Fulltextové hledání

Optimální vývoj gastrointestinálního traktu a imunitního systému je spojen, mimo jiné, se správným vývojem a složením střevní mikrobioty. Vedle prebiotik, probiotik a synbiotik se mohou na modulaci složení mikrobioty, a dále na vývoji gastrointestinálního traktu a imunitního systému podílet, tzv. postbiotika. Jedná se o metabolické sloučeniny produkované probiotickými mikroby ovlivňující různé biologické funkce hostitele jak na lokální, tak i systémové úrovni. V poslední době se můžeme v klinické praxi setkat s fermentovanými kojeneckými formulemi obsahujícími postbiotika. Předkládané sdělení podává přehled o možných benefitech fermentovaných kojeneckých formulí s postbiotiky a shrnuje současnou klinickou evidenci v této problematice.

Alemtuzumab (Lemtrada®) je humanizovaná monoklonální protilátka určená k léčbě vysoce aktivní relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy (RR-RS), selektivně namířena proti glykoproteinu CD52 přítomném na povrchu imunitních buněk, zejména T a B lymfocytech. Po specifické vazbě alemtuzumabu na povrchový znak CD52 dochází k depleci cirkulujících autoagresivních lymfocytů a nově vzniklé repopulace buněk následně vedou k rekonstituci imunitního systému. Účinnost alemtuzumabu byla ověřena v několika kontrolovaných klinických studiích, které rovněž popisovaly i rizika rozvoje možných nežádoucích účinků vyplývajících z mechanizmu působení léku. V práci prezentujeme kazuistiku prvního a úspěšně alemtuzumabem léčeného pacienta na našem pracovišti.

Pod pojmem idiopatické střevní záněty rozumíme Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Postihují nejčastěji ileocékální oblast, resp. tlusté střevo. Etiologie onemocnění je neznámá, na vzniku onemocnění se podílí více faktorů. Tento fakt neumožňuje léčbu kauzální, léčba je možná pouze symptomatická. Základní skupiny léků, které využíváme k léčbě idiopatických střevních zánětů, jsou aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a biologická léčba. Za doplňkovou léčbu považujeme antibiotika a probiotika, ve specifických případech volíme parenterální nebo enterální výživu. Léčba je pro každého pacienta zvolena individuálně, její efektivitu výrazně zvyšuje pacientova spolupráce na léčbě a dispenzární péči.

V tomto článku předkládáme v klinické kazuistice zkušenost s užitím nové fixní kombinace β‑blokátoru bisoprololu a inhibitoru ACE perindoprilu. Poukazujeme na širokou paletu indikací pro podávání tohoto léku. Zároveň se, vzhledem k přítomnosti β‑blokátoru v této kombinaci, zaměřujeme na některé „mýty“, které se mohou vyskytovat při léčbě právě touto lékovou skupinou.

Pohled na terapii roztroušené sklerózy (RS) se v posledních letech podstatně mění. Kromě léků první volby, mezi které řadíme interferony beta, glatiramer acetát a teriflunomid, máme k dispozici řadu nových, velmi účinných léčiv s odlišným mechanismem účinku. Dlouhodobá, více než dvacetiletá klinická data potvrzují, že léčba interferony a glatiramer acetátem je bezpečná a není spojena se závažnými nežádoucími účinky. Určitá část pacientů léčených léky první volby však vykazuje nedostatečnou terapeutickou odpověď. V tomto případě je indikována eskalace léčby. Jako první byl v monoterapii relabující‑remitentní (RR) RS v roce 2006 schválen natalizumab, dále fingolimod, dimethyl‑fumarát, alemtuzumab, ocrelizumab a cladribin. S nástupem těchto vysoce účinných léčiv se v současné době do popředí dostává otázka nového paradigmatu léčby a použití těchto léků již v první linii – hovoříme o imunorekonstituční léčbě (immune reconstitution therapy). Terapie je bohužel provázena mnoha nežádoucími, potenciálně závažnými účinky v souvislosti s dlouhodobým ovlivněním imunitního systému, imunodeplecí a/nebo jinými závažnými nežádoucími účinky. Volbu léčby u každého jednotlivého pacienta proto musíme individuálně posoudit s přihlédnutím k efektivitě vedoucí ke snížení aktivity nemoci, toleranci, adherenci, ovlivnění imunitního systému a bezpečnosti z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. V léčebném plánu musí být vždy zohledněn přínos a potenciální rizika terapie.

U sekundárně progresivní roztroušené sklerózy (SPRS) nelze dosáhnou tak přesvědčivých léčebných úspěchů jako u relabující formy
onemocnění. Rychlé zahájení účinné léčby v časných fázích onemocnění však nepochybně zpomaluje rozvoj sekundární progrese.
U aktivní SPRS je možné využít imunosupresivní potenciál mitoxantronu, cyklofosfamidu event. vysokých dávek methylprednisolonu
a intravenózního imunoglobulinu. Prvním schváleným lékem, v indikaci SPRS, u kterého bylo prokázáno zpomalení klinicky
potvrzené progrese, je siponimod. Ve stadiu klinických zkoušek jsou další léky s převážně neuroprotektivním efektem.

Řadu virových onemocnění lze v současné době kauzálně léčit antivirotiky. Indikace protivirových léků jsou limitovány omezeným spektrem dostupných přípravků a jejich aplikačních forem, toxicitou, vysokou cenou a u dětí navíc věkovým omezením. Jsou podávány především u závažně probíhajících virových infekcí a imundeficitním osobám. Dávkování a léková forma závisí na infekčním agens a závažnosti onemocnění. Antivirotika jsou schválena pro léčbu infekcí HIV, hepatitid B a C, chřipky, některých herpetických virů a RS virů. V režimu off label jsou používána i při léčbě jiných závažných virových nákaz. V profylaktických indikacích je pro VZV k dispozici specifický hyperimunní imunoglobulin a pro profylaxi RSV lze použít humanizovanou monoklonální protilátku. Článek shrnuje možnosti aplikace těchto přípravků s akcentem použití v pediatrické populaci.

Řada studií prokázala, že asi třetina pacientů má po operaci epizody silné až kruté bolesti. Základním principem úspěšné léčby je měření intenzity bolesti a výsledku terapie. Cílem multimodální analgezie je dosáhnout adekvátní úlevy od bolesti s minimem vedlejších účinků léčby, zejména nežádoucích účinků opioidů. Metaanalýzy potvrzují, že mezi nejčastější a nejbezpečnější neopioidní analgetika patří paracetamol a metamizol, nesteroidní analgetika nejsou obecně v perioperačním období vhodná, protože mají zvýšené riziko vlastních nežádoucích účinků, jako je závažné pooperační krvácení, nebo u některých renální selhání. Velký význam v terapii akutní i chronické bolesti získává ketamin. Ostatní často studované látky s výjimkou systémového podávání lidokainu nemají dostatečně prokázanou účinnost. Zejména jde o gabapentinoidy, které by se jako adjuvantní léčba při perioperační analgezii neměly používat vůbec. Základem léčby silné pooperační bolesti zůstávají opioidy, i když je trvalá snaha jejich používání snížit na minimum. Vyvíjejí se nové opioidy, nebo se upravují staré molekuly s cílem prodloužit jejich účinek (morfin, bupivakain), rozvíjejí se metody pacientem kontrolované analgezie. Důležitou součástí multimodální analgezie jsou lokální anestetika. Od konce 20. století je zaznamenán postupný přechod od neuroaxiálních metod aplikace ke stále perifernějším blokádám, až po lokální jednorázovou či kontinuální infiltraci operační rány.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Cíl: PCI chronických totálních uzávěrů (CTO) koronárních tepen představuje v posledních letech rychle se rozvíjející odvětví intervenční kardiologie. V předkládaném článku prezentujeme naše dvouleté zkušenosti s rozvojem dedikovaného CTO programu, zaměřujeme se na stratifikaci obtížnosti CTO dle skórovacího systému J-CTO a úlohu proktora při „learning-curve“. Soubor a metodika: Soubor tvoří konsekutivní pacienti, kteří na našem pracovišti podstoupili PCI pro CTO v období od 8/2016 do 10/2018. Sledovali jsme základní charakteristiky pacientů a technické aspekty výkonu, odhadovanou obtížnost dle J-CTO skóre, zastoupení různých rekanalizačních technik, zda byl či nebyl u výkonu přítomný proktor a výskyt komplikací. Výkony s J-CTO skóre ≥ 2 jsme v souladu s autory skórovacího systému označili jako obtížné. Výsledky: Celková úspěšnost CTO PCI ve sledovaném období činila 84,4 %. Průměrné hodnoty skiaskopického času na proceduru byly 30 : 17 minut, dávky záření 2 660 mGy a spotřeby kontrastní látky 262 ml. U úspěšných výkonů byla finální strategií, která vedla k rekanalizaci CTO, antegrádní eskalace vodičů v 65,6 %, retrográdní technika „dissection-reentry“ v 11,1 %, retrográdní eskalace vodičů v 6,7 %. Jedenkrát jsme byli úspěšní technikou antegrádní „dissection-reentry“. Zatímco úspěšnost CTO PCI u hodnot J-CTO skóre 0–1 dosahovala 94,9 %, u obtížných případu (J-CTO ≥ 2) jsme byli úspěšní pouze v 76,5 % pokusů. Proktorované výkony měly proti neproktorovaným vyšší průměrné J-CTO skóre (2,3 vs. 1,7), vyšší zastoupení obtížných nálezů s J-CTO ≥ 2 (66,7 % vs. 52,4 %), vyšší zastoupení retrográdních výkonů (55,6 % vs. 19,1 %) a dosahovali jsme při nich vyšší úspěšnosti (92,6 % vs. 81,0 %). Klinicky závažné komplikace se vyskytly u 4,5 %, nedošlo k žádnému periprocedurálnímu úmrtí ani k tamponádě. Závěr: Předkládaný soubor prezentuje první dva roky „learning curve“ CTO PCI a ukazuje, že při respektování určitých pravidel je možné si techniky CTO PCI osvojit a zasadit je do běžného provozu katetrizačního sálu coby účinnou a bezpečnou metodu léčby pacientů se specifickým a nikoli vzácným typem koronárního postižení.

V přehledném sdělení je definován termín „superbugs“ a jsou charakterizovány klinicky významné multirezistentní bakterie.

Atopický ekzém je polygénne, geneticky podmienené silne svrbivé, chronické prostredie alebo chronicky recidivujúce zápalové
ochorenie kože. Ide o chronické ochorenie, ktoré má negatívny dopad na sociálne a vzťahy a sebakoncepciu chorého jedinca.
Autorky v príspevku popisujú problematiku vybraných psychosociálnych aspektov pri atopickom ekzéme.

Infekce močových cest (IMC) jsou druhou nejčastější indikací antimikrobiální léčby v ordinaci praktického lékaře. Nárůst bakteriální
rezistence představuje závažný epidemiologický i terapeutický problém, uvážlivý přístup k antibiotické léčbě je zcela zásadní. Pro
empirickou léčbu komunitní cystitidy, nejčastější formy IMC, jsou vhodná antibiotika s vysokým prahem vzniku rezistence, lékem
první volby je nitrofurantoin. Přehledný článek shrnuje aktuální doporučené postupy terapie komunitních IMC.

Ceftolozan/tazobaktam je antibiotikum kombinující nového zástupce cefalosporinů s inhibitorem betalaktamázy. Základní indikací pro použití tohoto antibiotika jsou komplikované nitrobřišní infekce a komplikované infekce močového systému. Postupně se také dokumentuje vysoká efektivita ceftolozan/tazobaktamu v případě terapie infekčních komplikací v jiných kompartmentech, zejména pokud se jedná o infekce rezistentními kmeny Pseudomonas aeruginosa. Terapie infekčních komplikací způsobených tímto patogenem jsou velmi komplikované a mnohdy vyžadují zásadní kompromis mezi schválenou indikací a efektivitou. V kazuistice prezentujeme případ těžce popáleného mladého muže s multifokální infekcí způsobenou multirezistentní Pseudomonas aeruginosa.

Diagnostika a liečba sekundárne progresívnej sclerosis multiplex (SPSM) je stále problematická. Súčasné možnosti imunomodulačnej
liečby sekundárne progresívnej sclerosis multiplex sú obmedzené. Výsledky klinických štúdií ukazujú nádejné poznatky,
prinášajúce možnosti efektívnej liečby aj pre pacientov s SPSM. Práca podáva prehľad súčasných názorov a poznatkov na danú tému.

Autoři článku se zabývají vlivem vrozených srdečních vad (VSV) na kvalitu života dětí. Předmětem přehledu je ovlivnění růstu, stavu
výživy, psychomotorického vývoje. V neposlední řadě se zaměřují na kvalitu života z hlediska dosaženého vzdělání, pracovního
uplatnění, ale také možnosti sportovního vyžití. Pozornost je také věnována roli PLDD v péči o pacienta s VSV.

Roztroušená skleróza (RS) představuje závažné autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, které typicky postihuje mladé osoby v produktivním věku. V současné době máme k dispozici širokou skupinu moderních léčiv, kterými lze zásadně ovlivnit průběh onemocnění, nicméně stále hledáme optimální ukazatele účinnosti léčby a prognózy RS u individuálního pacienta. V článku jsou shrnuty parametry využívané k hodnocení léčby a vývoje onemocnění včetně jejich kombinace v rámci konceptu NEDA (No Evidence of Disease Activity). NEDA odpovídá absenci klinické i magneticko-rezonanční aktivity choroby a je jedním z nejdůležitějších cílů současné léčby RS.

Diferenciální dignostika vředů na genitálu je značně široká. Ve venerologických ambulancích jistě dominují vředy infekčního charakteru,
myslet musíme i na vředy neinfekční etiologie. Níže uvedená kazuistika představuje neobvyklý popis případu neinfekčního vředu genitálu.

Článek v první části shrnuje nejčastější typy arytmií u dětí a možnosti jejich léčby. Druhá část je věnována vybraným kapitolám
v dětské arytmologii: katetrizačním ablacím, arytmiím u pacientů s vrozenou srdeční vadou, implantabilním přístrojům, srdeční
resynchronizační terapii, fetálním arytmiím, vrozeným primárně arytmickým syndromům a molekulárně genetickému vyšetření.

Bakterie z rodu Pasteurella běžně žijí v dutině ústní psů a jiných zvířat, ale mohou také způsobovat zoonotické infekce u lidí. Tyto infekce
se obvykle projeví jako lokální infekce kůže nebo podkoží následkem psího kousnutí či škrábnutí. Systémové infekce jsou méně časté,
obvykle vázané na vysoký/nízký věk nebo pacienty oslabené či imunokompromitované. V následujících kazuistikách prezentujeme
případy rozsáhlé flegmóny předloktí u kardiálně dekompenzovaného pacienta s anasarkou, případ septického stavu u zdravé ženy
středního věku s panaritiem po kousnutí psem a u muže po kousnutí psem do bérce. Případy jsou doplněny přehledem literatury.

Možnosti sérologických a molekulárně biologických vyšetřovacích metod v mikrobiologii s sebou přináší na jednu stranu
rozšíření spektra detekovaných patogenů a výrazné urychlení záchytu, na druhou stranu je interpretace výsledků provázena
řadou úskalí. Článek se snaží popsat základní podstatu, možnosti a využití jmenovaných metod detekce s přihlédnutím na
různé nástrahy interpretace.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Izolovaná spánková obrna se vyskytuje až u 7,6 % obecné populace, což jí řadí k častým spánkovým obtížím. Jako rekurentní izolovanou spánkovou obrnu (RISP) označujeme REM (rapid eye movement) vázanou parasomnii, která se opakovaně objevuje během přechodu spánku a bdění, tj. v průběhu usínání nebo probouzení. Jedná se o přechodnou ztrátu řeči a volní hybnosti postihující končetinové a trupové svalstvo, která bývá zejména zpočátku provázena intenzivním strachem. Tento tíživý prožitek může být umocněn současně přítomnými děsivými snovými představami, tzv. hypnagogickými/hypnopompickými halucinacemi. Patofyziologickým podkladem spánkové obrny je přetrvávání svalové atonie REM spánku do plné bdělosti. Současná spánková medicína nabízí psychoterapeutické i farmakologické možnosti léčby.

Arteriální hypertenze má velký vliv na patogenezi, léčbu a prognózu nemocných s fibrilací síní (FS). Společné důsledky hypertenze, jako je hypertrofie levé komory, poškození ledvin, kardiovaskulární a cerebrovaskulární příhody, jsou významnými rizikovými faktory pro výskyt fibrilace síní a rozvoj jejich komplikací (obrázek 1). Hypertenze je velmi častá u nemocných s FS a nálezy ze studií ukazují významný přínos vysokého krevního tlaku na incidenci FS. Nemocní s hypertenzí mají 1,7krát vyšší riziko vzniku FS než normotenzní jedinci a 1 ze 6 případů FS je přičítán hypertenzi. Vzhledem k vysokému výskytu FS při hypertenzi lze dokonce tvrdit, že FS je dalším projevem poškození cílových orgánů v důsledku hypertenze.

Intravitreální aplikace protilátek blokujících VEGF (Vascular Endothelial Growth Factor) je účinnou léčbou vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace, makulárního otoku při okluzi sítnicových žil, diabetického makulárního edému a také choroidálních neovaskulárních membrán při méně častých chorobách makuly. Blokáda VEGF vede k ovlivnění propustnosti sítnicových a choroidálních cév, angiogenezi, produkci cytokinů a k ovlivnění zánětlivé odpovědi. V současné době existují 2 schválené anti‑VEGF přípravky (ranibizumab a aflibercept), u nichž byl několika multicentrickými, randomizovanými klinickými studiemi prokázán kladný účinek i dobrý bezpečnostní profil.

Sclerosis multiplex (SM) je autoimunitne podmienené ochorenie charakterizované zápalom a neurodegeneráciou. V posledných
rokoch pohľad na zápal, jeho charakteristiky, intenzitu a lokalizáciu prechádza zmenami. Pri všetkých formách SM nachádzame
akútne a chronické formy zápalu. Kortikálna demyelinizácia je dôležitým patologickým podkladom ireverzibilného funkčného
zneschopnenia, progresie a kognitívneho zhoršenia. Komplexné pochopenie zápalových prejavov nám dokáže pomôcť v nastavení
individualizovanej terapie pre pacienta.

Ve snaze zlepšit prevenci akutního koronárního syndromu je jednou z hlavních priorit kardiologie vývoj metod schopných identifikovat osoby s vysokým rizikem přítomnosti tzv. vulnerabilních plátů. Tyto pláty mají své typické morfologické charakteristiky, které je možné identifikovat in vivo pomocí zobrazovacích metod. Cílem detekce těchto vulnerabilních plátů je identifikovat vyšší riziko vzniku akutního koronárního syndromu jak na úrovni pacienta, tak ve vztahu ke konkrétní koronární lézi. Autoři podávají přehled invazivních a neinvazivních zobrazovacích metod používaných v současné době v detekci vulnerabilních plátů a diskutují potenciální terapeutický přínos těchto nálezů.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Cestování do vzdálených zemí s sebou přináší četná rizika, včetně zdravotních. Kromě infekčních nemocí, alimentárních nákaz
a úrazů jsou jedním z hlavních zdravotních rizik komplikace, vzniklé na základě „konfliktního kontaktu“ s jedovatých živočichem
či jedovatými rostlinami. V první části našeho přehledu se zabýváme neurologickými komplikacemi stavů, které vzniknou při
kontaktu s jedem některého z jedovatých živočichů.

Syndrom hyperaktivního močového měchýře (OAB) je časté onemocnění urologické praxe. Jeho léčba je rozsáhlá a zahrnuje jak
konzervativní postup, tak farmakoterapii a po selhání všech přechozích i chirurgickou modalitu léčby. Zásadní pro samotnou léčbu
je ale správná diagnostika onemocnění. Mnohdy se za OAB schovají symptomy dolních močových cest při benigní hyperplazii
prostaty (BHP), nebo naopak se OAB schová za iritační a obstrukční příznaky BHP. Hlavní léčbou nadále zůstává léčba medikamentózní,
v posledních letech je velice moderní léčba kombinovanými preparáty.