Fulltextové hledání

Klinické výsledky vagové stimulace u nemocných s farmakorezistentní epilepsií a data prokazující velmi široký rozsah ovlivnění struktur centrálního nervového systému vagovou stimulací podněcují úvahu o využití vagové stimulace u jiných funkčních onemocnění. Nejrozsáhlejší data jsou k dispozici u nemocných s obtížně léčitelnou depresí, zkušenosti u ostatních funkčních poruch jsou na úrovni kazuistických zkušeností nebo malých souborů z jednotlivých pracovišť. Za perspektivu v této oblasti funkční neurochirurgie je možné považovat specifikaci funkčních indikací se srovnáním s funkčními stereotaktickými výkony a ustanovení klinicky využitelných parametrů pro predikci léčebné odpovědi.

Lupusová nefritida se vyskytuje asi u 60 % nemocných se systémovým lupus erytematodes. Projevuje se zejména proteinurií, případně až nefrotickým syndromem, mikroskopickou hematurií a alterací renální funkce. Léčba se řídí především histopatologickým nálezem při renální biopsii. Při nálezu klasifikační třídy I a II jsou indikovány inhibitory ACE a blokátory receptoru pro angiotenzin. U proliferativních forem třídy III a IV je nutná indukční imunosupresivní léčba kortikoidy s cyklofosfamidem nebo s mykofenolátem mofetilem. Po dosažení remise nastupuje udržovací léčba kortikoidy s mykofenolátem mofetilem nebo s azathioprinem. Membranózní forma třídy V je v čisté formě benignější a v počátku při mírných projevech lze vystačit se symptomatickou léčbou. Při vyšší proteinurii nebo při současném nálezu proliferace je indikována kombinovaná imunosupresivní léčba podobně jako u proliferativních forem. V této indikaci, zejména při vyšší proteinurii, je metodou volby i léčba cyklosporinem A.

Infantilní hemangiom je nejčastější cévní tumor kojenců. Povrchová ulcerace a infekce jsou jeho nejčastější komplikace. Autoři prezentují ročního kojence s infikovaným hemangiomem hrudní stěny, který byl úspěšně léčen kombinací propranololu a antibiotik.

Úvod: Moderní diagnostika urolitiázy v dnešní době využívá především spirálního CT vyšetření. Při vyšetření je možné kromě běžných morfologických dat zjistit také denzitu konkrementu. Práce se zabývá možnou korelací mezi denzitou konkrementu a jeho chemickým složením. Materiál a metoda: Autoři prezentují retrospektivní zhodnocení výsledků chemického složení konkrementů u 154 pacientů ze dvou pracovišť, kteří podstoupili operační léčbu urolitiázy nebo konkrementy spontánně vymočili. U všech pacientů jsme získali data denzity konkrementů z CT vyšetření provedených v době diagnostiky urolitiázy nebo v průběhu kontrolních vyšetření. Výsledky: V uvedeném souboru se nám podařilo prokázat statistický významný rozdíl mezi denzitou urátových a kalciových konkrementů (p < 0,05). Rozdíl denzit mezi ostatními skupinami konkrementů nebyl statisticky významný. Korelaci mezi denzitou konkrementu a jeho chemickým složením jsme neprokázali. Závěr: Použití nativního spirálního CT vyšetření v diagnostice urolitiázy umožňuje odlišit urátové konkrementy od kalciových. Predikce chemického složení konkrementu je důležitým faktorem při volbě optimální léčebné strategie.

Operovaný pacient se zhoubným novotvarem zažívacího traktu je významně ohrožen malnutricí. Důsledná nutričně metabolická péče v pooperačním období je důležitá pro dobrý výsledek operačního výkonu i celkový osud pacienta. V některých případech je potřeba umělé výživy v pooperační péči dlouhodobá, několikaměsíční, a trpělivost a vytrvalost ošetřujícího týmu je nezbytností. Kazuistika našeho pacienta, který podstoupil resekci žaludku pro nonhodgkinský lymfom, představuje jeden z těchto případů. Pooperační umělou výživu jsme podávali 5 měsíců parenterální i enterální formou s dobrým efektem – došlo ke zhojení operační rány i všech pooperačních komplikací a pacient byl v dobrém stavu propuštěn domů. Po několika letech je bez známky recidivy maligního onemocnění.

Sdělení podává současný pohled na úlohu jednotlivých zobrazovacích metod v diagnostice mnohočetného myelomu (MM) a jeho odlišení od monoklonální gamapatie nejistého významu (MGNV). Jsou rozvedeny možnosti i úskalí rozpoznání jednotlivých projevů myelomové kostní nemoci při použití konvenční radiografie skeletu, výpočetní tomografie (CT), magnetické rezonance (včetně celotělové formy MR), 99mTc-MIBI scintigrafie a FDG-PET/CT, sdružující vyšetření s pomocí pozitronové emisní tomografie a multidetektorové výpočetní tomografie. Je popsán přínos nových zobrazovacích metod pro stratifikaci MM (stážovací systém Durie-Salmon Plus), monitorování vývoje nemoci včetně hodnocení léčebné odezvy, rozpoznání relapsu/progrese a extramedulárního šíření nemoci. Jsou rovněž zhodnocena interpretační úskalí jednotlivých zobrazovacích technik a principy jejich individuální volby podle specifické klinické situace.

Článek navazuje na sdělení o normální anatomii a embryologii tepen horní končetiny a věnuje se především variacím v průběhu a větvení z hlediska využití při katetrizačním přístupu přes vřetenní tepnu (arteria radialis). Týká se skupiny téměř 23 % případů, v nichž se lze setkat s jiným uspořádáním, než je základní učebnicové schéma. Ačkoli je toto číslo dosti vysoké, podaří se katetrizaci a plánovaný výkon na věnčitém řečišti provést a zdárně dokončit v drtivé většině případů. Variace na tepnách horní končetiny lze rozdělit na změny přímého průběhu tepen a na vývojové odchylky v uspořádání hlavních kmenů. K nim patří různě odchylně vytvořené kmeny v průběhu arteria brachialis, ulnaris, radialis a další, z nich nejčastější je arteria brachioradialis (má vyšší náchylnost ke spazmům nebo může být častěji hypoplastická). Vzácně kmeny mohou dokonce i chybět. Způsob zásahu na věnčitém řečišti cestou vřetenní tepny je tak nejen alternativou stehennímu přístupu, ale naopak bezpečnější cestou a pro budoucnost metodou první volby.

Roflumilast (Daxas) je nový protizánětlivý lék, který inhibicí fosfodiesterasy4 (PDE4) zlepšuje nitrobuněčný cyklický adenosinmonofosfát (CAMP) a tím ochraňuje proti zánětu a remodelaci dýchacích cest u chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN). Jsou uvedeny experimentální a dlouhodobé multicentrické studie s roflumilastem a porovnání s placebem, roflumilastem plus salmeterol nebo roflumilastem plus tio tropium trvající 24–52 týdnů. Roflumilast statisticky významně zlepšoval parametry ve všech studiích u nemocných se středně těžkou a těžkou chronickou obstrukční plicní nemocí. Ve studiích byli zahrnuti nemocní se středně těžkou až těžkou CHOPN bronchitického typu s anamnézou exacerbace CHOPN, věk nad 40 let. Byly zvýšeny hodnoty plicních funkcí před i po inhalaci bronchodilatancia, snížen počet exacerbací, prodloužen čas do vzniku exacerbace, zlepšena skóre dušnosti a kvalita života. Hlavní nežádoucí události při léčbě byly průjem (6–9 %) a úbytek na váze (6–12 %), které se po několika týdnech upravily. Roflumilast je významným přínosem v prevenci exacerbace CHOPN a zlepšuje prognózu nemocných s chronickou obstrukční plicní nemocí bronchitického typu s exacerbacemi.

Akutní bronchitida (akutní zánět průdušek) bývá velmi častá diagnóza, za kterou se ale mohou skrývat často jiná akutní a chronická onemocnění dýchacího systému. Recidivující akutní bronchitidy by měly být vždy důvodem k podrobnějšímu vyšetření respiračního traktu včetně vyšetření funkce plic. Častými diagnózami po podrobném vyšetření bývají časná stadia chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) nebo průduškového astmatu (asthma bronchiale), ale i onemocnění, která se nediagnostikovala v dětském věku (cystická fibróza, ciliární diskineze a různé imunodeficity).

Aneuryzma abdominální aorty je relativně časté onemocnění ve vyšším věku, a to především v mužské populaci. Většina aneuryzmat je asymptomatických a projeví se až rupturou, která je spojena s vysokou celkovou i perioperační mortalitou. Za nejvýznamnější prediktivní faktor ruptury je považován maximální průměr aneuryzmatu. Standardní technikou léčby je chirurgická resekce vaku výduti a jeho náhrada pomocí umělé cévní protézy spojené s aortou pomocí cévního stehu. Tento výkon je však charakterizovaný velkou invazivitou a hemodynamickou náročností a výsledky závisí na morbiditě nemocných s výdutí, a tím jejich operačním riziku. S cílem snížit perioperační mortalitu a morbiditu a rozšířit indikační kritéria pro léčbu aneuryzmat abdominální aorty i na pacienty s vysokým operačním rizikem, u kterých byla klasická chirurgická léčba provázena právě vysokou mortalitou a morbiditou, byla na přelomu 80. a 90. let dvacátého století do klinické praxe zavedena endovaskulární léčba aneuryzmatu břišní aorty. Článek shrnuje současné znalosti o indikacích, technikách a výsledcích endovaskulární léčby aneuryzmat abdominální aorty, o komplikacích a možnostech jejich léčby a o postavení endovaskulární léčby v terapeutickém algoritmu aneuryzmat abdominální aorty.

Pediatrické perorální tekuté lékové formy jsou v magistraliter praxi zastoupeny především vodnými roztoky a suspenzemi. Primárními požadavky jsou zajištění jejich stability, přesné dávkování a přijatelná chuť. Volba pomocných látek, bezpečných pro dětské pacienty, je omezená. Tento článek uvádí přehled pomocných látek vhodných pro formulaci individuálně připravovaných perorálních tekutin v pediatrii.

Komplikované infekce močového traktu (IMT) se objevují u pacientů se strukturální či funkční abnormalitou v pohlavním či močovém ústrojí a u imunosuprimovaných nemocných. Řada rizikových faktorů může ukazovat na přítomnost komplikované IMT a může lékaři pomoci ve volbě vyšetření a léčby. Na komplikované případy je nutné také myslet u nemocných, kteří původně byli léčeni jako nekomplikované IMT, ale poté přichází s častými rekurencemi (relapsem, reinfekcí) či perzistencí infekce. Management komplikované infekce močového traktu musí být individuální a přizpůsobený variabilitě pacienta a infekčního mikroorganizmu. Odstranění komplikujících (rizikových) faktorů je jednou z nejdůležitějších opatření k redukci této infekce.

Cílem protidestičkové léčby je primární či sekundární prevence aterotrombózy, která je příčinou vážných chorob (akutní koronární syndrom, ischemický iktus, kritické ischemie končetin), jež jsou nejčastějšími příčinami úmrtí ve vyspělých zemích. Kyselina acetylsalicylová a klopidogrel jsou považovány za zlatý standard současné protidestičkové léčby s prokázaným klinickým přínosem. Jejich stinnými stránkami jsou nedostatečný efekt, rezistence k terapii u části populace, lékové interakce a zvýšené riziko krvácení. Nedostatečný účinek stávající protidestičkové léčby je pozorován rovněž u specifických skupin pacientů, jakými jsou např. diabetici 2. typu či pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin. V současné době je již k dispozici celá řada nových protidestičkových léků inhibujících různé fáze tvorby destičkového trombu. Preparáty typu blokátorů ADP receptorů P2Y12, antagonistů destičkových trombinových receptorů PAR-1, blokátorů syntézy tromboxanu A2 či antagonisté jeho receptorů a antagonisté povrchových destičkových glykoproteinů (GP IIb/IIIa) prošly celou řadou klinických studií a některé již mají místo v klinické praxi. Lepší účinnost nových léků oproti standardům byla dosud prokázána pouze v některých specifických situacích. Protidestičková terapie je vždy spojena se zvýšeným výskytem krvácivých komplikací.

Miecha a miechové korene môžu byť postihnuté nádormi, ktoré rastú primárne z miechy (intramedulárne nádory), z miechových koreňov alebo miechových obalov (intradurálne extramedulárne nádory) alebo z kostených, chrupavčitých a väzivových štruktúr chrbtice (extradurálne nádory). Metastatické nádory sa intradurálne vyskytujú mimoriadne zriedkavo, v extradurálnych štruktúrach sú najčastejšími nádormi. Aj preto je väčšina extradurálnych nádorov malígna, zatiaľ čo intradurálne nádory sú najčastejšie benígne. Cieľom chirurgického liečenia nádorov chrbtice a miechy je odstránenie nádorového tkaniva a dekompresia nervových štruktúr tak, aby sa neprehĺbil neurologický deficit a aby sa pritom zachovala alebo zlepšila biomechanika chrbtice. Trvalému zhoršeniu neurologického nálezu po operácii možno predísť adekvátnou operačnou technikou a peroperačným neurofyziologickým monitoringom. Stabilitu chrbtice treba niekedy zabezpečiť implantátmi a fixátormi. Prognóza pri benígnych nádoroch závisí od adekvátnosti chirurgického výkonu, pri malígnych nádoroch najmä od ich citlivosti na adjuvantnú onkologickú liečbu.

Souhrn nejčastějších chorobných stavů v urologii vyžadující akutní terapeutické řešení. V přehledu uvádíme optimální diagnostické postupy, diferenciální diagnózy a doporučené terapeutické postupy, chirurgické i farmakologické.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Fytoestrogeny jsou strukturně různorodá skupina rostlinných polyfenolů schopných aktivovat estrogenové receptory obratlovců. V lidské dietě jsou zastoupeny zejména izoflavony a lignany. Již více než dvě desítky let jsou fytoestrogeny považovány za mírný prostředek k tlumení symptomů menopauzy. Na základě preklinických studií se u nich předpokládají pozitivní účinky na metabolizmus kostí, kardiovaskulární systém, vazomotorické symptomy a snížení rizika rakoviny prsu. Klinická data tyto předpoklady zatím potvrzují jen v omezené míře. Fytoestrogenové potravinové doplňky jsou ženami používány spíše pod vlivem reklamy než na základě doporučení lékaře.

K poruchám příjmu potravy počítáme mentální anorexii, mentální bulimii a některé další jednotky. Přístup k jejich léčbě je odlišný. Léčba těchto samotných poruch je náročná, založená především na psychoterapeutických přístupech, farmakoterapie hraje jen menší roli. Nemáme žádný účinný lék na jádrové příznaky mentální anorexie, u mentální bulimie se uplatňuje fluoxetin, který má jisté důkazy o účinnosti. Poruchy příjmu potravy jsou v praxi velmi často provázeny další psychiatrickou komorbiditou, kde má největší zastoupení depresivní syndrom. Léčba deprese u poruch příjmu potravy se liší od léčby depresivní poruchy. U deprese při mentální anorexii antidepresiva nepřinášejí velký efekt a prvním krokem je režimová a nutriční terapie vedoucí k navýšení tělesné hmotnosti. U mentální bulimie je účinek antidepresiv podobný jako u depresivní poruchy, je však třeba brát v úvahu specifická rizika.

Probiotika jsou definována jako „živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele“. V článku jsou uvedeny základní informace terapeutického využití probiotik u nemocných s jaterními chorobami – léčba jaterní encefalopatie, nealkoholické steatohepatitidy, ovlivnění infekčních komplikací a pooperačního průběhu po jaterní transplantaci.

Známé spektrum kožních manifestací je široké. Mezi klasické projevy kožní borreliózy patří erythema chronicum mirans, borreliový lymfocytom a acrodermatitis chronica atrophicans. Vzrůstá ale i množství důkazů, že borrelie sehrávají roli i přinejmenším u části jiných kožních chorob. Kožní formy borreliózy mohou napodobovat i jiná onemocnění. V tomto článku dále diskutujeme rezervoárové populace hostitelů borrelií, ekologii vektorů onemocnění, faktory úspěšného přenosu. Předkládaný článek popisuje průběh choroby a význam právě kožních změn pro stanovení diagnózy. Předkládáme i terapeutická doporučení.

Antidepresiva jsou v populaci pacientů se schizofrenií pravděpodobně nadužívána. Antidepresiva znamenají určitý přínos jen pro některé pacienty se schizofrenií, zvláště trpící negativními příznaky, závažnější a déletrvající depresí. Vhodná dávka antipsychotika má klíčový význam pro snížení afektivních symptomů během léčby schizofrenie.

Většinu meningokokových onemocnění vyvolávají séroskupiny A, B, C, W-135, X a Y bakterie Neisseria meningitidis, jejichž zastoupení se geograficky liší. Neisseria meningitidis je velmi dobře citlivá na široké spektrum antibiotik, přesto se u některých jedinců i po zahájení včasné antibiotické (ATB) terapie může rozvinout systémová zánětlivá odpověď vedoucí k těžkému multiorgánovému selhání. Neisseria meningitidis může vyvolat invazivní a neinvazivní formu onemocnění. Mezi neinvazivní řadíme např. zánět nosohltanu, pneumonii, bronchitidu atd., invazivní meningokokové onemocnění (IMO) se manifestuje jako meningokoková sepse, meningokoková meningitida a sepse s meningitidou. Antibiotická léčba má za cíl co nejrychleji eliminovat původce onemocnění a tím mj. snížit produkci všech cytokinů a mediátorů podílejících se na rozvoji sepse. V České republice je Neisseria meningitidis dobře citlivá na penicilin (PNC), v rámci úvodní empirické terapie jsou doporučovány cefalosporiny III. generace. V České republice je aktuálně dostupných několik meningokokových vakcín: polysacharidová vakcína, konjugovaná monovalentní vakcína a konjugovaná tetravakcína. Vzhledem k současné epidemiologické situaci, kdy je nejvyšší nemocnost způsobena séroskupinou B ve skupině dětí do 1 roku věku, je velmi očekávaná registrace nové vakcíny proti meningokokům B.

standard, nebo dobrý sluha, ale špatný pán ? Stanovení srdečních troponinů se stalo v posledním desetiletí zlatým standardem diagnostiky akutního infarktu myokardu (AIM). Přes jejich vysokou senzitivitu nemůžeme nevidět jejich malou specificitu, bývají detekovány v plazmě u celé řady akutních i chronických onemocnění, aniž by zde došlo k ischemické nekróze myocytů. A tak zjištění skutečné příčiny jejich zvýšení může být v některých případech obtížným diagnostickým problémem. Velkou nevýhodou je i poměrně dlouhý interval po vzniku AIM, kdy nejsou v plazmě přítomny, i když poslední vysoce citlivé metody jejich stanovení nabízejí v tomto směru významný pokrok. Nesporným přínosem je zjištění, že pozitivita troponinu je u celé řady onemocnění ukazatelem nepříznivé progńozy a jeho sledování nám pomáhá stratifikovat nemocné podle rizika i řídit jejich léčbu.

Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným onemocněním u žen – tvoří 23 % ze všech malignit u žen. Jeho incidence v České republice přesáhla v roce 2007 počet 120 případů na 100 tisíc žen, což řadí naši republiku k zemím s nejvyšší četností záchytu tohoto onemocnění. I přes stále vzrůstající incidenci vykazuje mortalita karcinomu prsu díky moderním diagnostickým a terapeutickým postupům setrvalý, nebo dokonce mírně klesající trend (1). Tradičním terapeutickým postupem bylo po celé 20. století snesení celého prsu a kompletní disekce axilárních lymfatických uzlin. Tato léčebná strategie byla vyvozována z Halstedova přesvědčení, že karcinom prsu je lokalizované onemocnění, které je možno zvládnout radikální (nebo superradikální) lokoregionální terapií (2, 3). V současnosti nikdo nepochybuje o primární systémové povaze prsních malignit a přístup k léčbě tohoto onemocnění se diametrálně změnil. Jednoznačným trendem je snižování radikality zákroků. Ablace jsou ve většině případů nahrazeny konzervativními výkony na prsu, obvykle doplněnými adjuvantní radioterapií; podíl těchto částečných výkonů se dále zvyšuje užíváním neoadjuvantní terapie. V axilární chirurgii je dnes v případě časného karcinomu prsu široce akceptovaným standardem tzv. biopsie sentinelové uzliny (sentinel lymph node biopsy – SLNB). Sentinelová uzlina je definována jako první mízní uzlina (nebo skupina uzlin), která preferenčně přijímá lymfatickou drenáž z primárního tumoru a je tudíž prvním místem lymfatického šíření nádoru. Stav mízních uzlin v axile je nejdůležitějším izolovaným prognostickým faktorem pro celkové přežívání pacientů s karcinomem prsu (4, 5). Opakovaně bylo prokázáno, že pro hodnocení stavu lymfatických uzlin je biopsie sentinelové uzliny u žen s časným karcinomem prsu velmi senzitivní a přesnou technikou (6, 7). U žen s negativním nálezem v sentinelové uzlině není podle studie NSABP B-32 indikována žádná následná chirurgická intervence v axile (6).

Účelně vedená léčba akutní bolesti představuje prevenci přechodu do chronického stavu. Je nutno využít všech dostupných metod farmakoterapie i u běžné nenádorové bolesti pohybového aparátu, hlavy, zubů a dysmenorey, s ohledem na bezpečnost a výskyt možných nežádoucích účinků užívaných analgetik. Neznalost farmakologie laickou veřejností u volně prodejných léčiv, zejména z řad nesteroidních antirevmatik, má za následek jejich nadužívání a zbytečné hospitalizace i úmrtí pacientů. Základní principy léčby bolesti jsou přístupné a pravidelně aktualizované v Metodických doporučeních pro léčbu bolesti SSLB (Společnost pro studium a léčbu bolesti).

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Hemolyticko-uremický syndrom je nejčastější příčinou akutního renálního selhání v dětském věku. Při manifestaci tohoto onemocnění se setkáváme se specifickým klinickým i laboratorním obrazem. V současnosti jsou známy různé formy této nemoci s rozdílnou patogenezou. Článek se zabývá nejnovějšími poznatky v etiologii a léčbě tohoto syndromu, jejichž znalost je nezbytná pro stanovení prognózy pacientů a zvolení správného terapeutického postupu.

Akutní symptomatické záchvaty jsou epileptické záchvaty vznikající v těsné časové souvislosti s probíhajícím postižením CNS různé povahy. Od záchvatů neprovokovaných se liší prognózou – mají vyšší časnou mortalitu, která souvisí s etiologií, a nižší riziko rozvoje epilepsie. Kromě odlišné patogeneze se předpokládá různý patofyziologický mechanizmus vzniku záchvatu. Akutní symptomatické záchvaty představují až 40 % všech prvních záchvatů. Jejich příčina je jasně identifikovatelná. Nejčastěji se jedná o akutní cévní příhody různé povahy, kraniocerebrální poranění, zánětlivá onemocnění CNS, toxické a metabolické poruchy, užívání alkoholu. Nejzávažnější formou akutního symptomatického záchvatu je akutní symptomatický status epilepticus. Z hlediska prognózy je důležité identifikovat příčinu záchvatu či statu, neboť léčba se zaměřuje na ovlivnění vyvolávající příčiny a na zastavení záchvatu.

Článek shrnuje základní principy domácího monitorování krevního tlaku se zaměřením na správný výběr a používání přístroje, na základní principy domácího měření krevního tlaku a na faktory, které mohou výsledky měření ovlivnit.

Poruchy chování a emotivity – behaviorální a psychologické symptomy demence – jsou jedním ze tří základních okruhů funkčního postižení u demencí. Jsou obvykle nejčastější ve středně těžkých stadiích demence. Jsou popsány jednotlivé typy poruch chování včetně přidružených delirií a jejich základní farmakoterapie. Emoční poruchy jsou u demencí rovněž velmi časté – jednak zvýšený výskyt nepřiměřených afektů, jednak výskyt patických nálad, především deprese. Jsou popsány základní postupy při farmakoterapii přidružené deprese a úzkosti u demencí.