Fulltextové hledání

Antracykliny můžeme charakterizovat jako velice významná protinádorová antibiotika s širokým spektrem využití při léčbě solidních nádorů a hematologických onemocnění. Ačkoliv jsou antracykliny účinnými cytostatiky, jsme při léčbě omezeni jejich kardiotoxickými účinky. V tomto přehledovém článku se zabýváme mechanizmem účinku léčiva, vznikem kardiotoxicity a jejími klinickými projevy. Dále se budeme věnovat kardioprotekci, s jejíž pomocí se snažíme eliminovat poškození srdečního svalu následkem léčby.

Terapeutické monitorování hladin léčiv bylo zavedeno pro řadu antiepileptik a v současnosti se používá ke stanovení optimálního dávkování k individualizaci farmakoterapie pacientů s epilepsií. U „nových“ antiepileptik je předpokládán menší výskyt závažných nežádoucích účinků, více prediktabilní farmakokinetika a širší terapeutické rozmezí než u „starých“ antiepileptik. I přesto má však terapeutické monitorování v této skupině léčiv své uplatnění, rutinně je užitečné zejména u lamotriginu, levetiracetamu, stiripentolu a zonisamidu (vzhledem k jejich výrazné inter-individuální variabilitě metabolizmu a clearance), u ostatních léčiv napomáhá ke kontrole compliance nebo úpravě dávkování při onemocnění eliminujících orgánů. Přestože nejsou u některých nových antiepileptik známá „referenční rozmezí“, může být ustanoveno „individuální terapeutické rozmezí“, optimální pro daného pacienta.

Poznání funkce B-buněčného receptoru a jeho signalizační kaskády umožnilo vývoj molekul, které inhibují jednotlivé enzymy této dráhy. Ibrutinib je inhibitor Brutonovy tyrozinkinázy, která má klíčové postavení v přenosu signálu tohoto receptoru. V současné době je preparát registrovaný pro léčbu relabující a refrakterní B-chronické lymfocytární leukemie, primoterapii B-chronické lymfocytární leukemie s průkazem delece krátkého raménka chromozomu 17 nebo mutace genu TP53, léčbu relapsu lymfomu z plášťových buněk a dále pro léčbu nově léčené a relabující Waldenströmovy makroglobulinemie. V práci je blíže popsán mechanizmus účinku a výsledky klinických studií hodnotící efektivitu a bezpečnost tohoto preparátu.

Generalizovaný karcinom prsu je až na vzácné případy nevyléčitelné onemocnění. Díky novým znalostem o biologii nádorů,
které přinesly do léčby nové terapeutické možnosti, došlo k signifikantnímu prodloužení přežití u určitých imunofenotypů
karcinomu prsu. Především zařazením anti HER2 léčby (trastuzumab, pertuzumab, trastuzumab emtasin, lapatinib) došlo
k prodloužení hrubého přežití u pacientek s amplifikací HER2 až na 56 měsíců. Stále se ale jedná o inkurabilní onemocnění a je
nutné, kromě snahy o prodloužení přežití, myslet hlavně na zlepšení či alespoň zachování kvality života pacienta.

Osobnostní charakteristiky hrají důležitou roli v predikci manželské spokojenosti. Lidé s osobnostním narušením mají logicky významné potíže s navazováním a zejména s udržováním vztahů. Spojitost mezi nefunkčním manželstvím a osobnostní patologií partnerů může mít zdroj v nedostatečném vhledu na vlastní chování u jednoho či obou partnerů. Lidé s poruchou osobnosti zažívají v mezilidských vztazích četná nedorozumění, dezinterpretace, špatně komunikují a mají vyšší pohotovost k verbální a fyzické agresi. Nerozumí tomu, že zdroj konfliktů, které zažívají, je v jejich osobních procesech a vztahování se ke světu. Lidé s určitými poruchami osobnosti mají sklon se vyhledávat a vytvářet patologicky stabilní páry. Pro pochopení dynamiky partnerského vztahu bychom měli osobností rysy analyzovat jako první. Oslovit osobnostní patologii a maladaptivní osobnostní dynamiku v kontextu vztahu může být pro oba v páru prospěšné.

I když hypofyzární adenomy jsou nejčastější příčinou selární expanze, vyskytují se v této oblasti i další nádorové, infekční, zánětlivé, vývojové a cévní etiologie, o kterých radiolog musí uvažovat. Intrakraniální lipomy jsou vývojové anomálie, které vznikají v důsledku abnormální diferenciace embryonálních mozkových blan. Popisujeme a ilustrujeme kazuistiku 7letého chlapce se supraselárním lipomem, který byl v průběhu respirační infekce asociován s výskytem teploty provokovaného konvulzivního stavu. Intrakraniální lipom byl prokázán pomocí vyšetření magnetickou rezonancí.

Parodont je komplex struktur a tkání obklopujících zub, sestává se z dásně, cementu kořene zubu, periodontální štěrbiny a v ní umístěných periodontálních vláken a kosti alveolárního výběžku, v němž je zub ukotven. Hlavními funkcemi parodontu je ukotvení zubu v alveolu, tlumení žvýkacích sil, obrana proti vnějším noxám a také oddělení prostředí dutiny ústní od kořene zubu (zajištění kontinuity výstelky dutiny ústní). Různé faktory (infekční agens, traumata, celková onemocnění, medikamentózní prostředky) mohou způsobit poruchu struktury a funkce parodontálního komplexu, které jsou obecně známy pod názvem parodontopatie. Nejčastějšími z nich jsou zánětlivá onemocnění, k nimž patří gingivitida či parodontitida. Sdělení uvádí základní údaje o anatomii a fyziologii parodontálního komplexu a také přehled nejčastějších etiologických faktorů a klinických projevů zánětlivých onemocnění parodontu.

Terapie karcinomu prsu je založena na multidisciplinárním přístupu, který zahrnuje chirurgickou, radiační a systémovou léčbu. Radioterapie představuje jednu z jejich základních součástí. Cílem adjuvantní radioterapie je eradikace nádorových reziduí po chirurgické léčbě jak po prs zachovávajícím výkonu tak i mastektomii. Radioterapie zlepšuje celkové přežití a snižuje riziko lokoregionální recidivy. Práce je zaměřena na současné poznatky radioterapie karcinomu prsu, na kontroverzní otázky, jako je akcelerované parciální ozáření, alternativní frakcionační modely a na nové přístupy v ozařování regionálních uzlinových oblastí.

V roce 2011 byla publikována nová diagnostická kritéria pro Alzheimerovu nemoc (AN), opírající se o vyšetření biomarkerů, která definují AN jako neuropatologické kontinuum nezávisle na klinickém stavu pacienta. Rozlišují preklinické stadium charakterizované pouhou přítomností typické patologie bez klinické symptomatologie, prodromální stadium, kde kromě přítomnosti AN patologie objektivně zjišťujeme pokles kognitivních funkcí, až po poslední stadium manifestující se syndromologicky jako demence. V článku hodnotíme benefity a úskalí jednotlivých biomarkerových vyšetření, možnost a přínos jejich využití v klinické praxi, etické dopady časné diagnózy ve světle zatím nedostupné kauzální terapie. Jsou prezentována doporučení pro klinickou praxi vycházející z mezinárodních harmonizovaných guidelines z roku 2014.

Adrenokortikální karcinom je relativně vzácné, avšak velmi zhoubné onemocnění. Jedinou šancí pro nemocného je kompletní chirurgické odstranění nádorové tkáně. Jiné léčebné metody nevedou k uspokojivým výsledkům. Proto je zásadní brzká diagnostika onemocnění, která vychází z úzké spolupráce endokrinologa, radiologa a chirurga. V přehledovém článku jsou diskutovány zásadní principy diagnostického i terapeutického procesu s důrazem na použití v praxi.

Seboroická dermatitida patří mezi běžné dermatitidy s chronicky recidivujícím průběhem, lokalizací nejčastěji na obličeji a ve vlasaté části hlavy. V diferenciální diagnostice musíme odlišit periorální dermatitidu, rosaceu, atopický ekzém, psoriázu, mikrobiální ekzém, mykózy a další méně časté jednotky. Terapie je zpravidla lokální, využíváme externa s antimykotickým, antimikrobiálním a protizánětlivým účinkem.

Zánětlivá onemocnění ucha patří mezi velmi častá onemocnění. V jejich akutní podobě se s nimi setkáváme zejména v dětském věku a jsou nejčastějším důvodem podání antibiotik u dětí (1, 2, 3). Přesné dělení zánětů ucha je někdy problematické a asi nejjednodušší je rozlišovat akutní a chronické. Zcela specifické jsou otitidy sekretorické a všechny tyto tři skupiny potom mohou být ve vzájemné příčinné souvislosti. Jistá specifika vykazují rovněž záněty zvukovodu. Komplikace otitid mohou být život ohrožující. Včasné rozpoznání a řešení ušních onemocnění může mít zásadní vliv na rozvoj dítěte.

V přehledovém článku jsou podány podněty pro úvodní úvahu pediatra nad pacientem s hematurií ve snaze zorientovat se v rozsáhlém seznamu příčin.

Idiopatické střevní záněty (ISZ) postihují zejména mladé jedince v jejich reprodukčním věku. Z toho důvodu má jejich základní diagnóza hlavní
vliv v plánování založení rodiny. Řešení ISZ v těhotenství vyžaduje citlivé balancování mezi optimální kontrolou aktivity nemoci a bezpečností
zvolené terapie. Studie týkající se tohoto tématu ukazují, že chybí dostatečná informovanost jak pacientů, tak lékařů v oblasti reprodukce pacientek
s ISZ. Cílem této souhrnné práce je objektivně posoudit výzkumná data týkající se bezpečnosti a účinnosti dostupné terapie idiopatických
střevních zánětů v graviditě a poporodním období.

Myokarditida je onemocnění charakterizované zánětlivým infiltrátem srdečního svalu s nekrózou nebo s degenerací přilehlých myocytů. Má řadu infekčních i neinfekčních příčin. Nejčastější příčinou zánětlivého postižení myokardu bývá virová infekce. Může mít nefulminantní či fulminantní průběh – od asymptomatického či lehkého průběhu onemocnění, až po nejzávažnější formy projevující se těžkým srdečním selháním nebo náhlým úmrtím. Dilatační kardiomyopatie vzniklá v souvislosti s myokarditidou se nazývá zánětlivá kardiomyopatie (ZKMP). V naší kazuistice pojednáváme o vzácné formě fulminantní myokarditidy s fatálním průběhem.

V předloženém sdělení jsou definovány základní přístupy k pacientům se sepsí nebo možným rozvojem sepse z pohledu klinické mikrobiologie. Jsou charakterizovány principy odběru biologického materiálu, jeho transportu a případného uchovávání. Současně jsou uvedena základní schémata iniciální antibiotické léčby.

Nádory štítné žlázy jsou poměrně vzácné, jejich incidence činí 36–60 případů na 1 milion obyvatel (tj. 0,5–1 % všech zhoubných nádorů). V poslední době však trvale stoupá. Tvoří velmi mnohotvarou skupinu nádorů s variabilní biologickou aktivitou. Vyskytují se častěji u žen než u mužů. Dělíme je na diferencované karcinomy – DTC (papilární – PTC, folikulární – FTC, z Hürthleho buněk), medulární karcinom – MTC a anaplastický karcinom – ATC. Vzácně se mohou ve štítné žláze objevit také lymfomy, sarkomy nebo metastázy jiných malignit. V článku bude podán přehled systémové léčby jednotlivých typů karcinomů: chemoterapie, radioterapie a cílené léčby a indikace těchto léčebných modalit u jednotlivých druhů karcinomů.

Autoři shrnují farmakologické a klinické poznatky o topické léčbě poruchy erekce alprostadilem v krému.

Účel studie: Cílem práce bylo porovnat kvalitu života pacientů s izolovaným postižením přední mezikomorové větve po revaskularizaci myokardu z přístupu levostranné přední torakotomie a z přístupu sternotomie. Soubor a použité metody: Do studie byli zařazeni všichni pacienti (elektivně operovaní na našem pracovišti v letech 2007–2012) s izolovaným postižením přední mezikomorové větve, s ejekční frakcí levé komory >50 %, bez předchozích intervencí na věnčitých tepnách a bez závažných komorbidit. Celkem bylo zařazeno 68 pacientů – 40 pacientů, kteří podstoupili revaskularizaci myokardu miniinvazivním přístupem z levostranné přední krátké torakotomie (skupina 1), a 28 pacientů, kteří podstoupili revaskularizaci myokardu z přístupu sternotomie (skupina 2). K porovnání kvality života jsme použili standardizovaný dotazník SF-36. Výsledky: Ani v jedné z osmi porovnávaných oblastí kvality života nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi skupinou 1 a skupinou 2. Závěr: Miniinvazivní chirurgický přístup z levostranné krátké přední torakotomie představuje pro pacienty, kteří jsou indikovaní k izolované revaskularizaci přední mezikomorové větve, vhodnou alternativu ke konvenční sternotomii. Benefitem pro pacienta je šetrnost operačního výkonu (zejména zachování celistvosti hrudní kosti), čímž se snižuje operační zátěž pro pacienta a zkracuje celková doba rekonvalescence při totožném výsledku revaskularizace. V dlouhodobém horizontu je však kvalita života pacientů u obou operačních přístupů srovnatelná.

Poznáme celý rad rôznych typov neuropatií, ktoré sú spojené s abnormálnou produkciou imunoglobulínov. Označujeme ich termínom paraproteinemické, resp. dysproteinemické neuropatie. Paraproteinémia je heterogénne ochorenie, pri ktorom môže monoklonálna gamapatia predstavovať v zásade benígny proces, ktorý nazývame monoklonálna gamapatia s neurčeným významom (MGUS). Na druhej strane môže monoklonálna gamapatia poukazovať na prítomnosť systémového malígneho hematologického ochorenia. Hlavné diagnózy často asociované s periférnou neuropatiou sú: Waldenströmova makroglobulinémia (WM), POEMS (polyneuropatia, organomegália, endokrinopatia, monoklonálna gamapatia, kožné zmeny), mnohonásobný myelóm (MM) a primárna amyloidóza (AL). V článku sú uvedené patofyziologické, klinické, elektrofyziologické aj terapeutické charakteristiky neuropatických syndrómov združených s prítomnosťou paraproteínu.

Svrab je epidemická ektoparazitóza vyvolaná zákožkou svrabovou. Zdrojem nákazy je nemocný člověk. K přenosu infekce dochází buď přímo, nebo nepřímo. Inkubační doba je 2–3 týdny. Onemocnění charakterizuje intenzivní noční pruritus. V dětském věku se toto onemocnění vyskytuje velmi často. Diagnostika choroby je založená na pozitivní anamnéze nočního pruritu, klinickém obraze a průkazu zákožky v kůži nemocného. Metodou první volby v terapii choroby u dětí je permethrin a síra. Svrab podléhá povinnému epidemiologickému hlášení. V článku popisujeme etiologii, patogenezi, diagnostiku, diferenciální diagnostiku a terapii choroby včetně současné legislativy a protiepidemických opatření.

Magnetická rezonance má velmi důležitou roli v diagnostice oportunních infekcí u onemocnění roztroušenou sklerózou. Nejčastěji se jedná o možný výskyt progresivní multifokální leukoencefalopatie v souvislosti s léčbou monoklonální protilátkou natalizumabem. V současnosti neexistuje kauzální léčba, jediné co pozitivně ovlivňuje prognózu pacienta, je co nejčasnější diagnostika onemocnění následovaná rychlou změnou klinického vedení pacienta. Té může být docíleno jen pravidelnou, frekventní monitorací pomocí magnetické rezonance. Článek shrnuje typické časné příznaky onemocnění, poukazuje na rozdíly v nálezu na magnetické rezonanci, které pomáhají odlišit progresivní multifokální onemocnění od relapsu roztroušené sklerózy. Uvádí i další onemocnění, která přicházejí v úvahu v rámci diferenciální diagnostiky.

Cílem tohoto článku je poskytnout přehled o mukoadhezivních lékových formách aplikovaných do dutiny ústní, se zaměřením na inovativní formulace mukoadhezivních filmů z hlediska jejich výhod, složení, přípravy a praktického využití. Filmy složené z mukoadhezivních polymerů připravené některou ze zavedených metod (odpařování rozpouštědla, extruze taveniny atd.) mohou být perspektivními kandidáty pro orální aplikaci řady léčiv, především pro jejich flexibilitu a pohodlnost použití. K dalším výhodám této lékové formy patří prodloužení krátké doby setrvání konvenčních orálních lékových forem na sliznici a podání přesné dávky léčiva na místo aplikace. Kromě toho mohou také překrytím chránit a izolovat povrch slizniční léze, což napomáhá ke snížení bolestivosti a zlepšení účinnosti léčby.

Echokardiografie je základní neinvazivní zobrazovací metoda, která je schopna detailně posoudit srdeční morfologii a funkci. Arteriální hypertenze se i v dětském věku může projevit poškozením cílových orgánů (srdce, cévy, ledviny, CNS, sítnice). Z diagnostických a léčebných důvodů je nutné u hypertenzních dětí rutinně vyhodnocovat velikost levé komory a mikroalbuminurii. Léčba hypertenze má vést nejen k normalizaci krevního tlaku, ale také k prevenci nebo regresi známek cílového poškození orgánů. Cílem práce je ukázat význam hodnocení parametrů levé komory – hmotnosti levé komory (left ventricular mass, LVM) a indexu hmotnosti levé komory (left ventricular mass index, LVMI) – zejména u nemocí, které vedou ke zvýšenému kardiovaskulárnímu riziku již v dětství nebo v rané dospělosti.

Článek popisuje zkušenosti se skupinovou kognitivně behaviorální terapií (KBT) na Psychosomatické klinice v Praze. Krátkodobá ambulantní skupinová KBT je určena především pro pacienty s poruchami ze spektra neurotických a úzkostných poruch a s mírnými depresivními poruchami. Jsou zmiňovány struktura a průběh sezení a popisovány zkušenosti s často využívanými kognitivně behaviorálními metodami (např. kognitivní restrukturalizace nebo terapeutické dopisy). Uváděny jsou některé problémy ilustrované na jedné krátké kazuistice. Závěrem jsou zmiňovány zpětné vazby pacientů a diskutovány hypotetické příčiny, proč někteří pacienti z terapie dostatečně dobře neprospívají.

Autoři předkládají souhrn současných zkušeností s léčbou anti-IgE protilátkou (omalizumabem) na svém pracovišti a v České
republice. Uvádějí výsledky studií, ve kterých byl omalizumab použit k léčbě jiných alergických onemocnění než jen těžkého
průduškového astmatu a doplňují poznatky zaznamenané u pacientů sledovaných v registru CAR (Czech Anti-IgE Registry)
v České republice.

Katetrizační implantace aortální chlopně dnes představuje alternativu kardiochirurgické operace u nemocných s vysokým operačním rizikem, ve specifických situacích (porcelánová aorta, průchodné koronární bypassy) nebo u nemocných zcela kontraindikovaných ke kardiochirurgické náhradě aortální chlopně. Tyto původní indikace se postupně rozšiřují na méně rizikové nemocné a na další skupiny nemocných (valve-in-valve implantace, bikuspidální postižení chlopně či kombinované aortální vady). V článku shrnujeme současný pohled na indikace k výkonu s ohledem na některé specifické situace, uvádíme rizika výkonu a střednědobé výsledky vlastního souboru TAVI.

V neintervenční poregistrační studii byl zkoumán efekt trazodonu na behaviorální a psychologické symptomy demence u pacientů trpících různými typy demence. Trazodon ve formě s řízeným uvolňováním (Trittico AC) se ukázal jako účinná léčba s minimem nežádoucích účinků. Nejlépe byly ovlivněny poruchy spánku, deprese, úzkost a agitovanost. Trazodon tak představuje bezpečnější alternativu k běžně používaným antipsychotikům.