Fulltextové hledání

Kyselina listová patří do skupiny vitaminů rozpustných ve vodě. Tento vitamin hraje důležitou roli v látkové výměně aminokyselin, nukleových kyselin a fosfolipidů a tvorbě krve, ovlivňuje metabolizmus homocysteinu. Podílí se na normálním vývinu neurální trubice během embryonálního vývoje, snižuje rovněž incidenci i jiných vrozených vad a poruch. Diskutuje se preventivní účinek na kardiovaskulární choroby, některá nádorová onemocnění a zlepšení kognitivních funkcí. Saturace obyvatelstva kyselinou listovou je deficitní, zlepšení lze docílit zvýšením konzumu potravin bohatých na folát, obohacováním potravin a suplementací ve formě mono- nebo polyvitaminových preparátů.

Fournierova gangréna je infekční nekrotizující fasciitida a gangréna měkkých tkání zevního genitálu, perinea a perianální oblasti. Jedná se o vzácný, nicméně i dnes velmi závažný typ polymikrobiální infekce, která je spojena s vysokou morbiditou a mortalitou. V současnosti je možné podrobným vyšetřením odhalit příčinu a zdroj infekce až v 95 % případů. Infekce se obvykle šíří z oblasti anorekta, urogenitálního traktu či z oblasti kůže zevního genitálu. Terapie zahrnuje několik zásadních léčebných modalit. Již při prvních příznacích onemocnění je indikováno podání širokospektrých antibiotik (ATB) pokrývajících celé bakteriální spektrum včetně grampozitivních i gramnegatiních aerobních i anaerobních bakterií a hospitalizace nemocného s intenzivní komplexní léčbou. Rovněž časná chirurgická léčba s provedením excize všech nekrotických a avitálních tkání je zcela nezbytná. Novou možností, která v rámci komplexního přístupu poskytuje šanci na lepší hojení ploch po provedené nekrektomii, je systém využívajícího řízený podtlak, známý také pod označením VAC (Vacuum-assisted closure). Dobrá mezioborová spolupráce je při péči o tyto nemocné nezbytná.

Bakteriální vaginóza je jedním z nejčastějších infekčních onemocnění pochvy u žen v reprodukčním věku. Je charakterizované především přemnožením anaerobních poševních organizmů a vede k potlačení laktobacilů a zvýšení poševního pH. Základem současné léčby bakteriální vaginózy je metronidazol, lépe v perorální formě anebo lokální aplikace krému s klindamycinem. Ale ani tato léčba nemusí vést automaticky k obnovení normální flóry, pro kterou je charakteristická vysoká koncentrace laktobacilů, což usnadňuje návrat onemocnění a vznik recidiv. Nový přípravek Femibion® Intima s obsahem speciálních prebiotik a extraktem z jetele lučního se zdá být úspěšným při obnovení vaginální flóry po léčbě epizody bakteriální vaginózy.

Deprese je nejčastější psychická porucha (po poruše paměti) u starší generace. Při vzniku deprese ve starším věku hrají menší roli genetické faktory, důležitější jsou biologické faktory a psychosociální stres. Má také poněkud rozdílný klinický obraz, včetně vysokého rizika suicidálního jednání. V účinnosti antidepresiv nebyly nalezeny mezi mladší a starší kategorií žádné významné rozdíly. Kritériem volby proto v současných podmínkách zůstává snášenlivost a bezpečnost jednotlivých antidepresiv. V současné době se zdůrazňuje individualizovaný přístup. Perspektivně budou hrát roli i zobrazovací metody mozku.

Dobrá znalost nežádoucích účinků léčiv (NÚL) je klíčová pro jejich bezpečné používání. NÚL jsou častým klinickým problémem jak u dospělých, tak u pediatrických pacientů. Vyskytují se u více než 9 % hospitalizovaných dětí a jsou důvodem přijetí až ve 4 % případů. Toxicita léčiv může mít v dětství specifický charakter. Zejména novorozenci jsou k jejím projevům náchylnější než jiné věkové kategorie pacientů. Až 70 % léků v pediatrické populaci je předepisováno způsobem, který není schválen regulačními autoritami. Riziko výskytu nežádoucích účinků při tomto podávání je 3,6x vyšší za hospitalizace a 2х vyšší v ambulantní péči. Většina NÚL u dětí je shodná s nežádoucími účinky u dospělých, proto jsou v článku uvedeny pouze nejtypičtější syndromy specifické pro dětský věk – Reyův syndrom, grey syndrom, poruchy růstu kostí, zubů a pojivových tkání, poruchy tělesného růstu, psychiatrické syndromy a další nežádoucí účinky s odlišnými charakteristikami u dětí.

Infekce dolních močových cest a pohlavních cest u mužů, jako jsou uretritida, prostatitida, epididymitida, orchitida a cystitida jsou stále aktuální, i když netvoří největší díl problematiky urologů. Každý urolog by měl problematiku infekcí znát, aby byl schopen orientovat se ve specifikách antibiotické léčby podle typu onemocnění a stejně tak by si měl být vědom nutnosti komplexního vyšetření urotraktu v indikovaných případech nebo vyšetření a také léčby partnerky/-a u pohlavně získaných onemocnění.

Účelně vedená léčba akutní bolesti představuje prevenci přechodu do chronického stavu. Je nutno využít všech dostupných metod farmakoterapie i u běžné nenádorové bolesti pohybového aparátu, hlavy, zubů a dysmenorey, s ohledem na bezpečnost a výskyt možných nežádoucích účinků užívaných analgetik. Neznalost farmakologie laickou veřejností u volně prodejných léčiv, zejména z řad nesteroidních antirevmatik, má za následek jejich nadužívání a zbytečné hospitalizace i úmrtí pacientů. Základní principy léčby bolesti jsou přístupné a pravidelně aktualizované v Metodických doporučeních pro léčbu bolesti SSLB (Společnost pro studium a léčbu bolesti).

Souhrn nejčastějších chorobných stavů v urologii vyžadující akutní terapeutické řešení. V přehledu uvádíme optimální diagnostické postupy, diferenciální diagnózy a doporučené terapeutické postupy, chirurgické i farmakologické.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Fytoestrogeny jsou strukturně různorodá skupina rostlinných polyfenolů schopných aktivovat estrogenové receptory obratlovců. V lidské dietě jsou zastoupeny zejména izoflavony a lignany. Již více než dvě desítky let jsou fytoestrogeny považovány za mírný prostředek k tlumení symptomů menopauzy. Na základě preklinických studií se u nich předpokládají pozitivní účinky na metabolizmus kostí, kardiovaskulární systém, vazomotorické symptomy a snížení rizika rakoviny prsu. Klinická data tyto předpoklady zatím potvrzují jen v omezené míře. Fytoestrogenové potravinové doplňky jsou ženami používány spíše pod vlivem reklamy než na základě doporučení lékaře.

K poruchám příjmu potravy počítáme mentální anorexii, mentální bulimii a některé další jednotky. Přístup k jejich léčbě je odlišný. Léčba těchto samotných poruch je náročná, založená především na psychoterapeutických přístupech, farmakoterapie hraje jen menší roli. Nemáme žádný účinný lék na jádrové příznaky mentální anorexie, u mentální bulimie se uplatňuje fluoxetin, který má jisté důkazy o účinnosti. Poruchy příjmu potravy jsou v praxi velmi často provázeny další psychiatrickou komorbiditou, kde má největší zastoupení depresivní syndrom. Léčba deprese u poruch příjmu potravy se liší od léčby depresivní poruchy. U deprese při mentální anorexii antidepresiva nepřinášejí velký efekt a prvním krokem je režimová a nutriční terapie vedoucí k navýšení tělesné hmotnosti. U mentální bulimie je účinek antidepresiv podobný jako u depresivní poruchy, je však třeba brát v úvahu specifická rizika.

Probiotika jsou definována jako „živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele“. V článku jsou uvedeny základní informace terapeutického využití probiotik u nemocných s jaterními chorobami – léčba jaterní encefalopatie, nealkoholické steatohepatitidy, ovlivnění infekčních komplikací a pooperačního průběhu po jaterní transplantaci.

Známé spektrum kožních manifestací je široké. Mezi klasické projevy kožní borreliózy patří erythema chronicum mirans, borreliový lymfocytom a acrodermatitis chronica atrophicans. Vzrůstá ale i množství důkazů, že borrelie sehrávají roli i přinejmenším u části jiných kožních chorob. Kožní formy borreliózy mohou napodobovat i jiná onemocnění. V tomto článku dále diskutujeme rezervoárové populace hostitelů borrelií, ekologii vektorů onemocnění, faktory úspěšného přenosu. Předkládaný článek popisuje průběh choroby a význam právě kožních změn pro stanovení diagnózy. Předkládáme i terapeutická doporučení.

Antidepresiva jsou v populaci pacientů se schizofrenií pravděpodobně nadužívána. Antidepresiva znamenají určitý přínos jen pro některé pacienty se schizofrenií, zvláště trpící negativními příznaky, závažnější a déletrvající depresí. Vhodná dávka antipsychotika má klíčový význam pro snížení afektivních symptomů během léčby schizofrenie.

Většinu meningokokových onemocnění vyvolávají séroskupiny A, B, C, W-135, X a Y bakterie Neisseria meningitidis, jejichž zastoupení se geograficky liší. Neisseria meningitidis je velmi dobře citlivá na široké spektrum antibiotik, přesto se u některých jedinců i po zahájení včasné antibiotické (ATB) terapie může rozvinout systémová zánětlivá odpověď vedoucí k těžkému multiorgánovému selhání. Neisseria meningitidis může vyvolat invazivní a neinvazivní formu onemocnění. Mezi neinvazivní řadíme např. zánět nosohltanu, pneumonii, bronchitidu atd., invazivní meningokokové onemocnění (IMO) se manifestuje jako meningokoková sepse, meningokoková meningitida a sepse s meningitidou. Antibiotická léčba má za cíl co nejrychleji eliminovat původce onemocnění a tím mj. snížit produkci všech cytokinů a mediátorů podílejících se na rozvoji sepse. V České republice je Neisseria meningitidis dobře citlivá na penicilin (PNC), v rámci úvodní empirické terapie jsou doporučovány cefalosporiny III. generace. V České republice je aktuálně dostupných několik meningokokových vakcín: polysacharidová vakcína, konjugovaná monovalentní vakcína a konjugovaná tetravakcína. Vzhledem k současné epidemiologické situaci, kdy je nejvyšší nemocnost způsobena séroskupinou B ve skupině dětí do 1 roku věku, je velmi očekávaná registrace nové vakcíny proti meningokokům B.

standard, nebo dobrý sluha, ale špatný pán ? Stanovení srdečních troponinů se stalo v posledním desetiletí zlatým standardem diagnostiky akutního infarktu myokardu (AIM). Přes jejich vysokou senzitivitu nemůžeme nevidět jejich malou specificitu, bývají detekovány v plazmě u celé řady akutních i chronických onemocnění, aniž by zde došlo k ischemické nekróze myocytů. A tak zjištění skutečné příčiny jejich zvýšení může být v některých případech obtížným diagnostickým problémem. Velkou nevýhodou je i poměrně dlouhý interval po vzniku AIM, kdy nejsou v plazmě přítomny, i když poslední vysoce citlivé metody jejich stanovení nabízejí v tomto směru významný pokrok. Nesporným přínosem je zjištění, že pozitivita troponinu je u celé řady onemocnění ukazatelem nepříznivé progńozy a jeho sledování nám pomáhá stratifikovat nemocné podle rizika i řídit jejich léčbu.

Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným onemocněním u žen – tvoří 23 % ze všech malignit u žen. Jeho incidence v České republice přesáhla v roce 2007 počet 120 případů na 100 tisíc žen, což řadí naši republiku k zemím s nejvyšší četností záchytu tohoto onemocnění. I přes stále vzrůstající incidenci vykazuje mortalita karcinomu prsu díky moderním diagnostickým a terapeutickým postupům setrvalý, nebo dokonce mírně klesající trend (1). Tradičním terapeutickým postupem bylo po celé 20. století snesení celého prsu a kompletní disekce axilárních lymfatických uzlin. Tato léčebná strategie byla vyvozována z Halstedova přesvědčení, že karcinom prsu je lokalizované onemocnění, které je možno zvládnout radikální (nebo superradikální) lokoregionální terapií (2, 3). V současnosti nikdo nepochybuje o primární systémové povaze prsních malignit a přístup k léčbě tohoto onemocnění se diametrálně změnil. Jednoznačným trendem je snižování radikality zákroků. Ablace jsou ve většině případů nahrazeny konzervativními výkony na prsu, obvykle doplněnými adjuvantní radioterapií; podíl těchto částečných výkonů se dále zvyšuje užíváním neoadjuvantní terapie. V axilární chirurgii je dnes v případě časného karcinomu prsu široce akceptovaným standardem tzv. biopsie sentinelové uzliny (sentinel lymph node biopsy – SLNB). Sentinelová uzlina je definována jako první mízní uzlina (nebo skupina uzlin), která preferenčně přijímá lymfatickou drenáž z primárního tumoru a je tudíž prvním místem lymfatického šíření nádoru. Stav mízních uzlin v axile je nejdůležitějším izolovaným prognostickým faktorem pro celkové přežívání pacientů s karcinomem prsu (4, 5). Opakovaně bylo prokázáno, že pro hodnocení stavu lymfatických uzlin je biopsie sentinelové uzliny u žen s časným karcinomem prsu velmi senzitivní a přesnou technikou (6, 7). U žen s negativním nálezem v sentinelové uzlině není podle studie NSABP B-32 indikována žádná následná chirurgická intervence v axile (6).

Účelně vedená léčba akutní bolesti představuje prevenci přechodu do chronického stavu. Je nutno využít všech dostupných metod farmakoterapie i u běžné nenádorové bolesti pohybového aparátu, hlavy, zubů a dysmenorey, s ohledem na bezpečnost a výskyt možných nežádoucích účinků užívaných analgetik. Neznalost farmakologie laickou veřejností u volně prodejných léčiv, zejména z řad nesteroidních antirevmatik, má za následek jejich nadužívání a zbytečné hospitalizace i úmrtí pacientů. Základní principy léčby bolesti jsou přístupné a pravidelně aktualizované v Metodických doporučeních pro léčbu bolesti SSLB (Společnost pro studium a léčbu bolesti).

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Hemolyticko-uremický syndrom je nejčastější příčinou akutního renálního selhání v dětském věku. Při manifestaci tohoto onemocnění se setkáváme se specifickým klinickým i laboratorním obrazem. V současnosti jsou známy různé formy této nemoci s rozdílnou patogenezou. Článek se zabývá nejnovějšími poznatky v etiologii a léčbě tohoto syndromu, jejichž znalost je nezbytná pro stanovení prognózy pacientů a zvolení správného terapeutického postupu.

Akutní symptomatické záchvaty jsou epileptické záchvaty vznikající v těsné časové souvislosti s probíhajícím postižením CNS různé povahy. Od záchvatů neprovokovaných se liší prognózou – mají vyšší časnou mortalitu, která souvisí s etiologií, a nižší riziko rozvoje epilepsie. Kromě odlišné patogeneze se předpokládá různý patofyziologický mechanizmus vzniku záchvatu. Akutní symptomatické záchvaty představují až 40 % všech prvních záchvatů. Jejich příčina je jasně identifikovatelná. Nejčastěji se jedná o akutní cévní příhody různé povahy, kraniocerebrální poranění, zánětlivá onemocnění CNS, toxické a metabolické poruchy, užívání alkoholu. Nejzávažnější formou akutního symptomatického záchvatu je akutní symptomatický status epilepticus. Z hlediska prognózy je důležité identifikovat příčinu záchvatu či statu, neboť léčba se zaměřuje na ovlivnění vyvolávající příčiny a na zastavení záchvatu.

Článek shrnuje základní principy domácího monitorování krevního tlaku se zaměřením na správný výběr a používání přístroje, na základní principy domácího měření krevního tlaku a na faktory, které mohou výsledky měření ovlivnit.

Poruchy chování a emotivity – behaviorální a psychologické symptomy demence – jsou jedním ze tří základních okruhů funkčního postižení u demencí. Jsou obvykle nejčastější ve středně těžkých stadiích demence. Jsou popsány jednotlivé typy poruch chování včetně přidružených delirií a jejich základní farmakoterapie. Emoční poruchy jsou u demencí rovněž velmi časté – jednak zvýšený výskyt nepřiměřených afektů, jednak výskyt patických nálad, především deprese. Jsou popsány základní postupy při farmakoterapii přidružené deprese a úzkosti u demencí.

Autor předkládá přehled současných možností léčby alergických onemocnění v běžné klinické praxi, hlavně při léčbě alergické rýmy, průduškového astmatu, alergických projevů na kůži a zmiňuje i principy léčby anafylaktických stavů.

Dabigatran etexilát patří do nové skupiny antikoagulancií – perorálních přímých inhibitorů trombinu. Má příznivé farmakologické vlastnosti, které umožňují jednotné dávkování bez nutnosti monitorace antikoagulačního účinku. Účinnost a bezpečnost dabigatranu byla potvrzena v řadě klinických studií zaměřených na prevenci a léčbu žilního tromboembolizmu. Nedávno publikovaná studie RE-LY u pacientů s fibrilací síní prokázala při léčbě dabigatranem ve srovnání s warfarinem snížení rizika cévních mozkových příhod a systémových embolizací a zároveň nízké riziko krvácení a výrazné snížení výskytu hemoragických cévních mozkových příhod. Dabigatran je již schválen pro profylaxi žilního tromboembolizmu u chirurgických náhrad kyčelního a kolenního kloubu. Na základě výsledků studie RE-LY se očekává rozšíření indikace dabigatranu i pro prevenci tromboembolických komplikací u širokého spektra pacientů s fibrilací síní. Zatím velmi málo informací máme o vhodnosti dabigatranu u pacientů s akutními koronárními syndromy či u nemocných s umělými srdečními chlopněmi.

Plicní hypertenze (PH) je velmi častou komorbiditou onemocnění srdečních chlopní indikovaných ke kardiochirurgickému výkonu. Doporučení České kardiologické společnosti nám dávají přehled o etiologii, klasifikaci i patofyziologii PH, ale nezabývají se problematikou peroperačního období. Ve svém sdělení bych se rád zamyslel nad tím, jestli a kdy je plicní hypertenze rizikovým či dokonce kontraindikujícím faktorem těchto operací. Předmětem bude periprocedurální plicní hypertenze, její klinický dopad a možnosti jejího ovlivnění, ne chirurgická léčba chronické plicní hypertenze (plicní endarterektomii – PE).

Celosvětová situace nutí experty k zamyšlení nad zhoršující se situací v účinnosti antimikrobiální terapie. Narůstání antimikrobiální rezistence se stává globálním zdravotnickým problémem. Racionální používání antibiotik je nezbytným předpokladem zachování účinné antibakteriální terapie pro budoucí generace. Významnou skutečností je dosažený konsenzus o mezinárodní spolupráci v této oblasti. Nevhodně doporučená antimikrobiální terapie s sebou nese riziko mikrobiální rezistence, lékové toxicity, nežádoucích interakcí i jiných komplikací terapie. Nezbytné předpoklady úspěchu ve snaze alespoň zpomalit antimikrobiální rezistenci jsou známé. Nejsou však vždy dosažené a respektované. Jde především o existenci kvalifikovaného týmu mikrobiologů, farmaceutů a infektologů, uvážlivé indikování antibiotické léčby jen při důvodném podezření z bakteriální etiologie a adekvátní informování veřejnosti o používání antibiotik. Potřeba nových antibiotik je nezbytná, jejich zařazení do běžné praxe však musí být uvážlivé. Lze doporučit jejich použití pouze ve vybraných situacích.

Virové hemoragické horečky jsou skupinou různorodých onemocnění vyvolávaných různými viry z několika odlišných virových čeledí. Skupina virových hemoragických horeček zahrnuje širokou škálu onemocnění od relativně nepříliš nebezpečných až po nemoci, které ohrožují lidské životy a jejichž smrtnost dosahuje vysokých čísel. Typické je poškození cévního systému provázené krvácením a rozvoj multiorgánového postižení s rozvojem poruchy funkce jater a ledvin.

Za použití dat z pěti otevřených sledování účinnosti a bezpečnosti escitalopramu (Cipralex®), které organizoval originální výrobce (Lundbeck) v České republice mezi lety 2003 a 2007 (N = 27 183), byla provedena analýza efektivity a výskytu nežádoucích účinků u osob v nižším a ve vyšším věku. Hlavním vstupním kritériem do sledování byla indikace terapie escitalopramem. Nejčastějším důvodem pro nasazení escitalopramu byla deprese (37,1 %), následovaná kategorií úzkostných a neurotických poruch (28,7 %). Hodnocení vlivu věku bylo založeno na dvou různých věkových hranicích. První typ analýz se zaměřil na zjištění rozdílů mezi pacienty ve věku do 49 let včetně a 50 let a více. Druhé hodnocení porovnávalo pacienty ve věku do 64 let a 65 let a více. Osoby ve vyšším věku pozorovaly první zlepšení o 1–2 dny později nežli osoby mladší. Po 2,5 až 3 měsících léčby se terapie ukázala jako mírně účinnější u osob mladších (přibližně o 0,15 bodu závažnosti onemocnění podle CGI) za použití obou kritérií. U 8,3 % léčených byly zaznamenány nežádoucí účinky. Nežádoucí účinky se překvapivě vyskytovaly méně často u osob starších nežli mladších. Tato poolovaná analýza potvrzuje předchozí nálezy o účinnosti a bezpečnosti escitalopramu v kontrolovaných studiích, a to včetně nálezů u starších osob.

a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Roztroušená skleróza je zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, které bez léčby způsobuje významnou invaliditu u většiny pacientů. V současnosti jedinou prevencí je časná protizánětlivá léčba. Bohužel dosud používané léky vedou ke stabilizaci nemoci pouze u části pacientů. Významný pokrok posledních let přináší nové léčebné možnosti, a tím zároveň zvýšené nároky na objektivní vyhodnocení aktivity nemoci a včasné odhalení pacientů, kteří neodpovídají na léčbu. To má zásadní význam pro možnost změny na jinou, potenciálně účinnější terapii. Sledování musí být komplexní, zahrnovat nejen klinická, ale i moderní paraklinická vyšetření, která umožňují objektivnější hodnocení patologických procesů v nervovém systému.