Iatrogenní poranění močovodu, břišní katastrofa z pohledu urologaIatrogenic ureteral trauma, abdominal catastrophe in terms of urologistMUDr.Zdeněk Peremský, MUDr.Jiří Král, MUDr.Miloš Bočan, MUDr.Pavel Navrátil CSc., MUDr.Miloš Broďák Ph.D.Urol. praxi, 2011; 12(6): 373-375 Autoři prezentují případ iatrogenního úplného a destruujícího poranění močovodu při komplikovaném gynekologicko-chirurgickém výkonu, které nebylo peroperačně rozpoznáno. Zaměřují se na příčiny, diagnostiku a následné řešení stavu, v tomto případě uskutečněné ileální náhradou močovodu. |
Nukleární magnetická rezonance srdce jako metoda poznání etiologie akutního srdečního selhání s rozvojem syndromu multiorgánové dysfunkceThe magnetic resonance heart examination as a differential diagnostic method to detectionMartin Porzer, Pavla Hanzlíková, Miroslav HomzaInterv Akut Kardiol. 2011;10(2):78-80 V kazuistice referujeme případ, kdy bylo vyšetření srdce magnetickou rezonancí zvoleno jako diferenciálně diagnostická metoda k rozlišení zánětlivého a nezánětlivého postižení myokardu s rozvojem náhlého globálního kardiálního selhání s následným rozvojem syndromu multiorgánové dysfunkce. Provedené vyšetření, neprokazující myokarditidu, umožnilo akutní operaci pacienta – náhradu aortální chlopně, která vedla k promptní stabilizaci akutního stavu pacienta a postupné normalizaci velikosti a funkce levé komory srdeční. |
Akútne myelitídy - etiológia, diagnostika a liečbaAcute myelitis - etiology, diagnosis and treatmentdoc.MUDr.Peter Špalek, PhD.Neurol. praxi. 2011;12(1):37-42 Neurologická klinika SZU Univerzitná nemocnica Bratislava – Ružinov Diferenciálna diagnostika akútnych myelitíd je široká. Neurológovia musia byť oboznámení s početnou potenciálnou etiológiou akútnych myelopatií a byť schopní indikovať efektívny diagnostický algoritmus vychádzajúci z anamnézy, klinického obrazu a nálezu pri vyšetrení miechy magnetickou rezonanciou (MR). U každého pacienta s akútnou myelopatiou je najvyššou prioritou posúdenie akútnej kompresívnej etiológie. Ak sa MR vyšetrením miechy vylúči akútna kompresívna príčina a zistí sa intramedulárna spinálna lézia, primárnou diagnostickou úvahou sa stáva podozrenie na infekčnú myelitídu alebo neinfekčnú zápalovú myelopatiu. Diferenciálne diagnosticky musí byť vylúčená miechová ischémia alebo iná cievna príčina. V článku je uvedený klinický obraz, priebeh, diagnostika a liečba myelitíd. Infekčné myelitídy zapríčiňujú vírusové, bakteriálne a veľmi zriedkavo fungálne alebo parazitárne mikroorganizmy. Akútne neinfekčné zápalové myelopatie boli v minulosti často označované ako idiopatická akútna transverzálna myelitída. Pokroky v znázorňovacích metodikách a v neuroimunológii umožňujú v súčasnosti u mnohých pacientov určiť špecifickejšie diagnózy – neuromyelitis optica, sclerosis multiplex, akútna diseminovaná encefalomyelitída, postvakcinačná alebo postinfekčná myelitída, zápalové myelopatie asociované so systémovými autoimunitnými ochoreniami a akútna paraneoplastická myelitída. V článku je zdôraznený význam rýchleho diagnostického algoritmu a terapeutického manažmentu infekčných a zápalových myelitíd. |
Komplikace ischemické cévní mozkové příhodyComplications of ischaemic strokedoc.MUDr.Edvard Ehler, CSc., MUDr.Aleš Kopal, MSN Petra Mandysová, MUDr.Ján LattaNeurol. praxi. 2011;12(2):129-134 U nemocných s ischemickou CMP (cévní mozková příhoda) se vyskytují komplikace. Asi u 30 % nemocných dojde k progresi ložiskových či celkových mozkových změn. Jedná se o progredující CMP, což je komplikace neurologická. Komplikace postihující jiné systémy než pouze mozek se nazývají všeobecně medicínské. Vyskytují se jak v akutním stadiu iCMP (ischemická cévní mozková příhoda), a to jak na podkladě patologických změn přítomných již před vznikem CMP (např. hypertenze, diabetes, ischemická choroba srdeční), tak i spojených s typem a tíží CMP (porucha vědomí, edém). V prvém týdnu se objevují komplikace akutního stadia CMP (zmatenost, negativizmus, dysfagie, flebotrombóza, dekubity). Po odeznění akutního stadia stoupá výskyt dalších komplikací (deprese, spasticita, hyponutrice, pády). Je nezbytné vědět o komplikacích, znát jejich rizikové faktory, časový vztah k iktu a z těchto znalostí zavést preventivní opatření i racionální terapii. |
Warfarin - starý známý a přece stále neznámýWarfarin - old friendMUDr.Vladimír Tuka, Ph.D., MUDr.Tomáš Janota, CSc.Interní Med. 2011; 13(6): 244-246 Warfarin je velice užitečný, široce rozšířený, téměř nepostradatelný lék nejen pro dlouhodobou antikoagulační léčbu u tromboembolické nemoci, fibrilace síní, při implantované mechanické srdeční náhradě, ale i v prevenci tromboembolické nemoci při velkých ortopedických výkonech. Přes léta klinického využívání se ale stále setkáváme s řadou neznalostí a chyb v jeho podávání, které mohou být vzhledem k úzkému terapeutickému oknu a četným interakcím i velice nebezpečné. |
Studie SHIFT (the Systolic Heart Failure Treatment with the If Inhibitor Ivabradine Trial) a její přínos pro léčbu srdečního selháníThe SHIFT study (Systolic Heart Failure Treatment with the If Inhibitor Ivabradine Trial) and its benefit for heartJiří Vítovec, Jindřich ŠpinarInterv Akut Kardiol 2011; 10(5-6): 250-252 Studie SHIFT srovnávala účinek ivabradinu s placebem u 6558 nemocných se srdečním selháním ischemické i neischemické etiologie, funkční klasifikace NYHA II-IV, s klidovou srdeční frekvencí nad 70/min, kteří měli optimální léčbu srdečního selhání, včetně maximálně tolerované dávky betablokátorů. Studie prokázala významný pokles výskytu rizika primárního cíle – kardiovaskulární úmrtnosti a hospitalizací pro srdeční selhání o 18 % ve skupině léčené ivabradinem. Také pokles rizika úmrtí pro srdeční selhání byl nižší o 26 % v aktivní léčené skupině. Obdobný byl pokles hospitalizací pro srdeční selhání. Ivabradin byl dobře snášen s minimálními vedlejšími účinky. |
Nežádoucí účinky léků specifické pro dětský věkAdverse drug reactions specific to childhoodPetra Langerová, Jiřina Zapletalová, Karel UrbánekKlin Farmakol Farm. 2011;25(3):137-141 Dobrá znalost nežádoucích účinků léčiv (NÚL) je klíčová pro jejich bezpečné používání. NÚL jsou častým klinickým problémem jak u dospělých, tak u pediatrických pacientů. Vyskytují se u více než 9 % hospitalizovaných dětí a jsou důvodem přijetí až ve 4 % případů. Toxicita léčiv může mít v dětství specifický charakter. Zejména novorozenci jsou k jejím projevům náchylnější než jiné věkové kategorie pacientů. Až 70 % léků v pediatrické populaci je předepisováno způsobem, který není schválen regulačními autoritami. Riziko výskytu nežádoucích účinků při tomto podávání je 3,6x vyšší za hospitalizace a 2х vyšší v ambulantní péči. Většina NÚL u dětí je shodná s nežádoucími účinky u dospělých, proto jsou v článku uvedeny pouze nejtypičtější syndromy specifické pro dětský věk – Reyův syndrom, grey syndrom, poruchy růstu kostí, zubů a pojivových tkání, poruchy tělesného růstu, psychiatrické syndromy a další nežádoucí účinky s odlišnými charakteristikami u dětí. |
Inkontinence moči u žen - zásady a možnosti diagnostiky a léčbyOAB, léčba inkontinence.MUDr.Jan Hiblbauer ml., MUDr.Jan Hiblbauer st.Urolog. pro Praxi, 2011; 12(1): 18-28 Cílem tohoto článku je popis a vysvětlení fyziologie a patofyziologie kontinence, dělení inkontinence na jednotlivé formy a zběžné seznámení se současnými diagnostickými a terapeutickými možnostmi nejčastějších typů inkontinence moči u žen. |
Kompetence v kognitivně behaviorální terapii a superviziCompetencies in cognitive behavioral therapy and supervisionprof.MUDr.Ján Praško, CSc., MUDr.Petr Možný, MUDr.Miloš Šlepecký, MUDr.Miroslav Novotný, Bc.Jana Vyskočilová, DiS.Psychiatr. praxi. 2011;12(4):169-174 Získání a udržování psychoterapeutických a supervizních kompetencí má pro kognitivně behaviorální terapii zásadní hodnotu. V databázích PUBMED, WEB OF SCIENCE a SCOPUS byly vyhledány články s klíčovými slovy „kognitivně behaviorální terapie“, „kompetence“, „terapeutický vztah“, „intervence“, „technika“, „trénink“, „supervize“, „sebereflexe“, „empiricky podpořeno“, „přenos“, „protipřenos“, „schéma terapie“, „dialekticko-behaviorální terapie“. Vyhledávání bylo prováděno opakováním těchto slov v různých kombinacích bez jazykového a časového omezení. Publikace pak byly probrány a následně byly dohledávány další klíčové citace z jednotlivých referencí. Také jsme použili originální texty Becka, Beckové, Padesky, Linehanové, Leahyho, Younga, Kuykenové a dalších. Literární informace jsme pak porovnávali se svojí psychoterapeutickou a supervizní zkušeností a do textu zahrnuli jen nejdůležitější informace. Jde tedy o přehledovou práci se závěry týkajícími se kompetencí v kognitivně behaviorální terapii. |
Diagnostika a léčba idiopatických střevních zánětůDiagnosis and treatment of idiopathic inflammatory bowel diseasesprof.MUDr.Jiří Ehrmann, CSc., MUDr.Michal Konečný, Ph.D.Med. praxi. 2011;8(10):435-437 Jde o edukační článek pojednávající o diagnostice a léčbě idiopatických střevních zánětů, konkrétně o ulcerózní kolitidě a Crohnově nemoci. Je určen zejména pro praktické lékaře, ale také internisty a gastroenterology. Etiologie a patogeneze obou chorob jsou podobné, a proto jsou rozvedeny společně. Epidemiologie, patologicko-anatomický obraz, klinický průběh a diagnostika jsou odlišné, a proto jsou uvedeny pro každou chorobu samostatně. Zvláštní pozornost je věnována léčbě, tj. léčbě konzervativní a chirurgické. |
Používáme antimikrobiální terapii racionálně?Do we use antimicrobial therapy?doc.MUDr.Václav Dostál, CSc.Med. praxi. 2011;8(12):518-523 Celosvětová situace nutí experty k zamyšlení nad zhoršující se situací v účinnosti antimikrobiální terapie. Narůstání antimikrobiální rezistence se stává globálním zdravotnickým problémem. Racionální používání antibiotik je nezbytným předpokladem zachování účinné antibakteriální terapie pro budoucí generace. Významnou skutečností je dosažený konsenzus o mezinárodní spolupráci v této oblasti. Nevhodně doporučená antimikrobiální terapie s sebou nese riziko mikrobiální rezistence, lékové toxicity, nežádoucích interakcí i jiných komplikací terapie. Nezbytné předpoklady úspěchu ve snaze alespoň zpomalit antimikrobiální rezistenci jsou známé. Nejsou však vždy dosažené a respektované. Jde především o existenci kvalifikovaného týmu mikrobiologů, farmaceutů a infektologů, uvážlivé indikování antibiotické léčby jen při důvodném podezření z bakteriální etiologie a adekvátní informování veřejnosti o používání antibiotik. Potřeba nových antibiotik je nezbytná, jejich zařazení do běžné praxe však musí být uvážlivé. Lze doporučit jejich použití pouze ve vybraných situacích. |
Odhad vzestupu plnícího tlaku levé komory pomocí echokardiografieEstimation of left ventricular filling pressure using echocardiographyprof. MUDr. Jaroslav Meluzín CScInterv Akut Kardiol. 2009;8(3):128-133 Plnící tlak levé komory (LVFP) má zásadní význam pro adekvátní diastolické plnění levé komory (LK). Zjištění jeho hodnoty má stěžejní roli v diagnostice primárního diastolického srdečního selhání, umožňuje posoudit prognózu nemocných se srdeční slabostí i napomáhá v určení rizika akutní srdeční dekompenzace. Nejčastěji využívanou neinvazivní metodou k odhadu vzestupu LVFP je echokardiografie. Pulzní dopplerovská echokardiografie umožňuje změřit vrcholnou rychlost plnění LK v časné diastole (E), tkáňová dopplerovská echokardiografie je využívána ke kvantifikaci vrcholné rychlosti pohybu mitrálního annulu v časné diastole (Ea). Poměr E/Ea ve většině klinických situací dobře koreloval s hodnotami LVFP a je v klinice nejčastěji využíván k neinvazivnímu odhadu LVFP. E/Ea > 15 charakterizuje nemocné se zvýšeným LVFP, E/Ea < 8 nemocné s normální hodnotou LVFP. Existují však stavy (akutní srdeční dekompenzace, významná mitrální regurgitace, přítomnost biventrikulární stimulace komor či hypertrofické kardiomyopatie), kdy E/Ea poměr při určování vzestupu LVFP selhává. V současné době se testují nové metody a parametry, které mohou neinvazivní průkaz vzestupu LVFP dále zpřesnit. Lze uzavřít, že echokardiografie je v současnosti vhodnou metodou pro neinvazivní průkaz vzestupu LVFP ve většině klinických situací. Dosud užívané parametry však nejsou dostatečně přesné pro určení LVFP u individuálního nemocného a zatím nemohou invazivně změřenou hodnotu LVFP zcela nahradit. |
Novinky v diagnostice a léčbě renální kostní chorobyAdvances in the diagnosis and treatment of renal bone diseaseMUDr.Mgr.Jitka Štěpánková, prof.MUDr.Sylvie Dusilová-Sulková, DrSc.Interní Med. 2010; 12(2): 67-71 Zhoršení renálních funkcí vede k poruše metabolizmu kalcia, fosforu, nižší aktivitě calcitriolu, vzestupu parathormonu a FGF-23. Bez adekvátní léčby mohou tyto abnormality minerálového metabolizmu a endokrinní regulace zapříčinit změny v kostní struktuře (renální kostní choroba) a vznik extraoseálních kalcifikací. Tato systémová porucha je označována jako „minerálová a kostní porucha při chronickém onemocnění ledvin“ (Chronic Kidney Disease – Mineral and Bone Disorder, CKD-MBD) a je dávána do souvislosti s vyšší morbiditou a mortalitou pacientů s chronickým renálním onemocněním. Typ renální kostní choroby lze přesně určit jen na základě kostní biopsie, která poskytuje měření kostního obratu, mineralizace a objemu (TMV) (20). Toto vyšetření je však pro svůj invazivní charakter prováděno zřídka, a je proto u většiny pacientů nahrazeno vyšetřením biochemických markerů, klinickým a rentgenovým vyšetřením. Cílem léčby renální kostní choroby je kontrola fosfatemie, kalcemie a ovlivnění sekundární hyperparatyreózy buď konzervativně (vazače fosfátů, kalcitriol a analoga vitaminu D, kalcimimetika), nebo invazivně (paratyreoidektomie). |
Virové hemoragické horečky - včera a dnesViral hemorrhagic fevers - yesterdey and tomorrowRNDr.Vanda Boštíková, Ph.D., MUDr.Jan Smetana, Ph.D., doc.MUDr.Roman Chlíbek, Ph.D., prof.MUDr.Miroslav Špliňo, DrSc., RNDr.Marie Vacková, CSc., RNDr.Irena Hanovcová, CSc., doc.MUDr.Pavel Boštík, Ph.D.Interní Med. 2011; 13(2): 75-77 Virové hemoragické horečky jsou skupinou různorodých onemocnění vyvolávaných různými viry z několika odlišných virových čeledí. Skupina virových hemoragických horeček zahrnuje širokou škálu onemocnění od relativně nepříliš nebezpečných až po nemoci, které ohrožují lidské životy a jejichž smrtnost dosahuje vysokých čísel. Typické je poškození cévního systému provázené krvácením a rozvoj multiorgánového postižení s rozvojem poruchy funkce jater a ledvin. |
Hemolyticko-uremický syndromHemolytic uremic syndromeMUDr.Jakub Zieg, doc.MUDr.Květa Bláhová, CSc., doc.MUDr.Jiří Dušek, CSc., prof.MUDr.Jan Janda, CSc.Pediatr. praxi. 2011;12(2):102-104 Hemolyticko-uremický syndrom je nejčastější příčinou akutního renálního selhání v dětském věku. Při manifestaci tohoto onemocnění se setkáváme se specifickým klinickým i laboratorním obrazem. V současnosti jsou známy různé formy této nemoci s rozdílnou patogenezou. Článek se zabývá nejnovějšími poznatky v etiologii a léčbě tohoto syndromu, jejichž znalost je nezbytná pro stanovení prognózy pacientů a zvolení správného terapeutického postupu. |
Roztroušená skleróza - naše současné možnosti při diagnostice, stanovení prognózy nemoci a sledování efektivity léčbyMultiple sclerosis - current diagnostics, prognosis and treatment efficacy monitoringMUDr.Dana Horáková, Ph.D.Neurol. praxi. 2011;12(4):265-269 a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze Roztroušená skleróza je zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, které bez léčby způsobuje významnou invaliditu u většiny pacientů. V současnosti jedinou prevencí je časná protizánětlivá léčba. Bohužel dosud používané léky vedou ke stabilizaci nemoci pouze u části pacientů. Významný pokrok posledních let přináší nové léčebné možnosti, a tím zároveň zvýšené nároky na objektivní vyhodnocení aktivity nemoci a včasné odhalení pacientů, kteří neodpovídají na léčbu. To má zásadní význam pro možnost změny na jinou, potenciálně účinnější terapii. Sledování musí být komplexní, zahrnovat nejen klinická, ale i moderní paraklinická vyšetření, která umožňují objektivnější hodnocení patologických procesů v nervovém systému. |
Možnosti medikamentózní léčby u Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidyThe options of medicamentous therapy in Crohn´s disease and ulcerative colitisprof.MUDr.Milan Lukáš, CSc.Interní Med. 2011; 13(11): 422-426 Základ farmakoterapie idiopatických střevních zánětů (IBD) tvoří aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a v poslední době také biologická léčba. Aminosalicyláty (sulfasalazin, mesalazin) jsou vhodnými léky pro útočnou a udržovací léčbu nemocných s mírně až středně aktivní ulcerózní kolitidou (UC). U ohraničených tvarů této nemoci se podávají lokálně ve formě čípků nebo rektálních nálevů, event. pěny. U nemocných s rozsáhlým postižením tlustého střeva je vhodná perorální terapie, event. v kombinaci s lokální terapií. Význam aminosalicylátů v terapii Crohnovy nemoci (CN) je v poslední době poněkud menší, než tomu bylo dříve. Využívají se především v profylaktické léčbě recidivy CN po provedené střevní resekci. Glukokortikoidy se systémovým účinkem mají mocný protizánětlivý efekt a jsou využívány v perorální nebo parenterální léčbě u nemocných s těžším průběhem ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci. Jejich dlouhodobé podávání je však zatíženo vysokým rizikem závažných nežádoucích účinků, jejichž intenzita narůstá s dávkou a délkou podávání. Ukázalo se, že glukokortikoidy nemají význam v prevenci relapsu IBD. Topické steroidy (budesonid) jsou první terapeutickou volbou u ileo-cékální formy CN s mírnou až střední aktivitou. Imunosupresiva, především thiopuriny, jsou indikována v terapii chronicky aktivních forem IBD, u některých mimostřevních projevů a v léčbě fistulující Crohnovy nemoci. V praxi jsou především využívána pro jejich tzv. kortikosteroidy šetřící efekt. Od počátku milenia byla do terapie střevních zánětů zavedena biologická léčba. Jedná se o podávání chimérické nebo kompletně humánní protilátky, které je namířena proti tumor nekrózujícímu faktoru alfa, jenž je uvolňován do tkání a tělesných tekutin z aktivovaných leukocytů v průběhu zánětlivé reakce. U 80–90 % nemocných s IBD, kteří nereagovali na konvenční terapii kortikosteroidy a imunosupresivy, vede biologická terapie k významnému zlepšení stavu nebo dosažení remise. |
Současný pohled na terapii anafylaxeCurrent treatment and management of anaphylaxisJiřina ChládkováKlin Farmakol Farm. 2011;25(4):172-176 Prevalence anafylaxe v populaci stoupá. U dospělých převládá anafylaxe vyvolaná léčivými přípravky a hmyzím jedem, zatímco u dětí je nejčastější příčinou anafylaxe potravinová alergie. Pravděpodobnost fatálního průběhu anafylaxe je vyšší, má-li nemocný průduškové astma pod nedostatečnou kontrolou, pokud je opomenuto podání adrenalinu, nebo je-li příliš pozdní. Lék první volby adrenalin je třeba aplikovat intramuskulárně bez ohledu na to, zda-li se jedná o ambulantního nebo hospitalizovaného pacienta. Počáteční dávka adrenalinu pro dospělé je 0,3 mg–0,5 mg a pro děti 10 mg/kg (jednotlivá maximální dávka je 0,5 mg). Jednoznačnou indikací je jakýkoliv respirační nebo kardiovaskulární příznak (nejčastěji dušnost nebo hypotenze). Až v druhém pořadí se do jiného místa svalu nebo nitrožilně podává antihistaminikum a potom glukokortikoid. Pacient musí být vždy převezen do nemocnice (vozidlem RZP) a hospitalizován po dobu alespoň 24 hodin. Každého nemocného, který prodělal anafylaxi, je třeba vybavit pohotovostním balíčkem obsahujícím adrenalin v autoinjektoru, antihistaminikum, glukokortikoid, salbutamol a návod k použití. |
Jednodenní katetrizace v České republiceOutpatient catheterization in the Czech RepublicDavid Horák, Ivo BernatInterv Akut Kardiol. 2011;10(3):99-101 Srdeční katetrizace jsou dlouhodobě zavedenou vyšetřovací a terapeutickou metodou u celé řady srdečních onemocnění, zejména však u ischemické choroby srdeční. Katetrizace, jak diagnostické, tak terapeutické – intervenční, jsou každoročně prováděny velkému množství pacientů a vyžadují tak nemalé zdroje personální i finanční. Ve snaze omezit náklady se poměrně brzy, již na začátku devadesátých let objevuje snaha provádět tyto výkony v ambulantním režimu nebo v režimu jednodenní hospitalizace, při které je pacient propuštěn do domácího ošetření v den provedení výkonu. Tyto snahy urychlil technický vývoje instrumentária a zejména zavedení radiálního přístupu jako rutinního cévního vstupu při vyšetření a intervencích věnčitých tepen. Každým rokem stoupají počty jak radiálním přístupem provedených katetrizací, tak i počty jednodenních katetrizací. |
Nutriční imunologieNutritional immunologyRNDr.Petr Šíma, CSc.Interní Med. 2011; 13(6): 255-258 Nutriční imunologie, často rovněž nazývaná imunonutritologie, je relativně nové odvětví lékařských věd spojující dva na první pohled zcela rozdílné obory, imunologii a nutritologii. Navzdory této zdánlivé odlišnosti má nutriční imunologie široký dopad na zdravotní stav všech vrstev obyvatelstva. Existuje nespočet dokladů, že neadekvátní nebo snížený nutriční příjem se neodráží jen klasickými příznaky proteinové a energetické malnutrice (kachexie, kwashiorker aj.), ale také selháváním imunitních funkcí. |
Katetrizační řešení mitrální regurgitace v kontextu výsledků studie EVEREST IICatheterization mitral regurgitation solutions in the context of the EVEREST II study resultsJaroslav JanuškaInterv Akut Kardiol 2011; 10(5-6): 256-258 Mitrální regurgitace je nejčastější chlopňová vada vyžadující operační řešení. Jinou možností pro pacienty s vysokým operačním rizikem je katetrizační metoda pomocí MitraClipu. Podle výsledků studie EVEREST II je srovnatelná s chirurgickým řešením a vhodná hlavně pro pacienty s funkční mitrální regurgitací, vyšším věkem a s nízkou ejekční frakcí levé komory. |
Probiotika v léčbě jaterních chorobProbiotics in treating liver diseaseJan Lata, Jana JuránkováKlin Farmakol Farm. 2011;25(3):142-143 Probiotika jsou definována jako „živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele“. V článku jsou uvedeny základní informace terapeutického využití probiotik u nemocných s jaterními chorobami – léčba jaterní encefalopatie, nealkoholické steatohepatitidy, ovlivnění infekčních komplikací a pooperačního průběhu po jaterní transplantaci. |
Akutní stavy v urologiiUrological emergenciesMUDr.Ivan Trávníček, doc.MUDr.Milan Hora, Ph.D.Urolog. pro Praxi, 2011; 12(1): 44-49 Souhrn nejčastějších chorobných stavů v urologii vyžadující akutní terapeutické řešení. V přehledu uvádíme optimální diagnostické postupy, diferenciální diagnózy a doporučené terapeutické postupy, chirurgické i farmakologické. |
Současné postavení a výsledky katetrizační implantace aortální chlopněThe present state and results of the transcatheter aortic valve implantationMichael ŽelízkoInterv Akut Kardiol. 2011;10(4):164-168 Přehledné sdělení, které se zabývá katetrizační implantací aortální chlopně včetně indikací k výkonu, střednědobých výsledků randomizované studie PARTNER a možných komplikací výkonu. |
Chronická pankreatitidaChronic pancreatitisprof.MUDr.Petr Dítě, DrSc., MUDr.Jan Trna, MUDr.Katarina Floreanová, MUDr.Edvard GerykMed. praxi. 2011;8(11):455-458 Chronická pankreatitida patří mezi onemocnění, jejichž incidence stoupá sice velmi mírně, ale zřetelně. Nemoc je iniciována řadou rizikových etiologických faktorů, jako je alkohol, kouření, faktory genetické nebo autoimunní. V podstatě naše znalosti o etiologických faktorech nemoci jsou shrnuty v klasifikaci chronické pankreatitidy, označené jako TIGARO. S výjimkou hereditární, autoimunní a do jisté míry obstrukční formy však přítomný rizikový faktor musí být provázen přítomností dalšího z faktorů, aby nemoc skutečně vznikla. Diagnostika chronické pankreatitidy je dnes založena na využití zobrazovacích metod a/nebo kritérií histomorfologických. Především nukleární magnetická rezonance a počítačová tomografie, jako metody neinvazivní, jsou metodami první volby, endosonografie, díky možnosti bezpečné cílené biopsie, je metodou umožňující, kromě hodnocení změn parenchymu a vývodného pankreatického systému i získání materiálu k vyšetření cytologickému, event. i histologickému. Endoskopická retrográdní cholangio-pankreatografie je jako metoda diagnostická ve většině indikací opuštěna, je však nezastupitelnou metodou terapeutickou. Terapie chronické pankreatitidy spočívá v opatřeních dietetických, především v absolutním zákazu alkoholu, dále v léčbě pankreatické bolesti, kdy jako lék první volby je doporučován paracetamol, event. tramadol, pankreatické enzymy jsou indikovány dnes nejen u osob s trávicí exokrinní nedostatečností. Při neúspěchu konzertavtivní terapie je indikována endoskopická terapie, umožňující provádět drenážní výkony a/nebo chirurgické drenáže a resekce. Chronická pankreatitida je nemocí, která výrazně snižuje kvalitu života nemocných osob, ale především je rizikovým faktorem indukce pankreatického karcinomu, což platí zvláště u pankreatitidy hereditární. |
Vulvovaginitidy - záněty vulvy a pochvyVulvovaginitides - inflammations of the vulva and vaginaMUDr.Zuzana Dostálová, Ph.D., MUDr.Romana GerychováMed. praxi. 2011;8(12):540-543 Vulvovaginitis, zánět vulvy a pochvy, je jedním z nejčastějších onemocnění sexuálně aktivních žen. Mezi klasické subjektivní projevy vulvovaginitid patří „vulvovaginální diskomfort“, tj. výtok, svědění, pálení vulvy a dyspareunie. Ke vzniku vulvovaginitidy dochází při poruše rovnováhy ekosystému poševního prostředí. Základem úspěchu terapie je správná diagnostika a dostatečná léčba. Mnohdy složitým problémem zůstávají chronické a recidivující infekce vulvy a pochvy. Zde je nutné důsledné dodržování hygienických zásad a životosprávy. Dále můžeme využít preparátů k obnovení přirozené poševní flóry a preparátů systémové enzymoterapie nebo dalších přípravků podporujících imunitu. Velmi důležitá je prevence a správná terapie vulvovaginitid v graviditě. |
Účinnost a bezpečnost escitalopramu u osob ve vyšším věku: spojená (poolovaná) analýza pěti otevřených sledováníEfficacy and safety of escitalopram in elderly persons: pooled analysis of five open-label observational studiesprof.MUDr.Jiří Horáček, Ph.D.Psychiatr. praxi. 2011;12(1):22-26 Za použití dat z pěti otevřených sledování účinnosti a bezpečnosti escitalopramu (Cipralex®), které organizoval originální výrobce (Lundbeck) v České republice mezi lety 2003 a 2007 (N = 27 183), byla provedena analýza efektivity a výskytu nežádoucích účinků u osob v nižším a ve vyšším věku. Hlavním vstupním kritériem do sledování byla indikace terapie escitalopramem. Nejčastějším důvodem pro nasazení escitalopramu byla deprese (37,1 %), následovaná kategorií úzkostných a neurotických poruch (28,7 %). Hodnocení vlivu věku bylo založeno na dvou různých věkových hranicích. První typ analýz se zaměřil na zjištění rozdílů mezi pacienty ve věku do 49 let včetně a 50 let a více. Druhé hodnocení porovnávalo pacienty ve věku do 64 let a 65 let a více. Osoby ve vyšším věku pozorovaly první zlepšení o 1–2 dny později nežli osoby mladší. Po 2,5 až 3 měsících léčby se terapie ukázala jako mírně účinnější u osob mladších (přibližně o 0,15 bodu závažnosti onemocnění podle CGI) za použití obou kritérií. U 8,3 % léčených byly zaznamenány nežádoucí účinky. Nežádoucí účinky se překvapivě vyskytovaly méně často u osob starších nežli mladších. Tato poolovaná analýza potvrzuje předchozí nálezy o účinnosti a bezpečnosti escitalopramu v kontrolovaných studiích, a to včetně nálezů u starších osob. |
Možnosti ovlivnění aterosklerotických kardiovaskulárních chorob výživouThe potential of diet to affect atherosclerotic cardiovascular diseasesprof.MUDr.Vladimír Bláha, CSc., MUDr.Jakub Víšek, Ph.D.Interní Med. 2011; 13(7): 296-299 Konzumace saturovaných mastných kyselin (saturated fatty acids – SFAs) zvyšuje koncentraci low density lipoprotein (LDL) cholesterolu v plazmě a podílí se na zvýšeném riziku ischemické choroby srdeční (ICHS). Snížení výskytu aterogenní dyslipidemie (zahrnuje vyšší obsah malých LDL částic, snížení HDL-C a zvýšení triglyceridů) lze dosáhnout snížením konzumace sacharidů v dietě nebo redukcí hmotnosti, zatímco manipulace měnící obsah celkového nebo saturovaného tuku má jen minimální vliv. Dieta s nižším obsahem tuku a vyšším podílem sacharidů vede ke snížení koncentrace LDL-C ve srovnání s dietou bohatou na tuky a obsahující méně sacharidů, zejména u jedinců s lipoproteinovým fenotypem B. Z výše uvedeného není zcela jasné, který typ diety (zda s nižším nebo vyšším obsahem sacharidů) přináší větší profit z pohledu kardiovaskulárního (KV) rizika. Observační epidemiologické a randomizované kontrolované studie, které hodnotí incidenci ICHS, přispěly k tvorbě dietních doporučení se zaměřením na kontrolovaný a omezovaný příjem SFA s cílem prevence ICHS. Kriticky lze však konstatovat, že důkazy z kohortových a randomizovaných kontrolovaných studií mají svoje limitace. |
Možnosti medikamentózní léčby u Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidyDrug treatment options for Crohn’s disease and ulcerative colitisprof.MUDr.Milan Lukáš, CSc.Med. praxi. 2011;8(9):360-363 Základ farmakoterapie idiopatických střevních zánětů (IBD) tvoří aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a v poslední době také biologická léčba. Aminosalicyláty (sulfasalazin, mesalazin) jsou vhodnými léky pro útočnou a udržovací léčbu nemocných s mírně až středně aktivní ulcerózní kolitidou (UC). U ohraničených tvarů této nemoci se podávají lokálně ve formě čípků nebo rektálních nálevů, event. pěny. U nemocných s rozsáhlým postižením tlustého střeva je vhodná perorální terapie event. v kombinaci s lokální léčbou. Význam aminosalicylátů v terapii Crohnovy nemoci (CN) je v poslední době poněkud menší než tomu bylo dříve. Využívají se především v profylaktické léčbě recidivy CN po provedené střevní resekci. Glukokortikoidy se systémovým účinkem mají mocný protizánětlivý efekt a jsou využívány v perorální nebo parenterální léčbě u nemocných s těžším průběhem ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci. Jejich dlouhodobé podávání je však zatíženo vysokým rizikem závažných nežádoucích účinků, jejichž intenzita narůstá s dávkou a délkou podávání. Ukázalo se, že glukokortikoidy nemají význam v prevenci relapsu IBD. Topické steroidy (budesonid) jsou první terapeutickou volbou u ileocékální formy CN s mírnou až střední aktivitou. Imunosupresiva, především tiopuriny, jsou indikována v terapii chronicky aktivních forem IBD, u některých mimostřevních projevů a v léčbě fistulující Crohnovy nemoci. V praxi jsou především využívána pro jejich tzv. kortikosteroidy šetřící efekt. Od počátku milénia byla do terapie střevních zánětů zavedena biologická léčba. Jedná se o podávání chimérické nebo kompletně humánní protilátky, která je namířena proti tumor nekrózujícímu faktoru alfa, který je uvolňován do tkání a tělesných tekutin z aktivovaných leukocytů v průběhu zánětlivé reakce. U 80 – 90 % nemocných s IBD, kteří nereagovali na konvenční terapii kortikosteroidy a imunosupresivy, vede biologická terapie k významnému zlepšení stavu nebo dosažení remise. |
Nové možnosti v léčbě bakteriální vaginózy a vaginálního dyskomfortuNew possibilities in treating bacterial vaginosis and vaginal discomfortPavel TurčanPrakt. lékáren. 2011; 7(5): 208-211 Bakteriální vaginóza je jedním z nejčastějších infekčních onemocnění pochvy u žen v reprodukčním věku. Je charakterizované především přemnožením anaerobních poševních organizmů a vede k potlačení laktobacilů a zvýšení poševního pH. Základem současné léčby bakteriální vaginózy je metronidazol, lépe v perorální formě anebo lokální aplikace krému s klindamycinem. Ale ani tato léčba nemusí vést automaticky k obnovení normální flóry, pro kterou je charakteristická vysoká koncentrace laktobacilů, což usnadňuje návrat onemocnění a vznik recidiv. Nový přípravek Femibion® Intima s obsahem speciálních prebiotik a extraktem z jetele lučního se zdá být úspěšným při obnovení vaginální flóry po léčbě epizody bakteriální vaginózy. |