Fulltextové hledání

Infekce virem hepatitidy B (HBV) je stále celosvětově zdravotním problém s měnicí se epidemiologií v závislosti na řadě faktorů, především na vakcinační politice a migraci. Chronická infekce HBV je označení pro infekci trvající déle než 6 měsíců. Jde o dynamický proces, který odráží interakce mezi virovou replikací a hostitelskou imunitní odpovědí. Ne všichni pacienti chronicky infikovaní HBV mají chronickou hepatitidu B. Všechny osoby chronicky infikované HBV jsou ve zvýšeném riziku progrese do jaterní cirhózy a hepatocelulárního karcinomu. Dlouhodobé podávání účinných nukleosidových nebo nukleotidových inhibitorů virové DNA polymerázy – reverzní transkriptázy s vysokou genetickou bariérou proti vzniku rezistence (tenofovir, entekavir) představuje v současnosti nejúčinnější léčbu chronické hepatitidy B. U pacientů s mírně až středně pokročilou HBV lze použít k léčbě i pegylovaný interferon alfa.

Dětská a dorostová psychiatrie se významně prolíná a zasahuje i do jiných pediatrických lékařských oborů. Mění pohledy a postupy u somatických nemocí v souvislosti s celkovým duševním stavem dětského pacienta, ale i u duševních poruch s jejich somatickými projevy. Věnuje se také časté komorbiditě duševních a somatických nemocí u dětí a dorostu. Tradičně souhrnně pod názvem psychosomatika. Dnes se tento trend komplexního pohledu na pacienta rozvinul do medicínského oboru celostní medicína. Vzdělávací atestační programy pediatrických oborů ale této realitě běžné praxe v současnosti neodpovídají. Obdobným způsobem dětská a dorostová psychiatrie zasahuje mimo svůj rámec zdravotní péče, a to do vzdělávacího procesu, který se stal součástí komplexní péče o děti s duševními poruchami. V dnešní době se rozběhly paralelně dva zásadní procesy týkající se pedopsychiatrických pacientů. Oba programy jsou vládní. Jeden se nazývá „Reforma psychiatrické péče v ČR“ a druhý je tolik diskutovaný program „Inkluzivní vzdělávání“. Tady je situace ve vzájemné spolupráci mnohem složitější, protože se jedná o profese nelékařské. Bohužel oba vládní programy jsou paralelně „vedle sebe“ a nejsou propojené. Objektivně je dnes nutno také konstatovat, že vzdělávací systém lékařů „nepedopsychiatrů“, ale také vzdělávání učitelů ve vztahu k duševním poruchám dětí a dorostu nereflektují tento nový fenomén ovlivňujicí celou společnost již dnes, ale také budoucnost. Proto článek popisuje stav v současnosti včetně faktů vyvracejících katastrofické scénáře inkluzivního vzdělávání. Autor nastiňuje nutnost a směry úpravy ve vzdělávacích programech u lékařských pediatrických oborů, ale i ve školství na vysokých školách a následně kontinuální vzdělávání učitelů na školách.

V současné péči o pacienty trpící farmakologicky nekompenzovatelnou epilepsií nacházejí stále častější využití neurostimulační metody. Důvodem je plně legitimní snaha nabídnout zásadně lepší kvalitu života i těm jedincům, u nichž je ze závažných důvodů resekční epileptochirurgie nevhodná. V případě neurostimulací jde o zákroky paliativní, tedy takové, jejichž cílem je alespoň významné snížení počtu záchvatů, především záchvatů s rizikem poranění. Ačkoli úplné potlačení záchvatů je při jejich použití poměrně vzácné, prokazatelně dlouhodobě účinné jsou standardní neurostimulační postupy u více než poloviny léčených jedinců. Současně je pro ně typickým rysem, že s délkou stimulace se jejich účinnost progresivně zlepšuje. V praxi nejdéle a nejčastěji používaná je metoda chronické stimulace bloudivého nervu, jejíž přínos byl nesčetněkrát potvrzen u pacientů dospělých i dětí s různým typem epilepsie. Nověji byly zavedeny do klinické epileptologie metody hluboké mozkové stimulace (především stimulace předních talamických jader). Ke klinickému použití jsou v současnosti dostupné také metody transkutánní stimulace hlavových nervů (n. vagus a n. trigeminus), jejich skutečná účinnost však zatím zůstává nejistá.

Fibrilace síní je podceňovanou reverzibilní příčinou dysfunkce levé komory srdeční navzdory adekvátní kontrole tepové frekvence.
Udržení sinusového rytmu katetrizační ablací vede ke zlepšení funkce komor a snižuje mortalitu a hospitalizace pro srdeční
selhání. Tyto výsledky posledních studií zpochybňují dosud uznávaný názor, že preferovanou strategií léčby u pacientů s fibrilací
síní a srdečním selháním je kontrola srdeční frekvence.

Cíl: Cílem studie bylo zjistit, jakým způsobem ovlivňuje epileptochirurgická léčba kvalitu života u pacientů operovaných pro farmakorezistentní epilepsii. Metodika: Pacienti operovaní pro farmakorezistentní epilepsii vyplnili dotazník se zaměřením na kvalitu života (Quality of Life in Epilepsy Inventory-89, QOLIE-89) před a po operaci. QOLIE-89 hodnotí 17 podoblastí kvality života, je možné rovněž hodnotit celkovou kvalitu života pomocí celkového skóre. Statisticky jsme vyhodnotili, zda došlo po operaci ke změně kvality života. Následně jsme výsledky QOLIE-89 korelovali s demografickými daty pacientů, včetně hodnoty IQ a psychiatrických/ somatických komorbidit. Výsledky: Do studie jsme zařadili celkem 95 pacientů po resekčním epileptochirurgickém výkonu, kteří správně a kompletně vyplnili dotazník před a minimálně jeden rok po operaci. Ke statisticky významnému zlepšení dochází v následujících podoblastech: vnímání zdraví (p < 0,001), změna zdraví (p < 0,001), celkové zdraví (p < 0,001), práce/řízení motorového vozidla/sociální fungovaní (p < 0,001), obava ze záchvatu (p < 0,001), ztráta odvahy v souvislosti se zdravotním stavem (p = 0,049), účinky léků (p = 0,002) a celková kvalita života (p = 0,001). Po operaci bylo zjištěno i statisticky významné zlepšení celkového skóre (p = 0,008). Nebyla zjištěna statisticky významná korelace celkového skóre s demografickými údaji. Závěr: Na základě naší dotazníkové studie můžeme konstatovat, že epileptochirurgická léčba vede u většiny pacientů nejen k eliminaci záchvatů, ale výrazně rovněž přispívá ke zlepšení kvality života.

Cílem článku je představit čtenářům zástupce skupiny lokálních anestetik používaných v otorhinolaryngologických indikacích
především v orálních lékových formách v individuálně připravovaných léčivých přípravcích. Práce je souhrnem nejfrekventovanějších
magistraliter příprav s lokálními anestetiky v nemocniční lékárně Fakultní nemocnice v Motole.

Chirurgické řešení je metodou volby pro léčbu lokalizovaných i lokálně pokročilých nádorů ledviny. U nádorů kategorie T1a (do 4 cm) je v současné době standardem pokus o záchovný výkon (= resekci ledviny), je-li technicky možný a nejsou jiné kontraindikace. V čase množství záchovných výkonů narůstá i díky novým technologiím např. 3D zobrazení při výkonu, roboticky- asistované operativě, lepším hemostatickým nástrojům a zkušenostem, které vedou ke zkrácení nebo eliminaci doby teplé ischemie při záchovném výkonu. Nicméně u pacientů nad 75 let věku není patrný dlouhodobý funkční přínos, ale při potřebě o zachování objemu nefronů lze použít tepelně ablační metody (radiofrekvenční ablace nebo kryoablace) či aktivní sledování. Při lokálně pokročilém tumoru ledviny je cílem operace dosáhnout R0 resekce, protože adjuvantní systémová terapie není dosud standardem. U vybraných pacientů se vzdálenými metastázami je také chirurgické řešení ve formě metastazektomie možné, ale jen kompletní resekce všech ložisek poskytuje lepší celkové přežití.

Diabetes mellitus je hlavním rizikovým faktorem aterosklerózy a obecně platí, že nemocní s diabetem mají několikanásobně
vyšší kardiovaskulární riziko než jedinci bez diabetu. Avšak zejména v poslední době se ukazuje, že toto riziko je poměrně heterogenní.
U většiny diabetiků je vysoké, velmi vysoké, či dokonce extrémní. U menší části ale může odpovídat i běžné populaci.
Sdělení se věnuje hlavním faktorům kardiovaskulárního rizika diabetiků a možnostem jeho ovlivnění.

Nedostatek zdravotnických pracovníků je v současné době považován za závažný celosvětový problém. Vzhledem k očekávaným demografickým změnám se dá předpokládat ještě jeho další eskalace v budoucnu. Zabránění odchodu zkušených a kvalifikovaných sester z profese může být pro řešení tohoto problému klíčové. V současné době dostupná data naznačují, že důvodem rozhodnutí o změně profese u sester nemusí být pouze nedostatečné finanční ohodnocení nebo individuální charakteristiky sester, ale především velké množství faktorů týkajících se kvality jejich pracovního prostředí. Tyto faktory přitom mají vliv nejen na narůstající fluktuaci sester, ale také negativně ovlivňují kvalitu poskytované zdravotní péče. Řešení kvality pracovního prostředí zdravotnických pracovníků včetně sester se zdá být pro dosažení jejich optimálního počtu v budoucnu zásadní, stejně jako pro dosažení optimální úrovně kvality poskytované péče.

Rekonstrukční chirurgické výkony na ženském pánevním dnu zaznamenaly v posledních 25 letech významné změny. Příčinou byl především závažný počet recidiv po klasických operacích. Po dobrých zkušenostech s využitím syntetických sítěk při operacích břišních kýl a stresové inkontinence (SI) začaly být síťkové implantáty používány i při operacích prolapsu orgánů pánevního dna (POP, angl. Pelvic Organ Prolapse). V současné době jsou korekce POP pomocí implantátů běžně užívanou technologií. Jejich zavedení do praxe snížilo výskyt anatomických recidiv, nelze však říci, že se jedná o operace neproblémové. POP je komplikovaná kýla a po léčbě je třeba hodnotit nejen anatomický efekt, nýbrž i efekt funkční. Cílem tohoto článku je provést racionální rozbor jednotlivých operačních postupů používaných při rekonstrukcích POP a pokusit se naznačit očekávatelný vývoj v této problematice. Názory uvedené v tomto článku jsou podloženy vlastními praktickými zkušenostmi.

„2018 ESC/EACTS Guidelines on myocardial revascularization” jsou třetí verzí doporučených postupů, mají 70 stran textu a celkem
786 citací, současně se základním dokumentem je dostupná i příloha – Supplementary data s dalšími 19 stranami textu a 122
citacemi. Článek vychází z publikovaných guidelines a ve stručné verzi obsahuje hlavní principy v indikacích revaskularizace
myokardu u nemocných s akutními i chronickými formami ICHS a u specifických podskupin nemocných.

Předkládáme kazuistiku 44letého muže, jež byl urgentně přijat na JIP Neurologické kliniky pro akutně vzniklou bolest hlavy, anamnesticky vzniklé po zakašlání. CT vyšetřením včetně angiografie vyloučena diagnóza subarachnoidálního krvácení. U pacienta krátce po přijetí epizoda epileptického paroxyzmu generalizovaných tonicko-klonických konvulzí, lumbální punkcí cytologický obraz akutního zánětu. Pacient zaléčen širokospektrými antibiotiky, pomýšleno na možnou meningoencefalitidu. V dalším průběhu hospitalizace ložiskový rozvoj neurologických příznaků a fatické poruchy. Následně magnetickou rezonancí prokázán miliární rozsev abscesových ložisek, navíc lem subdurálního empyému parieto-occipitálně vlevo.

Úvod: Pacient se suspektním infarktem myokardu bez ST elevací je indikovaný k časné koronarografii. Při nejasném nálezu či tzv. „hazy“ lézi je vhodné doplnění vyšetření optickou koherentní tomografií nebo intravaskulárním ultrazvukem k potvrzení diagnózy a zvážení indikace revaskularizace. Po infarktu myokardu patří do dlouhodobé farmakoterapie inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACEI), betablokátory, duální antiagregace a statiny. Popis případu: 58letý kuřák s typickými stenokardiemi se suspektním akutním infarktem myokardu bez ST elevací (NSTEMI) a mírně pozitivním troponinem přivezen po zaléčení v periferní nemocnici na angiosál I. interní kardioangiologické kliniky, kde koronarograficky bez stenóz s nejasnou „hazy“ lézí na proximálním ramus interventricularis anterior. Použitím optické koherentní tomografie odhalen nestabilní plát a ošetřen perkutánní koronární intervencí s implantací lékového stentu, při kontrole drobná disekce ošetřena kissing dilatací RIA-RC. Tedy uzavřeno jako NSTEMI přední stěny. Nasazena obvyklá farmakoterapie, tedy inhibitor angiotenzin konvertujícího enzymu, betablokátor, duální antiagregace s kyselinou acetylsalicylovou a tikagrelorem a statin. Za hospitalizace dobře tolerována léčba, tedy nasazena fixní kombinace bisoprolol/perindopril (Cosyrel) ke zlepšení adherence pacienta k léčbě s cílem ambulantní titrace do maximálně tolerovaných dávek. Závěr: Máme-li nejasné „hazy“ léze na koronárních tepnách, s pomocí optické koherentní tomografie či intravaskulárního ultrazvuku můžeme odhalit významnost a případně ošetřit nestabilní plát či stenózu. Pacient by měl po infarktu myokardu dodržovat dietní a režimová opatření. Ke zvýšení adherence k dodržování doporučené farmakoterapie mohou dopomoci fixní kombinace léků.

Cíl: Monitorovat zastoupení pacientů indikovaných k implantaci ICD s diagnózou arytmogenní dysplazie pravé komory (ARVD). Metodiky: Autoři popisují výskyt ARVD v populaci v šestiletém období a sledují klinické projevy pacientů s touto diagnózou, postupy vyšetřovacích metod a následně výskyt četností arytmií. Výsledky: V našem souboru bylo šest pacientů s ARVD, všichni měli symptomy svědčící pro výskyt hemodynamicky významné komorové arytmie projevující se synkopálními či presynkopálními stavy. Dle echa měli všichni pacienti dilataci pravé komory, což se u pěti pacientů potvrdilo i EKG změnami. Tito pacienti byli indikováni k implantaci kardioverteru defibrilátoru (ICD) dle guidelines. V průběhu sledování jsme u čtyř pacientů zachytili hemodynamicky významné komorové arytmie, z toho tři pacienti byli pro recidivu komorové arytmie indikováni k radiofrekvenční katetrizační ablaci substrátu z pravé komory. Závěr: Diagnóza ARVD je sice vzácné onemocnění, ale je potřeba na něj myslet u pacientů s prodělanou synkopou, presynkopálními stavy či palpitacemi zejména při námaze v mladém věku. Minimálně u těchto pacientů by mělo být provedeno EKG a echokardiografické vyšetření.

Dilatační a hypertrofické kardiomyopatie, poruchy srdečního rytmu nebo kombinace obojího mohou patřit do obrazu některých dědičných a/nebo získaných chorob kosterního svalstva. Na tyto širší souvislosti může upozornit jednoduché, široce dostupné vyšetření sérové kreatininkinázy. Pacienti se suspekcí na myopatii s kardiomypatií by měli být odesláni k došetření neurologům. Specializovaným laboratorním vyšetřením séra, elektromyograficky, svalovou biopsií a genetickým vyšetřením jsme schopni detekovat získané či dědičné důvody postižení kosterního a srdečního svalsta. Rozpoznání příčiny kardiálního selhání je důležité ke stanovení komplexního léčebného postupu u nemocných i podchycení rizik život ohrožující kardiomyopatie u jejich potomků. Uvádíme osm krátkých kazuistik myopatie s kardiomyopatií. Cílem práce je upozornit na průsečík našich odborností, seznámit kardiologickou odbornou veřejnost s jednoduchým návodem, jak odhalit myopatii a možnostmi neurologů stran jejího došetření.

Tato přehledná práce pojednává o chronické obstrukční plicní nemoci a jejím spojení s metabolickým syndromem. Prostor je
věnován novým poznatkům v tomto sektoru se zaměřením na jednotlivé společné rizikové faktory a patofyziologické mechanismy
navzájem se ovlivňujícího metabolického syndromu a chronické obstrukční plicní nemoci.

Diabetes mellitus je hlavním rizikovým faktorem aterosklerózy a obecně platí, že nemocní s diabetem mají několikanásobně vyšší kardiovaskulární
riziko než jedinci bez diabetu. Avšak zejména v poslední době se ukazuje, že toto riziko je poměrně heterogenní. U většiny
diabetiků je vysoké, velmi vysoké, či dokonce extrémní. U menší části ale může odpovídat i běžné populaci. Sdělení se věnuje hlavním
faktorům kardiovaskulárního rizika diabetiků a možnostem jeho ovlivnění.

Děti narozené předčasně jsou ve zvýšeném riziku psychiatrických poruch, především neurovývojových a behaviorálních. Pozornost věnovaná této zdravotní oblasti je však výrazně menší v porovnání se somatickou stránkou. Cílem tohoto článku je shrnout nejvýznamnější poznatky studií zaměřených na duševních zdraví této rizikové skupiny, informovat o probíhajícím výzkumném projektu u sledované populace dětí s velmi nízkou porodní hmotností a načrtnout koncept psychologicko-psychiatrické péče o děti s těžkou perinatální zátěží vycházející z komplexního uchopení problematiky dítěte a rodiny.

Hypertenze je v rozvinutých zemích jedním z nejčastějších onemocnění. Spolu s dalšími rizikovými faktory patří mezi nejzávažnější rizikové faktory kardiovaskulárních (KV) onemocnění. Nejtěsnější vztah byl prokázán mezi hypertenzí a cévní mozkovou příhodou a srdečním selháním. Zavedením nových účinných antihypertenziv se léčba hypertenze řadí k nejvýznamnějším úspěchům medicíny minulého století, stále však zůstává problémem dosažení optimálních hodnot krevního tlaku (TK) u většiny hypertoniků. Obecným doporučením je snížit TK pod 140/90 mmHg, vhodnější jsou hodnoty nižší. Ve specifických případech snižujeme tlak na hodnoty tolerované. U mladších hypertoniků klademe větší důraz na hodnoty diastolického tlaku, ve středním věku a ve stáří jsou rizikovější hodnoty systolického TK, protože jsou určujícím pro stanovení KV rizika.

Přehledový článek pojednává o významu fyzické aktivity (FA) u pacientů s obezitou a diabetem. Popsán je vliv FA na klidový
energetický výdej, metabolismus, vybrané adipocytokiny a zejména pozitivní účiny FA u pacientů s diabetem mellitem.
Zdůrazněn je vliv FA na prevenci diabetu, obezity a celkové i kardiovaskulární mortality. Závěr článku je věnován doporučené
intenzitě a frekvenci FA včetně konkrétních doporučení, jakou FA zvolit.

Migréna je časté ochorenie postihujúce dospelú i pediatrickú populáciu. V našich krajinách je pomerne často na oddelenie urgentnej
medicíny privolaný neurológ s cieľom diferenciálnej diagnostiky bolestí hlavy i ordinácie terapie, na rozdiel od západných
krajín, kde akútne ataky manažujú lekári urgentnej medicíny. Štandardný terapeutický postup chýba, každý neurológ má svoju
zaužívanú terapiu. Článok sa pokúša načrtnúť terapeutické možnosti na základe medicíny dôkazov.

S diagnózou akutního infarktu myokardu u velmi mladých osob do 40 let věku se setkáváme cca u 2 % všech nemocných s touto
diagnózou a jen výjimečně u žen. V drtivé většině se jedná o kuřáky. Přinášíme kazuistiku mladé 35leté ženy postižené infarktem
přední stěny způsobeným uzávěrem odstupu přední mezikomorové větve, jehož řešení bylo komplikováno akutní trombózou
ve stentu.

Tento klinický případ popisuje pacientku s metastatickým melanomem, která progredovala po prvním měsíci cílené terapie BRAF
a MEK inhibitory. Terapeutický efekt se dostavil krátce po zahájení terapie anti-PD1 pembrolizumabem s kompletní terapeutickou
odpovědí po 4 měsících terapie, která nyní trvá již 30 měsíců. V diskuzi jsou popsány možné mechanismy tzv. primární rezistence
cílené terapie BRAF inhibitory.

Cílem léčby diabetu 2. typu je prodloužení a zkvalitnění života. K dosažení tohoto cíle je třeba korigovat nejen glykemii, ale
i ostatní onemocnění spojená s diabetem 2. typu. Moderní léčba umožňuje současně zlepšit kompenzaci diabetu a snížit riziko
kardiovaskulárních příhod. V přehledovém článku je věnována pozornost stanovení individuálních léčebných cílů a jsou
charakterizovány hlavní skupiny moderních antidiabetických léků.

Práce seznamuje čtenáře s novinkami v diagnostice roztroušené sklerózy (RS) a neuromyelitis optica (NMO) a dále představuje ne příliš známou jednotku CLIPPERS – chronický lymfocytární zánět s pontinním perivaskulárním enhancementem a reakcí na podání kortikoidů v obraze magnetické rezonance (MR). V posledních dvou letech byla diskutována podpora diagnostiky RS pomocí MR tak, aby byla kritéria co nejjednodušší, zároveň vysoce senzitivní při neklesající specificitě. V prosinci 2017 byla publikována zatím poslední revize McDonaldových kritérií. Článek prezentuje uceleně nejnovější revizi McDonaldových kritérií a diskutuje oblasti, u kterých došlo ke změně. U NMO s pozitivitou protilátek proti akvaporinu-4 (AQP4-IgG) byly revidovány nálezy na MR mozku. Původní koncept normální MR mozku je již dávno překonán. Toto onemocnění je z patogenetického pohledu považováno za primární astrocytopatii se sekundární demyelinizací. U části pacientů, u kterých nenacházíme AQP4-IgG mohou být v séru přítomny protilátky proti myelinovému oligodendrocytárnímu glykoproteinu, tzv. MOG-IgG a diskutuje se celé spektrum onemocnění asociovaných s těmito protilátkami. Uvádíme nejnovější kritéria pro NMO a onemocnění jejího širšího spektra (NMOSD) a typické nálezy na MR, které pomáhají v jejím odlišení od RS a jsou definovány v diagnostických kritériích z roku 2015.

Srdeční selhání představuje jedno z hlavních chronických onemocnění s vysokou morbiditou a mortalitou. Nejčastější příčinu
rozvoje srdečního selhání se sníženou systolickou funkcí představuje ischemická choroba srdeční. Ačkoliv revaskularizace ischemického
myokardu vede ke zlepšení kontraktility viabilního myokardu a systolické funkce, žádná z těchto metod nemůže obnovit
viabilitu již nekrotické tkáně. V našem přehledu se zabýváme možností využití autologních kmenových buněk kostní dřeně v léčbě
pacientů se srdečním selháním na podkladě ischemického poškození myokardu.