Fulltextové hledání

Podle nově dostupných dat se zdá, že incidence infekční endokarditidy (IE) stále mírně roste, a to až k 15 případům na 100 000 obyvatel. Pro stále extrémně vysokou četnost komplikací a úmrtnost vyžaduje diagnostika a léčba infekční endokarditidy (IE) komplexní multidisciplinární přístup, proto je úloha "Endocarditis týmu" stěžejní. Nezastupitelnou roli má v diagnostice IE výpočetní tomografie (CT), magnetická rezonance (MR) a nukleární zobrazovací metody (18-FDG PET/CT a SPECT). Všechny tyto zobrazovací metody jsou součástí modifikovaných kritérií pro diagnostiku IE. Kultivačně­‑negativní endokarditida (KNE) je zodpovědná za stále se zvětšující skupinu pacientů léčených s diagnózou IE. V české populaci byla dokumentována až v 25,5 % všech případů. IE srdečních implantabilních systémů je spojena s významnou mortalitou, morbiditou a finanční zátěží. V souvislosti s exponenciálním růstem perkutánních intervenčních výkonů, obzvláště pak transkatétrové implantace aortální chlopně (TAVI), jsme také svědky významného nárůstu TAVI­‑IE, jejíž léčba je náročná a spojená s mortalitou až 36 %. Klinická studie POET změnila pohled na dosavadní paradigma antibiotické (ATB) léčby IE, jelikož prokázala, že po počáteční intravenózní fázi může až 25 % pacientů dokončit léčbu pomocí perorální ATB terapie v domácím prostředí. Význam časného operačního výkonu na přežívání pacientů je nesporný, neprovedení operace u pacientů, kteří splňují indikační kritéria k jejímu provedení, představuje nezávislý prediktor celkové mortality.

Pacienti s onemocněním diabetes mellitus nejsou v urologické ambulanci výjimeční. Jsou vyšetřováni s projevy běžných urologických onemocnění stejně jako pacienti bez diabetu. Ale také s komplikacemi v oblasti močových cest nebo pohlavních orgánů, které jsou specifické pro diabetického pacienta. Tyto komplikace probíhají nepoznaně delší dobu, mnohdy oligosymptomaticky. Často bývají pro pacienty život ohrožující. Vlastní léčba těchto onemocnění nespočívá jen ve stabilizaci urologického problému, ale i v nastavení a úpravě léčby diabetu. Dá se říct, že diabetes zvyšuje rizikovost urologických obtíží, a naopak urologické obtíže (zejména záněty) mohou vést k dekompenzaci diabetu pacienta.

Technický pokrok modernej medicíny dnes umožňuje vizualizáciu cievnych abnormalít mozgového riečiska aj štandardne realizovanými zobrazovacími vyšetreniami. Tieto cievne anomálie vykazujú širokú variabilitu vzhľadom na ich klinický význam - a to od asymptomatických, často náhodných nálezov až po vznik invalidizujúcich neurologických stavov v podobe cievnej mozgovej príhody ischemickej či hemoragickej. Spoznanie detailnej vaskulárnej anatómie a patológie u konkrétneho pacienta je dôležité pri plánovaní a realizácii intervenčných endovaskulárnych, angiochirurgických alebo neurochirurgických výkonov. Cieľom tohto článku je prostredníctvom kazuistiky priblížiť jednu z mnohých cievnych abnormalít "prednej" cirkulácie.

Doporučení jednotlivých odborných autorit jak sledovat zobrazovacími metodami pacienty po operaci pro karcinom ledviny se liší. Přes rámcovou shodu na nutnosti individualizace dle míry rizika konkrétního pacienta ani metody stratifikace rizika nejsou jednotné. Výsledné schéma sledování je v praxi vždy průsečíkem potřeby zachytit relaps onemocnění v časném stadiu, minimalizace radiační zátěže pro pacienta a dostupnosti dané vyšetřovací modality. Z většiny doporučení lze vyčíst, že první tři roky po operaci by mělo probíhat sledování pomocí CT hrudníku a břicha nejméně jednou za rok, v dalších letech lze zejména u skupiny s nízkým rizikem frekvenci vyšetření snížit.

Bezstehová "sutureless" aortální bioprotéza implantovaná chirurgickou cestou v izolovaném výkonu je již ověřenou alternativou klasické, stehem fixované bioprotézy (1). Přináší benefity v podobě zkrácení doby mimotělního oběhu a snižuje riziko vyšších pooperačních gradientů u pacientů s malými rozměry aortálního kořene (1). Její využití v kombinovaných chlopenních výkonech je podpořeno pouze analýzami na menších souborech. Mezi lety 2015 až 2020 jsme u vybraných pacientů provedli 11 kombinovaných chlopenních výkonů s využitím bezstehové chlopně v aortální pozici, z toho v sedmi výkonech se jednalo o kombinaci s náhradou či plastikou mitrální chlopně a ve třech výkonech se jednalo o kombinaci operace dvou chlopní (aortální a mitrální) s provedením aortokoronárního bypassu. Průměrné logistické EUROSCORE pacientů bylo 17 ± 7,68. Průměrná délka mimotělního oběhu byla 101 minut a doba v srdeční zástavě 74 ± 11,8 minut. Korekce chlopenních vad měla příznivý hemodynamický efekt ve všech provedených výkonech, v jednom případě po provedené mitrální plastice perzistovala středně významná regurgitace. U žádného pacienta nebyla přítomna "interference" aortální a mitrální protézy, ani nebyl implantován trvalý kardiostimulátor. Pouze jeden pacient, který již před výkonem vykazoval celkově těžký stav s vysokým operačním rizikem, zemřel v časné pooperační fázi.

Preparáty pro imunoglobulinovou substituční léčbu slouží k náhradě nedostatečné tvorby opsonizačních a neutralizačních protilátek proti široké škále patogenů u pacientů s vrozenými nebo získanými poruchami tvorby protilátek. Mezi základní způsoby aplikace patří intravenózní, konvenční subkutánní a nejnověji také subkutánní podání facilitované hyaluronidázou (fSCIG). Podkožní aplikace tohoto enzymu v úvodu léčby umožní dočasně rozmělnit extracelulární matrix, a tím pádem aplikovat objem normálního lidského imunoglobulinu v dávce a intervalu podání jako při intravenózní aplikaci (0,4-0,8 g/kg/měsíc jednou za 2-4 týdny). Biologická dostupnost fSCIG léčby se pohybuje kolem 93 % a je vyšší než při konvenčním subkutánním podávání. Většinou dochází k aplikaci do 1-2 míst. Maximální doporučená rychlost podávání je 300 ml/h. Mezi nejčastější nežádoucí účinky léčby patří lokální reakce charakteru bolesti či dyskomfortu v místě vpichu, svědění, zarudnutí nebo otok. Specifickým problémem fSCIG léčby je možná tvorba protilátek proti hyaluronidáze, které však nejsou neutralizační a jejich přítomnost nekoreluje s výskytem nežádoucích reakcí. Základní výhodou fSCIG léčby je subkutánní podávání v delším časovém intervalu v domácím prostředí.

Je prezentovaná kazuistika ženy, u které se v 71 letech objevily zrakové halucinace. Ambulantní psychiatr diagnostikoval organickou halucinózu a bez dalšího pátrání po příčině nasadil antipsychotikum. Stav pacientky se zhoršoval, objevila se deliria, progredovaly psychotické příznaky a poruchy chování, rozvinula se demence, imobilita. Pacientka zemřela dvacet měsíců od prvních klinických příznaků. Neuropatologické vyšetření diagnostikovalo komplexní kombinované postižení mozku s dominujícím obrazem demence s Lewyho tělísky.

Syndróm GLUT1 deficiencie je zriedkavé neurometabolické ochorenie mozgu vznikajúce pri poruche transportu glukózy cez hematoencefalickú bariéru. Keďže mozog je takmer úplne závislý od dodávky glukózy ako hlavného zdroja energie a GLUT1 je hlavným transportérom glukózy cez hematoencefalickú bariéru, klasický typ ochorenia sa prejavuje závažnými dôsledkami neuroglykopénie: včasnou neurovývojovou encefalopatiou s epileptickými záchvatmi, získanou mikrocefáliou, kognitívnym deficitom a rozličnými perzistentnými alebo paroxyzmálnymi motorickými (často komplexnými) prejavmi, ako je ataxia, spasticita alebo dystónia. Najdôležitejším diagnostickým krokom je dôkaz hypoglykorachie (menej ako 2,2 mmol/l) v likvore a zníženého pomeru glukózy likvor/sérum (väčšinou menej než 0,4). Definitívnu diagnózu však prináša molekulárne genetické vyšetrenie SLC2A1 génu. Najúčinnejšou formou liečby je ketogénna diéta, pri ktorej sa utilizujú mastné kyseliny ako náhradný zdroj energie pre mozog. Z hľadiska prognózy je však kritickým včasné rozpoznanie ochorenia a tým včasné zavedenie ketogénnej diéty.

Kalprotektin se nachází v tělesných tekutinách v koncentracích odpovídajících stupni zánětu. Ve stolici je jeho hladina 6× vyšší než v krvi. Fekální kalprotektin je obrazem intenzity střevního zánětu.

Infekce patří mezi hlavní komplikace po transplantaci ledviny se zásadním dopadem na přežití štěpů i pacientů. Infekční komplikace vznikají jako důsledek vztahu mezi expozicí patogenu, stavu imunitního systému, úrovní imunosupresivní terapie a komorbidit pacienta. Prevence, diagnostika a adekvátní terapie jsou klíčové pro zlepšení výsledků transplantace.

Bolest je nepříjemný senzorický, emoční a mentální prožitek doprovázený psychickými či vegetativními reakcemi a změnou chování. Proto je nutné bolest efektivně léčit nefarmakologickými i farmakologickými postupy. Farmakoterapie v dětském věku má řadu zvláštností, v následujícím článku stručně shrneme možnosti farmakologické léčby u dětí, používaná neopioidní a opioidní analgetika, jejich vlastnosti a dávkování vybraných perorálních analgetik.

Výskyt střevních parazitů se v populaci, dle Informačního systému infekčních nemocí, snižuje. Záchyt je ovlivněn správností odběru stolice a metodou, kterou je vzorek vyšetřován. Na základě molekulárně biologické (PCR) diagnostiky vzorků stolic u 200 dětí jsme ukázali, že prevalence parazitóz je vyšší, než popisují dostupná data. Klinické symptomy a pozitivita výsledků v naší studii nekorelují. Eradikaci asymptomatických jedinců je třeba vždy zvážit, vzhledem k objevujícím se důkazům, že existuje nepřímá úměra mezi prevalencí střevních parazitóz a výskytem alergií, autoimunit, Crohnovy nemoci aj., stejně jako k nejasné patogenitě daných mikroorganismů.

Článek seznamuje čtenáře se změnami v oblasti nemocenského pojištění v roce 2022, které se týkají čerpání dlouhodobého ošetřovného, a s vybranými povinnostmi ošetřujících a posudkových lékařů v rámci dočasné pracovní neschopnosti. Autoři se zaměřili především na problematiku prodlužování jednoroční podpůrčí doby a v závěru navrhují úpravu délky trvání dočasné pracovní neschopnosti na 52 týdnů, obdobně jako je tomu na Slovensku.

Autoři podávají přehled posledních studií hodnotících použití frakční průtokové rezervy pro léčbu pacientů se stabilními formami ischemické choroby srdeční a rovněž s akutním koronárním syndromem. Cílem sdělení je komentář k výsledkům těchto studií a jejich možný dopad na rutinní klinickou praxi.

Úvod: Psoriáza (lupénka) patří mezi chronická onemocnění s řadou významných komorbidit a často s velmi výrazným dopadem na kvalitu života pacientů. V poslední době vstoupilo na trh poměrně velké množství přípravků biologické léčby s výrazným účinkem, oproti systémové konvenční léčbě jsou ale také výrazně dražší. V kontextu publikovaného dlouhého období nedostatečné léčby pacientů s psoriázou v ČR, systému zdravotní péče a limitovaných nákladů centrových léčiv je nutno již na úrovni poskytovatele této zdravotní péče vynaložit co nejvyšší úsilí efektivního vynaložení finančních prostředků a zprostředkování vysoce účinné léčby co nejvyššímu počtu pacientů. Metoda: Při modelově nastavené výši jednotkových cen balení přípravků dle maximálních úhrad v ČR v roce 2021, fiktivně nastavené výši bonusů jen u dvou vybraných přípravků (jedná se o modelový příklad neodrážející reálný stav obchodní politiky ve FN Olomouc) a podmínek úhrad přípravků biologické léčby psoriázy v ČR v roce 2021 byla provedena analýza nákladové efektivity (CEA) ve vybraném parametru účinnosti PASI 100. Analýza byla provedena a zpracována interaktivním způsobem v softwaru Excel do grafické podoby výstupů zejména v podobě forest plot grafů (v parametrech CER a ICER) a ve dvourozměrném grafu (náklady vs. účinnost) s vyznačením linií efektivnosti. Výsledky: Rozdíly v nákladové efektivitě jednotlivých přípravků dle bodových hodnot parametrů CER a ICER jsou až několikanásobné. Při zohlednění 95 % intervalů spolehlivosti jsou některé rozdíly mezi přípravky i statisticky významné. Při nákladově nejefektivnější posloupnosti léčby na postupně účinnější přípravek u jednoho pacienta během indukční doby léčby můžeme na základě takto ušetřených nákladů nově zahájit indukční léčbu méně účinným biologikem u dvou pacientů navíc než při použití v pořadí druhé nákladově efektivní posloupnosti eskalace léčby. Závěr: Analýza nákladové efektivity (CEA) biologických léčiv v léčbě psoriázy na úrovni poskytovatele zdravotních služeb má velký potenciál při úsilí maximálně zefektivnit léčbu při limitovaných finančních prostředcích či při úsilí zprostředkovat při stejných limitacích účinnou léčbu dalším pacientům navíc.

Vasektomie je běžnou metodou sterilizace mužů. Celosvětově je však méně populární než podvazy vejcovodů u žen. Vasektomie je také možnou příčinou soudních sporů souvisejících s jejími komplikacemi. Tento článek shrnuje časné a pozdní komplikace tohoto chirurgického výkonu.

Psychogenní erektilní dysfunkce představuje 20 % všech případů poruchy erekce. Nutno zdůraznit, že i organická erektilní dysfunkce je velmi často komplikována psychologickými faktory, které vedou k fixaci poruchy. Patří k nim strach, deprese, anticipační tenze (úzkost z očekávání selhání erekce), osobnostní rysy a konflikty v partnerském vztahu - partnerský sexuální nesoulad. Za primární psychogenní erektilní dysfunkci označujeme neschopnost dosáhnout a udržet ztopoření dostatečné rigidity k realizaci uspokojivého sexuálního styku, pokud jsme komplexním andrologickým vyšetřením vyloučili organickou příčinu. Prvním krokem je edukace a racionální psychoterapie, spočívající v objasnění fyziologie erekce a patofyziologie erektilní dysfunkce, podpoře sebedůvěry a podání informace o terapeutických postupech. Trénink sexuálních dovedností, komunikace, manželská terapie a psychosexuální výchova jsou pilíře léčby. Kognitivně-behaviorální psychoterapie jako kombinovaný psychologický přístup spolu s použitím inhibitorů PDE5 přináší maximální terapeutický efekt.

Článek se věnuje preventivním a neintervenčním léčebným postupům u choroby periferních tepen dolních končetin: fyzikálnímu tréninku, ovlivnění rizikových faktorů, jako je kouření, a vhodné terapii diabetu, hyperlipidemie a hypertenze, antiagregační (popřípadě antikoagulační) terapii, použítí vazoaktivních léků, a také názorům na terapeutickou angiogenezi (buněčnou a genovou terapii).

Radioterapie je základní léčebnou modalitou v terapii jak časného stadia, tak lokálně pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC), může však být velice technicky náročným procesem díky blízkosti kritických orgánů. Použití protonové terapie otevírá možnosti využití fyzikální výhody charakteristického Braggova peaku, který umožňuje navýšit dávku do cílového objemu při významnějším šetření normální okolní tkáně a tím v konečném důsledku i zvýšení lokální kontroly a celkového přežití při zachování kvality života redukcí toxicity související s léčbou.

Nefarmakologický způsob léčby erektilní dysfunkce využívá lineární aplikaci rázové vlny nízké intenzity. Tento způsob léčby je určen převážně pro nemocné s lehkou a středně těžkou vaskulogenní erektilní dysfunkcí. Míra pacientů, kteří uvádějí uspokojivé zlepšení, se pohybuje mezi 40-80 %. Výsledky studií ukazují, že léčba rázovou vlnou nízké intenzity by mohla zlepšit kvalitu erekce i u pacientů s těžkou poruchou erekce, kteří nereagují na tabletovou léčbu inhibitory fosfodiesterázy pátého typu nebo reagují nedostatečně, čímž se snižuje okamžitá potřeba invazivnější léčby. Efekt léčby se zdá být klinicky zřejmý počínaje 1-3 měsíci po ukončení léčby s následným progresivním poklesem erektilní funkce v průběhu času, ačkoli klinický efekt byl detekován i 5 let po léčbě. V poslední době byl také testován vliv rázové vlny v penilní rehabilitaci po radikální prostatektomii. Jsou nutné větší prospektivní randomizované, kontrolované studie a data z dlouhodobého sledování, aby lékaři získali větší důvěru, pokud jde o použití a účinnost rázové vlny u pacientů s erektilní dysfunkcí. Dalším cílem by mělo být definování léčebných protokolů, což může vést k větším klinickým přínosům.

V průběhu gravidity dochází vlivem hormonálních a imunologických změn k fyziologickým i patologickým změnám. Většina těchto změn má benigní charakter a neohrožují matku ani plod, nicméně můžou mít výrazný vliv na kvalitu života ženy v průběhu těhotenství. Vzhledem k potenciálnímu teratogennímu či toxickému působení některých léčiv jsou současné terapeutické možnosti v některých případech velmi omezené. Těhotenské dermatózy tvoří samostatnou skupinu onemocnění, do které patří gestační pemfigoid, intrahepatální cholestáza v těhotenství, atopická erupce v těhotenství a polymorfní erupce v těhotenství. Jejich rozeznání může být někdy obtížné, a proto je správná diagnostika velmi důležitá.

Infekce dolních cest močových řadíme mezi nejčastější bakteriální infekce. Vzhledem k rostoucí antibiotické rezistenci bakteriálních kmenů se moderní medicína čím dál více přiklání k hledání nových non-antimikrobiálních způsobů profylaxe IDMC se snížením četnosti užívání antibiotické terapie.

Waldenströmova makroglobulinemie (WM) je lymfoplazmocytární lymfom s tvorbou monoklonálního imunoglobulinu typu IgM (M-IgM). Klinické projevy zahrnují anémii, trombocytopenii, hepatosplenomegalii, lymfadenopatii a v pokročilých případech hyperviskozitu, někdy kryoglobulinemii a B-symptomy. Výjimečně může nemoc infiltrovat CNS (Bing-Neel syndrom) či plíce. Diagnóza nemoci je postavena na průkazu infiltrace kostní dřeně lymfoplazmocytárním lymfomem a na průkazu M-IgM. Mutace L265P MYD88 je prokazatelná u 90 % nemocných s MW a také u většiny pacientů s MGUS typu IgM.  Ne všechny osoby splňující kritéria WM vyžadují léčbu. Při absenci jakýchkoliv symptomů se doporučuje jen sledování a léčba se zahajuje, až se objeví symptomy způsobené MW. Standardní terapií je antiCD20 protilátka v kombinaci s bendamustinem nebo cyklofosfamidem a dexametazonem, nebo antiCD20 protilátka s inhibitorem proteazomu. U pacientů s časným relapsem po této léčbě je vhodné začít léčbu ibrutinibem.  Purinová analoga jsou sice účinná, ale od jejich použití se ustoupilo ve prospěch méně toxické léčby. V roce 2022 preferujeme indukční léčbu rituximabem, bendamustinem a dexametazonem. V případně netolerance rituximabu používáme obinutuzumab v případech, když tento lék schválí plátce zdravotní péče. Waldenströmova makroglobulinemie má zvláště u mladších osob indolentní průběh, a proto je nutné volit léčbu s co nejmenší toxicitou.

Paliativní ozáření podstupuje téměř třetina dospělých onkologických pacientů. Cílem tohoto přehledového článku je poskytnout základní informace o možnostech radioterapie k ovlivnění nejčastějších symptomů u pacientů v paliativní léčbě, její toxicitě a efektivitě.

Nervová a neuromuskulární onemocnění ovlivňují správnou funkci dolních močových cest. Diabetes mellitus je jednou z nemocí, která se výrazným vlivem podílí na poruše této funkce, a to zejména rozvojem periferní neuropatie. V první fázi vede k rozvoji syndromu hyperaktivního močového měchýře, při neléčení dochází ke ztrátě senzitivity a zvyšování rezidua moče až k močové retenci. Hovoříme o diabetické cystopatii. Odhalení fáze postižení močových cest předchází důkladné vyšetření pacienta. Následná léčba bývá zdlouhavá. Pacienty s touto diagnózou je vždy potřeba sledovat, a to i s ohledem na nevyzpytatelnost primární nemoci a tendenci ke změně symptomů v čase.

V čase prebiehajúcej koronavírusovej pandémie sa často stretávame s pacientmi s covid pozitivitou a závažným nálezom na koronárnych tepnách. Problémoví sú najmä pacienti, ktorí vyžadujú kardiochirurgickú liečbu. U týchto pacientov je dôležitá multidisciplinárna diskusia s posúdením únosnosti operačného výkonu a zvážením najvhodnejšieho prístupu vzhľadom na vyššie mortalitné riziko operačnej liečby. V práci prezentujeme prípad vysokorizikovej covid pozitívnej symptomatickej pacientky s akútnym koronárnym syndrómom, s kritickým kalcifikovaným postihnutím hlavného kmeňa ľavej koronárnej tepny. Pacientka bola nevhodná na kardiochirurgickú liečbu a bola riešená perkutánnou koronárnou intervenciou s použitím ľavokomorovej mechanickej podpory a intravaskulárnej litotripsie.

Vericigvát je nový lék pro léčbu chronického srdečního selhání. Účinkuje jako přímý stimulátor sGC, jehož aktivita není závislá na přítomnosti NO. Je podáván perorálně jedenkrát denně v dávce 2,5, 5 a 10 mg s postupnou titrací nahoru. Je metabolizován jaterními glukuronidázami UGT1A9 a 1A1 na neaktivní N-glukuronid. Přibližně 53 % podané dávky je vyloučeno močí, zatímco 45 % stolicí. Biologický poločas eliminace u zdravých dobrovolníků byl průměrně 20 hodin, u nemocných se srdečním selháním průměrně 30 hodin. Jeho nejčastějším nežádoucím účinkem s incidencí kolem 16 % je hypotenze. Vyznačuje se minimálním potenciálem lékových interakcí.

Nespecifické střevní záněty (IBD) jsou skupinou zánětlivých onemocnění postihujících zažívací trakt. Zatímco předchozí část textu se věnovala problematice IBD od etiologie až po stanovení diagnózy, tato část se věnuje léčbě a komplikacím IBD. Terapie IBD by se měla řídit doporučenými postupy ESPGHAN (European Society for Paediatric Gastroenterology, Hepatology and Nutrition). Cílem terapie je dosažení remise a její udržení. K tomu slouží v případě Crohnovy choroby (CD) nutriční intervence, dále farmakoterapie a v indikovaných případech chirurgické zákroky. Mezi možné komplikace CD patří zejména riziko tvorby stenóz a píštělí. U ulcerózní kolitidy je riziko rozvoje ASC (actue severe colitis) nebo toxického megakolon.

V roce 2020 byla přijata nová definice bolesti, která ještě více zdůrazňuje její individuální charakter, významný vliv emočních a dalších faktorů na její intenzitu a míru utrpení, nutnost věnovat zvýšenou pozornost těm, kteří nemohou verbálně svůj prožitek popsat, a negativní vliv bolesti na kvalitu života. Léčba akutní pooperační bolesti patří mezi základní součásti komplexní péče o chirurgické pacienty. To dokumentuje i řada doporučení odborných společností vydaných k této problematice. Odkaz na ta nejdůležitější je uveden v seznamu literatury. V článku jsou souhrnně uvedeny základní principy přístupu k terapii a přehled nových trendů, zejména v oblasti lokoregionálních metod analgezie. V rámci multimodální analgezie jsou zmíněny její jednotlivé komponenty a možnosti kombinace farmak z různých skupin. Jsou představeny některé nové modifikace již užívaných léků a možnosti dalšího vývoje. Je zmíněna i skupina adjuvantních léků, často používaných mimo schválenou indikaci, kde v posledních letech došlo k posunu názorů na jejich užitečnost. V závěru je popsán recentní pohled na celou problematiku zlepšování kvality života pacientů po operaci a na místo, jaké v ní analgetická léčba zaujímá.