Fulltextové hledání

Intravenózny imunoglobulín (IVIg) sa používa v liečbe rôznych neuroimunologických ochorení. V posledných rokoch bola účinnosť IVIg dokumentovaná v dvojito zaslepených, placebom kontrolovaných klinických štúdiách. IVIg sa stal prvolíniovou liečbou pri Guillain- Barrého syndróme, multifokálnej motorickej neuropatii, chronickej demyelinizačnej polyneuropatii a rýchlo sa zhoršujúcej myasténii gravis. Okrem toho, IVIg má významnú úlohu ako druholíniová liečba u pacientov, ktorí majú refraktérne formy polymyozitídy, dermatomyozitídy, Lambert-Eatonovho myastenického syndrómu, stiff-person syndrómu na kombinovanú imunosupresívnu liečbu, a tiež pri relapsoch sclerosis multiplex viazaných na puerpérium. IVIg je dobre tolerovaný, ľahko aplikovateľný a má relatívne rýchly nástup účinku. Vzhľadom na výborný bezpečnostný profil a nekomplikované podávanie sa IVIg začal používať veľmi liberálne pri viacerých ochoreniach s predpokladanou autoimunitnou patogenézou a tiež pri ochoreniach, pri ktorých nie je žiadna účinná liečba. IVIg by mal byť principiálne indikovaný len na základe výsledkov kontrolovaných klinických štúdií. V článku uvádzame klinické poznatky a praktické odporúčania pre používanie IVIg pri autoimunitných neurologických ochoreniach.

Článek shrnuje základní principy domácího monitorování krevního tlaku se zaměřením na správný výběr a používání přístroje, na základní principy domácího měření krevního tlaku a na faktory, které mohou výsledky měření ovlivnit.

Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným onemocněním u žen – tvoří 23 % ze všech malignit u žen. Jeho incidence v České republice přesáhla v roce 2007 počet 120 případů na 100 tisíc žen, což řadí naši republiku k zemím s nejvyšší četností záchytu tohoto onemocnění. I přes stále vzrůstající incidenci vykazuje mortalita karcinomu prsu díky moderním diagnostickým a terapeutickým postupům setrvalý, nebo dokonce mírně klesající trend (1). Tradičním terapeutickým postupem bylo po celé 20. století snesení celého prsu a kompletní disekce axilárních lymfatických uzlin. Tato léčebná strategie byla vyvozována z Halstedova přesvědčení, že karcinom prsu je lokalizované onemocnění, které je možno zvládnout radikální (nebo superradikální) lokoregionální terapií (2, 3). V současnosti nikdo nepochybuje o primární systémové povaze prsních malignit a přístup k léčbě tohoto onemocnění se diametrálně změnil. Jednoznačným trendem je snižování radikality zákroků. Ablace jsou ve většině případů nahrazeny konzervativními výkony na prsu, obvykle doplněnými adjuvantní radioterapií; podíl těchto částečných výkonů se dále zvyšuje užíváním neoadjuvantní terapie. V axilární chirurgii je dnes v případě časného karcinomu prsu široce akceptovaným standardem tzv. biopsie sentinelové uzliny (sentinel lymph node biopsy – SLNB). Sentinelová uzlina je definována jako první mízní uzlina (nebo skupina uzlin), která preferenčně přijímá lymfatickou drenáž z primárního tumoru a je tudíž prvním místem lymfatického šíření nádoru. Stav mízních uzlin v axile je nejdůležitějším izolovaným prognostickým faktorem pro celkové přežívání pacientů s karcinomem prsu (4, 5). Opakovaně bylo prokázáno, že pro hodnocení stavu lymfatických uzlin je biopsie sentinelové uzliny u žen s časným karcinomem prsu velmi senzitivní a přesnou technikou (6, 7). U žen s negativním nálezem v sentinelové uzlině není podle studie NSABP B-32 indikována žádná následná chirurgická intervence v axile (6).

Infekční endokarditida (IE) je závažné onemocnění a některé srdeční choroby jsou predispozicemi k jeho vzniku. V průběhu určitých lékařských výkonů vznikají krátkodobé bakteriemie. Dlouhá desetiletí byla před těmito výkony u rizikových pacientů profylakticky podávána antibiotika s cílem snížit pravděpodobnost vzniku IE. Pro oprávněnost tohoto postupu ale neexistují validní data. Naopak je velmi pravděpodobné, že bakteriemie mnohem častěji vznikají v důsledku běžných denních aktivit (čištění zubů, žvýkání jídla, použití mezizubní nitě nebo párátka). Nově publikovaná doporučení zahraničních kardiologických společností významně redukují užívání antibiotik v této indikaci a doporučují jejich podávání pouze pacientům s vysokým rizikem vzniku a potenciálně závažného průběhu infekční endokarditidy před vybranými stomatologickými výkony.

Účinek světla na lidskou duši byl znám a používán již před 2 tisíci lety starými Řeky. Moderní rozvoj léčby světlem a objev sezonního afektivního chování byly výrazně ovlivněny odhalením suprese vylučování melatoninu u mužů jasným světlem. Krátce po tomto objevu byla publikována první placebem kontrolovaná studie vlivu léčby světlem na deprese. Dnes se stala léčba světlem nebo fototerapie základem léčby zimního typu sezonních afektivních poruch. Sezonní afektivní porucha (SAD) je typickou manifestací sezonních rysů u lidí. Je charakterizována rekurentními epizodami těžkých depresí následovanými remisemi, které se objevují na sezonním základě. Tento obraz sezonního výskytu a remise se musí objevit v posledních dvou letech po sobě, bez nesezonních epizod během tohoto období. Průzkumy ukazují, že prevalence zimní SAD ve všeobecné populaci je mezi 4–9 %. Až 20 % populace může mít subsyndromální rysy. Frekvence SAD je lehce zvýšena mezi příbuznými nemocných s potvrzenou SAD. Pacienti se SAD často trpí mírnou depresí. Vyskytnou se však také případy s těžkou depresí. Depresivní epizody u pacientů se sezonním výskytem jsou často charakterizované významnou anergií a dalšími atypickými symptomy jako hypersomnie a únava, zvýšená chuť k jídlu a přejídání (zejména touha po uhlovodanech), nárůst hmotnosti, poruchy koncentrace, dráždivost, zvýšená senzitivita a interpersonální problémy. Atypické symptomy spíše než celková tíže depresivních epizod nejlépe předpovídají dobrou odpověď. Terapie jasným světlem byla rovněž z výzkumných důvodů použita u ostatních psychiatrických poruch, ale důkazy o jejím účinku v těchto případech nejsou jednoznačné. Terapie jasným světlem obecně znamená aplikaci viditelného světla alespoň 2 500 luxů na úrovni oka. Zpravidla bývá aplikována pomocí světelných boxů. Odpověď na každodenní léčbu zpravidla přichází po 2–4 dnech a významné zlepšení je obvykle dosaženo během 1–2 týdnů.

Kyselina listová patří do skupiny vitaminů rozpustných ve vodě. Tento vitamin hraje důležitou roli v látkové výměně aminokyselin, nukleových kyselin a fosfolipidů a tvorbě krve, ovlivňuje metabolizmus homocysteinu. Podílí se na normálním vývinu neurální trubice během embryonálního vývoje, snižuje rovněž incidenci i jiných vrozených vad a poruch. Diskutuje se preventivní účinek na kardiovaskulární choroby, některá nádorová onemocnění a zlepšení kognitivních funkcí. Saturace obyvatelstva kyselinou listovou je deficitní, zlepšení lze docílit zvýšením konzumu potravin bohatých na folát, obohacováním potravin a suplementací ve formě mono- nebo polyvitaminových preparátů.

Deprese je nejčastější psychická porucha (po poruše paměti) u starší generace. Při vzniku deprese ve starším věku hrají menší roli genetické faktory, důležitější jsou biologické faktory a psychosociální stres. Má také poněkud rozdílný klinický obraz, včetně vysokého rizika suicidálního jednání. V účinnosti antidepresiv nebyly nalezeny mezi mladší a starší kategorií žádné významné rozdíly. Kritériem volby proto v současných podmínkách zůstává snášenlivost a bezpečnost jednotlivých antidepresiv. V současné době se zdůrazňuje individualizovaný přístup. Perspektivně budou hrát roli i zobrazovací metody mozku.

Autor předkládá přehled současných možností léčby alergických onemocnění v běžné klinické praxi, hlavně při léčbě alergické rýmy, průduškového astmatu, alergických projevů na kůži a zmiňuje i principy léčby anafylaktických stavů.

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Z kardiálních onemocnění je signifikantně zvýšené riziko tromboembolických komplikací u fibrilace síní, u akutního koronárního syndromu a u pokročilého srdečního selhání. Dle přítomnosti různých rizikových faktorů je u fibrilace síní doporučována v prevenci tromboembolických komplikací rozdílná strategie antikoagulační nebo protidestičkové léčby. V přítomnosti sklerotického postižení koronárních tepen je základem dlouhodobá antiagregační léčba kyselinou acetylsalicylovou. U všech nemocných s akutním koronárním syndromem je základem léčby duální antiagregační léčba kyselinou acetylsalicylovou s clopidogrelem. Duální antiagregační léčba je doporučována po dobu 1 měsíce až 1 roku dle typu implantovaného stentu. Jsou popsány strategie rozdílné antitrombotické léčby u akutního koronárního syndromu v přítomnosti onemocnění se středním a vysokým rizikem tromboembolizace a strategie v případě nevyhnutelné operace u těchto nemocných. U nemocných se srdečním selháním se volí antiagregační nebo antikoagulační léčba dle závažnosti srdečního selhání a dle přítomnosti doprovodných onemocnění či faktorů, které zvyšují riziko tromboembolizace, především ischemická choroba srdeční a fibrilace síní.

Škodlivé účinky UV záření na kůži, obzvláště pro lidi se světlou pokožkou, jsou dnes všeobecně uznávaným faktem, byť pro některé fyziologické procesy je určitá malá dávka UV záření potřebná. Hlavní rizikovým faktorem je nezpochybnitelné kancerogenní působení, UV záření má ale i negativní kosmetické efekty. Pokud není možné se expozici slunečnímu UV záření vyhnout, či se mu chceme záměrně vystavovat, je žádoucí ochrana proti jeho škodlivým účinkům pomocí UV filtrů. Škála těchto prostředků je poměrně široká, patří sem několik typů chemických organických sloučenin a organické i anorganické pigmenty. Ne všechny jsou ale stejně účinné, stabilní a bez potenciálních dalších vlivů na organizmus. Tento článek poskytuje přehled o UV filtrech, povolených a používaných v EU (a tedy i ČR) a jejich nejdůležitějších vlastnostech.

Článek připomíná incidenci, etiologii a prevalenci erektilní dysfunkce u diabetických pacientů, shrnuje zkušenosti s užitím PDE5 inhibitorů i dalších terapeutických postupů včetně psychoterapie.

Deprese je nejčastější psychická porucha (po poruše paměti) u starší generace. Při vzniku deprese ve starším věku hrají menší roli genetické faktory, důležitější jsou biologické faktory a psychosociální stres. Má také poněkud rozdílný klinický obraz, včetně vysokého rizika suicidálního jednání. V účinnosti antidepresiv nebyly nalezeny mezi mladší a starší kategorií žádné významné rozdíly. Kritériem volby proto v současných podmínkách zůstává snášenlivost a bezpečnost jednotlivých antidepresiv. V současné době se zdůrazňuje individualizovaný přístup. Perspektivně budou hrát roli i zobrazovací metody mozku.

Akutní bronchitida (akutní zánět průdušek) bývá velmi častá diagnóza, za kterou se ale mohou skrývat často jiná akutní a chronická onemocnění dýchacího systému. Recidivující akutní bronchitidy by měly být vždy důvodem k podrobnějšímu vyšetření respiračního traktu včetně vyšetření funkce plic. Častými diagnózami po podrobném vyšetření bývají časná stadia chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) nebo průduškového astmatu (asthma bronchiale), ale i onemocnění, která se nediagnostikovala v dětském věku (cystická fibróza, ciliární diskineze a různé imunodeficity).

Článek se v přehledu zabývá otázkou onemocnění kardiovaskulárního systému ve vztahu k těhotenství. Diskutovány jsou obecné principy stanovení diagnózy, rizika komplikací, sledování a léčení.

Infekce močových cest u malých dětí nabádá k bedlivé pozornosti pro možnost trvalého renálního poškození. Zásadní pro diagnostiku akutní pyelonefritidy u kojenců a batolat je odběr moče suprapubickou punkcí nebo katetrizací močového měchýře. Diagnóza infekce močových cest nemůže být založena na kultivaci moče ze sběrného sáčku. Strategie antibiotické léčby závisí na osobní anamnéze, průběhu nynějšího onemocnění, klinickém nálezu, laboratorních výsledcích a v neposlední řadě na schopnosti dětí perorálně přijímat.

Ve svém sdělení autor seznamuje se současným stavem problematiky chirurgického řešení chronické žilní insuficience. Vychází přitom z poslední metodiky klasifikace tohoto závažného onemocnění (CEAP) a problematiku chirurgického řešení rozděluje na chirurgii povrchního žilního systému, chirurgickou léčbu spojek (perforátorů) a možnosti chirurgického řešení v případě onemocnění hlubokého systému (problematika refluxu a obstrukce). Zdůrazňuje nutnost komplexního přístupu ke každému pacientovi a vyzdvihuje význam kompresivní a medikamentózní terapie spolu s nezbytností přijetí režimových opatření jako celoživotní strategie v léčbě chronického stadia žilní insuficience. Lehké formy chronické žilní insuficience, a s tím spojené kosmeticky nevzhledné varixy dolních končetin, doznaly v posledních letech značného pokroku v terapii. Některé z těchto moderních metod léčení varixů dolních končetin jsou ve sdělení podrobně rozvedeny.

Autorky připomínají závažnost problematiky demencí a nejčastější příčiny Alzheimerovy choroby v souvislosti se stárnutím populace v Evropě i v České republice. Neurodegenerativní onemocnění, zejména onemocnění způsobující demenci budou pravděpodobně příčinou největší zátěže onemocnění v tomto století. Dále je podána stručná charakteristika syndromu demence, který představuje porucha kognitivních funkcí, soběstačnosti a další psychiatrická symtomatologie a poruchy chování. Stručně je charakterizována také současná strategie České alzheimerovské společnosti P-PA-IA, která vychází z potřeb pacientů s demencí v jednotlivých stadiích, jedná se o podporu pacientů u počínající demence, programované aktivity ve stadiu rozvinuté demence a individualizovaných aktivit (či později asistence) ve fázi pokročilé demence.

Jedním ze základních léčebných postupů u metastatického karcinomu prsu je hormonální léčba. U pacientek s pozitivními estrogenovými receptory by měla být zvažována jako první léčebná možnost, a to hlavně kvůli účinnosti a dobré toleranci. Viscerální metastázy by neměly být kritériem pro upřednostnění chemoterapie před hormonální léčbou. V první linii hormonální léčby postmenopauzálních pacientek je doporučován inhibitor aromatázy, a to hlavně kvůli dobré toleranci. Tamoxifen však zůstává akceptovatelnou možností. Výsledky nejnovějších klinických studií CONFIRM a FIRST podporují použití fulvestrantu v dávce 500 mg každé 4 týdny u pacientek po selhání předchozí hormonální léčby.

Hyperkinetická porucha (HKP) či ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) se řadí mezi neurovývojové poruchy a již ve svých diagnostických kritériích je podmíněna klinickou manifestací před sedmým rokem věku. U 40–50 % pacientů však symptomy přechází do dospělého věku. Pokud onemocnění není včas diagnostikováno a léčeno, pacient je chronicky vystaven dlouhodobému tlaku na výkon a přizpůsobení a objevují se i sekundární somatické obtíže a komorbidity.

Gravidita klade zvýšené nároky na funkci štítné žlázy, protože stoupá potřeba tyreoidálních hormonů (zásobení organizmu matky i plodu) a je nutný zvýšený přívod jodu. Gravidita ovlivňuje diagnostiku tyreopatií – stoupá vázaná frakce tyreoidálních hormonů, mění se sekrece TSH (vlivem endokrinní funkce placenty). V terapii jsou nutné úpravy dávkování tyreoidálních hormonů (zvýšení dávek tyroxinu) a zvýšený přívod jodu (100 μg jodu denně navíc – nejlépe ve formě tablet KI). Vzhledem k významu i mírně porušené funkce štítné žlázy a saturace jodem pro vývoj plodu (hl. CNS) a pro průběh těhotenství a porodu je nutné posoudit význam screeningu – buď jen u rizikových skupin, nebo celoplošně. V ČR probíhá studie zaměřená na vhodnost zavedení celoplošného screeningu, který může přispět k rozřešení této otázky.

Aortální stenóza na podkladě degenerativních procesů je v současnosti nejčastější chlopenní vadou v dospělé populaci. Její výskyt narůstá s věkem. Léčbou volby je chirurgická náhrada chlopní umělou. U 20–30 % nemocných, většinou vysokého věku, chirurgickou náhradu provést nelze. V roce 1985 provedl prof. Cibier první balonkovou dilataci stenotické aortální chlopně (BAV) tohoto typu. Záhy se ukázalo, že efekt BAV je omezený, dochází k časné restenóze a výkon je zatížen vysokým rizikem. Přes určitou renezanci po roce 2000 zůstává BAV degenerativně postižené aortální chlopně hrubě paliativním výkonem, který je jako finální výkon vyhrazen pro velmi úzkou skupinu převážně velmi starých nemocných. Další indikací je intervence prováděná jako „bridge“ k náhradě aortální chlopně nebo jinému chirurgickému výkonu u těžce symptomatických nemocných s aortální stenózou. BAV je prvním krokem před katetrizační implantací aortální chlopně. Přes řadu omezení je BAV v současné době metodou použitelnou a bezpečnou s krátkodobým slušným klinickým efektem.

Popisujeme pacientku, která byla sledována a neúspěšně léčena pro IgA pemphigus při monoklonální gamapatii nejistého významu cyklofosfamidem a dexametazonem, později 6 aplikacemi rituximabu. Žádný z uvedených léčebných postupů nevedl k dlouhodobějšímu ústupu IgA pemhigu. V roce 2007 byla zjištěna transformace monoklonální gamapatie nejistého původu v mnohočetný myelom. Iniciální léčba cyklofosfamid, adriamycin a dexametazon nevedla k léčebné odpovědi. Pro léčbu druhé linie byla zvolena kombinace thalidomidu cyklofosfamidu a dexametazonu. V průhěhu prvních týdnů této léčby se výrazně zhoršily kožní projevy až do obrazu erytrodermie. V rámci třetí linie léčby byla v květnu 2008 zahájena léčba bortezomibem, cyklofosfamidem a dexametazonu. Tato léčba vedla ke kompletní remisi nemoci a k úplnému vymizení morf IgA pemphigu, takže nyní je paní rok od zahájení léčby v kompletní remisi myelomu a bez známek IgA pemphigu.

Cílem studie je sledování CK MB izoenzymu kreatinkinázy (CK MB mass), myoglobinu (MYO), BB izoenzymu glykogenfosforylázy (GPBB), srdečního typu proteinu vázajícího mastné kyseliny (H-FABP), karboanhydrázy III (CAIII) a srdečního troponinu I (cTnI) u pacientů s akutním infarktem myokardu v průběhu 5 dnů a prověření citlivosti nové technologie proteinových biočipů použitých k jejich stanovení (systém Evidence Investigator™ firmy Randox (Randox Laboratories Ltd., Velká Británie). H-FABP byl výrazně zvýšen u většiny pacientů již při prvním odběru (maximální hladina H-FABP 78,9 μg/l, ± 62,9 μg/l, vs. normální hodnota 1,8 μg/l, ± 0,6 μg/l, P < 0,00001) a měl nejvyšší senzitivitu při vyhledávání přítomnosti nekrózy. CKMB mass a cTnI dosáhly vrcholu při druhém odběru (maximální hodnota CKMB mass 30,6 μg/l, ± 25,59 μg/l oproti normální hodnotě, P < 0,00001 a cTnI 20,0 μg/l, ± 17,6 μg/l vs. normální hodnota, P < 0,00001). Hladina GPBB byla zvýšena v časné fázi AIM s pozvolným poklesem při druhém a třetím odběru, stejně jako hodnota CAIII. Jsou zde měřeny a srovnávány nové parametry jako GPBB, H-FABP nebo CA III, které mají vztah k akutnímu infarktu myokardu nebo zvyšují specificitu standardně stanovovaných kardiomarkerů při akutním infarktu myokardu (poměr MYO/CA III se osvědčil k diagnostice reinfarktu).

Prezentujeme případ mladého 29letého muže, který byl uhozen několikatunovým nosníkem do oblasti epigastria s následným uzávěrem pravé renální arterie v důsledku vzniku intraarteriálního trombu. Pokus o revaskularizaci angiograficky a následná otevřená revize a rekonstrukce renální arterie goretexovou záplatou však byly neúspěšné. Po 9 hodinách ischemie byla provedena nefrektomie. V diskuzi rozebíráme možnosti revaskularizace.

Nemocní s chronickým onemocněním ledvin (CKD) jsou ve zvýšené míře ohroženi nežádoucími účinky léků a lékovými interakcemi. Patofyziologické změny způsobené CKD ovlivňují řadu farmakokinetických vlastností léčiv. K nepříznivě změněným farmakokinetickým parametrům patří snížená glomerulární filtrace1 (GF) a změněná tubulární sekrece a reabsorbce. Před nasazením nového léku u nemocného s CKD se obecně doporučuje následující schéma: stanovení renálních funkcí (nejlépe clearance kreatininu), zjištění způsobu eliminace léčiva, výpočet iniciální a udržovací dávky léčiva, kontrola plazmatické hladiny a případně úprava dávkování. U léků eliminovaných ledvinami se dávkovací schéma upravuje snížením dávky léku, prodloužením intervalu mezi podáním jednotlivých dávek nebo kombinací obou metod. Častým problémem je volba vhodného léčiva u dialyzovaných nemocných. Zde je nutno zohlednit kromě míry vazby léčiva na plazmatické bílkoviny a molekulární hmotnost také řadu dalších aspektů daných např. anurií a z toho vyplývající nutností omezeného přívodu tekutin. Výběr vhodného léčiva a zvolení adekvátního dávkování je nezbytným předpokladem prevence nežádoucích účinků a docílení optimálního terapeutického efektu.

Katetrizační ablace fibrilace síní je akceptována jako léčebný postup u pacientů se symptomatickou rekurentní fibrilací síní (FS). U pacientů se selháním alespoň jednoho antiarytmika bylo několika randomizovanými studiemi shodně prokázáno, že katetrizační léčba je významně účinnější ve srovnání s pokračující farmakologickou léčbou. V těchto studiích vedla ablační léčba k eliminaci FS nebo k výraznému snížení fibrilatorní zátěže a ke zlepšení kvality života. Protože katetrizační ablace FS je technicky náročná procedura s rizikem závažných komplikací, je nutné při indikaci nefarmakologické léčby odhadnout naději na odstranění arytmie a s tím související celkový klinický prospěch, a současně také zohlednit příslušná procedurální rizika. Nejenom precizně technicky provedená ablační procedura, ale také pre- a postprocedurální management pacientů ve spolupráci s referujícím lékařem je rozhodující pro výsledný úspěch. V současné době probíhají randomizované studie ověřující jednak správnost indikace katetrizační ablace FS jako léčby první volby a jednak zkoumající, zda katetrizační ablace FS ve srovnání s farmakoterapií vede ke snížení morbidity a mortality.

V současné době jsou k dispozici dvě vakcíny proti lidskému papilomaviru (HPV). Bivalentní vakcína Cervarix a kvadrivalentní vakcína Silgard. Obě vakcíny přes to, že jsou vyrobeny stejnou rekombinantní technologií, se v řadě ukazatelů liší. Liší se v počtu a množství antigenů, v produkčním systému použitém na přípravu antigenů, v adjuvantním systému a v indikačním rozsahu. Přesto jedinečnost obou vakcín spočívá v tom, že jsou to první skutečně protinádorové vakcíny, které tak rozšířily možnosti prevence očkováním. Další unikátnost HPV vakcín spočívá ve výrazně vyšší imunitní odpovědi na vakcinaci než na přirozenou HPV infekci. Vzhledem k tomu, že nejvýznamnější úlohu v HPV protekci hrají sérové virus neutralizační protilátky, je imunogenita vakcíny, vysoká produkce IgG protilátek a délka jejich přetrvávání klíčovou pro vysokou účinnost HPV vakcinace. Objevila se první data srovnávající obě vakcíny v imunogenitě, účinnosti a bezpečnosti. Přesto zůstává řada otázek v délce protekce, ve výši protektivních titrů protilátek, potřeby booster dávky, vlivu přirozené HPV infekce na tvorbu anamnestických protilátek a úloze paměťových B buněk. Největší význam HPV vakcinace spočívá v prevenci nejčastějšího a nejzávažnějšího onemocnění spojeného s HPV infekcí – s karcinomem děložního čípku.

Ultrafialové záření může při dlouhodobé expozici způsobit chronická kožní poškození – aktinické stárnutí kůže a kožní rakovinu. Přispívá k tomu expozice v soláriích, která v ČR zatím nebyla kontrolována. Ve většině solárií intenzita záření přesahuje evropskou normu. Pro chorobně nezřízené opalování se vžil termín tanorexie. Pro obhajobu opalování byla zneužita potřebnost fotosyntézy vitaminu D v kůži. Ten však může být doplňován stravou. Systematicky prováděná osvěta snad konečně zastaví neustále narůstající incidenci zhoubných nádorů kůže v ČR.

Autoimunita je proces, při kterém reagují některé složky imunitního systému se strukturami vlastního organizmu a zpravidla je tím poškozují. Systémový lupus erythematodes představuje prototyp autoimunitní orgánově nespecifické choroby. Postihuje nejčastěji mladé ženy. Jedná se o vysoce heterogenní onemocnění s různým klinickým obrazem a průběhem. Důležitou roli v diagnostice lupusu hraje správná identifikace autoimunitních klinických projevů, stanovení protilátkového profilu, aktivity choroby a stupně orgánového postižení. Terapie závažných forem SLE patří do rukou odborníka. Osu léčby představují glukokortikoidy, antimalarika, imunosupresivní a v případě antifosfolipidového syndromu také antikoagulační terapie. V posledních letech se objevují nové, potenciální léky pro léčbu závažných forem SLE.