení. Nedostatečný účinek stávající protidestičkové léčby je pozorován rovněž u specifických skupin pacientů, jakými jsou např. diabetici 2. typu či pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin. V současné době je již k dispozici celá řada nových protidestičkových léků inhibujících různé fáze tvorby destičkového trombu. Preparáty typu blokátorů ADP receptorů P2Y12, antagonistů destičkových trombinových receptorů PAR-1, blokátorů syntézy tromboxanu A2 či antagonisté jeho receptorů a antagonisté povrchových destičkových glykoproteinů (GP IIb/IIIa) prošly celou řadou klinických studií a některé již mají místo v klinické praxi. Lepší účinnost nových léků oproti standardům byla dosud prokázána pouze v některých specifických situacích. Protidestičková terapie je vždy spojena se zvýšeným výskytem krvácivých komplikací.

Vulvovaginitis, zánět vulvy a pochvy, je jedním z nejčastějších onemocnění sexuálně aktivních žen a patří do každodenní praxe gynekologa. Mezi klasické subjektivní projevy vulvovaginitid patří „vulvovaginální diskomfort“, tj. výtok, svědění, pálení vulvy a dyspareunie. Ke vzniku vulvovaginitidy dochází při poruše rovnováhy ekosystému poševního prostředí. Základem úspěchu terapie je správná diagnostika a dostatečná léčba. Mnohdy složitým problémem zůstávají chronické a recidivující infekce vulvy a pochvy. Zde je nutné důsledné dodržování hygienických zásad a životosprávy. Dále můžeme využít preparátů k obnovení přirozené poševní flóry a preparátů systémové enzymoterapie nebo dalších přípravků podporujících imunitu. Velmi důležitá je prevence a správná terapie vulvovaginitid v graviditě.

Kyselina listová patří do skupiny vitaminů rozpustných ve vodě. Tento vitamin hraje důležitou roli v látkové výměně aminokyselin, nukleových kyselin a fosfolipidů a tvorbě krve, ovlivňuje metabolizmus homocysteinu. Podílí se na normálním vývinu neurální trubice během embryonálního vývoje, snižuje rovněž incidenci i jiných vrozených vad a poruch. Diskutuje se preventivní účinek na kardiovaskulární choroby, některá nádorová onemocnění a zlepšení kognitivních funkcí. Saturace obyvatelstva kyselinou listovou je deficitní, zlepšení lze docílit zvýšením konzumu potravin bohatých na folát, obohacováním potravin a suplementací ve formě mono- nebo polyvitaminových preparátů.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Klinické výsledky vagové stimulace u nemocných s farmakorezistentní epilepsií a data prokazující velmi široký rozsah ovlivnění struktur centrálního nervového systému vagovou stimulací podněcují úvahu o využití vagové stimulace u jiných funkčních onemocnění. Nejrozsáhlejší data jsou k dispozici u nemocných s obtížně léčitelnou depresí, zkušenosti u ostatních funkčních poruch jsou na úrovni kazuistických zkušeností nebo malých souborů z jednotlivých pracovišť. Za perspektivu v této oblasti funkční neurochirurgie je možné považovat specifikaci funkčních indikací se srovnáním s funkčními stereotaktickými výkony a ustanovení klinicky využitelných parametrů pro predikci léčebné odpovědi.

Lupusová nefritida se vyskytuje asi u 60 % nemocných se systémovým lupus erytematodes. Projevuje se zejména proteinurií, případně až nefrotickým syndromem, mikroskopickou hematurií a alterací renální funkce. Léčba se řídí především histopatologickým nálezem při renální biopsii. Při nálezu klasifikační třídy I a II jsou indikovány inhibitory ACE a blokátory receptoru pro angiotenzin. U proliferativních forem třídy III a IV je nutná indukční imunosupresivní léčba kortikoidy s cyklofosfamidem nebo s mykofenolátem mofetilem. Po dosažení remise nastupuje udržovací léčba kortikoidy s mykofenolátem mofetilem nebo s azathioprinem. Membranózní forma třídy V je v čisté formě benignější a v počátku při mírných projevech lze vystačit se symptomatickou léčbou. Při vyšší proteinurii nebo při současném nálezu proliferace je indikována kombinovaná imunosupresivní léčba podobně jako u proliferativních forem. V této indikaci, zejména při vyšší proteinurii, je metodou volby i léčba cyklosporinem A.

Infantilní hemangiom je nejčastější cévní tumor kojenců. Povrchová ulcerace a infekce jsou jeho nejčastější komplikace. Autoři prezentují ročního kojence s infikovaným hemangiomem hrudní stěny, který byl úspěšně léčen kombinací propranololu a antibiotik.

Úvod: Moderní diagnostika urolitiázy v dnešní době využívá především spirálního CT vyšetření. Při vyšetření je možné kromě běžných morfologických dat zjistit také denzitu konkrementu. Práce se zabývá možnou korelací mezi denzitou konkrementu a jeho chemickým složením. Materiál a metoda: Autoři prezentují retrospektivní zhodnocení výsledků chemického složení konkrementů u 154 pacientů ze dvou pracovišť, kteří podstoupili operační léčbu urolitiázy nebo konkrementy spontánně vymočili. U všech pacientů jsme získali data denzity konkrementů z CT vyšetření provedených v době diagnostiky urolitiázy nebo v průběhu kontrolních vyšetření. Výsledky: V uvedeném souboru se nám podařilo prokázat statistický významný rozdíl mezi denzitou urátových a kalciových konkrementů (p < 0,05). Rozdíl denzit mezi ostatními skupinami konkrementů nebyl statisticky významný. Korelaci mezi denzitou konkrementu a jeho chemickým složením jsme neprokázali. Závěr: Použití nativního spirálního CT vyšetření v diagnostice urolitiázy umožňuje odlišit urátové konkrementy od kalciových. Predikce chemického složení konkrementu je důležitým faktorem při volbě optimální léčebné strategie.

Operovaný pacient se zhoubným novotvarem zažívacího traktu je významně ohrožen malnutricí. Důsledná nutričně metabolická péče v pooperačním období je důležitá pro dobrý výsledek operačního výkonu i celkový osud pacienta. V některých případech je potřeba umělé výživy v pooperační péči dlouhodobá, několikaměsíční, a trpělivost a vytrvalost ošetřujícího týmu je nezbytností. Kazuistika našeho pacienta, který podstoupil resekci žaludku pro nonhodgkinský lymfom, představuje jeden z těchto případů. Pooperační umělou výživu jsme podávali 5 měsíců parenterální i enterální formou s dobrým efektem – došlo ke zhojení operační rány i všech pooperačních komplikací a pacient byl v dobrém stavu propuštěn domů. Po několika letech je bez známky recidivy maligního onemocnění.

Sdělení podává současný pohled na úlohu jednotlivých zobrazovacích metod v diagnostice mnohočetného myelomu (MM) a jeho odlišení od monoklonální gamapatie nejistého významu (MGNV). Jsou rozvedeny možnosti i úskalí rozpoznání jednotlivých projevů myelomové kostní nemoci při použití konvenční radiografie skeletu, výpočetní tomografie (CT), magnetické rezonance (včetně celotělové formy MR), 99mTc-MIBI scintigrafie a FDG-PET/CT, sdružující vyšetření s pomocí pozitronové emisní tomografie a multidetektorové výpočetní tomografie. Je popsán přínos nových zobrazovacích metod pro stratifikaci MM (stážovací systém Durie-Salmon Plus), monitorování vývoje nemoci včetně hodnocení léčebné odezvy, rozpoznání relapsu/progrese a extramedulárního šíření nemoci. Jsou rovněž zhodnocena interpretační úskalí jednotlivých zobrazovacích technik a principy jejich individuální volby podle specifické klinické situace.

Článek navazuje na sdělení o normální anatomii a embryologii tepen horní končetiny a věnuje se především variacím v průběhu a větvení z hlediska využití při katetrizačním přístupu přes vřetenní tepnu (arteria radialis). Týká se skupiny téměř 23 % případů, v nichž se lze setkat s jiným uspořádáním, než je základní učebnicové schéma. Ačkoli je toto číslo dosti vysoké, podaří se katetrizaci a plánovaný výkon na věnčitém řečišti provést a zdárně dokončit v drtivé většině případů. Variace na tepnách horní končetiny lze rozdělit na změny přímého průběhu tepen a na vývojové odchylky v uspořádání hlavních kmenů. K nim patří různě odchylně vytvořené kmeny v průběhu arteria brachialis, ulnaris, radialis a další, z nich nejčastější je arteria brachioradialis (má vyšší náchylnost ke spazmům nebo může být častěji hypoplastická). Vzácně kmeny mohou dokonce i chybět. Způsob zásahu na věnčitém řečišti cestou vřetenní tepny je tak nejen alternativou stehennímu přístupu, ale naopak bezpečnější cestou a pro budoucnost metodou první volby.

Roflumilast (Daxas) je nový protizánětlivý lék, který inhibicí fosfodiesterasy4 (PDE4) zlepšuje nitrobuněčný cyklický adenosinmonofosfát (CAMP) a tím ochraňuje proti zánětu a remodelaci dýchacích cest u chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Jsou uvedeny experimentální a dlouhodobé multicentrické studie s roflumilastem a porovnání s placebem, roflumilastem plus salmeterol nebo roflumilastem plus tio tropium trvající 24–52 týdnů. Roflumilast statisticky významně zlepšoval parametry ve všech studiích u nemocných se středně těžkou a těžkou chronickou obstrukční plicní nemocí. Ve studiích byli zahrnuti nemocní se středně těžkou až těžkou CHOPN bronchitického typu s anamnézou exacerbace CHOPN, věk nad 40 let. Byly zvýšeny hodnoty plicních funkcí před i po inhalaci bronchodilatancia, snížen počet exacerbací, prodloužen čas do vzniku exacerbace, zlepšena skóre dušnosti a kvalita života. Hlavní nežádoucí události při léčbě byly průjem (6–9 %) a úbytek na váze (6–12 %), které se po několika týdnech upravily. Roflumilast je významným přínosem v prevenci exacerbace CHOPN a zlepšuje prognózu nemocných s chronickou obstrukční plicní nemocí bronchitického typu s exacerbacemi.

Akutní bronchitida (akutní zánět průdušek) bývá velmi častá diagnóza, za kterou se ale mohou skrývat často jiná akutní a chronická onemocnění dýchacího systému. Recidivující akutní bronchitidy by měly být vždy důvodem k podrobnějšímu vyšetření respiračního traktu včetně vyšetření funkce plic. Častými diagnózami po podrobném vyšetření bývají časná stadia chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) nebo průduškového astmatu (asthma bronchiale), ale i onemocnění, která se nediagnostikovala v dětském věku (cystická fibróza, ciliární diskineze a různé imunodeficity).

Miecha a miechové korene môžu byť postihnuté nádormi, ktoré rastú primárne z miechy (intramedulárne nádory), z miechových koreňov alebo miechových obalov (intradurálne extramedulárne nádory) alebo z kostených, chrupavčitých a väzivových štruktúr chrbtice (extradurálne nádory). Metastatické nádory sa intradurálne vyskytujú mimoriadne zriedkavo, v extradurálnych štruktúrach sú najčastejšími nádormi. Aj preto je väčšina extradurálnych nádorov malígna, zatiaľ čo intradurálne nádory sú najčastejšie benígne. Cieľom chirurgického liečenia nádorov chrbtice a miechy je odstránenie nádorového tkaniva a dekompresia nervových štruktúr tak, aby sa neprehĺbil neurologický deficit a aby sa pritom zachovala alebo zlepšila biomechanika chrbtice. Trvalému zhoršeniu neurologického nálezu po operácii možno predísť adekvátnou operačnou technikou a peroperačným neurofyziologickým monitoringom. Stabilitu chrbtice treba niekedy zabezpečiť implantátmi a fixátormi. Prognóza pri benígnych nádoroch závisí od adekvátnosti chirurgického výkonu, pri malígnych nádoroch najmä od ich citlivosti na adjuvantnú onkologickú liečbu.

Kyselina listová patří do skupiny vitaminů rozpustných ve vodě. Tento vitamin hraje důležitou roli v látkové výměně aminokyselin, nukleových kyselin a fosfolipidů a tvorbě krve, ovlivňuje metabolizmus homocysteinu. Podílí se na normálním vývinu neurální trubice během embryonálního vývoje, snižuje rovněž incidenci i jiných vrozených vad a poruch. Diskutuje se preventivní účinek na kardiovaskulární choroby, některá nádorová onemocnění a zlepšení kognitivních funkcí. Saturace obyvatelstva kyselinou listovou je deficitní, zlepšení lze docílit zvýšením konzumu potravin bohatých na folát, obohacováním potravin a suplementací ve formě mono- nebo polyvitaminových preparátů.

Fournierova gangréna je infekční nekrotizující fasciitida a gangréna měkkých tkání zevního genitálu, perinea a perianální oblasti. Jedná se o vzácný, nicméně i dnes velmi závažný typ polymikrobiální infekce, která je spojena s vysokou morbiditou a mortalitou. V současnosti je možné podrobným vyšetřením odhalit příčinu a zdroj infekce až v 95 % případů. Infekce se obvykle šíří z oblasti anorekta, urogenitálního traktu či z oblasti kůže zevního genitálu. Terapie zahrnuje několik zásadních léčebných modalit. Již při prvních příznacích onemocnění je indikováno podání širokospektrých antibiotik (ATB) pokrývajících celé bakteriální spektrum včetně grampozitivních i gramnegatiních aerobních i anaerobních bakterií a hospitalizace nemocného s intenzivní komplexní léčbou. Rovněž časná chirurgická léčba s provedením excize všech nekrotických a avitálních tkání je zcela nezbytná. Novou možností, která v rámci komplexního přístupu poskytuje šanci na lepší hojení ploch po provedené nekrektomii, je systém využívajícího řízený podtlak, známý také pod označením VAC (Vacuum-assisted closure). Dobrá mezioborová spolupráce je při péči o tyto nemocné nezbytná.

Bakteriální vaginóza je jedním z nejčastějších infekčních onemocnění pochvy u žen v reprodukčním věku. Je charakterizované především přemnožením anaerobních poševních organizmů a vede k potlačení laktobacilů a zvýšení poševního pH. Základem současné léčby bakteriální vaginózy je metronidazol, lépe v perorální formě anebo lokální aplikace krému s klindamycinem. Ale ani tato léčba nemusí vést automaticky k obnovení normální flóry, pro kterou je charakteristická vysoká koncentrace laktobacilů, což usnadňuje návrat onemocnění a vznik recidiv. Nový přípravek Femibion® Intima s obsahem speciálních prebiotik a extraktem z jetele lučního se zdá být úspěšným při obnovení vaginální flóry po léčbě epizody bakteriální vaginózy.

Deprese je nejčastější psychická porucha (po poruše paměti) u starší generace. Při vzniku deprese ve starším věku hrají menší roli genetické faktory, důležitější jsou biologické faktory a psychosociální stres. Má také poněkud rozdílný klinický obraz, včetně vysokého rizika suicidálního jednání. V účinnosti antidepresiv nebyly nalezeny mezi mladší a starší kategorií žádné významné rozdíly. Kritériem volby proto v současných podmínkách zůstává snášenlivost a bezpečnost jednotlivých antidepresiv. V současné době se zdůrazňuje individualizovaný přístup. Perspektivně budou hrát roli i zobrazovací metody mozku.

Dobrá znalost nežádoucích účinků léčiv (NÚL) je klíčová pro jejich bezpečné používání. NÚL jsou častým klinickým problémem jak u dospělých, tak u pediatrických pacientů. Vyskytují se u více než 9 % hospitalizovaných dětí a jsou důvodem přijetí až ve 4 % případů. Toxicita léčiv může mít v dětství specifický charakter. Zejména novorozenci jsou k jejím projevům náchylnější než jiné věkové kategorie pacientů. Až 70 % léků v pediatrické populaci je předepisováno způsobem, který není schválen regulačními autoritami. Riziko výskytu nežádoucích účinků při tomto podávání je 3,6x vyšší za hospitalizace a 2х vyšší v ambulantní péči. Většina NÚL u dětí je shodná s nežádoucími účinky u dospělých, proto jsou v článku uvedeny pouze nejtypičtější syndromy specifické pro dětský věk – Reyův syndrom, grey syndrom, poruchy růstu kostí, zubů a pojivových tkání, poruchy tělesného růstu, psychiatrické syndromy a další nežádoucí účinky s odlišnými charakteristikami u dětí.

Infekce dolních močových cest a pohlavních cest u mužů, jako jsou uretritida, prostatitida, epididymitida, orchitida a cystitida jsou stále aktuální, i když netvoří největší díl problematiky urologů. Každý urolog by měl problematiku infekcí znát, aby byl schopen orientovat se ve specifikách antibiotické léčby podle typu onemocnění a stejně tak by si měl být vědom nutnosti komplexního vyšetření urotraktu v indikovaných případech nebo vyšetření a také léčby partnerky/-a u pohlavně získaných onemocnění.

Účelně vedená léčba akutní bolesti představuje prevenci přechodu do chronického stavu. Je nutno využít všech dostupných metod farmakoterapie i u běžné nenádorové bolesti pohybového aparátu, hlavy, zubů a dysmenorey, s ohledem na bezpečnost a výskyt možných nežádoucích účinků užívaných analgetik. Neznalost farmakologie laickou veřejností u volně prodejných léčiv, zejména z řad nesteroidních antirevmatik, má za následek jejich nadužívání a zbytečné hospitalizace i úmrtí pacientů. Základní principy léčby bolesti jsou přístupné a pravidelně aktualizované v Metodických doporučeních pro léčbu bolesti SSLB (Společnost pro studium a léčbu bolesti).

Souhrn nejčastějších chorobných stavů v urologii vyžadující akutní terapeutické řešení. V přehledu uvádíme optimální diagnostické postupy, diferenciální diagnózy a doporučené terapeutické postupy, chirurgické i farmakologické.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Fytoestrogeny jsou strukturně různorodá skupina rostlinných polyfenolů schopných aktivovat estrogenové receptory obratlovců. V lidské dietě jsou zastoupeny zejména izoflavony a lignany. Již více než dvě desítky let jsou fytoestrogeny považovány za mírný prostředek k tlumení symptomů menopauzy. Na základě preklinických studií se u nich předpokládají pozitivní účinky na metabolizmus kostí, kardiovaskulární systém, vazomotorické symptomy a snížení rizika rakoviny prsu. Klinická data tyto předpoklady zatím potvrzují jen v omezené míře. Fytoestrogenové potravinové doplňky jsou ženami používány spíše pod vlivem reklamy než na základě doporučení lékaře.