Fulltextové hledání

Prevalence anafylaxe v populaci stoupá. U dospělých převládá anafylaxe vyvolaná léčivými přípravky a hmyzím jedem, zatímco u dětí je nejčastější příčinou anafylaxe potravinová alergie. Pravděpodobnost fatálního průběhu anafylaxe je vyšší, má-li nemocný průduškové astma pod nedostatečnou kontrolou, pokud je opomenuto podání adrenalinu, nebo je-li příliš pozdní. Lék první volby adrenalin je třeba aplikovat intramuskulárně bez ohledu na to, zda-li se jedná o ambulantního nebo hospitalizovaného pacienta. Počáteční dávka adrenalinu pro dospělé je 0,3 mg–0,5 mg a pro děti 10 mg/kg (jednotlivá maximální dávka je 0,5 mg). Jednoznačnou indikací je jakýkoliv respirační nebo kardiovaskulární příznak (nejčastěji dušnost nebo hypotenze). Až v druhém pořadí se do jiného místa svalu nebo nitrožilně podává antihistaminikum a potom glukokortikoid. Pacient musí být vždy převezen do nemocnice (vozidlem RZP) a hospitalizován po dobu alespoň 24 hodin. Každého nemocného, který prodělal anafylaxi, je třeba vybavit pohotovostním balíčkem obsahujícím adrenalin v autoinjektoru, antihistaminikum, glukokortikoid, salbutamol a návod k použití.

Srdeční katetrizace jsou dlouhodobě zavedenou vyšetřovací a terapeutickou metodou u celé řady srdečních onemocnění, zejména však u ischemické choroby srdeční. Katetrizace, jak diagnostické, tak terapeutické – intervenční, jsou každoročně prováděny velkému množství pacientů a vyžadují tak nemalé zdroje personální i finanční. Ve snaze omezit náklady se poměrně brzy, již na začátku devadesátých let objevuje snaha provádět tyto výkony v ambulantním režimu nebo v režimu jednodenní hospitalizace, při které je pacient propuštěn do domácího ošetření v den provedení výkonu. Tyto snahy urychlil technický vývoje instrumentária a zejména zavedení radiálního přístupu jako rutinního cévního vstupu při vyšetření a intervencích věnčitých tepen. Každým rokem stoupají počty jak radiálním přístupem provedených katetrizací, tak i počty jednodenních katetrizací.

Nutriční imunologie, často rovněž nazývaná imunonutritologie, je relativně nové odvětví lékařských věd spojující dva na první pohled zcela rozdílné obory, imunologii a nutritologii. Navzdory této zdánlivé odlišnosti má nutriční imunologie široký dopad na zdravotní stav všech vrstev obyvatelstva. Existuje nespočet dokladů, že neadekvátní nebo snížený nutriční příjem se neodráží jen klasickými příznaky proteinové a energetické malnutrice (kachexie, kwashiorker aj.), ale také selháváním imunitních funkcí.

Mitrální regurgitace je nejčastější chlopňová vada vyžadující operační řešení. Jinou možností pro pacienty s vysokým operačním rizikem je katetrizační metoda pomocí MitraClipu. Podle výsledků studie EVEREST II je srovnatelná s chirurgickým řešením a vhodná hlavně pro pacienty s funkční mitrální regurgitací, vyšším věkem a s nízkou ejekční frakcí levé komory.

Probiotika jsou definována jako „živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele“. V článku jsou uvedeny základní informace terapeutického využití probiotik u nemocných s jaterními chorobami – léčba jaterní encefalopatie, nealkoholické steatohepatitidy, ovlivnění infekčních komplikací a pooperačního průběhu po jaterní transplantaci.

Souhrn nejčastějších chorobných stavů v urologii vyžadující akutní terapeutické řešení. V přehledu uvádíme optimální diagnostické postupy, diferenciální diagnózy a doporučené terapeutické postupy, chirurgické i farmakologické.

Přehledné sdělení, které se zabývá katetrizační implantací aortální chlopně včetně indikací k výkonu, střednědobých výsledků randomizované studie PARTNER a možných komplikací výkonu.

Chronická pankreatitida patří mezi onemocnění, jejichž incidence stoupá sice velmi mírně, ale zřetelně. Nemoc je iniciována řadou rizikových etiologických faktorů, jako je alkohol, kouření, faktory genetické nebo autoimunní. V podstatě naše znalosti o etiologických faktorech nemoci jsou shrnuty v klasifikaci chronické pankreatitidy, označené jako TIGARO. S výjimkou hereditární, autoimunní a do jisté míry obstrukční formy však přítomný rizikový faktor musí být provázen přítomností dalšího z faktorů, aby nemoc skutečně vznikla. Diagnostika chronické pankreatitidy je dnes založena na využití zobrazovacích metod a/nebo kritérií histomorfologických. Především nukleární magnetická rezonance a počítačová tomografie, jako metody neinvazivní, jsou metodami první volby, endosonografie, díky možnosti bezpečné cílené biopsie, je metodou umožňující, kromě hodnocení změn parenchymu a vývodného pankreatického systému i získání materiálu k vyšetření cytologickému, event. i histologickému. Endoskopická retrográdní cholangio-pankreatografie je jako metoda diagnostická ve většině indikací opuštěna, je však nezastupitelnou metodou terapeutickou. Terapie chronické pankreatitidy spočívá v opatřeních dietetických, především v absolutním zákazu alkoholu, dále v léčbě pankreatické bolesti, kdy jako lék první volby je doporučován paracetamol, event. tramadol, pankreatické enzymy jsou indikovány dnes nejen u osob s trávicí exokrinní nedostatečností. Při neúspěchu konzertavtivní terapie je indikována endoskopická terapie, umožňující provádět drenážní výkony a/nebo chirurgické drenáže a resekce. Chronická pankreatitida je nemocí, která výrazně snižuje kvalitu života nemocných osob, ale především je rizikovým faktorem indukce pankreatického karcinomu, což platí zvláště u pankreatitidy hereditární.

Vulvovaginitis, zánět vulvy a pochvy, je jedním z nejčastějších onemocnění sexuálně aktivních žen. Mezi klasické subjektivní projevy vulvovaginitid patří „vulvovaginální diskomfort“, tj. výtok, svědění, pálení vulvy a dyspareunie. Ke vzniku vulvovaginitidy dochází při poruše rovnováhy ekosystému poševního prostředí. Základem úspěchu terapie je správná diagnostika a dostatečná léčba. Mnohdy složitým problémem zůstávají chronické a recidivující infekce vulvy a pochvy. Zde je nutné důsledné dodržování hygienických zásad a životosprávy. Dále můžeme využít preparátů k obnovení přirozené poševní flóry a preparátů systémové enzymoterapie nebo dalších přípravků podporujících imunitu. Velmi důležitá je prevence a správná terapie vulvovaginitid v graviditě.

Za použití dat z pěti otevřených sledování účinnosti a bezpečnosti escitalopramu (Cipralex®), které organizoval originální výrobce (Lundbeck) v České republice mezi lety 2003 a 2007 (N = 27 183), byla provedena analýza efektivity a výskytu nežádoucích účinků u osob v nižším a ve vyšším věku. Hlavním vstupním kritériem do sledování byla indikace terapie escitalopramem. Nejčastějším důvodem pro nasazení escitalopramu byla deprese (37,1 %), následovaná kategorií úzkostných a neurotických poruch (28,7 %). Hodnocení vlivu věku bylo založeno na dvou různých věkových hranicích. První typ analýz se zaměřil na zjištění rozdílů mezi pacienty ve věku do 49 let včetně a 50 let a více. Druhé hodnocení porovnávalo pacienty ve věku do 64 let a 65 let a více. Osoby ve vyšším věku pozorovaly první zlepšení o 1–2 dny později nežli osoby mladší. Po 2,5 až 3 měsících léčby se terapie ukázala jako mírně účinnější u osob mladších (přibližně o 0,15 bodu závažnosti onemocnění podle CGI) za použití obou kritérií. U 8,3 % léčených byly zaznamenány nežádoucí účinky. Nežádoucí účinky se překvapivě vyskytovaly méně často u osob starších nežli mladších. Tato poolovaná analýza potvrzuje předchozí nálezy o účinnosti a bezpečnosti escitalopramu v kontrolovaných studiích, a to včetně nálezů u starších osob.

Konzumace saturovaných mastných kyselin (saturated fatty acids – SFAs) zvyšuje koncentraci low density lipoprotein (LDL) cholesterolu v plazmě a podílí se na zvýšeném riziku ischemické choroby srdeční (ICHS). Snížení výskytu aterogenní dyslipidemie (zahrnuje vyšší obsah malých LDL částic, snížení HDL-C a zvýšení triglyceridů) lze dosáhnout snížením konzumace sacharidů v dietě nebo redukcí hmotnosti, zatímco manipulace měnící obsah celkového nebo saturovaného tuku má jen minimální vliv. Dieta s nižším obsahem tuku a vyšším podílem sacharidů vede ke snížení koncentrace LDL-C ve srovnání s dietou bohatou na tuky a obsahující méně sacharidů, zejména u jedinců s lipoproteinovým fenotypem B. Z výše uvedeného není zcela jasné, který typ diety (zda s nižším nebo vyšším obsahem sacharidů) přináší větší profit z pohledu kardiovaskulárního (KV) rizika. Observační epidemiologické a randomizované kontrolované studie, které hodnotí incidenci ICHS, přispěly k tvorbě dietních doporučení se zaměřením na kontrolovaný a omezovaný příjem SFA s cílem prevence ICHS. Kriticky lze však konstatovat, že důkazy z kohortových a randomizovaných kontrolovaných studií mají svoje limitace.

Základ farmakoterapie idiopatických střevních zánětů (IBD) tvoří aminosalicyláty, kortikoidy, imunosupresiva a v poslední době také biologická léčba. Aminosalicyláty (sulfasalazin, mesalazin) jsou vhodnými léky pro útočnou a udržovací léčbu nemocných s mírně až středně aktivní ulcerózní kolitidou (UC). U ohraničených tvarů této nemoci se podávají lokálně ve formě čípků nebo rektálních nálevů, event. pěny. U nemocných s rozsáhlým postižením tlustého střeva je vhodná perorální terapie event. v kombinaci s lokální léčbou. Význam aminosalicylátů v terapii Crohnovy nemoci (CN) je v poslední době poněkud menší než tomu bylo dříve. Využívají se především v profylaktické léčbě recidivy CN po provedené střevní resekci. Glukokortikoidy se systémovým účinkem mají mocný protizánětlivý efekt a jsou využívány v perorální nebo parenterální léčbě u nemocných s těžším průběhem ulcerózní kolitidy a Crohnovy nemoci. Jejich dlouhodobé podávání je však zatíženo vysokým rizikem závažných nežádoucích účinků, jejichž intenzita narůstá s dávkou a délkou podávání. Ukázalo se, že glukokortikoidy nemají význam v prevenci relapsu IBD. Topické steroidy (budesonid) jsou první terapeutickou volbou u ileocékální formy CN s mírnou až střední aktivitou. Imunosupresiva, především tiopuriny, jsou indikována v terapii chronicky aktivních forem IBD, u některých mimostřevních projevů a v léčbě fistulující Crohnovy nemoci. V praxi jsou především využívána pro jejich tzv. kortikosteroidy šetřící efekt. Od počátku milénia byla do terapie střevních zánětů zavedena biologická léčba. Jedná se o podávání chimérické nebo kompletně humánní protilátky, která je namířena proti tumor nekrózujícímu faktoru alfa, který je uvolňován do tkání a tělesných tekutin z aktivovaných leukocytů v průběhu zánětlivé reakce. U 80 – 90 % nemocných s IBD, kteří nereagovali na konvenční terapii kortikosteroidy a imunosupresivy, vede biologická terapie k významnému zlepšení stavu nebo dosažení remise.

Bakteriální vaginóza je jedním z nejčastějších infekčních onemocnění pochvy u žen v reprodukčním věku. Je charakterizované především přemnožením anaerobních poševních organizmů a vede k potlačení laktobacilů a zvýšení poševního pH. Základem současné léčby bakteriální vaginózy je metronidazol, lépe v perorální formě anebo lokální aplikace krému s klindamycinem. Ale ani tato léčba nemusí vést automaticky k obnovení normální flóry, pro kterou je charakteristická vysoká koncentrace laktobacilů, což usnadňuje návrat onemocnění a vznik recidiv. Nový přípravek Femibion® Intima s obsahem speciálních prebiotik a extraktem z jetele lučního se zdá být úspěšným při obnovení vaginální flóry po léčbě epizody bakteriální vaginózy.

Článek podává stručný přehled kožních a slizničních mykotických onemocnění a volně prodejných antimykotik, která lze v jejich léčení využít. Jsou zde uvedeny přípravky s obsahem azolových antimykotik, terbinafinu, nystatinu a nespecificky působících antifungálních látek. Část sdělení je věnována i obecným doporučením pro prevenci a léčbu povrchových mykóz a hlavním zásadám samoléčení daných onemocnění. Je zde řešena i problematika aplikace lokálních antimykotik v období těhotenství a kojení. Přehled volně prodejných antimykotik je doplněn tabulkami.

Akutní polyradikuloneuritida patří mezi autoimunitně podmíněné neuropatie a představuje závažný diagnostický i terapeutický problém. V Evropě převažuje demyelinizační postižení (přes 80 %), zatímco v Číně a ve Střední a Jižní Americe tvoří významnější podíl axonální formy. V diagnostice je nutno přesně zhodnotit klinický nález a průběh choroby, pak následují laboratorní rozbory krve a moči, dále elektrofyziologické vyšetření (motorická i senzitivní neurografie, F-vlny, H-reflex) a odběr mozkomíšního moku. V diferenciální diagnostice je nezbytné zvažovat a diferencovat celou řadu chorob.

Vulvovaginitis, zánět vulvy a pochvy, je jedním z nejčastějších onemocnění sexuálně aktivních žen. Mezi klasické subjektivní projevy vulvovaginitid patří „vulvovaginální diskomfort“, tj. výtok, svědění, pálení vulvy a dyspareunie. Ke vzniku vulvovaginitidy dochází při poruše rovnováhy ekosystému poševního prostředí. Základem úspěchu terapie je správná diagnostika a dostatečná léčba. Mnohdy složitým problémem zůstávají chronické a recidivující infekce vulvy a pochvy. Zde je nutné důsledné dodržování hygienických zásad a životosprávy. Dále můžeme využít preparátů k obnovení přirozené poševní flóry a preparátů systémové enzymoterapie nebo dalších přípravků podporujících imunitu. Velmi důležitá je prevence a správná terapie vulvovaginitid v graviditě.

Intravenózny imunoglobulín (IVIg) sa používa v liečbe rôznych neuroimunologických ochorení. V posledných rokoch bola účinnosť IVIg dokumentovaná v dvojito zaslepených, placebom kontrolovaných klinických štúdiách. IVIg sa stal prvolíniovou liečbou pri Guillain- Barrého syndróme, multifokálnej motorickej neuropatii, chronickej demyelinizačnej polyneuropatii a rýchlo sa zhoršujúcej myasténii gravis. Okrem toho, IVIg má významnú úlohu ako druholíniová liečba u pacientov, ktorí majú refraktérne formy polymyozitídy, dermatomyozitídy, Lambert-Eatonovho myastenického syndrómu, stiff-person syndrómu na kombinovanú imunosupresívnu liečbu, a tiež pri relapsoch sclerosis multiplex viazaných na puerpérium. IVIg je dobre tolerovaný, ľahko aplikovateľný a má relatívne rýchly nástup účinku. Vzhľadom na výborný bezpečnostný profil a nekomplikované podávanie sa IVIg začal používať veľmi liberálne pri viacerých ochoreniach s predpokladanou autoimunitnou patogenézou a tiež pri ochoreniach, pri ktorých nie je žiadna účinná liečba. IVIg by mal byť principiálne indikovaný len na základe výsledkov kontrolovaných klinických štúdií. V článku uvádzame klinické poznatky a praktické odporúčania pre používanie IVIg pri autoimunitných neurologických ochoreniach.

Článek shrnuje základní principy domácího monitorování krevního tlaku se zaměřením na správný výběr a používání přístroje, na základní principy domácího měření krevního tlaku a na faktory, které mohou výsledky měření ovlivnit.

Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným onemocněním u žen – tvoří 23 % ze všech malignit u žen. Jeho incidence v České republice přesáhla v roce 2007 počet 120 případů na 100 tisíc žen, což řadí naši republiku k zemím s nejvyšší četností záchytu tohoto onemocnění. I přes stále vzrůstající incidenci vykazuje mortalita karcinomu prsu díky moderním diagnostickým a terapeutickým postupům setrvalý, nebo dokonce mírně klesající trend (1). Tradičním terapeutickým postupem bylo po celé 20. století snesení celého prsu a kompletní disekce axilárních lymfatických uzlin. Tato léčebná strategie byla vyvozována z Halstedova přesvědčení, že karcinom prsu je lokalizované onemocnění, které je možno zvládnout radikální (nebo superradikální) lokoregionální terapií (2, 3). V současnosti nikdo nepochybuje o primární systémové povaze prsních malignit a přístup k léčbě tohoto onemocnění se diametrálně změnil. Jednoznačným trendem je snižování radikality zákroků. Ablace jsou ve většině případů nahrazeny konzervativními výkony na prsu, obvykle doplněnými adjuvantní radioterapií; podíl těchto částečných výkonů se dále zvyšuje užíváním neoadjuvantní terapie. V axilární chirurgii je dnes v případě časného karcinomu prsu široce akceptovaným standardem tzv. biopsie sentinelové uzliny (sentinel lymph node biopsy – SLNB). Sentinelová uzlina je definována jako první mízní uzlina (nebo skupina uzlin), která preferenčně přijímá lymfatickou drenáž z primárního tumoru a je tudíž prvním místem lymfatického šíření nádoru. Stav mízních uzlin v axile je nejdůležitějším izolovaným prognostickým faktorem pro celkové přežívání pacientů s karcinomem prsu (4, 5). Opakovaně bylo prokázáno, že pro hodnocení stavu lymfatických uzlin je biopsie sentinelové uzliny u žen s časným karcinomem prsu velmi senzitivní a přesnou technikou (6, 7). U žen s negativním nálezem v sentinelové uzlině není podle studie NSABP B-32 indikována žádná následná chirurgická intervence v axile (6).

Infekční endokarditida (IE) je závažné onemocnění a některé srdeční choroby jsou predispozicemi k jeho vzniku. V průběhu určitých lékařských výkonů vznikají krátkodobé bakteriemie. Dlouhá desetiletí byla před těmito výkony u rizikových pacientů profylakticky podávána antibiotika s cílem snížit pravděpodobnost vzniku IE. Pro oprávněnost tohoto postupu ale neexistují validní data. Naopak je velmi pravděpodobné, že bakteriemie mnohem častěji vznikají v důsledku běžných denních aktivit (čištění zubů, žvýkání jídla, použití mezizubní nitě nebo párátka). Nově publikovaná doporučení zahraničních kardiologických společností významně redukují užívání antibiotik v této indikaci a doporučují jejich podávání pouze pacientům s vysokým rizikem vzniku a potenciálně závažného průběhu infekční endokarditidy před vybranými stomatologickými výkony.

Účinek světla na lidskou duši byl znám a používán již před 2 tisíci lety starými Řeky. Moderní rozvoj léčby světlem a objev sezonního afektivního chování byly výrazně ovlivněny odhalením suprese vylučování melatoninu u mužů jasným světlem. Krátce po tomto objevu byla publikována první placebem kontrolovaná studie vlivu léčby světlem na deprese. Dnes se stala léčba světlem nebo fototerapie základem léčby zimního typu sezonních afektivních poruch. Sezonní afektivní porucha (SAD) je typickou manifestací sezonních rysů u lidí. Je charakterizována rekurentními epizodami těžkých depresí následovanými remisemi, které se objevují na sezonním základě. Tento obraz sezonního výskytu a remise se musí objevit v posledních dvou letech po sobě, bez nesezonních epizod během tohoto období. Průzkumy ukazují, že prevalence zimní SAD ve všeobecné populaci je mezi 4–9 %. Až 20 % populace může mít subsyndromální rysy. Frekvence SAD je lehce zvýšena mezi příbuznými nemocných s potvrzenou SAD. Pacienti se SAD často trpí mírnou depresí. Vyskytnou se však také případy s těžkou depresí. Depresivní epizody u pacientů se sezonním výskytem jsou často charakterizované významnou anergií a dalšími atypickými symptomy jako hypersomnie a únava, zvýšená chuť k jídlu a přejídání (zejména touha po uhlovodanech), nárůst hmotnosti, poruchy koncentrace, dráždivost, zvýšená senzitivita a interpersonální problémy. Atypické symptomy spíše než celková tíže depresivních epizod nejlépe předpovídají dobrou odpověď. Terapie jasným světlem byla rovněž z výzkumných důvodů použita u ostatních psychiatrických poruch, ale důkazy o jejím účinku v těchto případech nejsou jednoznačné. Terapie jasným světlem obecně znamená aplikaci viditelného světla alespoň 2 500 luxů na úrovni oka. Zpravidla bývá aplikována pomocí světelných boxů. Odpověď na každodenní léčbu zpravidla přichází po 2–4 dnech a významné zlepšení je obvykle dosaženo během 1–2 týdnů.

Kyselina listová patří do skupiny vitaminů rozpustných ve vodě. Tento vitamin hraje důležitou roli v látkové výměně aminokyselin, nukleových kyselin a fosfolipidů a tvorbě krve, ovlivňuje metabolizmus homocysteinu. Podílí se na normálním vývinu neurální trubice během embryonálního vývoje, snižuje rovněž incidenci i jiných vrozených vad a poruch. Diskutuje se preventivní účinek na kardiovaskulární choroby, některá nádorová onemocnění a zlepšení kognitivních funkcí. Saturace obyvatelstva kyselinou listovou je deficitní, zlepšení lze docílit zvýšením konzumu potravin bohatých na folát, obohacováním potravin a suplementací ve formě mono- nebo polyvitaminových preparátů.

Deprese je nejčastější psychická porucha (po poruše paměti) u starší generace. Při vzniku deprese ve starším věku hrají menší roli genetické faktory, důležitější jsou biologické faktory a psychosociální stres. Má také poněkud rozdílný klinický obraz, včetně vysokého rizika suicidálního jednání. V účinnosti antidepresiv nebyly nalezeny mezi mladší a starší kategorií žádné významné rozdíly. Kritériem volby proto v současných podmínkách zůstává snášenlivost a bezpečnost jednotlivých antidepresiv. V současné době se zdůrazňuje individualizovaný přístup. Perspektivně budou hrát roli i zobrazovací metody mozku.

Autor předkládá přehled současných možností léčby alergických onemocnění v běžné klinické praxi, hlavně při léčbě alergické rýmy, průduškového astmatu, alergických projevů na kůži a zmiňuje i principy léčby anafylaktických stavů.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Z kardiálních onemocnění je signifikantně zvýšené riziko tromboembolických komplikací u fibrilace síní, u akutního koronárního syndromu a u pokročilého srdečního selhání. Dle přítomnosti různých rizikových faktorů je u fibrilace síní doporučována v prevenci tromboembolických komplikací rozdílná strategie antikoagulační nebo protidestičkové léčby. V přítomnosti sklerotického postižení koronárních tepen je základem dlouhodobá antiagregační léčba kyselinou acetylsalicylovou. U všech nemocných s akutním koronárním syndromem je základem léčby duální antiagregační léčba kyselinou acetylsalicylovou s clopidogrelem. Duální antiagregační léčba je doporučována po dobu 1 měsíce až 1 roku dle typu implantovaného stentu. Jsou popsány strategie rozdílné antitrombotické léčby u akutního koronárního syndromu v přítomnosti onemocnění se středním a vysokým rizikem tromboembolizace a strategie v případě nevyhnutelné operace u těchto nemocných. U nemocných se srdečním selháním se volí antiagregační nebo antikoagulační léčba dle závažnosti srdečního selhání a dle přítomnosti doprovodných onemocnění či faktorů, které zvyšují riziko tromboembolizace, především ischemická choroba srdeční a fibrilace síní.

Škodlivé účinky UV záření na kůži, obzvláště pro lidi se světlou pokožkou, jsou dnes všeobecně uznávaným faktem, byť pro některé fyziologické procesy je určitá malá dávka UV záření potřebná. Hlavní rizikovým faktorem je nezpochybnitelné kancerogenní působení, UV záření má ale i negativní kosmetické efekty. Pokud není možné se expozici slunečnímu UV záření vyhnout, či se mu chceme záměrně vystavovat, je žádoucí ochrana proti jeho škodlivým účinkům pomocí UV filtrů. Škála těchto prostředků je poměrně široká, patří sem několik typů chemických organických sloučenin a organické i anorganické pigmenty. Ne všechny jsou ale stejně účinné, stabilní a bez potenciálních dalších vlivů na organizmus. Tento článek poskytuje přehled o UV filtrech, povolených a používaných v EU (a tedy i ČR) a jejich nejdůležitějších vlastnostech.

Článek připomíná incidenci, etiologii a prevalenci erektilní dysfunkce u diabetických pacientů, shrnuje zkušenosti s užitím PDE5 inhibitorů i dalších terapeutických postupů včetně psychoterapie.

Deprese je nejčastější psychická porucha (po poruše paměti) u starší generace. Při vzniku deprese ve starším věku hrají menší roli genetické faktory, důležitější jsou biologické faktory a psychosociální stres. Má také poněkud rozdílný klinický obraz, včetně vysokého rizika suicidálního jednání. V účinnosti antidepresiv nebyly nalezeny mezi mladší a starší kategorií žádné významné rozdíly. Kritériem volby proto v současných podmínkách zůstává snášenlivost a bezpečnost jednotlivých antidepresiv. V současné době se zdůrazňuje individualizovaný přístup. Perspektivně budou hrát roli i zobrazovací metody mozku.

Akutní bronchitida (akutní zánět průdušek) bývá velmi častá diagnóza, za kterou se ale mohou skrývat často jiná akutní a chronická onemocnění dýchacího systému. Recidivující akutní bronchitidy by měly být vždy důvodem k podrobnějšímu vyšetření respiračního traktu včetně vyšetření funkce plic. Častými diagnózami po podrobném vyšetření bývají časná stadia chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) nebo průduškového astmatu (asthma bronchiale), ale i onemocnění, která se nediagnostikovala v dětském věku (cystická fibróza, ciliární diskineze a různé imunodeficity).