Fulltextové hledání

Depresivní porucha je závažné onemocnění, které postihuje celkové prožívání a chování jedince. Častá je komorbidita s poruchami
osobnosti, což může mít negativní vliv na průběh a léčbu depresivní poruchy. Paranoidní porucha osobnosti je jednou z možných
komorbidit. Výrazně ovlivňuje celkovou osobnost jedince, který je nedůvěřivý, přecitlivělý, žárlivý, přehnaně kritický. Zmíněné osobnostní
charakteristiky mohou významně narušovat vývoj depresivní poruchy i její psychoterapeutickou a farmakoterapeutickou léčbu.

Naftifin je lokální fungicidní allylaminové antimykotikum, které vykazuje účinnost a bezpečnost v léčbě povrchových dermatomykóz. In vitro a in vivo studie biologické dostupnosti prokázaly, že naftifin proniká do stratum corneum v koncentraci, která je dostatečná pro inhibici růstu dermatofytů. Při léčbě naftifinem je dokumentován rychlý nástup účinku a jsou zaznamenány příznivé údaje o trvalém vymizení infekce.

Čeleď Chlamydiacae jsou kosmopolitně se vyskytující, obligátně intracelulární patogeny, působící respirační, urogenitální a oční infekce. V současné době z důvodu jejich vysokého výskytu, potenciálně závažných komplikací a velice obtížné interpretace laboratorních výsledků lze chlamydiové infekce označit za zavážný medicínský problém.

Naše kazuistika popisuje případ nemocného se stabilní anginou pectoris, s nemocí jedné věnčité tepny – chronickým úplným uzávěrem (CTO) pravé věnčité tepny. Po primárně neúspěšné antegrádní rekanalizaci uzávěru byla ve druhé době úspěšně provedena retrográdní rekanalizace.

Gliomy patří mezi nejčastější primární mozkové intraaxiální nádory. Jedná se o širokou skupinu nádorů lišících se svojí typickou lokalizací, věkovou predispozicí, morfologií, stupněm malignity a sklonem k progresi. Na základě WHO klasifikace a gradingu se dělí na dvě základní skupiny: gliomy nízkého stupně malignity (low grade glioma – LGG) a gliomy vysokého stupně malignity (high grade glioma – HGG). Tyto dvě skupiny se mezi sebou značně liší svými biologickými vlastnostmi, a tím i celkovou prognózou pacienta. Mezi základní možnosti jejich terapie patří chirurgická resekce s následnou radioterapií a chemoterapií. Ve sdělení jsou rozebrány možnosti a limitace těchto jednotlivých modalit léčby pro LGG i HGG.

Achalázie je vzácné funkční onemocnění jícnu, manifestující se potížemi, plynoucími z poruchy jeho evakuace. Onemocnění nastupuje pozvolna, takže počátečním příznakům řada nemocných a jejich rodičů nepřikládá žádný význam. Děti se klinicky prezentují postupně narůstající dysfagií, regurgitací, zvracením a neprospíváním. Achalázii diagnostikujeme kontrastním rentgenovým vyšetřením jícnu a potvrdit ji můžeme manometrií jícnu. Prezentujeme kazuistiku jinak zdravého 16letého chlapce s půlroční anamnézou poruchy polykání nejprve pro tuhou stravu, progredující až k intoleranci tekutin. Pacient podstoupil laparoskopickou Hellerovu myotomii, která vedla k vymizení všech klinických příznaků.

Článek je věnován psychosomatickému a psychoterapeutickému přístupu v ambulantní psychiatrické praxi. Zdůrazňuje význam psychosociálních okolností a životního kontextu u člověka s projevy tzv. duševní poruchy. Jako možnost naplnění bio-psycho-sociální perspektivy v ambulantní praxi je uveden příklad interdisciplinární spolupráce. Kromě vlastních zkušeností jsou zmíněny některé myšlenky současné kritické psychiatrie.

Supervize sestává se systematické spolupráce supervizora se supervizantem, která je vedena jako dialog bezpečným, otevřeným a objevným způsobem. Supervize v kognitivně behaviorální terapii je založena na stejných principech jako terapie. K objevování souvislostí používá supervizor řízené dotazování, ve kterém si supervizant může sám uvědomit i to, na co dříve nepomyslel, a jeho pochopení pacienta se prohlubuje a případně se může zásadně změnit. Během vedení rozhovoru pomáhá supervizor supervizantovi pomocí otázek porozumět širším souvislostem konceptualizace případů, ujasnit si přiměřené postupy v léčbě a uvědomit si přenosové i protipřenosové fenomény. V článku je demonstrováno několik rozhovorů supervizora se supervizanty při supervizních sezení s užitím Sokratovského rozhovoru.

Keloidní jizvy jsou důsledkem odchylky od normálního hojení ran. Představují kosmetický a v některých případech i medicínský problém s často významnými psychosociálními dopady. Článek stručně shrnuje základní informace o keloidních jizvách a současných možnostech jejich léčby.

Úkolem laktačních poradců a poradkyň je pomoci matkám s realizací kojení, doporučením nejvhodnějších strategií a řešení problémů vzniklých během kojení. Článek si klade za cíl upozornit na nejdůležitější negativní vlivy šidítka (dudlíku), mezi které patří negativní vliv na kojení (zkrácení celkové doby kojení), vyšší riziko zánětu středního ucha a vyšší procento malokluzí u dětí.

Článek přibližuje použitelnost a přínos v praxi využívaných zobrazovacích metod, především funkční magnetické rezonance a difuzní traktografie pro neurochirurgickou operativu intraaxiálních mozkových nádorů. Objasňuje také princip nejčastěji používaných elektrofyziologických metod (vyšetření zvratu fáze somatosenzorických evokovaných potenciálů, monitoraci motorických evokovaných potenciálů, kortikální elektrickou stimulaci při operacích s bdělou fází) sloužících k nalezení funkčně významných oblastí mozku a k monitoraci jejich funkčnosti během operace.

Pacientka, 65 let, byla přijata pro progredující dušnost, pyrexie, polyurii, polydypsii a netypické bolesti na hrudníku na oddělení gynekologické onkologie v říjnu 2014. V subjektivních pocitech pacientka akcentovala extrémní únavu a vyčerpání. Doporučující lékařkou, která vedla pacientku ve své ambulantní dispenzární péči, byl stav vyhodnocen jako sekundární anémie s počínajícím anemickým syndromem, a to při léčbě recidivy platina rezistentního karcinomu ovaria topotekanem v monoterapii. Vzhledem k vstupnímu rtg snímku hrudníku, který popisoval intersticiální plicní proces, byla stanovena pracovní diferenciálně diagnostická rozvaha s cílem objasnit etiologii klinického stavu resp. souvisejícího rtg snímku. Byla zvažována progrese základního onemocnění, potenciální pneumotoxický efekt topotekanu a dále respirační infekt u imunokompromitované pacientky. Na podkladě pneumologického vyšetření bylo vyjádřeno podezření na intersticiální plicní proces, v úvahu připadalo i možné postižení plic při léčbě topotekanem. Vzhledem k negativitě zánětlivých parametrů a negativnímu bakteriologickému vyšetření z materiálu z bronchoalveolární laváže byla zavedena kortikoterapie v maximální denní dávce. Teprve histopatologickým vyšetřením plicní tkáně z transbronchiální biopsie při bronchoskopii byla stanovena diagnóza metastatického postižení plic při adenokarcinomu ovaria. Pro progresi základního onemocnění byla z rozhodnutí onkologické komise u pacientky indikována změna režimu paliativní chemoterapie. V prosinci 2014 byla zahájena aplikace chemoterapie v režimu FUFA De Gamont. Při příjmu ke 2. sérii pacientka udávala rozostření vizu, diplopii a postupné výrazné zhoršování zraku. Dle CT mozku byla diagnostikována metastatická expanze v oblasti stopky hypofýzy (což vysvětlovalo téměř 3 měsíce trvající úpornou polydypsii), byla zahájena antiedematózní terapie a indikována paliativní radioterapie. V průběhu této léčby pacientka generalizovanému onemocnění podlehla.

Článek přináší přehled volně prodejných přípravků a doporučení pro vhodnou péči o vlasovou pokožku při výskytu lupů, seborhoické dermatitidy a psoriázy s lokalizací projevů ve kštici. Každé z těchto onemocnění v různé míře ovlivňuje kvalitu života pacientů. Pro minimalizaci obtěžujících projevů a snížení četnosti recidivy je vedle vlastní léčby důležitá i preventivní péče za použití volně prodejných dermokosmetických a léčebných přípravků, které jsou k dostání v lékárně.

Závažným problémem dlouhodobé terapie antipsychotickými látkami bývá výskyt mnohočetných nežádoucích účinků. Z výčtu jednotlivých
nežádoucích účinků plyne velká zodpovědnost lékařů psychiatrů za správný výběr antipsychotické látky dle celkového posouzení
fyzického a duševního stavu pacienta při zvážení benefitu/rizika dané farmakoterapie.

Astma je chronickým zánětem dýchacích cest. Představuje vážné sociální a ekonomické břemeno, pro které vznikla pod záštitou WHO Globální iniciativa pro astma. Výsledkem byla v r. 1995 první globální strategie diagnostiky, léčby a prevence průduškového astmatu. V roce 1996 jsme se přihlásili k této iniciativě založením České iniciativy pro astma. Zavedením nové strategie se snížila u nás hospitalizace pro astma a zlepšila se kvalita života astmatiků. Současná léčba astmatu se opírá o poslední verzi Globální iniciativy 2014 a naše odborné společnosti alergologů a pneumologů připravily společný doporučený postup diagnostiky a léčby astmatu.

Idiopatické střevní záněty (ISZ) postihují zejména mladé jedince v jejich reprodukčním věku. Z toho důvodu má jejich základní diagnóza hlavní vliv v plánování založení rodiny. Řešení ISZ v těhotenství vyžaduje citlivé balancování mezi optimální kontrolou aktivity nemoci a bezpečností zvolené terapie. Studie týkající se tohoto tématu ukazují, že chybí dostatečná informovanost jak pacientů, tak lékařů v oblasti reprodukce pacientek s ISZ. Cílem této souhrnné práce je objektivně posoudit výzkumná data týkající se bezpečnosti a účinnosti dostupné terapie idiopatických střevních zánětů v graviditě a poporodním období.

Nízká míra schopnosti snášet nepohodu, strast či utrpení, které jsou nedílnou součástí nepříznivých životních událostí, může vést ke ztrátě psychické stability a udržování psychické poruchy. Pacient se často snaží své utrpení zvládnout pomocí vyhýbavého nebo kompenzačního chování, které sice může jeho utrpení bezprostředně zmírnit, dlouhodobě však vede ke zhoršení kvality jeho života a k přetrvávání utrpení. Kognitivně behaviorální přístupy, zaměřené na zvýšení schopnosti snášet nepříjemné a strastiplné životní prožitky, umožňují pacientovi lépe unést nevyhnutelné ztráty v životě, kterým je vystaven, unést svou úzkost, smutek a nutkání k impulzivní akci či úniku, a tím mu otevírá více možností, aby se choval svobodněji, funkčněji a cílevědoměji. Moderní kognitivně behaviorální přístupy, jako je Dialektická behaviorální terapie, Na všímavosti založená kognitivní terapie, Terapie přijetí a závazku či Na soucit zaměřená terapie, vytvořily a uplatnily terapeutické metody, jejichž cílem je zvýšit pacientovu odolnost vůči utrpení a jeho schopnost je lépe zvládat. Tyto přístupy se uplatňují nejen u pacientů s chronickými psychickými poruchami, ale také u pacientů s chronickými tělesnými nemocemi a s trvalým postižením.

Nonkompaktní kardiomyopatie (dále LVNC – left ventricular non-compaction) představuje vzácné dědičné onemocnění projevující se srdečním selháním, tromboembolickými komplikacemi, arytmiemi včetně náhlé smrti na podkladě maligní arytmie. Tato choroba bývá často mylně diagnostikována jako dilatační či ischemická kardiomyopatie, apikální hypertrofická kardiomyopatie nebo jako jiné infiltrativní pochody myokardu včetně tumorů. Cílem této práce je poskytnout aktuální a detailní přehled informací o izolované formě LVNC.

Nádory anu (análního kanálu) jsou méně častá nádorová onemocnění zažívacího traktu specifikované především histologickým obrazem spinocelulárního karcinomu. V jejich etiopatogenezi se až v 90 % uplatňuje infekce HPV-16 a imunosuprese. Proto je jejich výskyt vyšší u HIV pozitivní populace. Souvislost s HPV dává prostor pro primární prevenci vakcinací a současně pro cílenou biologickou terapii (kupř. nivolumab). Současné možnosti účinné léčby spočívají v první řadě v chemoradioterapii. Od 80. let poskytlo několik významných studií základ pro současné léčebné standardy: radioterapie primárního nádoru a spádových lymfatických oblastí do celkové dávky ekv. 54–60 Gy, konkomitantní chemoterapie režimem mitomycin + 5-fluorouracil nebo cisplatina + 5-fluorouracil. Dosahuje se tak kompletní regrese nálezu v 90 %, pětileté přežívání do 70 % a pětileté přežívání bez relapsu do 70 %. Indukční chemoterapie ani chemoterapie po radioterapii nepřináší benefit. Chirurgický resekční výkon je indikován jako záchranná léčba při relapsu nebo pokud není primární léčbou dosažena kompletní regrese. Zásadní problém léčby nádorů anu je výrazná akutní i chronická toxicita chemoradioterapeutických režimů, jíž se daří částečně omezovat technicky dokonalejšími metodikami ozařování. Cílená biologická terapie včetně protinádorových vakcín je zatím ve fázi preklinického nebo počátečního klinického vývoje.

Článek přináší přehled volně prodejných přípravků a doporučení pro vhodnou péči o vlasovou pokožku při výskytu lupů, seborhoické dermatitidy a psoriázy s lokalizací projevů ve kštici. Každé z těchto onemocnění v různé míře ovlivňuje kvalitu života pacientů. Pro minimalizaci obtěžujících projevů a snížení četnosti recidivy je vedle vlastní léčby důležitá i preventivní péče za použití volně prodejných dermokosmetických a léčebných přípravků, které jsou k dostání v lékárně.

Infekční endokarditida je velmi závažné onemocnění, u něhož je velmi důležitá včasná a správná diagnostika a následná léčba, neboť jinak je zatíženo vysokou mortalitou. Naše kazuistika ukazuje na klinické příznaky bolestí břicha a febrilie, které jistě mohou mít širokou diferenciální diagnostiku, a v našem případě byly důsledkem periferní embolizace závažné infekční endokarditidy aortální chlopně s již vytvořeným abscesem. Ten si vyžádal akutní kardiochirurgické řešení.

Anémie z nedostatku železa (Iron Deficiency – ID) je důležitou komorbiditou u nemocných se srdečním selháním a hlavním faktorem v patogenezi anémie se závažnými klinickými následky (např. snížená zátěžová kapacita) a zhoršenou prognózou nemocných se srdečním selháním. Klinické studie demonstrují příznivý vliv nitrožilně (i.v.) podávaného Fe na funkční stav, kvalitu života a zátěžovou kapacitu u nemocných se srdečním selháním. Nitrožilní podávání Fe se stává novou léčbou u srdečního selhání při nedostatku železa.

Hraniční porucha osobnosti významně ovlivňuje celkové prožívání a chování jedince. K typickým příznakům patří afektivní dysregulace,
impulzivita či nestabilní obraz sebe i okolí. Častou komorbiditou u osob s hraniční poruchou osobnosti je depresivní porucha. Hraniční
porucha osobnosti může mít negativní vliv na léčbu deprese, prodlužovat čas do dosažení remise a zvyšuje riziko chronifikace deprese.
V terapii se jeví jako nejúčinnější kombinace psychoterapie a farmakoterapie. Terapeutické intervence je potřeba nejprve zaměřit na
depresivní poruchu, zejména farmakoterapeuticky, a po jejím zmírnění pracovat dlouhodobě psychoterapeuticky na rysech osobnosti.

Rozšíření použití centrálních žilních katétrů v kritických stavech a v dlouhodobé terapii a stoupající počet nositelů intrakardiálně implantovaných elektrod s sebou nese rizika komplikací, jako je trombóza a infekce žilního řečiště nebo pravého srdce. Na dvou kazuistikách poukazujeme na obtížnost diagnostiky infikovaných trombů v pravé síni a zejména v horní duté žíle, kde často dochází k přehlédnutí masy. Prezentujeme nutnost indikovat jícnovou echokardiografii u infekcí s možnou souvislostí s centrálními žilními katétry a intrakardiálně zavedenými elektrodami i v případě fyziologického nálezu v místě vstupu, zejména při izolaci zlatého stafylokoka v hemokulturách. Při trvajícím podezření na infekci je nutné provést vyšetření opakovaně.

Detailní neurologické a funkční vyšetření je zásadní pro hodnocení vývoje po poranění míchy. Ke standardizaci vyšetřovacích postupů významně přispěla Evropská multicentrická studie EMSCI. Jejich rozšíření v České republice probíhá formou Kurzů vyšetření spinálního pacienta, které pořádá Spinální jednotka ve FN Motol. Elektronické formuláře by mohly pomoci zjednodušit zpracování získaných informací, sjednotit výstupy a zpřehlednit zdravotnickou dokumentaci.

Padesát let ovládal oblast perorální antikoagulační léčby warfarin. Lék, který významně zlepšil prognózu pacientů s fibrilací síní, žilními trombózami a náhradami srdečních chlopní. Pro léčbu pacientů s náhradou chlopně zůstává nadále jedinou dostupnou variantou, v ostatních indikacích přibyly warfarinu v posledních letech alternativy. Nová perorální antikoagulancia (NOAK) – dabigatran, rivaroxaban a apixaban – mají proti warfarinu praktické výhody: jednoduchost podávání, jednotnost dávkování, vysokou bezpečnost a absenci potřeby pravidelné monitorace účinku. NOAK však mají i svá specifika, kterými se od warfarinu i parenterálních nízkomolekulárních heparinů významně liší. Počet pacientů užívajících NOAK rychle narůstá a proto se stále častěji objevují i v ordinacích a poradnách oborů, které samy přímo NOAK neindikují a nejsou tedy cílem edukačních projektů svých odborných společností ani samotných farmaceutických firem. Přesto i v těchto oborech je vyžadována aspoň základní orientace ve farmakologických charakteristikách těchto léků, aby nevhodnou volbou léčebných postupů či interagujících léků nedocházelo ke zbytečným krvácivým nebo naopak závažným trombotickým komplikacím vlivem snížené účinnosti NOAK.

Cílem léčby nemocných s chronickým systolickým srdečním selháním je snížit riziko úmrtí a hospitalizace pro srdeční selhání a zajistit dostatečnou kvalitu života. Hlavním pilířem farmakoterapie jsou betablokátory. Zvýšená tepová frekvence přetrvává u řady pacientů i po dosažení maximální tolerované dávky betablokátoru. Kazuistika ukazuje, že optimalizace farmakoterapie přidáním ivabradinu k betablokátoru může kromě poklesu tepové frekvence dále zvýšit toleranci zátěže a mít i další antiremodelační účinek hodnocený poklesem koncentrace NT-proBNP.

Na dvou kazuistikách prezentujeme diagnostický postup a léčbu pacientů, kteří se dostavili na ambulanci již s pokročilým srdečním selháním, dilatovanou levou komorou a ejekční frakcí (EF) 20 %. Po zahájení farmakologické léčby srdeční slabosti určí nález na koronarografickém vyšetření možnost revaskularizace (1). Dále během sledování hraje centrální roli echokardiografie a vývoj základních echokardiografických parametrů – ejekční frakce, velikosti srdečních oddílů, plnících tlaků levé komory a opakované měření srdečního výdeje (2). V případě, že klidová srdeční frekvence je vyšší než 70 za minutu při nastavené léčbě diuretikem, betablokátorem a angiotenzin konvertujícím enzym (ACE) inhibitorem, je nutné zvážit přidání ivabradinu (3, 4). Zlepšení srdeční funkce levé komory umožní pacientům vést opět plnohodnotný život i částečný návrat do zaměstnání (5).

Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí, Trauma centrum Plzeň V současné době máme čtyři skupiny léků s čistě antiresorpčním účinkem: 1. historicky nejstarší a nejdéle prozkoumaný lék, kterým je bezesporu kalcitonin 2. skupina selektivních blokátorů estrogenních receptorů, zastoupenou raloxifenem 3. skupinu bisfosfonátů (BF) II. a III. generace v perorální i intravenózní formě 4. biologickou léčbu, jejímž jediným představitelem je denosumab Autor rozebírá studie, ve kterých byly tyto léky sledovány včetně výsledků na redukci zlomenin.