Fulltextové hledání

Prostatitida je jedním z nejčastějších zánětlivých onemocnění, se kterým se setkáváme v urologické praxi (24). Ročně tvoří pacienti s prostatitidou okolo 25 % mužů, kteří vyhledají lékaře pro potíže z oblasti urogenitálního traktu (25). Prostatitida (lépe prostatický syndrom) je diagnostikována na základě příznaků, mikroskopického a kultivačního vyšetření prostatického exprimátu a moče (28). Příčinný patogen je odhalen jen v pěti až deseti procentech případů (38). Nejnovější klasifikací prostatitid (doporučovanou European Association of Urology) je klasifikace navržená NIDDK/NIH (National Institute of Diabetes, Digestive and Kidney Diseases/National Institutes of Health), která odlišuje bakteriální prostatitidu (akutní a chronickou) od syndromu chronické pánevní bolesti (CPPS) (40). U většiny pacientů je léčba prostatitid empirická (28).

Zavedení antidepresiv způsobilo revoluci nejen v léčbě deprese, ale také v pohledu, jak této poruše rozumět. V tomto článku diskutujeme léčbu deprese se zaměřením na hodnocení pacienta, výběr léků a strategie v případě rezistence na léčbu.

Inkontinence moči patří k nejčastějším zdravotním problémům, kterým trpí podle posledních odhadů asi 25 % dospělé ženské populace. Zatímco léčba hyperaktivního měchýře je tradičně doménou farmakoterapie, v léčbě stresové inkontinence hraje medikamentózní terapie jen vedlejší roli. Možnosti klinického využití preparátů s alfa-adrenergním účinkem je limitováno závažnými nežádoucími systémovými účinky. Poslední poznatky z fyziologie a patofyziologie nervového řízení funkce uzávěrového aparátu však naznačují možnosti uplatnění farmakoterapie i v této oblasti.

Infekce močových cest jsou spolu s infekcemi respiračního a zažívacího traktu nejčastější infekční choroby vůbec. Zastoupením v populaci se jednotlivá konkrétní onemocnění významně liší, stejně jako názory na správnou terapii uroinfekcí. Infekce urogenitálního traktu (UGT) lze dělit podle řady hledisek: etiologického agens, prostředí vzniku, přítomnosti komplikujícího onemocnění, dle časového průběhu, závažnosti postižení pacienta apod. Pro běžnou klinickou praxi je zásadní rozlišit, zda nemocný trpí infekcí horních, nebo dolních močových cest, zda jde o stav s obstrukcí nebo bez obstrukce a zda je nemocného nutné odeslat k hospitalizaci na spádové urologické pracoviště. U infekcí genitálu je nutno rozhodnout o riziku pohlavního přenosu a diagnostikovat choroby, které je nutno odeslat venerologovi a povinně hlásit. Některé druhy totiž patří mezi STD (choroby pohlavně přenosné).

Léčba poruch lipidového metabolizmu se stala základní součástí intervence u osob se zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění. Existují komplexní doporučení pro změnu diety a pohybového režimu, které jsou základem úspěchu léčby. Je dostupná řada hypolipidemik (statiny, fibráty, pryskyřice, ezetimib, niacin). Hladiny krevních lipidů příznivě ovlivňují i další léčiva (antiobezitika, některá antidiabetika, estrogeny). Při výskytu nežádoucích účinků léčby je nutné otestovat toleranci jiných léků ze skupiny, případně dosáhnout kompenzace metabolické poruchy kombinací hypolipidemik.

Genetická podmíněnost vnímání bolesti je v posledních letech všeobecně přijímaný názor. Polymorfizmy DNA v rámci genů mohou ovlivňovat například míru exprese těchto genů a zasahovat do přenosu nervového signálu či způsobu zpracování nervových signálů. Asociační studie jsou jedním z nástrojů vyhledávání genů, které souvisejí s vnímáním bolesti. Cílem mnohých výzkumů se v dnešní době stává možnost genetického ovlivnění vnímání bolesti. První úspěšné experimenty na potkanech odhalily použitelné cílové geny pro ovlivnění genovou terapií za účelem potlačení bolesti. Je pouze otázkou několika let, kdy se podaří dořešit některé problémy spojené především s nalezením vhodného a bezpečného mechanizmu cíleného přenosu genu do nitra nervových buněk a aplikovat genovou terapii také při léčbě bolesti.

Akutní psychotický stav je závažnou duševní poruchou potenciálně nebezpečnou pro pacienta i jeho okolí. Etiologicky může vzniknout na podkladě endogenních psychóz, jako jsou schizofrenie či bipolární afektivní porucha, následkem užívání návykových látek, jako jsou halucinogeny, psychostimulancia či kanabinoidy, či v důsledku organického onemocnění mozku, celkového somatického onemocnění nebo iatrogenně po podání některých farmak. Úlohou praktického lékaře je odebrat anamnestická data, provést fyzikální vyšetření, ordinovat základní laboratorní odběry a zajistit psychiatrické vyšetření. V případě nespolupráce pacienta, který ohrožuje sebe či okolí, by se praktický lékař měl podílet na hospitalizaci i proti pacientově vůli. Praktický lékař by též měl ordinovat farmakologickou léčbu za účelem tišení akutního neklidu. Případná dlouhodobá léčba antipsychotiky by měla být indikována psychiatrem.

V předloženém sdělení jsou formulovány terapeutické přístupy k pacientům s bakteriálními záněty plic v nemocničním i komunitním prostředí.

Leishmanióza, parazitární onemocnění přenášené sáním krve některých druhů hmyzu rodu Phlebotomus, postihuje různé věkové skupiny v závislosti na druhu Leishmania spp., geografické lokalitě, rezervoáru nemoci a imunokompetenci hostitele. Viscerální leishmanióza je nejtěžší forma nemoci, která, není-li léčena, ohrožuje život. Rozsah a projev onemocnění závisí na několika faktorech, mezi které zahrnujeme protilátkovou a na buňky vázanou imunitní odpověď hostitele, virulenci infikujících druhů a velikost parazitární nálože. Intermitentní horečka, splenomegalie, hepatomegalie, zvětšení lymfatických uzlin, trombocytopenie, rychlý úbytek tělesné hmotnosti, anémie, leukopenie a hypergamaglobulinemie jsou nejčastější příznaky viscerální leishmaniózy. Autoři popisují dvě děti s viscerální leishmaniózou diagnostikovanou v České republice. Obě děti byly infikovány v oblasti Středozemního moře několik měsíců před prvními klinickými projevy onemocnění.

V Evropském, respektive Českém lékopise a jejich doplňcích plynule narůstá počet monografií rostlinných drog. Zajímavými, a u nás jen málo známými drogami, které slouží jako vstupní suroviny pro výrobu extraktů jsou Centellae asiaticae herba a Pelargonii radix.

Autor popisuje strategii užití antidepresiv v běžné nepsychiatrické praxi, podává základní vodítka k orientaci v jednotlivých skupinách antidepresiv. Popisuje účinnost i nežádoucí účinky jednotlivých skupina antidepresiv, zdůrazňuje nutnost volby správného antidepresiva, jeho dávky i délky podávání. V závěru se zmiňuje o indikacích k odeslání nemocného ke specialistovi – psychiatrovi.

Komentář k práci Brtko M, Šťásek P, Polanský P, Bis J, Černohorský D, Vojáček J, Červinka P. Primární úspěšnost a střednědobý efekt perkutánní koronární intervence u diabetiků s anamnézou chirurgické revaskularizace myokardu; porovnání s nediabetiky. Interv Akut Kardiol 2005; 4: 142–147.

Druhá generace antipsychotik rozšířila možnosti léčby bipolární poruchy. U většiny antipsychotik druhé generace (AP II) byla v klinických kontrolovaných studiích zjištěna antimanická účinnost v monoterapii nebo v kombinacích se stabilizátory nálady. Antipsychotika druhé generace mají nižší riziko extrapyramidových příznaků a tardivních dyskinéz, s výjimkou risperidonu nezvyšují významně prolaktin a mají příznivý účinek na kognitivní funkce. Výzkumná data dokládají, že AP II mohou být užita jako přídatná terapie nebo jako terapeutická alternativa při léčbě manických stavů. AP II rovněž mají příznivý efekt při léčbě depresivní epizody bipolární poruchy a v průběhu udržovací léčby.

Akutní selhání ledvin v intenzivní péči je velice častou komplikací a jeho rozvoj výrazně zhoršuje prognózu nemocných. Pokud se rozvine multiorgánové selhání, mortalita stoupá až na 80% (1, 2). Na jednotkách intenzivní péče se setkáváme nejčastěji s postižením ledvin, spojeným s akutní tubulární nekrózou, kde se uplatňují především vlivy ischemické nebo toxické, či oba současně. Tato práce zmiňuje poměrně častou příčinu poškození funkce ledvin myoglobinem při rhabdomyolýze. Nejčastějšími příčinami jejího vzniku je trauma a intoxikace. Některé práce dokonce zmiňují rhabdomyolýzu jako příčinu akutního renálního selhání v 5–10 % (2), přičemž přechodně hemodialýzu potřebuje 28–37 % nemocných. Je však mnoho dalších příčin vzniku rhabdomyolýzy, které ve většině případů k selhání ledvin nevedou, ale je třeba na ně též myslet.

Komunitní infekce představují největší podíl kurativy pediatra. Více než 70 % preskripce antibiotik je indikováno na respirační infekce, méně často infekce močové a kožní. Často jsou však antibiotiky léčeny infekce virového původu. Ve sdělení je podán přehled nejčastějších komunitních infekcí včetně indikací antibiotické léčby.

Infekce parazitickými červy (helmintózy) patří k nejčastějším lidským onemocněním. Jedná se většinou o chronické infekce, jež se bez specifické chemoterapie mohou rozvíjet řadu let i desetiletí. Nemocný člověk je většinou zdrojem infekce, k níž může dojít perorálně kontaminovanou potravou a vodou, perkutánně, neporušenou kůží (schistozomózy, ankyloztomózy) či po sání specifického přenašeče (filariózy). Trichinelóza, toxokaróza a hydatidóza jsou zoonózy. Předkládaný článek podává přehled léčebných možností u nás rozšířených helmintóz. Z importovaných infekcí jsou zahrnuty ty, s nimiž se v našich podmínkách častěji setkáváme. K terapii střevních nematodóz se užívají benzimidazoly, u taenióz jsou lékem volby niklosamid a praziquantel, schistozomózy a další trematodózy léčíme praziquantelem, filariózy dietylkarbamazinem a ivermektinem. U tkáňových helmintóz lehké infekce většinou neléčíme, u hydatidózy a neurocysticerkózy se kombinují chirurgické postupy s podáním antihelmintik (albendazol, praziquantel).

Významnou součástí diagnostiky infekcí močových cest je bakteriologické vyšetření moče s kvantifikací mikrobiálního nálezu (Tab. 1)...

Východisko: U pacientů po chirurgické revaskularizaci myokardu (CABG), kteří se vracejí s rekurencí anginy pectoris (AP), je reoperace rizikovější, než primooperace. Perkutánní koronární intervence (PCI) je méně riziková metoda léčby těchto pacientů. Málo je zatím známo o primární úspěšnosti a efektivitě PCI u diabetiků po CABG. Cíl práce: Cílem práce bylo porovnat primární úspěšnost a efektivitu PCI u diabetiků a nediabetiků po CABG při střednědobém sledování. Metodika: V prospektivní studii bylo 130 po sobě jdoucích pacientů s rekurencí AP po CABG, u kterých byla provedena PCI, rozděleno do 2 skupin – diabetici (54 pacientů) vs. nediabetici (76 pacientů). U nemocných byla zaznamenána základní demografická data, byla sledována kompletnost chirurgické revaskularizace a doba od operace k PCI, primární úspěšnost PCI, kompletnost revaskularizace při PCI, užití stentů a výskyt komplikací PCI. Pacienti byli ambulantně sledováni v šestiměsíčních intervalech po dobu 2 let. Sledovali jsme symptomatologii před a po výkonu, výskyt rekoronarografie a reintervence, výskyt restenózy a klinických příhod ve sledovaném období. Výsledky: Obě skupiny byly srovnatelné v základních demografických charakteristikách. Levá mammární tepna (LIMA) byla použita k revaskularizaci u 70,4 % diabetiků a u 59,2 % nediabetiků (p=0,2). Diabetici přicházeli k rekoronarografii za 3,8 roku po CABG, nediabetici za 4,6 roku (p=0,2). Závažnost AP byla u diabetiků před intervencí v průměru 3,4 stupně dle CCS klasifikace, u nediabetiků 3,3 stupně (p=0,04), po intervenci 2,0 stupně respektive 1,8 stupně (p=0,5; v čase v obou skupinách p < 0,001). Primární úspěšnost PCI byla u diabetiků 94,4 %, u nediabetiků 93,4 % (p=0,8), kompletní revaskularizace bylo dosaženo u 51,9 % diabetiků a 67,1 % nediabetiků (p=0,08), komplikace PCI se vyskytly u 14,8 % diabetiků a 14,5 % nediabetiků (p=0,9). Ve sledovaném období jsme prováděli rekoronarografii u 53,7 % diabetiků a 35,5 % nediabetiků (p=0,04), reintervenci u 51,9 % diabetiků a 26,3 % nediabetiků (p=0,01) a klinickou restenózu jsme pozorovali u 22,2 % diabetiků a 9,2 % nediabetiků (p=0,2). Závěry: U diabetiků po chirurgické revaskularizaci myokardu, u kterých je prováděna PCI pro rekurenci AP, je zřetelný trend k nižší ejekční frakci, k vyššímu věku, k častějšímu výskytu hypertenzní nemoci a k časnějšímu provádění rekoronarografie (PCI) v porovnání s nediabetiky. Diabetici jsou před PCI více symptomatičtí, než nediabetici, v obou skupinách přináší PCI výraznou úlevu od AP. Primární úspěšnost PCI a výskyt periprocedurálních komplikací je srovnatelný mezi diabetiky a nediabetiky, u diabetiků je méně často dosaženo při PCI kompletní revaskularizace. Při dvouletém sledování je u diabetiků častěji prováděna rekoronarografie a reintervence, je u nich zřetelný trend k vyššímu výskytu klinické restenózy. Výskyt klinických příhod je ve sledovaném období srovnatelný mezi skupinami.

Depresie patria medzi najčastejšie psychické poruchy starých ľudí. Zdravotný, ekonomický a sociálny dopad týchto porúch v starobe je vážnejší ako v mladších vekových obdobiach. Depresia v starobe patria tiež medzi zriedkavo diagnostikované a ešte zriedkavejšie adekvátne liečené psychické poruchy. Prehľadná práca referuje o novších zisteniach, ktoré sa týkajú epidemiológie, etiológie a klinických charakteristík depresií v starobe. Vyšší vek ovplyvňuje všeobecné zásady farmakoterapie a profylaxie depresie. Pôsobí ako patoplastický faktor na klinické prejavy a priebeh depresie. Zvyšuje citlivosť na niektoré nežiaduce účinky antidepresív, napr. na extrapyramídové, kardiovaskulárne, kognitívne. Je limitujúcim faktorom zaradenia do kontrolovaných štúdií a takto ovplyvňuje rozsah zistení kvality EBM (Evidence Based Medicine – medicíny založenej na dôkazoch). Prehľad literárnych údajov o liečbe sa obmedzil na akútnu liečbu antidepresívami a biologickými metódami.

Močové infekce jsou nejčastější bakteriální infekce. Postihují člověka od narození do konce života v závislosti na pohlaví a věku. Diagnostika a léčba komunitních močových infekcí spočívá převážně na bedrech praktických lékařů. Urolog vyšetřuje obvykle až pacienty s komplikovaným průběhem onemocnění. V rámci mezioborové spolupráce hledáme optimální postupy diagnostiky a léčby. Vedle ekonomického aspektu (výdaje na diagnostiku a terapii, pracovní neschopnost) klademe důraz na prevenci recidiv a trvalých následků uroinfekcí.

Práce se zabývá problematikou panické poruchy u dětí a adolescentů. Podává přehled klinických projevů onemocnění, komorbidit, informuje o výskytu, diagnostice a průběhu. Jsou zmíněny i základní terapeutické postupy. S pacienty s panickou poruchou se až v 75 % případů jako první setkávají pediatři a dětští neurologové. Je také podrobněji rozebrán způsob edukace pacienta a rodičů.

Léčba pokročilých stadií karcinomu prostaty představuje vážný medicínský problém. Vzhledem k vedlejším účinkům kastrace, jako jsou ztráta libida a impotence, se alternativou u některých pacientů s karcinomem prostaty stává monoterapie antiandrogeny. Dobrou snášenlivost, minimum vedlejších účinků a zachování sexuálních funkcí vykazuje především léčba bicalutamidem. Cílem této práce bylo shrnutí poznatků o molekulárních mechanizmech účinku tohoto antiandrogenu a diskutovat naše výsledky se zaměřením na aktivitu telomerázy, dráhu nádorového supresoru p53 a apoptózu. Zejména nový poznatek o aktivaci dráhy p53 a apoptózy vyššími dávkami bicalutamidu může vést k diskuzi o jejich zavedení do léčebné praxe u androgen senzitivních karcinomů. Vyšší dávky než 150 mg bicalutamidu denně se v současné klinické praxi nepoužívají, protože ve srovnání s kastrací nezpůsobují další pokles hladin prostatického specifického antigenu. Dávkování až 600 mg bicalutamidu denně je však pacienty dobře snášeno a vzhledem k diskutovaným účinkům bicalutamidu, by mohly vyšší dávky přinést zlepšení terapie androgen senzitivních karcinomů.

Encefalitidy jsou zánětlivá onemocnění mozku, která jsou vyvolaná převážně viry, ale i ostatními mikroby. V klinickém obraze mohou jednotliví původci vyvolat asymptomatické onemocnění, mírný průběh, ale i velmi těžký průběh končící letálně. V následujícím článku jsem chtěla podat přehled některých encefalid a zabývat se problematikou vakcinace proti japonské encefalitidě a klíšťové meningoencefalitidě. Na závěr svého sdělení jsem uvedla pouze jednu krátkou kazuistiku pacienta s duální infekcí klíšťovou meningoencefalidou a lymskou borreliózou.

Náhlá srdeční smrt z kardiálních důvodů je jednou z nejčastějších příčin úmrtí nemocných se srdečním selháním. Primárním výstupem studie byla celková mortalita. Byla srovnávána léčba amiodaronem, resp. implantabilním kardioverterem-defibrilátorem proti placebu. U nemocných se srdečním selháním, NYHA klasifikace II/III a ejekční frakcí levé komory < 0,35, amiodaron neovlivnil mortalitu na rozdíl od implantabilního kardioverteru-defibrilátoru, který vedl k 23% redukci celkové mortality.

Mykotické infekce urogenitálního traktu jsou v běžné praxi s vyjímkou balanoposthitis mycotica málo časté, avšak téměř vždy závažné. Neobřezaný muž je obvykle infikován při pohlavním styku s partnerkou trpící vulvovaginózní mykózou pod klinickým obrazem mykotické balanitidy (balanoposthitis mycotica) event. uretritidy (urethritis non-specifica, u. mycotica). Obřezaný muž onemocní vzácně a musí být k infekci disponován (dlouhá doba expozice původcem, imunodeficit). U žen je obvykle postižena pochva a sekundárně močové cesty, avšak i žena onemocní mykotickým zánětem dolních močových cest jen v případě indispozice (vrozená vada urogenitálního traktu, systémové choroby, imunoalterace, nádorové postižení). Zásadní význam mají mykózy u nemocných s imunodeficiencí (transplantace, maligní onemocnění, vrozené poruchy imunity, pacient v režimu intenzivní péče, katetrizovaný pacient), kdy nejčastějším zdrojem infekce (translokací) je gastrointestinální trakt. U disponovaných jedinců má fungémie fatální průběh od 5–37 %.

Migréna je záchvatovité chronické onemocnění, projevující se bolestmi hlavy typického charakteru i specifickým průběhem záchvatů. Má své provokační faktory a doprovodné příznaky. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné pomocné vyšetření, které by migrénu jednoznačně potvrdilo či vyloučilo, je základem správné diagnózy pečlivá anamnéza. Léčbu migrény dělíme na akutní – potlačující bolest při vlastním záchvatu, a profylaktickou, která snižuje frekvenci a mnohdy i intenzitu záchvatů. V akutní léčbě jsou lékem volby specifická antimigrenika – triptany. Při volbě lékové formy se řídíme tíží záchvatu a přítomností doprovodných příznaků. Při volbě vhodného profylaktika pak zvažujeme přidružené choroby pacienta, frekvenci záchvatů a rovněž délku jednotlivých záchvatů migrény.

Diseminovaná forma BCG choroby je velmi vzácná, její incidence se uvádí v poměru 4,3/1 milion očkovaných kojenců. Až polovina případů se vyskytuje u dětí s vrozenou poruchou imunity. Autoři prezentují tříměsíčního kojence s rozvojem supurativní axilární lymfadenitidy a splenomegalie s kalcifikacemi po BCG očkování, která byla pozorována v průběhu neklonální lymfoproliferace a hypoplazie kostní dřeně.