Fulltextové hledání

Cílem příspěvku je podat přehled o méně známé zoonóze přenášené klíšťaty, lidské granulocytární anaplasmóze, s fokusem na matku a plod/dítě. Kromě přenosu bakteriálního původce (Anaplasma phagocytophilum) klíšťaty nelze vyloučit ani další cesty infekce: krevní transfúzí, poraněním kůže, inhalací kapének nakažené krve, transplacentárně či kojením. Jsou možné i koinfekce, např. s borreliózou, jež mohou přispět k horšímu stavu pacienta a delšímu trvání klinických projevů onemocnění. V Evropě byl doposud popsán omezený počet laboratorně potvrzených případů anaplasmózy, ale A. phagocytophilum je kosmopolitně rozšířeným organismem, obecně považovaným za významného původce nákaz člověka i zvířat. Nárůst mobility obyvatelstva a oteplování klimatu spojené s nárůstem aktivity klíšťat v přírodě či rozšířením klíšťat do míst, kde se dříve nevyskytovala, může v důsledku znamenat i vyšší riziko nákazy patogeny přenášenými klíšťaty vč. A. phagocytophilum.

Koronární arteriální ektazie (CAE) je vzácná klinická jednotka, která představuje jeden druh aterosklerotického postižení koronárníchtepen. Je definována jako rozšíření lumen koronární tepny o více než 1,5násobek průměru největší přilehlé nepostižené tepny(1). U pacientů podstupujících koronarografické vyšetření se četnost CAE uvádí v rozmezí od 3 % do 8 %, a to buď samostatně,nebo v kombinaci se stenotickýmí lézemi. Míra rozpoznávání jedinců s tímto postižením se může zvýšit za použití nových neinvazivníchzobrazovacích metod, jako jsou např. výpočetní tomografie (CT) a MR angiografie. Klinická významnost CAE nenídostatečně stanovena a dosavadní výsledky byly smíšené a protichůdné (2,3). Hlavním etiologickým faktorem zodpovědným zaCAE je ateroskleróza; v různých skupinách pacientů se na ní ale podílejí i jiné faktory. Článek si klade za cíl přezkoumat klinickécharakteristiky CAE, její diagnostiku, léčbu a prognózu. Cílem přehledu je rovněž aktualizace a shrnutí klinických rysů CAE.

Familiární hypercholesterolemie (FH) je nejčastějším autozomálně dominantním dědičným onemocněním vedoucím ke zvýšeným hodnotám celkového i LDL cholesterolu (LDL-C). Rozlišujeme 2 formy této nemoci, a to heterozygotní (heFH) a vzácnou homozygotní (hoFH). Onemocnění může být dlouho asymptomatické, prvním projevem bývá často až manifestace KVO, nejčastěji ICHS, k čemuž dochází dříve než u běžné populace. Základním kamenem diagnostiky je anamnéza (zvláště rodinná a osobní) a důkladné fyzikální vyšetření. Stanovení pravděpodobnosti diagnózy FH provádíme pomocí skórovacích systémů, v ČR je nejčastěji používaným Dutch Lipid Clinic Network Criteria. V případě podezření na FH je indikované odeslání pacienta do specializovaného centra sítě MEDPED (Make Early Diagnoses to Prevent Early Deaths in MEDical PEDigrees). Lékem první volby jsou statiny, přičemž preferujeme novější generace s dlouhým poločasem účinku, jako jsou atorvastatin nebo rosuvastatin. Při nedostatečném efektu terapie maximální dávkou statinu nebo při statinové intoleranci nasazujeme ezetimib. Zásadní přelom v léčbě FH představuje biologická terapie – v současnosti je jistě nejvíce skloňovaným zástupcem této skupiny inhibitor PCSK9, který vede ke snížení LDL-C o více než 60 %.

Deprese patří mezi velmi časté komorbidity u neurologických onemocnění. Její výskyt je zde několikrát vyšší a ovlivňuje průběh
neurologických onemocnění. V léčbě je důležitý správný výběr antidepresivní medikace s ohledem na účinnost a snášenlivost.

Článek shrnuje základní možnosti antikoncepčního zabezpečení dospívajících dívek včetně benefitů a rizik hormonální antikoncepce. Upozorňuje
i na širší společenské souvislosti nežádoucích gravidit v této věkové skupině. Probírá hlavní specifika péče o mladistvé a nejčastější
zdravotní stavy ovlivňující užívání kontracepce. V druhé části se podrobněji zabývá etiopatogenezí tromboembolické nemoci a analyzuje
hlavní rizikové mechanismy jejího vzniku. Probírá vztah trombofilních mutací k hormonálním léčbám a uvádí preskripční doporučení pro
rizikové skupiny žen. Text především zdůrazňuje multifaktoriálnost vzniku tromboembolických stavů.

Monoklonální protilátky přinášejí velkou výzvu v léčbě roztroušené sklerózy. Pokrok v tvorbě monoklonálních protilátek nám přináší nástroj, který umožnuje ovlivňovat patologické imunitní pochody na různých úrovních. K léčbě relaps-remitentní roztroušené sklerózy máme dnes k dispozici monoklonální protilátky schopné ovlivnit migraci lymfocytů nebo indukovat jejich depleci. S příchodem humanizovaných a humánních protilátek dochází k významnému zlepšení jejich bezpečnostního profilu. Aktuálně jsou k dispozici v Evropě k léčbě relaps-remitentní formy roztroušené sklerózy čtyři monoklonální protilátky: natalizumab, alemtuzumab, daclizumab a ocrelizumab. Ocrelizumab taktéž prokázal účinnost k potlačení progrese primárně progresivní roztroušené sklerózy.

Chronická lymfocytární leukemie je v našich podmínkách jedním z nejčastějších lymfoproliferativních onemocnění. Průběh a prognóza jsou velmi variabilní a odvíjí se mimo jiné od absence či přítomnosti typických cytogenetických změn a genetických mutací. Velká část nemocných nemusí být nikdy léčena, zatímco jiní umírají i přes léčbu do několika let od stanovení diagnózy. V léčbě se dnes uplatňují klasická chemoterapie, monoklonální protilátky i cílená léčba v podobě malých molekul, případně kombinace uvedených přístupů. Zde popsaný případ ukazuje velkou část režimů dnes používaných u chronické lymfocytární leukemie – chemoimunoterapii fludarabinem, cyklofosfamidem a rituximabem v 1. linii, obdobnou léčbu při pozdním relapsu, léčbu idelalisibem a posléze i vysokodávkovanými kortikoidy a nakonec venetoklaxem. V diskuzi jsou popsány jednotlivé přístupy s důrazem na moderní cílenou terapii ibrutinibem, idelalisibem a venetoklaxem, včetně podstatných praktických aspektů. Je probrána i problematika načasování (zařazení) jednotlivých léčebných možností včetně alogenní transplantace krvetvorných buněk.

Bolesť hlavy je bežným sprievodným príznakom pri cerebrovaskulárnych ochoreniach. Rozpoznanie a identifikácia bolesti hlavy
v týchto situáciách môže pomôcť k diagnostickej presnosti, terapeutickému výberu a tým k zlepšeniu starostlivosti.

Kongres Evropské kardiologické společnosti (ESC) je každoročně věnován některému oboru kardiologie. Letos to byly chlopenní
vady jako reakce na obrovský rozvoj této oblasti v posledních letech. V Mnichově byla prezentována nová doporučení ESC pro
revaskularizaci myokardu, pro hypertenzi, pro synkopu a pro kardiovaskulární nemoci v těhotenství. Byla představena nová, tzv.
4. definice infarktu. Jako každý rok kongres přinesl řadu nových studií, které ovlivní naši léčebnou praxi.

Cíl: Procesu aterosklerózy je věnována stále velká pozornost, protože její progrese a následná ruptura aterosklerotických plátů je zodpovědná za vznik akutního infarktu myokardu se všemi jeho důsledky. Jsou popisovány stále nové a nové markery mající vztah k rozvoji aterosklerózy a naším cílem je posoudit dynamiku vybraných markerů v průběhu akutního infarktu myokardu a jejich prediktivní význam ke vzniku poinfarktové systolické dysfunkce levé komory srdeční. Metodika: Celkem bylo zařazeno 29 pacientů s akutním infarktem myokardu, vybranými markery byly interleukin 18 (IL-18), pentraxin 3 (PTX3), které byly porovnány s high senzitivním troponinem T (hsTnT) a glykogenfosforylázou BB (GPBB). Odběry byly prováděny v den přijetí, za 24 hodin a čtvrtý nebo pátý den hospitalizace. Sledované parametry byly měřeny ze séra metodou ELISA. Výsledky a závěr: Markery vykazovaly velmi časný vzestup koncentrací a svého maxima dosáhly již za 24 hodin (IL-18 maximum 657 pg/ml, medián 311 pg/ml, PTX3 maximum 12,2 μg/ml, medián 3,36 μg/ml). Oba parametry můžeme tedy považovat za časné markery progrese aterosklerózy a vzniku nestabilního aterosklerotického plátu. Vztah těchto markerů k rozsahu postižení myokardu a ke vzniku poinfarktové systolické dysfunkce levé komory (EF ≤ 40 %) ale prokázána nebyla.

Článek shrnuje základní možnosti antikoncepčního zabezpečení dospívajících dívek včetně benefitů a rizik hormonální antikoncepce. Upozorňuje i na širší společenské souvislosti nežádoucích gravidit v této věkové skupině. Probírá hlavní specifika péče o mladistvé a nejčastější zdravotní stavy ovlivňující užívání kontracepce. V druhé části se podrobněji zabývá etiopatogenezí tromboembolické nemoci a analyzuje hlavní rizikové mechanismy jejího vzniku. Probírá vztah trombofilních mutací k hormonálním léčbám a uvádí preskripční doporučení pro rizikové skupiny žen. Text především zdůrazňuje multifaktoriálnost vzniku tromboembolických stavů.

V definici a diagnostice akutního renálního selhání došlo v posledních 10 letech k významným změnám. Akutní selhání ledvin u dětí nahradil termín akutní poškození ledvin (APL). Je uvedena epidemiologie, diagnostická kritéria, patofyziologe a léčba APL.

Vedení antikoagulační léčby v perioperačním období je mnohdy náročným úkolem, který vyžaduje posouzení vztahu mezi tromboembolickým rizikem a rizikem krvácení vyplývajícím ze samotného chirurgického výkonu. Výsledky z velkých randomizovaných studií, které se zabývaly optimálním perioperačním režimem, jsou omezené. Tento přehledový článek shrnuje současné dostupné poznatky o péči o pacienty užívající antikoagulancia v perioperačním období. Zároveň článek uvádí praktický postup optimální perioperační strategie u této skupiny pacientů.

Centrální pontinní myelinolýza je demyelinizující onemocnění pontu vyvolané ve většině případů rychlou korekcí hyponatrémie. Projevuje se neurologickými a psychiatrickými příznaky a může napodobovat řadu jiných onemocnění. Neexistuje žádná specifická léčba tohoto onemocnění, i když je zkoušena řada postupů s rozmanitým úspěchem.

Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) je v naprosté většině případů způsobena aterosklerotickým procesem identickým s ischemickou chorobou srdeční (ICHS). Vzhledem k tomu, že aterosklerotický proces je difuzní, není překvapivé, že jsou velmi často postižena i další tepenná řečiště. Přitom změnit osud pacientů s ICHDK je možné především ovlivněním aterosklerotického procesu celkově ve všech postižených řečištích, včetně a zejména koronárního. Při diagnóze ICHDK je tedy nutné dostat co nejvíce i co nejdříve pod kontrolu čtyři základní rizikové faktory – kouření, diabetes mellitus, dyslipidemii a hypertenzi – abychom zabránili často fatální manifestaci ICHS. Hlavním cílem léčby ICHDK je tedy nejen zbavit pacienty limitujících obtíží, zabránit trofickým změnám či ztrátě dolních končetin, ale především minimalizovat celkové riziko závažných kardiovaskulárních příhod. Základem jsou režimová opatření – ukončení kouření, přiměřená fyzická aktivita a úprava stravy. Režimová opatření by téměř vždy měla být u takto rizikových pacientů doplněná terapií statiny, případně jejich kombinací s ezetimibem, u vybraných pacientů pak i s fenofibrátem. Dalším důležitým krokem je léčba hypertenze a diabetes mellitus. U vysoce rizikových pacientů mohou mít význam i nové léčebné postupy zahrnující inhibitory proprotein konvertázy subtilisin kexin 9, LDL aferézu i rheoferézu.

Fazetové kĺby boli prvýkrát opísané ako možný zdroj bolesti chrbta v roku 1933. Bolesti chrbta sú v súčasnosti najčastejším typom bolesti u človeka. Často sú dôsledkom degeneratívnych zmien na chrbtici vrátane fazetových kĺbov a postihujú značnú časť populácie ešte v produktívnom veku. Na zvyšujúcom sa počte chronických bolestí chrbta sa podieľajú vplyvy psychologické, sociálne aj ekonomické. Intervenčná diagnostika a terapia bolesti chrbta je v porovnaní s ostatnými medicínskymi odbormi ich oveľa mladším súrodencom. Máme tak väčšie možnosti pomôcť pacientom s lumbálnym fazetovým syndrómom efektívnou kauzálnou liečbou.

Fabryho choroba (rovněž označovaná jako Fabryho -Andersonova choroba, či deficience alfa- galaktosidázy A, deficit ceramid trihexosidázy, OMIM 301500) je vzácné geneticky podmínění onemocnění, které bylo popsáno již před více než 100 lety (1898) na základě své klinicky nápadné kožní manifestace. Není náhodou, že do povědomí lékařské komunity vešla nejprve pod názvem, který zdůrazňoval zejména velmi nápadný aspekt týkající se kožních projevů – a sice angiokeratoma corporis diffusum. Tento mnohočetný výskyt drobných angiokeratomů ale není jedinou manifestací, se kterou se dermatolog může ve své praxi setkat. Správné a časné rozpoznání těchto klasických příznaků dermatologem může mít zásadní význam pro další osud pacienta, protože jako u mnoha jiných monogenních onemocnění je v současné době možno defektní genový produkt substituovat rekombinantně připravenými enzymy.

Léčba relaps-remitentní roztroušené sklerózy prodělala v posledních letech výrazný pokrok. S příchodem nových vysoce účinných
léků probíhá diskuze o tom, jakou zvolit nejlepší strategii v její léčbě. Všeobecně známým faktem pro dosažení úspěchu v léčbě
je její včasné zahájení. Na tomto základě vznikají dvě názorové roviny, jakou zvolit terapii u konkrétního pacienta. Tento článek
ukazuje pohled na eskalační a indukční terapii ve světle nově příchozích léků v terapii roztroušené sklerózy.

Hyperaktivní měchýř charakterizovaný epizodami urgence, vysokou frekvencí močení, nykturií a u větší části pacientů i urgentní inkontinencí postihuje 20–30 % seniorů nad 70 let. Léky volby jsou antimuskarinika (močová spasmolytika), která prokazují konzistentně superioritu léčby oproti placebu, a to srovnatelně se středním věkem. Ve stáří z důvodů věkově podmíněných orgánových změn, častých komorbidit a polyfarmakoterapie je výhodné podávat antimuskarinika s vyšší tkáňovou selektivitou, nepřestupující hematoencefalickou bariéru a s malým potenciálem lékových interakcí. Dáváme přednost formám s řízeným uvolňováním, u nichž je výskyt nežádoucích účinků nižší. Uvedeny jsou závěry a doporučení evropských Incontinence Guidelines 2017 Evropské urologické asociace s ohledem na vyšší věk.

Práce ve své obecné části stručně shrnuje antimikrobiální potenciál stříbra, včetně historicky známých faktů, a charakterizuje jeho využití ve formě nanočástic v rámci koloidních systémů nebo jako součást nanokompozitů. Dále jsou shrnuty výsledky testů týkající se biologické aktivity koloidního stříbra provedené n a Přírodovědecké fakultě a Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Konkrétně se jedná o antibakteriální a antifungální aktivitu nanočástic stříbra, testy cytotoxicity, synergický efekt nanočástic stříbra v kombinaci s vybranými antibiotiky, vývoj a testování nanokompozitů pro možné medicínské aplikace.

Akutní polyradikuloneuritida – Guillain-Barré syndrom (GBS) je nejčastějším onemocněním periferních nervů vyžadujícím neurointenzivní péči. Ve 30 % onemocnění dochází k selhání respirace a pacienti jsou zajištění invazivní umělou plicní ventilací. Specifitami onemocnění jsou současné postižení vegetativního nervového systému, s projevy hemodynamické lability, komplikacemi v oblasti zažívacího traktu, potřeba dlouhodobé umělé plicní ventilace poskytovaná nemocným bez poruchy vědomí. Včasné rozpoznání hrozící respirační insuficience, adekvátní zajištění pacienta na jednotce intenzivní péče s možností poskytnutí komplexní péče je základním předpokladem úspěšné terapie a minimalizování následků GBS.

Míšní léze představuje komplikovaný stav spojený se závažnými následky jak pro pacienta, tak pro společnost. Regenerační schopnosti míchy jsou značně omezené. Z tohoto pohledu je důležitá rychlá diagnostika následovaná odpovídající léčbou v závislosti na příčině léze. Etiologii míšní léze lze v zásadě rozdělit na traumatickou a netraumatickou. Traumatické míšní léze jsou nejčastěji spojené s poraněním páteře. Nádory, degenerativní změny a různé typy krvácení jsou nejčastější příčinou netraumatických míšních lézí. Včasná dekomprese představuje spolu s odpovídající konzervativní léčbou v současné době jedinou šanci na možné zlepšení klinického stavu. U déletrvající kompletní míšní léze je i přes značné úsilí na experimentální úrovni prognóza pacientů nepříznivá a zlepšení těžkého neurologického deficitu je spíše výjimečné.

V naší populaci stoupá počet žen s vrozenými srdečními vadami a kardiomyopatiemi, které dosáhly dospělého věku a plánují těhotenství. V graviditě dochází k četným fyziologickým změnám, které mohou mít i proarytmogenní vliv na myokard s následným vznikem supraventrikulárních i komorových arytmií. Může tak nastat situace, kdy je ze závažných důvodů zvažována implantace kardioverter-defibrilátoru (ICD) během těhotenství. Jedná se o raritní výkon, který je možné provést pod skiaskopickou nebo echokardiografickou kontrolou. Ve světové literatuře je uvedeno pouze několik případů implantace ICD v těhotenství. My uvádíme případ 38leté ženy se známou neischemickou kardiomyopatií po epizodě závažné komorové tachykardie v 1. trimestru gravidity s následnou implantací ICD v sekundární prevenci náhlé srdeční smrti.

Alemtuzumab (ALM) je humanizovaná monoklonální protilátka určená k léčbě pacientů s aktivní relaps-remitentní roztroušenou sklerózou. Léčba touto látkou může být provázena některými závažnými komplikacemi. Po této léčbě se může vyvinout jiné autoimunitní onemocnění, také se mohou vyskytnout různě závažné infekční komplikace. Kazuistika popisuje rozvoj listeriové meningitidy u pacientky po léčebné kúře ALM pro sclerosis multiplex. Jde o bakteriální infekci, jejímž zdrojem bývá kontaminovaná strava. Pacienti po léčbě ALM mohou být v důsledku změn v imunitním systému více vulnerabilní vůči této infekci a je tedy nezbytná zvýšená klinická bdělost, aby byla správně diagnostikována a také léčena.

Nozokomiální pneumonie – Hospital-acquired pneumonia (HAP) je jednou z nejzávažnějších komplikací zdravotního stavu pacientů v průběhu hospitalizace a je významným prvkem ovlivňujícím ekonomiku péče o nemocné a často souvisí s problematikou bakteriální rezistence. Zastoupení jednotlivých etiologických patogenů HAP a jejich odolnost k antimikrobním přípravkům má rozhodující vliv na antimikrobiální léčbu. Nemožnost časné identifikace původců komplikuje kauzální antibiotickou terapii v úvodu HAP. Jejich určení trvá řadu hodin až dní a v tomto časovém intervalu je nutné zahájit antibiotickou léčbu empiricky. V etiologii HAP se většinou uplatňují bakteriální kmeny endogenního původu, přičemž u časné formy se předpokládá jejich původ z primární mikroflóry, zatímco u pozdních ze sekundárně kolonizujících bakterií s vyšší mírou rezistence. Nástup HAP se často projevuje klinickými známkami sepse a významně zhoršuje prognózu pacienta. Proto bylo naším cílem získání aktuálních epidemiologických dat o původcích HAP a určení citlivosti těchto etiologických agens k antibiotikům. Porovnáním výsledků s údaji protokolu referenční iniciální empirické antibiotické léčby HAP jsme formulovali optimální nastavení iniciální antimikrobiální terapie HAP.

Rekurentná kraniálna neuropatia predstavuje vcelku raritné ochorenie, pre ktoré sú charakteristické opakované remisie a relapsy paréz hlavových nervov. Jeho etiologickým podkladom môže byť primárny intrakraniálny proces, ale môže byť tiež manifestáciou systémového ochorenia, ako je diabetes mellitus, autoimunitná hypotyreóza, sarkoidóza alebo paraproteinémia. Vo veľkej väčšine prípadov zostáva však jej etiológia a patogenéza neobjasnená. Prezentujeme kazuistiku 46ročnej pacientky, u ktorej sa v priebehu 6 mesiacov postupne rozvinuli dve periférne parézy nervus facialis a dve parézy nervus abducens. Realizovanými paraklinickými vyšetreniami sa nám nepodarilo objasniť etiológiu tohto patologického procesu. Parézy kraniálnych nervov promptne reagovali na terapiu kortikosteroidmi. Touto prácou sme chceli poukázať na túto pomerne kontroverznú klinickú jednotku a jej značne heterogénnu diferenciálnu diagnostiku.