Fulltextové hledání

Mitrální regurgitace patří mezi nejčastější získané chlopenní vady v dospělosti ve vyspělých zemích. Z hlediska etiologie dělíme mitrální regurgitaci na vadu primární a vadu sekundární. Patofyziologicky je jedná o nerovnováhu mezi silami tažnými a zavíracími. Regurgitační tok krve z levé komory do levé síně má za následek cyklické objemové přetěžování levé komory. Velikost mitrální regurgitace je závislá na preloadu, afterloadu a srdečním výdeji. Nejprve dochází k excentrické hypertrofii levé komory, zvětšení end­‑diastolického objemu a následně i end­‑systolického objemu, EF LK klesá. Nejčastější sekundární vadou je ischemická mitrální regurgitace.

Cíl: Naším cílem bylo zhodnotit vliv precipitujících faktorů a známek akutního srdečního selhání na délku hospitalizace podle jednotlivých podskupin ejekční frakce (EF). Metodika: Provedli jsme retrospektivní studii u pacientů s akutním srdečním selháním hospitalizovaných v roce 2017 na kardioangiologické klinice. Nejčastější precipitanty a známky byly zařazeny do multivariantní analýzy za účelem posouzení jejich souvislosti s délkou hospitalizace. Výsledky: Do studie jsme zařadili 376 pacientů s mediánem délky hospitalizace 11 dní. Z těchto pacientů mělo 198 sníženou, 58 mírně sníženou a 120 zachovalou EF. V případě snížené EF byl s delší hospitalizací spojen periferní edém (OR 1,97, CI 1,02–3,78) a plicní kongesce (OR 2,72, CI 1,38–5,34). Naproti tomu mimoplicní infekce (OR 50,57, CI 2,82–906,84) a progrese srdečního selhání (OR 15,33, CI 1,25–188,53) byly spojené s delší hospitalizací v případě mírně snížené EF a akutní plicní onemocnění souviselo s delší hospitalizací u pacientů s mírně sníženou (OR 10,77, CI 1,07–108,81) a zachovalou (OR 3,96, CI 1,05–14,99) EF. Závěr: Precipitující faktory a známky srdečního selhání mají u pacientů se sníženou, mírně sníženou nebo zachovalou EF rozdílný vliv na délku hospitalizace.

Sekundárně­‑progresivní roztroušená skleróza (SP­‑RS) představuje celosvětově druhou nejčastější formu RS. Zatímco pro relaps­‑remitentní RS máme k dispozici několik schválených léčiv modifikujících průběh choroby, efektivní lék pro SP­‑RS na trhu dlouho chyběl. Siponimod, selektivní modulátor sfingosin-1-fosfátových receptorů, je prvním perorálním přípravkem schváleným k léčbě SP­‑RS, u kterého bylo v klinické studii fáze III prokázáno zpomalení klinicky potvrzené progrese. Magnetická rezonance (MRI) má zásadní význam jak pro diagnostiku RS, tak i pro monitoraci průběhu nemoci. Data z probíhající otevřené extenze registrační studie potvrzují pozitivní efekt siponimodu na parametry MRI a zdůrazňují důležitost časného zahájení specifické terapie.

Schválení siponimodu jako prvního léku pro pacienty se sekundárně progresivní (SP) roztroušenou sklerózou (RS) v České republice znamená posun v terapii této formy RS. Nová léčebná možnost však s sebou přináší větší důraz na včasné určení přechodu z relaps-remitentní do sekundárně progresivní formy a u pacientů v sekundární progresi rozpoznání lépe léčebně ovlivnitelné aktivní formy. Jelikož neexistuje validovaný biomarker, který by relaps-remitentní (RS) a sekundárně progresivní formy od sebe rozlišil, a přechod v sekundární progresi je pozvolný děj, je důležité znát typický profil pacienta se SP formou. Cílem článku je přiblížit známé rizikové faktory rozvoje, příznaky a diagnostická kritéria, pomocné markery a prognostické skórovací systémy SP RS. Zároveň je naší snahou poskytnout stručné shrnutí současných léčebných možností pro tuto diagnózu.

Dôležitou potrebou každého jedinca je jeho spirituálna oblasť. Ide o viacrozmernú a zložitú oblasť, ktorá prispieva k zvládaniu závažných ochorení, ako je napríklad rakovina. V prípadoch ochorenia žien s rakovinou prsníka zároveň napomáha pri udržiavaní nádeje a zvládaní príznakov ochorenia, nájdení cesty k sebe samej, ale aj pri vysporiadaní sa s náročnou liečbou. V nami realizovanom výskume sa prostredníctvom dvoch štandardizovaných dotazníkov FACT-B a FACIT-SP preukázalo, že sa odráža na kvalite života týchto pacientok, a to vo všetkých jej dimenziách. Zároveň bolo identifikované, že pacientky s diagnózou karcinóm prsníka na Slovensku vykazujú vysokú mieru spirituality. Na základe výsledkov možno tvrdiť, že podporou ich spirituálnych potrieb je možné zvýšiť aj kvalitu života.

V následujícím textu jsou podrobně popsány informace týkající se současné farma­koterapie OAB (overactive bladder), přehled jednotlivých anticholinergik, jejich vlastností, nežádoucích účinků, přehled možných kombinací léčivých látek. Zvláštní postavení zaujímá léčba OAB ve stáří, z důvodu častých komorbidit a polypragmazie je vhodné podávat antimuskarinika s vyšší tkáňovou selektivitou, nepřestupující přes hematoencefalickou bariéru. Dále jsou popsány kromě farmakologické léčby i další moderní terapeutické možnosti, například aplikace botulinumtoxinu, neurostimulace/modulace a současný pohled na budoucí vývoj a možnosti léčby OAB.

Sclerosis multiplex (SM) je heterogénne ochorenie z hľadiska jej priebehu a prognózy. Sekundárne progresívna (SP) forma SM sa stanovuje retrospektívne, na základe prítomnosti postupnej progresie zneschopnenia, nezávisle od relapsov, po iniciálnom relapsujúcom priebehu. V klinickej praxi dochádza často k oneskoreniu stanovenia SP formy, nakoľko chýbali všeobecne akceptované diagnostické kritériá a biomarkery SP formy. Práca sa zaoberá prehľadom nových definícií tejto formy ochorenia, súčasnými aj perspektívnymi možnosťami jej liečby.

Případ popisuje 90letou pacientku s námahovou dušností funkční klasifikace NYHA III po chirurgické náhradě aortální chlopně bezešvou bioprotézou Sorin Perceval S v roce 2014 s poměrně časnou (za 6 let), vysoce významnou (AVA 0,3 cm²) a vysoce symptomatickou degenerací bioprotézy s těžkou depresí systolické funkce levé komory s ejekční frakcí (EF LK) 25 %. Pacientka podstoupila v kardiocentru transkatétrovou implantaci aortální chlopně Valve­‑in­‑Valve (TAVI ViV) s použitím chlopně CoreValve Evolute R o průměru 23 mm s časně optimálními tonometrickými, angiografickými, echokardiografickými a klinickými výsledky. Zákrok a následná hospitalizace proběhly bez větších komplikací. Příznivý průběh přetrvával i po 18 měsících klinického sledování.

Gén BRAF je protoonkogén lokalizovaný na chromozóme 7, ktorého varianty (najmä v pozícii V600) sú významne zahrnuté v karcinogenéze melanómu kože, ale aj iných malignít u ľudí. Vyskytujú sa v 8 % všetkých solídnych nádorov a približne v 40-50 % prípadov melanómov kože. Pacienti s melanómami s variantom v géne BRAF majú horšiu prognózu a odlišujú sa od BRAF wild-type foriem viacerými znakmi. Základom úspešnej cielenej liečby pacientov s pokročilým melanómom s variantom v géne BRAF je kombinácia špecifických BRAF a MEK inhibítorov. V našej práci sme hodnotili 60 primárnych melanómov kože od 59 pacientov, u ktorých sme detegovali variant v géne BRAF PCR metódou v nádorovom tkanive fixovaným vo formalíne a zaliatym do parafínových bločkov. Variant v géne BRAF sme potvrdili v 21 prípadoch (35,0 %). Najčastejšie sa vyskytoval pri superficiálne sa šíriacom melanóme, pri melanómoch lokalizovaných na trupe resp. na koži intermitentne exponovanej slnečnému žiareniu a u mladších osôb do 50 rokov. Naše pozorovania vo všeobecnosti zodpovedajú literárnym údajom týkajúcich sa prevalencie variantov a ich asociácie s niektorými klinicko-patologickými parametrami ochorenia. Súčasné perspektívy sa zameriavajú najmä na prekonanie rezistencie na cielenú liečbu, pochopenie rozdielov odlišného vplyvu jednotlivých typov variantov v géne BRAF na aktivitu kináz a citlivosť inhibítorov a optimalizáciu terapie v personalizovanej medicíne.

Přehledový článek nabízí aktuální doporučené postupy v záchytu karcinomu prostaty s přihlédnutím k lokálním specifikům. Zahrnuta jsou témata zahájení diagnostiky, screeningu, využití zobrazovacích metod a indikace a provedení biopsie prostaty. Článek vychází z platných doporučených postupů Evropské urologické asociace.

Onkologická léčba a samotné onemocnění mohou významně ovlivnit sexualitu pacientů, a to jak v oblasti fyziologických funkcí, tak v psychické a vztahové rovině. Mezi nejčastější problémy patří sexuální dysfunkce, změny v sebepojetí a partnerské dynamice. Přestože sexualita zůstává důležitou součástí kvality života onkologických pacientů, je často opomíjena v rámci komplexní onkologické péče. Cílem onkosexuologie je identifikovat a řešit tyto obtíže prostřednictvím multidisciplinárního přístupu, zahrnujícího edukaci, psychologickou podporu, farmakoterapii a partnerskou terapii. Dostupnost informací a otevřená komunikace mezi pacientem, jeho partnerem a zdravotníky jsou klíčové pro úspěšné zvládání těchto výzev.

Autoři popisují 16letého chlapce s týdenní anamnézou vysokých teplot a bolestí pravé kyčle. Byl hospitalizován v oblastní dětské nemocnici, kde se rozvíjí septický stav se známkami diseminované intravaskulární koagulace. Pomocí zobrazovacích metod byla nalezena tekutina v malé pánvi, levostranný zánět plic s výpotkem a absces sleziny. Pro rozvoj ARDS byl přeložen na dětskou kliniku. Mikrobiologická kultivace krve prokázala přítomnost Peptostreptococcus sp. a kultivace purulentního výpotku z pravého kyčelního kloubu Staphylococcus aureus. Antibiotická léčba, které respektovala citlivost vykultivovaných bakterií, vedla k vyléčení sepse, pleuropneumonie, hnisavého zánětu levé kyčle i abscesu sleziny.

Smrt mozku definujeme jako stav po katastrofálním poškození mozku s trvalou nevratnou ztrátou všech funkcí celého mozku, včetně kmene. Stanovení diagnózy je založeno na klinickém vyšetření, kdy je zcela nepřípustná falešná negativita jednotlivých testů, které podporují ireverzibilní postižení mozkového kmene od mesencefala (fotoreakce) přes pons Varoli (korneální, okulocefalický reflex a algické podráždění v obličeji) až po prodlouženou míchu (dávivý a kašlací reflex). V současné době není jasně stanovena metodika provedení jednotlivých vyšetření. Tento článek pojednává o základním klinickém vyšetření při stanovení smrti mozku a apnoickém testu. Součástí publikace je rovněž soubor videí, která ukazují pozitivní nález při stanovení smrti mozku (čili areflexii) a nález, který není kompatibilní se smrtí mozku (přítomnost normální odpovědi).

Infekce močových cest (IMC) u dětí jsou častým důvodem návštěv pediatrických ambulancí i hospitalizací. Děti s recidivujícími IMC mají vyšší riziko poškození ledvin, zejména při souběhu s vezikoureterálním refluxem. Prevence zahrnuje soubor opatření, kterými snižujeme počet recidiv, a tím i riziko renální insuficience. Vzhledem ke stoupající farmakologické rezistenci bakterií nabývají na významu nefarmakologická opatření.

Zaznělo na 22. kongrese Medicíny pro praxi v Praze, 31. října 2025. Zpracováno na základě přednášky MUDr. Márie Vyskočilové Interní kardiologická klinika LF MU FN Brno

Nemelanomové kožní nádory (non-melanoma skin cancer, NMSC) představují nejčastější malignity diagnostikované v rozvinutých zemích, přičemž jejich incidence celosvětově stále roste. Tento přehledový článek shrnuje hlavní typy NMSC - bazocelulární karcinom, spinocelulární karcinom a karcinom Merkelových buněk se zaměřením na jejich epidemiologii, rizikové faktory, diagnostiku, léčbu a možnosti prevence. Zvláštní pozornost je věnována strategii primární a sekundární prevence včetně současného výzkumu v oblasti chemoprevence (např. nikotinamid, vitamin D, celekoxib). Dále článek diskutuje význam včasné detekce, chirurgické i nechirurgické terapeutické přístupy a nové trendy v systémové léčbě pokročilých nebo recidivujících forem. Text upozorňuje na rostoucí potřebu edukace veřejnosti a multidisciplinární přístup ke zlepšení výsledků léčby a prevence těchto častých onemocnění.