Fulltextové hledání

Přítomnost krve ve stolici v novorozeneckém věku může být nevýznamný příznak, nebo může znamenat závažný stav, který vyžaduje rychlou diagnostiku a léčbu. Mezi závažné stavy s tímto symptomem patří novorozenecká kolitida způsobená různými infekčními agens. Autoři prezentují dva případy infekce Campylobacter jejuni u novorozenců. Klíčové je bakteriologické vyšetření výtěru z rekta. I v novorozeneckém věku lze použít makrolidy, délka léčby je obvykle 7-10 dní. Při včasné diagnostice a léčbě může kampylobakterová infekce novorozence proběhnout nekomplikovaně a bez celkové alterace stavu.

Článek přináší aktuální pohled na riziko reaktivace virových hepatitid v souvislosti s podáváním léků na roztroušenou sklerózu s imunosupresivním efektem. Cílem článku je dát praktický postup týkající se vyšetření virových hepatitid před zahájením této imunosupresivní léčby s přihlédnutím k doporučením vyplývajícím ze souhrnů údajů jednotlivých přípravků.

Za posledné roky sme svedkami obrovského nárastu možností liečby sclerosis multiplex (SM) liekmi s rôznym mechanizmom účinku, ktoré ovplyvňujú imunitný systém imunomoduláciou alebo imunosupresiou. S príchodom nových liekov s vyššou účinnosťou, ako poznáme pri interferónoch ß alebo glatiramer acetáte, sa podstatne zmenil manažment liečby pacienta so SM so zreteľom na jeho bezpečnosť vrátane predchádzania infekciám, ktoré môžu priebeh SM významne skomplikovať. Správna indikácia zvoleného lieku novej generácie, ako aj monitoring liečby zvoleným liekom si často vyžaduje širokú multidisciplinárnu spoluprácu. Článok podáva literárny prehľad o výskyte najčastejších infekcií v súvislosti s liečbou týmito liekmi v indikácii SM a možnostiach ich prevencie.

Oběh i ventilace, tedy základní životní funkce, jsou zprostředkovány svaly. Myokard, převodní srdeční systém i příčně pruhované
dýchací svaly podléhají u myopatií výrazným změnám. V přehledu uvádíme myopatie, pro které je kardiorespirační nedostatečnost
typická, patofyziologický podtext těchto změn, jejich klinické projevy a možnost včasného záchytu a léčby.

Syndrom týraného a zanedbávaného dítěte (child abuse and neglect) je velmi závažný celospolečenský problém, který velkou měrou nepříznivě ovlivňuje zdraví a dlouhodobý vývoj jedince. Mezi fyzické formy syndromu týraného a zanedbávaného dítěte s nejvyšší mortalitou patří takzvaný syndrom třeseného dítěte (shaken baby syndrom, SBS). Jedná se o úrazové poranění hlavy malého dítěte v důsledku násilného třesení, tupého úderu nebo kombinace těchto mechanismů. Nespecifické příznaky v kombinaci s často neúplnou či nejasnou anamnézou a společenská kontroverze jsou příčinou nedostatečné evidence případů. Udávaná incidence je proto velmi pravděpodobně podhodnocená a můžeme mluvit o pouhém vrcholu pomyslného ledovce všech případů syndromu třeseného dítěte. V následujícím sdělení prezentujeme případ 4. měsíčního kojence, u kterého se pomocí kombinace různých vyšetřovacích metod podařilo odhalit řadu poranění typických pro SBS. V diskuzi autoři podrobně rozebírají diferenciální diagnostiku a diagnostický postup při podezření na SBS.

Inhibitory ACE a betablokátory mají své nezastupitelné místo v kardiologii v různých indikacích - v léčbě hypertenze, srdečního selhání, v sekundární prevenci u nemocných s ischemickou chorobou srdeční, především po infarktu myokardu či koronární intervenci. Mohou však být úspěšně použity i v jiných indikacích. Prognózu kardiologicky nemocných lze ovlivňovat na několika různých úrovních a tomu odpovídá bohužel i větší množství užívaných léků. V posledních letech sledujeme trendy, že výrobci léků přicházejí na trh s fixními kombinacemi dvou nebo tří vzájemně se doplňujících léků v jedné tabletě. Jedna z nich - fixní kombinace betablokátoru a ACE inhibitoru - je však jedinečná a jmenuje se COSYREL®.

V právě probíhající celosvětové pandemii koronavirové infekce SARS-CoV-2, manifestující se v řadě případů onemocněním nazvaným COVID-19, je velmi zřetelně pozorován a popisován fakt, že toto onemocnění může způsobovat - ať už přímo či nepřímo - řadu nových neurologických komplikací; může také významně negativně ovlivňovat život pacientů s již diagnostikovaným neurologickým onemocněním. Některé následky jsou již popsány u větších skupin pacientů, jiné zatím pouze kazuisticky či multikazuisticky; další možné komplikace jsou spíše analogicky odvozovány od jiných obdobných onemocnění. V prezentovaném textu autoři shrnují dostupné a zcela aktuální poznatky o neurologické problematice infekce SARS-CoV-2. V úvodu práce jsou krátce shrnuta obecná východiska problematiky: biologické charakteristiky, epidemiologické charakteristiky nového typu koronaviru a jejich infektologické implikace a dále imunologická odpověď organismu na nový typ koronaviru. Následuje souhrn informací o možných komplikacích v jednotlivých neurologických subspecializacích, a to nejen ve smyslu neurologického postižení jako následku COVID-19, ale i ve smyslu celkového vlivu globální pandemie na pacienty s preexistujícím neurologickým onemocněním. V jednotlivých částech jsou shrnuty současné poznatky o COVID-19 s ohledem na demyelinizační onemocnění, cévní onemocnění mozku, onemocnění periferního nervstva, extrapyramidová onemocnění a záněty centrální nervové soustavy. Na závěr jsou shrnuty komplikace z pomezí neurologie, a to poruchy čichového a chuťového aparátu a možné komplikace z oblasti neuropsychiatrie.

V posledných rokoch sa pozoruje trend nárastu počtu pacientov s fibriláciou predsiení (AF). V roku 2010 bol počet mužov a žien s AF vo svete 33,5 milióna. Najvyššia incidencia bola vo vyspelých krajinách (1, 2). Odhaduje sa, že do roku 2030 bude v Európskej únii 14–17 miliónov pacientov s AF a ročne bude novodiagnostikovaných 12 000–215 000 pacientov (3). Prevalencia AF je približne 3 % v dospelej populácii s prevažnou väčšinou u starších pacientov a u pacientov s hypertenziou, srdcovým zlyhaním, koronárnou chorobou srdca, valvulopatiou, obezitou, diabetes mellitus a chronickou obličkovou chorobou (4, 5). Efektívna prevencia cievnej mozgovej príhody (CMP) sa môže dosiahnuť preparátmi perorálnej antikoagulačnej terapie. Priame perorálne antikoagulanciá (DOAK) ako dabigatran, rivaroxaban, apixaban a edoxaban sa využívajú v liečbe hlbokej žilovej trombózy (DVT), pľúcnej embólie (PE) a prevencii rekurentnej DVT a PE u dospelých. V klinickej praxi môže nastať situácia, keď nie je jasná indikácia antikoagulačnej terapie u pacienta s AF či už vzhľadom na riziko krvácania, alebo zváženie benefitu v porovnaní s rizikom terapie.

Sclerosis multiplex (SM) je autoimunitne podmienené ochorenie charakterizované zápalom a neurodegeneráciou. V posledných
rokoch pohľad na zápal, jeho charakteristiky, intenzitu a lokalizáciu prechádza zmenami. Pri všetkých formách SM nachádzame
akútne a chronické formy zápalu. Kortikálna demyelinizácia je dôležitým patologickým podkladom ireverzibilného funkčného
zneschopnenia, progresie a kognitívneho zhoršenia. Komplexné pochopenie zápalových prejavov nám dokáže pomôcť v nastavení
individualizovanej terapie pre pacienta.

Od první transkatetrové implantace aortální chlopně (TAVI) v roce 2002 doznala tato metoda nebývalého rozmachu. Původně byla TAVI určena pouze pro inoperabilní a vysoce rizikové nemocné, v současné době je schválena i pro nemocné s nízkým rizikem. Jako každá invazivní metoda má i TAVI své komplikace, nevyjímaje infekční protézovou endokarditidu (TAVI-IE). Její incidence je udávána v rozmezí 0,2 až 3,4 %, mortalita až 67 % do dvou let od potvrzení diagnózy. Cílem tohoto článku je podat přehled současných poznatků o této závažné komplikaci.

Rozpoznání poruch nálady a jejich léčba se v posledních letech značně zlepšuje. V rámci veřejného zdraví a problematiky rozvoje depresivní poruchy je důležité výzkumně identifikovat rizikové faktory, které se podílejí na jejím vzniku. Jedním z rizikových faktorů je manželský nesoulad, avšak hlubší pochopení konkrétních činitelů v procesu vztahové problematiky, rozvoje a udržování depresivní poruchy je dosud málo známé. Pro zlepšení léčebných výstupů je zapotřebí dalšího výzkumu interpersonálních faktorů podílejících se na nástupu a průběhu depresivní poruchy.

Hyponatremie patří mezi poměrně časté a vážné komplikace u ambulantních i hospitalizovaných pacientů. Je spojena se zvýšenou mortalitou a morbiditou. Klinická manifestace je velmi různorodá a za jejím rozvojem stojí velké množství příčin, včetně polékově iatrogenně navozených. Faktory podílející se na vzniku hyponatremie se mohou vzájemně kombinovat, příčiny nejsou často jednoznačně identifikovány, a proto zůstávají polékové hyponatremie nerozpoznány a poddiagnostikovány. Cílem tohoto sdělení je přinést literární přehled o potenciálu jednotlivých léčiv hyponatremii vyvolat, popsat patofyziologický mechanismus vzniku tohoto nežádoucího účinku a usnadnit management jeho řešení v klinické praxi.

Centrální pontinní myelinolýza patří spolu s extrapontinní myelinolýzou mezi syndromy osmotické demyelinizace. Vznikají především
na podkladě rychlé korekce těžké hyponatremie a jejich projevy se různí. Uvádíme případ pacientky s rychlým rozvojem
neuropsychiatrických projevů a parkinsonizmu po korigované hyponatremii, kde byl původně zvažován polékový původ obtíží.
Nález na magnetické rezonanci kompatibilní s centrální pontinní a extrapontinní myelinolýzou se objevil až s několikatýdenním
zpožděním, v době, kdy již klinické příznaky byly na ústupu.

Benigní rozšíření subarachnoidálních prostorů (BESS) je nejčastější příčinou makrocefalie u kojenců, i důvodem pro jejich vyšetření u dětského neurologa. Referujeme kazuistiku dítěte ve věku 6 měsíců, u kterého bylo doporučeno vyšetření mozku pomocí magnetické rezonance, když jeho obvod hlavičky se rychle zvýšil nad 97. percentil. Bylo vysloveno podezření na BESS, i když dítě bylo psychomotoricky mírně opožděné. Ultrazvukové a MR vyšetření lebky odhalilo zvětšení předních subarachnoidálních prostorů (SA) s normální velikostí komor.

GLP-1 receptorové agonisty sú novými antidiabetikami a nie je preskúmaný ich vplyv u diabetikov s prejavmi srdcového zlyhávania (SZ). K zodpovedaniu ich účinku u chorých so SZ poslúžila osobitná analýza štúdie LEADER. V nej bola podskupina diabetikov s prejavmi SZ v triedach NYHA I, II a III (1 667 pacientov, 18 %) a v celej štúdii bolo 9 340 diabetikov s vysokým kardiovaskulárnym rizikom randomizovaných k liečbe liraglutidom 1,8 mg alebo k liečbe placebom pri ostatnej štandardnej antidiabetickej liečbe.

Burkittův lymfom je agresivní non‑Hodgkinský lymfom, který je tvořen zralými B buňkami. U dětî představuje 30 až 50 % všech nehodgkinských lymfomů. Léčebné výsledky jsou u dětských pacientů, oproti dospělé populaci, výborné. Základní léčebnou modalitu představuje chemoterapie zahrnující také CNS profylaxi spolu s biologickou léčbou. V naší kazuistice popisujeme případ 14letého chlapce s těžkou sideropenickou anémií jako prvním příznakem Burkittova lymfomu žaludku.

Je popsán případ posttraumatického postižení věnčité cévy, které vyústilo v srdeční infarkt (IM). Padesátiletý muž prodělal před třemi lety tupé trauma hrudníku, IM nebyl poznán, protože bolest na hrudi byla přičítána (a maskována) poraněním žeber. Koronarografie byla indikována pro náhodný nález patologického EKG při preventivní prohlídce.

Úvod: Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) je metoda mimotělního oběhu se vzrůstajícím užitím u kardiogenního šoku nebo refrakterních srdečních zástav. Péče o tyto pacienty je vesměs vázána na centra s kardiochirurgií. Technický vývoj usnadil zavedení okruhu bez chirurgické asistence a pro management oběhové podpory není nutná přítomnost perfuzionisty.

Cíl: Cílem této studie je prokázat, že nastavení biventrikulárního kardiostimulátoru echokardiograficky pomocí trojrozměrné echokardiografie (3DE) povede k větší hemodynamické odpovědi bezprostředně po optimalizaci a navodí větší redukci endsystolického objemu levé komory (LK) oproti standardnímu nastavení (dle šíře QRS komplexu) v odstupu 1 měsíce od implantace. Metodika: Do této randomizované, otevřené studie bylo zařazeno 63 nemocných (věk 70 ± 10 let, muži 47) indikovaných k srdeční resynchronizační léčbě (CRT). Nemocní byli randomizováni do dvou skupin. V obou skupinách bylo nejprve atrio-ventrikulární (AV) delay nastaveno iterativní metodou. Mezikomorové (VV) delay bylo v 1. skupině nastaveno dle šíře QRS komplexu (n=31), ve 2. skupině pomocí 3D echokardiografie (n=32). U všech nemocných jsme před implantací CRT a po 1 měsíci hodnotili funkční třídu dle New York Heart Association (NYHA), provedli jsme 6minutový test chůze (6MWT), nemocní vyplnili dotazník kvality života (MLHFQ) a měřili jsme hladinu NT-proBNP v krvi. Všichni nemocní před implantací CRT, bezprostředně po optimalizaci a měsíc po implantaci podstoupili 3D echokardiografické vyšetření ke zhodnocení objemů LK, měření ejekční frakce levé komory (EF LK) a systolic dyssynchrony indexu (SDI). Výsledky: V 2. skupině při kontrolním vyšetření po 1 měsíci byl trend k větší redukci endsystolického objemu LK (–23 ± 41ml vs. –27 ± 36 ml, P 0,656) a vzestupu EF LK (+4,3 ± 8,0 % vs. +6,9 ± 7,6 %, P 0,206) oproti 1. skupině. V klinické odpovědi (funkční třída NYHA, 6MWT, MLHFQ) se obě skupiny po 1 měsíci výrazně nelišily. Závěr: Individuální optimalizace CRT pomoci 3DE oproti konvenčnímu nastavení může vést k větší redukci endsystolického objemu LK a zlepšení systolické funkce LK. Naše zkušenosti naznačují možnost využití této metody k optimalizaci VV delay v běžné klinické praxi.

Článek v první části shrnuje nejčastější typy arytmií u dětí a možnosti jejich léčby. Druhá část je věnována vybraným kapitolám
v dětské arytmologii: katetrizačním ablacím, arytmiím u pacientů s vrozenou srdeční vadou, implantabilním přístrojům, srdeční
resynchronizační terapii, fetálním arytmiím, vrozeným primárně arytmickým syndromům a molekulárně genetickému vyšetření.

V tomto článku předkládáme v klinické kazuistice zkušenost s užitím nové fixní kombinace β‑blokátoru bisoprololu a inhibitoru ACE perindoprilu. Poukazujeme na širokou paletu indikací pro podávání tohoto léku. Zároveň se, vzhledem k přítomnosti β‑blokátoru v této kombinaci, zaměřujeme na některé „mýty“, které se mohou vyskytovat při léčbě právě touto lékovou skupinou.

V Olomouci se ve dnech 11.–12. 4. 2019 konal XVII. kongres Medicíny pro praxi. V rámci odborného programu zazněl, mimo jiné, také blok přednášek Léčba uroinfekcí v primární péči z pohledu bakteriální rezistence. S přednáškou věnovanou bakteriální rezistenci a možnostem antibiotické terapie ve vztahu k infekcím močových cest vystoupila MUDr. Renata Tejkalová z Mikrobiologického ústavu Lékařské fakulty Mendelovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Na tuto přednášku pak navázal MUDr. Marek Štefan, MBA, z Kliniky infekčních nemocí 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Ústřední vojenské nemocnice Praha, který se ve své prezentaci věnoval zejména roli nifuratelu v terapii močových cest.

Studie COMMANDER-HF sledovala vliv podání nízké dávky rivaroxabanu 2×2,5 mg nemocných se srdečním selháním, kteří měli
sinusový rytmus. Studie ukázala, že podání rivaroxabanu neovlivnilo primární složený cíl (úmrtí z jakékoliv příčiny, srdeční infarkt
nebo mozková příhoda) ve srovnání s placebem. Také nebyl pozorován vyšší výskyt závažného krvácení. V post-hoc analýze se
ukázalo, že po rivaroxabanu byl významně nižší výskyt ischemické mozkové příhody.

Zavedení páskových implantátů do praxe zcela změnilo přístup ke stresové inkontinenci (SI). Poměrně náročné operace, vyžadující týdenní hospitalizace, byly nahrazeny výkony, které lze provádět v režimu jednodenní chirurgie. Navíc je úspěšnost těchto operací jednoznačně vyšší, než tomu bylo u původních postupů (kolpopexe sec. Burch). Implantace tahuprosté, suburetrální pásky je dnes považována za zlatý standard v řešení stresové inkontinence. Teoretické podklady pro široké zavedení implantátů do praxe jsou shrnuty v Integrální teorii (IT), která byla poprvé publikována v roce 1990. Jejími autory jsou prof. Petros a prof. Ulmsten. IT považuje močovou inkontinenci a většinu chronických dysfunkcí pánevního dna u jinak neurologicky zdravých pacientek za symptomy, které jsou morfologicky podmíněny defektními strukturami pánevního dna. Zdůrazňuje rozhodující vliv poškozené pojivové tkáně při vzniku těchto dysfunkcí a poškozené pojivové struktury nahrazuje síťkovými implantáty. Pomocí síťkových implantátů lze podle IT úspěšně řešit i významnou část urgentních inkontinencí (UI). Cílem tohoto článku je předložit praktický pohled na páskové a síťkové implantáty a jejich terapeutické možnosti. Síťkové implantáty mají obnovit fyziologický tvar a principiálně řeší statiku pánevního dna. Zcela záměrně jsem se vyhnul problematice zavádění umělých svěračů, které je třeba rovněž považovat za implantáty. Tyto, na rozdíl od síťkových implantátů, mechanicky uzavírají močovou trubici a nejsou k léčení SI a UI indikovány. Jejich podrobnější rozbor představuje zcela samostatnou kapitolu. Popis těchto operací přenechávám těm, kteří tyto výkony aktivně provádějí.

Stoupající počty urologických výkonů a rostoucí věk a nemocnost urologických pacientů zvyšuje rizika perioperačních krvácivých
komplikací. Neexistuje jednoduché doporučení k prevenci krvácení. Postup by měl vycházet z aktuálního stavu pacienta
a povahy konkrétního urologického výkonu. Nezřídka je třeba konzultace ambulantního specialisty – hematologa či angiologa.
V práci představujeme přehled současných možností farmakologické profylaxe krvácení při urologických výkonech.

Intravitreální aplikace protilátek blokujících VEGF (Vascular Endothelial Growth Factor) je účinnou léčbou vlhké formy věkem podmíněné makulární degenerace, makulárního otoku při okluzi sítnicových žil, diabetického makulárního edému a také choroidálních neovaskulárních membrán při méně častých chorobách makuly. Blokáda VEGF vede k ovlivnění propustnosti sítnicových a choroidálních cév, angiogenezi, produkci cytokinů a k ovlivnění zánětlivé odpovědi. V současné době existují 2 schválené anti‑VEGF přípravky (ranibizumab a aflibercept), u nichž byl několika multicentrickými, randomizovanými klinickými studiemi prokázán kladný účinek i dobrý bezpečnostní profil.

Atopický ekzém je polygénne, geneticky podmienené silne svrbivé, chronické prostredie alebo chronicky recidivujúce zápalové
ochorenie kože. Ide o chronické ochorenie, ktoré má negatívny dopad na sociálne a vzťahy a sebakoncepciu chorého jedinca.
Autorky v príspevku popisujú problematiku vybraných psychosociálnych aspektov pri atopickom ekzéme.