Fulltextové hledání

Karcinom prsu je celosvětově nejčastějším zhoubným nádorem u žen. V posledních letech se zvyšuje počet žen, které onemocní v mladém věku. V r. 2016 onemocnělo v České republice zhoubným nádorem prsu 7 220 žen, ve věkové skupině do 35 let to bylo 139 žen, ve věkové skupině 35–39 bylo hlášeno 221 případů (1). Jedná se o nevelkou skupinu – do 35 let jsou to necelé 2 %, pod 40 let věku je to 5 % z celkového počtu. Nádory u těchto žen jsou agresivnější, často jsou spojené s genetickou mutací. Nezřídka je diagnóza stanovena v těhotenství nebo v době kojení. Nejlepší léčebné výsledky jsou dosaženy při multidisciplinárním přístupu, jehož je radioterapie nedílnou součástí. Tato práce vznikla jako reakce na nová doporučení v radioterapii karcinomu prsu publikovaná Americkou společností radiační onkologie (ASTRO) na jaře r. 2018.

Cílem této pilotní práce je srovnání vlivu funkční elektrické stimulace (FES) nervus peroneus communis (nervus fibularis communis) a individuálně zhotovené peroneální ortézy na chůzi u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS). Soubor byl tvořen 15 pacienty s RS, u kterých byla přítomna porucha chůze dominantně způsobená nedostatečnou dorzální flexí v hlezenním kloubu ve švihové fázi kroku (syndrom foot drop). U všech probandů byly hodnoceny funkční testy chůze, kvantitativní časoprostorové parametry chůze a subjektivně vnímaný efekt pomůcky na chůzi. Oba typy pomůcek prokázaly pozitivní ovlivnění subjektivních i objektivních parametrů chůze, je však potřeba u každého pacienta individuálně zvážit jejich přednosti a limity a zhodnotit efekt pomůcky na chůzi.

Úvod: Alkoholová septální ablace (ASA) je dnes společně s chirurgickou myektomií uznávanou metodou léčby nemocných s hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií (HOKMP). Zkušenosti s ASA provedenou transradiálním přístupem jsou zatím malé. Cíl práce: Cílem práce bylo zhodnotit aktuální a střednědobé výsledky ASA provedené transradiálním přístupem. Metodika: ASA byla provedena cestou pravé radiální arterie. Stimulační elektroda byla zavedena cestou podklíčkové žíly, k monitoraci levokomorového tlaku byl použit femorální přístup. Byly sledovány aktuální změny ultrazvukových (UZ) a katetrizačních parametrů a klinického stavu a pacienti byli dále ambulantně sledováni. Výsledky: U 41 nemocných (26 mužů, 15 žen) bylo provedeno celkem 46 septálních ablací. U 5 nemocných (12,2 %) byl výkon opakován pro přetrvávání vysokého gradientu a významné symptomatologie. Primární úspěšnost ASA byla 92,7 %. Maximální UZ gradient poklesl po ASA z 61,9 mmHg na 31,2 mmHg (p = 0,003), UZ gradient při Valsalvově manévru z 117,7 mmHg na 41,9 mmHg (p = 0,003), katetrizační vrcholový gradient z 40,0 mmHg na 12,6 mmHg (p < 0,0001), katetrizační vrcholový gradient při Valsalvově manévru z 117,8 mmHg na 43,8 mmHg (p < 0,0001) a systolický tlak v arteria pulmonalis (AP) se snížil po výkonu z 36,7 mmHg na 29,0 mmHg (p < 0,0001). Tloušťka interventrikulárního septa (IVS) se zmenšila za 3 měsíce z 19,6 mm na 17,7 mm (p = 0,002) a v místě ablace na 10,2 mm (p < 0,0001). Tloušťka zadní stěny (ZS) levé komory (LK) ani rozměr levé síně (LS) se neměnily. Tři měsíce po výkonu došlo k dalšímu snížení UZ gradientu na 21,0 mmHg (p = 0,0002), ke snížení NYHA třídy z 2,6 na 1,5 stupně (p < 0,0001), významnosti mitrální nedomykavosti z 2,2 stupně na 1,3 stupně (p < 0,0001) a k poklesu ejekční frakce (EF) LK z 70,4 % na 68,3 % (p = 0,0004). Při střednědobém sledování nemocných (průměrně 26,8 měsíců) došlo k dalšímu významnému poklesu UZ gradientu i k dalšímu významnému zmenšení tloušťky IVS. U všech nemocných přetrvával příznivý klinický efekt po celou dobu sledování. Přežití nemocných v našem souboru činí po dobu sledování 97,6 %. Závěr: ASA transradiálním přístupem je účinná a bezpečná metoda léčby HOKMP. Po ASA dochází k významnému snížení gradientu, k významnému poklesu tlaku v AP, k významnému zmírnění symptomů a k významnému zmenšení mitrální nedomykavosti. Po 3 měsících dochází k významnému ztenčení IVS a k významnému poklesu EF. Rozměry ZS a LS se při střednědobém sledování nemění. Příznivý klinický efekt výkonu přetrvává po celou dobu sledování nemocných.

&nbsp;

Aortální stenóza je nejčastější chlopenní vadou v dospělosti a je významnou příčinou kardiovaskulární morbidity a mortality. Více než 40 % pacientů s aortální stenózou má diskordanci v dopplerovském vyšetření, nejčastěji mají malou plochu aortálního ústí (≤ 1,0 cm2), která je typická pro významnou aortální stenózu, ale nízký gradient (< 40 mmHg), který tuto diagnózu nepodporuje. V klinické praxi rozeznáváme tři hlavní podskupiny pacientů s významnou aortální stenózou a nízkým gradientem a sice: a/ klasickou s nízkým gradientem, nízkým průtokem a nízkou ejekční frakcí levé komory, b/ paradoxní s nízkým gradientem, nízkým průtokem a se zachovalou ejekční frakcí levé komory a c/ aortální stenózu s nízkým gradientem, normálním průtokem a normální ejekční frakcí levé komory. Klíčovu roli v diagnóze a zhodnocení aortální stenózy má echokardiografie. Nicméně, potvrzení významnosti aortální stenózy u těchto pacientů je někdy obtížné a vyžaduje multimodalitní zobrazení, mezi které patří dobutaminový zátěžový test a výpočetní tomografie, resp. kalciové skóre aortální chlopně. Intervence na aortální chlopni u pacientů s potvrzenou významnou aortální stenózou je doporučována i přes vysoké operační riziko. Zvláště u pacientů s nízkým gradientem a nízkou ejekční frakcí levé komory se jako lepší alternativa zdá transkatetrová náhrada aortální chlopně.

Trombus v levé komoře srdeční představuje vysoké riziko trombembolie. Diagnostika tohoto nálezu může být i zcela náhodná,
opírá se především o echokardiografii. Klíčová je následná volba léčebné strategie, jejímž úkolem je toto riziko eliminovat. V následujících
kazuistických sděleních jsou popsány dva případy, kdy agresivita zvolené léčebné strategie nekorelovala s kýženým
efektem na riziko trombembolie.

Tento druhý díl článku o prognostických a prediktivních markerech u NSCLC se zabývá dalšími potencionálně využitelnými geny/
proteiny mimo tyrozinkináz, které byly popsány v díle prvním. Jsou zmíněny geny spjaté s klíčovými drahami v růstu tumoru
a jeho metastazování, stejně jako mechanismy hormonální, epigenetické i imunohistochemické a proteomické. Rovněž je zvlášť
věnována pozornost markerům spojovanými s predikcí účinnosti imunoterapie a chemoterapie.

Léčba symptomatické primární mitrální regurgitace zohledňuje symptomy, dilataci a funkci levé komory, fibrilací síní, závažnost plicní hypertenze a velikost levé síně, s preferencí záchovné plastiky mitrální chlopně, případně náhrady mitrální chlopně u nepříznivé morfologie. U sekundární mitrální regurgitace nemáme přesvědčivé důkazy o zlepšení přežití po operaci mitrální chlopně. V posledních letech byla klinicky zkoušena řada méně invazivních katetrizačních technik (jejichž přehled je stručně uveden), ale pouze implantace MitraClipu (metoda, která vytváří spojení mezi předním a zadním cípem mitrální chlopně) získala dostatečnou klinickou evidenci. Dvě randomizované klinické studie u pacientů se srdečním selháním a významnou sekundární mitrální regurgitací srovnávaly katetrizační intervenci na mitrální chlopni pomocí MitraClipu s optimální medikamentózní léčbou. Ve studii MITRA-FR se primární sledovaný ukazatel nelišil (úmrtí na všechny příčiny nebo hospitalizace spojená se srdečním selháním v 1 roce: 54,6 % oproti 51,3 %, p =, 53). Naopak ve studii COAPT bylo dosaženo významného snížení jak mortality (29,1 % vs. 46,1%, p < 0,001), tak hospitalizací pro srdeční selhání (35,8 % vs. 67,9 % na pacientský rok, p < 0,001) ve skupině MitraClip. Stupeň mitrální regurgitace v kontextu dilatace levé komory rozlišuje tzv. „proporcionální“ a „disproporcionální“ mitrální regurgitaci a může pomoci při výběru optimální léčby.

Izolovaná spánková obrna se vyskytuje až u 7,6 % obecné populace, což jí řadí k častým spánkovým obtížím. Jako rekurentní izolovanou spánkovou obrnu (RISP) označujeme REM (rapid eye movement) vázanou parasomnii, která se opakovaně objevuje během přechodu spánku a bdění, tj. v průběhu usínání nebo probouzení. Jedná se o přechodnou ztrátu řeči a volní hybnosti postihující končetinové a trupové svalstvo, která bývá zejména zpočátku provázena intenzivním strachem. Tento tíživý prožitek může být umocněn současně přítomnými děsivými snovými představami, tzv. hypnagogickými/hypnopompickými halucinacemi. Patofyziologickým podkladem spánkové obrny je přetrvávání svalové atonie REM spánku do plné bdělosti. Současná spánková medicína nabízí psychoterapeutické i farmakologické možnosti léčby.

Alemtuzumab (Lemtrada®) je humanizovaná monoklonální protilátka určená k léčbě vysoce aktivní relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy (RR-RS), selektivně namířena proti glykoproteinu CD52 přítomném na povrchu imunitních buněk, zejména T a B lymfocytech. Po specifické vazbě alemtuzumabu na povrchový znak CD52 dochází k depleci cirkulujících autoagresivních lymfocytů a nově vzniklé repopulace buněk následně vedou k rekonstituci imunitního systému. Účinnost alemtuzumabu byla ověřena v několika kontrolovaných klinických studiích, které rovněž popisovaly i rizika rozvoje možných nežádoucích účinků vyplývajících z mechanizmu působení léku. V práci prezentujeme kazuistiku prvního a úspěšně alemtuzumabem léčeného pacienta na našem pracovišti.

Kardiomyopatie indukovaná četnou komorovou extrasystolií je reverzibilní onemocnění doprovázené dilatací a/nebo dysfunkcí
levé komory, vyvolané výskytem četných komorových extrasystol. Potlačení výskytu komorových extrasystol či jejich úplná eliminace
pomocí antiarytmik nebo katetrizační ablace vede ke zlepšení nebo k úplné normalizaci funkce levé komory.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Po pěti letech od vydání posledních doporučení České společnosti pro hypertenzi (ČSH) došlo k posunu názorů na některé
otázky týkající se diagnostiky a léčby hypertenze, což je důvodem pro vydání nových doporučení (1). Tento dokument má
shrnout současné poznatky založené na výsledcích nejnovějších studií a ukázat, co je nového ve srovnání s minulou verzí.
V tomto článku se zaměřím na některé kapitoly, kde došlo ke změnám.

Řadu virových onemocnění lze v současné době kauzálně léčit antivirotiky. Indikace protivirových léků jsou limitovány omezeným spektrem dostupných přípravků a jejich aplikačních forem, toxicitou, vysokou cenou a u dětí navíc věkovým omezením. Jsou podávány především u závažně probíhajících virových infekcí a imundeficitním osobám. Dávkování a léková forma závisí na infekčním agens a závažnosti onemocnění. Antivirotika jsou schválena pro léčbu infekcí HIV, hepatitid B a C, chřipky, některých herpetických virů a RS virů. V režimu off label jsou používána i při léčbě jiných závažných virových nákaz. V profylaktických indikacích je pro VZV k dispozici specifický hyperimunní imunoglobulin a pro profylaxi RSV lze použít humanizovanou monoklonální protilátku. Článek shrnuje možnosti aplikace těchto přípravků s akcentem použití v pediatrické populaci.

Optimální vývoj gastrointestinálního traktu a imunitního systému je spojen, mimo jiné, se správným vývojem a složením střevní mikrobioty. Vedle prebiotik, probiotik a synbiotik se mohou na modulaci složení mikrobioty, a dále na vývoji gastrointestinálního traktu a imunitního systému podílet, tzv. postbiotika. Jedná se o metabolické sloučeniny produkované probiotickými mikroby ovlivňující různé biologické funkce hostitele jak na lokální, tak i systémové úrovni. V poslední době se můžeme v klinické praxi setkat s fermentovanými kojeneckými formulemi obsahujícími postbiotika. Předkládané sdělení podává přehled o možných benefitech fermentovaných kojeneckých formulí s postbiotiky a shrnuje současnou klinickou evidenci v této problematice.

U nemocných po chirurgické korekci Fallotovy tetralogie v dětství dochází k rozvoji četných reziduálních nálezů, ať už v časném pooperačním průběhu nebo při dlouhodobém sledování v dospělosti. Většina postihuje výtokový trakt pravé komory a plicní tepny, a tak ovlivňuje funkci pravé komory. Nejčastějším reziduem je objemové přetížení pravé komory v důsledku rozvoje závažné pulmonální regurgitace. Přestože již existují doporučení pro správné načasování náhrady pulmonální chlopně, zůstává ještě v tomto ohledu mnoho kontroverzních otázek. Zachování funkce pravé komory a prevence arytmií vycházejících z pravé komory je pro dlouhodobé přežití a morbiditu pacientů po korekci Fallotovy tetralogie zásadní.

Článek v první části shrnuje nejčastější typy arytmií u dětí a možnosti jejich léčby. Druhá část je věnována vybraným kapitolám
v dětské arytmologii: katetrizačním ablacím, arytmiím u pacientů s vrozenou srdeční vadou, implantabilním přístrojům, srdeční
resynchronizační terapii, fetálním arytmiím, vrozeným primárně arytmickým syndromům a molekulárně genetickému vyšetření.

V tomto článku předkládáme v klinické kazuistice zkušenost s užitím nové fixní kombinace β‑blokátoru bisoprololu a inhibitoru ACE perindoprilu. Poukazujeme na širokou paletu indikací pro podávání tohoto léku. Zároveň se, vzhledem k přítomnosti β‑blokátoru v této kombinaci, zaměřujeme na některé „mýty“, které se mohou vyskytovat při léčbě právě touto lékovou skupinou.

V Olomouci se ve dnech 11.–12. 4. 2019 konal XVII. kongres Medicíny pro praxi. V rámci odborného programu zazněl, mimo jiné, také blok přednášek Léčba uroinfekcí v primární péči z pohledu bakteriální rezistence. S přednáškou věnovanou bakteriální rezistenci a možnostem antibiotické terapie ve vztahu k infekcím močových cest vystoupila MUDr. Renata Tejkalová z Mikrobiologického ústavu Lékařské fakulty Mendelovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Na tuto přednášku pak navázal MUDr. Marek Štefan, MBA, z Kliniky infekčních nemocí 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice Praha, který se ve své prezentaci věnoval zejména roli nifuratelu v terapii močových cest.

Studie COMMANDER-HF sledovala vliv podání nízké dávky rivaroxabanu 2×2,5 mg nemocných se srdečním selháním, kteří měli
sinusový rytmus. Studie ukázala, že podání rivaroxabanu neovlivnilo primární složený cíl (úmrtí z jakékoliv příčiny, srdeční infarkt
nebo mozková příhoda) ve srovnání s placebem. Také nebyl pozorován vyšší výskyt závažného krvácení. V post-hoc analýze se
ukázalo, že po rivaroxabanu byl významně nižší výskyt ischemické mozkové příhody.

Zavedení páskových implantátů do praxe zcela změnilo přístup ke stresové inkontinenci (SI). Poměrně náročné operace, vyžadující týdenní hospitalizace, byly nahrazeny výkony, které lze provádět v režimu jednodenní chirurgie. Navíc je úspěšnost těchto operací jednoznačně vyšší, než tomu bylo u původních postupů (kolpopexe sec. Burch). Implantace tahuprosté, suburetrální pásky je dnes považována za zlatý standard v řešení stresové inkontinence. Teoretické podklady pro široké zavedení implantátů do praxe jsou shrnuty v Integrální teorii (IT), která byla poprvé publikována v roce 1990. Jejími autory jsou prof. Petros a prof. Ulmsten. IT považuje močovou inkontinenci a většinu chronických dysfunkcí pánevního dna u jinak neurologicky zdravých pacientek za symptomy, které jsou morfologicky podmíněny defektními strukturami pánevního dna. Zdůrazňuje rozhodující vliv poškozené pojivové tkáně při vzniku těchto dysfunkcí a poškozené pojivové struktury nahrazuje síťkovými implantáty. Pomocí síťkových implantátů lze podle IT úspěšně řešit i významnou část urgentních inkontinencí (UI). Cílem tohoto článku je předložit praktický pohled na páskové a síťkové implantáty a jejich terapeutické možnosti. Síťkové implantáty mají obnovit fyziologický tvar a principiálně řeší statiku pánevního dna. Zcela záměrně jsem se vyhnul problematice zavádění umělých svěračů, které je třeba rovněž považovat za implantáty. Tyto, na rozdíl od síťkových implantátů, mechanicky uzavírají močovou trubici a nejsou k léčení SI a UI indikovány. Jejich podrobnější rozbor představuje zcela samostatnou kapitolu. Popis těchto operací přenechávám těm, kteří tyto výkony aktivně provádějí.

Stoupající počty urologických výkonů a rostoucí věk a nemocnost urologických pacientů zvyšuje rizika perioperačních krvácivých
komplikací. Neexistuje jednoduché doporučení k prevenci krvácení. Postup by měl vycházet z aktuálního stavu pacienta
a povahy konkrétního urologického výkonu. Nezřídka je třeba konzultace ambulantního specialisty – hematologa či angiologa.
V práci představujeme přehled současných možností farmakologické profylaxe krvácení při urologických výkonech.

Intravitreální aplikace protilátek blokujících VEGF (Vascular Endothelial Growth Factor) je účinnou léčbou vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace, makulárního otoku při okluzi sítnicových žil, diabetického makulárního edému a také choroidálních neovaskulárních membrán při méně častých chorobách makuly. Blokáda VEGF vede k ovlivnění propustnosti sítnicových a choroidálních cév, angiogenezi, produkci cytokinů a k ovlivnění zánětlivé odpovědi. V současné době existují 2 schválené anti‑VEGF přípravky (ranibizumab a aflibercept), u nichž byl několika multicentrickými, randomizovanými klinickými studiemi prokázán kladný účinek i dobrý bezpečnostní profil.

Atopický ekzém je polygénne, geneticky podmienené silne svrbivé, chronické prostredie alebo chronicky recidivujúce zápalové
ochorenie kože. Ide o chronické ochorenie, ktoré má negatívny dopad na sociálne a vzťahy a sebakoncepciu chorého jedinca.
Autorky v príspevku popisujú problematiku vybraných psychosociálnych aspektov pri atopickom ekzéme.

Studie MARINER měla za cíl zjistit, zda by prodloužené podávání rivaroxabanu po dobu několika týdnů mělo význam pro tromboprofylaxi. Jejím cílem bylo prokázat na jedné straně účinnost, ale na druhé straně bezpečnost rozšířeného profylaktického podávání rivaroxabanu u rizikové populace. Primární cíl byl kompozitní: hluboká žilní trombóza a nefatální plicní embolie nebo úmrtí na trombembolickou nemoc. Primárním bezpečnostním cílem bylo velké krvácení. Rivaroxaban podávaný preventivně po dobu 45 dní nesnížil významně kompozitní cíl venózní fatální či nefatální trombembolie ve srovnání s placebem. Výskyt velkého krvácení v celé studii byl velmi nízký.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Autoři článku se zabývají vlivem vrozených srdečních vad (VSV) na kvalitu života dětí. Předmětem přehledu je ovlivnění růstu, stavu
výživy, psychomotorického vývoje. V neposlední řadě se zaměřují na kvalitu života z hlediska dosaženého vzdělání, pracovního
uplatnění, ale také možnosti sportovního vyžití. Pozornost je také věnována roli PLDD v péči o pacienta s VSV.

V přehledném sdělení je definován termín „superbugs“ a jsou charakterizovány klinicky významné multirezistentní bakterie.