Fulltextové hledání

Makrolidy patří k oblíbeným antibiotikům, ale působí četné lékové interakce. Klarithromycin a roxithromycin jsou inhibitory CYP3A4. To může poškodit pacienty užívající simvastatin, atorvastatin, verapamil, diltiazem a další substráty CYP3A4. Klarithromycin také inhibuje P-glykoprotein, což zvyšuje plazmatické koncentrace digoxinu, trazodonu, sildenafilu, omeprazolu a glibenklamidu. Klarithromycin a azithromycin prodlužují interval QT a mohou způsobit arytmii torsade de pointes, což může být potencováno jinými léky s podobným působením, jako například amiodaron, sotalol, haloperidol a další. Aby bylo u pacientů riziko lékových interakcí sníženo, doporučuje se úzká spolupráce mezi předepisujícími lékaři, lékárníky a dalšími odborníky (např. klinický farmakolog nebo farmaceut).

V uplynulých 10 letech docházelo k postupnému vývoji v léčbě idiopatických střevních zánětů. Změny se týkaly všech stupňů známé léčebné pyramidy. Spočívají ve změně postavení chirurgické léčby, způsobu použití aminosalicylátů u ulcerózní kolitidy, léčbě preparáty s novou technologií uvolňování léčiva (MMX), optimalizaci léčby azathioprinem a v nové popularitě methotrexátu. V biologické léčbě byly zavedeny nové a zejména biosimilární anti-TNF preparáty. V současné době se objevují nové terapeutické možnosti léčby idiopatických střevních zánětů, které mají odlišný mechanismus účinku ve srovnání s inhibitory TNFα.

Seboroická dermatitida patří mezi běžné dermatitidy s chronicky recidivujícím průběhem, lokalizací nejčastěji na obličeji
a ve vlasaté části hlavy. V diferenciální diagnostice musíme odlišit periorální dermatitidu, rosaceu, atopický ekzém, psoriázu,
mikrobiální ekzém, mykózy a další méně časté jednotky. Terapie je zpravidla lokální, využíváme externa s antimykotickým,
antimikrobiálním a protizánětlivým účinkem.

Okruhy bazálnych ganglií podporujú široké spektrum senzomotorických, kognitívnych a emočne-motivačných funkcií mozgu. Hlavnou úlohou bazálnych ganglií je učenie a selekcia najvhodnejších motorických a behaviorálnych programov. Základom mechanizmov selekcie je interná funkčná organizácia bazálnych ganglií, ktoré spolu s cerebellom podstupujú rozsiahlu, takmer dve desaťročia trvajúcu periódu postnatálneho vývoja. Faktory, ktoré ovplyvňujú normálny vývoj mozgu, ovplyvňujú aj funkcie oboch uvedených štruktúr. Dôležitou oblasťou ďalšieho výskumu bude presnejšie určenie vplyvu bazálnych ganglií a cerebella na proces učenia v oblasti pohybových schopností. Zaujímavou otázkou ostáva stupeň interakcie medzi oboma štruktúrami.

Patologické autoimunitní pochody s rozvojem zánětlivých a neurodegenerativních změn, které splňují kritéria pro klinický izolovaný syndrom nebo definitivní roztroušenou sklerózu (RS) postihují především mladé dospělé ve věku 18–30 let. Přesto není výjimkou rozvoj tohoto onemocnění u dětí a adolescentů do 18 let nebo u starších dospělých po 50 letech věku. Jsou publikovány případy s prvním klinickým projevem RS u pacientů nad 80 let. Onemocnění u těchto hraničních věkových skupin má své charakteristické rysy a někdy diskrétní specifické znaky, které jsou nejen v klinickém průběhu, ale i při vyšetření magnetickou rezonancí a mozkomíšního moku.

Vestibulární rehabilitace představuje soubor postupů, které urychlují proces vestibulární kompenzace a umožňují adaptaci na vzniklou vestibulární patologii. Tyto techniky využívají neuroplasticity CNS, vedoucí k rekalibraci senzorického systému. Aby mohla být rehabilitace úspěšná, je třeba individuálního sestavení rehabilitačního plánu s ohledem na výsledky vyšetření, symptomy a aktuální problémy pacienta.

Článek se zabývá mykoplazmatickými infekcemi urogenitálního traktu. Shrnuje definici, morfologii, biochemické vlastnosti, patogenetické aspekty, jakož i klinický obraz, komplikace, konsekvence, diagnostiku a doporučenou terapii urogenitálních mykoplazmatických infekcí.

Bickerstaffova kmenová encefalitida (BBE) je společně s Miller-Fisherovým syndromem (MFS) a Guillain-Barrého syndromem (GBS) řazena do spektra autoimunitně podmíněných onemocnění postihujících nervový systém. V případě Bickerstaffovy encefalitidy je zánětem postižen mozkový kmen, s odpovídajícím klinickým obrazem. Prezentujeme případ 60leté pacientky, u které došlo během několika měsíců k rozvoji poruchy chůze, paleocerebelární a neocerebelární symptomatiky, internukleární oftalmoplegie, disociovaného nystagmu, oboustranné nukleární lézi lícního nervu a bulbární symptomatiky. Na magnetické rezonanci (MR) mozku byla zjištěna vícečetná T2-hyperintenzní ložiska supratentoriálně a v mozkovém kmeni. Vyšetření mozkomíšního moku prokázalo lehkou lymfocytární pleocytózu a zvýšenou proteinorhachii. Na základě klinického obrazu a provedených paraklinických vyšetření byl stav hodnocen jako Bickerstaffova autoimunitní kmenová encefalitida.

Využití škál a hodnocení pacientů v rutinní klinické praxi není příliš oblíbené, přesto má škálování pacientů nezastupitelné místo,
protože nám ukazuje vývoj choroby v čase, pomáhá nám hodnotit efektivitu léčby a umožňuje srovnání skupin pacientů mezi
sebou. Skóre využívaná v myastenii i jejich vývoj však mají určitá specifika vyplývající z kolísavého charakteru onemocnění. Cílem
článku je poskytnout přehled nejčastěji využívaných škál a dotazníků s důrazem na praktické provedení hodnocení.

Fazetové kĺby boli prvýkrát opísané ako možný zdroj bolesti chrbta v roku 1933. Bolesti chrbta sú v súčasnosti najčastejším typom bolesti u človeka. Často sú dôsledkom degeneratívnych zmien na chrbtici vrátane fazetových kĺbov a postihujú značnú časť populácie ešte v produktívnom veku. Na zvyšujúcom sa počte chronických bolestí chrbta sa podieľajú vplyvy psychologické, sociálne aj ekonomické. Intervenčná diagnostika a terapia bolesti chrbta je v porovnaní s ostatnými medicínskymi odbormi ich oveľa mladším súrodencom. Máme tak väčšie možnosti pomôcť pacientom s lumbálnym fazetovým syndrómom efektívnou kauzálnou liečbou.

Akutní léčba migrenózních atak je dosud omezena na užití jednoduchých analgetik, nesteroidních antiflogistik, ergotaminových preparátů a triptanů. Na základě našich znalostí o patofyziologii migrény, která je zmíněna v tomto článku, byly vyvinuty nové léky pro léčbu akutních záchvatů migrény, které jsou cílené zejména na calcitonin gene–related peptid (CGRP) a serotoninové 5-HT1F receptory. Jsou zmíněny i další terapeutické cíle jako glutamát, kombinace 5-HT1B/1D receptorů a syntázy neuronálního oxidu dusnatého a léky ovlivňující korovou šířící se depresi. V profylaxi migrény nejslibnějším přístupem jsou humanizované monoklonální protilátky proti CGRP nebo CGRP receptoru. V současnosti se vyvíjejí i neinvazivní a invazivní neuromodulační techniky v akutní i profylaktické léčbě.

Je uvedena kazuistika 17leté dívky léčené kombinovaným preparátem obsahujícím klindamycin 1% a tretinoin 0,025%. Pacientka byla výrazně zlepšena během 3 měsíců. Tolerance přípravku byla výborná. Klindamycin 1% / tretinoin 0,025% (Klin-RA) je fixní kombinace antibiotika s tretinoinem pro léčbu akné. Účinné látky působí na tři ze čtyř etiopatogenetických faktorů akné. Lék proto redukuje zánětlivé i nezánětlivé morfy a má rychlý nástup účinku. Unikátní formulace zajišťuje vynikající kožní tolerabilitu a nízký iritační potenciál. To má za následek lepší komplianci a adherenci k léčbě. Klin-RA je určen pro léčbu především lehké až středně těžké papulopustulózní akné.

Děti narozené předčasně jsou ve zvýšeném riziku psychiatrických poruch, především neurovývojových a behaviorálních. Pozornost věnovaná této zdravotní oblasti je však výrazně menší v porovnání se somatickou stránkou. Cílem tohoto článku je shrnout nejvýznamnější poznatky studií zaměřených na duševních zdraví této rizikové skupiny, informovat o probíhajícím výzkumném projektu u sledované populace dětí s velmi nízkou porodní hmotností a načrtnout koncept psychologicko-psychiatrické péče o děti s těžkou perinatální zátěží vycházející z komplexního uchopení problematiky dítěte a rodiny.

Nozokomiální pneumonie – Hospital-acquired pneumonia (HAP) je jednou z nejzávažnějších komplikací zdravotního stavu pacientů v průběhu hospitalizace a je významným prvkem ovlivňujícím ekonomiku péče o nemocné a často souvisí s problematikou bakteriální rezistence. Zastoupení jednotlivých etiologických patogenů HAP a jejich odolnost k antimikrobním přípravkům má rozhodující vliv na antimikrobiální léčbu. Nemožnost časné identifikace původců komplikuje kauzální antibiotickou terapii v úvodu HAP. Jejich určení trvá řadu hodin až dní a v tomto časovém intervalu je nutné zahájit antibiotickou léčbu empiricky. V etiologii HAP se většinou uplatňují bakteriální kmeny endogenního původu, přičemž u časné formy se předpokládá jejich původ z primární mikroflóry, zatímco u pozdních ze sekundárně kolonizujících bakterií s vyšší mírou rezistence. Nástup HAP se často projevuje klinickými známkami sepse a významně zhoršuje prognózu pacienta. Proto bylo naším cílem získání aktuálních epidemiologických dat o původcích HAP a určení citlivosti těchto etiologických agens k antibiotikům. Porovnáním výsledků s údaji protokolu referenční iniciální empirické antibiotické léčby HAP jsme formulovali optimální nastavení iniciální antimikrobiální terapie HAP.

Rekurentná kraniálna neuropatia predstavuje vcelku raritné ochorenie, pre ktoré sú charakteristické opakované remisie a relapsy paréz hlavových nervov. Jeho etiologickým podkladom môže byť primárny intrakraniálny proces, ale môže byť tiež manifestáciou systémového ochorenia, ako je diabetes mellitus, autoimunitná hypotyreóza, sarkoidóza alebo paraproteinémia. Vo veľkej väčšine prípadov zostáva však jej etiológia a patogenéza neobjasnená. Prezentujeme kazuistiku 46ročnej pacientky, u ktorej sa v priebehu 6 mesiacov postupne rozvinuli dve periférne parézy nervus facialis a dve parézy nervus abducens. Realizovanými paraklinickými vyšetreniami sa nám nepodarilo objasniť etiológiu tohto patologického procesu. Parézy kraniálnych nervov promptne reagovali na terapiu kortikosteroidmi. Touto prácou sme chceli poukázať na túto pomerne kontroverznú klinickú jednotku a jej značne heterogénnu diferenciálnu diagnostiku.

Účel studie: Solidago virgaurea „zlatobýl“ je léčivá rostlina zajímavá z pohledu biologických účinků, známých již ve starověku (1, 2). Obsahovými látkami rodu Solidago jsou flavonoidy, fenolové kyseliny a jejich glykosidy, polysacharidy a další sloučeniny (3). Je známo, že Solidago virgaurea vykazuje diuretické, protizánětlivé a nově popsané protinádorové, antimikrobiální, sedativní a hypotenzní účinky (1, 2). Zejména flavonoidy a fenolický diglukosid – leiokarposid patří mezi látky, u kterých byla studována řada pozitivních účinků na organizmus; u leiokarposidu je znám mimo jiné jeho vliv na diurézu (3). Cílem této studie bylo zjistit, zda extrakt, odvar a výluh z nati zlatobýlu obecného, Solidaginis virgaureae herba, ovlivňují vlastnosti enzymů I. fáze biotransformace, zejména cytochromů P450 v lidské jaterní mikrozomální frakci a v primárních kulturách lidských hepatocytů. Použité metody: Byly studovány různé koncentrace extraktu, odvaru a výluhu ze Solidaginis virgaureae herba, vyjádřené v mg sušiny na ml vody (0,042 mg/ml; 0,083 mg/ml a 0,167 mg/ml). Enzymové aktivity byly stanoveny pomocí metody HPLC; exprese proteinů pomocí metody Western blotu. Výsledky: Aktivity a exprese proteinů CYP1A2, CYP2A6, CYP2C9, CYP2D6 a CYP3A4 vykazovaly relativně malé změny po ovlivnění testovanými vzorky v lidských hepatocytech i v lidské jaterní mikrozomální frakci, ve všech studovaných koncentracích. Závěr: Na základě získaných výsledků enzymových aktivit a množství proteinu lze předpokládat, že testované vzorky signifikantně neovlivňují metabolizmus současně podávaných léčiv a jejich užívání pravděpodobně nevede ke klinicky významným lékovým interakcím.

Antracykliny můžeme charakterizovat jako velice významná protinádorová antibiotika s širokým spektrem využití při léčbě solidních nádorů a hematologických onemocnění. Ačkoliv jsou antracykliny účinnými cytostatiky, jsme při léčbě omezeni jejich kardiotoxickými účinky. V tomto přehledovém článku se zabýváme mechanizmem účinku léčiva, vznikem kardiotoxicity a jejími klinickými projevy. Dále se budeme věnovat kardioprotekci, s jejíž pomocí se snažíme eliminovat poškození srdečního svalu následkem léčby.

odběrů. Dermatofyty byly vykultivovány v 807 případech. Nejčastěji diagnostikovaným dermatofytem bylo T. rubrum (91,5 %), následovalo T. interdigitalie (4,5 %) a M. canis (1,8 %). Ostatní dermatofyty jako A. benhamiae, T. tonsurans, E. floccosum a M. gypseum byly vzácnější. Spektrum dermatofytů je podobné jako v minulých letech, vysoký podíl antropofilních druhů odpovídá městské populaci. Cílem práce je podat přehled současných a budoucích možností antimykotické léčby dermatofytóz.

Práce ve své obecné části stručně shrnuje antimikrobiální potenciál stříbra, včetně historicky známých faktů, a charakterizuje jeho využití ve formě nanočástic v rámci koloidních systémů nebo jako součást nanokompozitů. Dále jsou shrnuty výsledky testů týkající se biologické aktivity koloidního stříbra provedené n a Přírodovědecké fakultě a Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Konkrétně se jedná o antibakteriální a antifungální aktivitu nanočástic stříbra, testy cytotoxicity, synergický efekt nanočástic stříbra v kombinaci s vybranými antibiotiky, vývoj a testování nanokompozitů pro možné medicínské aplikace.

Diabetes mellitus 2. typu je závažné onemocnění s narůstající prevalencí. Na vysoké kardiovaskulární mortalitě diabetiků se velkou měrou podílí chronické srdeční selhání. V jeho léčbě se mohou uplatnit všechny dostupné farmakologické i nefarmakologické postupy používané v běžné populaci, s přihlédnutím ke specifickým patogenetickým mechanizmům srdečního postižení u diabetiků a k výsledkům řady intervenčních studií. V poslední době je kladen velký důraz na výběr hypoglykemické léčby, která může prognózu nemocných s diabetem a srdečním selháním zásadně ovlivnit. EMPA-REG OUTCOME je první prospektivní randomizovanou studií, která prokázala pozitivní vliv antidiabetické léčby na snížení rizika srdečního selhání.

Článek popisuje zkušenosti se skupinovou kognitivně behaviorální terapií (KBT) na Psychosomatické klinice v Praze. Krátkodobá ambulantní skupinová KBT je určena především pro pacienty s poruchami ze spektra neurotických a úzkostných poruch a s mírnými depresivními poruchami. Jsou zmiňovány struktura a průběh sezení a popisovány zkušenosti s často využívanými kognitivně behaviorálními metodami (např. kognitivní restrukturalizace nebo terapeutické dopisy). Uváděny jsou některé problémy ilustrované na jedné krátké kazuistice. Závěrem jsou zmiňovány zpětné vazby pacientů a diskutovány hypotetické příčiny, proč někteří pacienti z terapie dostatečně dobře neprospívají.

V předloženém sdělení jsou definovány základní přístupy k pacientům se sepsí nebo možným rozvojem sepse z pohledu klinické mikrobiologie. Jsou charakterizovány principy odběru biologického materiálu, jeho transportu a případného uchovávání. Současně jsou uvedena základní schémata iniciální antibiotické léčby.

Svalové symptomy při užívání statinů (statin associated muscle symptoms, SAMS) snižují adherenci pacientů k této účinné terapii. Jedná se o nespecifické svalové bolesti, které mohou, ale nemusejí být provázeny elevací kreatinkinázy. Jejich výskyt je odlišný dle typu studie, ve které byl zkoumán. Zvýšené riziko rozvoje SAMS mají pacienti vyššího věku, ženského pohlaví, s konkomitantní medikací, komorbiditami, zvýšenou fyzickou aktivitou, příjmem alkoholu a geneticky predisponovaní. Přestože mechanizmy vzniku SAMS nejsou zcela zřejmé, důsledky jejího vzniku jsou jednoznačně negativní – snížená compliance pacientů, a tím zvýšení jejich kardiovaskulárního rizika. Doporučujeme vyzkoušet různá schémata dávkování a výměnu statinů. Podávání koenzymu Q10 a vitaminu D nemá jednoznačné opodstatnění. Na závěr tohoto přehledu je uvedena krátká kazuistika pacientky se SAMS po několika statinech.

Nádory štítné žlázy jsou poměrně vzácné, jejich incidence činí 36–60 případů na 1 milion obyvatel (tj. 0,5–1 % všech zhoubných nádorů). V poslední době však trvale stoupá. Tvoří velmi mnohotvarou skupinu nádorů s variabilní biologickou aktivitou. Vyskytují se častěji u žen než u mužů. Dělíme je na diferencované karcinomy – DTC (papilární – PTC, folikulární – FTC, z Hürthleho buněk), medulární karcinom – MTC a anaplastický karcinom – ATC. Vzácně se mohou ve štítné žláze objevit také lymfomy, sarkomy nebo metastázy jiných malignit. V článku bude podán přehled systémové léčby jednotlivých typů karcinomů: chemoterapie, radioterapie a cílené léčby a indikace těchto léčebných modalit u jednotlivých druhů karcinomů.

Autoři předkládají souhrn současných zkušeností s léčbou anti-IgE protilátkou (omalizumabem) na svém pracovišti a v České
republice. Uvádějí výsledky studií, ve kterých byl omalizumab použit k léčbě jiných alergických onemocnění než jen těžkého
průduškového astmatu a doplňují poznatky zaznamenané u pacientů sledovaných v registru CAR (Czech Anti-IgE Registry)
v České republice.

Autoři popisují případ pacientky s DRESS (Drug Reaction with Eosinophilia and Systemic Symptoms) syndromem, který vznikl v souvislosti
s léčbou alopurinolem. Kromě kožního postižení a typických hematologických projevů měla pacientka akutní selhání ledvin, které si
vyžádalo hemodialyzační léčbu. K dalším orgánovým projevům patřilo i postižení jater a pankreatu. Vynechání alopurinolu a komplexní
intenzivní léčba včetně lokálního a systémového podávání kortikoidů vedlo k regresi kožních změn, obnovení diurézy a zlepšení renálních
funkcí. Došlo také k reparaci ostatních postižených orgánů.

Mateřské mléko bylo považováno za sterilní. Avšak nedávné studie ukázaly, že obsahuje velké množství bakterií, z nichž některé by mohly sloužit jako první probiotikum pro novorozence. K dispozici jsou dvě hypotézy, jak se bakterie dostávají do prsní žlázy: kontaminace a/nebo aktivní migrace. Lepší pochopení, jak vzniká mikrobiota mateřského mléka a zda má nějakou potenciální úlohu, by mělo být předmětem budoucího zkoumání.