Fulltextové hledání

Siponimod je selektivní agonista podtypů S1P1 a S1P5 receptorů pro sfingosin-1 fosfát. Mechanismus jeho účinku je imunomodulační prostřednictvím zadržení lymfocytů v uzlinách a neuroprotektivní díky přímému působení na gliové a neuronální buňky CNS. V klinické studii EXPAND prokázal siponimod snížení rizika progrese neurologického deficitu, pokles frekvence relapsů, zlepšení kognitivního výkonu a výrazné snížení tvorby aktivních a nových ložisek na MR oproti placebu. Léčba siponimodem je hrazena dospělým pacientům s prokázanou progresí a klinickou nebo MR aktivitou v sekundárně progresivní fázi RS. Dávka siponimodu musí být redukována při snížené aktivitě enzymu CYP2C9.

Roztroušená skleróza (RS) je chronické onemocnění centrální nervové soustavy. Typický je pro ni autoimunitní zánět, postupná demyelinizace a neurodegenerace. Charakter zánětu a zastoupení zmíněných procesů je variabilní v čase i interindividuálně. Existují však určité společné znaky umožňující rozdělení RS do jednotlivých fenotypů. Neexistence přesné hranice nicméně činí stanovení přechodu do sekundární progrese komplikovaným. Základem je klinické hodnocení a kontakt s pacientem. Posouzení disability pomocí škály EDSS (Expanded Disability Status Scale) je vhodné doplnit minimálně screeningovým testem kognice. Významný pokrok posledních let přináší nové léčebné možnosti i u progresivních forem RS. Ačkoliv u nich dominuje neurodegenerace, je přítomna i zánětlivá aktivita, kterou můžeme terapeuticky ovlivnit.

Během těhotenství a kojení se podobně jako u dalších esenciálních živin zvyšuje poptávka po cholinu. Zároveň se předpokládá, že cholin je důležitý pro neurologický vývoj plodu a novorozence. Cholin je esenciální součástí buněčných membrán. Je to ve vodě rozpustná látka nezbytná pro metabolismus metylové skupiny, syntézu neurotransmiterů, strukturální integritu a signální funkce buněčných membrán. Jako prekurzor neurotransmiteru acetylcholinu může ovlivňovat kognitivní funkce a vývoj mozku. Přímý vztah mezi kognitivními funkcemi dítěte a hladinou cholinu u plodu v děloze byl prokázán ve studiích na zvířatech, ale není dostatečně prokázán u lidí.

Poševní aplikace léčivých látek se nejčastěji využívá v lokální terapii bakteriálních nebo mykotických infekcí, či za účelem obnovení fyziologického pH prostředí poševní sliznice u dospívajících a dospělých žen. Vaginální přípravky mohou být také aplikovány za účelem docílení systémového účinku, a to zejména při podávání hormonů (kontraceptiva, asistovaná reprodukce). Cílem tohoto článku je stručně charakterizovat vaginální lékové formy, představit dostupné komerční léčivé přípravky pro vaginální aplikaci a konečně shrnout základní principy aplikace vaginálních lékových forem.

V tomto pokračování se zaměříme na problematiku nervového systému. Potíže můžeme v principu rozdělit na ty způsobené léčbou (následky radioterapie či farmakoterapie), a potíže vyvolané skutečností, že osoba trpí závažným onemocněním - nespavost, úzkosti, deprese. Psychické potíže mohou samozřejmě trápit i rodinné příslušníky a pečující osoby.

Cystická fibróza (CF) je závažné s věkem progredující autozomálně recesivně dědičné multiorgánové onemocnění. Snaha o maximální kompenzaci základního onemocnění, prevenci a časnou léčbu komplikací je podstatou léčebného přístupu k nemocným s CF. Častou příčinou respiračního zhoršení bývá akutní exacerbace základního onemocnění či pneumonie, ale diferenciálně diagnosticky je nutno pátrat i po vzácnějších příčinách dyspnoe.

Zpráva shrnuje výsledky studie VICTORIA (Vericiguat Global Study in Subjects With Heart Failure With Reduced Ejection Fraction), ve které byl testován stimulátor guanylát cyklázy (sGC) vericiguat v léčbě pacientů se srdečním selháním a sníženou ejekční frakcí levé komory, kteří měli nedávnou hospitalizaci. Tento preparát významně snížil o 10 % primární ukazatel studie (hospitalizace pro srdeční selhání nebo kardiovaskulární úmrtí) a byl nedávno schválen FDA.

Incidence zhoubných novotvarů v populaci je stále velmi vysoká a stále přibývá malignit mezi seniory, což s sebou přináší řadu komplikací, zvláště s ohledem na vyšší incidenci kardiovaskulárních onemocnění (KVO) v této subpopulaci. Zlepšující se léčebné možnosti vedou k prodloužení celkového přežívání pacientů a z rakoviny se stalo typické chronické onemocnění. Přibývá pacientů, u kterých v důsledku protinádorové léčby dochází k rozvoji nového KVO nebo ke zhoršení stávajícího onemocnění.  Kardiotoxicita onkologické léčby se projevuje velmi rozmanitě. Nejobávanějším projevem je rozvoj chronického srdečního selhání (CHSS) přímým vlivem chemoterapie či tzv. cílené terapie nebo jako důsledek jiných negativních vlivů terapie na kardiovaskulární aparát. Mezi významné rizikové faktory kardiotoxicity patří nová či akcelerovaná arteriální hypertenze (AH), ke které typicky přispívají inhibitory angiogeneze (bevacizumab, aflibercept, ramucirumab, multikinázové inhibitory), ale i konvenční cytostatika (alkylační cytostatika, cisplatina).  Mezi další rizikové faktory CHSS patří tachyarytmie, zejména fibrilace síní (FISI), k nimž přispívá sekundární ischemie myokardu při anémii, metabolické odchylky způsobené vlastním onemocněním či léčbou, TEN a uplatňuje se i přímé kardiotoxické působení onkologické léčby (cisplatina, ifosfamid, taxany, gemcitabin, 5-fluorouracil, etoposid).  V neposlední řadě se na rozvoji CHSS podílí ICHS, nově koronární nemoc (CAD), která je závažnou pozdní komplikací u dlouhodobě přežívajících pacientů s nádory typickými pro mladší věk nebo i pacientek po léčbě karcinomu prsu. Riziko rozvoje ICHS s sebou nese i radioterapie nebo dyslipidemie u pacientek na terapii inhibitory aromatáz nebo alkylačními cytostatiky navozená endotelová dysfunkce. Nelze opomenout ani vzácné komplikace moderní imunoterapie tzv. checkpoint inhibitory v podobě imunitně podmíněné myokarditidy. Pacienti dlouhodobě přežívající onkologické onemocnění jsou významnou rizikovou skupinou pro rozvoj kardiovaskulárních onemocnění. Je třeba myslet na to, že k rozvoji ‚typických‘ KVO může docházet ve výrazně mladším věku a u vysoce rizikových pacientů je nutné KVO aktivně vyhledávat.

Antidepresiva představují základní a efektivní terapeutický přístup nejen v léčbě depresivní poruch, ale v rámci komedikace i v řadě jiných neuropsychiatrických onemocnění. V rámci tohoto přehledového článku jsou shrnuty nejčastější nežádoucí účinky nejčastěji používaných antidepresiv v České republice. Tyto nežádoucí účinky mají většinou zcela logické vysvětlení na základě jejich receptorového profilu, popř. farmakokinetiky. V tomto kontextu jsou sumarizovány i výhody a nevýhody těchto vybraných nejběžněji používaných antidepresiv především z pohledu snášenlivosti a aditivních efektů.

Chronicky zvýšená aktivita sympatického nervového systému spolu se zvýšenou aktivitou systému renin-angiotensin-aldosteron (RAAS) tvoří patofyziologický podklad nejčastějších kardiologických onemocnění - arteriální hypertenze, ischemické choroby srdeční a chronického srdečního selhání. V souladu s tím se v doporučených postupech všech těchto onemocnění objevují betablokátory a inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu s vysokou mírou evidence. Krátká kazuistika demonstruje případ běžného pacienta s akutním koronárním syndromem, který se po perkutánní koronární intervenci postižené koronární tepny a krátké hospitalizaci na kardiologickém oddělení vrací zpět do ambulance praktického lékaře (a popř. kardiologa), kde je potřeba dále důsledně intervenovat všechny rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění, zaměřit se nejen na pravidelné kontroly krevního tlaku a lipidového profilu, ale také tepové frekvence, která je u hypertonika považovaná za další nezávislý rizikový faktor kardiovaskulárního onemocnění, a protikuřáckou intervenci. Při volbě farmakoterapie by dle doporučení Evropské kardiologické společnosti pro prevenci kardiovaskulárních onemocnění měly být preferovány fixní kombinace a využívány vždy, když je vhodná kombinace ve fixní variantě dostupná.

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Během těhotenství a kojení se podobně jako u dalších esenciálních živin zvyšuje poptávka po cholinu. Zároveň se předpokládá, že cholin je důležitý pro neurologický vývoj plodu a novorozence. Cholin je esenciální součástí buněčných membrán. Je to ve vodě rozpustná látka nezbytná pro metabolismus metylové skupiny, syntézu neurotransmiterů, strukturální integritu a signální funkce buněčných membrán. Jako prekurzor neurotransmiteru acetylcholinu může ovlivňovat kognitivní funkce a vývoj mozku. Přímý vztah mezi kognitivními funkcemi dítěte a hladinou cholinu u plodu v děloze byl prokázán ve studiích na zvířatech, ale není dostatečně prokázán u lidí.

U pokročilých stadií gynekologických malignit může docházet ke stavům, které silně ovlivňují kvalitu života pacientky a jejich blízkých. V těchto situacích, kdy už jsou vyčerpány možnosti onkologické léčby a hlavní úlohu přebírá terapie symptomatická, mohou být nasazeny vedle konzervativních medikamentózních a pečovatelských postupů po důkladném zhodnocení indikace i intervenční výkony. Tento článek se snaží v přehledu předestřít u vybraných akutních stavů v onkogynekologii možnosti intervenčních výkonů.

Pocení je fyziologický jev, s jehož pomocí organismus hospodaří s vodou a minerály, zajišťuje termoregulaci a udržuje kyselé pH pokožky. Nadměrná produkce potu může u pacientů vyvolat značný diskomfort, především kvůli výskytu nepříjemného zápachu. Tento článek přináší přehled léčivých/kosmetických přípravků eliminujících tento zápach (deodoranty) nebo omezujících pocení jako takové (antiperspiranty, antihidrotika) se zaměřením na rady týkající se jejich správné aplikace.

Ľahké mozgové poranenie (ĽMP) patrí medzi najčastejšie diagnózy, s ktorými sa stretáva neurológ vo svojej praxi. Napriek dôležitým poznatkom získaným za posledné desaťročia zostáva v rámci tejto klinickej jednotky stále mnoho otázok. Článok obsahuje prehľad terminológie ochorenia, zásady diagnostického postupu so zameraním na indikačné kritériá zobrazovacích vyšetrení u dospelých pacientov aj detí a princípy liečby v iniciálnom poúrazovom období.

Posttraumatický hydrocefalus představuje aktivní a progresivní proces nadměrné akumulace mozkomíšního moku způsobený narušenou likvorodynamikou po kraniocerebrálním poranění. Incidence posttraumatického hydrocefalu je v literatuře udávána ve velmi širokém rozmezí 0,7-86 %, což je důsledkem rozdílů v diagnostických kritériích a klasifikaci. 32letý pacient byl přijat po pádu na inline bruslích na oblast zátylku. Vstupně byl jeho stav zhodnocen jako Glasgow Coma Scale 4 s pravostrannou mydriázou. Dle výpočetní tomografie mozku byl zjištěn akutní subdurální hematom frontotemporoparietálně vpravo s přetlakem středočárových struktur doleva a difuzní edém mozku. Byla provedena evakuace hematomu z dekompresivní kraniektomie. S měsíčním odstupem došlo u pacienta k rozvoji těžké levostranné hemiparézy, somnolence a zpomalení psychomotorického tempa. Na výpočetní tomografii mozku byl nalezen čtyřkomorový komunikující posttraumatický hydrocefalus. Pacientovi byl zaveden ventrikuloperitoneální shunt a byla provedena kranioplastika defektu kalvy po dekompresivní kraniektomii pro propadávající se kožní lalok. I přes primárně neuspokojivě se vyvíjející klinický stav s nutností několikrát upravit otevírací tlak ventilu ventrikuloperitoneálního shuntu a jedenkrát provést výměnu celého zkratového systému je pacient pět let po kraniotraumatu ve velmi dobrém stavu - lucidní, orientovaný všemi směry, komunikující, bez zásadní poruchy hybnosti, modified Rankin Scale 2.

Prvé zmienky o zriedkavých chorobách (ZCH) siahajú až do stredoveku. V tom čase boli ZCH vnímané ako nezvyčajné fenotypy, spravidla somatické alebo neskôr biochemické. Až 19. storočie otvorilo otázky dedičnosti pri "zvláštnych" klinických obrazoch, ktoré boli pozorované opakovane. Dnes poznáme viac ako 6 000 rôznych ZCH, a hoci jednotlivo sa vyskytujú u malého počtu pacientov, spoločne postihujú 3,5-5,9 % celosvetovej populácie. Väčšina z nich je geneticky podmienená a rýchly vývoj metód molekulovej diagnostiky akceleroval identifikáciu patogénnych, s chorobou asociovaných variantov. Výskum sa pohol vpred aj smerom k personalizovanej liečbe ZCH. Komplexným zdrojom informácií na poli ZCH pre odborníkov i pacientov je voľne dostupný referenčný internetový portál Orphanet (www.orpha.net). Už 23 rokov prináša aktuálne vedomosti o ZCH. Navyše združuje vo forme databázy diagnostické a výskumné laboratóriá, medicínske expertné centrá, výskumné projekty, pacientske organizácie, registre, biobanky a lieky na ZCH.

Práce stručně popisuje možnosti využití plicní rehabilitace v léčbě pacientů s poruchami dýchání jakékoli etiologie. Jsou zde popsány jednotlivé části plicní rehabilitace, jak je možné pacientovi indikovat ambulantní plicní rehabilitaci a jaké typy dechových trenažerů mohou být využity pro podporu dechového vzoru, zvýšení síly dýchacích svalů a usnadnění expektorace.

V druhé části sdělení zmíníme jednotlivé zobrazovací metody u již diagnostikovaného karcinomu prostaty a jejich využití v rámci lokálního stagingu nebo hodnocení uzlinových, měkkotkáňových a kostních metastáz. Pro lokální nález je nejpřesnější magnetická rezonance, pro zhodnocení uzlinového postižení postačí výpočetní tomografie (CT) břicha a malé pánve, zlatý standard pro vyšetření kostí představuje scintigrafie skeletu. V posledních letech nastal nebývalý rozmach hybridních metod, tj. spojení pozitronové emisní tomografie s CT.

Centrální pontinní myelinolýza patří spolu s extrapontinní myelinolýzou mezi syndromy osmotické demyelinizace. Vznikají především na podkladě rychlé korekce těžké hyponatremie a jejich projevy se různí. Uvádíme případ pacientky s rychlým rozvojem neuropsychiatrických projevů a parkinsonismu po korigované hyponatremii, kde byl původně zvažován polékový původ obtíží. Nález na magnetické rezonanci kompatibilní s centrální pontinní a extrapontinní myelinolýzou se objevil až s několikatýdenním zpožděním, v době, kdy již byly klinické příznaky na ústupu.

Osteonekróza (ON) je významnou komplikací agresivní chemoterapie u dětí a dospívajících s akutní lymfoblastickou leukemií (ALL). Představujeme 13letého chlapce s ALL, u kterého došlo v průběhu udržovací léčby ke komplikaci ON obou tibií a talů. Podle kritérií protokolu AIEOP‑BFM ALL 2009 mu byla diagnostikována vysoce riziková ALL. V průběhu udržovací léčby (59. týden) si začal stěžovat na bolest kolem obou kotníků. Vyšetření pomocí magnetické rezonance prokázala ON obou tibií a talů. Chůze bez zátěže po dobu jednoho roku vedla ke stabilizaci osteonekrotických ložisek. U pacienta jsme prokázali většinu nedávno identifikovaných rizikových faktorů pro ON, včetně vyšší kumulativní dávky glukokortikoidů (GC), věk nad 10 let, kombinovanou léčbu dexametazonem a PEG‑L- asparaginázou a dlouhotrvající působení hyperlipidemie.

Nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC) je nejčastěji diagnostikován v pokročilém stadiu onemocnění. Imunoterapie anti‑PD-1 a PD‑L1 check‑point inhibitory je v současné době standardní součástí léčebného algoritmu. Durvalumab je plně humanizovaná IgGκ anti‑PD‑L1 monoklonální protilátka. Tento článek si klade za cíl shrnout dosavadní léčebné výsledky durvalumabu v léčbě NSCLC.

Porucha s bludy se zpravidla vyznačuje jediným bludným přesvědčením nebo systémem několika vzájemně propojených bludů. Bludná přesvědčení se mohou vytvořit na podkladu reálné, obvykle zraňující, ponižující či stresující události. Rozeznáváme několik podtypů: persekuční, žárlivecký, erotomanický, somatický, grandiózní, smíšený a nespecifický. Bludy mohou přetrvávat dlouhodobě, mnohdy mnoho let. Terapie pacientů s touto poruchou bývá obvykle náročná, protože se zpravidla nepovažují za nemocné a nemají sklony vyhledávat léčbu. Úspěch léčby výrazně závisí na kvalitě terapeutického vztahu. Jedním z terapeutických cílů je motivovat pacienta k užívání antipsychotik, která jsou léčbou volby. U bludů somatického podtypu může pomoci léčba antidepresivy. Kognitivně behaviorální terapie vyvinula strategie pro léčbu chronických bludů. Specifickou strategií pro změnu bludného přesvědčení je periferní dotazování.

Mozkový absces je ložiskový hnisavý zánět v mozkovém parenchymu vyvolaný nejčastěji pyogenními bakteriemi. Pokroky v diagnostice a léčbě v posledních několika desetiletích vedly ke značnému zlepšení prognózy nemocných s tímto onemocněním. Přesto je smrtnost i frekvence trvalých následků poměrně vysoká. Rychlá a správná diagnostika a časné zahájení léčby zvyšuje naději na lepší léčebný výsledek.

Psychogenní erektilní dysfunkce představuje 20 % všech případů poruchy erekce. Nutno zdůraznit, že i organická erektilní dysfunkce je velmi často komplikována psychologickými faktory, které vedou k fixaci poruchy. Patří k nim strach, deprese, anticipační tenze (úzkost z očekávání selhání erekce), osobnostní rysy a konflikty v partnerském vztahu - partnerský sexuální nesoulad. Za primární psychogenní erektilní dysfunkci označujeme neschopnost dosáhnout a udržet ztopoření dostatečné rigidity k realizaci uspokojivého sexuálního styku, pokud jsme komplexním andrologickým vyšetřením vyloučili organickou příčinu. Prvním krokem je edukace a racionální psychoterapie, spočívající v objasnění fyziologie erekce a patofyziologie erektilní dysfunkce, podpoře sebedůvěry a podání informace o terapeutických postupech. Trénink sexuálních dovedností, komunikace, manželská terapie a psychosexuální výchova jsou pilíře léčby. Kognitivně-behaviorální psychoterapie jako kombinovaný psychologický přístup spolu s použitím inhibitorů PDE5 přináší maximální terapeutický efekt.

Současný stav znalostí poměrně přesvědčivě dokazuje, že vyšší úroveň pohybové aktivity (PA) je jednoznačně spojena s nižším rizikem vzniku mnoha nádorových onemocnění. A naopak, nižší úroveň PA je spojena s vyšším rizikem jejich vzniku. Jakákoliv PA je také důležitou doplňkovou léčbou při léčbě nádorových onemocnění, mající vliv na celkové přežití pacientů. V tomto přehledovém článku je probrán mechanismus a vliv aktivního způsobu života na vznik a průběh nejčastěji se vyskytujících nádorových onemocnění. Všichni lékaři, a nejen onkologové, by měli podporovat všechny pacienty k minimalizaci času stráveného sedavým způsobem a ke zvýšení jejich PA.

Onemocnění pohybového aparátu spojená s jeho bolestí patří mezi nejčastější zdravotní problémy, se kterými se lidská populace potýká. Léčivé přípravky v topických formách představují vhodnou podobu přípravků určených k léčbě bolesti, které zároveň omezují množství nežádoucích účinků podávaného léčiva. Volba lékové formy topického přípravku by měla reflektovat potřeby pacienta a umožňovat komfortní aplikaci. Portfolio přípravků k lokální léčbě muskuloskeletární bolesti je široké a dává možnost zvolit vyhovující produkt s vlastnostmi umožňujícími pohodlnou aplikaci dle preferencí a potřeb pacienta.

Traumatické poranenie mozgu utrpí ročne viac než 50 miliónov ľudí. S rastúcim rozvojom proteomiky a iných výskumných techník boli ubikvitín C-terminálna hydroláza-L1 (UCH-L1) a gliový fibrilárny acidický proteín (GFAP) nedávno uvedené ako nové potenciálne markery poranenia mozgu. Hladina biomarkerov v krvi má potenciál predpovedať absenciu intrakraniálneho poranenia a tým redukovať potrebu CT vyšetrenia mozgu. Uvedené biomarkery krvi majú potenciál dokumentovať, či k otrasu mozgu došlo, najmä ak je anamnéza nejasná. Z týchto dôvodov by mali byť realizované multimarkerové analýzy, ktoré by preukázali poškodenie glie a neurónov.