Fulltextové hledání

Práce popisuje kazuistiku oroglandulární formy tularémie se současným záchytem Nocardia sp. v punktátu z uzliny. Shrnuje klinický průběh, problémy se stanovením etiologického agens (sérologický průkaz tularémie a kultivační záchyt nokardií). Zmiňuje terapii kombinací doxycyklinu se streptomycinem a následně cotrimoxazolem. Diskutuje otázku vzniku onemocnění a zvažuje současnou či sekundární infekci nokardiemi.

Psychosomatický přístup je součástí psychodermatologie. Zahrnuje celostní přístup k člověku ve zdraví a nemoci a biopsychosociální jednotu člověka. Mezioborová spolupráce dermatologů, klinických psychologů a psychiatrů je základem pro uplatnění vědeckých poznatků o ultrastruktuře kůže, psychoneuro-endokrino-imunologii, psychofarmakologii a psychoterapii v dermatologické praxi. Psychodermatologická sekce České dermatologické společnosti ČLS JEP, která byla ustavena v roce 2004, si klade za cíl zlepšit dermatovenerologickou péči a kvalitu života kožních pacientů.

Základem indikace správné léčby striktur přední uretry je pečlivá a přesná diagnostika. Dosud používaná retrográdní uretrografie podává pouze informaci o podélné deformaci močové trubice, kterou zobrazuje jako nepravidelnost v kontrastní náplni lumina uretry. Zásadním diagnostickým faktem pro operatéra je určení rozsahu jizvení (spongiofibrózy) a její hranice se zdravou tkání stěny uretry. Cílem práce je zhodnotit přínos extraluminální ultrasonografie pro diagnostiku striktur močové trubice a pro výběr optimálního operačního postupu.

V medicínské praxi jsou často upřednostňovány odborné aspekty péče na úkor etických. Přitom v souvislosti s prudkým rozvojem medicíny etických problémů a dilemat přibývá. Etický přístup lékaře bývá pravidelně pacientem vysoce oceňován. Co je a co není etické v psychoterapii? Článek se zabývá psychoterapeutickým procesem z pohledu čtyř základních etických principů – beneficience, non-maleficience, autonomie a justice.

Článek pohlíží na deprese seniorů jako na závažné interdisciplinární onemocnění, zmiňuje jeho základní etiologické faktory, poukazuje na symptomatologická specifika deprese ve vyšším věku, akcentuje potřebu adekvátní léčby, věnuje se specifickým farmakoterapeutickým aspektům a uvádí nejnovější poznatky o možnostech a limitech léčby antidepresivy.

Foramen ovale patens (PFO) umožňuje paradoxní embolizaci trombů, plynových bublinek a vazoaktivních látek. Vznik pravo-levého zkratu podporuje desaturaci arteriální krve u některých onemocnění. V článku je popsán výčet onemocnění vztahujících se k PFO. Uvádíme současné indikace a intervenční postup při uzávěru PFO.

Autoři předkládají přehledový článek popisující problematiku současné diagnostiky a léčby nádorů pankreatu. Zaměřují se na popis nějčastějších pankreatických nádorů – duktálního adenokarcinomu, nádorů cystických, neuroendokrinních, lymfomů a pankreatických metastáz nádorů jiných lokalizací. Zdůrazňují význam chirurgické léčby, která je s výjimkou lymfomů, považována za jedinou kurativní léčebnou modalitu. Poukazují na výrazně horší prognózu duktálního adenokarcinomu oproti ostatním pankreatickým nádorům. Zdůrazňují nutnost multidisciplinárního přístupu a centralizace péče do specializovaných center s dostatečným personálním a technologickým zázemím.

V posledních letech získávají na popularitě semináře, na nichž jsou prezentovány kazuistické případy. Jejich obliba spočívá v tom, že je popisován konkrétní případ, který se skutečně udál a který se může přihodit v kterékoliv ordinaci, v kterékoliv nemocnici. V rubrice „Jaká je Vaše diagnóza“ bychom rádi demonstrovali zajímavé případy z praxe. Současně bychom chtěli, aby si každý čtenář mohl vyzkoušet „stát u lůžka“ a sám řešit naznačený problém. V odpovědích na položené otázky se potom pokusíme komentovat diagnostický a terapeutický postup. Pokud někdo z Vás řešil ve své praxi, ať již na lůžkovém oddělení nebo v ordinaci, zajímavý případ a chtěl by se o něj podělit i s ostatními, kontaktujte prosím redakci.

Strattera je nový preparát schválený od dubna 2007 pro léčbu dětí s ADHD v České republice. Dosavadní výsledky studií potvrzují, že atomoxetin (Strattera) je srovnatelně účinný s metylfenidátem (Ritalinem) v redukci symptomů u dětí s ADHD. Je známo, že ne všechny děti reagují příznivě na stimulancia a výskyt některých nežádoucích účinků nebo komorbidních poruch omezuje jejich užití. Atomoxetin byl účinný v redukci symptomů ADHD u pacientů s některými komorbidními diagnózami, jako jsou tikové poruchy, úzkostné poruchy, deprese, porucha opozičního vzdoru nebo enuréza. Strattera v dávce jednou nebo dvakrát denně umožňuje dětem vyhnout se stigmatizaci spojené s opakovaným užíváním Ritalinu ve škole. Protože není stimulans, není spojena s rizikem abúzu a drogové závislosti.

Už tradičně se na konci listopadu (28.–29. 11. 2008) v Mikulově konalo Sympozium klinické farmacie René Macha. Hlavními tématy byly racionální terapie u vybraných GIT chorob a klinická farmacie v teorii a praxi. O organizaci akce se podělily Sekce Klinické farmacie ČFS JEP a Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové.

Schizoafektívna porucha je častým a invalidizujúcim ochorením. Napriek tomu, farmakologická liečba tohto ochorenia nebola doteraz dostatočne preskúmaná. Hoci výsledky viacerých štúdií potvrdzujú účinnosť kombinovanej liečby na afektívne alebo negatívne symptómy schizoafektívnej poruchy, výhodou sa zdá byť použitie atypických antipsychotík v monoterapii. V článku sa prezentuje prehľad terapeutických algoritmov používaných v liečbe schizoafektívnej poruchy.

Cíl: prezentovat případ 16letého chlapce, kde byla stanovena funkce a stav parenchymu levé ledviny po jejím střelném poranění a následné záchovné rekonstrukční operaci pomocí statické scintigrafie s 99mTc-DMSA. Materiál a metoda: 16letý chlapec utrpěl střelné poranění hrudníku (vstřel parasternálně vlevo v úrovni levé prsní bradavky a výstřel paravertebrálně vlevo 3 cm pod obloukem žeberním). Zobrazovací metody zjistily průstřel bránice a žaludku, poranění levého laloku jater a sleziny a poranění levé ledviny, která byla prakticky rozpůlena na dvě části. Byla provedena sutura bránice a žaludku, ošetření levého laloku jater, splenektomie a záchovná operace levé ledviny s rekonstrukcí dutého systému. Za několik dní se objevila masivní hematurie, jejíž příčinou bylo pseudoaneuryzma levé, průstřelem lacerované ledviny. Toto pseudoaneuryzma bylo ošetřeno angiograficky, a to selektivní embolizací tkáňovým lepidlem, po které došlo k přerušení hematurie. O pět měsíců později pacient podstoupil statickou scintigrafii ledvin s 99mTc-DMSA s cílem posoudit funkci levé ledviny. Výsledky: scintigrafie zjistila rozsáhlou jizvu na rozhranní střední a horní třetiny levé ledviny v místě lacerace parenchymu střelným poraněním. Ostatní parenchym levé a pravé ledviny byl homogenní. Index korové tubulární funkce a relativní funkce vlevo vykazovaly sníženou hodnotu. Závěr: statická scintigrafie ledvin s 99mTc-DMSA umožnila zjistit rozsah jizvy po střelném poranění levé ledviny a posoudit funkci zbývající části levé ledviny.

Disociační poruchy představují skupinu značně barvitých a příznakově odlišných stavů, které spojuje jejich původ vykládaný hypotetickým mechanizmem disociace. Neúnosné emoce, vzpomínky či myšlenky jsou disociovány od vědomé části psychiky a jsou podkladem pro tvorbu řady psychických a tělesných příznaků. Většina disociativních poruch vzniká pod vlivem zážitku psychického traumatu v dětství nebo v dospělosti. Nejzávažnější průběh a prognózu mají pacienti s psychogenními neepileptickými záchvaty, kteří jsou velmi často léčeni chybně pro epilepsii. Příčinná léčba není známa, psychoterapie má vést ke zlepšení celkové psychické stability, avšak i k  případnému nalezení konkrétního disociovaného materiálu a jeho reintegraci do vědomé části psychiky. Farmakoterapie je cílena na depresivní a úzkostné příznaky těchto pacientů (SSRI) a na poruchy myšlení (atypická antipsychotika).

Autoři předkládají přehled některých novějších poznatků v diagnostice a léčbě bolesti. Základem přístupu zůstává stále vrátková teorie a Loeserovo a Turkovo členění jednotlivých etáží bolesti, do původně jednoduchého schématu však přistupují jak nově poznávané mechanizmy, tak další substance podílející se na modulaci a komplexním prožitku bolesti. V praxi stále přetrvává dualistické dělení na somatické a psychické jevy. Je proto třeba důsledněji prosazovat biopsychosociální model, který umožňuje dualistický pohled překlenout. Mizí rozdíly mezi „tělesnou“ a „psychickou“ bolestí. Současné studie prokazují, že při pozorování bolesti blízké osoby se u empatizující osoby aktivují v mozku stejné struktury – především emoční – jako při bolesti reálné. Vztahy mezi tělesnou a psychickou bolestí jsou obousměrné: byla prokázána účast P-látky na modulaci a prožitku deprese, posttraumatické stresové poruchy a stresu. Psychiatři se setkávají s problematikou bolesti nejčastěji u pacientů se somatoformními poruchami. Autoři v závěru uvádějí přehled stavu příprav chystané revize příštího DSM-V, zejména kapitoly týkající se právě somatoformních poruch.

Patogeneze periorální dermatitidy není známá. Onemocnění se vyskytuje často u mladých žen. Papuly a pustuly na zarudlé a někdy šupinaté kůži jsou na kůži brady a na kůži nazolícních rýh. Někteří autoři předpokládají, že periorální dermatitida je způsobená kožní intolerancí vázanou na konstitučně suchou kůži. Může být vyvoláno pravidelnou aplikací hydratačních krémů. Často předepisovaná lokální antibiotika nejsou příliš účinná.

Cílem práce bylo srovnání objemů a voltáže levé síně (LS) před první ablací a před první opakovanou ablací u pacientů s dlouhotrvající perzistentní fibrilací síní (FS). Metodika: Do souboru bylo zahrnuto 58 pacientů (14 žen, věk 56 ± 9 let). Při prvním výkonu byla použita komplexní ablační strategie zahrnující obkružující léze s izolací plicních žil a lineární léze zasahující i přepážku a přední stěnu LS. Srovnávaly se objemy a voltážové charakteristiky LS získané při elektroanatomickém mapování. Výsledky: Před první opakovanou ablací bylo ve srovnání s výchozím stavem zaznamenáno zmenšení objemu LS ze 169 ± 42 na 137 ±  40 ml (P < 0,001) i zmenšení objemu LS vztaženému k povrchu těla z 81 ± 20 na 65 ± 18 ml/m2 (P < 0,001). Zastoupení LS bodů jevících voltáž < 0,2 mV se zvýšilo ze 32 ± 21 na 46 ± 17 %, zatímco počet bodů jevících voltáž 0,2–1 mV se snížil z 54 ± 15 na 38 ± 10 % (obě P < 0,001). Zastoupení bodů s voltáží > 1 mV a maximální voltáž v oušku LS se nesignifikantně zvýšily ze 14 ± 11 na 16 ± 13 %, respektive ze 4,07 ± 2,3 na 4,54 ± 2,64 mV (P = 0,24, respektive 0,15). Závěr: Po komplexní ablaci dochází v LS k nárůstu zastoupení nízkovoltážových bodů především na zadní stěně LS, kde byla aplikována většina radiofrekvenční energie. Na druhé straně se signifikantně zmenšuje objem LS a v oušku jako hlavní kontraktilní struktuře LS dochází k mírnému zvýšení zastoupení bodů jevících voltáž > 1 mV a k mírnému zvýšení maximální měřené voltáže. Tyto změny mohou naznačovat reverzní strukturální remodelaci v oblasti ouška LS i za situace, kdy po ablaci stále převládá recidivující arytmie.

Strattera je nový preparát schválený od dubna 2007 pro léčbu dětí s ADHD v České republice. Dosavadní výsledky studií potvrzují, že atomoxetin (Strattera) je srovnatelně účinný s metylfenidátem (Ritalinem) v redukci symptomů u dětí s ADHD. Je známo, že ne všechny děti reagují příznivě na stimulancia a výskyt některých nežádoucích účinků nebo komorbidních poruch omezuje jejich užití. Atomoxetin byl účinný v redukci symptomů ADHD u pacientů s některými komorbidními diagnózami, jako jsou tikové poruchy, úzkostné poruchy, deprese, porucha opozičního vzdoru nebo enuréza. Strattera v dávce jednou nebo dvakrát denně umožňuje dětem vyhnout se stigmatizaci spojené s opakovaným užíváním Ritalinu ve škole. Protože není stimulans, není spojena s rizikem abúzu a drogové závislosti.

Článek pohlíží na deprese seniorů jako na závažné interdisciplinární onemocnění, zmiňuje jeho základní etiologické faktory, poukazuje na symptomatologická specifika deprese ve vyšším věku, akcentuje potřebu adekvátní léčby, věnuje se specifickým farmakoterapeutickým aspektům a uvádí nejnovější poznatky o možnostech a limitech léčby antidepresivy.

Chřipka je jedno z nejčastějších infekčních onemocnění. Každý rok je možné označit rokem chřipky. Její dopady postihují v podobě zdravotních potíží nejenom nemocného jedince, ale v sociální oblasti populaci na celém světě. Chřipkové epidemie typické pro zimní měsíce roku jsou známé svou explozivností a typickým šířením. Zpočátku bývá nejvyšší nemocnost mezi dětmi, zvláště pak mezi mladšími školáky. Mortalita této věkové skupiny je extrémně nízká. Tyto nemocné děti pak relativně snadno přenáší onemocnění dále v populaci a infikují zejména vlastní rodiče. Starší část populace je obvykle poslední cílovou skupinou chřipky, ovšem je hlavní rizikovou skupinou co se týče vzniku komplikací a následných úmrtí. Chřipka je onemocnění, které přes znalost původce, klinický obraz po možnosti léčby a prevence stále překvapuje něčím novým. Objevila se postupná adaptace ptačích chřipkových virů na savce, včetně člověka, a došlo již k prvním interhumánním přenosům. Stoupá počet rezistencí na dostupná antivirotika, dosud není zaregistrovaná vakcína proti H5N1 viru a stále probíhá vývoj technologie přípravy možné pandemické vakcíny. Snaha zvýšit imunogenitu vakcín vede k přidávání nových adjuvantů do vakcín nebo používání nových intradermálních cest aplikace. Rozšiřují se indikační skupiny vakcinace, která je již v řadě zemí doporučována jako rutinní i u dětí. Objevily se i nové možnosti v expresní diagnostice chřipky do 30 minut, která se stále více posouvá i do ordinací lékařů prvního kontaktu s minimálními požadavky na materiálové vybavení.

RS je chronické autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, které bez léčby u většiny pacientů vede během 10–20 let k závažné invaliditě. Díky zásadnímu pokroku v diagnostických metodách jsme dnes schopni již zcela na počátku, ve fázi prvního klinicky izolovaného syndromu, vytipovat pacienty ve vysokém riziku vývoje klinicky definitivní RS. U těchto pacientů by měla být zahájena včasná protizánětlivá léčba, která může zásadně změnit nepříznivý průběh onemocnění. Nedílnou spoučástí musí být následný, pečlivý monitoring a u pacientů, kteří neodpovídají na vstupní terapii, je indikováno zesílení či změna protizánětlivé léčby.

Účinek světla na lidskou duši byl znám a používán již před 2 tisíci lety starými Řeky. Moderní rozvoj léčby světlem a objev sezónního afektivního chování byly výrazně ovlivněny odhalením suprese vylučování melatoninu u mužů jasným světlem. Krátce po tomto objevu byla publikována první placebem kontrolovaná studie vlivu léčby světlem na deprese. Dnes se stala léčba světlem nebo fototerapie základem léčby zimního typu sezónních afektivních poruch. Sezónní afektivní porucha (SAD) je typickou manifestací sezónních rysů u lidí. Je charakterizována rekurentními epizodami těžkých depresí následovanými remisemi, které se objevují na sezónním základě. Tento obraz sezónního výskytu a remise se musí objevit v posledních dvou letech po sobě, bez nesezónních epizod během tohoto období. Průzkumy ukazují, že prevalence zimní SAD ve všeobecné populaci je mezi 4–9 %. Až 20 % populace může mít subsyndromální rysy. Frekvence SAD je lehce zvýšená mezi příbuznými nemocných s potvrzenou SAD. Pacienti se SAD často trpí mírnou depresí. Vyskytnou se však také případy s těžkou depresí. Depresivní epizody u pacientů se sezónním výskytem jsou často charakterizované významnou anergií a dalšími atypickými symptomy jako hypersomnie a únava, zvýšená chuť k jídlu a přejídání (zejména touha po uhlovodanech), nárůst hmotnosti, poruchy koncentrace, dráždivost, zvýšená senzitivita a interpersonální problémy. Atypické symptomy spíše než celková tíže depresivních epizod nejlépe předpovídají dobrou odpověď. Terapie jasným světlem byla rovněž z výzkumných důvodů použita u ostatních psychiatrických poruch, ale důkazy o jejím účinku v těchto případech nejsou jednoznačné. Terapie jasným světlem obecně znamená aplikaci viditelného světla alespoň 2500 luxů na úrovni oka. Zpravidla bývá aplikována pomocí světelných boxů. Odpověď na každodenní léčbu zpravidla přichází po 2–4 dnech a významné zlepšení je obvykle dosaženo během 1–2 týdnů.

Stresová inkontinence u žen patří k nejčastějším onemocněním v rutinní urogynekologické praxi. Přehledný článek je rozdělen na 2 části. Autoři informují v 1. části o současných údajích a trendech týkajících se epidemiologie, etiologie, patofyziologie a rizikových faktorech. 2. část je věnována diagnostice, konzervativní a chirurgické léčbě tohoto onemocnění. V článku jsou diskutovány také nejnovější poznatky o možnostech medikamentózní léčby duloxetinem, o možnostech miniinvazivní léčby (slings, TVT – Tension-free Vaginal Tape, TOT – Transobturator Tape, endouretrální implantáty – teflon, kolagen, silikon atd. – Macroplastique®, Durasphere®, Deflux®, Uryx®, Coaptite®, Urodex®) a další léčebné strategie a postupy (gymnastika pánevního dna, estrogeny, elektrostimulace, protetické pomůcky – vaginální konusy, uretrální okluzory, pesary, vložky a hygienické pomůcky, kolposuspenze, umělý svěrač močové trubice atd.).

Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) představuje chronické zánětlivé demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému (CNS) s prevalencí v České Republice 1:1 000. Jedná se o nejčastější neurologickou příčinu invalidity mladých osob (20-40 let) s autoimunitní etiologií, a tím o velmi důležitou oblast oboru neuroimunologie. U zhruba 85 % pacientů začíná onemocnění náhle vzniklou neurologickou symptomatikou, u níž je vyloučena jiná etiologie obtíží, a demyelinizaci podporuje nález na magnetické rezonanci a v mozkomíšním moku. Jedná se o tzv. klinicky izolovaný syndrom (CIS), který z pohledu dnešních poznatků o RS zároveň představuje zcela optimální dobu k zahájení adekvátní imunomodulační léčby. Do dvou let od CIS jsou splněna McDonaldova diagnostická kritéria pro RS u 85 % pacientů, je patrna aktivita zánětu v CNS a hovoříme o relaps-remitentní RS. V přirozeném průběhu RS během 6-10 let dojde u většiny pacientů k vyčerpání rezerv CNS, zánět pozvolna vyhasíná a převažuje ireverzibilní neurodegenerace. V této tzv. sekundárně-progresivní fázi RS již nejsou klinicky zřejmé akutní ataky neurologické symptomatiky, ale dochází k pozvolnému nárůstu neurologického deficitu. U 10 % pacientů onemocnění od začátku probíhá bez zjevných atak s postupnou progresí neurologického postižení - hovoříme o primárně-progresivní RS. Maximum našich současných léčebných možností, včetně řady nových perspektivních preparátů, patří do skupiny léků imunosupresivních a imunomodulačních. Zcela však chybí neuroprotektivní léčba, proto musí být naše léčebné úsilí zaměřeno na včasné zahájení protizánětlivé léčby, optimálně ve stadiu CIS, s cílem oddálit ireverzibilní neurodegeneraci a invaliditu pacienta.

Selektivní katetrizační ablace fibrilace síní je moderní léčebná metoda, která účinně brání recidivám fibrilace síní. Tento výkon je však spojen s řadou potenciálně závažných komplikací, z nichž některé jsou specifické pouze pro tento typ ablace. Náš přehled uvádí výčet nejdůležitějších komplikací selektivní ablace fibrilace síní, možnosti jejich diagnostiky, prevence a léčby. Mezi nejzávažnější komplikace patří: srdeční tamponáda, hemotorax, embolické komplikace, stenóza plicních žil, atrio-ezofageální píštěl, paréza n. frenikus a vznik pravidelných síňových tachykardií po ablaci. V prevenci vzniku těchto komplikací hrají zásadní roli zkušenosti s prováděním těchto výkonů a použití moderních zobrazovacích a mapovacích systémů.

Cíl: prezentovat případ 16letého chlapce, kde byla stanovena funkce a stav parenchymu levé ledviny po jejím střelném poranění a následné záchovné rekonstrukční operaci pomocí statické scintigrafie s 99mTc-DMSA. Materiál a metoda: 16letý chlapec utrpěl střelné poranění hrudníku (vstřel parasternálně vlevo v úrovni levé prsní bradavky a výstřel paravertebrálně vlevo 3 cm pod obloukem žeberním). Zobrazovací metody zjistily průstřel bránice a žaludku, poranění levého laloku jater a sleziny a poranění levé ledviny, která byla prakticky rozpůlena na dvě části. Byla provedena sutura bránice a žaludku, ošetření levého laloku jater, splenektomie a záchovná operace levé ledviny s rekonstrukcí dutého systému. Za několik dní se objevila masivní hematurie, jejíž příčinou bylo pseudoaneuryzma levé, průstřelem lacerované ledviny. Toto pseudoaneuryzma bylo ošetřeno angiograficky, a to selektivní embolizací tkáňovým lepidlem, po které došlo k přerušení hematurie. O pět měsíců později pacient podstoupil statickou scintigrafii ledvin s 99mTc-DMSA s cílem posoudit funkci levé ledviny. Výsledky: scintigrafie zjistila rozsáhlou jizvu na rozhraní střední a horní třetiny levé ledviny v místě lacerace parenchymu střelným poraněním. Ostatní parenchym levé a pravé ledviny byl homogenní. Index korové tubulární funkce a relativní funkce vlevo vykazovaly sníženou hodnotu.

V úvodu článku jsou shrnuty faktory, které v průběhu procesu stárnutí negativně ovlivňují přijem potravy z hlediska kvalitativního i kvantitativního. Je zdůrazněn význam zastoupení proteinů ve stravě, role dentice a poruch polykání, pozornost je věnována problematice atrofické gastritidy a poškození žaludeční sliznice na podkladě abúzu analgetik-antirevmatik. Autoři připomínají jeden z faktorů daných zvyšujícím se věkem, a sice vliv změn prokrvení trávicího traktu při pokročilé ateroskleróze ve smyslu zhoršení absorpce a vývoje ischemické kolitidy, divertikulózy a poruch motility. Dále je v článku věnovaná pozornost vzájemnému vztahu příjmu energie, složení přijímané potravy a tělesného pohybu ve vztahu k rozvoji např. metabolického syndromu, rozebírán je také význam jednotlivých složek potravy – vitaminů a mikronutrientů. Dosud poněkud přehlíženou oblastí je vliv sociálních, ale i náboženských faktorů. V části zabývající se diagnostikou poruch výživy jsou připomenuty testy a laboratorní metody, které jsou sice známy již relativně dlouhou dobu, nejsou však dosud dostatečně rutinně používány. V závěru článku jsou navržena některá opatření pro řešení neuspokojivé situace ve výživě seniorů.

Diabetická nefropatie (DN) dnes ve vyspělých zemích představuje hlavní příčinu vzniku chronického selhání ledvin. Ve svém přirozeném průběhu přechází DN od incipientní nefropatie s mikroalbuminurií do stadia manifestní nefropatie s proteinurií, hypertenzí a postupně narůstající renální insuficiencí. Při rozvoji DN dochází u nemocných obvykle také ke zhoršení metabolického vyrovnání diabetu a urychlení vývoje dalších mikrovaskulárních komplikací včetně diabetické retinopatie a neuropatie. Postižení ledvin je i významným rizikovým faktorem pro vznik aterosklerotických komplikací, které jsou odpovědné za vysokou mortalitu nemocných s DN. Klíčovými preventivně-léčebnými postupy u diabetické nefropatie jsou udržování optimální metabolické kompenzace a intenzivní léčba hypertenze s použitím inhibitorů systému renin-angiotenzin (ACE-inhibitory nebo AT-1 blokátory). V péči o nemocné s DN se osvědčuje aktivní multifaktoriální intervence se zaměřením na hlavní ovlivnitelné rizikové činitele vaskulárních komplikací.