Fulltextové hledání

Článek popisuje zkušenosti s krátkodobou ambulantní skupinovou kognitivně behaviorální terapií (KBT) určenou pro pacienty s poruchami ze spektra úzkostných poruch a s mírnými depresivními poruchami. Skupina probíhá v rámci Psychosomatické kliniky, Patočkova 3 v Praze 6. Text vychází z článku z r. 2016 (1) a reflektuje vývoj a změny ve struktuře a průběhu skupiny po uplynutí pěti let dalšího kontinuálního provádění. Popisovány jsou i vybrané interakce mezi terapeuty a pacienty během skupinového dění.

Únava související s onkologickým onemocněním je nejen pro samotné pacienty, ale i pro ošetřující personál velice závažný symptom. Prevalence výskytu je uváděna až 96 %. Předkládané informace jsou zaměřeny na možnosti včasné detekce únavy, posouzení únavy a plánování adekvátních intervencí, které jsou v souladu s kompetencemi všeobecné sestry. Pro posouzení variabilního vnímání únavy je nepostradatelné subjektivní sdělení zhodnocení pacientem. Všeobecná sestra může pomocí hodnotících nástrojů objektivizovat stav únavy u pacienta. Otevřená komunikace mezi pacientem a personálem je nutností pro plánování dalších postupů a léčby ke zmírnění eventuálně odstranění únavy.

Tremor je nejčastějším extrapyramidovým syndromem s mnoha potenciálními příčinami. V klinické praxi se používá mnoho přípravků, které mohou třes exacerbovat nebo přímo vyvolat. Z nejčastějších lze zmínit amiodaron, valproát, antagonisty dopaminu, lithium, inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (a noradrenalinu) (SSRI/SNRI) a amitriptylin. Polékové třesy mají obvykle charakter akcentovaného fyziologického třesu, ale v závislosti od příčinného léčiva se může jednat o třes v rámci polékového parkinsonismu. Znalost tremorogenních léků může napomocti rychlé diagnostice, předejít zbytečným testům a umožnit adekvátní kroky - obvykle snížení dávky či vysazení příslušného přípravku nebo jeho náhradu za jiný. Cílem tohoto přehledu je poskytnout lékařům a farmaceutům aktuální informace o skupinách léků, u kterých je nutno pomýšlet na potenciální asociaci s třesem, a informace o možnostech řešení této komplikace.

Transkraniální sonografie (TCS) je rychlé, levné a široce dostupné vyšetření, dobře využitelné v diagnostice Parkinsonovy nemoci (PN) a demence s Lewyho tělísky (DLB), zejména pro screening v časných a prodromálních stadiích těchto onemocnění. Pacienti s PN a DLB vykazují zvýšenou echogenitu substantia nigra (SN). Hyperechogenita SN odráží zejména nadměrné hromadění železa v tkáni a degeneraci. Cílem této přehledové práce je popsat roli a využitelnost TCS v diagnostice pacientů s PN a DLB, včetně zaměření se na jejich prodromální stadia a diferenciální diagnostiku. V bezpříznakovém období je nález hyperechogenity SN považován za jeden z rizikových faktorů pro rozvoj synukleinopatií, zejména PN. Výsledky TCS studií jsou dány do kontextu diagnostických kritérií pro PN a DLB.

Zinek představuje esenciální mikroelement s pluripotentními biologickými účinky. Vzhledem k faktu, že náš organismus nedisponuje speciálním depem udržujícím zinek v dostatečném množství, podléhá velkému metabolickému obratu, a proto je nutný jeho přiměřený denní příjem pro rozvinutí a udržení všech jeho biologických účinků. Zinek v dermatologii zaujímá významné místo, což vyplývá z klinické praxe dermatologů i z dostupných odborných informací. K pozitivním zkušenostem při jeho podání v perorální i topické podobě dochází jak v případě dermatologických infekcí, tak u zánětlivých dermatóz typu acne vulgaris, také u atopické dermatitidy a psoriázy a při poruchách vlasů a sliznic vlasů a sliznic, jako je např. alopecie.

Recidivující afty jsou nejčastějším chronickým onemocněním ústní sliznice, postihující až 25 % populace. Diagnostika je založena na typickém klinickém vzhledu postižení, ale přesná etiologie a patogeneze onemocnění zůstává nejasná. Léčba spočívá v identifikaci a sledování možných predisponujících faktorů. K dispozici je široká nabídka lokálních přípravků, antiseptik, protizánětlivých léků a kortikosteroidů. Systémová léčba je indikována u pacientů s přetrvávajícím a závažným postižením, což je u dětí vzácné. Tato práce nabízí přehled současných poznatků v etiologii, patogenezi a léčbě recidivujících aft u dětské populace využitelných v denní praxi praktických lékařů pro děti a dorost.

Oligosacharidy, obsažené v mateřském mléce, mají pro správný vývoj novorozence nezastupitelnou úlohu a plní celou řadu biologických funkcí, i přesto jsou často opomíjeny. Z hlediska výživy nemají pro kojence velký význam, avšak jejich hlavní benefity spočívají ve schopnosti ovlivnit vývoj nervové soustavy a imunity kojence díky svým prebiotickým, antimikrobiálním, antiadhezivním a antibiofilmovým vlastnostem. Bohužel nedostatek informací o těchto oligosacharidech nás brzdí v jejich terapeutickém využití.

"Mám rád lékaře – jsou milí, ale musí strávit tolik let vyšetřováním spousty nemocí, které nikdo nemá, když všichni, mladí i staří, jsou šílení z nachlazení? A já sním svůj jediný klobouk, jestli o tom něco vědí!" (1) K hodnocení A. P. Herberta z roku 1960 není co dodat, protože lékařská péče se stále potýká s banálními nachlazeními. Akutní infekce horních cest dýchacích patří celosvětově k nejčastějším onemocněním a má velký socioekonomický dopad vzhledem k obrovským přímým i nepřímým nákladům. Například studie provedená Institutem Roberta Kocha uvádí, že v roce 2009 přibylo v Německu 1,5 milionu případů pracovní neschopnosti (2). Akutní infekce horních cest dýchacích (z angl. URTI) zahrnují rinitidu a rinosinusitidu, faryngitidu a tonzilitidu, otitis media a laryngotracheitidu (croup), která je zvláště významná v dětském věku. Vdechnuté mikroorganismy, jako jsou viry, bakterie a plísně, musí překonat první bariéru lokální imunitní obrany horních cest dýchacích, kde vyvolávají zánětlivé reakce na sliznicích, a tím způsobují příznaky, jejichž povaha závisí na lokalizaci tohoto zánětu.

Malé nádory ledvin, které jsou definovány jako nádory ledvin menší než 4 cm, představují podskupinu nádorů s nízkým maligním a metastatickým potenciálem. Jsou často diagnostikovány v asymptomatickém stadiu jako náhodný nález, zjištěný při ultrazvukovém vyšetření břicha, při počítačové tomografii (CT) s kontrastní látkou nebo při magnetické rezonanci (MR), které jsou provedeny z jiné indikace. Strategie přístupu k malým nádorům ledviny a jejich léčba je individuální. Základem léčby je chirurgická resekce nádoru, alternativou je fokální ablace. U vybrané skupiny pacientů je možné zvolit aktivní sledování. Provedení perkutánní biopsie nádoru je doporučeno před fokální ablací nádoru, mělo by být zváženo také před zařazením pacientů do programu aktivního sledování.

Protinádorová imunoterapie je zlatým standardem moderní léčby v rostoucím počtu metastazujících či lokálně pokročilých solidních nádorů. Tato léčba dosahuje signifikantních a trvalých léčebných odpovědí a přináší prodloužení doby do progrese a prodloužení celkového přežití za současného zlepšení kvality života. V oblasti maligních kožních nádorů je dobře znám léčebný efekt imunoterapie u metastazujícího melanomu, u něhož se imunoterapie stala standardem moderní systémové léčby. Efekt imunoterapeutik byl však prokázán i u metastazujících a lokálně pokročilých nemelanomových nádorů kůže, konkrétně u dlaždicobuněčného karcinomu, bazocelulárního karcinomu a karcinomu z Merkelových buněk. V současné době jsou v našich podmínkách k dispozici v léčbě nemelanomových kožních nádorů dvě monoklonální protilátky s prokázaným protinádorovým efektem, konkrétně jsou jimi cemiplimab a avelumab. Článek předkládá přehled informací o těchto protinádorových lécích, zabývá se jejich účinností, managementem léčby, mechanismem účinku a nežádoucími účinky.

WHO klasifikace krevních nemocí řadí do skupiny označené termínem plazmocelulární malignity mnohočetný myelom, solitární plazmocytom a plazmocelulární leukemii. Pro stanovení diagnózy symptomatického mnohočetného myelomu je požadován průkaz ≥ 10 % klonálních plazmocytů v kostní dřeni nebo histologický průkaz plazmocytomu plus průkaz jednoho či více symptomů mnohočetného myelomu ze skupiny CRAB (hyperkalcemie, renální insuficience, anémie nebo osteolytická ložiska), případně dalších znaků charakterizujících aktivní myelom (plazmocytóza kostní dřeně ≥ 60 %, poměr sérového involved/uninvolved volného lehkého řetězce (FLC) ≥ 100 (za předpokladu, že involved FLC je ≥ 100 mg/l), nebo > 1 fokální ložisko na magnetické rezonanci. Přítomnost cytogenetických změn typu del(17p), t(4;14), t(14;16), t(14;20), gain 1q, nebo p53 mutace je považována za high-risk myelom. Přítomnost jakýchkoliv dvou high risk faktorů je někdy nazývána double-hit myelom; tři a více rizikových faktorů poté triple-hit myelom. V budoucnu budou zřejmě tyto prognostické znaky důležité pro volbu terapie. V roce 2022 pouze některá pracoviště (například Mayo Clinic) rozdělují pacienty dle těchto cytogenetických znaků do prognostických skupin a modifikují terapii (viz www.msmart.org). Solitární plazmocytom je vzácná forma plazmocelulární dyskrazie, která tvoří jednu masu monoklonálních plazmocytů lokalizovanou buď extramedulárně či intraoseálně. Pacienti, u nichž aspirace kostní dřeně detekuje malé zmnožení klonální plazmocytů, kteří ale nenaplňující ani zdaleka kritéria mnohočetného myelomu, mají vyšší riziko časné progrese do symptomatického myelomu. Před léčbou je vhodné provést pozitronovou emisní tomografii anebo CT či MR zobrazení celého těla, aby nebyla přehlédnuta další ložiska. Již několik desetiletí je léčba založena na kurativní radioterapii, ale je taktéž zkoumán potenciální přínos systémové terapie pro rizikové pacienty, protože radioterapie u solitárních plazmocytů o průměru nad 5 cm často selhává. Primární plazmocelulární leukemie (PCL) má nepříznivou prognózu i v době příchodu nových léků. PCL vyžaduje časnou detekci a zahájení nejúčinnější léčby. Kritéria této nemoci se změnila, starší kritéria vyžadovala ≥ 20 % plazmocytů v periferní krvi. Současná kritéria, zveřejněná koncem roku 2021, považují za dostačující průkaz ≥ 5 % plazmocytů v periferní krvi u pacientů, kteří jinak splňují kritéria myelomu. Přítomnost ≥ 5 % cirkulujících plazmocytů v periferní krvi u pacientů s mnohočetným myelom je prognóza stejně nepříznivá jako při přítomnosti ≥ 20 % plazmocytů v periferní krvi. Proto nově skupina International Myeloma Working Group definuje PCL přítomností 5 % či více cirkulujících plazmatických buněk detekovatelných při cytologickém hodnocení nátěru periferní krve u pacientů s mnohočetným myelomem. V textu jsou probrány příznaky, diagnostická kritéria a léčba těchto tří chorob spadajících pod skupinové označení plazmocelulární malignity.

Vrozené anomálie koronárních arterií jsou zřídka se vyskytující odchylky v anatomii a představují relativně vzácné nálezy při koronarografickém vyšetření. Důsledky přítomnosti koronární anomálie mohou být benigní, klinicky jsou většinou němé a bývají diagnostikovány náhodně. V některých případech však mohou mít závažné následky a prvními klinickými projevy mohou být arytmie, rozvoj srdečního selhání či akutní infarkt myokardu (1–3).  V našem sdělení předkládáme kazuistiku 48letého pacienta s akutním infarktem myokardu spodní stěny při atypickém odstupu pravé koronární arterie (ACD) z levého koronárního sinu s interarteriálním průběhem, s přítomností fibrilace komor v úvodu. 

Pro vaše pohodlnější čtení vám nabízíme celý časopis v jednom souboru.

Obličejové roušky mohou u dětí s kožními problémy vyvolávat celou řadu obtíží nejen zdravotních, ale také sociálních a psychologických. Na základě dotazníkového šetření u 50 dětí s kožními problémy (a u 76 žáků bez dermatologické léčby) byly zhodnoceny nežádoucí vlivy nošení roušek, které se týkaly omezení v běžném životě, poruch komunikace s ostatními i nepříjemných pocitů na kůži obličeje. Všichni dotázaní se shodli na tom, že roušky vadí ve všech činnostech, nicméně více školákům bez kožních obtíží. Nejhůře bylo u všech snášeno letní horké počasí, nepříjemně bylo také vnímáno uchycení roušek za ušima. V přehledu jsou pak uvedeny možné nežádoucí účinky nošení roušek na kůži a také představen funkční vzor roušky vlastní konstrukce.

Trvalý přetlak v dýchacích cestách (CPAP) je efektivní léčba střední a těžké obstrukční spánkové apnoe (OSA), která zlepšuje symptomy OSA, snižuje zdravotní důsledky OSA a zlepšuje kvalitu života nemocného. Pro dosažení terapeutického efektu CPAP je nutná dostatečná compliance a správné nastavení CPAP. Tuto léčbu je vhodné doplnit dalšími metodami léčení OSA zejména redukcí hmotnosti. Princip CPAP byl popsán Colinem Sullivanem v roce 1981 a následně došlo k mnoha technickým zlepšením, která usnadňují jeho použití a zlepšují compliance. Objev CPAP je jedním z milníků moderní medicíny.

Kožní dlaždicobuněčný karcinom (spinaliom) patří mezi nejčastější zhoubné nádory. Jeho incidence neustále narůstá a představuje tak významný zdravotnický a socioekonomický problém. Základním pilířem léčby je radikální chirurgická excize s dostatečným lemem zdravé tkáně, z nechirurgických možností je metodou volby radioterapie. Zásadní bylo zavedení imunoterapie do léčby metastazujícího a lokálně pokročilého kožního spinaliomu, která přinesla významné zlepšení péče o tyto pacienty. S diagnostikou spinaliomu se potýká dermatolog ve své běžné klinické praxi, proto je i zásadní povědomí o základních možnostech adekvátní léčby.

Proces podání léčiv sestrou ve zdravotnickém zařízení je jedním z nejrizikovějších kroků stran lékových pochybení, a to i přes to, že jsou léčiva pod přímou kontrolou zdravotníka. Cílem předkládaného článku bylo vytvoření přehledu publikované literatury a diskuze zjištěných výsledků týkajících se podávání léčiv sestrou pacientům ve zdravotnickém zařízení s důrazem na léková pochybení související s touto činností. Při vyhledávání bylo v databázi PubMed identifikováno 250 prací, z nichž vstupní kritéria splnilo 43 prací, které byly použity k vypracování přehledu. Zjistili jsme, že léková pochybení při podání léčiv (MAE) jsou velmi častá. Jako nejpřesnější a nejspolehlivější způsob sledování MAE byla identifikována metoda přímého pozorování.

Od října 2014 je v České republice k dispozici „nový“ perorální lék pro terapii močových infekcí – fosfomycin trometamol. Toto antibiotikum, poprvé popsané v roce 1969, je velmi účinné na běžné urogenitální patogeny, včetně grampozitivních koků, ale zachovává si účinnost i u bakterií s produkcí širokospektrých betalaktamáz. Ze studie provedené ve Fakultní nemocnici Hradec Králové plyne velmi dobrá účinnost u testovaných uropatogenů (Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae, Proteus sp., Enterobacter sp., citlivost k fosfomycinu 78,9 %–97,0 %). V literatuře je nicméně dobře znám fenomén nárůstu rezistence při hromadném používání tohoto antibiotika. Fosfomycin trometamol by měl být vyčleněn na terapii kmenů, které jsou prokazatelně k nitrofurantoin necitlivé a zejména pak na kmeny bakterií s produkcí betalaktamáz.

Jak kůže stárne, epidermis se ztenčuje, i když počet buněčných vrstev zůstává nezměněn. Stárnoucí pleť je tenčí, bledší a jasnější (průsvitná). I s ohledem na demograficky stárnoucí populaci stoupá poptávka po účinných nástrojích nabízejících zvrat nebo alespoň zpomalení involučních procesů. Předložený text stručně pojednává o nejčastěji využívaných možnostech perorální suplementace potravinovými doplňky, které takové účinky slibují.

Spánek je velmi důležitý pro normální vývoj a každodenní fungování adolescenta. Cíl: Cílem příspěvku je popsat, analyzovat a porovnat hodnoticí nástroje užívané k hodnocení spánku u adolescentů. Metody: Design: Přehledová studie - literární přehled. Pro získání dat byly použity elektronické databáze (Bibliographia Medica Čechoslovaca, MEDLINE, Web of Science, PubMed a Scopus). Z analýzy byly vyloučeny měřicí nástroje hodnotící spánek v jiném než českém, slovenském nebo anglickém jazyce a škály nevhodné k měření spánku u adolescentů. Výsledky: Mezi odbornou veřejností se objevuje mnoho studií věnujících se problematice hodnocení spánku u dětí a adolescentů. U námi vyhledaných hodnoticích škál (19) nadále dochází k testování psychometrických vlastností, překladům do jiných jazyků a dalším modifikacím. Bylo by vhodné vytvořit jednotný, systematický, screeningový nástroj pro hodnocení spánku u dětí a adolescentů. Závěr: Problémy se spánkem mohou vyústit v poruchy chování, depresivní projevy, zhoršení vztahu mezi dítětem a rodičem, hyperaktivitu, zhoršení školního prospěchu, úzkostné stavy v dospělosti apod. Proto je nezbytné správně posoudit spánek již v dětském věku či adolescenci, např. v ordinaci praktického lékaře pro děti a dorost, prostřednictvím nejčastěji užívané škály Children's Sleep Habits Questionnaire (CSHQ).

Péče o vlasy a vlasatou část hlavy (skalp) patří mezi každodenní hygienické rituály. Na českém trhu se lze setkat s celou řadou přípravků určených na mytí či korekci vzhledu vlasů. Cílem tohoto článku je představit základní kategorie funkčních přípravků na vlasy a skalp, a to zejména šampony, kondicionéry a vlasová tonika. Představené kategorie zahrnují zejména kosmetické přípravky, jejichž přehled je rozšířen o používané léčivé přípravky a zdravotnické prostředky. Součástí přehledového článku jsou také praktické rady pro lékárníky a farmaceutické asistenty týkající se správného používání přípravků/prostředků na vlasy, jelikož správná edukace pacienta/klienta lékárny vydávajícím zvyšuje účinnost pořízených přípravků.

Kvantifikace aortální stenózy je v první řadě echokardiografická, při diskrepanci parametrů je třeba vyloučit chyby měření, posoudit morfologii a kalcifikace aortální chlopně pomocí CT, posoudit odpověď levé komory a zhodnotit celkový klinický obraz. V článku upozorňujeme na některá úskalí kvantifikace aortální stenózy a roli srdeční amyloidózy.

Kazuistika pojednává o pacientce s multifokálním myelosarkomem v měkkých tkáních, kůži a lymfatických uzlinách v přítomnosti konkomitantního myelodysplastického syndromu, který ani po dvou sériích indukční chemoterapie za hospitalizace (mitoxantron, vysocedávkovaný cytarabin, tzv. protokol HAM) nenavodil kompletní remisi a vymizení extramedulárních ložisek. Ukazuje potenciál kombinované ambulantní terapie azacitidinu (hypometylační látka) s venetoclaxem (bcl-2 inhibitor) překonat chemorezistenci nádoru.

Kazuistika představuje případ nemocného s arteriální hypertenzí a fibrilací síní, která se manifestovala tachykardií indukovanou kardiomyopatií. Stonání nemocného bylo navíc komplikováno nízkou adherencí k léčbě s recidivou základních symptomů při návratu fibrilace síní. Díky kombinaci nefarmakologických metod a optimalizaci chronické farmakoterapie bylo dosaženo příznivého efektu léčby. Součástí kazuistiky je rozbor literatury.

Ačkoliv infekce covid-19 dominantně postihuje respirační systém, je známo, že může mít negativní vliv i na kardiovaskulární systém. Cílem tohoto přehledu je uvedení příčin a mechanismů kardiovaskulárních komplikací způsobených koronavirem SARS-COV-2.

Základním patologickým projevem covid-19 je intersticiální pneumonie charakteru difuzního alveolárního poškození. Od DAD/ARDS z jiných příčin má však několik zvláštních histopatologických rysů: v plicním parenchymu se často nacházejí současně všechna stadia DAD - akutní, subakutní i chronické; ve všech typech plicních cév (mikrocirkulaci, tepnách i žilách) bývají destičkové a fibrinové tromby s tvorbou plicních infarktů; zánět má výraznou hemoragickou složku - prokrvácení plic; jsou přítomny atypické pneumocyty II. typu; v kapilárách se nacházejí zvláštní megakaryocyty; elektronmikroskopicky lze prokázat v buňkách viry; je výrazná tendence k bakteriální či mykotické superinfekci. V srdci jsou při covid-19 patologické nálezy časté, zatím však nebyla prokázána žádná specifická reprodukovatelná histopatologie covid-19 myokardiálního poškození. Fatální myokarditida je vzácná. Příčinou myokardiálního postižení je nejspíše toxický a kardiodepresorický vliv mediátorů zánětu, které jsou excesivně zvýšené při těžkém průběhu onemocnění.

PCI chronických totálních uzávěrů (CTO) koronárních tepen je jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících oblastí intervenční kardiologie. Samotné téma s sebou nese některé kontroverze. Jedná se o velmi komplexní výkony, které na jedné straně mohou řadě pacientů výrazně zlepšit kvalitu života, na druhé jsou ale zatíženy vyšším rizikem periprocedurálních komplikací než běžné non-CTO PCI. Skutečnost, že i v našich podmínkách vznikly na některých pracovištích dedikované CTO programy s rostoucími počty těchto výkonů, ukazuje, že jde o téma aktuální. V tomto přehledném článku předkládám zkrácenou verzi "state-of-the-art" dokumentu vytvořeného respektovanými světovými experty na problematiku CTO. Základní stavební kameny úspěšného a bezpečného programu CTO PCI jsou tu rozděleny do sedmi obecných principů od indikace, přes plánování výkonů a jejich technických aspektů až po minimalizaci rizika vzniku a případné řešení komplikací.

Úvod: Dekompenzace srdečního selhání je častým důvodem hospitalizace. Jde o závažný stav s nepříznivou dlouhodobou prognózou. Průběh může být pozitivně ovlivněn mj. farmakoterapií, především ACEI/sartany a betablokátory. Cíl: Analyzovat populaci pacientů hospitalizovaných pro dekompenzaci srdečního selhání; vysledovat souvislosti s dalšími onemocněními; zjistit, nakolik medikace doporučená při propuštění odpovídá guidelines. Soubor, metodika: U pacientů hospitalizovaných v Nemocnici Znojmo se základní diagnózou I50 v letech 2018–2019 jsme sledovali EFLK, přítomnost vybraných komorbidit, medikaci doporučenou při propuštění. Data jsme sbírali retrospektivně z propouštěcích zpráv. Výsledky: Hypertenzní choroba se v souboru častěji vyskytuje u pacientů s HFpEF než u pacientů s HFrEF (87,7 % vs. 64,7 %), stejný trend sledujeme u fibrilace síní (67,7 % vs. 51,7 %). V souboru je 64,2 % pacientů léčeno ACEI/sartany/ARNI a 70,4 % betablokátory. Závěr: Nejdůležitějším zjištěním je, že velká část pacientů nemá doporučenou základní farmakoterapii srdečního selhání. Je na místě důsledněji kontrolovat a optimalizovat medikaci pacientů hospitalizovaných pro srdeční selhání. Podíl na nízkém zastoupení ACEI/sartanů a BB mají ale například i kontraindikace daných léčiv či klinický stav pacienta – u velké části pacientů byl vzhledem ke klinickému stavu preferován přístup zaměřený na symptomy před léky ovlivňujícími dlouhodobou prognózu.

Infekce dolních cest močových řadíme mezi nejčastější bakteriální infekce. Vzhledem k rostoucí antibiotické rezistenci bakteriálních kmenů se moderní medicína čím dál více přiklání k hledání nových non-antimikrobiálních způsobů profylaxe IDMC se snížením četnosti užívání antibiotické terapie.