Fulltextové hledání

Kardiomyopatie indukovaná četnou komorovou extrasystolií je reverzibilní onemocnění doprovázené dilatací a/nebo dysfunkcí
levé komory, vyvolané výskytem četných komorových extrasystol. Potlačení výskytu komorových extrasystol či jejich úplná eliminace
pomocí antiarytmik nebo katetrizační ablace vede ke zlepšení nebo k úplné normalizaci funkce levé komory.

Autoři článku se zabývají vlivem vrozených srdečních vad (VSV) na kvalitu života dětí. Předmětem přehledu je ovlivnění růstu, stavu
výživy, psychomotorického vývoje. V neposlední řadě se zaměřují na kvalitu života z hlediska dosaženého vzdělání, pracovního
uplatnění, ale také možnosti sportovního vyžití. Pozornost je také věnována roli PLDD v péči o pacienta s VSV.

Optimální vývoj gastrointestinálního traktu a imunitního systému je spojen, mimo jiné, se správným vývojem a složením střevní mikrobioty. Vedle prebiotik, probiotik a synbiotik se mohou na modulaci složení mikrobioty, a dále na vývoji gastrointestinálního traktu a imunitního systému podílet, tzv. postbiotika. Jedná se o metabolické sloučeniny produkované probiotickými mikroby ovlivňující různé biologické funkce hostitele jak na lokální, tak i systémové úrovni. V poslední době se můžeme v klinické praxi setkat s fermentovanými kojeneckými formulemi obsahujícími postbiotika. Předkládané sdělení podává přehled o možných benefitech fermentovaných kojeneckých formulí s postbiotiky a shrnuje současnou klinickou evidenci v této problematice.

U nemocných po chirurgické korekci Fallotovy tetralogie v dětství dochází k rozvoji četných reziduálních nálezů, ať už v časném pooperačním průběhu nebo při dlouhodobém sledování v dospělosti. Většina postihuje výtokový trakt pravé komory a plicní tepny, a tak ovlivňuje funkci pravé komory. Nejčastějším reziduem je objemové přetížení pravé komory v důsledku rozvoje závažné pulmonální regurgitace. Přestože již existují doporučení pro správné načasování náhrady pulmonální chlopně, zůstává ještě v tomto ohledu mnoho kontroverzních otázek. Zachování funkce pravé komory a prevence arytmií vycházejících z pravé komory je pro dlouhodobé přežití a morbiditu pacientů po korekci Fallotovy tetralogie zásadní.

Vrozené anomálie koronárních tepen jsou v populaci vzácné. Existuje několik variant této anomálie, avšak jako maligní varianta je
popisována ta, při které levá věnčitá tepna odstupuje z pravého koronárního sinu a prochází mezi aortou a truncus pulmonalis.
Pokud se u pacienta tato anomálie manifestuje náhlou srdeční smrtí a pacient přežije, je doporučena chirurgická korekce vady.
Ke zvážení je, zda pacientovi následně implantovat kardioverter-defibrilátor.

Infekce močových cest (IMC) jsou druhou nejčastější indikací antimikrobiální léčby v ordinaci praktického lékaře. Nárůst bakteriální
rezistence představuje závažný epidemiologický i terapeutický problém, uvážlivý přístup k antibiotické léčbě je zcela zásadní. Pro
empirickou léčbu komunitní cystitidy, nejčastější formy IMC, jsou vhodná antibiotika s vysokým prahem vzniku rezistence, lékem
první volby je nitrofurantoin. Přehledný článek shrnuje aktuální doporučené postupy terapie komunitních IMC.

V Olomouci se ve dnech 11.–12. 4. 2019 konal XVII. kongres Medicíny pro praxi. V rámci odborného programu zazněl, mimo jiné, také blok přednášek Léčba uroinfekcí v primární péči z pohledu bakteriální rezistence. S přednáškou věnovanou bakteriální rezistenci a možnostem antibiotické terapie ve vztahu k infekcím močových cest vystoupila MUDr. Renata Tejkalová z Mikrobiologického ústavu Lékařské fakulty Mendelovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Na tuto přednášku pak navázal MUDr. Marek Štefan, MBA, z Kliniky infekčních nemocí 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice Praha, který se ve své prezentaci věnoval zejména roli nifuratelu v terapii močových cest.

Studie COMMANDER-HF sledovala vliv podání nízké dávky rivaroxabanu 2×2,5 mg nemocných se srdečním selháním, kteří měli
sinusový rytmus. Studie ukázala, že podání rivaroxabanu neovlivnilo primární složený cíl (úmrtí z jakékoliv příčiny, srdeční infarkt
nebo mozková příhoda) ve srovnání s placebem. Také nebyl pozorován vyšší výskyt závažného krvácení. V post-hoc analýze se
ukázalo, že po rivaroxabanu byl významně nižší výskyt ischemické mozkové příhody.

Zavedení páskových implantátů do praxe zcela změnilo přístup ke stresové inkontinenci (SI). Poměrně náročné operace, vyžadující týdenní hospitalizace, byly nahrazeny výkony, které lze provádět v režimu jednodenní chirurgie. Navíc je úspěšnost těchto operací jednoznačně vyšší, než tomu bylo u původních postupů (kolpopexe sec. Burch). Implantace tahuprosté, suburetrální pásky je dnes považována za zlatý standard v řešení stresové inkontinence. Teoretické podklady pro široké zavedení implantátů do praxe jsou shrnuty v Integrální teorii (IT), která byla poprvé publikována v roce 1990. Jejími autory jsou prof. Petros a prof. Ulmsten. IT považuje močovou inkontinenci a většinu chronických dysfunkcí pánevního dna u jinak neurologicky zdravých pacientek za symptomy, které jsou morfologicky podmíněny defektními strukturami pánevního dna. Zdůrazňuje rozhodující vliv poškozené pojivové tkáně při vzniku těchto dysfunkcí a poškozené pojivové struktury nahrazuje síťkovými implantáty. Pomocí síťkových implantátů lze podle IT úspěšně řešit i významnou část urgentních inkontinencí (UI). Cílem tohoto článku je předložit praktický pohled na páskové a síťkové implantáty a jejich terapeutické možnosti. Síťkové implantáty mají obnovit fyziologický tvar a principiálně řeší statiku pánevního dna. Zcela záměrně jsem se vyhnul problematice zavádění umělých svěračů, které je třeba rovněž považovat za implantáty. Tyto, na rozdíl od síťkových implantátů, mechanicky uzavírají močovou trubici a nejsou k léčení SI a UI indikovány. Jejich podrobnější rozbor představuje zcela samostatnou kapitolu. Popis těchto operací přenechávám těm, kteří tyto výkony aktivně provádějí.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

V článku prezentujeme raritný prípad duplexnej synchrónnej unilaterálnej uretero-arteriálnej fistuly u mladej onkologickej pacientky,
s jej obťažnou diagnostikou a možnosťami riešenia tohto stavu.

Atopický ekzém je polygénne, geneticky podmienené silne svrbivé, chronické prostredie alebo chronicky recidivujúce zápalové
ochorenie kože. Ide o chronické ochorenie, ktoré má negatívny dopad na sociálne a vzťahy a sebakoncepciu chorého jedinca.
Autorky v príspevku popisujú problematiku vybraných psychosociálnych aspektov pri atopickom ekzéme.

Studie MARINER měla za cíl zjistit, zda by prodloužené podávání rivaroxabanu po dobu několika týdnů mělo význam pro tromboprofylaxi. Jejím cílem bylo prokázat na jedné straně účinnost, ale na druhé straně bezpečnost rozšířeného profylaktického podávání rivaroxabanu u rizikové populace. Primární cíl byl kompozitní: hluboká žilní trombóza a nefatální plicní embolie nebo úmrtí na trombembolickou nemoc. Primárním bezpečnostním cílem bylo velké krvácení. Rivaroxaban podávaný preventivně po dobu 45 dní nesnížil významně kompozitní cíl venózní fatální či nefatální trombembolie ve srovnání s placebem. Výskyt velkého krvácení v celé studii byl velmi nízký.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Předkládaný článek shrnuje základní algoritmus vyšetření etiologie ischemické cévní mozkové příhody (iCMP). Rozebírá obecné principy etiologické klasifikace, příčinný a fenotypický. Detailně je rozebrána aktuálně pro denní klinickou nejvhodnější mezinárodně používaná příčinná klasifikace SSS-TOAST, která je upřesněním a vylepšením stále nejvíce používané klasifikace TOAST. SSS-TOAST rozděluje ischemické ikty stále na pět základních typů – kardioembolizační, ateroskleróza velkých tepen, onemocnění malých tepen, jiná určená a neurčená. Podle úrovně důkazu pak vymezuje tři síly etiologické klasifikace – jasná, pravděpodobná a možná. V článku jsou rozebrány vyšetřovací metodiky, které originální publikace klasifikačního systému vyžaduje. Součástí článku je schematické rozdělení vyšetřovacích taktik do tří panelů – základního (pro všechny pacienty s iCMP), pokročilého (pokud je negativní základní panel a u cévně mladších pacientů) a detailního (vysoce výběrového při významném klinickém podezření na vzácnou etiologii iCMP).

V přehledném sdělení je definován termín „superbugs“ a jsou charakterizovány klinicky významné multirezistentní bakterie.

Riziko těhotenství a porodu se u pacientek s vrozenou srdeční vadou (VSV) může velmi lišit. Nízké riziko mají obecně ženy ve funkční třídě NYHA I a II, s maximální spotřebou O2 nad 25–30 ml/kg/min, s jednoduchými VSV po korekci bez reziduálních nálezů, s málo významnými chlopenními regurgitacemi, dobře funkčními biologickými protézami a plastikovanými vlastními chlopněmi nebo s malou zkratovou vadou bez plicní hypertenze. Vysoké riziko mají ženy ve funkční třídě NYHA III a IV, ženy s významnými stenotickými vadami, s mechanickými chlopenními protézami, cyanotické VSV se saturací pod 90 %, ženy s fontanovskou cirkulací nebo systémovou pravou komorou a ženy s plicní hypertenzí. U Eisenmengerova syndromu je těhotenství kontraindikované. Riziko disekce nebo ruptury aorty existuje u Marfanova syndromu s rozměrem aorty nad 40 mm a u Turnerova syndromu s rozměrem aorty nad 20–25 mm/m2 tělesného povrchu. Jsou uvedeny modifikované třídy mateřského rizika podle WHO a posledních guidelines. Je uvedeno riziko užívání jednotlivých léků a provádění výkonů v těhotenství a postup při nutnosti antikoagulační léčby v těhotenství.

Dulaglutid, injekčně podávané antidiabetikum, patří mezi dlouhodobě působící agonisty receptoru pro glukagon‑like peptid 1 (GLP-1). Při vyšších koncentracích glukózy po aplikaci dulaglutidu dochází k uvolnění inzulinu, dále dulaglutid potlačuje sekreci glukagonu, což vede ke snížení hepatální produkce glukózy. Jako všechny agonisté receptoru pro GLP-1 zpomaluje vyprazdňování žaludku. Dochází k ovlivnění jak lačné, tak postprandiální glykemie, HbA1c a hmotnosti. Prodloužený biologický poločas 4,7 dne umožňuje injekční aplikaci 1× týdně v kteroukoli denní dobu nezávisle na jídle. Ustálené stavy plazmatických koncentrací byly dosaženy mezi 2 až 4 týdny podávání. Bezpečnost a účinnost dulaglutidu byla prokázána v klinickém programu studií AWARD, a to včetně renální protektivity. Kardiovaskulárním výstupům se věnuje studie REWIND. V metaanalýze hodnotící 4-bodový MACE v průběhu 2. a 3. fáze klinických studií nebylo pozorováno žádné zvýšení kardiovaskulárního rizika. Dulaglutid je dle SPC indikován do monoterapie a do přídatné antidiabetické kombinační terapie včetně inzulinu u dospělých s diabetes mellitus 2. typu při nedostatečné kontrole glykemie. Aplikace 1× týdně podstatně zlepšuje compliance pacientů i adherenci k léčbě.

Cestování do vzdálených zemí s sebou přináší četná rizika, včetně zdravotních. Kromě infekčních nemocí, alimentárních nákaz
a úrazů jsou jedním z hlavních zdravotních rizik komplikace, vzniklé na základě „konfliktního kontaktu“ s jedovatých živočichem
či jedovatými rostlinami. V první části našeho přehledu se zabýváme neurologickými komplikacemi stavů, které vzniknou při
kontaktu s jedem některého z jedovatých živočichů.

Prezentována je kazuistika 25letého dosud zdravého muže s horečnatým onemocněním provázeným otoky kloubů, bolestmi svalů levého předloktí a s výsevem petechií na kůži v téže oblasti. Stav byl zprvu hodnocen jako flegmóna levého předloktí a empiricky byla zahájena léčba klindamycinem. Pro rozvoj sepse a septického šoku s projevy DIC byl 2. den hospitalizace převzat na JIP oddělení, léčba byla empiricky posílena ceftriaxonem. Nadále se šířily bolesti svalů provázené jejich edémem a zarudnutím kůže nad nimi. Vzhledem k neznámému původci onemocnění byla odeslána krev na PCR vyšetření a komerčním multiplexem byla zachycena Neisseria meningitidis. Sonografickým vyšetřením byly verifikovány zánětlivé změny v postižených svalových skupinách a stav byl uzavřen jako pyomyositida. Na levém předloktí se vyvinula nekróza kůže, která byla lokálně ošetřována. Pacient byl ve stabilizovaném stavu doléčen na standardním oddělení intravenózně ceftriaxonem až do propuštění 17. den. Vzorek krve a punkce z tekutinových kolekcí v postižených svalech byl zaslán ke konfirmaci do národní referenční laboratoře, kde byla metodou real time PCR potvrzena N. meningitidis skupiny C.

Bolesti chrbta zahŕňajú veľkú rôznorodú skupinu ochorení a klinických symptómov. Sú najčastejšou príčinou bolesti a dôvodom
invalidizácie modernej ľudskej populácie. Stratégia diagnostiky a liečby je často nekoncepčná. Cieľom tohto príspevku je informovať
o možnostiach multidisciplinárnej diagnostiky neurológom, fyziatrom, algeziológom a rádiológom. Táto klinická entita je
po ochoreniach dýchacích ciest druhou najčastejšou príčinou návštevy lekára. V produktívnom veku sú vertebrogénne ochorenia
majoritnou príčinou práceneschopnosti, piatou príčinou hospitalizácie a tretím najčastejším dôvodom chirurgickej intervencie.

Erektilní dysfunkce (ED) je velmi časté onemocnění. Její léčba zaznamenala v uplynulých dekádách překotný rozvoj, s nímž souvisí
i zvýšený zájem o tuto problematiku na straně lékařů i pacientů. Revolucí v léčbě byl příchod PDE5 inhibitorů koncem 90. let
20. století. Od té doby již takto zásadní vývoj nenastal, nicméně evoluce v léčbě pokračuje do současnosti. Tento článek shrnuje
aktuální možnosti léčby ED a trendy ve vývoji nových terapií.

Endotel je bariérou mezi krevním a cévním kompartmentem, který má řadu unikátních funkcí. Zajišťuje mechanickou ochranu, transport řady molekul napříč cévní stěnou, optimalizuje průtok krve tkáněmi, zásadně ovlivňuje imunitní děje a jiné. Jeho dysfunkce má proto dramatický vliv další prognózu pacienta. Flow mediated dilation (FMD) je jednoduchý test založený na stanovení míry vazodilatace vybrané tepny (nejčastěji arteria brachialis) vyvolané zvýšeným krevním průtokem. Řada studií prokázala, že vztah kardiovaskulárního rizika a FMD má inverzní charakter. Kromě svojí jednoduchosti má ovšem i řadu nevýhod, např. přesnost a zejména nedostatečný referenční soubor. Po jejich překonání je pravděpodobné, že test FMD lze použít k upřesnění kardiovaskulárního rizika.

Řada studií prokázala, že asi třetina pacientů má po operaci epizody silné až kruté bolesti. Základním principem úspěšné léčby je měření intenzity bolesti a výsledku terapie. Cílem multimodální analgezie je dosáhnout adekvátní úlevy od bolesti s minimem vedlejších účinků léčby, zejména nežádoucích účinků opioidů. Metaanalýzy potvrzují, že mezi nejčastější a nejbezpečnější neopioidní analgetika patří paracetamol a metamizol, nesteroidní analgetika nejsou obecně v perioperačním období vhodná, protože mají zvýšené riziko vlastních nežádoucích účinků, jako je závažné pooperační krvácení, nebo u některých renální selhání. Velký význam v terapii akutní i chronické bolesti získává ketamin. Ostatní často studované látky s výjimkou systémového podávání lidokainu nemají dostatečně prokázanou účinnost. Zejména jde o gabapentinoidy, které by se jako adjuvantní léčba při perioperační analgezii neměly používat vůbec. Základem léčby silné pooperační bolesti zůstávají opioidy, i když je trvalá snaha jejich používání snížit na minimum. Vyvíjejí se nové opioidy, nebo se upravují staré molekuly s cílem prodloužit jejich účinek (morfin, bupivakain), rozvíjejí se metody pacientem kontrolované analgezie. Důležitou součástí multimodální analgezie jsou lokální anestetika. Od konce 20. století je zaznamenán postupný přechod od neuroaxiálních metod aplikace ke stále perifernějším blokádám, až po lokální jednorázovou či kontinuální infiltraci operační rány.

Možnosti sérologických a molekulárně biologických vyšetřovacích metod v mikrobiologii s sebou přináší na jednu stranu
rozšíření spektra detekovaných patogenů a výrazné urychlení záchytu, na druhou stranu je interpretace výsledků provázena
řadou úskalí. Článek se snaží popsat základní podstatu, možnosti a využití jmenovaných metod detekce s přihlédnutím na
různé nástrahy interpretace.

Familiární hypercholesterolemie (FH) je nejčastějším autozomálně dominantním dědičným onemocněním vedoucím ke zvýšeným hodnotám celkového i LDL cholesterolu (LDL-C). Rozlišujeme 2 formy této nemoci, a to heterozygotní (heFH) a vzácnou homozygotní (hoFH). Onemocnění může být dlouho asymptomatické, prvním projevem bývá často až manifestace KVO, nejčastěji ICHS, k čemuž dochází dříve než u běžné populace. Základním kamenem diagnostiky je anamnéza (zvláště rodinná a osobní) a důkladné fyzikální vyšetření. Stanovení pravděpodobnosti diagnózy FH provádíme pomocí skórovacích systémů, v ČR je nejčastěji používaným Dutch Lipid Clinic Network Criteria. V případě podezření na FH je indikované odeslání pacienta do specializovaného centra sítě MEDPED (Make Early Diagnoses to Prevent Early Deaths in MEDical PEDigrees). Lékem první volby jsou statiny, přičemž preferujeme novější generace s dlouhým poločasem účinku, jako jsou atorvastatin nebo rosuvastatin. Při nedostatečném efektu terapie maximální dávkou statinu nebo při statinové intoleranci nasazujeme ezetimib. Zásadní přelom v léčbě FH představuje biologická terapie – v současnosti je jistě nejvíce skloňovaným zástupcem této skupiny inhibitor PCSK9, který vede ke snížení LDL-C o více než 60 %.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Úvod: Nejčastější chlopenní vadou v dospělosti je degenerativní aortální stenóza (AS). Dle Euro Heart Survey byla 1/3 pacientů s významnou AS kontraindikována k chirurgickému výkonu pro vysoké operační riziko. Alternativou se stala perkutánní náhrada aortální chlopně (TAVI). K TAVI jsou v současné době indikováni pacienti kontraindikováni k AVR pro vysoké riziko či přítomnost významných komorbidit Cíl: Zhodnotit klinický stav a základní echokardiografické parametry u pacientů po provedené TAVI. Metody: Od dubna 2009 byla na našem pracovišti provedena TAVI 55 pacientům (30 žen), technická úspěšnost byla 98,2 %. Po zákroku byla provedena klinická a echokardiografická kontrola v intervalu 1 a 6 měsíců od zákroku. Jako klinické kritérium zákroku jsme použili hodnocení NYHA klasifikací. Výsledky: Peri-procedurální mortalita byla 1,8 %. 30denní mortalita byla 4,1 %, 6měsíční mortalita 7,7 %. Rehospitalizováno bylo při měsíční kontrole 14 %. v 6 měsících 25,6 %. 6 měsíců od výkonu měla většina pacientů funkční klasifikace NYHA I-II. Průměrná EF před výkonem byla 51,18 ± 10,03. PG max. na aortální chlopni 68,49 ± 19,7 mmHg, Vmax 3,97 ± 0,56. Při 6měsíční kontrole byla EF 54,1 ± 9,2 %, Vmax 1,87 ± 0,47, PG max. 14,35 ± 7,04 mmHg. Nezaznamenali jsme významnou aortální regurgitaci (AR), stopovou AR (1/4) mělo 40 % nemocných, lehkou AR (2/4) 16 %. Závěr: Naše výsledky na zatím malém souboru pacientů potvrzují, že TAVI je účinnou a bezpečnou léčbou u pacientů s těžkou symptomatickou AS a vysokým operačním rizikem. Echokardiografické a klinické výsledky jsou srovnatelné s dosud publikovanými daty a jsou jedinou alternativou pro pacienty kontraindikované k chirurgické náhradě pro vysoké operační riziko.

Srdeční selhání je provázeno městnáním v játrech, akutní dekompenzace může vést k progresi stavu. Odrazem těchto změn může být porucha jaterních funkcí, která se projeví vzestupem transamináz. Cílem studie je posouzení prognostického významu zvýšených hodnot parametrů jaterních funkcí u nemocných s akutním srdečním selháním. V souboru 92 pacientů (66,2 ± 13,9 let) byl analyzován vztah mezi vstupní hodnotou bilirubinu, aspartátaminotransferázy (AST), alaninaminotransferázy (ALT), gama-glutamyltransferázy (GGT), alkalické fosfatázy (ALP) a mortalitou. Studie ukázala signifikantní zvýšení hladin transamináz u zemřelých: AST (medián (IQR): 1,15 (0,65–3,28) vs. 0,49 (0,41–0,90), p 0,01) a ALP (2,0 (1,78–2,66) vs. 1,75 (1,13–2,12), p 0,01). AST se ukázala být také významným rizikovým faktorem určující 30denní a jednoroční mortalitu (30denní mortalita: HR = 3,9, 95 % CI: 1,19–12,76, p 0,02, jednoroční mortalita: HR = 3,31, 95 % CI: 1,35–8,1, p 0,008). Výsledky studie potvrzují zvýšení hladiny transamináz u nemocných se srdečním selháním a ukazují asociaci hladin transamináz s mortalitními ukazateli.

Stoupající počty urologických výkonů a rostoucí věk a nemocnost urologických pacientů zvyšuje rizika perioperačních krvácivých
komplikací. Neexistuje jednoduché doporučení k prevenci krvácení. Postup by měl vycházet z aktuálního stavu pacienta
a povahy konkrétního urologického výkonu. Nezřídka je třeba konzultace ambulantního specialisty – hematologa či angiologa.
V práci představujeme přehled současných možností farmakologické profylaxe krvácení při urologických výkonech.