Fulltextové hledání

Na začátku letošního roku se v České republice uskutečnilo několik odborných seminářů Infarkt myokardu v roce 2017 věnovaných problematice infarktu myokardu – možnostem zlepšení léčby a sekundární prevence. V krátkém přehledu přinášíme souhrn hlavních témat přednášek prof. MUDr. Aleše Linharta, DrSc., prof. MUDr. Lenky Špinarové, Ph.D., a prof. MUDr. Lubomíra Elbla, CSc., které zazněly na semináři 7. února 2017 v Brně.

Akutní léčba migrenózních atak je dosud omezena na užití jednoduchých analgetik, nesteroidních antiflogistik, ergotaminových preparátů a triptanů. Na základě našich znalostí o patofyziologii migrény, která je zmíněna v tomto článku, byly vyvinuty nové léky pro léčbu akutních záchvatů migrény, které jsou cílené zejména na calcitonin gene–related peptid (CGRP) a serotoninové 5-HT1F receptory. Jsou zmíněny i další terapeutické cíle jako glutamát, kombinace 5-HT1B/1D receptorů a syntázy neuronálního oxidu dusnatého a léky ovlivňující korovou šířící se depresi. V profylaxi migrény nejslibnějším přístupem jsou humanizované monoklonální protilátky proti CGRP nebo CGRP receptoru. V současnosti se vyvíjejí i neinvazivní a invazivní neuromodulační techniky v akutní i profylaktické léčbě.

Stresová kardiomyopatie a infarkt myokardu jsou všeobecně považovány za navzájem se vylučující diagnózy. Předkládáme případ
dvou pacientek s akutní bolestí na hrudi s typickým echokardiografickým i ventrikulografickým obrazem pro tako-tsubo kardiomyopatii,
ale současně nálezem významné stenózy nemarginální koronární tepny a pro stresovou kardiomyopatii netypickou
elevací troponinu. Jedná se o málo časté případy konkomitance myokardiálního infarktu a stresové kardiomyopatie, ve kterých
akutní koronární syndrom sám o sobě může být stresorem.

Patologické autoimunitní pochody s rozvojem zánětlivých a neurodegenerativních změn, které splňují kritéria pro klinický izolovaný syndrom nebo definitivní roztroušenou sklerózu (RS) postihují především mladé dospělé ve věku 18–30 let. Přesto není výjimkou rozvoj tohoto onemocnění u dětí a adolescentů do 18 let nebo u starších dospělých po 50 letech věku. Jsou publikovány případy s prvním klinickým projevem RS u pacientů nad 80 let. Onemocnění u těchto hraničních věkových skupin má své charakteristické rysy a někdy diskrétní specifické znaky, které jsou nejen v klinickém průběhu, ale i při vyšetření magnetickou rezonancí a mozkomíšního moku.

Článek je věnován psychosomatickému přístupu ke zdraví a nemoci a rozvíjení bio-psycho-sociálního modelu v medicíně. Autoři v úvodu stručně shrnují některé překážky v rozvoji psychosomatické medicíny. Na příkladu z klinické praxe ukazují různé aspekty terapeutického procesu, přínos bio-psycho-sociálního modelu a z něho vycházející komplexní terapie a interdisciplinární týmové spolupráce.

Článek se podrobněji zabývá etiopatogenezí tromboembolické nemoci a analyzuje hlavní rizikové mechanismy jejího vzniku.
Probírá vztah trombofilních mutací k hormonálním léčbám a uvádí preskripční doporučení pro rizikové skupiny žen. Text
především zdůrazňuje multifaktoriálnost vzniku tromboembolických stavů.

Úvod: Chronická ischemická mitrální regurgitace (CIMR) je přítomna u 10 % až 20 % pacientů s ICHS a je častou příčinou chronického srdečního selhání po infarktu myokardu. Za standardní léčebný postup tohoto onemocnění je považována mitrální redukční anuloplastika (MRA) kombinovaná s revaskularizací myokardu. Tento postup je považován za účinný a bezpečný, avšak v některých případech dochází k perzistenci nebo rekurenci mitrální regurgitace. Cíl: Analyzovat výsledky operace, určit výskyt perzistence mitrální regurgitace a nalézt možné prediktory rekurentní mitrální regurgitace. Metodika a výsledky: Analyzovali jsme klinická data a echokardiografické záznamy u 107 pacientů přijatých v letech 2006–2008 ke koronární revaskularizaci (CABG) s významnou CIMR (PISA ERO ≥ 0,20 cm2, RV ≥ 30 ml a/nebo vena contracta > 3 mm). Vyloučeni byli pacienti s MR typ Carpentier II a/nebo nekvalitním echokardiografickým záznamem. Do studie bylo zařazeno 87 pacientů s typem MR Carpentier I a/nebo IIIb, u kterých byla provedena MRA a CABG. Pět pacientů zemřelo v perioperačním období (5,7 %), 8 pacientů podstoupilo náhradu mitrální chlopně (MVR) pro intraoperativní selhání anuloplastiky (9,2 %). Průměrná doba sledování byla 24,4 ± 1,7 měsíců a v průběhu sledování zemřelo 9 pacientů (10,3 %). Na TTE provedeném před propuštěním mělo 6 pacientů (8,4 %) perzistující mitrální regurgitaci (PIMR) z toho 5 pacientů (7,0 %) mělo stupeň MR 2+, 1 pacient (1,4 %) stupeň MR 3+. Po skončení studie mělo 24 pacientů (33,8 %) MR 0+, 24 (33,8 %) MR stupně 1+ a 23 pacientů (32,4 %) mělo rekurentní mitrální regurgitaci (RIMR): z toho 12 (16,9 %) mělo stupeň MR 2+ a 11 (15,5 %) stupeň MR 3+. Jednoletá a dvouletá pravděpodobnost, že nevznikne regurgitace 3. stupně byla 92,9 % (95 % CI 86,8 %–99,0 %), resp. 84,3 % (95 % CI 75,9 %–92,7 %). Jednoletá a dvouletá pravděpodobnost, že nevznikne RIMR (MR 2+ a více) byla 80,1 % (95 % CI 70,5 %–89,7 %), resp. 72,3 % (95 % CI 61,3 %–83,3 %). Ve skupině s RIMR byla významná vyšší velikost levé komory v diastole (LVEDd), úhel zadního (PLA), resp. předního (ALA) cípu mitrální chlopně a nižší ejekční frakce levé komory (EF LK). V predikci RIMR měl ALA > 27° senzitivitu 67 %, specificitu 76 % (AUC = 0,72, 95 % CI 0,59–0,85, p = 0,04), PLA > 35° senzitivitu 61 %, specificitu 82 % (AUC PLA = 0,73, 95 % CI 0,6–0,84, p = 0,04). V průběhu sledování došlo u obou skupin (RIMR i non-RIMR) pooperačně k významnému zlepšení ve funkční klasifikaci NYHA, avšak v podskupině pacientů s RIMR 3+ došlo ke zlepšení pouze iniciálně a v dalším průběhu došlo k progresivnímu zhoršování, zatímco u ostatních, kde byl stupeň MR < 3+ setrvával trend ke zlepšování funkční klasifikace. Ejekční frakce LK se v průběhu sledování nezměnila statisticky významně ani v jedné skupině. V obou skupinách došlo ke zmenšení LVDd časně pooperačně, v průběhu sledování LVDd zůstal již dále nezměněn. Závěr: Rekurence MR po kombinovaném výkonu je stále vysoká a ovlivňuje morbiditu i mortalitu nemocných. Pacienti s pokročilou předoperační remodelací a dysfunkcí levé komory srdeční jsou ve zvýšeném riziku rekurence mitrální regurgitace díky zvýšené deformaci mitrální chlopně, vyjádřené zejména zvýšeným tetheringem předního cípu

Účel studie: Solidago virgaurea „zlatobýl“ je léčivá rostlina zajímavá z pohledu biologických účinků, známých již ve starověku (1, 2). Obsahovými látkami rodu Solidago jsou flavonoidy, fenolové kyseliny a jejich glykosidy, polysacharidy a další sloučeniny (3). Je známo, že Solidago virgaurea vykazuje diuretické, protizánětlivé a nově popsané protinádorové, antimikrobiální, sedativní a hypotenzní účinky (1, 2). Zejména flavonoidy a fenolický diglukosid – leiokarposid patří mezi látky, u kterých byla studována řada pozitivních účinků na organizmus; u leiokarposidu je znám mimo jiné jeho vliv na diurézu (3). Cílem této studie bylo zjistit, zda extrakt, odvar a výluh z nati zlatobýlu obecného, Solidaginis virgaureae herba, ovlivňují vlastnosti enzymů I. fáze biotransformace, zejména cytochromů P450 v lidské jaterní mikrozomální frakci a v primárních kulturách lidských hepatocytů. Použité metody: Byly studovány různé koncentrace extraktu, odvaru a výluhu ze Solidaginis virgaureae herba, vyjádřené v mg sušiny na ml vody (0,042 mg/ml; 0,083 mg/ml a 0,167 mg/ml). Enzymové aktivity byly stanoveny pomocí metody HPLC; exprese proteinů pomocí metody Western blotu. Výsledky: Aktivity a exprese proteinů CYP1A2, CYP2A6, CYP2C9, CYP2D6 a CYP3A4 vykazovaly relativně malé změny po ovlivnění testovanými vzorky v lidských hepatocytech i v lidské jaterní mikrozomální frakci, ve všech studovaných koncentracích. Závěr: Na základě získaných výsledků enzymových aktivit a množství proteinu lze předpokládat, že testované vzorky signifikantně neovlivňují metabolizmus současně podávaných léčiv a jejich užívání pravděpodobně nevede ke klinicky významným lékovým interakcím.

Současná léčebná strategie u lokalizovaného klinického stadia Hodgkinova lymfomu je založena na rozdělení nemocných podle přítomnosti rizikových faktorů do skupiny s příznivou a s nepříznivou prognózou. Rozdíl mezi oběma skupinami je v intenzitě léčby, kdy nemocným s nepříznivou prognózou se podává více chemoterapie a vyšší dávka ozáření. Pro omezení pozdní toxicity radioterapie, zejména sekundárních malignit, byla velkoobjemová radioterapie, EF-RT, nahrazena technikou s nižším cílovým objemem, IF-RT.

U dětí i u dospělých se vyskytují stejná parazitární onemocnění s určitými odlišnostmi. U dětí se častěji vyskytují geohelmintózy, což souvisí s jejich aktivitami, jako je hraní na pískovišti, s nedostatečnou hygienou a úzkým vztahem se zvířaty. Naopak v mladších věkových skupinách se nevyskytují alimentární parazitózy způsobené konzumací nedostatečně tepelně upraveného masa. V budoucnu bude nutno pomýšlet i na onemocnění, která se v České republice (ČR) dříve nevyskytovala, jako např. alveolární echinokokóza a dirofilarióza. Vzhledem k narůstající oblibě cestování do ciziny je nutno počítat s možností importovaných parazitárních nákaz.

Neurogenic myocardial stunning or stress-induced cardiomyopathy is a reversible form of cardiomyopathy accompanying a variety of neurological conditions, occurring more often in elderly women. Even though the underlying pathophysioloy is not yet fully understood, increased sympathetic activity secondary to emotional or physical stress is believed to be the trigger of myocardial injury. This case report presents an 80-year-old woman with an undiagnosed primary brain tumor, manifesting as heart failure due to transient left ventricle dysfunction. Angiography excluded coronary artery obstruction. The extent of myocardium involved did not correspond to a particular coronary artery distribution. She was treated in accordance with heart failure guidelines and made a full recovery within a week.

Úvod a cíl: Při terapii vankomycinem je rutinní terapeutické monitorování hladin (TDM) doporučováno jako metoda optimalizace dávkování. Podle nových doporučení pro TDM vankomycinu je dostačující měřit pouze údolní koncentrace, přičemž tato doporučení uvádí pro řadu indikací vyšší cílová rozmezí. Cílem naší studie bylo zhodnotit frekvenci TDM vankomycinu ve Fakultní nemocnici Olomouc a dále zhodnotit, jaký vliv by nová doporučení mohla mít na dávkovací strategie. Metodika: Byla provedena retrospektivní analýza všech hladin vankomycinu změřených během dvouletého období. Hemodialyzovaní pacienti byli vyloučeni. Hladiny byly zhodnoceny podle starších a nových doporučení a následně také s využitím farmakokinetického modelování. Výsledky: Ve studii bylo zhodnoceno celkem 468 hladin, což představovalo 260 jednotlivých měření vankomycinu provedených u 131 pacientů. Nejčastější indikací pro vankomycin byla sepse (49,6 % pacientů). Méně citlivé etiologické agens s hodnotou MIC > 1 mg/l bylo identifikováno u 18,5 % pacientů. Konzultace klinického farmakologa se zkušenostmi s TDM byla vyžádána u 18,1 % měření. Podle nových doporučení by bylo aktuální dávkování vyhodnoceno jako příliš nízké u 38,5 % měření a jako příliš vysoké u 39,2 % měření. Podle farmakokinetické predikce by bylo doporučeno navýšit dávkování u 28,1 % měření a naopak snížit u 36,9 % měření. Závěr: Úprava dávkování může být neadekvátní, pokud je prováděna pouze na základě údolních koncentrací bez farmakokinetické analýzy, obzvláště pokud jsou hladiny interpretovány osobou s nedostatečnou zkušeností v oblasti TDM.

Poznání funkce B-buněčného receptoru a jeho signalizační kaskády umožnilo vývoj molekul, které inhibují jednotlivé enzymy této dráhy. Ibrutinib je inhibitor Brutonovy tyrozinkinázy, která má klíčové postavení v přenosu signálu tohoto receptoru. V současné době je preparát registrovaný pro léčbu relabující a refrakterní B-chronické lymfocytární leukemie, primoterapii B-chronické lymfocytární leukemie s průkazem delece krátkého raménka chromozomu 17 nebo mutace genu TP53, léčbu relapsu lymfomu z plášťových buněk a dále pro léčbu nově léčené a relabující Waldenströmovy makroglobulinemie. V práci je blíže popsán mechanizmus účinku a výsledky klinických studií hodnotící efektivitu a bezpečnost tohoto preparátu.

Generalizovaný karcinom prsu je až na vzácné případy nevyléčitelné onemocnění. Díky novým znalostem o biologii nádorů,
které přinesly do léčby nové terapeutické možnosti, došlo k signifikantnímu prodloužení přežití u určitých imunofenotypů
karcinomu prsu. Především zařazením anti HER2 léčby (trastuzumab, pertuzumab, trastuzumab emtasin, lapatinib) došlo
k prodloužení hrubého přežití u pacientek s amplifikací HER2 až na 56 měsíců. Stále se ale jedná o inkurabilní onemocnění a je
nutné, kromě snahy o prodloužení přežití, myslet hlavně na zlepšení či alespoň zachování kvality života pacienta.

Osobnostní charakteristiky hrají důležitou roli v predikci manželské spokojenosti. Lidé s osobnostním narušením mají logicky významné potíže s navazováním a zejména s udržováním vztahů. Spojitost mezi nefunkčním manželstvím a osobnostní patologií partnerů může mít zdroj v nedostatečném vhledu na vlastní chování u jednoho či obou partnerů. Lidé s poruchou osobnosti zažívají v mezilidských vztazích četná nedorozumění, dezinterpretace, špatně komunikují a mají vyšší pohotovost k verbální a fyzické agresi. Nerozumí tomu, že zdroj konfliktů, které zažívají, je v jejich osobních procesech a vztahování se ke světu. Lidé s určitými poruchami osobnosti mají sklon se vyhledávat a vytvářet patologicky stabilní páry. Pro pochopení dynamiky partnerského vztahu bychom měli osobností rysy analyzovat jako první. Oslovit osobnostní patologii a maladaptivní osobnostní dynamiku v kontextu vztahu může být pro oba v páru prospěšné.

Retroperitoneálna fibróza je vzácne chronické zápalové ochorenie. Kvôli typickým príznakom obštrukcie močovodov má urológia hlavnú úlohu v jej diagnóze a liečbe. Asi 1/3 prípadov sprevádza iné choroby, zvyšok prípadov sú idiopatickej etiológie a označujú sa ako morbus Ormond. Najväčší prínos v diagnostike má CT a histologické vyšetrenie tkaniva. Kvôli malému počtu pacientov nie sú dostatočné dáta o efekte terapie ani o zhodnotení úspešnosti liečby. Neustále sa skúma efekt nových liekov prípadne ich kombinácii, okrem tradičných operačných techník sa skúšajú nové chirurgické postupy ako napríklad robotická operatíva a autotransplantácia obličiek. Vhodnou sa zdá kombinácia operačnej liečby a farmakoterapie.

odběrů. Dermatofyty byly vykultivovány v 807 případech. Nejčastěji diagnostikovaným dermatofytem bylo T. rubrum (91,5 %), následovalo T. interdigitalie (4,5 %) a M. canis (1,8 %). Ostatní dermatofyty jako A. benhamiae, T. tonsurans, E. floccosum a M. gypseum byly vzácnější. Spektrum dermatofytů je podobné jako v minulých letech, vysoký podíl antropofilních druhů odpovídá městské populaci. Cílem práce je podat přehled současných a budoucích možností antimykotické léčby dermatofytóz.

Terapie maligních gliomů zaznamenala v posledních desetiletích několik důležitých změn. Byly zavedeny nové operační postupy, vylepšila se technologie radioterapie, bylo zjištěno, že použití chemoterapie u určitých nádorových typů dále zlepšuje efekt léčby. Pokrok zaznamenala také diagnostika. Přesto však nejsou výsledky léčby stále uspokojivé. Přežití pacientů s glioblastomem se za posledních několik desítek let zlepšilo pouze o několik měsíců. Základem léčby maligních gliomů je vždy maximální možná resekce bez funkčních následků. Další onkologická léčba pak závisí na histologické charakteristice, ale také na prognostických a prediktivních faktorech. K hlavním tradičním prognostickým faktorům patří věk, celkový stav pacienta a radikalita operace. Novými prognostickými faktory jsou cytogenetické a molekulární biomarkery, z nichž některé mohou také predikovat odpověď na léčbu.

Adrenokortikální karcinom je relativně vzácné, avšak velmi zhoubné onemocnění. Jedinou šancí pro nemocného je kompletní chirurgické odstranění nádorové tkáně. Jiné léčebné metody nevedou k uspokojivým výsledkům. Proto je zásadní brzká diagnostika onemocnění, která vychází z úzké spolupráce endokrinologa, radiologa a chirurga. V přehledovém článku jsou diskutovány zásadní principy diagnostického i terapeutického procesu s důrazem na použití v praxi.

Cor pulmonale chronicum je klinický termín vyjadřující poruchu struktury a/nebo funkce pravé komory vznikající v důsledku postupně narůstající prekapilární plicní hypertenze, přičemž nejčastější etiologickou jednotkou je právě chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Námahová dušnost, únava, letargie, synkopy či anginózní bolesti na hrudi patří k nejčastějším příznakům. Pro vlastní léčbu je zásadní zaměřit se na terapii vyvolávající příčiny plicní hypertenze. Z patofyziologické hlediska má léčba cor pulmonale chronicum vyčleněny tři hlavní cíle: snížení afterloadu pravé komory, snížení tlaku v pravé komoře a zlepšení kontraktility pravé komory.

Populace starších diabetických pacientů je nejrychleji rostoucí skupinou pacientů vstupujících do dialyzační léčby a v současné době tvoří velkou část celé dialyzační populace. Prognóza diabetických pacientů léčených náhradou renálních funkcí je oproti pacientům bez diabetu horší, především pro závažné kardiovaskulární postižení. Kazuistika popisuje případ pacientky s diabetem 1. typu, která byla pro terminální selhání ledvin léčena nejprve peritoneální dialýzou a později úspěšně transplantována.

Následující článek se zabývá volně prodejnými přípravky na podporu imunity používanými zejména k prevenci vzniku respiračních onemocnění. Mezi nejčastěji používané patří přípravky s obsahem echinacey nebo hlívy ústřičné a beta-glukanů. K často diskutovaným otázkám patří význam vitaminu C a probiotik v prevenci respiračních onemocnění. Současný trh nabízí pouze malé množství registrovaných léčivých přípravků a velké množství doplňků stravy na podporu imunity. Úkolem lékárníka je výběr vhodného přípravku se zvláštním zřetelem zejména u těhotných a kojících žen.

V přehledovém článku jsou podány podněty pro úvodní úvahu pediatra nad pacientem s hematurií ve snaze zorientovat se v rozsáhlém seznamu příčin.

Idiopatické střevní záněty (ISZ) postihují zejména mladé jedince v jejich reprodukčním věku. Z toho důvodu má jejich základní diagnóza hlavní
vliv v plánování založení rodiny. Řešení ISZ v těhotenství vyžaduje citlivé balancování mezi optimální kontrolou aktivity nemoci a bezpečností
zvolené terapie. Studie týkající se tohoto tématu ukazují, že chybí dostatečná informovanost jak pacientů, tak lékařů v oblasti reprodukce pacientek
s ISZ. Cílem této souhrnné práce je objektivně posoudit výzkumná data týkající se bezpečnosti a účinnosti dostupné terapie idiopatických
střevních zánětů v graviditě a poporodním období.

Antracykliny můžeme charakterizovat jako velice významná protinádorová antibiotika s širokým spektrem využití při léčbě solidních nádorů a hematologických onemocnění. Ačkoliv jsou antracykliny účinnými cytostatiky, jsme při léčbě omezeni jejich kardiotoxickými účinky. V tomto přehledovém článku se zabýváme mechanizmem účinku léčiva, vznikem kardiotoxicity a jejími klinickými projevy. Dále se budeme věnovat kardioprotekci, s jejíž pomocí se snažíme eliminovat poškození srdečního svalu následkem léčby.

Terapeutické monitorování hladin léčiv bylo zavedeno pro řadu antiepileptik a v současnosti se používá ke stanovení optimálního dávkování k individualizaci farmakoterapie pacientů s epilepsií. U „nových“ antiepileptik je předpokládán menší výskyt závažných nežádoucích účinků, více prediktabilní farmakokinetika a širší terapeutické rozmezí než u „starých“ antiepileptik. I přesto má však terapeutické monitorování v této skupině léčiv své uplatnění, rutinně je užitečné zejména u lamotriginu, levetiracetamu, stiripentolu a zonisamidu (vzhledem k jejich výrazné inter-individuální variabilitě metabolizmu a clearance), u ostatních léčiv napomáhá ke kontrole compliance nebo úpravě dávkování při onemocnění eliminujících orgánů. Přestože nejsou u některých nových antiepileptik známá „referenční rozmezí“, může být ustanoveno „individuální terapeutické rozmezí“, optimální pro daného pacienta.

V předloženém sdělení jsou definovány základní přístupy k pacientům se sepsí nebo možným rozvojem sepse z pohledu klinické mikrobiologie. Jsou charakterizovány principy odběru biologického materiálu, jeho transportu a případného uchovávání. Současně jsou uvedena základní schémata iniciální antibiotické léčby.

I když hypofyzární adenomy jsou nejčastější příčinou selární expanze, vyskytují se v této oblasti i další nádorové, infekční, zánětlivé, vývojové a cévní etiologie, o kterých radiolog musí uvažovat. Intrakraniální lipomy jsou vývojové anomálie, které vznikají v důsledku abnormální diferenciace embryonálních mozkových blan. Popisujeme a ilustrujeme kazuistiku 7letého chlapce se supraselárním lipomem, který byl v průběhu respirační infekce asociován s výskytem teploty provokovaného konvulzivního stavu. Intrakraniální lipom byl prokázán pomocí vyšetření magnetickou rezonancí.