Fulltextové hledání

Diabetes mellitus (DM) představuje významný celosvětový problém, zejména proto, že jeho výskyt neustále narůstá. Je to dáno jednak prodlužující se průměrnou délkou života, ale také převládajícím životním stylem, který je charakterizován nízkou fyzickou aktivitou a vysokoenergetickou stravou. V současné době je v ČR již celkem přes 900 tisíc pacientů s diabetem a z toho více než třetina jsou pacienti patřící do geriatrické kategorie (1). Narůstá i výskyt diabetických komplikací. Jedná se na jedné straně o změny mikrovaskulární, pro diabetes mellitus specifické (retino, neuro, nefropatie), na straně druhé jsou diabetici více ohroženi chorobami kardiovaskulárními (ischemickou chorobou srdeční, aterosklerózou končetinových tepen a cévním onemocněním mozku), srdečním selháním a náhlou srdeční smrtí (2, 3, 4). Situaci komplikují navíc často přítomné kognitivní poruchy a deprese (5, 6). Navíc výpadky paměti a zhoršení zraku zhoršují výsledky léčby DM. Obecně existují dvě kategorie geriatrických pacientů, a to nemocní, kteří jsou zdatní, bez závažných komorbidit, a nemocní křehcí, s výrazným omezením soběstačnosti. Léčba obou těchto skupin pacientů se zásadně líší (9). Zatímco zdatní pacienti mohou být léčeni stejně jako pacienti mladšího a středního věku, pacienti křehcí vyžadují vysoce individuální přístup preferující zejména bezpečnost léčby s volnějšími cíli (7, 8).

Dulaglutid, injekčně podávané antidiabetikum, patří mezi dlouhodobě působící agonisty receptoru pro glukagon‑like peptid 1 (GLP-1). Při vyšších koncentracích glukózy po aplikaci dulaglutidu dochází k uvolnění inzulinu, dále dulaglutid potlačuje sekreci glukagonu, což vede ke snížení hepatální produkce glukózy. Jako všechny agonisté receptoru pro GLP-1 zpomaluje vyprazdňování žaludku. Dochází k ovlivnění jak lačné, tak postprandiální glykemie, HbA1c a hmotnosti. Prodloužený biologický poločas 4,7 dne umožňuje injekční aplikaci 1× týdně v kteroukoli denní dobu nezávisle na jídle. Ustálené stavy plazmatických koncentrací byly dosaženy mezi 2 až 4 týdny podávání. Bezpečnost a účinnost dulaglutidu byla prokázána v klinickém programu studií AWARD, a to včetně renální protektivity. Kardiovaskulárním výstupům se věnuje studie REWIND. V metaanalýze hodnotící 4-bodový MACE v průběhu 2. a 3. fáze klinických studií nebylo pozorováno žádné zvýšení kardiovaskulárního rizika. Dulaglutid je dle SPC indikován do monoterapie a do přídatné antidiabetické kombinační terapie včetně inzulinu u dospělých s diabetes mellitus 2. typu při nedostatečné kontrole glykemie. Aplikace 1× týdně podstatně zlepšuje compliance pacientů i adherenci k léčbě.

Cestování do vzdálených zemí s sebou přináší četná rizika, včetně zdravotních. Kromě infekčních nemocí, alimentárních nákaz
a úrazů jsou jedním z hlavních zdravotních rizik komplikace, vzniklé na základě „konfliktního kontaktu“ s jedovatých živočichem
či jedovatými rostlinami. V první části našeho přehledu se zabýváme neurologickými komplikacemi stavů, které vzniknou při
kontaktu s jedem některého z jedovatých živočichů.

Pohled na terapii roztroušené sklerózy (RS) se v posledních letech podstatně mění. Kromě léků první volby, mezi které řadíme interferony beta, glatiramer acetát a teriflunomid, máme k dispozici řadu nových, velmi účinných léčiv s odlišným mechanismem účinku. Dlouhodobá, více než dvacetiletá klinická data potvrzují, že léčba interferony a glatiramer acetátem je bezpečná a není spojena se závažnými nežádoucími účinky. Určitá část pacientů léčených léky první volby však vykazuje nedostatečnou terapeutickou odpověď. V tomto případě je indikována eskalace léčby. Jako první byl v monoterapii relabující‑remitentní (RR) RS v roce 2006 schválen natalizumab, dále fingolimod, dimethyl‑fumarát, alemtuzumab, ocrelizumab a cladribin. S nástupem těchto vysoce účinných léčiv se v současné době do popředí dostává otázka nového paradigmatu léčby a použití těchto léků již v první linii – hovoříme o imunorekonstituční léčbě (immune reconstitution therapy). Terapie je bohužel provázena mnoha nežádoucími, potenciálně závažnými účinky v souvislosti s dlouhodobým ovlivněním imunitního systému, imunodeplecí a/nebo jinými závažnými nežádoucími účinky. Volbu léčby u každého jednotlivého pacienta proto musíme individuálně posoudit s přihlédnutím k efektivitě vedoucí ke snížení aktivity nemoci, toleranci, adherenci, ovlivnění imunitního systému a bezpečnosti z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. V léčebném plánu musí být vždy zohledněn přínos a potenciální rizika terapie.

U sekundárně progresivní roztroušené sklerózy (SPRS) nelze dosáhnou tak přesvědčivých léčebných úspěchů jako u relabující formy
onemocnění. Rychlé zahájení účinné léčby v časných fázích onemocnění však nepochybně zpomaluje rozvoj sekundární progrese.
U aktivní SPRS je možné využít imunosupresivní potenciál mitoxantronu, cyklofosfamidu event. vysokých dávek methylprednisolonu
a intravenózního imunoglobulinu. Prvním schváleným lékem, v indikaci SPRS, u kterého bylo prokázáno zpomalení klinicky
potvrzené progrese, je siponimod. Ve stadiu klinických zkoušek jsou další léky s převážně neuroprotektivním efektem.

Erektilní dysfunkce (ED) je velmi časté onemocnění. Její léčba zaznamenala v uplynulých dekádách překotný rozvoj, s nímž souvisí
i zvýšený zájem o tuto problematiku na straně lékařů i pacientů. Revolucí v léčbě byl příchod PDE5 inhibitorů koncem 90. let
20. století. Od té doby již takto zásadní vývoj nenastal, nicméně evoluce v léčbě pokračuje do současnosti. Tento článek shrnuje
aktuální možnosti léčby ED a trendy ve vývoji nových terapií.

Endotel je bariérou mezi krevním a cévním kompartmentem, který má řadu unikátních funkcí. Zajišťuje mechanickou ochranu, transport řady molekul napříč cévní stěnou, optimalizuje průtok krve tkáněmi, zásadně ovlivňuje imunitní děje a jiné. Jeho dysfunkce má proto dramatický vliv další prognózu pacienta. Flow mediated dilation (FMD) je jednoduchý test založený na stanovení míry vazodilatace vybrané tepny (nejčastěji arteria brachialis) vyvolané zvýšeným krevním průtokem. Řada studií prokázala, že vztah kardiovaskulárního rizika a FMD má inverzní charakter. Kromě svojí jednoduchosti má ovšem i řadu nevýhod, např. přesnost a zejména nedostatečný referenční soubor. Po jejich překonání je pravděpodobné, že test FMD lze použít k upřesnění kardiovaskulárního rizika.

Vývoji a změnám střevní mikrobioty v souvislosti s rozvojem alergií u dětí se ve své přednášce na VI. kongresu pediatrie pro praxi na přelomu května a června 2019 věnoval Dr. El‑Lababidi. Připomněl význam plného kojení v prvních 4 měsících života v prevenci alergií a ukázal, že u dětí, kde je nutná umělá mléčná výživa, je přínosem podávání parciálních hydrolyzátů, jejichž ochranný efekt před rozvojem alergií potencují synbiotika. Podle posledních poznatků by synbiotika mohla také zmírňovat projevy již vytvořené alergie na bílkovinu kravského mléka nebo atopického ekzému.

Složení střevních mikrobů se v průběhu stárnutí mění nekonstantním způsobem. Složení a funkce střevní mikrobioty úzce koreluje se zdravotním stavem seniorů. Intervence zacílené na mikrobiotu představují slibnou možnost, jak ovlivnit dlouhověkost a zdravé stárnutí. Probiotika jsou živé mikroorganismy, které, aplikovány v přiměřeném množství, příznivě ovlivňují zdravotní stav hostitele (1). Data, získaná pro mladší věkové skupiny, nelze automaticky extrapolovat na starší jedince, stejně jako výsledky získané od starších zdravých osob nemusejí platit pro lidi s vícenásobnými komorbiditami nebo geriatrickou křehkostí. Provedení dalších klinických studií je nutné ke stanovení platných doporučení.

Srdeční selhání je provázeno městnáním v játrech, akutní dekompenzace může vést k progresi stavu. Odrazem těchto změn může být porucha jaterních funkcí, která se projeví vzestupem transamináz. Cílem studie je posouzení prognostického významu zvýšených hodnot parametrů jaterních funkcí u nemocných s akutním srdečním selháním. V souboru 92 pacientů (66,2 ± 13,9 let) byl analyzován vztah mezi vstupní hodnotou bilirubinu, aspartátaminotransferázy (AST), alaninaminotransferázy (ALT), gama-glutamyltransferázy (GGT), alkalické fosfatázy (ALP) a mortalitou. Studie ukázala signifikantní zvýšení hladin transamináz u zemřelých: AST (medián (IQR): 1,15 (0,65–3,28) vs. 0,49 (0,41–0,90), p 0,01) a ALP (2,0 (1,78–2,66) vs. 1,75 (1,13–2,12), p 0,01). AST se ukázala být také významným rizikovým faktorem určující 30denní a jednoroční mortalitu (30denní mortalita: HR = 3,9, 95 % CI: 1,19–12,76, p 0,02, jednoroční mortalita: HR = 3,31, 95 % CI: 1,35–8,1, p 0,008). Výsledky studie potvrzují zvýšení hladiny transamináz u nemocných se srdečním selháním a ukazují asociaci hladin transamináz s mortalitními ukazateli.

Bakterie z rodu Pasteurella běžně žijí v dutině ústní psů a jiných zvířat, ale mohou také způsobovat zoonotické infekce u lidí. Tyto infekce
se obvykle projeví jako lokální infekce kůže nebo podkoží následkem psího kousnutí či škrábnutí. Systémové infekce jsou méně časté,
obvykle vázané na vysoký/nízký věk nebo pacienty oslabené či imunokompromitované. V následujících kazuistikách prezentujeme
případy rozsáhlé flegmóny předloktí u kardiálně dekompenzovaného pacienta s anasarkou, případ septického stavu u zdravé ženy
středního věku s panaritiem po kousnutí psem a u muže po kousnutí psem do bérce. Případy jsou doplněny přehledem literatury.

Inhibitory sodíko‑ glukózových kotransportérů (SGLTi) jsou důležitou nejnovější terapeutickou strategií v léčbě diabetes mellitus 2. typu. Ertugliflozin je nový vysoce selektivní a reverzibilní inhibitor sodík‑glukózového transportéru 2 (SGLT2). Tento transportér je zodpovědný za renální reabsorpci glukózy. Tímto mechanismem ertugliflozin zvýší exkreci glukózy ledvinami, což vede k poklesu glykemie a zlepšení kompenzace diabetu bez rizika hypoglykemie. Jde o mechanismus účinku nezávislý na působení inzulinu.Ertugliflozin byl schválen Evropskou Medicínskou agenturou (EMA) pro léčbu diabetes mellitus typ 2 v Evropě v březnu 2018. Je schválen pro použití v monoterapii a jako přídatná léčba k dalším antidiabetikům. V článku je shrnutí poznatků o mechanismu působení, klinické účinnosti a bezpečnosti léku.

Diferenciální dignostika vředů na genitálu je značně široká. Ve venerologických ambulancích jistě dominují vředy infekčního charakteru,
myslet musíme i na vředy neinfekční etiologie. Níže uvedená kazuistika představuje neobvyklý popis případu neinfekčního vředu genitálu.

Makroskopická hematurie je obvykle alarmujícím příznakem, který vzbuzuje obavy rodičů i dětského pacienta. V řadě případů
tak vyžaduje rychlou diferenciálně diagnostickou rozvahu. V práci prezentujeme čtyři kazuistiky dětských pacientů vyšetřovaných
pro náhle vzniklou makroskopickou hematurii, jejíž příčinou byly v dětském věku málo frekventované nálezy konkrementů
a benigních tumorů dolních močových cest.

Karcinom prsu u mladých žen je vždy diagnostickým oříškem. Vzhledem k jeho malé četnosti ve věkové kategorii do 40 let není pro ženy s běžným rizikem doporučeno žádné preventivní sledování pomocí zobrazovacích metod a většina nádorů je subjektivně nalezena pohmatem, nicméně již ve vyšších stadiích a s postižením lokoregionálních uzlin. Tento článek je věnován využití jednotlivých diagnostických metod – ultrasonografie, mamografie a magnetické rezonance – při vyšetření mladých žen s důrazem na přínos a limity jednotlivých vyšetření. Na sérii kazuistik chceme též poukázat na možná úskalí v diagnostice, pokud nález není v některé ze zobrazovacích metod typický. V článku zmiňujeme též problematiku high-risk pacientek a zobrazení po profylaktických výkonech na prsu.

Pineální cysty jsou benigní afekce šišinky, jejichž prevalence v populaci dosahuje až 1 %. Pineální cysta bývá nejčastěji diagnostikována
na magnetické rezonanci jako sférický cystický útvar dorzálně od třetí komory nad mezencefalem. Klinický přístup k pacientům
s pineální cystou je velmi kontroverzní, zejména pokud přichází s nespecifickými potížemi. U všech pacientů považujeme za důležité
ujištění o benigní povaze pineálních cyst a o příznivé prognóze. Léčebnou modalitou je na prvním místě observace, dále pak
symptomatická terapie. U malé části nemocných lze zvažovat chirurgickou léčbu, ovšem indikační kritéria nejsou jasně definována.

Ceftolozan/tazobaktam je antibiotikum kombinující nového zástupce cefalosporinů s inhibitorem betalaktamázy. Základní indikací pro použití tohoto antibiotika jsou komplikované nitrobřišní infekce a komplikované infekce močového systému. Postupně se také dokumentuje vysoká efektivita ceftolozan/tazobaktamu v případě terapie infekčních komplikací v jiných kompartmentech, zejména pokud se jedná o infekce rezistentními kmeny Pseudomonas aeruginosa. Terapie infekčních komplikací způsobených tímto patogenem jsou velmi komplikované a mnohdy vyžadují zásadní kompromis mezi schválenou indikací a efektivitou. V kazuistice prezentujeme případ těžce popáleného mladého muže s multifokální infekcí způsobenou multirezistentní Pseudomonas aeruginosa.

Diagnostika a liečba sekundárne progresívnej sclerosis multiplex (SPSM) je stále problematická. Súčasné možnosti imunomodulačnej
liečby sekundárne progresívnej sclerosis multiplex sú obmedzené. Výsledky klinických štúdií ukazujú nádejné poznatky,
prinášajúce možnosti efektívnej liečby aj pre pacientov s SPSM. Práca podáva prehľad súčasných názorov a poznatkov na danú tému.

Bakterie z rodu Pasteurella běžně žijí v dutině ústní psů a jiných zvářat, ale mohou také způsobovat zoonotické infekce u lidí. Tyto infekce se obvykle projeví jako lokální infekce kůže nebo podkoží následkem psího kousnutí či škrábnutí. Systémové infekce jsou méně časté, obvykle vázané na vysoký/nízký věk nebo pacienty oslabené či imunokompromitované. V následujících kazuistikách prezentujeme případy rozsáhlé flegmóny předloktí u kardiálně dekompenzovaného pacienta s anasarkou, případ septického stavu u zdravé ženy středního věku s panaritiem po kousnutí psem a u muže po kousnutím psem do bérce. Případy jsou doplněny přehledem literatury.

Roztroušená skleróza (RS) představuje závažné autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, které typicky postihuje mladé osoby v produktivním věku. V současné době máme k dispozici širokou skupinu moderních léčiv, kterými lze zásadně ovlivnit průběh onemocnění, nicméně stále hledáme optimální ukazatele účinnosti léčby a prognózy RS u individuálního pacienta. V článku jsou shrnuty parametry využívané k hodnocení léčby a vývoje onemocnění včetně jejich kombinace v rámci konceptu NEDA (No Evidence of Disease Activity). NEDA odpovídá absenci klinické i magneticko-rezonanční aktivity choroby a je jedním z nejdůležitějších cílů současné léčby RS.

Sekundární trikuspidální regurgitace (TR) u nemocných s chlopenními vadami levého srdce je nejčastější příčinou trikuspidální insuficience. Při významných mitrálních a aortálních vadách se rozvíjí postkapilární plicní hypertenze a tlakové přetížení pravé komory způsobuje dilataci pravé komory, dilataci trikuspidálního anulu a vznik sekundární TR. Echokardiografie je základní metodou k posouzení etiologie a ke kvantifikaci TR. Umožňuje také měření dilatace anulu, napínání (tetheringu) cípů, velikosti a funkce pravé komory. Magnetická rezonance srdce (CMR) je zlatým standardem při volumetrii a hodnocení systolické funkce pravé komory. Trojrozměrná echokardiografie a MSCT srdce vykazují dobrou korelaci s měřením pravé komory pomocí CMR. Sekundární TR je závažné a progredující onemocnění. Pokud není řešeno, vede k pravostrannému srdečnímu selhání s ireverzibilním postižením pravé komory. Chirurgická léčba TR redukční anuloplastikou pomocí anuloplastického prstence je proto indikována v době operace levostranné vady nejen při významné TR, ale i u nemocných s dilatací anulu a lehčí TR. Izolovaná TR rozvíjející se pozdně po operaci levostranné vady má závažnou prognózu a vyšší operační mortalitu. Indikací k reoperaci izolované sekundární TR je rozvoj symptomů, progrese dilatace nebo počínající dysfunkce pravé komory. Začíná se rozvíjet také katetrizační léčba TR, která využívá zařízení zlepšující koaptaci cípů nebo perkutánní způsoby anuloplastiky chlopně.

V uvedeném přehledovém článku popisujeme mechanismy účinku působení inkretinů (především GLP-1) a jejich roli v léčbě
diabetu mellitu 2. typu. Diskutován je význam využití inkretinového efektu v léčbě diabetu, je popsána patofyziologie účinku
inkretinů a principy léčby inkretinovými mimetiky. Následně jsou popsána jednotlivá inkretinová mimetika používaná v současné
době v České republice k léčbě diabetu – exenatid, liraglutid, lixisenatid, dulaglutid a semaglutid.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Pod pojmem idiopatické střevní záněty rozumíme Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu. Postihují nejčastěji ileocékální oblast, resp. tlusté střevo. Etiologie onemocnění je neznámá, na vzniku onemocnění se podílí více faktorů. Tento fakt neumožňuje léčbu kauzální, léčba je možná pouze symptomatická. Základní skupiny léků, které využíváme k léčbě idiopatických střevních zánětů, jsou aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a biologická léčba. Za doplňkovou léčbu považujeme antibiotika a probiotika, ve specifických případech volíme parenterální nebo enterální výživu. Léčba je pro každého pacienta zvolena individuálně, její efektivitu výrazně zvyšuje pacientova spolupráce na léčbě a dispenzární péči.

Izolovaná spánková obrna se vyskytuje až u 7,6 % obecné populace, což jí řadí k častým spánkovým obtížím. Jako rekurentní izolovanou spánkovou obrnu (RISP) označujeme REM (rapid eye movement) vázanou parasomnii, která se opakovaně objevuje během přechodu spánku a bdění, tj. v průběhu usínání nebo probouzení. Jedná se o přechodnou ztrátu řeči a volní hybnosti postihující končetinové a trupové svalstvo, která bývá zejména zpočátku provázena intenzivním strachem. Tento tíživý prožitek může být umocněn současně přítomnými děsivými snovými představami, tzv. hypnagogickými/hypnopompickými halucinacemi. Patofyziologickým podkladem spánkové obrny je přetrvávání svalové atonie REM spánku do plné bdělosti. Současná spánková medicína nabízí psychoterapeutické i farmakologické možnosti léčby.

Nová doporučení pro management kardiovaskulárních onemocnění v těhotenství Evropské kardiologické společnosti z roku 2018 přináší řadu novinek. Bohužel nadále platí, že jen malá část doporučení je podložena výsledky prospektivních randomizovaných studií. V porovnání s předchozí verzí těchto doporučení se změnil způsob klasifikace mateřského rizika. U žen s kardiovaskulárním postižením je doporučeno již prekoncepčně provést zhodnocení rizika zdravotních komplikací během těhotenství. Ženy ve středním a vysokém riziku kardiovaskulárních komplikací by pak měly být během těhotenství sledovány ve specializovaných centrech s 24hodinovou dostupností odborného týmu. Revidována byla také doporučení týkající se farmakoterapie v těhotenství.

U třetiny pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) se rozvine klinicky významná deprese (PSD). Vyšší riziko je u pacientů s depresivní poruchou v anamnéze, rozsáhlejší CMP a výraznějším narušením motorických a kognitivních funkcí. S ohledem na spojení mezi PSD a vyšší mortalitou, horším výsledným fungováním a úrovní motorického a kognitivního postižení, je včasné rozpoznání PSD a její léčba zásadní krok v péči o pacienty po CMP. Dosavadní studie naznačují jak účinnost antidepresiv (AD) v léčbě PSD, tak efekt na celkové fungování včetně zlepšení motorického deficitu, podobně se AD jeví jako potenciálně použitelná preventivní intervence. První volbou zůstávají AD skupiny SSRI, je však nutno počítat s iniciálními nežádoucími účinky a možnými lékovými interakcemi a reflektovat možné zvýšené riziko krvácivých příhod. Jiná antidepresiva jsou buď spojena s vyššími riziky (tricyklická AD) nebo nejsou dostatečně prověřena (novější AD). Vzhledem k dobrému bezpečnostnímu profilu, účinnosti u starších osob a efektu na kognitivní funkce se zajímavou alternativou k SSRI jeví vortioxetin. Psychosociální intervence, minimálně zaměřené na edukaci o PSD, podpoře pečovatelů a zvyšování adherence k léčbě jsou nedílnou součástí intervencí a v kombinaci s AD zvyšují šanci na uspokojivý výsledek. Stimulační metody jsou aktuálně rezervované pro závažné případy PSD nebo jako alternativa AD, nicméně důkazy o účinnosti (a u ECT bezpečnosti) jsou limitované.

Ve snaze zlepšit prevenci akutního koronárního syndromu je jednou z hlavních priorit kardiologie vývoj metod schopných identifikovat osoby s vysokým rizikem přítomnosti tzv. vulnerabilních plátů. Tyto pláty mají své typické morfologické charakteristiky, které je možné identifikovat in vivo pomocí zobrazovacích metod. Cílem detekce těchto vulnerabilních plátů je identifikovat vyšší riziko vzniku akutního koronárního syndromu jak na úrovni pacienta, tak ve vztahu ke konkrétní koronární lézi. Autoři podávají přehled invazivních a neinvazivních zobrazovacích metod používaných v současné době v detekci vulnerabilních plátů a diskutují potenciální terapeutický přínos těchto nálezů.

Úvod: Nejčastější chlopenní vadou v dospělosti je degenerativní aortální stenóza (AS). Dle Euro Heart Survey byla 1/3 pacientů s významnou AS kontraindikována k chirurgickému výkonu pro vysoké operační riziko. Alternativou se stala perkutánní náhrada aortální chlopně (TAVI). K TAVI jsou v současné době indikováni pacienti kontraindikováni k AVR pro vysoké riziko či přítomnost významných komorbidit Cíl: Zhodnotit klinický stav a základní echokardiografické parametry u pacientů po provedené TAVI. Metody: Od dubna 2009 byla na našem pracovišti provedena TAVI 55 pacientům (30 žen), technická úspěšnost byla 98,2 %. Po zákroku byla provedena klinická a echokardiografická kontrola v intervalu 1 a 6 měsíců od zákroku. Jako klinické kritérium zákroku jsme použili hodnocení NYHA klasifikací. Výsledky: Peri-procedurální mortalita byla 1,8 %. 30denní mortalita byla 4,1 %, 6měsíční mortalita 7,7 %. Rehospitalizováno bylo při měsíční kontrole 14 %. v 6 měsících 25,6 %. 6 měsíců od výkonu měla většina pacientů funkční klasifikace NYHA I-II. Průměrná EF před výkonem byla 51,18 ± 10,03. PG max. na aortální chlopni 68,49 ± 19,7 mmHg, Vmax 3,97 ± 0,56. Při 6měsíční kontrole byla EF 54,1 ± 9,2 %, Vmax 1,87 ± 0,47, PG max. 14,35 ± 7,04 mmHg. Nezaznamenali jsme významnou aortální regurgitaci (AR), stopovou AR (1/4) mělo 40 % nemocných, lehkou AR (2/4) 16 %. Závěr: Naše výsledky na zatím malém souboru pacientů potvrzují, že TAVI je účinnou a bezpečnou léčbou u pacientů s těžkou symptomatickou AS a vysokým operačním rizikem. Echokardiografické a klinické výsledky jsou srovnatelné s dosud publikovanými daty a jsou jedinou alternativou pro pacienty kontraindikované k chirurgické náhradě pro vysoké operační riziko.

Karcinom prsu je celosvětově nejčastějším zhoubným nádorem u žen. V posledních letech se zvyšuje počet žen, které onemocní v mladém věku. V r. 2016 onemocnělo v České republice zhoubným nádorem prsu 7 220 žen, ve věkové skupině do 35 let to bylo 139 žen, ve věkové skupině 35–39 bylo hlášeno 221 případů (1). Jedná se o nevelkou skupinu – do 35 let jsou to necelé 2 %, pod 40 let věku je to 5 % z celkového počtu. Nádory u těchto žen jsou agresivnější, často jsou spojené s genetickou mutací. Nezřídka je diagnóza stanovena v těhotenství nebo v době kojení. Nejlepší léčebné výsledky jsou dosaženy při multidisciplinárním přístupu, jehož je radioterapie nedílnou součástí. Tato práce vznikla jako reakce na nová doporučení v radioterapii karcinomu prsu publikovaná Americkou společností radiační onkologie (ASTRO) na jaře r. 2018.