Fulltextové hledání

Článek pohlíží na deprese seniorů jako na závažné interdisciplinární onemocnění, zmiňuje jeho základní etiologické faktory, poukazuje na symptomatologická specifika deprese ve vyšším věku, akcentuje potřebu adekvátní léčby, věnuje se specifickým farmakoterapeutickým aspektům a uvádí nejnovější poznatky o možnostech a limitech léčby antidepresivy.

Foramen ovale patens (PFO) umožňuje paradoxní embolizaci trombů, plynových bublinek a vazoaktivních látek. Vznik pravo-levého zkratu podporuje desaturaci arteriální krve u některých onemocnění. V článku je popsán výčet onemocnění vztahujících se k PFO. Uvádíme současné indikace a intervenční postup při uzávěru PFO.

Autoři předkládají přehledový článek popisující problematiku současné diagnostiky a léčby nádorů pankreatu. Zaměřují se na popis nějčastějších pankreatických nádorů – duktálního adenokarcinomu, nádorů cystických, neuroendokrinních, lymfomů a pankreatických metastáz nádorů jiných lokalizací. Zdůrazňují význam chirurgické léčby, která je s výjimkou lymfomů, považována za jedinou kurativní léčebnou modalitu. Poukazují na výrazně horší prognózu duktálního adenokarcinomu oproti ostatním pankreatickým nádorům. Zdůrazňují nutnost multidisciplinárního přístupu a centralizace péče do specializovaných center s dostatečným personálním a technologickým zázemím.

V posledních letech získávají na popularitě semináře, na nichž jsou prezentovány kazuistické případy. Jejich obliba spočívá v tom, že je popisován konkrétní případ, který se skutečně udál a který se může přihodit v kterékoliv ordinaci, v kterékoliv nemocnici. V rubrice „Jaká je Vaše diagnóza“ bychom rádi demonstrovali zajímavé případy z praxe. Současně bychom chtěli, aby si každý čtenář mohl vyzkoušet „stát u lůžka“ a sám řešit naznačený problém. V odpovědích na položené otázky se potom pokusíme komentovat diagnostický a terapeutický postup. Pokud někdo z Vás řešil ve své praxi, ať již na lůžkovém oddělení nebo v ordinaci, zajímavý případ a chtěl by se o něj podělit i s ostatními, kontaktujte prosím redakci.

Strattera je nový preparát schválený od dubna 2007 pro léčbu dětí s ADHD v České republice. Dosavadní výsledky studií potvrzují, že atomoxetin (Strattera) je srovnatelně účinný s metylfenidátem (Ritalinem) v redukci symptomů u dětí s ADHD. Je známo, že ne všechny děti reagují příznivě na stimulancia a výskyt některých nežádoucích účinků nebo komorbidních poruch omezuje jejich užití. Atomoxetin byl účinný v redukci symptomů ADHD u pacientů s některými komorbidními diagnózami, jako jsou tikové poruchy, úzkostné poruchy, deprese, porucha opozičního vzdoru nebo enuréza. Strattera v dávce jednou nebo dvakrát denně umožňuje dětem vyhnout se stigmatizaci spojené s opakovaným užíváním Ritalinu ve škole. Protože není stimulans, není spojena s rizikem abúzu a drogové závislosti.

Už tradičně se na konci listopadu (28.–29. 11. 2008) v Mikulově konalo Sympozium klinické farmacie René Macha. Hlavními tématy byly racionální terapie u vybraných GIT chorob a klinická farmacie v teorii a praxi. O organizaci akce se podělily Sekce Klinické farmacie ČFS JEP a Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové.

Schizoafektívna porucha je častým a invalidizujúcim ochorením. Napriek tomu, farmakologická liečba tohto ochorenia nebola doteraz dostatočne preskúmaná. Hoci výsledky viacerých štúdií potvrdzujú účinnosť kombinovanej liečby na afektívne alebo negatívne symptómy schizoafektívnej poruchy, výhodou sa zdá byť použitie atypických antipsychotík v monoterapii. V článku sa prezentuje prehľad terapeutických algoritmov používaných v liečbe schizoafektívnej poruchy.

Cíl: prezentovat případ 16letého chlapce, kde byla stanovena funkce a stav parenchymu levé ledviny po jejím střelném poranění a následné záchovné rekonstrukční operaci pomocí statické scintigrafie s 99mTc-DMSA. Materiál a metoda: 16letý chlapec utrpěl střelné poranění hrudníku (vstřel parasternálně vlevo v úrovni levé prsní bradavky a výstřel paravertebrálně vlevo 3 cm pod obloukem žeberním). Zobrazovací metody zjistily průstřel bránice a žaludku, poranění levého laloku jater a sleziny a poranění levé ledviny, která byla prakticky rozpůlena na dvě části. Byla provedena sutura bránice a žaludku, ošetření levého laloku jater, splenektomie a záchovná operace levé ledviny s rekonstrukcí dutého systému. Za několik dní se objevila masivní hematurie, jejíž příčinou bylo pseudoaneuryzma levé, průstřelem lacerované ledviny. Toto pseudoaneuryzma bylo ošetřeno angiograficky, a to selektivní embolizací tkáňovým lepidlem, po které došlo k přerušení hematurie. O pět měsíců později pacient podstoupil statickou scintigrafii ledvin s 99mTc-DMSA s cílem posoudit funkci levé ledviny. Výsledky: scintigrafie zjistila rozsáhlou jizvu na rozhranní střední a horní třetiny levé ledviny v místě lacerace parenchymu střelným poraněním. Ostatní parenchym levé a pravé ledviny byl homogenní. Index korové tubulární funkce a relativní funkce vlevo vykazovaly sníženou hodnotu. Závěr: statická scintigrafie ledvin s 99mTc-DMSA umožnila zjistit rozsah jizvy po střelném poranění levé ledviny a posoudit funkci zbývající části levé ledviny.

Disociační poruchy představují skupinu značně barvitých a příznakově odlišných stavů, které spojuje jejich původ vykládaný hypotetickým mechanizmem disociace. Neúnosné emoce, vzpomínky či myšlenky jsou disociovány od vědomé části psychiky a jsou podkladem pro tvorbu řady psychických a tělesných příznaků. Většina disociativních poruch vzniká pod vlivem zážitku psychického traumatu v dětství nebo v dospělosti. Nejzávažnější průběh a prognózu mají pacienti s psychogenními neepileptickými záchvaty, kteří jsou velmi často léčeni chybně pro epilepsii. Příčinná léčba není známa, psychoterapie má vést ke zlepšení celkové psychické stability, avšak i k  případnému nalezení konkrétního disociovaného materiálu a jeho reintegraci do vědomé části psychiky. Farmakoterapie je cílena na depresivní a úzkostné příznaky těchto pacientů (SSRI) a na poruchy myšlení (atypická antipsychotika).

Autoři předkládají přehled některých novějších poznatků v diagnostice a léčbě bolesti. Základem přístupu zůstává stále vrátková teorie a Loeserovo a Turkovo členění jednotlivých etáží bolesti, do původně jednoduchého schématu však přistupují jak nově poznávané mechanizmy, tak další substance podílející se na modulaci a komplexním prožitku bolesti. V praxi stále přetrvává dualistické dělení na somatické a psychické jevy. Je proto třeba důsledněji prosazovat biopsychosociální model, který umožňuje dualistický pohled překlenout. Mizí rozdíly mezi „tělesnou“ a „psychickou“ bolestí. Současné studie prokazují, že při pozorování bolesti blízké osoby se u empatizující osoby aktivují v mozku stejné struktury – především emoční – jako při bolesti reálné. Vztahy mezi tělesnou a psychickou bolestí jsou obousměrné: byla prokázána účast P-látky na modulaci a prožitku deprese, posttraumatické stresové poruchy a stresu. Psychiatři se setkávají s problematikou bolesti nejčastěji u pacientů se somatoformními poruchami. Autoři v závěru uvádějí přehled stavu příprav chystané revize příštího DSM-V, zejména kapitoly týkající se právě somatoformních poruch.

Patogeneze periorální dermatitidy není známá. Onemocnění se vyskytuje často u mladých žen. Papuly a pustuly na zarudlé a někdy šupinaté kůži jsou na kůži brady a na kůži nazolícních rýh. Někteří autoři předpokládají, že periorální dermatitida je způsobená kožní intolerancí vázanou na konstitučně suchou kůži. Může být vyvoláno pravidelnou aplikací hydratačních krémů. Často předepisovaná lokální antibiotika nejsou příliš účinná.

Cílem práce bylo srovnání objemů a voltáže levé síně (LS) před první ablací a před první opakovanou ablací u pacientů s dlouhotrvající perzistentní fibrilací síní (FS). Metodika: Do souboru bylo zahrnuto 58 pacientů (14 žen, věk 56 ± 9 let). Při prvním výkonu byla použita komplexní ablační strategie zahrnující obkružující léze s izolací plicních žil a lineární léze zasahující i přepážku a přední stěnu LS. Srovnávaly se objemy a voltážové charakteristiky LS získané při elektroanatomickém mapování. Výsledky: Před první opakovanou ablací bylo ve srovnání s výchozím stavem zaznamenáno zmenšení objemu LS ze 169 ± 42 na 137 ±  40 ml (P < 0,001) i zmenšení objemu LS vztaženému k povrchu těla z 81 ± 20 na 65 ± 18 ml/m2 (P < 0,001). Zastoupení LS bodů jevících voltáž < 0,2 mV se zvýšilo ze 32 ± 21 na 46 ± 17 %, zatímco počet bodů jevících voltáž 0,2–1 mV se snížil z 54 ± 15 na 38 ± 10 % (obě P < 0,001). Zastoupení bodů s voltáží > 1 mV a maximální voltáž v oušku LS se nesignifikantně zvýšily ze 14 ± 11 na 16 ± 13 %, respektive ze 4,07 ± 2,3 na 4,54 ± 2,64 mV (P = 0,24, respektive 0,15). Závěr: Po komplexní ablaci dochází v LS k nárůstu zastoupení nízkovoltážových bodů především na zadní stěně LS, kde byla aplikována většina radiofrekvenční energie. Na druhé straně se signifikantně zmenšuje objem LS a v oušku jako hlavní kontraktilní struktuře LS dochází k mírnému zvýšení zastoupení bodů jevících voltáž > 1 mV a k mírnému zvýšení maximální měřené voltáže. Tyto změny mohou naznačovat reverzní strukturální remodelaci v oblasti ouška LS i za situace, kdy po ablaci stále převládá recidivující arytmie.

Strattera je nový preparát schválený od dubna 2007 pro léčbu dětí s ADHD v České republice. Dosavadní výsledky studií potvrzují, že atomoxetin (Strattera) je srovnatelně účinný s metylfenidátem (Ritalinem) v redukci symptomů u dětí s ADHD. Je známo, že ne všechny děti reagují příznivě na stimulancia a výskyt některých nežádoucích účinků nebo komorbidních poruch omezuje jejich užití. Atomoxetin byl účinný v redukci symptomů ADHD u pacientů s některými komorbidními diagnózami, jako jsou tikové poruchy, úzkostné poruchy, deprese, porucha opozičního vzdoru nebo enuréza. Strattera v dávce jednou nebo dvakrát denně umožňuje dětem vyhnout se stigmatizaci spojené s opakovaným užíváním Ritalinu ve škole. Protože není stimulans, není spojena s rizikem abúzu a drogové závislosti.

Autoři popisují průběh horečnatého onemocnění u sedmnáctileté pacientky s postupným rozvojem oboustranné bronchopneumonie a rozšíření horního mediastina. Přetrvávající horečnatý stav a nárůst infiltrativních změn v plicním parenchymu během šestidenní léčby širokospektrálním antibiotikem vedly k podezření na tumor mediastina nebo TBC proces. Sérologickým vyšetřením byla jako etiologický agens určena Mycoplasma pneumoniae. Léčba makrolidy vedla k rychlé úpravě klinického i rentgenového nálezu.

Karcinom prostaty patří mezi nejčastější maligní onemocnění amerických a evropských mužů. Výrazné rozdíly v incidenci mezi západní a asijskou populací nelze vysvětlit pouze dědičností a geografickými vlivy. Mezi důležité faktory, které se podílejí na manifestaci latentního karcinomu a jeho progresi, patří bezesporu i stravovací návyky a různé potravinové složky. Článek uvádí souhrnný přehled aktuálních poznatků o roli jednotlivých složek stravy, které se určitým způsobem podílejí na etiologii tohoto onemocnění.

Problém antibiotické rezistence v ČR v různém rozsahu zasáhl všechny bakteriální původce humánních invazivních i lokálních infekcí v nemocnicích i v komunitě. Byl akcelerován počátkem 90. let exponenciálním nárůstem spotřeby antibiotik po uvolnění kvalifikované regulace jejich užívání (17, 18). Zlepšení kvality používání antibiotik a snížení jejich spotřeby omezováním jejich preskripce tam, kde je z hlediska etiologie považována za neúčelnou, a uvážlivý přístup k preskripci může snížit rostoucí trendy antibiotické rezistence bakterií v komunitě a uchovat účinnost starších i nových léků. Nejvyšší spotřeba antibiotik je u respiračních infekcí, na dalším místě jsou močové infekce, u obou je důležitá znalost správných mikrobiologických podkladů (7), kožní infekce tvoří méně než 10 %.

Ve svém sdělení autoři seznamují se současným stavem problematiky chirurgického řešení chronické žilní insuficience. Vycházejí přitom z poslední metodiky klasifikace tohoto závažného onemocnění (CEAP) a problematiku chirurgického řešení rozdělují na chirurgii povrchního žilního systému, chirurgickou léčbu spojek (perforátorů) a možnosti chirurgického řešení v případě onemocnění hlubokého systému (problematika refluxu a obstrukce). Zdůrazňují nutnost komplexního přístupu ke každému pacientovi a vyzdvihují význam kompresivní a medikamentózní terapie spolu s nezbytností přijetí režimových opatření jako celoživotní strategie v léčbě chronického stadia žilní insuficience.

Nálezy práce ukazují špatnou kontrolu hypertenze, hypercholesterolemie a diabetu v klinické praxi praktických lékařů. Navíc bylo zjištěno, že čím byla kontrola hypertenze horší, tím byla vyšší glykemie nalačno a tím byla také vyšší koncentrace celkového cholesterolu.

V článku je uveden přehled indikací k podání probiotik v oblasti gastroenterologie a hepatologie. Probiotika jsou již nyní důležitou součástí léčby idiopatických střevních zánětů a průjmů. V řadě dalších diskutovaných oblastí byl jejich prospěšný vliv popsán a do budoucna lze předpokládat rozšíření indikací probiotik i u dalších diagnóz.

Lymeská borrelióza je infekční nemoc způsobená spirochetami rodu Borrelia. Onemocnění probíhá v několika fázích a jeho projevy jsou rozmanité. Muskuloskeletální potíže se mohou objevit ve všech fázích lymeské borreliózy. V časné fázi současně s erytema migrans se objevují artralgie bez objektivních příznaků kloubního zánětu a mohou přetrvávat řadu měsíců i let. Intermitentní artritida se manifestuje již v časné fázi borreliózy, je obvykle monoartikulární či oligoartikulární asymetrická. Frekvence atak intermitentních kloubních zánětů se s trváním onemocnění snižuje. Chronická lymeská artritida je velmi často omezena na jeden kloub, typicky koleno a jsou pro ni charakteristické velké recidivující kloubní výpotky. Diagnostika lymeské borreliózy s muskuloskeletálními projevy je komplexní – založená na typickém klinickém nálezu, sérologickém vyšetření (ELISA + konfirmační test Western blot – imunoblot). Základem léčby kloubních projevů lymeské borreliózy je dlouhodobé podávání antibiotické terapie.

Urologické nádory tvoří v některých zemích téměř polovinu maligních tumorů u mužů. Karcinom prostaty představuje celou jednu třetinu nově diagnostikovaných nedermatologických malignit u mužů v některých státech Evropy a Severní Ameriky. Nepříznivé trendy ve zvyšujícím se výskytu lze pozorovat i u karcinomu ledviny a močového měchýře. Pro urologické malignity je typický sklon k častému metastazování do kostí. Kostní metastázy jsou nejčastějším projevem pokročilého karcinomu prostaty. Klinicky se projevují bolestí, patologickou zlomeninou, míšní kompresí, neefektivní hematopoézou nebo hyperkalcemií. Skeletové komplikace vedou u onkologicky nemocných nejen k výraznému zhoršení kvality života, ale představují i jeho přímé ohrožení. Také vlastní protinádorová léčba přispívá k demineralizaci skeletu, a tím zvyšuje riziko vzniku kostních komplikací. Medikamentózní i chirurgická kastrace napomáhají rozvoji osteoporózy, která však je zatím z ne zcela jasných důvodů vyjádřena u řady nemocných ještě před zahájením léčby. Cílem léčby kostních metastáz je snížení bolesti, zachování funkční nezávislosti pacienta, zlepšení kvality života, oddálení vzniku i prevence skeletových komplikací a jejich recidiv. Léčba kostních metastáz je multidisciplinární. V redukci kostní bolesti mají své indikace analgetika, radioizotopy, zevní radioterapie, ortopedické a chirurgické operace i bisfosfonáty. Bisfosfonáty navíc výrazně snižují riziko skeletových komplikací a prodlužují interval do jejich vzniku – redukují vznik fraktur, potřebu radioterapie a ortopedické léčby. Možnosti použití bisfosfonátů k prevenci a oddálení kostních metastáz u nemocných s časnou formou karcinomu prostaty jsou zkoumány. Intravenózní aplikace zoledronátu je novým zlatým standardem v prevenci a léčbě skeletových komplikací v uroonkologii.

Mezi kongenitální zahrnujeme infekce vzniklé intrauterinně nebo perinatálně. Předmětem tohoto přehledového článku jsou především ty kongenitální infekce, které mají význam pro klinickou praxi v oblasti střední Evropy. Jen okrajově se zmíníme o nejdůležitějších kongenitálních infekcích, které mohou postihnout plody žen-cestovatelek.

Infekční endokarditida si zachovává přes všechny pokroky vědy a zlepšující se péči o nemocné stále stejnou incidenci, charakter tohoto onemocnění se však postupně mění. Ubývá endokarditid porevmatických vad, ale naopak jich přibývá u vad degenerativních a u chlopenních protéz. V souvislosti s častější invazivní instrumentací během hospitalizace se zvyšuje také počet tzv. nosokomiálních endokarditid. S tím se mění i etiologie onemocnění – častější jsou agresivní stafylokokové infekce, nebo endokarditidy způsobené netypickými patogeny. Naše diagnostické i léčebné úsilí musí reagovat na měnící se tvář infekční endokarditidy cílenou, včasnou a radikální léčbou.

Diagnóza infekcí močových cest je založena na klinických příznacích a na hodnocení laboratorních nálezů. U kojenců a batolat nebývá jednoduché stanovení diagnózy a na uroinfekci je nutno vždy pomýšlet u febrilního dítěte. Terapie močových infekcí vychází z  bakteriální rezistence v dané lokalitě a ze zásad racionální antibiotické terapie. Vlastní strategie se řídí klinickým stavem dítěte s přihlédnutím k jeho věku. Děti s chronickými a recidivujícími uroinfekcemi vyžadují komplexní péči.

Alkoholizmus je jedna z nejzávažnějších a nejrozšířenějších forem závislosti. Jeho terapie je velmi problematická a dlouhodobá. Z posledních výzkumů přírodních léčiv vyplývá, že látky z některých rostlin mohou snižovat dobrovolný příjem alkoholu nebo zmírňovat abstinenční příznaky. Mezi nejperspektivnější přírodní látky s těmito účinky patří deriváty alkaloidu ibogainu, isoflavonoidy puerarin a daidzin a floroglucinový derivát hyperforin.

Poruchy výživy ve stáří jsou významným problémem. Včasnou diagnostikou malnutrice ve stáří se můžeme vyvarovat zhoršení soběstačnosti a kvality života seniorů, umocnění rizika institucionalizace, prodloužení hospitalizace vzestupem procenta komplikací, zvýšení nákladů na léčbu a mortality geriatrických pacientů. Zamýšlíme se nad příčinami a důsledky malnutrice ve stáří a podáváme přehled základních metod používaných při diagnostice poruch výživy, možnostech dietních opatření a typech nutriční podpory se zaměřením na geriatrické pacienty.

Přehled znalostí o komorové extrasystolii obsahuje v základní části definici, klasifikaci a výskyt komorové extrasystolie. Pro léčbu komorové extrasystolie je nezbytné stanovení její závažnosti, která roste s přítomností strukturálního onemocnění srdce, s omezením funkce levé komory a s početností a komplexností komorové extrasystolie. Ke stanovení závažnosti a četnosti extrasystolie je nezbytné provedení echokardiografického vyšetření, Holterovy monitorace ekg a na základě výsledků těchto vyšetření lze stanovit léčebný postup. Při rozhodování o léčebné strategii je nutno počítat s proarytmogenním efektem antiarytmik. Jsou uvedeny zásady a postupy při antiarytmické léčbě v přítomnosti strukturálního srdečního onemocnění a bez přítomného strukturálního srdečního onemocnění včetně indikace k radio­frekvenční ablaci komorového ektopického ložiska.

Asymptomatický zánět prostaty lze diagnostikovat z preparátů po operacích pro benigní hyperplazii nebo karcinom prostaty a vzorků po biopsii pro zvýšení hladiny PSA. Spolu s muži se zvýšeným počtem leukocytů v exprimátu prostaty nebo ejakulátu, zjištěném při vyšetření neplodnosti nebo jiných onemocnění, se pacienti řadí do prostatitidy kategorie IV dle NIH/NIDDK. I když není jasný klinický význam uvedené kategorie jsou v článku uvedeny současné poznatky o této klinické jednotce.