Fulltextové hledání

V uplynulých 10 letech docházelo k postupnému vývoji v léčbě idiopatických střevních zánětů. Změny se týkaly všech stupňů známé léčebné pyramidy. Spočívají ve změně postavení chirurgické léčby, způsobu použití aminosalicylátů u ulcerózní kolitidy, léčbě preparáty s novou technologií uvolňování léčiva (MMX), optimalizaci léčby azathioprinem a v nové popularitě methotrexátu. V biologické léčbě byly zavedeny nové a zejména biosimilární anti-TNF preparáty. V současné době se objevují nové terapeutické možnosti léčby idiopatických střevních zánětů, které mají odlišný mechanismus účinku ve srovnání s inhibitory TNFα.

Okruhy bazálnych ganglií podporujú široké spektrum senzomotorických, kognitívnych a emočne-motivačných funkcií mozgu. Hlavnou úlohou bazálnych ganglií je učenie a selekcia najvhodnejších motorických a behaviorálnych programov. Základom mechanizmov selekcie je interná funkčná organizácia bazálnych ganglií, ktoré spolu s cerebellom podstupujú rozsiahlu, takmer dve desaťročia trvajúcu periódu postnatálneho vývoja. Faktory, ktoré ovplyvňujú normálny vývoj mozgu, ovplyvňujú aj funkcie oboch uvedených štruktúr. Dôležitou oblasťou ďalšieho výskumu bude presnejšie určenie vplyvu bazálnych ganglií a cerebella na proces učenia v oblasti pohybových schopností. Zaujímavou otázkou ostáva stupeň interakcie medzi oboma štruktúrami.

Článek se zabývá mykoplazmatickými infekcemi urogenitálního traktu. Shrnuje definici, morfologii, biochemické vlastnosti, patogenetické aspekty, jakož i klinický obraz, komplikace, konsekvence, diagnostiku a doporučenou terapii urogenitálních mykoplazmatických infekcí.

Duální inhibice v léčbě srdečního selhání zahrnuje léky blokující systém renin-angiotensin-aldosteron a současně neutrální endopeptidázu – neprilysin, který je odpovědný za degradaci endogenních natriuretických peptidů. Sakubitril/valsartan je inhibitor neprilysinu a antagonistou receptoru angiotensinu a je zatím jediným představitelem nové lékové skupiny, kterou řadíme do skupiny léků modifikujících průběh srdečního selhání.

Streptococcus pneumoniae patří mezi významné lidské patogeny. Kromě běžných komunitních infekcí, jako jsou katary horních cest dýchacích, otitidy nebo sinusitidy, způsobuje invazivní, potenciálně život ohrožující infekce. Mezi tato invazivní onemocnění je řazena i pneumokoková artritida. V kazuistice je popsán relativně vzácný případ kojence s pneumokokovou koxitidou. Diskuze je zaměřena na stručný přehled problematiky, na klinické projevy, diagnostické možnosti a léčbu bakteriální artritidy u dětí a dále na možnosti prevence pneumokokových invazivních onemocnění.

 

Jedná se o kazuistiku ženy sledované po dobu 18 let, a to od „nevinného“ začátku až po manifestaci non kompaktní kardiomyopatie
se systolickou dysfunkcí, které předcházela pracovní diagnóza dilatační kardiomyopatie. Následný nepříznivý průběh chronického
srdečního selhání se daří při kombinované, hybridní léčbě ovlivnit efektivně po dobu 9 let přidáním ivabradinu.

Jedinci se závislou poruchou osobnosti jsou nerozhodní, přenášejí odpovědnost na druhé, cítí se neschopní a bojí se opuštěnosti. Často se
u nich vyskytuje komorbidní psychiatrická diagnóza (úzkostné poruchy, poruchy přizpůsobení, poruchy osobnosti aj.). Depresivní porucha
je jednou z možných komorbidit. V terapii se nejprve soustředíme na stabilizaci aktuálního psychického stavu jedince, tj. redukujeme depresivní
symptomy. Dlouhodobě se zaměřujeme na úpravu maladaptivních postojů a vzorců chování jedince.

Apraxie řeči je syndrom charakterizovaný poruchou plánování a programování motoriky řeči. Častou příčinou je cévní mozková příhoda. Nedávno bylo popsáno nové neurodegenerativní onemocnění, u něhož je apraxie řeči jediným či převládajícím příznakem. Toto onemocnění bylo pojmenované primární progresivní apraxie řeči. Autoři předkládají kazuistiku 72letého pacienta s čtyři roky trvajícím progresivním zhoršováním řeči až do faktické anartrie, u něhož byla nakonec diagnostikována primární progresivní apraxie řeči.

Idiopatická plicní fibróza (IPF) patří mezi nejobtížněji léčitelné a zároveň prognosticky nejzávažnější plicní onemocnění. Spolu s rozvojem nových léčebných možností se u IPF zvyšuje úsilí o časnou diagnózu této nemoci, a tím se čím dál více pacientů dostává k účinné antifibrotické léčbě. V praxi volíme u IPF pacientů s ohledem na stávající pravidla úhrady léčbu pirfenidonem (2 403 mg/den, tj. 3× 3 cps.) nebo nintedanibem (300 mg denně, tj. 2× 1 tbl.). Prezentujeme kazuistiku 69letého nemocného, u něhož byla diagnostikována IPF a následná antifibrotická terapie pirfenidonem vedla ke stabilizaci plicního postižení.

Využití škál a hodnocení pacientů v rutinní klinické praxi není příliš oblíbené, přesto má škálování pacientů nezastupitelné místo,
protože nám ukazuje vývoj choroby v čase, pomáhá nám hodnotit efektivitu léčby a umožňuje srovnání skupin pacientů mezi
sebou. Skóre využívaná v myastenii i jejich vývoj však mají určitá specifika vyplývající z kolísavého charakteru onemocnění. Cílem
článku je poskytnout přehled nejčastěji využívaných škál a dotazníků s důrazem na praktické provedení hodnocení.

Je uvedena kazuistika 17leté dívky léčené kombinovaným preparátem obsahujícím klindamycin 1% a tretinoin 0,025%. Pacientka byla výrazně zlepšena během 3 měsíců. Tolerance přípravku byla výborná. Klindamycin 1% / tretinoin 0,025% (Klin-RA) je fixní kombinace antibiotika s tretinoinem pro léčbu akné. Účinné látky působí na tři ze čtyř etiopatogenetických faktorů akné. Lék proto redukuje zánětlivé i nezánětlivé morfy a má rychlý nástup účinku. Unikátní formulace zajišťuje vynikající kožní tolerabilitu a nízký iritační potenciál. To má za následek lepší komplianci a adherenci k léčbě. Klin-RA je určen pro léčbu především lehké až středně těžké papulopustulózní akné.

Na začátku letošního roku se v České republice uskutečnilo několik odborných seminářů Infarkt myokardu v roce 2017 věnovaných problematice infarktu myokardu – možnostem zlepšení léčby a sekundární prevence. V krátkém přehledu přinášíme souhrn hlavních témat přednášek prof. MUDr. Aleše Linharta, DrSc., prof. MUDr. Lenky Špinarové, Ph.D., a prof. MUDr. Lubomíra Elbla, CSc., které zazněly na semináři 7. února 2017 v Brně.

Přinášíme kazuistiku pacienta s rychle progredující demencí probíhající pod klinicky přesvědčivým obrazem Creutzfeldtovy-Jakobovy
choroby, který se nakonec ukázal jako maskovaný případ Demence s Lewyho tělísky a u něhož pitva post mortem prokázala
i vliv dalších komorbidit. Demence s Lewyho tělísky je obecně poddiagnostikována a v klinické praxi se na ni málo pomýšlí.
Kazuistika poukazuje na nutnost znalosti specifik v rámci diagnostických kritérií různých typů demence. Nutné je též pomýšlet
na vliv kombinace více diagnóz a mozkových patologií, které tak mohou tvořit atypický klinický obraz i průběh onemocnění.

Potravinové alergie (PA) jsou imunologicky podmíněné nežádoucí reakce na potraviny. Mohou být zprostředkované IgE protilátkami (IgE mediované, časné) a/nebo buněčnými mechanizmy (non IgE, oddálené). Potravinové intolerance jsou zodpovědné za více nežádoucích reakcí na potraviny než potravinové alergie a jsou neimunologické povahy (enzymatické, farmakologické nebo idiopatické). Dospělí pacienti získají PA většinou nejprve senzibilizací k inhalačním alergenům a následně zkříženou reaktivitou mezi proteiny z inhalačních zdrojů a potravinami. Potravinové alergie asociované s pyly jsou nejčastější příčinou PA u dospělých a dospívajících. Nejdůležitějšími potravinovými alergeny této věkové skupiny jsou ořechy, ovoce a zelenina. Projevy PA jsou rozmanité od lehkých (orální alergický syndrom) až po závažné, život ohrožující (anafylaxe). Zvláštní jednotkou je potravinová anafylaxe indukovaná námahou. Eozinofilní ezofagitida je nedávno popsaná forma neinfekčního zánětlivého postižení jícnu, které je úzce spjato s potravinovou alergií.

Fast-track metoda akcelerované rehabilitace po chirurgickém výkonu (označovaná také jako ERAS – Enhanced Recovery After Surgery), je soubor postupů a opatření, které mají za cíl snížit rizika a morbiditu výkonu a bezpečně zkrátit dobu nutné hospitalizace bez nárůstu rizika komplikací. Četné studie jasně prokazují výhody těchto postupů pro celou řadu operačních výkonů včetně radikální cystektomie (RC). Článek pojednává o jednotlivých aspektech a výhodách tohoto komplexního postupu. ERAS vyžaduje dobrou mezioborovou spolupráci, jasný společný cíl se zachováním individuálního přístupu v rámci personalizované medicíny. Přes četné studie potvrzující klinickou bezpečnost a prospěšnost tohoto postupu (včetně ekonomického) se tyto protokoly dostávají do rutinní praxe relativně pomalu.

V kazuistice prezentujeme případ pacienta, který byl vyšetřen v akutní ambulanci Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství
pro bolesti v oblasti hrudníku. Zobrazovacími metodami je u něj stanovena diagnóza disekce aorty typu A a pacient je
následně akutně operován. Kazuistika poukazuje na nutnost důsledné diferenciální diagnostiky a urgentního řešení vzniklé
situace u této nepříliš četné diagnózy.

Úvod: U pacientů s chronickou kompletní atrioventrikulární blokádou (AVB) nebo pravokomorovou jednodutinovou stimulací (VVI) a současně zachovanou sinusovou depolarizací trpí srdeční předsíně (LA, RA) zvýšeným tlakem při této atrioventrikulární dyssynchronii (AVDys). Přetížená síň dilatuje a ztrácí aktivní kontrakční schopnost. Cíl: Sledovat časnou změnu velikosti síní a jejich systolické funkce po odstranění příčiny jejich tlakového přetížení – AVDys – implantací fyziologické (sekvenční, dvoudutinové) stimulace (SS) a posoudit vliv AV resynchronizace na levou komoru a srdeční výdej. Metoda: SS byla implantována u 26 pacientů s AV dyssynchronií (12 AVB, 14 VVI, 77 ± 10 let, 16 M), u kterých se nevyskytovala žádná jiná těžká patologie vedoucí k přetížení síní. Echokardiografie byla provedena před implantací SS (A), bezprostředně po SS (B) a za 24 hodin (C). Byla sledována krátká a dlouhá osa LA a RA (11LA, 11RL), základní rozměr LA1 a enddiastolický a -systolický objem (EDV, ESV) síní. Kalkulovány byly ejekční frakce (EF) LA, RA a levé komory a časově-rychlostní integrál srdečního výdeje (CO). Ke zhodnocení změn byl užit Studentův párový t-test. Výsledky: K signifikantním změnám rozměrů a objemu po implantaci SS došlo v těchto parametrech: LA11LA – AxC: -4,99 mm, p = 0,019 a BxC: -4,28 mm, p = 0,023. LAEDV – AxB: -17,12 ml, p = 0,027 and AxC: -18,12 ml, p = 0,007. RA11LA – AxC: -5,98 mm, p = 0,001 and BxC: -4,70 mm, p = 0,033. RAEDV – AxC: -8,79 ml, p = 0,034. Všechny ostatní síňové rozměry a objemy měly trend ke zmenšení. Integrál CO se signifikantně zvýšil – AxB: +198,41 cm, p = 0,047. LVEF se nezměnila. Závěry: Implantace fyziologické/sekvenční kardiostimulace má akutní příznivý vliv na zmenšení rozměrů a objemu levé a pravé předsíně u pacientů s předchozí dlouhodobou atrioventrikulární dyssynchronií (kompletní blokádou nebo jednodutinovou komorovou stimulací). Byl potvrzen také vzestup srdečního výdeje bezprostředně po atrioventrikulární resynchronizaci.

Diabetologie patří v posledních letech mezi nejdynamičtěji se rozvíjející lékařské obory. Přispívá k tomu zavádění jak nových léků, tak technologií do běžné klinické praxe. Výraznou proměnou prochází zejména léčba diabetu 2. typu, kde mezi nejmodernější medikamenty patří léky založené na inkretinech a inhibitory společného transportéru pro sodík a glukózu. Nové léky s sebou však přinesly i nový pohled na účinnost a bezpečnost léčby, stejně jako na cíle terapie. Mezi cíle léčby diabetu dnes nepatří jen zlepšení kompenzace diabetu – tedy snížení hladiny glykovaného hemoglobinu prevencí hyperglykemie preprandiálně a postprandiálně a tím snížení rizika výskytu a postupu dlouhodobých komplikací diabetu. Nová antidiabetika ovlivňují příznivě také hmotnost pacientů, jejich krevní tlak a snižují riziko srdečního selhání. Zvláštní zřetel je dávána také na bezpečnost léčby, a to zejména na snížení rizika výskytu hypoglykemií.

Vestibulární rehabilitace představuje soubor postupů, které urychlují proces vestibulární kompenzace a umožňují adaptaci na vzniklou vestibulární patologii. Tyto techniky využívají neuroplasticity CNS, vedoucí k rekalibraci senzorického systému. Aby mohla být rehabilitace úspěšná, je třeba individuálního sestavení rehabilitačního plánu s ohledem na výsledky vyšetření, symptomy a aktuální problémy pacienta.

Ischemicko-reperfuzní procesy provázející akutní koronární syndromy jsou provázeny významnou aktivací imunitního systému. Molekula CD163 patří mezi významné molekuly scavengerového systému, které se podílejí na eliminaci hemoglobin-haptoglobinového komplexu a mají tak potenciál snížit produkci reaktivních kyslíkových radikálů. Cílem studie bylo sledovat změny hladin sCD163 v průběhu 96 hodin akutního koronárního syndromu léčeného direktní perkutánní intervencí. V souboru 29 pacientů (25 mužů, 4 žen) průměrného věku 64,55 let ± 7,55 let byly stanoveny hladiny sCD163 v době přijetí, následně za 24 a 96 hodin. Studie prokázala významné zvýšení hladiny sCD163 již v čase přijetí a v dalších měřeních se dále zvyšovala [čas 0 hod: 1770,5 (1451; 2096,25) vs. 1178 (1078; 1265) μg/l, p < 0,001, 24 hod.: 2063 (1589; 2453) vs. 1178 (1078; 1265) μg/l, p < 0,001, 96 hod: 2116 (1924; 2458) vs. 1178 (1078; 1265) μg/l, p < 0,001]. Analýza vztahu k funkci levé komory (ejekční frakci) prokázala statisticky významnou asociaci ve všech sledovaných obdobích. Studie ukázala na potenciální význam sCD163 pro stratifikaci rizika těchto nemocných.

Jedná se o kazuistiku ženy sledované po dobu 18 let, a to od „nevinného“ začátku až po manifestaci non kompaktní kardiomyopatie
se systolickou dysfunkcí, které předcházela pracovní diagnóza dilatační kardiomyopatie. Následný nepříznivý průběh chronického
srdečního selhání se daří při kombinované, hybridní léčbě ovlivnit efektivně po dobu 9 let přidáním ivabradinu.

Léčba tzv. problematických pacientů je svízelná a stojí zvýšené úsilí i čas ošetřujícího personálu. Za tím, že se pacient stane tzv. problémovým, může stát řada různých faktorů, a to nejen psychologických, ale v současné době stále více i socio-ekonomických. Pro správnou léčbu těchto pacientů je nutné dobré porozumění jednotlivým faktorům a navázání kvalitního terapeutického vztahu. Někdy je těžké v léčbě těchto pacientů vyhnout se osobním antipatiím, nicméně i vhodné komunikační dovednosti s problematickým pacientem patří k výbavě kvalitního urologa.

Generalizovaný karcinom prsu je až na vzácné případy nevyléčitelné onemocnění. Díky novým znalostem o biologii nádorů, které přinesly do léčby nové terapeutické možnosti, došlo k signifikantnímu prodloužení přežití u určitých imunofenotypů karcinomu prsu. Především zařazením anti HER2 léčby (trastuzumab, pertuzumab, trastuzumab emtasin, lapatinib) došlo k prodloužení hrubého přežití u pacientek s amplifikací HER2 až na 56 měsíců. Stále se ale jedná o inkurabilní onemocnění a je nutné, kromě snahy o prodloužení přežití, myslet hlavně na zlepšení či alespoň zachování kvality života pacienta.

Seboroická dermatitida patří mezi běžné dermatitidy s chronicky recidivujícím průběhem, lokalizací nejčastěji na obličeji
a ve vlasaté části hlavy. V diferenciální diagnostice musíme odlišit periorální dermatitidu, rosaceu, atopický ekzém, psoriázu,
mikrobiální ekzém, mykózy a další méně časté jednotky. Terapie je zpravidla lokální, využíváme externa s antimykotickým,
antimikrobiálním a protizánětlivým účinkem.

Doštičková hyperagregabilita, ako známa príčina trombózy, bola po prvýkrát popísaná v 70. rokoch 20. storočia. Názov SPS bol zavedený v 80. rokoch pre trombofilnú trombocytopatiu s familiárnym výskytom a autozomálnym typom dedičnosti, ktorá bola charakterizovaná hyperagregabilitou krvných doštičiek po nízkych koncentráciách adenozíndifosfátu (ADP) a/alebo epinefrínu (EPI). V posledných 30 rokoch viacerí autori, ale najmä E. F. Mammen a R. L. Bick, sa zaslúžili o to, že boli vytvorené doposiaľ platné diagnostické kritériá. Na základe výsledku agregometrie doštičiek po ADP a EPI existujú 3 podtypy SPS, ktoré sa môžu klinicky manifestovať viacerými typmi trombózy – a) artériovou trombózou, vrátane infarktu myokardu a ischemickej mozgovej príhody, b) venóznym tromboembolizmom a c) tehotenskými komplikáciami (strata plodu, intrauterinná rastová retardácia). O SPS sa spočiatku predpokladalo, že ide o zriedkavú poruchu, ale neskôr bol popísaný ako prekvapujúco častá príčina inak nevysvetliteľnej trombózy a tehotenských komplikácií. Napriek tomu, niektoré kľúčové problémy, ako je etiológia, genetika a epidemiológia SPS, zostali stále nejasné. Prvá časť článku podáva prehľad o publikovaných výsledkoch výskumu SPS. Okrem zahraničných prác v nej uvádzame aj výsledky retrospektívnej štúdie nášho súboru pacientov s SPS (>450 symptomatických osôb s SPS). V druhej časti sa venujeme súčasným problémom a výzvam pri SPS.

Makrolidy patří k oblíbeným antibiotikům, ale působí četné lékové interakce. Klarithromycin a roxithromycin jsou inhibitory CYP3A4. To může poškodit pacienty užívající simvastatin, atorvastatin, verapamil, diltiazem a další substráty CYP3A4. Klarithromycin také inhibuje P-glykoprotein, což zvyšuje plazmatické koncentrace digoxinu, trazodonu, sildenafilu, omeprazolu a glibenklamidu. Klarithromycin a azithromycin prodlužují interval QT a mohou způsobit arytmii torsade de pointes, což může být potencováno jinými léky s podobným působením, jako například amiodaron, sotalol, haloperidol a další. Aby bylo u pacientů riziko lékových interakcí sníženo, doporučuje se úzká spolupráce mezi předepisujícími lékaři, lékárníky a dalšími odborníky (např. klinický farmakolog nebo farmaceut).

Monoklonální gamapatie (MG) jsou vysoce heterogenní skupinou zhoubných i nezhoubných stavů, jejichž společným jmenovatelem je přítomnost monoklonálního imunoglobulinu (MIg, „paraproteinu”) nebo jeho strukturálních komponent v séru a/nebo v moči. V předloženém sdělení jsou shrnuty současné klasifikace MG, přehled standardních i specializovaných vyšetřovacích metod a návod k diferenciálně-diagnostické rozvaze umožňující časné rozpoznání maligních MG vyžadujících bezprostřední léčbu. Integrální součástí textu jsou přehledy aktuálních vyšetřovacích algoritmů, diagnostických postupů a sestav kritérií nejčastějších maligních MG použitelné v běžné klinické praxi.

Neuromyelitis optica, známá také jako Devicova nemoc, je autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému charakterizované atakami optické neuritidy a myelitidy. Po objevu protilátek proti akvaporinu 4 (AQP4-IgG/NMO-IgG) specifických pro tuto chorobu se rozšířilo spektrum klinických příznaků tohoto onemocnění. Zejména se jedná o singultus se zvracením, parézu hlavových nervů a poruchy osmotické rovnováhy při postižení hypotalamu. Stanovení AQP4-IgG v séru spolu s magnetickou rezonancí mozku a míchy mají nezastupitelný význam v diagnostice tohoto onemocnění již v okamžiku první manifestace choroby. Na druhou stranu negativita protilátek AQP4-IgG diagnózu NMO nevylučuje, což pak v klinické praxi vyžaduje širší diferenciálně diagnostický postup.