Fulltextové hledání

Anémie je běžnou komorbiditou, která provází chronická onemocnění ledvin. Ve fázi selhání ledvin se s ní setkáváme až u tří čtvrtin nemocných. Je jedním z důvodů, který se podílí na zvýšené kardiovaskulární a celkové mortalitě u těchto nemocných. Hlavní příčinou anémie u onemocnění ledvin je snížená produkce erytropoetinu v selhávajících ledvinách. Nezanedbatelnou roli zde hrají i další faktory, jako je deficit železa s poruchou jeho utilizace, malnutrice a zánět. V současné době se doporučuje, aby koncentrace hemoglobinu byla u nemocných s chronickým onemocněním ledvin vyšší než 110 g/l. K dosažení těchto hodnot je kromě substituce železa možné použít několik preparátů, které stimulují erytropoezu (k dispozici máme 4 originální preparáty, které obsahují epoetin alpha, epoetin beta, darbepoetin alpha, metoxy-polyetylenglykol-epoetin beta a dále některá biosimilars). Léčba anémie zásadním způsobem snižuje mortalitu a zvyšuje kvalitu života těchto pacientů.

Poruchy chování a emotivity – behaviorální a psychologické symptomy demence – jsou jedním ze tří základních okruhů funkčního postižení u demencí. Jsou obvykle nejčastější ve středně těžkých stadiích demence. Jsou popsány jednotlivé typy poruch chování včetně přidružených delirií a jejich základní farmakoterapie. Emoční poruchy jsou u demencí rovněž velmi časté – jednak zvýšený výskyt nepřiměřených afektů, jednak výskyt patických nálad, především deprese. Jsou popsány základní postupy při farmakoterapii přidružené deprese a úzkosti u demencí.

Fournierova gangréna je infekční nekrotizující fasciitida a gangréna měkkých tkání zevního genitálu, perinea a perianální oblasti. Jedná se o vzácný, nicméně i dnes velmi závažný typ polymikrobiální infekce, která je spojena s vysokou morbiditou a mortalitou. V současnosti je možné podrobným vyšetřením odhalit příčinu a zdroj infekce až v 95 % případů. Infekce se obvykle šíří z oblasti anorekta, urogenitálního traktu či z oblasti kůže zevního genitálu. Terapie zahrnuje několik zásadních léčebných modalit. Již při prvních příznacích onemocnění je indikováno podání širokospektrých antibiotik (ATB) pokrývajících celé bakteriální spektrum včetně grampozitivních i gramnegatiních aerobních i anaerobních bakterií a hospitalizace nemocného s intenzivní komplexní léčbou. Rovněž časná chirurgická léčba s provedením excize všech nekrotických a avitálních tkání je zcela nezbytná. Novou možností, která v rámci komplexního přístupu poskytuje šanci na lepší hojení ploch po provedené nekrektomii, je systém využívajícího řízený podtlak, známý také pod označením VAC (Vacuum-assisted closure). Dobrá mezioborová spolupráce je při péči o tyto nemocné nezbytná.

Rekonstrukční chirurgické výkony na ženském pánevním dnu zaznamenaly v posledních 20 letech významné změny. Příčinou těchto změn byl především komplexní pohled na malou pánev, způsobený podrobnými anatomickými studiemi, které si kladou za cíl nejen popsat jednotlivé pánevní struktury, ale dívají se na ně v širším kontextu jako na funkční součásti, které se vzájemně ovlivňují. Moderní metody si kladou za cíl přesné určení poškozených struktur. Jejich funkci se pak snaží cíleně obnovit, pokud možno miniinvazivním způsobem. Proto dnes, více než kdy jindy, je solidní znalost anatomie pánevního dna naprosto nezbytným požadavkem jednak pro úspěšné provádění operačních výkonů, jednak k efektivní komunikaci mezi specialisty, kteří se poruchami pánve zabývají. Cílem tohoto článku je předložit aktuální anatomické vědomosti s vyjádřením názorů na biomechanický význam jednotlivých anatomických struktur.

Terapie dny má tři základní cíle. Léčbu akutních atak, prevenci vzniku akutních atak a léčbu chronické dny. V posledních letech došlo k pokroku v používání starších léčiv a k vývoji nových. Febuxostat je nový, nepurinový, selektivní inhibitor xantinoxidázy s výraznějším účinkem než allopurinol. Jeho účinnost byla potvrzena ve studiích fáze III, kde ve skupině léčené febuxostatem dosáhlo signifikantně více pacientů primárního cíle (urikemie < 360 μmol/l). Febuxostat byl účinnější ve skupině pacientů se zhoršenými renálními funkcemi. Dlouhodobé extenze studií III. fáze potvrdily setrvalou účinnost a bezpečnost febuxostatu. U pacientů, kteří dosáhli cílové hodnoty urikemie, byl zaznamenán trvalý pokles výskytu dnavých atak, u více než 50 % pacientů došlo k vymizení tofů. Incidence nežádoucích účinků léčby febuxostatem je pravděpodobně stejná jako při léčbě allopurinolem. Febuxostat je nový, účinný lék k dlouhodobé léčbě dny.

Vysoká škola chemicko-technologická v Praze Fytoestrogeny jsou strukturně různorodá skupina rostlinných polyfenolů schopných aktivovat estrogenové receptory obratlovců. V lidské dietě jsou zastoupeny zejména izoflavony a lignany. Již více než dvě desítky let jsou fytoestrogeny považovány za mírný prostředek k tlumení symptomů menopauzy. Na základě preklinických studií se u nich předpokládají pozitivní účinky na metabolizmus kostí, kardiovaskulární systém, vazomotorické symptomy a snížení rizika rakoviny prsu. Klinická data tyto předpoklady zatím potvrzují jen v omezené míře. Fytoestrogenové potravinové doplňky jsou ženami používány spíše pod vlivem reklamy než na základě doporučení lékaře.

Autor předkládá přehled současných možností léčby alergických onemocnění v běžné klinické praxi, hlavně při léčbě alergické rýmy, průduškového astmatu, alergických projevů na kůži a zmiňuje i principy léčby anafylaktických stavů.

Infekce dolních močových cest a pohlavních cest u mužů, jako jsou uretritida, prostatitida, epididymitida, orchitida a cystitida jsou stále aktuální, i když netvoří největší díl problematiky urologů. Každý urolog by měl problematiku infekcí znát, aby byl schopen orientovat se ve specifikách antibiotické léčby podle typu onemocnění a stejně tak by si měl být vědom nutnosti komplexního vyšetření urotraktu v indikovaných případech nebo vyšetření a také léčby partnerky/-a u pohlavně získaných onemocnění.

K poruchám příjmu potravy počítáme mentální anorexii, mentální bulimii a některé další jednotky. Přístup k jejich léčbě je odlišný. Léčba těchto samotných poruch je náročná, založená především na psychoterapeutických přístupech, farmakoterapie hraje jen menší roli. Nemáme žádný účinný lék na jádrové příznaky mentální anorexie, u mentální bulimie se uplatňuje fluoxetin, který má jisté důkazy o účinnosti. Poruchy příjmu potravy jsou v praxi velmi často provázeny další psychiatrickou komorbiditou, kde má největší zastoupení depresivní syndrom. Léčba deprese u poruch příjmu potravy se liší od léčby depresivní poruchy. U deprese při mentální anorexii antidepresiva nepřinášejí velký efekt a prvním krokem je režimová a nutriční terapie vedoucí k navýšení tělesné hmotnosti. U mentální bulimie je účinek antidepresiv podobný jako u depresivní poruchy, je však třeba brát v úvahu specifická rizika.

Účelně vedená léčba akutní bolesti představuje prevenci přechodu do chronického stavu. Je nutno využít všech dostupných metod farmakoterapie i u běžné nenádorové bolesti pohybového aparátu, hlavy, zubů a dysmenorey, s ohledem na bezpečnost a výskyt možných nežádoucích účinků užívaných analgetik. Neznalost farmakologie laickou veřejností u volně prodejných léčiv, zejména z řad nesteroidních antirevmatik, má za následek jejich nadužívání a zbytečné hospitalizace i úmrtí pacientů. Základní principy léčby bolesti jsou přístupné a pravidelně aktualizované v Metodických doporučeních pro léčbu bolesti SSLB (Společnost pro studium a léčbu bolesti).

Zhruba polovina žen během svého života prodělá alespoň jednu ataku akutní cystitidy. Až u třetiny z nich dojde k recidivě obtíží. Ta může být způsobena perzistencí infekce v důsledku zánětlivého ložiska, nebo reinfekcí jiným bakteriálním kmenem po delším časovém intervalu. U reinfekcí vystačíme s farmakoterapií, standardní metodou volby je dlouhodobá antibiotická profylaxe. Slibné výsledky byly prezentovány při použití Uro-Vaxomu. Důležitá jsou i režimová opatření. V případě perzistující uroinfekce je třeba nalézt a odstranit příčinu obtíží.

Syndrom cholesterolové embolizace je komplikací pokročilé aterosklerózy a je charakterizován periferní embolizací aterosklerotických hmot, především cholesterolových krystalů. Cholesterolové emboly vyvolávají poškození koncových orgánů zánětlivou reakcí a ischemií navozenou okluzí tepny. Zdrojem embolů jsou nejčastěji tepny velkého kalibru, především hrudní a břišní aorta. Postihuje většinou starší nemocné s rizikovými faktory aterosklerózy. Embolizaci často předchází intervenční výkony, kardiochirurgické operace, nebo operační výkony v cévní chirurgii. Vlastním případem autoři ilustrují obtížnost diagnostiky a terapie syndromu.

Chronická bolest bederní páteře (CBBP) sužuje v civilizovaných zemích až 10 % populace. Etiologie CBBP je komplexní, zahrnuje strukturální změny skeletu páteře, meziobratlové ploténky a okolních měkkých tkání, významné jsou též vlivy psychosociální. Z hlediska je CBBP bolestí smíšenou s uplatněním nociceptivních i neuropatických vlivů. Neuropatická komponenta postihuje až třetinu pacientů s CBBP, může se projevovat charakteristickou iradiací do končetiny (radikulární neuropatická CBBP) či neuropatickými projevy v bederní oblasti (lokální neuropatická bolest). Práce pojednává o anatomických a patofyziologických souvislostech relevantních pro rozvoj neuropatické bolesti u CBBP a možnostech její diagnostiky a terapie.

Aortální stenóza je nejčastější a nejčastěji operovanou chlopenní vadou. Uvedeny jsou současné možnosti farmakologické léčby a její limitace. Hypolipidemická léčba vady pomocí statinů nesplnila očekávání, velké randomizované studie nezahrnovaly časná stadia vady. Úspěšnost terapie bisfosfonáty zjištěna pouze na retrospektivních studiích. Asociace bisfosfonátů a fibrilace síní nebyla dosud jednoznačně prokázána. Léčení aortální stenózy pomocí inhibitorů konvertujících angiotenzin (ACEi) nemá dosud jednoznačné výsledky a čeká se na nové perspektivní studie. Zánětlivé změny detekovány jak v časných, tak i pozdních stadiích vady. Nalezen dysfunkční protizánětlivý mechanizmus aortální stenózy. V současné době neexistuje farmakoterapie vady, která by bránila její progresi. Jediným úspěšným, osvědčeným a doporučeným léčebným postupem je chirurgická náhrada aortální chlopně (AVR) nebo transfemorální (transapikální) implantace bioprotézy (TAVI).

Nesteroidové antiflogistiká sú liečivá s analgetickými, antiflogistickými a antipyretickými účinkami. Ich efekt je docielený znížením syntézy prostanoidov. Inhibícia tvorby prostanoidov prináša so sebou reálne riziko poliekového poškodenia. Riziko nežiaducich účinkov postihujúcich gastrointestinálny trakt a obličky je dlho známe. Nebezpečenstvo zvýšenia krvného tlaku a vývoja/zhoršenia zlyhania srdca je tiež v povedomí už desaťročia. Zvýšená incidencia akútneho infarktu myokardu v klinických štúdiách s rofekoxibom upriamila pozornosť na možnú kardiotoxicitu selektívnych inhibítorov cyklooxygenázy-2, následne sa objavili pochybnosti aj o kardiovaskulárnej bezpečnosti neselektívnych liečiv z tejto skupiny. Otázka bezpečnosti nesteroidových antiflogistík z hľadiska kardiovaskulárnych príhod sa riešila v posledných rokoch vo veľkom počte retrospektívnych aj prospektívnych klinických štúdií a metaanalýz. Výsledky nasvedčujú tomu, že kardiotoxicita je skupinovým efektom nesteroidových antiflogistík, pri čom v stupni rizika je prítomná veľká variabilita medzi jednotlivými liečivami. Cieľom našej práce je zhrnúť dostupné údaje o riziku kardiovaskulárnych nežiaducich účinkov nesteroidových antiflogistík, o ich klinickom dopade a o možných mechanizmoch zodpovedných za vznik uvedených nežiaducich účinkov.

Známé spektrum kožních manifestací je široké. Mezi klasické projevy kožní borreliózy patří erythema chronicum mirans, borreliový lymfocytom a acrodermatitis chronica atrophicans. Vzrůstá ale i množství důkazů, že borrelie sehrávají roli i přinejmenším u části jiných kožních chorob. Kožní formy borreliózy mohou napodobovat i jiná onemocnění. V tomto článku dále diskutujeme rezervoárové populace hostitelů borrelií, ekologii vektorů onemocnění, faktory úspěšného přenosu. Předkládaný článek popisuje průběh choroby a význam právě kožních změn pro stanovení diagnózy. Předkládáme i terapeutická doporučení.

Úvod: Cílem sdělení je seznámit čtenáře s prvotními zkušenostmi s novou metodou torakoskopické ablace fibrilace síní (FIS) v Kardiocentru Hradec Králové. Torakoskopická ablace fibrilace síní je novou metodou používanou u nemocných s FIS bez dalšího závažného srdečního onemocnění. Metoda: V období květen–říjen 2009 byla na Kardiochirurgické klinice v Hradci Králové provedena torakoskopická radiofrekvenční ablace metodou „box-lesion“ u 8 nemocných průměrného věku 57 ± 11 let. Paroxyzmální formu FIS mělo 6 nemocných (75 %), perzistentní 2 nemocní (25 %). Uzávěr ouška levé síně pomocí stapleru byl proveden u jednoho nemocného. Výsledky: Během operace a v pooperačním období nebyly zaznamenány žádné komplikace spojené s vlastní ablací. Průměrná délka operace byla 160 ± 23,5 minut, délka pooperační hospitalizace pak v průměru 6,9 ± 2,8 dní. Při propuštění byl u 6 (75 %) nemocných zachován sinusový rytmus, u 2 nemocných (25 %) byly zachyceny paroxyzmy FIS. Po 3 měsících přetrvával u 6/8 (75 %) nemocných sinusový rytmus (na základě vyhodnocení 24 hod. EKG Holteru). Punkce pleurálního výpotku byla provedena u dvou nemocných. Závěr: Prvotní zkušenosti ukazují, že se jedná o miniinvazivní chirurgickou metodu v léčbě fibrilace síní s dobrými krátkodobými výsledky.

Skeletální postižení je jednou z nejzávažnějších kapitol v diagnostice a terapii pokročilých uroonkologických onemocnění. Jde o komplexní proces narušující normální osteogenezi, který ve svém důsledku vede ke vzniku kostních bolestí, k anémii při postižení kostní dřeně neoplastickými buňkami či jejich působky a hlavně ke snížení stability zejména axiálního skeletu s vyšším rizikem patologických fraktur a s tímto souvisejících míšních kompresí. V přehledném článku prezentujeme současné diagnosticko-terapeutické možnosti u pacientů se skeletálními metastázami. Vedle specifických přístupů v prevenci a terapii kostního postižení (analgoterapie, radiační léčba a léčba radioizotopy, chirurgická léčba, léčba bisfosfonáty a novými léky) se uplatňují i nespecifické postupy (suplementace vitaminu D, kalcia či přiměřená pohybová aktivita). Závažnost skeletálních změn v uroonkologii spočívá v obtížné léčbě s často nedostatečnou klinickou odpovědí a z tohoto důvodu zůstává toto téma výzvou pro další klinický výzkum.

Radikální prostatektomie je stále častěji indikována u mladších a relativně zdravých pacientů. Kromě dobrého onkologického výsledku je neméně důležitý i dobrý funkční výsledek. Nejčastějšími komplikacemi jsou inkontinence moči, erektilní dysfunkce, striktura v anastomóze a symptomy hyperaktivního detruzoru. Retrospektivně byl analyzován soubor 489 pacientů, kteří podstoupily radikální retropubickou prostatektomii. Incidence inkontinence byla u našeho souboru 3 %, erektilní dysfunkce 63 %, striktur 8 %, hyperaktivního měchýře < 3 %. Většina pacientů s nežádoucími účinky byla úspěšně léčena konzervativní nebo chirurgickou léčbou.

Psychologická diagnostika sa stretáva s veľkou výzvou pri pokuse odlíšiť nepsychopatologické zážitky spirituálneho alebo religiózneho charakteru od tých, ktoré môžu poukazovať na skrytú psychopatológiu. Prinášame niektoré poznatky rôznych autorov, ktorí sa tejto problematike venujú s cieľom priblížiť rozdiely, ale aj úskalia diferenciálno-diagnostického procesu pri týchto fenoménoch. Príspevok nemá za cieľ obsiahnuť celú škálu poznatkov danej oblasti, je predkladaný skôr ako ponuka k vlastnému bádaniu.

Tinitus (ušní šelest) je symptom. Může trvat několik sekund nebo téměř celý život. Lze jej rozdělit na objektivní a subjektivní. V převážné většině případů se jedná o subjektivní tinitus, tj. nezachytitelný vyšetřujícím. Může být příznakem různých nemocí, vést k psychické alteraci pacienta a vážně omezit jeho běžné aktivity i odpočinek. Dle zjištěných etiologických faktorů, doby trvání tinitu a výsledků vyšetření je terapie individuální. Léčbu lze rozdělit na medikamentózní, fyziatrickou, fyzikální, psychiatricko-psychologickou, alternativní, chirurgickou a kombinovanou. Součástí terapie je i vyloučení možných vyvolávajících faktorů, a to biologických, sociálních a fyzikálních. Vzhledem k tomu, že se jedná o symptom a může být způsoben řadou nemocí, zvláště vnitřního ucha, měl by být pacient s tinitem vyšetřen co nejdříve, a to ve specializované otorinolaryngologické ambulanci. Uvedené vyšetřovací a terapeutické postupy jsou pro lepší přehlednost popsané z pohledu ORL lékaře. Doufám však, že i tak budou následující řádky pro praktické lékaře přínosem.

Účelně vedená léčba akutní bolesti představuje prevenci přechodu do chronického stavu. Je nutno využít všech dostupných metod farmakoterapie i u běžné nenádorové bolesti pohybového aparátu, hlavy, zubů a dysmenorey, s ohledem na bezpečnost a výskyt možných nežádoucích účinků užívaných analgetik. Neznalost farmakologie laickou veřejností u volně prodejných léčiv, zejména z řad nesteroidních antirevmatik, má za následek jejich nadužívání a zbytečné hospitalizace i úmrtí pacientů. Základní principy léčby bolesti jsou přístupné a pravidelně aktualizované v Metodických doporučeních pro léčbu bolesti SSLB (Společnost pro studium a léčbu bolesti).

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Meduloblastom a multiformní glioblastom představují zcela odlišné typy mozkových tumorů v parametrech věku pacientů a lokalizace výskytu. Sekundární glioblastom představuje nejčastější radioterapií indukovaný solidní tumor. Prognóza těchto sekundárních malignit je navzdory agresivní multimodální terapii stále velmi nepříznivá. Autorka prezentuje kazuistiku šestnáctiletého chlapce, u kterého vznikl sekundární glioblastom zadní jámy lební za 6 let po kombinované léčbě pro meduloblastom v téže lokalizaci. Uvádí klinické projevy, patologické a cytogenetické nálezy a léčebné možnosti.

Hormonální léčba souběžně nebo po ukončení radioterapie u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty prodlužuje celkové přežití, přežití v závislosti na karcinomu prostaty a přežití bez příznaků nádorového onemocnění.

Akutní symptomatické záchvaty jsou epileptické záchvaty vznikající v těsné časové souvislosti s probíhajícím postižením CNS různé povahy. Od záchvatů neprovokovaných se liší prognózou – mají vyšší časnou mortalitu, která souvisí s etiologií, a nižší riziko rozvoje epilepsie. Kromě odlišné patogeneze se předpokládá různý patofyziologický mechanizmus vzniku záchvatu. Akutní symptomatické záchvaty představují až 40 % všech prvních záchvatů. Jejich příčina je jasně identifikovatelná. Nejčastěji se jedná o akutní cévní příhody různé povahy, kraniocerebrální poranění, zánětlivá onemocnění CNS, toxické a metabolické poruchy, užívání alkoholu. Nejzávažnější formou akutního symptomatického záchvatu je akutní symptomatický status epilepticus. Z hlediska prognózy je důležité identifikovat příčinu záchvatu či statu, neboť léčba se zaměřuje na ovlivnění vyvolávající příčiny a na zastavení záchvatu.

Většinu meningokokových onemocnění vyvolávají séroskupiny A, B, C, W-135, X a Y bakterie Neisseria meningitidis, jejichž zastoupení se geograficky liší. Neisseria meningitidis je velmi dobře citlivá na široké spektrum antibiotik, přesto se u některých jedinců i po zahájení včasné antibiotické (ATB) terapie může rozvinout systémová zánětlivá odpověď vedoucí k těžkému multiorgánovému selhání. Neisseria meningitidis může vyvolat invazivní a neinvazivní formu onemocnění. Mezi neinvazivní řadíme např. zánět nosohltanu, pneumonii, bronchitidu atd., invazivní meningokokové onemocnění (IMO) se manifestuje jako meningokoková sepse, meningokoková meningitida a sepse s meningitidou. Antibiotická léčba má za cíl co nejrychleji eliminovat původce onemocnění a tím mj. snížit produkci všech cytokinů a mediátorů podílejících se na rozvoji sepse. V České republice je Neisseria meningitidis dobře citlivá na penicilin (PNC), v rámci úvodní empirické terapie jsou doporučovány cefalosporiny III. generace. V České republice je aktuálně dostupných několik meningokokových vakcín: polysacharidová vakcína, konjugovaná monovalentní vakcína a konjugovaná tetravakcína. Vzhledem k současné epidemiologické situaci, kdy je nejvyšší nemocnost způsobena séroskupinou B ve skupině dětí do 1 roku věku, je velmi očekávaná registrace nové vakcíny proti meningokokům B.

Autoři prezentují případ iatrogenního úplného a destruujícího poranění močovodu při komplikovaném gynekologicko-chirurgickém výkonu, které nebylo peroperačně rozpoznáno. Zaměřují se na příčiny, diagnostiku a následné řešení stavu, v tomto případě uskutečněné ileální náhradou močovodu.

V kazuistice referujeme případ, kdy bylo vyšetření srdce magnetickou rezonancí zvoleno jako diferenciálně diagnostická metoda k rozlišení zánětlivého a nezánětlivého postižení myokardu s rozvojem náhlého globálního kardiálního selhání s následným rozvojem syndromu multiorgánové dysfunkce. Provedené vyšetření, neprokazující myokarditidu, umožnilo akutní operaci pacienta – náhradu aortální chlopně, která vedla k promptní stabilizaci akutního stavu pacienta a postupné normalizaci velikosti a funkce levé komory srdeční.

Neurologická klinika SZU Univerzitná nemocnica Bratislava – Ružinov Diferenciálna diagnostika akútnych myelitíd je široká. Neurológovia musia byť oboznámení s početnou potenciálnou etiológiou akútnych myelopatií a byť schopní indikovať efektívny diagnostický algoritmus vychádzajúci z anamnézy, klinického obrazu a nálezu pri vyšetrení miechy magnetickou rezonanciou (MR). U každého pacienta s akútnou myelopatiou je najvyššou prioritou posúdenie akútnej kompresívnej etiológie. Ak sa MR vyšetrením miechy vylúči akútna kompresívna príčina a zistí sa intramedulárna spinálna lézia, primárnou diagnostickou úvahou sa stáva podozrenie na infekčnú myelitídu alebo neinfekčnú zápalovú myelopatiu. Diferenciálne diagnosticky musí byť vylúčená miechová ischémia alebo iná cievna príčina. V článku je uvedený klinický obraz, priebeh, diagnostika a liečba myelitíd. Infekčné myelitídy zapríčiňujú vírusové, bakteriálne a veľmi zriedkavo fungálne alebo parazitárne mikroorganizmy. Akútne neinfekčné zápalové myelopatie boli v minulosti často označované ako idiopatická akútna transverzálna myelitída. Pokroky v znázorňovacích metodikách a v neuroimunológii umožňujú v súčasnosti u mnohých pacientov určiť špecifickejšie diagnózy – neuromyelitis optica, sclerosis multiplex, akútna diseminovaná encefalomyelitída, postvakcinačná alebo postinfekčná myelitída, zápalové myelopatie asociované so systémovými autoimunitnými ochoreniami a akútna paraneoplastická myelitída. V článku je zdôraznený význam rýchleho diagnostického algoritmu a terapeutického manažmentu infekčných a zápalových myelitíd.