Fulltextové hledání

Využití škál a hodnocení pacientů v rutinní klinické praxi není příliš oblíbené, přesto má škálování pacientů nezastupitelné místo,
protože nám ukazuje vývoj choroby v čase, pomáhá nám hodnotit efektivitu léčby a umožňuje srovnání skupin pacientů mezi
sebou. Skóre využívaná v myastenii i jejich vývoj však mají určitá specifika vyplývající z kolísavého charakteru onemocnění. Cílem
článku je poskytnout přehled nejčastěji využívaných škál a dotazníků s důrazem na praktické provedení hodnocení.

Fazetové kĺby boli prvýkrát opísané ako možný zdroj bolesti chrbta v roku 1933. Bolesti chrbta sú v súčasnosti najčastejším typom bolesti u človeka. Často sú dôsledkom degeneratívnych zmien na chrbtici vrátane fazetových kĺbov a postihujú značnú časť populácie ešte v produktívnom veku. Na zvyšujúcom sa počte chronických bolestí chrbta sa podieľajú vplyvy psychologické, sociálne aj ekonomické. Intervenčná diagnostika a terapia bolesti chrbta je v porovnaní s ostatnými medicínskymi odbormi ich oveľa mladším súrodencom. Máme tak väčšie možnosti pomôcť pacientom s lumbálnym fazetovým syndrómom efektívnou kauzálnou liečbou.

Akutní léčba migrenózních atak je dosud omezena na užití jednoduchých analgetik, nesteroidních antiflogistik, ergotaminových preparátů a triptanů. Na základě našich znalostí o patofyziologii migrény, která je zmíněna v tomto článku, byly vyvinuty nové léky pro léčbu akutních záchvatů migrény, které jsou cílené zejména na calcitonin gene–related peptid (CGRP) a serotoninové 5-HT1F receptory. Jsou zmíněny i další terapeutické cíle jako glutamát, kombinace 5-HT1B/1D receptorů a syntázy neuronálního oxidu dusnatého a léky ovlivňující korovou šířící se depresi. V profylaxi migrény nejslibnějším přístupem jsou humanizované monoklonální protilátky proti CGRP nebo CGRP receptoru. V současnosti se vyvíjejí i neinvazivní a invazivní neuromodulační techniky v akutní i profylaktické léčbě.

Je uvedena kazuistika 17leté dívky léčené kombinovaným preparátem obsahujícím klindamycin 1% a tretinoin 0,025%. Pacientka byla výrazně zlepšena během 3 měsíců. Tolerance přípravku byla výborná. Klindamycin 1% / tretinoin 0,025% (Klin-RA) je fixní kombinace antibiotika s tretinoinem pro léčbu akné. Účinné látky působí na tři ze čtyř etiopatogenetických faktorů akné. Lék proto redukuje zánětlivé i nezánětlivé morfy a má rychlý nástup účinku. Unikátní formulace zajišťuje vynikající kožní tolerabilitu a nízký iritační potenciál. To má za následek lepší komplianci a adherenci k léčbě. Klin-RA je určen pro léčbu především lehké až středně těžké papulopustulózní akné.

Děti narozené předčasně jsou ve zvýšeném riziku psychiatrických poruch, především neurovývojových a behaviorálních. Pozornost věnovaná této zdravotní oblasti je však výrazně menší v porovnání se somatickou stránkou. Cílem tohoto článku je shrnout nejvýznamnější poznatky studií zaměřených na duševních zdraví této rizikové skupiny, informovat o probíhajícím výzkumném projektu u sledované populace dětí s velmi nízkou porodní hmotností a načrtnout koncept psychologicko-psychiatrické péče o děti s těžkou perinatální zátěží vycházející z komplexního uchopení problematiky dítěte a rodiny.

Nozokomiální pneumonie – Hospital-acquired pneumonia (HAP) je jednou z nejzávažnějších komplikací zdravotního stavu pacientů v průběhu hospitalizace a je významným prvkem ovlivňujícím ekonomiku péče o nemocné a často souvisí s problematikou bakteriální rezistence. Zastoupení jednotlivých etiologických patogenů HAP a jejich odolnost k antimikrobním přípravkům má rozhodující vliv na antimikrobiální léčbu. Nemožnost časné identifikace původců komplikuje kauzální antibiotickou terapii v úvodu HAP. Jejich určení trvá řadu hodin až dní a v tomto časovém intervalu je nutné zahájit antibiotickou léčbu empiricky. V etiologii HAP se většinou uplatňují bakteriální kmeny endogenního původu, přičemž u časné formy se předpokládá jejich původ z primární mikroflóry, zatímco u pozdních ze sekundárně kolonizujících bakterií s vyšší mírou rezistence. Nástup HAP se často projevuje klinickými známkami sepse a významně zhoršuje prognózu pacienta. Proto bylo naším cílem získání aktuálních epidemiologických dat o původcích HAP a určení citlivosti těchto etiologických agens k antibiotikům. Porovnáním výsledků s údaji protokolu referenční iniciální empirické antibiotické léčby HAP jsme formulovali optimální nastavení iniciální antimikrobiální terapie HAP.

Rekurentná kraniálna neuropatia predstavuje vcelku raritné ochorenie, pre ktoré sú charakteristické opakované remisie a relapsy paréz hlavových nervov. Jeho etiologickým podkladom môže byť primárny intrakraniálny proces, ale môže byť tiež manifestáciou systémového ochorenia, ako je diabetes mellitus, autoimunitná hypotyreóza, sarkoidóza alebo paraproteinémia. Vo veľkej väčšine prípadov zostáva však jej etiológia a patogenéza neobjasnená. Prezentujeme kazuistiku 46ročnej pacientky, u ktorej sa v priebehu 6 mesiacov postupne rozvinuli dve periférne parézy nervus facialis a dve parézy nervus abducens. Realizovanými paraklinickými vyšetreniami sa nám nepodarilo objasniť etiológiu tohto patologického procesu. Parézy kraniálnych nervov promptne reagovali na terapiu kortikosteroidmi. Touto prácou sme chceli poukázať na túto pomerne kontroverznú klinickú jednotku a jej značne heterogénnu diferenciálnu diagnostiku.

Článek je věnován psychosomatickému přístupu ke zdraví a nemoci a rozvíjení bio-psycho-sociálního modelu v medicíně. Autoři v úvodu stručně shrnují některé překážky v rozvoji psychosomatické medicíny. Na příkladu z klinické praxe ukazují různé aspekty terapeutického procesu, přínos bio-psycho-sociálního modelu a z něho vycházející komplexní terapie a interdisciplinární týmové spolupráce.

Monoklonální gamapatie (MG) jsou vysoce heterogenní skupinou zhoubných i nezhoubných stavů, jejichž společným jmenovatelem je přítomnost monoklonálního imunoglobulinu (MIg, „paraproteinu”) nebo jeho strukturálních komponent v séru a/nebo v moči. V předloženém sdělení jsou shrnuty současné klasifikace MG, přehled standardních i specializovaných vyšetřovacích metod a návod k diferenciálně-diagnostické rozvaze umožňující časné rozpoznání maligních MG vyžadujících bezprostřední léčbu. Integrální součástí textu jsou přehledy aktuálních vyšetřovacích algoritmů, diagnostických postupů a sestav kritérií nejčastějších maligních MG použitelné v běžné klinické praxi.

Potravinové alergie (PA) jsou imunologicky podmíněné nežádoucí reakce na potraviny. Mohou být zprostředkované IgE protilátkami (IgE mediované, časné) a/nebo buněčnými mechanizmy (non IgE, oddálené). Potravinové intolerance jsou zodpovědné za více nežádoucích reakcí na potraviny než potravinové alergie a jsou neimunologické povahy (enzymatické, farmakologické nebo idiopatické). Dospělí pacienti získají PA většinou nejprve senzibilizací k inhalačním alergenům a následně zkříženou reaktivitou mezi proteiny z inhalačních zdrojů a potravinami. Potravinové alergie asociované s pyly jsou nejčastější příčinou PA u dospělých a dospívajících. Nejdůležitějšími potravinovými alergeny této věkové skupiny jsou ořechy, ovoce a zelenina. Projevy PA jsou rozmanité od lehkých (orální alergický syndrom) až po závažné, život ohrožující (anafylaxe). Zvláštní jednotkou je potravinová anafylaxe indukovaná námahou. Eozinofilní ezofagitida je nedávno popsaná forma neinfekčního zánětlivého postižení jícnu, které je úzce spjato s potravinovou alergií.

Diabetologie patří v posledních letech mezi nejdynamičtěji se rozvíjející lékařské obory. Přispívá k tomu zavádění jak nových léků, tak technologií do běžné klinické praxe. Výraznou proměnou prochází zejména léčba diabetu 2. typu, kde mezi nejmodernější medikamenty patří léky založené na inkretinech a inhibitory společného transportéru pro sodík a glukózu. Nové léky s sebou však přinesly i nový pohled na účinnost a bezpečnost léčby, stejně jako na cíle terapie. Mezi cíle léčby diabetu dnes nepatří jen zlepšení kompenzace diabetu – tedy snížení hladiny glykovaného hemoglobinu prevencí hyperglykemie preprandiálně a postprandiálně a tím snížení rizika výskytu a postupu dlouhodobých komplikací diabetu. Nová antidiabetika ovlivňují příznivě také hmotnost pacientů, jejich krevní tlak a snižují riziko srdečního selhání. Zvláštní zřetel je dávána také na bezpečnost léčby, a to zejména na snížení rizika výskytu hypoglykemií.

Fast-track metoda akcelerované rehabilitace po chirurgickém výkonu (označovaná také jako ERAS – Enhanced Recovery After Surgery), je soubor postupů a opatření, které mají za cíl snížit rizika a morbiditu výkonu a bezpečně zkrátit dobu nutné hospitalizace bez nárůstu rizika komplikací. Četné studie jasně prokazují výhody těchto postupů pro celou řadu operačních výkonů včetně radikální cystektomie (RC). Článek pojednává o jednotlivých aspektech a výhodách tohoto komplexního postupu. ERAS vyžaduje dobrou mezioborovou spolupráci, jasný společný cíl se zachováním individuálního přístupu v rámci personalizované medicíny. Přes četné studie potvrzující klinickou bezpečnost a prospěšnost tohoto postupu (včetně ekonomického) se tyto protokoly dostávají do rutinní praxe relativně pomalu.

Fabryho choroba (rovněž označovaná jako Fabryho -Andersonova choroba, či deficience alfa- galaktosidázy A, deficit ceramid trihexosidázy, OMIM 301500) je vzácné geneticky podmínění onemocnění, které bylo popsáno již před více než 100 lety (1898) na základě své klinicky nápadné kožní manifestace. Není náhodou, že do povědomí lékařské komunity vešla nejprve pod názvem, který zdůrazňoval zejména velmi nápadný aspekt týkající se kožních projevů – a sice angiokeratoma corporis diffusum. Tento mnohočetný výskyt drobných angiokeratomů ale není jedinou manifestací, se kterou se dermatolog může ve své praxi setkat. Správné a časné rozpoznání těchto klasických příznaků dermatologem může mít zásadní význam pro další osud pacienta, protože jako u mnoha jiných monogenních onemocnění je v současné době možno defektní genový produkt substituovat rekombinantně připravenými enzymy.

Spontánní spinální epidurální hematomy (SSEH) představují vzácnou nosologickou jednotku mezi expanzemi v páteřním kanálu. Prvním klinickým projevem SSEH je většinou náhle vzniklá ostrá bolest v zádech, která je ihned či s mírným časovým odstupem provázena rozvojem neurologických symptomů z útlaku struktur lokalizovaných v páteřním kanálu. Může tedy probíhat pod obrazem téměř všech míšních či radikulárních syndromů. Antikoagulační terapie je dnes široce rozšířená z různých indikací. Tyto jsou ze své povahy přítomny především u starších pacientů, kteří mají i větší rizika komplikace jakékoliv léčby. Jednou ze vzácných komplikací je právě SSEH. Klíčovou morfologickou metodou k jeho průkazu je vyšetření magnetickou rezonancí. Nadále zůstává zlatým standardem chirurgické řešení, ale u drobnějších hematomů je možné postupovat i konzervativně. V článku uvádíme skupinu pěti pacientů, kteří byli diagnostikováni a léčeni na naší klinice. Vždy šlo o spontánní hematomy. Ve čtyřech případech se jednalo o pacienty na antikoagulační terapii. Pouze u jedné pacientky byla jediným rizikovým faktorem arteriální hypertenze a klinické projevy byly výrazně mírnější než u ostatních. Soubor našich pacientů odpovídá poznatkům, které jsou o spontánních spinálních epidurálních hematomech dostupné v odborné literatuře.

Léčba relaps-remitentní roztroušené sklerózy prodělala v posledních letech výrazný pokrok. S příchodem nových vysoce účinných
léků probíhá diskuze o tom, jakou zvolit nejlepší strategii v její léčbě. Všeobecně známým faktem pro dosažení úspěchu v léčbě
je její včasné zahájení. Na tomto základě vznikají dvě názorové roviny, jakou zvolit terapii u konkrétního pacienta. Tento článek
ukazuje pohled na eskalační a indukční terapii ve světle nově příchozích léků v terapii roztroušené sklerózy.

Makrolidy patří k oblíbeným antibiotikům, ale působí četné lékové interakce. Klarithromycin a roxithromycin jsou inhibitory CYP3A4. To může poškodit pacienty užívající simvastatin, atorvastatin, verapamil, diltiazem a další substráty CYP3A4. Klarithromycin také inhibuje P-glykoprotein, což zvyšuje plazmatické koncentrace digoxinu, trazodonu, sildenafilu, omeprazolu a glibenklamidu. Klarithromycin a azithromycin prodlužují interval QT a mohou způsobit arytmii torsade de pointes, což může být potencováno jinými léky s podobným působením, jako například amiodaron, sotalol, haloperidol a další. Aby bylo u pacientů riziko lékových interakcí sníženo, doporučuje se úzká spolupráce mezi předepisujícími lékaři, lékárníky a dalšími odborníky (např. klinický farmakolog nebo farmaceut).

Účel studie: Solidago virgaurea „zlatobýl“ je léčivá rostlina zajímavá z pohledu biologických účinků, známých již ve starověku (1, 2). Obsahovými látkami rodu Solidago jsou flavonoidy, fenolové kyseliny a jejich glykosidy, polysacharidy a další sloučeniny (3). Je známo, že Solidago virgaurea vykazuje diuretické, protizánětlivé a nově popsané protinádorové, antimikrobiální, sedativní a hypotenzní účinky (1, 2). Zejména flavonoidy a fenolický diglukosid – leiokarposid patří mezi látky, u kterých byla studována řada pozitivních účinků na organizmus; u leiokarposidu je znám mimo jiné jeho vliv na diurézu (3). Cílem této studie bylo zjistit, zda extrakt, odvar a výluh z nati zlatobýlu obecného, Solidaginis virgaureae herba, ovlivňují vlastnosti enzymů I. fáze biotransformace, zejména cytochromů P450 v lidské jaterní mikrozomální frakci a v primárních kulturách lidských hepatocytů. Použité metody: Byly studovány různé koncentrace extraktu, odvaru a výluhu ze Solidaginis virgaureae herba, vyjádřené v mg sušiny na ml vody (0,042 mg/ml; 0,083 mg/ml a 0,167 mg/ml). Enzymové aktivity byly stanoveny pomocí metody HPLC; exprese proteinů pomocí metody Western blotu. Výsledky: Aktivity a exprese proteinů CYP1A2, CYP2A6, CYP2C9, CYP2D6 a CYP3A4 vykazovaly relativně malé změny po ovlivnění testovanými vzorky v lidských hepatocytech i v lidské jaterní mikrozomální frakci, ve všech studovaných koncentracích. Závěr: Na základě získaných výsledků enzymových aktivit a množství proteinu lze předpokládat, že testované vzorky signifikantně neovlivňují metabolizmus současně podávaných léčiv a jejich užívání pravděpodobně nevede ke klinicky významným lékovým interakcím.

Seboroická dermatitida patří mezi běžné dermatitidy s chronicky recidivujícím průběhem, lokalizací nejčastěji na obličeji a ve vlasaté části hlavy. V diferenciální diagnostice musíme odlišit periorální dermatitidu, rosaceu, atopický ekzém, psoriázu, mikrobiální ekzém, mykózy a další méně časté jednotky. Terapie je zpravidla lokální, využíváme externa s antimykotickým, antimikrobiálním a protizánětlivým účinkem.

Nejčastější malignitou u mužů ve věku 15–40 let jsou testikulární germinální nádory. Díky vysoké citlivosti k onkologické terapii se jedná o nejlépe léčitelné solidní nádory dospělého věku. Neseminomové germinální testikulární nádory představují přibližně 45 % všech testikulárních nádorů. Většina z nich je zachycena ve stadiu I. Dle doporučení odborných společností je standardní postup po primárně provedené orchiektomii nejednotný. Může být využita možnost pečlivého sledování, chemoterapie na bázi cisplatiny nebo retroperitoneální lymfadenektomie. Pravděpodobnost relapsu závisí na rizikových faktorech, z nichž nejdůležitější roli hraje přítomnost lymfangioinvaze. Cílem našeho sdělení je pomocí níže uvedených kazuistik poukázání na nutnou stratifikaci léčby, vedoucí k minimalizaci nežádoucích účinků se zachováním co nejnižšího počtu relapsů.

Subendoteliální ukládání apolipoproteinu B s vysokým obsahem lipoproteinů do predisoponovaných úseků tepny je hlavní mechanizmus vzniku koronární aterosklerózy. Místní biologickou odpovědí na tyto uložené a následně modifikované lipoproteiny je chronická zánětlivá reakce zprostředkovaná především makrofágy a T buňkami. Hypolipidemická léčba statiny vede ke stabilizaci koronárních plátů a snížení výskytů klinických epizod destabilizace koronární nemoci. Pomocí novějších přesných zobrazovacích metod, jako je intrakoronární ultrazvuk, virtuální histologie, NMR či optická koherenční tomografie, se ukázalo, že snížení LDL cholesterolu při intenzivní statinové léčbě vede i k prokazatelné regresi koronárních plátů. Právě ukončená studie Glagov prokázala možnost dalšího snížení LDL pomocí kombinační léčby dostatečnými dávkami statinu a inhibitory PCSK9, došlo k poklesu LDL na nižší hodnoty než u srovnatelných studií se statiny. Tomu odpovídá i pokles objemu plátu při sledování pomocí intrakoronárního ultrazvuku.

Idiopatické střevní záněty (ISZ) postihují zejména mladé jedince v jejich reprodukčním věku. Z toho důvodu má jejich základní diagnóza hlavní
vliv v plánování založení rodiny. Řešení ISZ v těhotenství vyžaduje citlivé balancování mezi optimální kontrolou aktivity nemoci a bezpečností
zvolené terapie. Studie týkající se tohoto tématu ukazují, že chybí dostatečná informovanost jak pacientů, tak lékařů v oblasti reprodukce pacientek
s ISZ. Cílem této souhrnné práce je objektivně posoudit výzkumná data týkající se bezpečnosti a účinnosti dostupné terapie idiopatických
střevních zánětů v graviditě a poporodním období.

U dětí i u dospělých se vyskytují stejná parazitární onemocnění s určitými odlišnostmi. U dětí se častěji vyskytují geohelmintózy, což souvisí s jejich aktivitami, jako je hraní na pískovišti, s nedostatečnou hygienou a úzkým vztahem se zvířaty. Naopak v mladších věkových skupinách se nevyskytují alimentární parazitózy způsobené konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa. V budoucnu bude nutno pomýšlet i na onemocnění, která se v České republice (ČR) dříve nevyskytovala, jako např. alveolární echinokokóza a dirofilarióza. Vzhledem k narůstající oblibě cestování do ciziny je nutno počítat s možností importovaných parazitárních nákaz.

V definici a diagnostice akutního renálního selhání došlo v posledních 10 letech k významným změnám. Akutní selhání ledvin u dětí nahradil termín akutní poškození ledvin (APL). Je uvedena epidemiologie, diagnostická kritéria, patofyziologe a léčba APL.

Populace starších diabetických pacientů je nejrychleji rostoucí skupinou pacientů vstupujících do dialyzační léčby a v současné době tvoří velkou část celé dialyzační populace. Prognóza diabetických pacientů léčených náhradou renálních funkcí je oproti pacientům bez diabetu horší, především pro závažné kardiovaskulární postižení. Kazuistika popisuje případ pacientky s diabetem 1. typu, která byla pro terminální selhání ledvin léčena nejprve peritoneální dialýzou a později úspěšně transplantována.

Zvyšující se prevalence diabetes mellitus 2. typu je závažným epidemiologickým, klinickým a ekonomickým problémem. Kvalitní terapie cílené na dosažení normálních hodnot glykemie je základním předpokladem prevence komplikací. Nové molekuly (dapagliflozin, empagliflozin, imeglimin, liraglutid, omarigliptin, ranolazin, sitagliptin), které v posledních letech byly uvedeny do klinické praxe nebo se k uvedení chystají, vykazují nižší riziko hypoglykemie, a umožňují tak kvalitnější prevenci pozdních komplikací diabetu 2. typu.

 

Jedinci se závislou poruchou osobnosti jsou nerozhodní, přenášejí odpovědnost na druhé, cítí se neschopní a bojí se opuštěnosti. Často se
u nich vyskytuje komorbidní psychiatrická diagnóza (úzkostné poruchy, poruchy přizpůsobení, poruchy osobnosti aj.). Depresivní porucha
je jednou z možných komorbidit. V terapii se nejprve soustředíme na stabilizaci aktuálního psychického stavu jedince, tj. redukujeme depresivní
symptomy. Dlouhodobě se zaměřujeme na úpravu maladaptivních postojů a vzorců chování jedince.

Poznáme celý rad rôznych typov neuropatií, ktoré sú spojené s abnormálnou produkciou imunoglobulínov. Označujeme ich termínom paraproteinemické, resp. dysproteinemické neuropatie. Paraproteinémia je heterogénne ochorenie, pri ktorom môže monoklonálna gamapatia predstavovať v zásade benígny proces, ktorý nazývame monoklonálna gamapatia s neurčeným významom (MGUS). Na druhej strane môže monoklonálna gamapatia poukazovať na prítomnosť systémového malígneho hematologického ochorenia. Hlavné diagnózy často asociované s periférnou neuropatiou sú: Waldenströmova makroglobulinémia (WM), POEMS (polyneuropatia, organomegália, endokrinopatia, monoklonálna gamapatia, kožné zmeny), mnohonásobný myelóm (MM) a primárna amyloidóza (AL). V článku sú uvedené patofyziologické, klinické, elektrofyziologické aj terapeutické charakteristiky neuropatických syndrómov združených s prítomnosťou paraproteínu.