Fulltextové hledání

Psychofarmaka mají nezanedbatelný terapeutický potenciál i mimo své hlavní indikace. Termín vedlejší účinky se nepřekrývá automaticky s účinky nežádoucími. Vedlejší účinky mohou u jistých skupin pacientů znamenat přínos. Objasňujeme tyto termíny a popisujeme časté typy vedlejších účinků v běžné praxi.

Chronická žilní insuficience je závažné onemocnění, postihující zejména osoby středního a vyššího věku. Možnosti terapie jsou zaměřeny na potlačování projevů tohoto onemocnění a prevenci jeho komplikací. Vedle chirurgické léčby se významně uplatňuje také terapie medikamentózní, zahrnující i gelová externa s vyšší koncentrací heparinu. Společně s kompresivní terapií, režimovými opatřeními a důslednou edukací pacienta jsou významnou součástí léčby a své uplatnění nacházejí i v případech po provedené sklerotizaci povrchních žil.

Radiofrekvenční ablace supraventrikulárních arytmií doznaly v posledních desetiletích obrovského rozvoje od experimentální metody po metodu první volby v léčbě řady supraventrikulárních arytmií. V tomto přehledném článku jsou stručně popsány patofyziologické mechanizmy, EKG projevy, příslušná technika a výsledky radiofrekvenční ablace u nejčastějších druhů supraventrikulárních arytmií – atrio­ventrikulární nodální reentry tachykardie, akcesorních drah, typického a atypického flutteru síní, fokálních síňových tachykardií a u fibrilace síní.

Mechanizmy náhleho srdcového úmrtia – Uvádzajú sa rôzne možné mechanizmy, ktorými môže intenzívna športová aktivita vyvolať/zhoršiť ischémiu myokardu či srdcovú dysrytmiu u športovcov (tlakové zmeny na úrovni koronárnych ciev, fisurácia vulnerabilného aterosklerotického plátu, oklúzia aterosklerotickým plátom, spazmus koronárnej artérie, elektroinstabilita myokardu, dysrytmie) (9, 22). Bez ohľadu na mechanizmus zodpovedný za udalosť, bezprostredne pred náhlym úmrtím počas športovania dochádza k masívnej redukcii srdcového výdaja (sekundárne buď k ischémii myokardu, alebo dysrytmii), zníženiu prietoku krvi mozgom a strate vedomia. Predpokladá sa, že kombinácia spúšťacej udalosti s vnímavým myokardom iniciuje potenciálne letálnu dysrytmiu, najmä komorovú fibriláciu. Ďalším možným vysvetlením pre náhle úmrtie tesne po skončení športového výkonu je pokles srdcového výdaja po náhlom prerušení intenzívneho športového výkonu s následnou arteriálnou vazodilatáciou...

Přímé využití léčivých rostlin v pediatrii je omezeno na druhy, u nichž existuje dostatek dlouhodobých zkušeností a byla ověřena toxicita. Slouží především k terapii běžných chorob (např. záněty dýchacích cest, poruchy zažívání, onemocnění pokožky) nebo k zabezpečení pitného režimu.

Sudeckova dystrofie je více než 100 let citovaný název souboru příznaků, který představuje komplikaci poranění nebo operace převážně na končetinách. Ze subjektivních příznaků dominuje nevysvětlitelná bolest, zpravidla distálně od vyvolávajícího podnětu, a dále pak objektivně prokazatelný lokální edém, změna barvy, rozdíl v kožní teplotě, potivosti a pochopitelně i změna funkce postižené končetiny. Pokud nedojde k přetětí bludného kruhu, tj. k likvidaci lokální hypoxie vzniklé vazomotorickou instabilitou, může dojít během týdnů až měsíců k progresi uvedených příznaků  až do fáze těžkých a irreverzibilních trofických změn kůže a jejích adnex, svalů a šlach, k lokální sekundární osteoporóze a k nenapravitelné poruše funkce končetiny (III. stadium). Bolest a její ústup je hlavním a časným indikátorem úspěšnosti léčebných snah. V léčbě našich třech nemocných se osvědčila patogenetická terapie hyperbaroxií v I. a II. stadiu onemocnění.

Ložiskové nitrolební infekce nejsou časté, ale nejsou-li včas a adekvátně léčeny, ohrožují život pacienta. Intrakraniální ložiskové infekce vznikají nejčastěji přestupem zánětu z oblasti středouší a vedlejších dutin nosních. Etiologie bývá bakteriální, u imunokompromitovaných pacientů nabývají na významu také mykotická a parazitární agens. Léčba je obvykle kombinací dlouhodobé terapie antibiotiky a neurochirurgického zákroku.

Inkontinence moči patří k nejčastějším zdravotním problémům, kterým trpí podle posledních odhadů asi 25 % dospělé ženské populace. Zatímco léčba hyperaktivního měchýře je tradičně doménou farmakoterapie, v léčbě stresové inkontinence hraje medikamentózní terapie jen vedlejší roli. Možnosti klinického využití preparátů s alfa-adrenergním účinkem je limitováno závažnými nežádoucími systémovými účinky. Poslední poznatky z fyziologie a patofyziologie nervového řízení funkce uzávěrového aparátu však naznačují možnosti uplatnění farmakoterapie i v této oblasti.

Statiny jsou látky blokující biosyntézu cholesterolu inhibicí klíčového enzymu jeho metabolické dráhy, beta-hydroxy-beta-metylglutaryl-CoA (HMG-CoA) reduktázy. Řada velkých klinických studií prokázala u statinů dobrou toleranci, relativní bezpečnost a především účinnost, která se projevila snížením kardiovaskulární morbidity a mortality u pacientů s hypercholesterolémií, kde jsou tato hypolipidemika primárně indikována. Preklinický výzkum za posledních 5 let dokázal, že statiny vykazují v buněčných systémech pleiotropní efekt. Ten je důsledkem jejich přímého i nepřímého působení na regulační mechanizmy buněčného cyklu, diferenciace, apoptózy a na řadu dalších fyziologických dějů, které hrají důležitou roli i v procesu onkogeneze. Abychom však byli schopni zodpovědně posoudit skutečný přínos statinů pro chemoprevenci nebo pro terapii nádorových onemocnění, bude nezbytné přímo za tímto účelem uskutečnit více prospektivních klinických studií. Do té doby bychom ale rozhodně neměli opomíjet stávající indikace používání statinů, neboť kardiovaskulární onemocnění jsou jednou z nejčastějších příčin úmrtí i u onkologických pacientů.

Seboroická dermatitida je chronicky probíhající dermatóza vázaná na seboroickou lokalizaci, tzn. oblasti hlavy a trupu, kde je nejvíce mazových žláz. V etiopatogenezi hrají hlavní roli kvasinky rodu Malassezia. Klinicky se projevuje erytémem různé intenzity a šupinami, jen někdy mírným svěděním. Vzhledem k různým klinickým formám u kojenců i v dospělosti může být diagnostika seboroické dermatitidy obtížná. V současné době se k léčbě používají především lokální antimykotika, která jsou k dispozici v různých lékových formách, včetně šamponů, u výraznějších zánětlivých forem slabě a středně účinná kortikosteroidní externa, event. jejich kombinace s antimykotiky.

Na konci minulého století byl zjištěn výrazný protimyelomový účinek u thalidomidu, reprezentujícího nový typ protinádorových tzv. „biological based“ léků. Tato nejnovější generace léků s protimyelomovým účinkem interferuje s jednou nebo více reakcemi či vazbami mezi nádorovou buňkou a jejím okolí. Blokuje tak růst myelomových buněk a myelomové buňky jsou směřovány ke smrti. Tyto léčebné přípravky jsou dnes označovány pojmy antiangiogenní a/nebo imunomodulační (IMiDs – immunomodulatory drugs) léky. Thalidomid prokázal mimořádnou účinnost u nemocných s mnohočetným myelomem. Je testován i u řady dalších hematologických a onkologických diagnóz. V monoterapii nebo v kombinaci s kortikoidy je dnes rutinně používán v léčbě relapsu mnohočetného myelomu na celém světě. Jeho použití u dalších hematologických nádorových onemocnění a rovněž tak solidních nádorů je prozatím jen experimentální.

Narodil se 19. května 1930 v Račiněvsi na Podřipsku. Mládí prožil v Praze-Spořilově, osmileté reálné gymnasium absolvoval v Praze-Michli. Vysokoškolské farmaceutické studium absolvoval od roku 1949 nejprve na Lékařské fakultě Karlovy univerzity a po zrušení pražského farmaceutické studia na Masarykově univerzitě v Brně. Jeho první farmakologické práce jsou z období 1950–1953, tj. z jeho pražského působení jako studentské vědecké síly na farmakologickém ústavu lékařské fakulty u prof. MUDr. Heleny Raškové, DrSc...

Karcinom prostaty je nejčastějším maligním nádorem u mužů. U značné části nemocných je primárně diagnostikován ve stadiu pokročilého onemocnění nebo v průběhu sledování postupně progreduje. Objevují se nové léčebné postupy, které signifikantně snižují riziko progrese nebo účinně snižují výskyt komplikací. Jedná se především o možnost využití bicalutamidu nebo zoledronátu. Článek poskytuje přehled a shrnutí současných názorů na léčbu pokročilého karcinomu prostaty.

Úvod: Dlouhodobé výsledky péče o nemocné s mimonemocniční oběhovou zástavou závisí na kvalitě a organizaci především přednemocniční péče. Cíl: Popsat a zhodnotit některé ukazatele v péči o nemocné s mimonemocniční oběhovou zástavou ve východočeském regionu (pohlaví, věk, hlavní diagnózy, v přednemocniční péči čas oznámení, datum a místo zástavy, první EKG záznam). Posoudit především počty osob předaných do nemocniční péče a počty osob propuštěných domů. Soubor nemocných a metoda: Do souboru bylo zařazeno pomocí dotazníků ze 24 středisek záchranné zdravotnické služby ve východočeském regionu v období od 1. 4. 2002 do 29. 5. 2004 celkem 660 nemocných (470 mužů, 190 žen) ve věkovém rozmezí od 16 do 97 let (průměr 67 ± 13 let) s mimonemocniční oběhovou zástavou. Výsledky: K oznámení oběhové zástavy došlo nejčastěji mezi 8. a 9. hodinou dopoledne, doma a v prosinci. 522 osobám (79,1 %) byla poskytnuta odborná a 195 osobám (29,6 %) laická kardiopulmonální resuscitace. Na EKG v přednemocniční péči byla nejčastěji zachycena ve 382 případech (57,9 %) asystolie a ve 210 případech (31,8 %) fibrilace komor. Z celého souboru bylo do nemocnice přijato 144 osob (21,8 %). V přednemocniční péči zemřelo na místě 462 osob (70 %) a v průběhu transportu 54 osob (8,2 %). V nemocnici zemřelo 95 osob (14,4 %). Z nemocnice domů bylo propuštěno 35 nemocných (5,3 %) a do jiného zdravotnického zařízení bylo přeloženo 14 nemocných (2,1 %). Z 218 pitvaných osob byla jako hlavní diagnóza uvedena ischemická choroba srdeční ve 185 případech (84,9 %) a akutní srdeční infarkt v 68 případech (31,2 %). Závěr: Výsledky práce ukazují na vysokou letalitu nemocných s mimonemocniční oběhovou zástavou. Domů z hospitalizace bylo propuštěno 5,3 % osob. Vyšší počet asystolií na prvním EKG ovlivňuje zahájení odborné kardiopulmonální resuscitace.

Delirium je častou neuropsychiatrickou komplikací nemocí ve stáří (2, 7). Delirium velmi často komplikuje již přítomnou demenci. Sdělení se zabývá především těmito stavy – delirii nasedajícími na demenci. Ve zdravotnických a sociálních zařízeních pro osoby vysokého věku se delirium vyskytuje dle různých zdrojů v 10 až 44 % (6, 7, 13). Nemocní s chronickým kognitivním deficitem a trpící více chorobami bývají postiženi častěji (11). Je obtížné odlišit delirium od demence s příznaky BPSD (behaviorální a psychologické příznaky demence), zvláště když nemáme k dispozici kvalitní anamnézu a objektivní informace o nynějším onemocnění. Autor uvádí obecné rozdíly umožňující diferenciální diagnostiku demencí a delirií (4), vlastní pozorování výskytu delirií na gerontopsychiatrickém oddělení psychiatrické léčebny, jejich příčiny a možnosti léčby a nakonec kazuistiku s užitím kognitiva – inhibitoru cholinesteráz (ICHE) – v léčbě deliria nasedajícího na demenci.

Mykózy patří mezi významné a závažné infekce, v případě nozokomiálních infekcí jsou mikroskopické houby jako vyvolávající agens zastoupeny až v 12 procentech. Nová antimykotika významně zlepšila výsledky jejich léčby, přesto však mortalita zejména u invazivních mykotických onemocnění zůstává hrozivě vysoká. Článek shrnuje současné trendy diagnostiky a terapie mykotických plicních infekcí.

Diabetes mellitus je chronické ochorenie s kolísavou patologicky zvýšenou hladinou glukózy v krvi. Hyperglykémia je podmienená nedostatkom inzulínu alebo nedostatočným účinkom inzulínu a spôsobuje vznik celého reťazca metabolických porúch (aktivácia polyolovej cesty a pod.). Pacienti s diabetes mellitus sú vystavení riziku vzniku rôznych komplikácií, pričom ich veľká časť je priamo alebo nepriamo spojená s poškodením periférneho a/alebo centrálneho nervového systému. Cieľom predloženej práce je stručné oboznámenie čitateľov so spektrom možných neurologických komplikácií spojených s diabetes mellitus.

Je popsán případ 46leté ženy s chronickou hepatitidou B HBeAg pozitivní, která byla během 10 let postupně léčena glukokortikoidy v kombinaci s azatioprinem, pak famciklovirem, interferonem alfa-2a, alfa-2b a přirozeným interferonem, samotným lamivudinem i v kombinaci s přirozeným interferonem, ale po léčbě jsme pozorovali pouze normalizaci aktivity ALT a negativní HBV DNA v séru, ale po žádném léčebném schématu nenastala sérokonverze HBeAg na anti-HBe. Po dlouhodobé léčbě lamivudinem vznikla mutanta rezistentní na lamivudin a po ukončení léčby nastal relaps hepatitidy. Nakonec jsme podali adefovir dipivoxil v dávce 10 mg/den po dobu 9 měsíců. Po této léčbě jsme pozorovali trvalou biochemickou a virologickou odpověď, ale znovu nedošlo k sérokonverzi HBeAg na anti-HBe. Po ukončení léčby jsme opět zjistili biochemický a virologický relaps hepatitidy.

Jedním z  nežádoucích projevů aplikace antibiotik je zvyšování odolnosti bakterií k jejich účinku. Nedílnou součástí prevence takového vývoje je racionální antibiotická léčba. Nozokomiální infekce močového traktu jsou způsobovány řadou bakteriálních druhů, často s vyšší mírou rezistence k antimikrobním přípravkům. K iniciální antibioterapii jsou vhodné aminopeniciliny, event. s inhibitory bakteriálních β-laktamáz, v kombinaci s aminoglykosidy. Schémata iniciální antibiotické léčby však mají zásadně regionální charakter, vycházející z výsledků lokální bakteriální surveillance.

Intravaskulární ultrazvuk je diagnostická metoda umožňující přímý pohled do nitra koronární tepny a současně vizualizaci cévní stěny. Umožňuje přesné měření lumen tepny i rozměrů aterosklerotického plátu. Angiografie je základní vyšetřovací metodou při hodnocení věnčitých tepen, má však své limitace. Jedná se především o hraniční léze, léze s projasněním, obtížně hodnotitelné léze (ostiální stenózy, kmen levé věnčité tepny) hodnocení nestabilních aterosklerotických plátů. Ve všech těchto případech může IVUS přinést správnou diagnózu. Dalším přínosem intravaskulárního ultrazvuku je upřesnění indikace ke koronárním intervencím (určení hemodynamické významnosti léze, výběr správné velikosti instrumentária), hodnocení efektu po intervenci a diagnóza případných periprocedurálních komplikací. V přehledu je uvedena řada prací zabývajících se koronárními intervencemi vedenými za kontroly intravaskulárního ultrazvuku. Pozornost je věnována rovněž drug eluting stentům. Jsou rovněž popsány základní indikace, kontraindikace a bezpečnost vyšetření intravaskulárním ultrazvukem a základní doporučení, jak vyšetření provádět.

Je shrnut současný pohled na možnosti léčby bipolární poruchy. Odděleně je probrána léčba bipolární deprese, mánie a udržovací léčba bipolární poruchy. Práce shrnuje nejvýznamnější studie. Dále uvádí některé postupy v praxi, které vždy nemusí spočívat na principech medicíny založené na důkazech, a upozorňuje na nezodpovězené otázky týkající se problematiky léčby bipolární poruchy.

Karcinom pankreatu je jedním z nejzhoubnějších maligních onemocnění u člověka a naděje na trvalé vyléčení je i dnes velmi malá. Ačkoliv se v minulých třech desetiletích významně zlepšily možnosti diagnostiky, rozšířily se zkušenosti s chirurgickými výkony v oblasti pankreatu a pokročily možnosti intenzivní perioperační péče, nebylo dosaženo zásadních pokroků v prodloužení kvalitního přežívání nemocných s karcinomem pankreatu.

Praktičtí pediatři se dnes častěji setkávají s potřebou účinně pomáhat rodinám dětí s velmi nízkou porodní hmotností. Tyto děti mohou být postiženy některými patologickými stavy souvisejícími v menší či větší míře s jejich nedonošeností nebo přímo specifickými pro nedonošené. K nejčastějším takovým projevům patří bronchopulmonální dysplazie, apnoické pauzy, anémie, gastroezofageální reflux, zácpa, perzistující tepenná dučej, tříselné kýly, poruchy prospívání a poruchy růstu, dětská mozková obrna, retinopatie nedonošených a další smyslové vady. Znalost možných dlouhodobých následků nedonošenosti umožní je předvídat a včas diagnostikovat.

Leishmanióza, parazitární onemocnění přenášené sáním krve některých druhů hmyzu rodu Phlebotomus, postihuje různé věkové skupiny v závislosti na druhu Leishmania spp., geografické lokalitě, rezervoáru nemoci a imunokompetenci hostitele. Viscerální leishmanióza je nejtěžší forma nemoci, která, není-li léčena, ohrožuje život. Rozsah a projev onemocnění závisí na několika faktorech, mezi které zahrnujeme protilátkovou a na buňky vázanou imunitní odpověď hostitele, virulenci infikujících druhů a velikost parazitární nálože. Intermitentní horečka, splenomegalie, hepatomegalie, zvětšení lymfatických uzlin, trombocytopenie, rychlý úbytek tělesné hmotnosti, anémie, leukopenie a hypergamaglobulinemie jsou nejčastější příznaky viscerální leishmaniózy. Autoři popisují dvě děti s viscerální leishmaniózou diagnostikovanou v České republice. Obě děti byly infikovány v oblasti Středozemního moře několik měsíců před prvními klinickými projevy onemocnění.

V Evropském, respektive Českém lékopise a jejich doplňcích plynule narůstá počet monografií rostlinných drog. Zajímavými, a u nás jen málo známými drogami, které slouží jako vstupní suroviny pro výrobu extraktů jsou Centellae asiaticae herba a Pelargonii radix.

Autor popisuje strategii užití antidepresiv v běžné nepsychiatrické praxi, podává základní vodítka k orientaci v jednotlivých skupinách antidepresiv. Popisuje účinnost i nežádoucí účinky jednotlivých skupina antidepresiv, zdůrazňuje nutnost volby správného antidepresiva, jeho dávky i délky podávání. V závěru se zmiňuje o indikacích k odeslání nemocného ke specialistovi – psychiatrovi.

Komentář k práci Brtko M, Šťásek P, Polanský P, Bis J, Černohorský D, Vojáček J, Červinka P. Primární úspěšnost a střednědobý efekt perkutánní koronární intervence u diabetiků s anamnézou chirurgické revaskularizace myokardu; porovnání s nediabetiky. Interv Akut Kardiol 2005; 4: 142–147.

Druhá generace antipsychotik rozšířila možnosti léčby bipolární poruchy. U většiny antipsychotik druhé generace (AP II) byla v klinických kontrolovaných studiích zjištěna antimanická účinnost v monoterapii nebo v kombinacích se stabilizátory nálady. Antipsychotika druhé generace mají nižší riziko extrapyramidových příznaků a tardivních dyskinéz, s výjimkou risperidonu nezvyšují významně prolaktin a mají příznivý účinek na kognitivní funkce. Výzkumná data dokládají, že AP II mohou být užita jako přídatná terapie nebo jako terapeutická alternativa při léčbě manických stavů. AP II rovněž mají příznivý efekt při léčbě depresivní epizody bipolární poruchy a v průběhu udržovací léčby.