Fulltextové hledání

Roztroušená skleróza je chronické invalidizující onemocnění centrálního nervového systému se známkami zánětu a neurodegenerace. Léčbu je třeba zahájit krátce po stanovení diagnózy klinicky izolovaného syndromu nebo definitivní roztroušené sklerózy při naplnění požadavku diseminace lézí v čase a prostoru dle McDonaldových diagnostických kritérií. Klinický průběh je heterogenní, a proto je třeba zvážit optimální léčebnou strategii pro konkrétného pacienta. Vždy je vhodné posoudit dostupné prognostické ukazatele a na základě toho rozhodnout, který lék zvolit jako první. U vysoce aktivní formy onemocnění je možné indikovat léčbu indukční. Je třeba zvážit celou řadu dalších okolností, např. rizika léčby, adherenci, plánovanou graviditu a další. Při neefektivitě léčby je třeba včas provést změnu, nejčastěji eskalací. Léky se srovnatelným efektem je možné zaměnit z důvodu špatné tolerance. Cílem léčby je dosažení stavu NEDA (no evidence of disease aktivity).

Echinaceové přípravky patří k nejoblíbenějším a nejlépe prodávaným přípravkům z léčivých rostlin. Obsahují šťávu vylisovanou z nadzemích částí Echinacea purpurea (obsaženy jsou hlavně polysacharidy) nebo etanolový extrakt či tinkturu z kořenů E. purpurea, E. angustifolia nebo E. pallida (obsaženy zejména isobutylamidy a deriváty kyseliny kávové). Jsou doporučovány k posílení imunity organizmu, k prevenci a léčbě bakteriálních a virových onemocnění horních cest dýchacích. Zevně podporují hojení ran a mírní stavy spojené s kožními záněty. Účinek byl studován v mnoha farmakologických in vitro testech a prokázán i v klinických zkouškách. In vitro a in vivo studie ukazují, že efekt je dosažen stimulováním imunitní odpovědi. Na účinku se podílejí všechny skupiny obsahových látek – isobutylamidy, deriváty kyseliny kávové a polysacharidy. Užívání je bezpečné, z vedlejších účinků se vzácně vyskytla alergie, interakce s léky nebyla v literatuře popsána.

Roztroušená skleróza je chronické zánětlivé onemocnění, které je charakterizováno infiltrací leukocytů do centrálního nervového systému, lokální destrukcí myelinových obalů nervových vláken a postupnou ztrátou oligodendrocytů a axonů. Kognitivní deficit se vyskytuje ve všech stadiích tohoto onemocnění. Typickým nálezem je postižení zpracování informací, paměti a výkonných funkcí s relativním zachováním jazykových funkcí. Je diskutován koncept NEDA-4, testování kogitivní dysfunkce a léčba.

Naftifin je lokální fungicidní allylaminové antimykotikum, které vykazuje účinnost a bezpečnost v léčbě povrchových dermatomykóz. In vitro a in vivo studie biologické dostupnosti prokázaly, že naftifin proniká do stratum corneum v koncentraci, která je dostatečná pro inhibici růstu dermatofytů. Při léčbě naftifinem je dokumentován rychlý nástup účinku a jsou zaznamenány příznivé údaje o trvalém vymizení infekce.

Nádory anu (análního kanálu) jsou méně častá nádorová onemocnění zažívacího traktu specifikované především histologickým obrazem spinocelulárního karcinomu. V jejich etiopatogenezi se až v 90 % uplatňuje infekce HPV-16 a imunosuprese. Proto je jejich výskyt vyšší u HIV pozitivní populace. Souvislost s HPV dává prostor pro primární prevenci vakcinací a současně pro cílenou biologickou terapii (kupř. nivolumab). Současné možnosti účinné léčby spočívají v první řadě v chemoradioterapii. Od 80. let poskytlo několik významných studií základ pro současné léčebné standardy: radioterapie primárního nádoru a spádových lymfatických oblastí do celkové dávky ekv. 54–60 Gy, konkomitantní chemoterapie režimem mitomycin + 5-fluorouracil nebo cisplatina + 5-fluorouracil. Dosahuje se tak kompletní regrese nálezu v 90 %, pětileté přežívání do 70 % a pětileté přežívání bez relapsu do 70 %. Indukční chemoterapie ani chemoterapie po radioterapii nepřináší benefit. Chirurgický resekční výkon je indikován jako záchranná léčba při relapsu nebo pokud není primární léčbou dosažena kompletní regrese. Zásadní problém léčby nádorů anu je výrazná akutní i chronická toxicita chemoradioterapeutických režimů, jíž se daří částečně omezovat technicky dokonalejšími metodikami ozařování. Cílená biologická terapie včetně protinádorových vakcín je zatím ve fázi preklinického nebo počátečního klinického vývoje.

Postupně narůstá ohrožení pacientů arytmiemi spojenými s prodloužením intervalu QT a serotoninovým syndromem, které bývají v obou případech způsobeny farmakodynamickou interakcí. Prodloužení intervalu QT je spojeno se zvýšením rizika arytmie torsade de pointes (TdP), což je polymorfní komorová tachykardie, která může zapříčinit náhlou smrt pacienta. K TdP dochází u pacientů s vrozeným prodloužením QT, nebo k TdP dochází při získaném prodloužení QT, které je způsobeno vnějšími faktory, k čemuž zpravidla přispívají určité vrozené dispozice. Serotoninový syndrom je vzácný, potenciálně život ohrožující stav, který je způsoben léky se serotoninergní aktivitou. Je charakterizován změnou duševního stavu, nestabilitou vegetativního systému a neuromuskulární hyperaktivitou. Pacienty se středně silnými a silnými projevy serotoninové toxicity je třeba hospitalizovat.

Naše kazuistika popisuje případ nemocného se stabilní anginou pectoris, s nemocí jedné věnčité tepny – chronickým úplným uzávěrem (CTO) pravé věnčité tepny. Po primárně neúspěšné antegrádní rekanalizaci uzávěru byla ve druhé době úspěšně provedena retrográdní rekanalizace.

Keloidní jizvy jsou důsledkem odchylky od normálního hojení ran. Představují kosmetický a v některých případech i medicínský problém s často významnými psychosociálními dopady. Článek stručně shrnuje základní informace o keloidních jizvách a současných možnostech jejich léčby.

Astma je chronickým zánětem dýchacích cest. Představuje vážné sociální a ekonomické břemeno, pro které vznikla pod záštitou WHO Globální iniciativa pro astma. Výsledkem byla v r. 1995 první globální strategie diagnostiky, léčby a prevence průduškového astmatu. V roce 1996 jsme se přihlásili k této iniciativě založením České iniciativy pro astma. Zavedením nové strategie se snížila u nás hospitalizace pro astma a zlepšila se kvalita života astmatiků. Současná léčba astmatu se opírá o poslední verzi Globální iniciativy 2014 a naše odborné společnosti alergologů a pneumologů připravily společný doporučený postup diagnostiky a léčby astmatu.

Článek je věnován psychosomatickému a psychoterapeutickému přístupu v ambulantní psychiatrické praxi. Zdůrazňuje význam psychosociálních okolností a životního kontextu u člověka s projevy tzv. duševní poruchy. Jako možnost naplnění bio-psycho-sociální perspektivy v ambulantní praxi je uveden příklad interdisciplinární spolupráce. Kromě vlastních zkušeností jsou zmíněny některé myšlenky současné kritické psychiatrie.

Rozšíření použití centrálních žilních katétrů v kritických stavech a v dlouhodobé terapii a stoupající počet nositelů intrakardiálně implantovaných elektrod s sebou nese rizika komplikací, jako je trombóza a infekce žilního řečiště nebo pravého srdce. Na dvou kazuistikách poukazujeme na obtížnost diagnostiky infikovaných trombů v pravé síni a zejména v horní duté žíle, kde často dochází k přehlédnutí masy. Prezentujeme nutnost indikovat jícnovou echokardiografii u infekcí s možnou souvislostí s centrálními žilními katétry a intrakardiálně zavedenými elektrodami i v případě fyziologického nálezu v místě vstupu, zejména při izolaci zlatého stafylokoka v hemokulturách. Při trvajícím podezření na infekci je nutné provést vyšetření opakovaně.

Článek nahlíží na kvalitu zdravotní péče z širšího hlediska. Poukazuje na tři základní složky kvality zdravotnického systému a dva základní přístupy v hodnocení kvality: veřejný a soukromý.

Článek přináší přehled volně prodejných přípravků a doporučení pro vhodnou péči o vlasovou pokožku při výskytu lupů, seborhoické dermatitidy a psoriázy s lokalizací projevů ve kštici. Každé z těchto onemocnění v různé míře ovlivňuje kvalitu života pacientů. Pro minimalizaci obtěžujících projevů a snížení četnosti recidivy je vedle vlastní léčby důležitá i preventivní péče za použití volně prodejných dermokosmetických a léčebných přípravků, které jsou k dostání v lékárně.

Idiopatické střevní záněty (ISZ) postihují zejména mladé jedince v jejich reprodukčním věku. Z toho důvodu má jejich základní diagnóza hlavní vliv v plánování založení rodiny. Řešení ISZ v těhotenství vyžaduje citlivé balancování mezi optimální kontrolou aktivity nemoci a bezpečností zvolené terapie. Studie týkající se tohoto tématu ukazují, že chybí dostatečná informovanost jak pacientů, tak lékařů v oblasti reprodukce pacientek s ISZ. Cílem této souhrnné práce je objektivně posoudit výzkumná data týkající se bezpečnosti a účinnosti dostupné terapie idiopatických střevních zánětů v graviditě a poporodním období.

Článek přináší přehled volně prodejných přípravků a doporučení pro vhodnou péči o vlasovou pokožku při výskytu lupů, seborhoické dermatitidy a psoriázy s lokalizací projevů ve kštici. Každé z těchto onemocnění v různé míře ovlivňuje kvalitu života pacientů. Pro minimalizaci obtěžujících projevů a snížení četnosti recidivy je vedle vlastní léčby důležitá i preventivní péče za použití volně prodejných dermokosmetických a léčebných přípravků, které jsou k dostání v lékárně.

Nízká míra schopnosti snášet nepohodu, strast či utrpení, které jsou nedílnou součástí nepříznivých životních událostí, může vést ke ztrátě psychické stability a udržování psychické poruchy. Pacient se často snaží své utrpení zvládnout pomocí vyhýbavého nebo kompenzačního chování, které sice může jeho utrpení bezprostředně zmírnit, dlouhodobě však vede ke zhoršení kvality jeho života a k přetrvávání utrpení. Kognitivně behaviorální přístupy, zaměřené na zvýšení schopnosti snášet nepříjemné a strastiplné životní prožitky, umožňují pacientovi lépe unést nevyhnutelné ztráty v životě, kterým je vystaven, unést svou úzkost, smutek a nutkání k impulzivní akci či úniku, a tím mu otevírá více možností, aby se choval svobodněji, funkčněji a cílevědoměji. Moderní kognitivně behaviorální přístupy, jako je Dialektická behaviorální terapie, Na všímavosti založená kognitivní terapie, Terapie přijetí a závazku či Na soucit zaměřená terapie, vytvořily a uplatnily terapeutické metody, jejichž cílem je zvýšit pacientovu odolnost vůči utrpení a jeho schopnost je lépe zvládat. Tyto přístupy se uplatňují nejen u pacientů s chronickými psychickými poruchami, ale také u pacientů s chronickými tělesnými nemocemi a s trvalým postižením.

Článek podává souhrnný přehled léčiv, která jsou nejčastěji spojována s poškozením periferních nervů. Popisuje klinické aspekty poškození
u jednotlivých skupin léčiv, diskutována je problematika mechanizmu vzniku, predisponující faktory, vztah k dávce terapeutické
i kumulativní, význam včasného rozpoznání nervového poškození i jeho reverzibilita. Autoři se domnívají, že neuropatie indukované
léčivy jsou častější než se dosud traduje.

Detailní neurologické a funkční vyšetření je zásadní pro hodnocení vývoje po poranění míchy. Ke standardizaci vyšetřovacích postupů významně přispěla Evropská multicentrická studie EMSCI. Jejich rozšíření v České republice probíhá formou Kurzů vyšetření spinálního pacienta, které pořádá Spinální jednotka ve FN Motol. Elektronické formuláře by mohly pomoci zjednodušit zpracování získaných informací, sjednotit výstupy a zpřehlednit zdravotnickou dokumentaci.

Osobnostní charakteristiky hrají důležitou roli v predikci manželské spokojenosti. Lidé s osobnostním narušením mají logicky významné potíže s navazováním a zejména s udržováním vztahů. Spojitost mezi nefunkčním manželstvím a osobnostní patologií partnerů může mít zdroj v nedostatečném vhledu na vlastní chování u jednoho či obou partnerů. Lidé s poruchou osobnosti zažívají v mezilidských vztazích četná nedorozumění, dezinterpretace, špatně komunikují a mají vyšší pohotovost k verbální a fyzické agresi. Nerozumí tomu, že zdroj konfliktů, které zažívají, je v jejich osobních procesech a vztahování se ke světu. Lidé s určitými poruchami osobnosti mají sklon se vyhledávat a vytvářet patologicky stabilní páry. Pro pochopení dynamiky partnerského vztahu bychom měli osobností rysy analyzovat jako první. Oslovit osobnostní patologii a maladaptivní osobnostní dynamiku v kontextu vztahu může být pro oba v páru prospěšné.

Peritoneální dialýza je jednou z možností léčby chronického selhání ledvin. Je metodou léčby 1. volby u pacientů, kteří jsou indikováni k transplantaci ledvin od zemřelého dárce. Princip metody spočívá v odstraňování látek a vody přes peritoneum do dialyzačního roztoku napuštěného do dutiny břišní. Peritoneální dialýzu si provádí pacient doma a na kontrolu dochází v měsíčních intervalech do dialyzačního centra. Dialyzační roztok si napouští a vypouští z dutiny břišní ručně (metoda CAPD – Continual Ambulantory Peritoneal Dialysis), nebo pomocí přístroje (metoda APD – Automatad Peritoneal Dialysis). Do dutiny břišní je trvale zaveden peritoneální katétr. Nejzávažnější komplikací je zánět pobřišnice a retence tekutin. Zánět peritonea se léčí antibiotiky podávanými intraperitoneálně podle citlivosti. Retence tekutin se léčí úpravou dialyzačního rozvrhu (počet výměn), nebo použitím roztoků s vyšší koncentrací glukózy nebo roztoků s polymerem glukózy (icodextrinem) a zvýšením diuretik. Peritoneální dialýza je vhodná pro většinu pacientů se selháním ledvin. Kontraindikováni jsou pacienti se srůsty v dutině peritoneální, s herniemi nebo pacienti se špatnými hygienickými návyky. Metoda zajišťuje lepší kvalitu života, možnost nezávislosti na dialyzačním centru, svobodu cestování, ale vyžaduje aktivní přístup pacienta.

Závažným problémem dlouhodobé terapie antipsychotickými látkami bývá výskyt mnohočetných nežádoucích účinků. Z výčtu jednotlivých
nežádoucích účinků plyne velká zodpovědnost lékařů psychiatrů za správný výběr antipsychotické látky dle celkového posouzení
fyzického a duševního stavu pacienta při zvážení benefitu/rizika dané farmakoterapie.

Naproxen je klasické neselektivní nesteroidní antirevmatikum, derivát kyseliny propionové, který je používán k léčbě řady bolestivých stavů. Má pevné místo v léčbě osteoartrózy, revmatoidní artritidy, ankylozující spondylitidy, jakož i psoriatické artritidy a dny a dalších chorob. Jeho dlouhý eliminační poločas umožňuje podání dvakrát denně. Má rychlý nástup účinku. Podobně jako ostatní neselektivní nesteroidní antirevmatika je podávání naproxenu spojeno se zvýšeným rizikem gastrotoxicity. Unikátní je však jeho nízká kardiovaskulární toxicita ve srovnání s ostatními neselektivními NSA a coxiby. Naproxen vychází z těchto analýz konzistentně jako nesteroidní antirevmatikum s minimálním kardiovaskulárním rizikem.

Integrace CT do nukleárně kardiologických metod umožňuje neinvazivně zobrazovat kalcifikované i nekalcifikované pláty a zjišťovat jejich hemodynamickou významnost. CT koronarografie i zobrazování perfuze myokardu pomocí SPECT jsou nezávislými testy pro diagnostiku ICHS u pacientů se střední předtestovou pravděpodobností ischemické choroby srdeční. CT koronarografie může být vhodnější spíše při nižší až střední pravděpodobnosti nemoci (< 50 %), typicky u mladších pacientů, a pokud je normální, další test není nutný. Avšak abnormální nebo nejednoznačné nálezy na CT je nutné ověřit pomocí SPECT. V řadě případů je proto nezbytné hybridní zobrazování. Oproti samostatné CT koronarografii umožňuje kombinace SPECT/CT signifikantní zlepšení specificity a pozitivní prediktivní hodnoty. U rizikových pacientů s předpokladem nemoci více tepen (diabetes mellitus, dilatace levé komory apod.) může přidaná informace o kalciovém skóre nebo CT koronarografii vést ke zlepšení senzitivity SPECT nebo PET. Současně je však třeba mít na paměti, že kombinace více metod je nákladná a zvyšuje radiační zátěž.

Pediatrické perorální tekuté lékové formy jsou v magistraliter praxi zastoupeny především vodnými roztoky a suspenzemi. Primárními požadavky jsou zajištění jejich stability, přesné dávkování a přijatelná chuť. Volba pomocných látek, bezpečných pro dětské pacienty, je omezená. Tento článek uvádí přehled pomocných látek vhodných pro formulaci individuálně připravovaných perorálních tekutin v pediatrii.

Komplikované infekce močového traktu (IMT) se objevují u pacientů se strukturální či funkční abnormalitou v pohlavním či močovém ústrojí a u imunosuprimovaných nemocných. Řada rizikových faktorů může ukazovat na přítomnost komplikované IMT a může lékaři pomoci ve volbě vyšetření a léčby. Na komplikované případy je nutné také myslet u nemocných, kteří původně byli léčeni jako nekomplikované IMT, ale poté přichází s častými rekurencemi (relapsem, reinfekcí) či perzistencí infekce. Management komplikované infekce močového traktu musí být individuální a přizpůsobený variabilitě pacienta a infekčního mikroorganizmu. Odstranění komplikujících (rizikových) faktorů je jednou z nejdůležitějších opatření k redukci této infekce.

Cílem protidestičkové léčby je primární či sekundární prevence aterotrombózy, která je příčinou vážných chorob (akutní koronární syndrom, ischemický iktus, kritické ischemie končetin), jež jsou nejčastějšími příčinami úmrtí ve vyspělých zemích. Kyselina acetylsalicylová a klopidogrel jsou považovány za zlatý standard současné protidestičkové léčby s prokázaným klinickým přínosem. Jejich stinnými stránkami jsou nedostatečný efekt, rezistence k terapii u části populace, lékové interakce a zvýšené riziko krvácení. Nedostatečný účinek stávající protidestičkové léčby je pozorován rovněž u specifických skupin pacientů, jakými jsou např. diabetici 2. typu či pacienti s ischemickou chorobou dolních končetin. V současné době je již k dispozici celá řada nových protidestičkových léků inhibujících různé fáze tvorby destičkového trombu. Preparáty typu blokátorů ADP receptorů P2Y12, antagonistů destičkových trombinových receptorů PAR-1, blokátorů syntézy tromboxanu A2 či antagonisté jeho receptorů a antagonisté povrchových destičkových glykoproteinů (GP IIb/IIIa) prošly celou řadou klinických studií a některé již mají místo v klinické praxi. Lepší účinnost nových léků oproti standardům byla dosud prokázána pouze v některých specifických situacích. Protidestičková terapie je vždy spojena se zvýšeným výskytem krvácivých komplikací.