Fulltextové hledání

Pod pojmem idiopatické střevní záněty rozumíme Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Postihují nejčastěji ileocékální oblast, resp. tlusté střevo. Etiologie onemocnění je neznámá, na vzniku onemocnění se podílí více faktorů. Tento fakt neumožňuje léčbu kauzální, léčba je možná pouze symptomatická. Základní skupiny léků, které využíváme k léčbě idiopatických střevních zánětů, jsou aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a biologická léčba. Za doplňkovou léčbu považujeme antibiotika a probiotika, ve specifických případech volíme parenterální nebo enterální výživu. Léčba je pro každého pacienta zvolena individuálně, její efektivitu výrazně zvyšuje pacientova spolupráce na léčbě a dispenzární péči.

Izolovaná spánková obrna se vyskytuje až u 7,6 % obecné populace, což jí řadí k častým spánkovým obtížím. Jako rekurentní izolovanou spánkovou obrnu (RISP) označujeme REM (rapid eye movement) vázanou parasomnii, která se opakovaně objevuje během přechodu spánku a bdění, tj. v průběhu usínání nebo probouzení. Jedná se o přechodnou ztrátu řeči a volní hybnosti postihující končetinové a trupové svalstvo, která bývá zejména zpočátku provázena intenzivním strachem. Tento tíživý prožitek může být umocněn současně přítomnými děsivými snovými představami, tzv. hypnagogickými/hypnopompickými halucinacemi. Patofyziologickým podkladem spánkové obrny je přetrvávání svalové atonie REM spánku do plné bdělosti. Současná spánková medicína nabízí psychoterapeutické i farmakologické možnosti léčby.

Nová doporučení pro management kardiovaskulárních onemocnění v těhotenství Evropské kardiologické společnosti z roku 2018 přináší řadu novinek. Bohužel nadále platí, že jen malá část doporučení je podložena výsledky prospektivních randomizovaných studií. V porovnání s předchozí verzí těchto doporučení se změnil způsob klasifikace mateřského rizika. U žen s kardiovaskulárním postižením je doporučeno již prekoncepčně provést zhodnocení rizika zdravotních komplikací během těhotenství. Ženy ve středním a vysokém riziku kardiovaskulárních komplikací by pak měly být během těhotenství sledovány ve specializovaných centrech s 24hodinovou dostupností odborného týmu. Revidována byla také doporučení týkající se farmakoterapie v těhotenství.

Bakterie z rodu Pasteurella běžně žijí v dutině ústní psů a jiných zvířat, ale mohou také způsobovat zoonotické infekce u lidí. Tyto infekce
se obvykle projeví jako lokální infekce kůže nebo podkoží následkem psího kousnutí či škrábnutí. Systémové infekce jsou méně časté,
obvykle vázané na vysoký/nízký věk nebo pacienty oslabené či imunokompromitované. V následujících kazuistikách prezentujeme
případy rozsáhlé flegmóny předloktí u kardiálně dekompenzovaného pacienta s anasarkou, případ septického stavu u zdravé ženy
středního věku s panaritiem po kousnutí psem a u muže po kousnutí psem do bérce. Případy jsou doplněny přehledem literatury.

Inhibitory sodíko‑ glukózových kotransportérů (SGLTi) jsou důležitou nejnovější terapeutickou strategií v léčbě diabetes mellitus 2. typu. Ertugliflozin je nový vysoce selektivní a reverzibilní inhibitor sodík‑glukózového transportéru 2 (SGLT2). Tento transportér je zodpovědný za renální reabsorpci glukózy. Tímto mechanismem ertugliflozin zvýší exkreci glukózy ledvinami, což vede k poklesu glykemie a zlepšení kompenzace diabetu bez rizika hypoglykemie. Jde o mechanismus účinku nezávislý na působení inzulinu.Ertugliflozin byl schválen Evropskou Medicínskou agenturou (EMA) pro léčbu diabetes mellitus typ 2 v Evropě v březnu 2018. Je schválen pro použití v monoterapii a jako přídatná léčba k dalším antidiabetikům. V článku je shrnutí poznatků o mechanismu působení, klinické účinnosti a bezpečnosti léku.

Diferenciální dignostika vředů na genitálu je značně široká. Ve venerologických ambulancích jistě dominují vředy infekčního charakteru,
myslet musíme i na vředy neinfekční etiologie. Níže uvedená kazuistika představuje neobvyklý popis případu neinfekčního vředu genitálu.

Karcinom prsu je celosvětově nejčastějším zhoubným nádorem u žen. V posledních letech se zvyšuje počet žen, které onemocní v mladém věku. V r. 2016 onemocnělo v České republice zhoubným nádorem prsu 7 220 žen, ve věkové skupině do 35 let to bylo 139 žen, ve věkové skupině 35–39 bylo hlášeno 221 případů (1). Jedná se o nevelkou skupinu – do 35 let jsou to necelé 2 %, pod 40 let věku je to 5 % z celkového počtu. Nádory u těchto žen jsou agresivnější, často jsou spojené s genetickou mutací. Nezřídka je diagnóza stanovena v těhotenství nebo v době kojení. Nejlepší léčebné výsledky jsou dosaženy při multidisciplinárním přístupu, jehož je radioterapie nedílnou součástí. Tato práce vznikla jako reakce na nová doporučení v radioterapii karcinomu prsu publikovaná Americkou společností radiační onkologie (ASTRO) na jaře r. 2018.

Cílem této pilotní práce je srovnání vlivu funkční elektrické stimulace (FES) nervus peroneus communis (nervus fibularis communis) a individuálně zhotovené peroneální ortézy na chůzi u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). Soubor byl tvořen 15 pacienty s RS, u kterých byla přítomna porucha chůze dominantně způsobená nedostatečnou dorzální flexí v hlezenním kloubu ve švihové fázi kroku (syndrom foot drop). U všech probandů byly hodnoceny funkční testy chůze, kvantitativní časoprostorové parametry chůze a subjektivně vnímaný efekt pomůcky na chůzi. Oba typy pomůcek prokázaly pozitivní ovlivnění subjektivních i objektivních parametrů chůze, je však potřeba u každého pacienta individuálně zvážit jejich přednosti a limity a zhodnotit efekt pomůcky na chůzi.

Ceftolozan/tazobaktam je antibiotikum kombinující nového zástupce cefalosporinů s inhibitorem betalaktamázy. Základní indikací pro použití tohoto antibiotika jsou komplikované nitrobřišní infekce a komplikované infekce močového systému. Postupně se také dokumentuje vysoká efektivita ceftolozan/tazobaktamu v případě terapie infekčních komplikací v jiných kompartmentech, zejména pokud se jedná o infekce rezistentními kmeny Pseudomonas aeruginosa. Terapie infekčních komplikací způsobených tímto patogenem jsou velmi komplikované a mnohdy vyžadují zásadní kompromis mezi schválenou indikací a efektivitou. V kazuistice prezentujeme případ těžce popáleného mladého muže s multifokální infekcí způsobenou multirezistentní Pseudomonas aeruginosa.

Diagnostika a liečba sekundárne progresívnej sclerosis multiplex (SPSM) je stále problematická. Súčasné možnosti imunomodulačnej
liečby sekundárne progresívnej sclerosis multiplex sú obmedzené. Výsledky klinických štúdií ukazujú nádejné poznatky,
prinášajúce možnosti efektívnej liečby aj pre pacientov s SPSM. Práca podáva prehľad súčasných názorov a poznatkov na danú tému.

 

Aortální stenóza je nejčastější chlopenní vadou v dospělosti a je významnou příčinou kardiovaskulární morbidity a mortality. Více než 40 % pacientů s aortální stenózou má diskordanci v dopplerovském vyšetření, nejčastěji mají malou plochu aortálního ústí (≤ 1,0 cm2), která je typická pro významnou aortální stenózu, ale nízký gradient (< 40 mmHg), který tuto diagnózu nepodporuje. V klinické praxi rozeznáváme tři hlavní podskupiny pacientů s významnou aortální stenózou a nízkým gradientem a sice: a/ klasickou s nízkým gradientem, nízkým průtokem a nízkou ejekční frakcí levé komory, b/ paradoxní s nízkým gradientem, nízkým průtokem a se zachovalou ejekční frakcí levé komory a c/ aortální stenózu s nízkým gradientem, normálním průtokem a normální ejekční frakcí levé komory. Klíčovu roli v diagnóze a zhodnocení aortální stenózy má echokardiografie. Nicméně, potvrzení významnosti aortální stenózy u těchto pacientů je někdy obtížné a vyžaduje multimodalitní zobrazení, mezi které patří dobutaminový zátěžový test a výpočetní tomografie, resp. kalciové skóre aortální chlopně. Intervence na aortální chlopni u pacientů s potvrzenou významnou aortální stenózou je doporučována i přes vysoké operační riziko. Zvláště u pacientů s nízkým gradientem a nízkou ejekční frakcí levé komory se jako lepší alternativa zdá transkatetrová náhrada aortální chlopně.

Roztroušená skleróza (RS) představuje závažné autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, které typicky postihuje mladé osoby v produktivním věku. V současné době máme k dispozici širokou skupinu moderních léčiv, kterými lze zásadně ovlivnit průběh onemocnění, nicméně stále hledáme optimální ukazatele účinnosti léčby a prognózy RS u individuálního pacienta. V článku jsou shrnuty parametry využívané k hodnocení léčby a vývoje onemocnění včetně jejich kombinace v rámci konceptu NEDA (No Evidence of Disease Activity). NEDA odpovídá absenci klinické i magneticko-rezonanční aktivity choroby a je jedním z nejdůležitějších cílů současné léčby RS.

Sekundární trikuspidální regurgitace (TR) u nemocných s chlopenními vadami levého srdce je nejčastější příčinou trikuspidální insuficience. Při významných mitrálních a aortálních vadách se rozvíjí postkapilární plicní hypertenze a tlakové přetížení pravé komory způsobuje dilataci pravé komory, dilataci trikuspidálního anulu a vznik sekundární TR. Echokardiografie je základní metodou k posouzení etiologie a ke kvantifikaci TR. Umožňuje také měření dilatace anulu, napínání (tetheringu) cípů, velikosti a funkce pravé komory. Magnetická rezonance srdce (CMR) je zlatým standardem při volumetrii a hodnocení systolické funkce pravé komory. Trojrozměrná echokardiografie a MSCT srdce vykazují dobrou korelaci s měřením pravé komory pomocí CMR. Sekundární TR je závažné a progredující onemocnění. Pokud není řešeno, vede k pravostrannému srdečnímu selhání s ireverzibilním postižením pravé komory. Chirurgická léčba TR redukční anuloplastikou pomocí anuloplastického prstence je proto indikována v době operace levostranné vady nejen při významné TR, ale i u nemocných s dilatací anulu a lehčí TR. Izolovaná TR rozvíjející se pozdně po operaci levostranné vady má závažnou prognózu a vyšší operační mortalitu. Indikací k reoperaci izolované sekundární TR je rozvoj symptomů, progrese dilatace nebo počínající dysfunkce pravé komory. Začíná se rozvíjet také katetrizační léčba TR, která využívá zařízení zlepšující koaptaci cípů nebo perkutánní způsoby anuloplastiky chlopně.

V uvedeném přehledovém článku popisujeme mechanismy účinku působení inkretinů (především GLP-1) a jejich roli v léčbě
diabetu mellitu 2. typu. Diskutován je význam využití inkretinového efektu v léčbě diabetu, je popsána patofyziologie účinku
inkretinů a principy léčby inkretinovými mimetiky. Následně jsou popsána jednotlivá inkretinová mimetika používaná v současné
době v České republice k léčbě diabetu – exenatid, liraglutid, lixisenatid, dulaglutid a semaglutid.

Léčba symptomatické primární mitrální regurgitace zohledňuje symptomy, dilataci a funkci levé komory, fibrilací síní, závažnost plicní hypertenze a velikost levé síně, s preferencí záchovné plastiky mitrální chlopně, případně náhrady mitrální chlopně u nepříznivé morfologie. U sekundární mitrální regurgitace nemáme přesvědčivé důkazy o zlepšení přežití po operaci mitrální chlopně. V posledních letech byla klinicky zkoušena řada méně invazivních katetrizačních technik (jejichž přehled je stručně uveden), ale pouze implantace MitraClipu (metoda, která vytváří spojení mezi předním a zadním cípem mitrální chlopně) získala dostatečnou klinickou evidenci. Dvě randomizované klinické studie u pacientů se srdečním selháním a významnou sekundární mitrální regurgitací srovnávaly katetrizační intervenci na mitrální chlopni pomocí MitraClipu s optimální medikamentózní léčbou. Ve studii MITRA-FR se primární sledovaný ukazatel nelišil (úmrtí na všechny příčiny nebo hospitalizace spojená se srdečním selháním v 1 roce: 54,6 % oproti 51,3 %, p =, 53). Naopak ve studii COAPT bylo dosaženo významného snížení jak mortality (29,1 % vs. 46,1%, p < 0,001), tak hospitalizací pro srdeční selhání (35,8 % vs. 67,9 % na pacientský rok, p < 0,001) ve skupině MitraClip. Stupeň mitrální regurgitace v kontextu dilatace levé komory rozlišuje tzv. „proporcionální“ a „disproporcionální“ mitrální regurgitaci a může pomoci při výběru optimální léčby.

U třetiny pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) se rozvine klinicky významná deprese (PSD). Vyšší riziko je u pacientů s depresivní poruchou v anamnéze, rozsáhlejší CMP a výraznějším narušením motorických a kognitivních funkcí. S ohledem na spojení mezi PSD a vyšší mortalitou, horším výsledným fungováním a úrovní motorického a kognitivního postižení, je včasné rozpoznání PSD a její léčba zásadní krok v péči o pacienty po CMP. Dosavadní studie naznačují jak účinnost antidepresiv (AD) v léčbě PSD, tak efekt na celkové fungování včetně zlepšení motorického deficitu, podobně se AD jeví jako potenciálně použitelná preventivní intervence. První volbou zůstávají AD skupiny SSRI, je však nutno počítat s iniciálními nežádoucími účinky a možnými lékovými interakcemi a reflektovat možné zvýšené riziko krvácivých příhod. Jiná antidepresiva jsou buď spojena s vyššími riziky (tricyklická AD) nebo nejsou dostatečně prověřena (novější AD). Vzhledem k dobrému bezpečnostnímu profilu, účinnosti u starších osob a efektu na kognitivní funkce se zajímavou alternativou k SSRI jeví vortioxetin. Psychosociální intervence, minimálně zaměřené na edukaci o PSD, podpoře pečovatelů a zvyšování adherence k léčbě jsou nedílnou součástí intervencí a v kombinaci s AD zvyšují šanci na uspokojivý výsledek. Stimulační metody jsou aktuálně rezervované pro závažné případy PSD nebo jako alternativa AD, nicméně důkazy o účinnosti (a u ECT bezpečnosti) jsou limitované.

Ve snaze zlepšit prevenci akutního koronárního syndromu je jednou z hlavních priorit kardiologie vývoj metod schopných identifikovat osoby s vysokým rizikem přítomnosti tzv. vulnerabilních plátů. Tyto pláty mají své typické morfologické charakteristiky, které je možné identifikovat in vivo pomocí zobrazovacích metod. Cílem detekce těchto vulnerabilních plátů je identifikovat vyšší riziko vzniku akutního koronárního syndromu jak na úrovni pacienta, tak ve vztahu ke konkrétní koronární lézi. Autoři podávají přehled invazivních a neinvazivních zobrazovacích metod používaných v současné době v detekci vulnerabilních plátů a diskutují potenciální terapeutický přínos těchto nálezů.

Po pěti letech od vydání posledních doporučení České společnosti pro hypertenzi (ČSH) došlo k posunu názorů na některé
otázky týkající se diagnostiky a léčby hypertenze, což je důvodem pro vydání nových doporučení (1). Tento dokument má
shrnout současné poznatky založené na výsledcích nejnovějších studií a ukázat, co je nového ve srovnání s minulou verzí.
V tomto článku se zaměřím na některé kapitoly, kde došlo ke změnám.

Řadu virových onemocnění lze v současné době kauzálně léčit antivirotiky. Indikace protivirových léků jsou limitovány omezeným spektrem dostupných přípravků a jejich aplikačních forem, toxicitou, vysokou cenou a u dětí navíc věkovým omezením. Jsou podávány především u závažně probíhajících virových infekcí a imundeficitním osobám. Dávkování a léková forma závisí na infekčním agens a závažnosti onemocnění. Antivirotika jsou schválena pro léčbu infekcí HIV, hepatitid B a C, chřipky, některých herpetických virů a RS virů. V režimu off label jsou používána i při léčbě jiných závažných virových nákaz. V profylaktických indikacích je pro VZV k dispozici specifický hyperimunní imunoglobulin a pro profylaxi RSV lze použít humanizovanou monoklonální protilátku. Článek shrnuje možnosti aplikace těchto přípravků s akcentem použití v pediatrické populaci.

Článek v první části shrnuje nejčastější typy arytmií u dětí a možnosti jejich léčby. Druhá část je věnována vybraným kapitolám
v dětské arytmologii: katetrizačním ablacím, arytmiím u pacientů s vrozenou srdeční vadou, implantabilním přístrojům, srdeční
resynchronizační terapii, fetálním arytmiím, vrozeným primárně arytmickým syndromům a molekulárně genetickému vyšetření.

V tomto článku předkládáme v klinické kazuistice zkušenost s užitím nové fixní kombinace β‑blokátoru bisoprololu a inhibitoru ACE perindoprilu. Poukazujeme na širokou paletu indikací pro podávání tohoto léku. Zároveň se, vzhledem k přítomnosti β‑blokátoru v této kombinaci, zaměřujeme na některé „mýty“, které se mohou vyskytovat při léčbě právě touto lékovou skupinou.

Trombus v levé komoře srdeční představuje vysoké riziko trombembolie. Diagnostika tohoto nálezu může být i zcela náhodná,
opírá se především o echokardiografii. Klíčová je následná volba léčebné strategie, jejímž úkolem je toto riziko eliminovat. V následujících
kazuistických sděleních jsou popsány dva případy, kdy agresivita zvolené léčebné strategie nekorelovala s kýženým
efektem na riziko trombembolie.

Tento druhý díl článku o prognostických a prediktivních markerech u NSCLC se zabývá dalšími potencionálně využitelnými geny/
proteiny mimo tyrozinkináz, které byly popsány v díle prvním. Jsou zmíněny geny spjaté s klíčovými drahami v růstu tumoru
a jeho metastazování, stejně jako mechanismy hormonální, epigenetické i imunohistochemické a proteomické. Rovněž je zvlášť
věnována pozornost markerům spojovanými s predikcí účinnosti imunoterapie a chemoterapie.

Koronární arteriální ektazie (CAE) je vzácná klinická jednotka, která představuje jeden druh aterosklerotického postižení koronárníchtepen. Je definována jako rozšíření lumen koronární tepny o více než 1,5násobek průměru největší přilehlé nepostižené tepny(1). U pacientů podstupujících koronarografické vyšetření se četnost CAE uvádí v rozmezí od 3 % do 8 %, a to buď samostatně,nebo v kombinaci se stenotickýmí lézemi. Míra rozpoznávání jedinců s tímto postižením se může zvýšit za použití nových neinvazivníchzobrazovacích metod, jako jsou např. výpočetní tomografie (CT) a MR angiografie. Klinická významnost CAE nenídostatečně stanovena a dosavadní výsledky byly smíšené a protichůdné (2,3). Hlavním etiologickým faktorem zodpovědným zaCAE je ateroskleróza; v různých skupinách pacientů se na ní ale podílejí i jiné faktory. Článek si klade za cíl přezkoumat klinickécharakteristiky CAE, její diagnostiku, léčbu a prognózu. Cílem přehledu je rovněž aktualizace a shrnutí klinických rysů CAE.

Familiární hypercholesterolemie (FH) je nejčastějším autozomálně dominantním dědičným onemocněním vedoucím ke zvýšeným hodnotám celkového i LDL cholesterolu (LDL-C). Rozlišujeme 2 formy této nemoci, a to heterozygotní (heFH) a vzácnou homozygotní (hoFH). Onemocnění může být dlouho asymptomatické, prvním projevem bývá často až manifestace KVO, nejčastěji ICHS, k čemuž dochází dříve než u běžné populace. Základním kamenem diagnostiky je anamnéza (zvláště rodinná a osobní) a důkladné fyzikální vyšetření. Stanovení pravděpodobnosti diagnózy FH provádíme pomocí skórovacích systémů, v ČR je nejčastěji používaným Dutch Lipid Clinic Network Criteria. V případě podezření na FH je indikované odeslání pacienta do specializovaného centra sítě MEDPED (Make Early Diagnoses to Prevent Early Deaths in MEDical PEDigrees). Lékem první volby jsou statiny, přičemž preferujeme novější generace s dlouhým poločasem účinku, jako jsou atorvastatin nebo rosuvastatin. Při nedostatečném efektu terapie maximální dávkou statinu nebo při statinové intoleranci nasazujeme ezetimib. Zásadní přelom v léčbě FH představuje biologická terapie – v současnosti je jistě nejvíce skloňovaným zástupcem této skupiny inhibitor PCSK9, který vede ke snížení LDL-C o více než 60 %.

Deprese patří mezi velmi časté komorbidity u neurologických onemocnění. Její výskyt je zde několikrát vyšší a ovlivňuje průběh
neurologických onemocnění. V léčbě je důležitý správný výběr antidepresivní medikace s ohledem na účinnost a snášenlivost.