Fulltextové hledání

Studie LEADER se zabývala kardiovaskulární (KV) bezpečností při podávání liraglutidu oproti placebu u pacientů s diabetem mellitem a KV onemocněním. Minimální doba sledování byla 3,5 let, maximální 5 let. Primární cíl byl složený: kardiovaskulární úmrtí, nefatální infarkt myokardu nebo nefatální cévní mozková příhoda. Sekundární cíl byl rozšířený primární cíl o koronární revaskularizaci, nestabilní angina pectoris vyžadující hospitalizaci nebo hospitalizace pro srdeční selhání. Celkem bylo zařazeno do léčené větve 4 668 a do placebové větvě 4 672 pacientů. Primární kombinovaný cíl vyšel ve prospěch pacientů léčených liraglutidem: došlo k poklesu rizika kardiovaskulárního úmrtí, nefatálního srdečního infarktu či nefatální cévní mozkové příhody o 13 % (p<0,001 pro non-inferioritu, p<0,01 pro superioritu). Při rozdělení tohoto cíle na jednotlivé složky byl pokles především rizika kardiovaskulárního úmrtí o 22 % (p<0,007). Ze sekundárních cílů bylo velmi pozitivní snížení rizika celkové mortality o 15 % (p<0,02). Podstatným výsledkem je rovněž skutečnost, že nebyl rozdíl v hospitalizacích pro srdeční selhání (p<0,14). Studie si rovněž všímala mikrovaskulárních komplikací, které byly rozděleny na renální a oční. Celkový výskyt mikrovaskulárních komplikací byl 7,6 % u pacientů léčených liraglutidem oproti 8,9 % v placebové skupině (p<0,02). Tento celkový pokles byl na vrub renálních komplikací (p<0,003), zatímco oční komplikace nevyšly statisticky významně (p<0,33). Při hodnocení bezpečnosti liraglutidu byl celkový výskyt nežádoucích účinků stejný jako při užívání placeba. Nebyl zvýšený výskyt nádorů (benigních či maligních) či pankreatitidy. Liraglutid tak prokázal mimo účinnosti v léčbě diabetu mellitu také příznivé ovlivnění kardiovaskulárních parametrů, včetně celkové mortality a jeví se tak nadějným moderním lékem v léčbě diabetiků s kardiálním či renálním rizikem.

Impetigo je jedna z najčastejších kontaktných bakteriálnych infekcií kože, postihujúca predominantne deti vo veku od 2–5 rokov, s najvyššou incidenciou v tropických a subtropických oblastiach. Zdanlivo, táto ľahká forma infekcie môže pri nedostatočnej terapii viesť k závažným komplikáciám. V prípade rozsiahlych lézií sú prvou voľbou liečby antibiotiká (ATB), ktoré v súčasnom období stúpajúcej prevalencie antibiotickej rezistencie môžu predstavovať problematický manažment liečby impetiga a mať dopad nielen na jednotlivcov, ale aj široké skupiny ľudí.

Monoklonální protilátky přinášejí velkou výzvu v léčbě roztroušené sklerózy. Pokrok v tvorbě monoklonálních protilátek nám přináší nástroj, který umožnuje ovlivňovat patologické imunitní pochody na různých úrovních. K léčbě relaps-remitentní roztroušené sklerózy máme dnes k dispozici monoklonální protilátky schopné ovlivnit migraci lymfocytů nebo indukovat jejich depleci. S příchodem humanizovaných a humánních protilátek dochází k významnému zlepšení jejich bezpečnostního profilu. Aktuálně jsou k dispozici v Evropě k léčbě relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy čtyři monoklonální protilátky: natalizumab, alemtuzumab, daclizumab a ocrelizumab. Ocrelizumab taktéž prokázal účinnost k potlačení progrese primárně progresivní roztroušené sklerózy.

Pod pojmem idiopatické střevní záněty rozumíme Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Postihují nejčastěji ileocékální oblast, resp. tlusté střevo. Etiologie onemocnění je neznámá, na vzniku onemocnění se podílí více faktorů. Tento fakt neumožňuje léčbu kauzální, léčba je možná pouze symptomatická. Základní skupiny léků, které využíváme k léčbě idiopatických střevních zánětů, jsou aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a biologická léčba. Za doplňkovou léčbu považujeme antibiotika a probiotika, ve specifických případech volíme parenterální nebo enterální výživu. Léčba je pro každého pacienta zvolena individuálně, její efektivitu výrazně zvyšuje pacientova spolupráce na léčbě a dispenzární péči.

Tento klinický případ popisuje pacientku s metastatickým melanomem, která progredovala po prvním měsíci cílené terapie BRAF
a MEK inhibitory. Terapeutický efekt se dostavil krátce po zahájení terapie anti-PD1 pembrolizumabem s kompletní terapeutickou
odpovědí po 4 měsících terapie, která nyní trvá již 30 měsíců. V diskuzi jsou popsány možné mechanismy tzv. primární rezistence
cílené terapie BRAF inhibitory.

Přehledový článek pojednává o významu fyzické aktivity (FA) u pacientů s obezitou a diabetem. Popsán je vliv FA na klidový
energetický výdej, metabolismus, vybrané adipocytokiny a zejména pozitivní účiny FA u pacientů s diabetem mellitem.
Zdůrazněn je vliv FA na prevenci diabetu, obezity a celkové i kardiovaskulární mortality. Závěr článku je věnován doporučené
intenzitě a frekvenci FA včetně konkrétních doporučení, jakou FA zvolit.

Práce seznamuje čtenáře s novinkami v diagnostice roztroušené sklerózy (RS) a neuromyelitis optica (NMO) a dále představuje ne příliš známou jednotku CLIPPERS – chronický lymfocytární zánět s pontinním perivaskulárním enhancementem a reakcí na podání kortikoidů v obraze magnetické rezonance (MR). V posledních dvou letech byla diskutována podpora diagnostiky RS pomocí MR tak, aby byla kritéria co nejjednodušší, zároveň vysoce senzitivní při neklesající specificitě. V prosinci 2017 byla publikována zatím poslední revize McDonaldových kritérií. Článek prezentuje uceleně nejnovější revizi McDonaldových kritérií a diskutuje oblasti, u kterých došlo ke změně. U NMO s pozitivitou protilátek proti akvaporinu-4 (AQP4-IgG) byly revidovány nálezy na MR mozku. Původní koncept normální MR mozku je již dávno překonán. Toto onemocnění je z patogenetického pohledu považováno za primární astrocytopatii se sekundární demyelinizací. U části pacientů, u kterých nenacházíme AQP4-IgG mohou být v séru přítomny protilátky proti myelinovému oligodendrocytárnímu glykoproteinu, tzv. MOG-IgG a diskutuje se celé spektrum onemocnění asociovaných s těmito protilátkami. Uvádíme nejnovější kritéria pro NMO a onemocnění jejího širšího spektra (NMOSD) a typické nálezy na MR, které pomáhají v jejím odlišení od RS a jsou definovány v diagnostických kritériích z roku 2015.

Cílem léčby diabetu 2. typu je prodloužení a zkvalitnění života. K dosažení tohoto cíle je třeba korigovat nejen glykemii, ale
i ostatní onemocnění spojená s diabetem 2. typu. Moderní léčba umožňuje současně zlepšit kompenzaci diabetu a snížit riziko
kardiovaskulárních příhod. V přehledovém článku je věnována pozornost stanovení individuálních léčebných cílů a jsou
charakterizovány hlavní skupiny moderních antidiabetických léků.

V článku je podán ucelený pohled na problematiku karcinomu mléčné žlázy se zaměřením na jeho léčbu s dělením do kapitol
podle přítomnosti vzdálené diseminace, léčbě karcinomu prsu u těhotných žen, karcinomu prsu u mužů a zmíněn je přístup
k jedincům s BRCA pozitivitou. Snahou bylo podat spíše zobecňující pohled na tuto obsáhlou problematiku.

Nejčastěji poraněnou částí urotraktu je močová trubice. Etiologicky převládají iatrogenní poranění, méně často se setkáváme se
zevním násilím. Následky těchto traumat mají významný vliv na kvalitu života pacientů. Zásadní dopad má pak postižení v oblasti
zadní uretry.

Deprese patří mezi velmi časté komorbidity u neurologických onemocnění. Její výskyt je zde několikrát vyšší a ovlivňuje průběh
neurologických onemocnění. V léčbě je důležitý správný výběr antidepresivní medikace s ohledem na účinnost a snášenlivost.

V posledních letech se dostaly do základní klinické praxe blokátory faktoru Xa, které v mnoha indikacích nahrazují deriváty
kumarinu (warfarin) a současně mají větší bezpečnost a účinnost. Je to především nevalvulární fibrilace síní, hluboká žilní
trombóza a plicní embolie a v poslední době také elektrická kardioverze. Edoxaban se objevuje jako čtvrté přímé angtikoagulans
(třetí inhibitor faktoru Xa), které má data z klinických studií ve všech těchto oblastech, a navíc výhodné dávkování léku
jedenkrát denně.

U faktitivní poruchy pacient předstírá příznaky, agravuje nebo se sebepoškozuje. Na rozdíl od simulace to nedělá z vědomě
zištných důvodů. Primárním cílem je získat lékařskou péči a zájem druhých. Autoři ve svém sdělení popisují případ mladé ženy
s projevy závažné faktitivní poruchy. Poukazují na složitost přesnější diagnostiky u nemocných s rozmanitými či závažnými
somatickými příznaky, které nejsou dostatečně vysvětlitelné současnými medicínskými postupy.

Hlavní příčinou morbidity a mortality u nemocných s DM 2. typu představují kardiovaskulární choroby. Jejich pravděpodobnost dále zvyšuje přítomnost diabetického onemocnění ledvin, které se rozvíjí až u 40 % pacientů s diabetem 2. typu. Ve velké randomizované, placebem kontrolované studii EMPA‑REG OUTCOME byl prokázán účinek inhibitoru sodíkoglukózového kotransportéru (SGLT-2) empagliflozinu na kardiovaskulární morbiditu a mortalitu a zhoršení nefropatie, přičemž šlo o nemocné s vysokým rizikem kardiovaskulárních příhod. Nedávno byly prokázány kardio- a nefroprotektivní účinky i u kanagliflozinu. Mechanismů nefroprotektivního působení je diskutováno více, např. obnova tubuloglomerulární zpětné vazby, pokles intraglomerulární tenze, snížení krevního tlaku, příznivé ovlivnění tělesné hmotnosti nebo prevence tubulárního poškození při hyperglykemii změnami v mitochondriálních procesech. V nejbližší době lze očekávat další data ze studií v podmínkách „reálného života“ a také údaje k bezpečnosti a účinnosti jednotlivých zástupců této perspektivní lékové skupiny.

Deprese patří mezi velmi časté komorbidity u neurologických onemocnění. Její výskyt je zde několikrát vyšší a ovlivňuje průběh
neurologických onemocnění. V léčbě je důležitý správný výběr antidepresivní medikace s ohledem na účinnost a snášenlivost.

Celosvětově stoupající rezistence vůči běžně používaným antibiotikům a nárůst počtu a závažnosti infekčních komplikací po
biopsii prostaty nás nutí hledat nová schémata antibiotické profylaxe. Změna antibiotické profylaxe se striktním zákazem užívání
fluorochinolonů na našem pracovišti vedla k nárůstu počtu a závažnosti infekčních komplikací. Po návratu fluorochinolonů do
antibiotické profylaxe před biopsií prostaty došlo k opětovnému poklesu infekčních komplikací.

Tato přehledná práce pojednává o chronické obstrukční plicní nemoci a jejím spojení s metabolickým syndromem. Prostor je
věnován novým poznatkům v tomto sektoru se zaměřením na jednotlivé společné rizikové faktory a patofyziologické mechanismy
navzájem se ovlivňujícího metabolického syndromu a chronické obstrukční plicní nemoci.

Infekce virem hepatitidy B (HBV) je stále celosvětově zdravotním problém s měnicí se epidemiologií v závislosti na řadě faktorů, především na vakcinační politice a migraci. Chronická infekce HBV je označení pro infekci trvající déle než 6 měsíců. Jde o dynamický proces, který odráží interakce mezi virovou replikací a hostitelskou imunitní odpovědí. Ne všichni pacienti chronicky infikovaní HBV mají chronickou hepatitidu B. Všechny osoby chronicky infikované HBV jsou ve zvýšeném riziku progrese do jaterní cirhózy a hepatocelulárního karcinomu. Dlouhodobé podávání účinných nukleosidových nebo nukleotidových inhibitorů virové DNA polymerázy – reverzní transkriptázy s vysokou genetickou bariérou proti vzniku rezistence (tenofovir, entekavir) představuje v současnosti nejúčinnější léčbu chronické hepatitidy B. U pacientů s mírně až středně pokročilou HBV lze použít k léčbě i pegylovaný interferon alfa.

Fast-track metoda akcelerované rehabilitace po chirurgickém výkonu (označovaná také jako ERAS – Enhanced Recovery After Surgery), je soubor postupů a opatření, které mají za cíl snížit rizika a morbiditu výkonu a bezpečně zkrátit dobu nutné hospitalizace bez nárůstu rizika komplikací. Četné studie jasně prokazují výhody těchto postupů pro celou řadu operačních výkonů včetně radikální cystektomie (RC). Článek pojednává o jednotlivých aspektech a výhodách tohoto komplexního postupu. ERAS vyžaduje dobrou mezioborovou spolupráci, jasný společný cíl se zachováním individuálního přístupu v rámci personalizované medicíny. Přes četné studie potvrzující klinickou bezpečnost a prospěšnost tohoto postupu (včetně ekonomického) se tyto protokoly dostávají do rutinní praxe relativně pomalu.

Fabryho choroba (rovněž označovaná jako Fabryho -Andersonova choroba, či deficience alfa- galaktosidázy A, deficit ceramid trihexosidázy, OMIM 301500) je vzácné geneticky podmínění onemocnění, které bylo popsáno již před více než 100 lety (1898) na základě své klinicky nápadné kožní manifestace. Není náhodou, že do povědomí lékařské komunity vešla nejprve pod názvem, který zdůrazňoval zejména velmi nápadný aspekt týkající se kožních projevů – a sice angiokeratoma corporis diffusum. Tento mnohočetný výskyt drobných angiokeratomů ale není jedinou manifestací, se kterou se dermatolog může ve své praxi setkat. Správné a časné rozpoznání těchto klasických příznaků dermatologem může mít zásadní význam pro další osud pacienta, protože jako u mnoha jiných monogenních onemocnění je v současné době možno defektní genový produkt substituovat rekombinantně připravenými enzymy.

Spontánní spinální epidurální hematomy (SSEH) představují vzácnou nosologickou jednotku mezi expanzemi v páteřním kanálu. Prvním klinickým projevem SSEH je většinou náhle vzniklá ostrá bolest v zádech, která je ihned či s mírným časovým odstupem provázena rozvojem neurologických symptomů z útlaku struktur lokalizovaných v páteřním kanálu. Může tedy probíhat pod obrazem téměř všech míšních či radikulárních syndromů. Antikoagulační terapie je dnes široce rozšířená z různých indikací. Tyto jsou ze své povahy přítomny především u starších pacientů, kteří mají i větší rizika komplikace jakékoliv léčby. Jednou ze vzácných komplikací je právě SSEH. Klíčovou morfologickou metodou k jeho průkazu je vyšetření magnetickou rezonancí. Nadále zůstává zlatým standardem chirurgické řešení, ale u drobnějších hematomů je možné postupovat i konzervativně. V článku uvádíme skupinu pěti pacientů, kteří byli diagnostikováni a léčeni na naší klinice. Vždy šlo o spontánní hematomy. Ve čtyřech případech se jednalo o pacienty na antikoagulační terapii. Pouze u jedné pacientky byla jediným rizikovým faktorem arteriální hypertenze a klinické projevy byly výrazně mírnější než u ostatních. Soubor našich pacientů odpovídá poznatkům, které jsou o spontánních spinálních epidurálních hematomech dostupné v odborné literatuře.

Léčba relaps-remitentní roztroušené sklerózy prodělala v posledních letech výrazný pokrok. S příchodem nových vysoce účinných
léků probíhá diskuze o tom, jakou zvolit nejlepší strategii v její léčbě. Všeobecně známým faktem pro dosažení úspěchu v léčbě
je její včasné zahájení. Na tomto základě vznikají dvě názorové roviny, jakou zvolit terapii u konkrétního pacienta. Tento článek
ukazuje pohled na eskalační a indukční terapii ve světle nově příchozích léků v terapii roztroušené sklerózy.

Makrolidy patří k oblíbeným antibiotikům, ale působí četné lékové interakce. Klarithromycin a roxithromycin jsou inhibitory CYP3A4. To může poškodit pacienty užívající simvastatin, atorvastatin, verapamil, diltiazem a další substráty CYP3A4. Klarithromycin také inhibuje P-glykoprotein, což zvyšuje plazmatické koncentrace digoxinu, trazodonu, sildenafilu, omeprazolu a glibenklamidu. Klarithromycin a azithromycin prodlužují interval QT a mohou způsobit arytmii torsade de pointes, což může být potencováno jinými léky s podobným působením, jako například amiodaron, sotalol, haloperidol a další. Aby bylo u pacientů riziko lékových interakcí sníženo, doporučuje se úzká spolupráce mezi předepisujícími lékaři, lékárníky a dalšími odborníky (např. klinický farmakolog nebo farmaceut).

V uplynulých 10 letech docházelo k postupnému vývoji v léčbě idiopatických střevních zánětů. Změny se týkaly všech stupňů známé léčebné pyramidy. Spočívají ve změně postavení chirurgické léčby, způsobu použití aminosalicylátů u ulcerózní kolitidy, léčbě preparáty s novou technologií uvolňování léčiva (MMX), optimalizaci léčby azathioprinem a v nové popularitě methotrexátu. V biologické léčbě byly zavedeny nové a zejména biosimilární anti-TNF preparáty. V současné době se objevují nové terapeutické možnosti léčby idiopatických střevních zánětů, které mají odlišný mechanismus účinku ve srovnání s inhibitory TNFα.

Seboroická dermatitida patří mezi běžné dermatitidy s chronicky recidivujícím průběhem, lokalizací nejčastěji na obličeji
a ve vlasaté části hlavy. V diferenciální diagnostice musíme odlišit periorální dermatitidu, rosaceu, atopický ekzém, psoriázu,
mikrobiální ekzém, mykózy a další méně časté jednotky. Terapie je zpravidla lokální, využíváme externa s antimykotickým,
antimikrobiálním a protizánětlivým účinkem.

Okruhy bazálnych ganglií podporujú široké spektrum senzomotorických, kognitívnych a emočne-motivačných funkcií mozgu. Hlavnou úlohou bazálnych ganglií je učenie a selekcia najvhodnejších motorických a behaviorálnych programov. Základom mechanizmov selekcie je interná funkčná organizácia bazálnych ganglií, ktoré spolu s cerebellom podstupujú rozsiahlu, takmer dve desaťročia trvajúcu periódu postnatálneho vývoja. Faktory, ktoré ovplyvňujú normálny vývoj mozgu, ovplyvňujú aj funkcie oboch uvedených štruktúr. Dôležitou oblasťou ďalšieho výskumu bude presnejšie určenie vplyvu bazálnych ganglií a cerebella na proces učenia v oblasti pohybových schopností. Zaujímavou otázkou ostáva stupeň interakcie medzi oboma štruktúrami.