Fulltextové hledání

Aortální stenóza je nejčastější a nejčastěji operovanou chlopenní vadou. Uvedeny jsou současné možnosti farmakologické léčby a její limitace. Hypolipidemická léčba vady pomocí statinů nesplnila očekávání, velké randomizované studie nezahrnovaly časná stadia vady. Úspěšnost terapie bisfosfonáty zjištěna pouze na retrospektivních studiích. Asociace bisfosfonátů a fibrilace síní nebyla dosud jednoznačně prokázána. Léčení aortální stenózy pomocí inhibitorů konvertujících angiotenzin (ACEi) nemá dosud jednoznačné výsledky a čeká se na nové perspektivní studie. Zánětlivé změny detekovány jak v časných, tak i pozdních stadiích vady. Nalezen dysfunkční protizánětlivý mechanizmus aortální stenózy. V současné době neexistuje farmakoterapie vady, která by bránila její progresi. Jediným úspěšným, osvědčeným a doporučeným léčebným postupem je chirurgická náhrada aortální chlopně (AVR) nebo transfemorální (transapikální) implantace bioprotézy (TAVI).

Nesteroidové antiflogistiká sú liečivá s analgetickými, antiflogistickými a antipyretickými účinkami. Ich efekt je docielený znížením syntézy prostanoidov. Inhibícia tvorby prostanoidov prináša so sebou reálne riziko poliekového poškodenia. Riziko nežiaducich účinkov postihujúcich gastrointestinálny trakt a obličky je dlho známe. Nebezpečenstvo zvýšenia krvného tlaku a vývoja/zhoršenia zlyhania srdca je tiež v povedomí už desaťročia. Zvýšená incidencia akútneho infarktu myokardu v klinických štúdiách s rofekoxibom upriamila pozornosť na možnú kardiotoxicitu selektívnych inhibítorov cyklooxygenázy-2, následne sa objavili pochybnosti aj o kardiovaskulárnej bezpečnosti neselektívnych liečiv z tejto skupiny. Otázka bezpečnosti nesteroidových antiflogistík z hľadiska kardiovaskulárnych príhod sa riešila v posledných rokoch vo veľkom počte retrospektívnych aj prospektívnych klinických štúdií a metaanalýz. Výsledky nasvedčujú tomu, že kardiotoxicita je skupinovým efektom nesteroidových antiflogistík, pri čom v stupni rizika je prítomná veľká variabilita medzi jednotlivými liečivami. Cieľom našej práce je zhrnúť dostupné údaje o riziku kardiovaskulárnych nežiaducich účinkov nesteroidových antiflogistík, o ich klinickom dopade a o možných mechanizmoch zodpovedných za vznik uvedených nežiaducich účinkov.

Známé spektrum kožních manifestací je široké. Mezi klasické projevy kožní borreliózy patří erythema chronicum mirans, borreliový lymfocytom a acrodermatitis chronica atrophicans. Vzrůstá ale i množství důkazů, že borrelie sehrávají roli i přinejmenším u části jiných kožních chorob. Kožní formy borreliózy mohou napodobovat i jiná onemocnění. V tomto článku dále diskutujeme rezervoárové populace hostitelů borrelií, ekologii vektorů onemocnění, faktory úspěšného přenosu. Předkládaný článek popisuje průběh choroby a význam právě kožních změn pro stanovení diagnózy. Předkládáme i terapeutická doporučení.

Úvod: Cílem sdělení je seznámit čtenáře s prvotními zkušenostmi s novou metodou torakoskopické ablace fibrilace síní (FIS) v Kardiocentru Hradec Králové. Torakoskopická ablace fibrilace síní je novou metodou používanou u nemocných s FIS bez dalšího závažného srdečního onemocnění. Metoda: V období květen–říjen 2009 byla na Kardiochirurgické klinice v Hradci Králové provedena torakoskopická radiofrekvenční ablace metodou „box-lesion“ u 8 nemocných průměrného věku 57 ± 11 let. Paroxyzmální formu FIS mělo 6 nemocných (75 %), perzistentní 2 nemocní (25 %). Uzávěr ouška levé síně pomocí stapleru byl proveden u jednoho nemocného. Výsledky: Během operace a v pooperačním období nebyly zaznamenány žádné komplikace spojené s vlastní ablací. Průměrná délka operace byla 160 ± 23,5 minut, délka pooperační hospitalizace pak v průměru 6,9 ± 2,8 dní. Při propuštění byl u 6 (75 %) nemocných zachován sinusový rytmus, u 2 nemocných (25 %) byly zachyceny paroxyzmy FIS. Po 3 měsících přetrvával u 6/8 (75 %) nemocných sinusový rytmus (na základě vyhodnocení 24 hod. EKG Holteru). Punkce pleurálního výpotku byla provedena u dvou nemocných. Závěr: Prvotní zkušenosti ukazují, že se jedná o miniinvazivní chirurgickou metodu v léčbě fibrilace síní s dobrými krátkodobými výsledky.

Skeletální postižení je jednou z nejzávažnějších kapitol v diagnostice a terapii pokročilých uroonkologických onemocnění. Jde o komplexní proces narušující normální osteogenezi, který ve svém důsledku vede ke vzniku kostních bolestí, k anémii při postižení kostní dřeně neoplastickými buňkami či jejich působky a hlavně ke snížení stability zejména axiálního skeletu s vyšším rizikem patologických fraktur a s tímto souvisejících míšních kompresí. V přehledném článku prezentujeme současné diagnosticko-terapeutické možnosti u pacientů se skeletálními metastázami. Vedle specifických přístupů v prevenci a terapii kostního postižení (analgoterapie, radiační léčba a léčba radioizotopy, chirurgická léčba, léčba bisfosfonáty a novými léky) se uplatňují i nespecifické postupy (suplementace vitaminu D, kalcia či přiměřená pohybová aktivita). Závažnost skeletálních změn v uroonkologii spočívá v obtížné léčbě s často nedostatečnou klinickou odpovědí a z tohoto důvodu zůstává toto téma výzvou pro další klinický výzkum.

Radikální prostatektomie je stále častěji indikována u mladších a relativně zdravých pacientů. Kromě dobrého onkologického výsledku je neméně důležitý i dobrý funkční výsledek. Nejčastějšími komplikacemi jsou inkontinence moči, erektilní dysfunkce, striktura v anastomóze a symptomy hyperaktivního detruzoru. Retrospektivně byl analyzován soubor 489 pacientů, kteří podstoupily radikální retropubickou prostatektomii. Incidence inkontinence byla u našeho souboru 3 %, erektilní dysfunkce 63 %, striktur 8 %, hyperaktivního měchýře < 3 %. Většina pacientů s nežádoucími účinky byla úspěšně léčena konzervativní nebo chirurgickou léčbou.

Psychologická diagnostika sa stretáva s veľkou výzvou pri pokuse odlíšiť nepsychopatologické zážitky spirituálneho alebo religiózneho charakteru od tých, ktoré môžu poukazovať na skrytú psychopatológiu. Prinášame niektoré poznatky rôznych autorov, ktorí sa tejto problematike venujú s cieľom priblížiť rozdiely, ale aj úskalia diferenciálno-diagnostického procesu pri týchto fenoménoch. Príspevok nemá za cieľ obsiahnuť celú škálu poznatkov danej oblasti, je predkladaný skôr ako ponuka k vlastnému bádaniu.

Tinitus (ušní šelest) je symptom. Může trvat několik sekund nebo téměř celý život. Lze jej rozdělit na objektivní a subjektivní. V převážné většině případů se jedná o subjektivní tinitus, tj. nezachytitelný vyšetřujícím. Může být příznakem různých nemocí, vést k psychické alteraci pacienta a vážně omezit jeho běžné aktivity i odpočinek. Dle zjištěných etiologických faktorů, doby trvání tinitu a výsledků vyšetření je terapie individuální. Léčbu lze rozdělit na medikamentózní, fyziatrickou, fyzikální, psychiatricko-psychologickou, alternativní, chirurgickou a kombinovanou. Součástí terapie je i vyloučení možných vyvolávajících faktorů, a to biologických, sociálních a fyzikálních. Vzhledem k tomu, že se jedná o symptom a může být způsoben řadou nemocí, zvláště vnitřního ucha, měl by být pacient s tinitem vyšetřen co nejdříve, a to ve specializované otorinolaryngologické ambulanci. Uvedené vyšetřovací a terapeutické postupy jsou pro lepší přehlednost popsané z pohledu ORL lékaře. Doufám však, že i tak budou následující řádky pro praktické lékaře přínosem.

Účelně vedená léčba akutní bolesti představuje prevenci přechodu do chronického stavu. Je nutno využít všech dostupných metod farmakoterapie i u běžné nenádorové bolesti pohybového aparátu, hlavy, zubů a dysmenorey, s ohledem na bezpečnost a výskyt možných nežádoucích účinků užívaných analgetik. Neznalost farmakologie laickou veřejností u volně prodejných léčiv, zejména z řad nesteroidních antirevmatik, má za následek jejich nadužívání a zbytečné hospitalizace i úmrtí pacientů. Základní principy léčby bolesti jsou přístupné a pravidelně aktualizované v Metodických doporučeních pro léčbu bolesti SSLB (Společnost pro studium a léčbu bolesti).

Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje probiotika jako živé mikroorganizmy, které, pokud jsou podány v adekvátním množství, mají příznivý vliv na zdraví hostitele. V článku jsou uvedeny základní informace týkající se mikroflóry trávicího traktu, faktory ji ovlivňující a její funkce. Dále je uveden přehled terapeutického využití probiotik v gastroenterologii (průjmy, idiopatické střevní záněty, dráždivý tračník, divertikulární choroba tračníku, léčba infekce Helicobacter pylori, akutní pankreatitida a prevence vzniku kolorektálního karcinomu) a hepatologii (jaterní encefalopatie, ovlivnění bakteriální translokace a nealkoholická steatohepatitida).

Meduloblastom a multiformní glioblastom představují zcela odlišné typy mozkových tumorů v parametrech věku pacientů a lokalizace výskytu. Sekundární glioblastom představuje nejčastější radioterapií indukovaný solidní tumor. Prognóza těchto sekundárních malignit je navzdory agresivní multimodální terapii stále velmi nepříznivá. Autorka prezentuje kazuistiku šestnáctiletého chlapce, u kterého vznikl sekundární glioblastom zadní jámy lební za 6 let po kombinované léčbě pro meduloblastom v téže lokalizaci. Uvádí klinické projevy, patologické a cytogenetické nálezy a léčebné možnosti.

Hormonální léčba souběžně nebo po ukončení radioterapie u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem prostaty prodlužuje celkové přežití, přežití v závislosti na karcinomu prostaty a přežití bez příznaků nádorového onemocnění.

Akutní symptomatické záchvaty jsou epileptické záchvaty vznikající v těsné časové souvislosti s probíhajícím postižením CNS různé povahy. Od záchvatů neprovokovaných se liší prognózou – mají vyšší časnou mortalitu, která souvisí s etiologií, a nižší riziko rozvoje epilepsie. Kromě odlišné patogeneze se předpokládá různý patofyziologický mechanizmus vzniku záchvatu. Akutní symptomatické záchvaty představují až 40 % všech prvních záchvatů. Jejich příčina je jasně identifikovatelná. Nejčastěji se jedná o akutní cévní příhody různé povahy, kraniocerebrální poranění, zánětlivá onemocnění CNS, toxické a metabolické poruchy, užívání alkoholu. Nejzávažnější formou akutního symptomatického záchvatu je akutní symptomatický status epilepticus. Z hlediska prognózy je důležité identifikovat příčinu záchvatu či statu, neboť léčba se zaměřuje na ovlivnění vyvolávající příčiny a na zastavení záchvatu.

Většinu meningokokových onemocnění vyvolávají séroskupiny A, B, C, W-135, X a Y bakterie Neisseria meningitidis, jejichž zastoupení se geograficky liší. Neisseria meningitidis je velmi dobře citlivá na široké spektrum antibiotik, přesto se u některých jedinců i po zahájení včasné antibiotické (ATB) terapie může rozvinout systémová zánětlivá odpověď vedoucí k těžkému multiorgánovému selhání. Neisseria meningitidis může vyvolat invazivní a neinvazivní formu onemocnění. Mezi neinvazivní řadíme např. zánět nosohltanu, pneumonii, bronchitidu atd., invazivní meningokokové onemocnění (IMO) se manifestuje jako meningokoková sepse, meningokoková meningitida a sepse s meningitidou. Antibiotická léčba má za cíl co nejrychleji eliminovat původce onemocnění a tím mj. snížit produkci všech cytokinů a mediátorů podílejících se na rozvoji sepse. V České republice je Neisseria meningitidis dobře citlivá na penicilin (PNC), v rámci úvodní empirické terapie jsou doporučovány cefalosporiny III. generace. V České republice je aktuálně dostupných několik meningokokových vakcín: polysacharidová vakcína, konjugovaná monovalentní vakcína a konjugovaná tetravakcína. Vzhledem k současné epidemiologické situaci, kdy je nejvyšší nemocnost způsobena séroskupinou B ve skupině dětí do 1 roku věku, je velmi očekávaná registrace nové vakcíny proti meningokokům B.

Autoři prezentují případ iatrogenního úplného a destruujícího poranění močovodu při komplikovaném gynekologicko-chirurgickém výkonu, které nebylo peroperačně rozpoznáno. Zaměřují se na příčiny, diagnostiku a následné řešení stavu, v tomto případě uskutečněné ileální náhradou močovodu.

Infekce močových cest u malých dětí nabádá k bedlivé pozornosti pro možnost trvalého renálního poškození. Zásadní pro diagnostiku akutní pyelonefritidy u kojenců a batolat je odběr moče suprapubickou punkcí nebo katetrizací močového měchýře. Diagnóza infekce močových cest nemůže být založena na kultivaci moče ze sběrného sáčku. Strategie antibiotické léčby závisí na osobní anamnéze, průběhu nynějšího onemocnění, klinickém nálezu, laboratorních výsledcích a v neposlední řadě na schopnosti dětí perorálně přijímat.

V současné době jsou k dispozici dvě vakcíny proti lidskému papilomaviru (HPV). Bivalentní vakcína Cervarix a kvadrivalentní vakcína Silgard. Obě vakcíny přes to, že jsou vyrobeny stejnou rekombinantní technologií se v řadě ukazatelů liší. Liší se v počtu a množství anti genů, v produkčním systému použitým na přípravu antigenů, v adjuvantním systému a v indikačním rozsahu. Přesto jedinečnost obou vakcín spočívá v tom, že jsou to první, skutečně protinádorové vakcíny, které tak rozšířili možnosti prevence očkováním. Další unikátnost HPV vakcín spočívá ve výrazně vyšší imunitní odpovědi na vakcinaci než na přirozenou HPV infekci. Vzhledem k tomu, že nejvýznamnější úlohu v HPV protekci hrají sérové virus neutralizační protilátky, je imunogenita vakcíny, vysoká produkce IgG protilátek a délka jejich přetrvávání klíčovou pro vysokou účinnost HPV vakcinace. Objevily se první data srovnávající obě vakcíny v imunogenitě, účinnosti a bezpečnosti. Přesto zůstává řada otázek v délce protekce, ve výši protektivních titrů protilátek, potřeby booster dávky, vlivu přirozené HPV infekce na tvorbu anamnestických protilátek a úloze paměťových B buněk. Největší význam HPV vakcinace spočívá v prevenci nejčastějšího a nejzávažnějšího onemocnění spojeného s HPV infekcí – s karcinomem děložního čípku.

Autoři prezentují případ 46leté ženy po implantaci biventrikulárního implantabilního defibrilátoru (ICD). U pacientky byly systémem dálkového monitorování Biotronik Home Monitoring zachyceny epizody v. s. sinusové tachykardie. Proto bylo upravováno dávkování betablokátoru, které bylo ale bez většího efektu. 2,5 měsíce po implantaci systém Home Monitoring detekoval vzestup impedance levokomorové elektrody, současně na intrakardiálním elektrogramu opakovaných epizod výše uvedených tachykardií se objevil undersensing v levokomorovém kanále. Pacientka se na kontrolu dostala kvůli rodinným problémům se zpožděním, až téměř 4 měsíce po implantaci. Při kontrole byla zjištěna dislokace levokomorové elektrody do kapsy ICD a napnutí síňové elektrody v. s. zodpovědné za dráždění síně. Vzhledem ke stabilní pozici defibrilační elektrody a negativní anamnéze stran manipulace s generátorem v kapse se jednalo ne o twiddler‘ syndrom, ale v. s. o tzv. ratchet syndrom, tj. dislokaci (retrakci) způsobenou jednosměrným klouzáním daných elektrod ve fixačním kanále. Tento typ dislokace je velmi vzácný a je způsobený pravděpodobně mírně volnější fixací elektrody před vstupem do žilního systému. Problém byl vyřešen implantací nové síňové a levokomorové elektrody. Systém Home Monitoring je v takových případech přínosný v časné detekci.

Probiotika – dříve marginalizované a podceňované téma – se dostávají v posledních 10–15 letech do popředí zájmu vědců i veřejnosti. Účinky na poruchy a choroby zažívacího traktu jsou dobře známy a postupně jsou odhalovány další příznivé efekty na zánětlivé nemoci lokalizované mimo střevo (urogenitální trakt, klouby), na onemocnění autoimunitní i onkologická. Působením ve střevě, které je považováno za největší imunitní orgán v těle, mohou významně zlepšit imunitní reakce organizmu. Vzhledem k vlastnostem, které ovlivňují zánět, se nově otevírají možnosti použití i v oblastech chorob civilizačních, jejichž společným jmenovatelem je zánětlivá reakce organizmu.

Současná léčebná strategie u Hodgkinova lymfomu (HL) je založena na výsledcích randomizovaných studií. Na základě výsledků studií Německé Hodgkinovy skupiny (GHSG) je u prognosticky příznivých časných stadií HL doporučena terapie 2 cykly ABVD + 20 Gy IF-RT. U prognosticky nepříznivých časných stadií HL je doporučena terapie 2 cykly BEACOPP eskalovaný + 2 cykly ABVD + 30 Gy IF-RT. U pokročilých stadií HL se vedle standardního postupu 8 cyklů chemoterapie ABVD stále více prosazuje intenzifikovaný režim eskalovaný BEACOPP. U relapsů nebo chemorezistentního HL na úvodní terapii je doporučena vysokodávkovaná chemoterapie s následnou autologní transplantací krvetvorných buněk.

Dráždivý tračník a funkční zácpa patří k nejčastěji se vyskytujícím funkčním poruchám trávicího traktu, které postihují značné procento populace rozvinutých zemí. V klinickém obraze dráždivého tračníku převládá bolest břicha a/nebo břišní diskomfort zmírňující se po defekaci a/nebo související se změnou formy či frekvence stolice. Hlavním symptomem funkční zácpy je trvale obtížné, málo časté vyprazdňování tuhé stolice, nezřídka spojené s pocitem neúplného vyprázdnění. Patogeneze obou onemocnění není přes extenzivní výzkum známa. Předpokládají se poruchy neurohumorální regulace funkce tračníku vznikající u geneticky disponovaných osob působením nepříznivých zevních faktorů. Porušená regulace vede ke změnám motility, sekrece a viscerální senzitivity střeva, jejichž důsledkem je vznik charakteristických symptomů. Obě onemocnění mají chronický průběh, často výrazně snižující kvalitu života pacientů. Pokud chybí alarmující příznaky, lze diagnózu stanovit přímo, na základě přítomnosti charakteristických symptomů a normálního fyzikálního nálezu jako pozitivní diagnózu. Další vyšetření nejsou nutná, s výjimkou rozlišení jednotlivých typů těžké funkční zácpy. Terapie je komplexní, cílená na dominující symptom, základem její úspěšnosti je vytvoření vzájemné důvěry mezi lékařem a pacientem.

Familiární kombinovaná hyperlipidemie je nejčastější familiární hyperlipidemie s vysokým rizikem časné manifestace aterosklerózy. Autoři v přehledném článku uvádějí současné poznatky týkající se prevalence, etiopatogeneze, laboratorních nálezů, diagnostických kritérií, klinického obrazu a možností léčby familiární kombinované hyperlipidemie.

Přehledné sdělení, které se zabývá katetrizačními technikami u nemocných s čistou mitrální regurgitací („edge-to-edge repair“, anuloplastiky různými přístupy, perkutánní implantace mitrální chlopně), jehož cílem je podat stručný přehled o možných konceptech vývoje nových technologií v budoucnu.

Optimální léčba lokalizovaného karcinomu prostaty není přesně definována. Je možné použít radikální prostatektomii, zevní radioterapii, brachyterapii nebo v některých případech taktiku aktivního sledování. Intersticiální brachyterapie je jedním z přístupů, který se v posledních letech velmi rychle rozvíjí vlivem rozvoje ultrazvukem navigované technologie, nových radioizotopů a dokonalejšími plánovacími systémy. Je vynikající metodou k dodání vysoké dávky do prostaty při velmi nízkém procentu vážných komplikací. Brachyterapie může být provedena technikou trvalého zavedení radioizotopů do prostaty (permanentní aplikace) nebo technikou vysokodávkové dočasné brachyterapie. Obě metody je možné a v některých případech i vhodné kombinovat se zevní radioterapií. Nejlepší technika brachyterapie však není známá a její výběr závisí značně i na zkušenostech pracoviště. Kromě léčebných výsledků je velmi důležité znát i možné nežádoucí účinky léčby s ohledem na kvalitu života pacientů.

Aneuryzma arteria hepatica (hepatic arterial aneurysma – HAA) je vzácné onemocnění. Jeho ruptura je velice závažnou komplikací. U 46 % symptomatických pacientů je přítomno gastrointestinální krvácení. Při píštělích do zažívacího traktu jsou vysoké krevní ztráty. Diagnostika onemocnění je možná pomocí ultrasonografického vyšetření, CT vyšetření, angiografického vyšetření, MR (magnetické rezonance), vzácněji při endosonografickém vyšetření a zcela raritně při ezofagogastroduodenoskopii. Formou videokazuistiky prezentujeme případ 38letého muže s recidivujícím krvácením z bulbu duodena. Za pomoci gastroskopie a endosonografie byla diagnostikována píštěl aneuryzmatu arteria hepatica do duodena. Pro úspěšnou léčbu HAA je nezbytný mezioborový přístup.

Spontánní disekce koronární tepny (SCAD) je vzácným nálezem s vysokou mortalitou, v klinické praxi se nejčastěji projevující akutním koronárním syndromem postihujícím většinou mladší ženy. Léčba může být konzervativní, intervenční nebo kardiochirurgická. Autoři popisují 4 případy SCAD v katetrizační laboratoři v posledních 5 letech.

Katetrová léčba významné aortální stenózy je indikována pro nemocné s vysokým rizikem perioperační mortality při kardiochirurgické náhradě aortální chlopně (Euroscore > 15–20 %). Pacienti musí podstoupit komplexní vyšetření zahrnující jícnovou echokardiografii, angiografii nebo CT pánve k určení techniky výkonu – transfemorální nebo transapikální implantace. Definitivní indikaci řídí mezioborová komise kardiochirurgů a kardiologů. Dle dostupných dat je při dobrém výběru pacientů a zvládnutí techniky výkonu 30denní mortalita v závislosti na přístupu 6–10 %. Ve skupině 12 pacientů implantovaných v roce 2009 ve FN Hradec Králové žádný nezemřel v souvislosti s výkonem nebo na kardiální přičinu.

Autoři prezentují vzácnou kazuistiku šestnáctileté dívky s oboustranným pseudotumorem slzných žláz jako počátečním příznakem ulcerózní kolitidy. Deset dnů před diagnózou ulcerózní kolitidy byla přijatá k hospitalizaci pro oboustranný otok a bolest víček, horečky a bolesti břicha. Když se objevil průjem s příměsí krve a anémie, kolonoskopie a histologické vyšetření potvrdily ulcerózní kolitidu. Zánět slzných žláz se výrazně zlepšil až po zahájení systémové léčby ulcerózní kolitidy kortikoidy.

Eczema herpeticum vzniká asociáciou dvoch ochorení – atopického ekzému a infekcie vírusom herpes simplex. Aj keď so zavedením virostatickej liečby významne poklesol výskyt závažných komplikácií a mortalita, môže aj v súčasnosti predstavovať u malých detí a imunokompromitovaných pacientov závažné, život ohrozujúce ochorenie. Autori v článku prezentujú aktuálne poznatky etiopatogenézy, klinického obrazu a manažmentu pacientov s eczema herpeticum.