Fulltextové hledání

Během těhotenství a kojení se podobně jako u dalších esenciálních živin zvyšuje poptávka po cholinu. Zároveň se předpokládá, že cholin je důležitý pro neurologický vývoj plodu a novorozence. Cholin je esenciální součástí buněčných membrán. Je to ve vodě rozpustná látka nezbytná pro metabolismus metylové skupiny, syntézu neurotransmiterů, strukturální integritu a signální funkce buněčných membrán. Jako prekurzor neurotransmiteru acetylcholinu může ovlivňovat kognitivní funkce a vývoj mozku. Přímý vztah mezi kognitivními funkcemi dítěte a hladinou cholinu u plodu v děloze byl prokázán ve studiích na zvířatech, ale není dostatečně prokázán u lidí.

Hypotyreóza je časté onemocnění a postihuje až 5 % populace. Neurologické příznaky jsou u hypotyreózy časté a týkají se jak centrálního, tak periferního nervového systému. V některých případech je hypotyreóza přímou příčinou manifestace nebo zhoršení neurologických projevů, jindy jde o asociaci na základě společného patogenetického (autoimunitního) pozadí, jsou ale i případy, kdy je kauzální souvislost sporná, zatížená metodologickým selekčním bias publikovaných studií. Substituční léčba levothyroxinem vede u manifestní hypotyreózy ve většině případů k částečné nebo úplné regresi neurologické symptomatologie. U subklinické hypotyreózy či eutyroidní autoimunitní tyreoiditidy, kdy jsou asociace s neurologickými projevy slabší a mnohdy kontroverzní, výsledky intervenčních studií s levotyroxinem většinou příznivý efekt léčby neprokázaly.

Článek se zabývá indikacemi, praktickým provedením a komplikacemi awake kraniotomie. Awake kraniotomie je v současnosti často používanou metodou při operacích především difuzních nízkostupňových gliomů mozku. Umožňuje mít pod kontrolou během operace motoriku, řeč, verbální a neverbální sémantiku, emotivitu a do jisté míry i exekutivní funkce pacienta. V článku jsou rozebírány indikace metody, praktické provedení, komplikace a nastíněn způsob pooperační rehabilitace. Zmíněna je také úzká vazba awake kraniotomii a případnou pooperační onkologickou léčbou.

Cystická fibróza (CF) je závažné s věkem progredující autozomálně recesivně dědičné multiorgánové onemocnění. Snaha o maximální kompenzaci základního onemocnění, prevenci a časnou léčbu komplikací je podstatou léčebného přístupu k nemocným s CF. Častou příčinou respiračního zhoršení bývá akutní exacerbace základního onemocnění či pneumonie, ale diferenciálně diagnosticky je nutno pátrat i po vzácnějších příčinách dyspnoe.

Zpráva shrnuje výsledky studie VICTORIA (Vericiguat Global Study in Subjects With Heart Failure With Reduced Ejection Fraction), ve které byl testován stimulátor guanylát cyklázy (sGC) vericiguat v léčbě pacientů se srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí levé komory, kteří měli nedávnou hospitalizaci. Tento preparát významně snížil o 10 % primární ukazatel studie (hospitalizace pro srdeční selhání nebo kardiovaskulární úmrtí) a byl nedávno schválen FDA.

Základem léčby srdečního selhání jsou inhibitory ACE (iACE) a betablokátory, ke kterým přidáváme blokátory mineralokortikoidních receptorů (MRA). V případě intolerance ACEi jsou indikovány sartany – blokátory receptoru AT1 pro angiotenzin II (ARB).  Blokátory renin angiotenzinového systému a betablokátory by měly být podávány v maximálně tolerované dávce. K odstranění symptomů – otoků či dušnosti – jsou doporučena diuretika. U vybraných nemocných je možné přidat digoxin. Objevují se 3 nové lékové skupiny se slibnou budoucností: 1. Na základě výsledků studie PARADIGM-HF mohou být inhibitory ACE u symptomatických nemocných nahrazeny inhibitorem receptoru AT1 pro angiotensin 2 a inhibitorem neprilysinu – ARNI, genericky sakubitril/valsartan. 2. U diabetes mellitus či prediabetes jsou současně doporučovány k léčbě srdečního selhání inhibitory receptorů pro sodíkoglukózový co-transporter-2 (SGLT2) v ledvinách. 3. Rozsáhlý výzkum je prováděn s omecamtiv mecarbilem u akutního srdečního selhání, vericiguatem a dalšími perspektivními léky.

Úvod: Hypertrofická kardiomyopatie je dědičné onemocnění srdečního svalu, které se vyznačuje různorodým klinickým průběhem. Alkoholová septální ablace (ASA) je jednou z možností léčby v případě vysoce symptomatických pacientů s hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií, která je refrakterní k farmakoterapii. Cílem této studie bylo stanovit výsledek alkoholové septální ablace u 20 pacientů z jednoho centra v Iráku. Metody: V období od května 2013 do února 2019 podstoupilo 20 pacientů mladších 60 let alkoholovou septální ablaci v Nasiriya Heart Centre v Iráku. Pacienti byli indikováni k alkoholové septální ablaci na základě klinické a angiografické vhodnosti septálních větví. V periprocedurálním období a v průběhu sledování byly hodnoceny klinické, elektrokardiografické a echokardiografické parametry. Výsledky: Po šesti měsících sledování zůstali pouze tři pacienti (15 %) v třídě NYHA III, přičemž jeden z nich podstoupil opakovanou alkoholovou septální ablaci se zlepšením v šesti měsících sledování a zbylí dva pacienti čekali na přehodnocení v šesti měsících, aby se rozhodlo o opakování ASA. Během šesti měsíců sledování jsme pozorovali významné snížení tlakového gradientu ve výtokovém traktu levé komory (LVOT) a tloušťky septa. Po uplynutí šesti měsíců jsme, s výjimkou tří pacientů, žádné další snížení tloušťky septa ani LVOT nezaznamenali. Incidence blokády pravého Tawarova raménka po ASA byla 45 % a u tří pacientů (15 %) byla nutná implantace permanentního kardiostimulátoru. Během období sledování nedošlo k žádnému úmrtí z kardiovaskulárních příčin. Závěr: V případě vysoce symptomatických pacientů s hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií ve věku pod 60 let je alkoholová septální ablace bezpečná a účinná metoda, a to pro své nízké riziko a významné klinické, echokardiografické a hemodynamické zlepšení. Celkový výskyt nemocničních nežádoucích kardiovaskulárních příhod byl nízký a jen u mála pacientů byla nutná implantace permanentního kardiostimulátoru.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Během těhotenství a kojení se podobně jako u dalších esenciálních živin zvyšuje poptávka po cholinu. Zároveň se předpokládá, že cholin je důležitý pro neurologický vývoj plodu a novorozence. Cholin je esenciální součástí buněčných membrán. Je to ve vodě rozpustná látka nezbytná pro metabolismus metylové skupiny, syntézu neurotransmiterů, strukturální integritu a signální funkce buněčných membrán. Jako prekurzor neurotransmiteru acetylcholinu může ovlivňovat kognitivní funkce a vývoj mozku. Přímý vztah mezi kognitivními funkcemi dítěte a hladinou cholinu u plodu v děloze byl prokázán ve studiích na zvířatech, ale není dostatečně prokázán u lidí.

U pokročilých stadií gynekologických malignit může docházet ke stavům, které silně ovlivňují kvalitu života pacientky a jejich blízkých. V těchto situacích, kdy už jsou vyčerpány možnosti onkologické léčby a hlavní úlohu přebírá terapie symptomatická, mohou být nasazeny vedle konzervativních medikamentózních a pečovatelských postupů po důkladném zhodnocení indikace i intervenční výkony. Tento článek se snaží v přehledu předestřít u vybraných akutních stavů v onkogynekologii možnosti intervenčních výkonů.

Roztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé autoimunitní a neurodegenerativní onemocnění centrálního nervového systému postihující zejména mladé dospělé. Terapie RS zaznamenala v posledních letech výrazný pokrok. Ocrelizumab je humanizovaná monoklonální protilátka působící selektivní depleci CD20+ B-lymfocytů. Lék prokázal účinnost v léčbě RS u relaps-remitentní i primárně progresivní formy. Adherence a perzistence mají v terapii RS nezastupitelnou roli. Adherence k léčbě zcela zásadně přispívá k dosažení optimálních výsledků terapie, zlepšení kvality života pacientů i snížení nákladů na zdravotní péči. V běžné klinické praxi je nutno adherenci neustále podporovat.

Akutní lymfoblastická leukemie (ALL) je nejčastějším maligním nádorovým onemocněním v dětském věku. Léčba ALL je založena na kombinované chemoterapii. Trvalého vyléčení lze v dnešní době dosáhnout až u 90 % pacientů. Onemocnění často doprovází řada komplikací. Mezi nejčastější komplikace patří bakteriální a mykotické infekce způsobené běžnými i oportunními patogeny. Mykotické infekce tvoří až 40 % všech infekčních komplikací. Prezentujeme případ dvouletého děvčátka asijského původu s projevy invazivní kandidózy diagnostikované během indukční fáze léčby ALL komplikovaného život ohrožujícím multiorgánovým selháním.

V tomto sdělení prezentujeme dvě kazuistiky s diagnostikovaným primárním uroteliálním karcinomem (TCC) prostaty. Oba pacienti byli primárně indikováni k chirurgické léčbě, jeden však posléze potřeboval reoperaci a druhý adjuvantní chemoterapii. Tato vzácná forma nádoru může být obsažena jako solitární komponenta či jako smíšený prostatický tumor. K úspěšné léčbě primárního uroteliálního karcinomu prostaty je nutná především přesná diagnostika ve spolupráci s patologem zejména pro odlišný přístup k léčbě oproti konvenčnímu adenokarcinomu prostaty.

Autoři prezentují případ rekurentní spontánní disekce koronárních tepen (SCAD) u 33leté ženy. Primární SCAD v povodí r. intervetricularis anterior (RIA) byla léčena konzervativně. Po 6 týdnech byla z důvodu progrese námahové dušnosti nemocné (NYHA II–III, CCS 0) provedena rekoronarografie s nálezem denovo SCAD postihující arteria coronaria dextra (ACD) a nezhojené disekce RIA. Během pokusu o PCI na RIA došlo k progresi disekce do kmene a celého povodí arteria coronaria sinistra (ACS) s rozvojem oběhové nestability a stenokardií. Nemocná úspěšně podstoupila urgentní trojnásobnou chirurgickou revaskularizaci na RIA, r. marginalis sinister (RMS) a r. intervetricularis posterior (RIVP). Rok od primární příhody je nemocná jen mírně limitována námahovou dušností (NYHA II, CCS 0) s lehkou depresí funkce levé komory (EF 45 %) a jizvou v oblasti hrotu a předního septa levé komory.

Bisfosfonáty (ďalej BF) patria do skupiny antiresorpčných látok. Inhibujú diferenciáciu osteoklastov a ich zrenie, redukujú resorpciu kostí. Indikované sú hlavne pri myeloma muptiplex, m. Paget, pri kostných metastázach pri Ca prostaty, prsníka, obličiek a pod., a pri osteoporóze. Ich negatívom je, že niekedy vyvolávajú osteonekrózu čeľustí, Americkou asociáciou pre oromaxilofaciálnu chirurgiu pomenovanú ako BRONJ – bisphosponate related osteonecrosis of the jaws resp. MRONJ – medication related osteonecrosis of the jaws. Incidencia osteonekrózy pri p. o. užívaní BF je 1 percento a menej, pri užívaní i. v. 1 až 10 percent. Liečba už vzniknutej BRONJ/MRONJ je komplikovaná a zdĺhavá. Dôležitá je preto prevencia jej vzniku sanovaním zubov a ústnej dutiny už pred začatím liečby BF. Nutná je úzka spolupráca ošetrujúceho lekára, ktorý antiresorpčné lieky ordinuje, so zubným lekárom. Veľmi pozitívne je, ak farmaceut pri vydávaní lieku upozorní pacienta na nutnosť konzultácie u zubného lekára.

Oční traumata zahrnují široké spektrum poranění očních tkání, které mohou vést k trvalému poškození zraku až ke slepotě. Tato kazuistika popisuje případ pacientky s těžkým poraněním obou očních bulbů zasažením proudem vody při tréninku dobrovolných hasičů.

Diagnostika urolitiázy je integrální a každodenní náplní činnosti urologa, vyžaduje však nezbytnou spolupráci s radiologem. CT vyšetření umožňuje nejen identifikovat skutečnou příčinu renální koliky, ale může i posoudit základní vlastnosti konkrementu - jeho velikost, počet, polohu, dále predikovat jeho složení, denzitu, homogenitu a posoudit tak účinnost plánované léčby. Článek si dává za cíl přiblížit základy CT vyšetření řadovému urologovi.

Komplikace středoušních zánětů patří mezi vzácné, ale závažné a život ohrožující stavy. I přes dramatický pokles jejich incidence daný rozšířením antibiotické léčby se s nimi můžeme v běžné praxi setkat, a to u akutních i chronických zánětů středouší. Prezentujeme kazuistiku jedenáctiletého chlapce léčeného pro akutní středoušní zánět, u kterého po vyléčení přetrvávala cefalea. Po několika návštěvách praktického lékaře bylo po třech týdnech indikováno zobrazovací vyšetření, které odhalilo závažnou intrakraniální komplikaci - trombózu mozkových žilních splavů a epidurální absces otogenního původu. Stav byl řešen antibiotickou léčbou, antikoagulační terapií nízkomolekulárním heparinem a akutním chirurgickým zákrokem - antromastoidektomií s drenáží epidurálního abscesu. Autoři upozorňují na význam důkladných kontrol u běžného onemocnění, jakým je akutní středoušní zánět, a na nutnost indikace dalších vyšetření v případě podezření na jeho komplikaci.

Pozadí: U nemocných se srdečním selháním s i bez diabetes mellitus inhibitory sodíkoglukózového kotransportéru 2 (SGLT2) inhibitory snižují závažné příhody srdečního selhání. Jsou potřeba další důkazy pro SGLT2 inhibitory pro nemocné se srdečním selháním, především u těch s významně sníženou ejekční frakcí a se zvýšenými natriuretickými peptidy.

Hyperurikemie, patologické zvýšení hladin kyseliny močové v séru, je nejvýznamnějším ovlivnitelným rizikovým faktorem vývoje dny. Prevalence hyperurikemie v populaci v posledních desetiletích narůstá. Riziko vývoje manifestní dny významně roste s výší urikemie. Pacienti s asymptomatickou hyperurikemií a dnou mají zvýšené riziko rozvoje komorbidit, zejména hypertenze, chronického onemocnění ledvin a metabolického syndromu. Asymptomatická hyperurikemie a dna je spojena se zvýšenou celkovou a kardiovaskulární mortalitou. Základem úspěšné léčby hyperurikemie je poučení pacienta o podstatě onemocnění, o principech a cílech léčby i o jejích možných komplikacích. Léčba asymptomatické hyperurikemie by měla vždy zahrnovat režimová a dietní opatření, léčbu komorbidit, racionalizaci farmakoterapie a u některých pacientů rovněž hypourikemickou léčbu. U pacientů s manifestní dnou by hypourikemická léčba měla být zvažována již od prvních projevů. Léčba musí směřovat k dlouhodobému udržení urikemie nižší než 360 µmol/l. Důležitou součástí hypourikemické léčby by měla být i profylaktická léčba dnavých záchvatů. Účinnost a bezpečnost hypourikemické léčby je nutné monitorovat a na nesplnění cílů léčby reagovat změnou léčebné strategie.

Kardiovaskulární onemocnění jsou nejčastější příčinou úmrtí ve vyspělých zemích světa i v České republice. Farmakoterapie po PCI pro chronickou ICHS musí být přísně individuální s respektem k pacientským charakteristikám (věk, anamnéza IM či předchozího revaskularizačního výkonu, přítomnost dalších RF, atd.), koronárnímu nálezu a systolické funkci LK (rozsah postižení koronárního stromu, kompletní versus nekompletní revaskularizace, zachovalá versus snížená systolická funkce LK) a také s přihlédnutím ke specifikům samotného PCI výkonu (počet a délka stentů, lékové versus holé stenty, PCI bifurkační stenózy, PCI chronického uzávěru nebo zákrok na kmeni levé věnčité tepny atd.). Cílem léčby je odstranění obtíží a zlepšení prognózy nemocných.

Imunoterapie je v současné době již plně etablovanou léčebnou modalitou v onkologii. Jedná se stále o relativně novou léčebnou metodu, s níž bylo největšího pokroku dosaženo v léčbě maligního melanomu. S postupem času se však imunoterapie začíná uplatňovat i v rámci léčby dalších nádorů, a to nejen solidních, ale i hematologických. Tento přehledový článek se zaměřuje na současné novinky na poli imunoterapie za posledních pět let, které mají reálné využití v českém prostředí.

Pod pojmem idiopatické střevní záněty rozumíme Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Postihují nejčastěji ileocékální oblast, resp. tlusté střevo. Etiologie onemocnění je neznámá, na vzniku onemocnění se podílí více faktorů. Tento fakt neumožňuje léčbu kauzální, léčba je možná pouze symptomatická. Základní skupiny léků, které využíváme k léčbě idiopatických střevních zánětů, jsou aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a biologická léčba. Za doplňkovou léčbu považujeme antibiotika a probiotika, ve specifických případech volíme parenterální nebo enterální výživu. Léčba je pro každého pacienta zvolena individuálně, její efektivitu výrazně zvyšuje pacientova spolupráce na léčbě a dispenzární péči.

Atomoxetin je selektivní inhibitor presynaptického zpětného vychytávání noraderenalinu, určený k léčbě ADHD (F90.0) u dětí starších 6 let, dospívajících a dospělých. Vedle zlepšení jádrových příznaků ADHD (nepozornosti, hyperaktivity a impulzivity) je prokázaný pozitivní efekt na projevy řady komorbidních poruch a zvýšení kvality života. Nejčastější nežádoucí účinky jsou bolesti hlavy a břicha a nechutenství. Pro možné riziko zhoršení kardiovaskulárních parametrů je doporučena pravidelná monitorace krevního tlaku a srdeční frekvence. Velkou výhodou je perzistence atomoxetinu v CNS, která umožňuje jeho podávání v jedné denní dávce. Terapeutický efekt přetrvává 24 hodin, a tak pokryje nejen příznaky ADHD v době školního vyučování, ale například i během odpoledních studijních či volnočasových aktivit a večerní přípravu na spánek.

Včasná rekanalizace uzavřené mozkové tepny je hlavním cílem reperfuzní léčby mozkového infarktu, protože zásadně zlepšuje výsledný klinický stav pacienta. V minulosti byla standardem farmakologické reperfuzní léčby intravenózní trombolýza alteplázou v časovém okně do 4,5 hodiny od rozvoje příznaků. Recentní studie ale poskytly důkazy pro účinnou reperfuzní léčbu i v prodlouženém časovém okně a u mozkového infarktu s neznámou dobou vzniku, pokud je indikace založena na multimodálním neurozobrazování. Jedná se o studii WAKE-UP, která prokázala účinnost a bezpečnost intravenózní trombolýzy s alteplázou u pacientů s neznámou dobou vzniku mozkového infarktu založené na přítomnosti DWI-FLAIR (Diffusion Weighted Imaging-Fluid Attenuated Inversion Recovery) mismatche na MRI. Další studie EXTEND prokázala přínos intravenózní alteplázy v prodlouženém nebo neznámém časovém okně u pacientů s pozitivním CT-perfuzním nebo PWI-DWI (Perfusion Weighted Imaging-Diffusion Weighted Imaging) mismatchem. Tento přehledový článek shrnuje důkazy z klinických studií a algoritmus pro výběr zobrazovacích metod pro vedení farmakologické reperfuzní léčby mozkového infarktu.

V posledních letech došlo k výraznému prodloužení doby přežití pacientů s metastazujícím maligním melanomem díky moderní imunoterapii s využitím protilátek zaměřeným proti kontrolním bodům imunitní reakce a díky zavedení cílené léčby BRAF a MEK inhibitory. První používaná protilátka byla anti-CTLA4 protilátka ipilimumab, která byla následována efektivnějšími anti-PD1 protilátkami (nivolumab, pembrolizumab), a nejnověji jsou testovány anti-PD-L1 protilátky. Ještě lepší léčebnou odpověď potvrzují výsledky klinických studií s kombinacemi jednotlivých protilátek a kombinacemi protilátek s cílenou léčbou.

Šrucha zelná (Portulaca oleracea L.) je jednoletá bylina z čeledi šruchovitých, která v současnosti roste v teplejších oblastech celého světa včetně České republiky, kde je považována za invazní rostlinu. V tradiční medicíně se používá k léčbě mnoha onemocnění, např. infekcí, zánětů, zažívacích potíží, hadího uštknutí, horečky, nespavosti a vředů. V Číně a v Indii je šrucha součástí oficiálního lékopisu. Používá se také jako zelenina. Studie in vitro a experimenty na zvířatech naznačují, že šrucha působí antioxidačně, protizánětlivě, analgeticky, antidiabeticky, hypolipidemicky, antimikrobiálně, neuroprotektivně a hojivě. Proběhly i klinické studie, které hodnotily léčivé účinky šruchy. Šrucha by mohla najít uplatnění v léčbě diabetu a hyperlipidemie.

Optimální vývoj gastrointestinálního traktu a imunitního systému je spojen, mimo jiné, se správným vývojem a složením střevní mikrobioty. Vedle prebiotik, probiotik a synbiotik se mohou na modulaci složení mikrobioty, a dále na vývoji gastrointestinálního traktu a imunitního systému podílet tzv. postbiotika. Jedná se o metabolické sloučeniny produkované probiotickými mikroby ovlivňující různé biologické funkce hostitele jak na lokální, tak i systémové úrovni. V poslední době se můžeme v klinické praxi setkat s fermentovanými kojeneckými formulemi obsahujícími postbiotika. Předkládané sdělení podává přehled o možných benefitech fermentovaných kojeneckých formulí s postbiotiky a shrnuje současnou klinickou evidenci v této problematice.

Cílená terapie je spolu s imunoterapií považována za jeden z největších pokroků v onkologické terapii za poslední dekádu. Její účinnost změnila prognózu napříč onkologií. Obecný mechanizmus účinku cílené léčby spočívá v blokaci aberantních signálních drah, které jsou zodpovědné za nádorový růst. Nicméně vzhledem k tomu, že tyto signální dráhy jsou přítomny i ve zdravých buňkách, musíme počítat s možnými nežádoucími účinky. Mezi nejčastější a nejzávažnější nežádoucí účinky v onkologické praxi patří kožní, vaskulární, gastrointestinální, kardiální, slizniční toxicita a osteonekróza čelisti. Součástí managementu nežádoucích účinků spojené s podáváním cílené terapie je informovanost pacienta o očekávaných komplikacích léčby a možnostech jejich předcházení. Cílem tohoto článku je podat ucelený a stručný přehled nejčastějších nežádoucích účinků spolu s možnostmi jejich ovlivnění.

Zvýšená incidence bolestí hlavy u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) ve srovnání se zdravou populací je obecně známa. Prevalence v jednotlivých studiích, v jejich meta-analýzách a v jednotlivých publikovaných souborech pacientů má velký rozptyl 4-64 %. Ukazuje se, že je zvýšený výskyt bolestí hlavy v časné fázi RS a v průběhu relapsu je pravděpodobně ekvivalentem zánětlivé reakce na meningách u pacientů s RS. V tomto smyslu mohou být bolesti hlavy (migréna nebo tenzní typ bolestí hlavy - TTH) chápány jako symptom RS. Několik léků používaných v léčbě RS může způsobit bolesti hlavy nebo dekompenzovat migrénu, zhoršit kvalitu života a lékovou adherenci. V případě klasifikace primární bolesti hlavy jako komorbidity RS je nutno zahájit specifickou léčbu.