Fulltextové hledání

Cílem studie je sledování CK MB izoenzymu kreatinkinázy (CK MB mass), myoglobinu (MYO), BB izoenzymu glykogenfosforylázy (GPBB), srdečního typu proteinu vázajícího mastné kyseliny (H-FABP), karboanhydrázy III (CAIII) a srdečního troponinu I (cTnI) u pacientů s akutním infarktem myokardu v průběhu 5 dnů a prověření citlivosti nové technologie proteinových biočipů použitých k jejich stanovení (systém Evidence Investigator™ firmy Randox (Randox Laboratories Ltd., Velká Británie). H-FABP byl výrazně zvýšen u většiny pacientů již při prvním odběru (maximální hladina H-FABP 78,9 μg/l, ± 62,9 μg/l, vs. normální hodnota 1,8 μg/l, ± 0,6 μg/l, P < 0,00001) a měl nejvyšší senzitivitu při vyhledávání přítomnosti nekrózy. CKMB mass a cTnI dosáhly vrcholu při druhém odběru (maximální hodnota CKMB mass 30,6 μg/l, ± 25,59 μg/l oproti normální hodnotě, P < 0,00001 a cTnI 20,0 μg/l, ± 17,6 μg/l vs. normální hodnota, P < 0,00001). Hladina GPBB byla zvýšena v časné fázi AIM s pozvolným poklesem při druhém a třetím odběru, stejně jako hodnota CAIII. Jsou zde měřeny a srovnávány nové parametry jako GPBB, H-FABP nebo CA III, které mají vztah k akutnímu infarktu myokardu nebo zvyšují specificitu standardně stanovovaných kardiomarkerů při akutním infarktu myokardu (poměr MYO/CA III se osvědčil k diagnostice reinfarktu).

Prezentujeme případ mladého 29letého muže, který byl uhozen několikatunovým nosníkem do oblasti epigastria s následným uzávěrem pravé renální arterie v důsledku vzniku intraarteriálního trombu. Pokus o revaskularizaci angiograficky a následná otevřená revize a rekonstrukce renální arterie goretexovou záplatou však byly neúspěšné. Po 9 hodinách ischemie byla provedena nefrektomie. V diskuzi rozebíráme možnosti revaskularizace.

Náhlá srdeční smrt z kardiálních důvodů je jednou z nejčastějších příčin úmrtí nemocných se srdečním selháním. Primárním výstupem studie byla celková mortalita. Byla srovnávána léčba amiodaronem, resp. implantabilním kardioverterem-defibrilátorem proti placebu. U nemocných se srdečním selháním, NYHA klasifikace II/III a ejekční frakcí levé komory < 0,35, amiodaron neovlivnil mortalitu na rozdíl od implantabilního kardioverteru-defibrilátoru, který vedl k 23% redukci celkové mortality.

Pacienti po chirurgické revaskularizaci myokardu (CABG - coronary artery bypass grafting), kteří jsou hospitalizováni pro akutní infarkt myokardu (AIM), jsou velmi rizikoví. Jde vesměs o polymorbidní nemocné s nízkou ejekční frakcí (EF) levé komory a postižením 3 arterií. AIM se u nich často manifestuje atypicky, je rozsahem menší a má horší prognózu. Reperfuzní léčbou jsou tito nemocní léčeni méně často, než nemocní bez anamnézy CABG. Je-li infarktovou tepnou žilní štěp, je prognóza nemocného obzvláště nepříznivá. Primární perkutánní koronární intervence (PCI) dosahuje v léčbě pacientů s anamnézou CABG lepších výsledků, než trombolýza (TL); obě léčebné metody však mají u této skupiny pacientů horší výsledky, než u pacientů doposud neoperovaných.

Napadení vší dětskou (Pediculus capitis) je parazitární onemocnění, označované jako pedikulóza. Její výskyt se v posledních letech výrazně zvyšuje ve všech rozvinutých zemích světa, včetně České republiky. Za příčinu je považována rezistence k odvšivovacím přípravkům. U nás byla již v roce 1992 prokázána rezistence vši dětské k permethrinu a v roce 2004 rezistence k malathionu, což jsou celosvětově nejčastěji používané insekticidy k odvšivování. Rezistence byla příčinou ztráty účinnosti odvšivovacích přípravků, které uvedené látky obsahovaly a které byly v té době na našem trhu jediné, což mělo za následek výrazné zvýšení výskytu pedikulózy. V současné době jsou u nás v rámci specifického léčebného programu povolena dvě odvšivovací léčiva (vlasová voda a insekticidní šampon), z nichž prvé obsahuje carbaryl (vlasová voda Diffusil H Forte spray) a další d-phenothrin (insekticidní šampon Porasidose Shampooig).

Botulotoxin je v současné době významným přínosem v léčbě celé řady poruch motoriky – spasticity, dystonie, hyperkinéz, tremoru. V menším rozsahu se využívá botulotoxinu při poruchách hladkého svalstva (hyperfunkční syndromy močového měchýře, achalazie jícnu) a při hyperfunkčních autonomních syndromech (hyperhidróza, hypersalivace). Rozvoj terapeutického využití botulotoxinu povede k ovlivnění dalších motorických hyperfunkčních projevů, k indikaci u viscerálních poruch, dysfunkcí autonomního nervového systému a v indikaci bolestivých stavů. V práci jsou shrnuty dosavadní indikace, mechanizmy působení i předpokládaný další rozvoj klinického využití botulotoxinu.

Perioperační infarkt myokardu patří mezi obávané komplikace nekardiálních operací. Předoperační kardiologické vyšetření často vyústí v koronarografii a implantaci stentu, eventuálně chirurgickou revaskularizaci, protože se nabízí, že nekardiální operace je bezpečnější, pokud je předchozí revaskularizace provedena. Nicméně chirurgická revaskularizace není bez mortality a morbidity, trombóza stentu v perioperačním období může skončit katastrofálně. Je diskutováno, jak se vyhnout trombóze stentu – nerevaskularizovat, provést PCI bez stentu, odložit operaci, nevysazovat duální antiagregaci a vybrat správný stent. Nutné je zlepšit komunikaci a spolupráci zúčastněných. Jsou uvedena doporučení k obnovení průchodnosti stentu v perioperačním období.

Patogeneze trombózy je multifaktoriální. V posledních letech byla vedle obecných rizikových faktorů popsána řada vrozených a dalších získaných faktorů, které riziko trombózy zvyšují. Vyšetřování faktorů, které zvyšují riziko trombózy, by mělo být cílené pouze na případy, kdy znalost defektu může ovlivnit postup léčby či profylaxe u daného jedince. Stanovovány by navíc měly být pouze faktory, u kterých je jednoznačně prokázána souvislost s klinikou. Při interpretaci nálezů je nutné zohlednit rodinnou a osobní anamnézu vyšetřeného.

Karcinomy pánevních orgánů spolu se dvěma stovkami sarkomů pánve představují v České republice každoročně bezmála 15 tisíc nových případů zhoubných nádorů, skoro 30 % všech život ohrožujících malignit. Přestože jde o problematiku rozdělenou mezi obory gastroenterologie, abdominání onkochirurgie, onkologické gynekologie a urologie, je zde celá řada aspektů, které musejí být řešeny víceoborově a společně, zejména jde-li o nádory pokročilejší a řešení komplikací společných s nádorovou progresí či léčbou. Integrovaný přístup vyžaduje jak diagnostika endoskopickými, zobrazovacími a laboratorními metodami, tak kombinovaná léčba zahrnující operativu, radioterapii i chemoterapii. Významnou a onkology nezřídka přehlíženou oblastí je optimální zajištění močové i střevní derivace, ovšem i předcházení místním komplikacím a jejich operační řešení. Protože pánevní onkologie se stěží vyvine v samostatnou oborovou specializaci, je povinností zejména komplexních onkologických center organizovat diagnosticko-léčebnou součinnost na bázi víceoborové týmové spolupráce. V článku jsou pojmenovány hlavní aspekty, požadavky i problémy této spolupráce.

Autoři předkládají kazuistiku šestnáctileté pacientky s anamnézou progredujícího zvracení a nemožnosti příjmu tuhé stravy. Laboratorní, zobrazovací a histologická vyšetření prokázala dětskou (self-limited) formu Ménétrierovy choroby. Výskyt Ménétrierovy choroby v dětském věku je velmi vzácný. Dětská forma má, na rozdíl od dospělé (chronické) formy, dobrou prognózu – spontánně odezní v průběhu několika týdnů. Autoři diskutují o možné etiologické příčině, patofyziologických mechanizmech a klinické symptomatologii u prezentované pacientky.

Výběr inhalátorů a správná inhalační technika je základním předpokladem úspěšné léčby nemocí s plicní obstrukcí. V práci jsou popsány v současné době v České republice používané tlakové dávkované inhalátory, práškové inhalátory a nebulizátory. Zvýšení účinnosti léčby lze dosáhnout nástavci, které jsou buď zabudované k tlakové nádobce (např. JET typ), nebo jde o „klasické“ volné nástavce. Výchovu inhalační techniky v České republice po řadu let uskutečňují hlavně organizace alergologů a pneumologů. Bez ohledu na to dělají děti a stejně i dospělí některé závažné chyby při inhalacích (38 % a 40 %). České výsledky odpovídají situaci v ostatních zemích. Je nutné vynaložit více úsilí na výchovu v inhalační technice u nemocných v ordinacích praktických lékařů, alergologů, pneumologů i dalších specialistů.

Cushingův syndrom vzniká autonomní nadprodukcí glukokortikoidů. Dělí se na primární, který je způsoben nadprodukcí glukokortikoidů adenomem, karcinomem nebo hyperplázií nadledvin. Sekrece ACTH je potlačena. V případě sekundárního Cushingova syndromu jde o primární nadprodukci ACTH v hypothalamo-hypofyzární oblasti nebo ektopicky. Hladina ACTH je normální nebo vysoká. Ektopická nadprodukce je méně častá, nejčastěji je zdrojem malobuněčný karcinom plic, thymom, méně často karcinoidy a další malignity. Incidence karcinoidů je od 0,7–2,1/100 tisíc obyvatel. Přestože se častěji vyskytují v oblasti trávicího traktu než v oblasti plic a bronchů, bývají gastrointestinální karcinoidy vzácněji příčinou nadprodukce ACTH než plicní karcinoidy. Karcinoid žaludku patří mezi vzácně se vyskytující endokrinní tumory zažívacího traktu, často bez klinické manifestace. U 80leté pacientky byl příčinou Cushingova syndromu generalizovaný karcinoid žaludku.

K léčbě atomoxetinem by mělo být přistoupeno u pacientů s ADHD, kteří nereagují na stimulancia, u pacientů, kteří mají komorbidní poruchy (tiky, anxietu, enurézu, poruchy spánku, problémy s jídlem) nebo u kterých je riziko abúzu drog. Atomoxetin by měl být nasazován zkříženou formou, v postupně zvyšujících se dávkách při současném snižování dávek metylfenidátu. Volba metody převodu záleží na úsudku lékaře a měla by odpovídat individuálním potřebám pacienta.

Natural orifice transluminal endoscopic surgery (NOTES) je novou metodou, kdy přístup k operovanému orgánu je skrz přirozené tělní otvory. To znamená bez incizí břišní stěny. Technika NOTES zasahuje do všech operačních oborů. Zatímco ostatní obory si hledají nejideálnější přístupovou cestu, v gynekologii je značná výhoda s dobře známým transvaginálním přístupem. Z ostatních přístupů jsou nejznámější transgastrický, transkolonický, transvezikální atd. Cílem této nové metody, nedávno ještě experimentální, je co nejvíce omezit negativní důsledky klasických operačních technik. NOTES metoda, která se též označuje jako „scarless surgery“, eliminuje možné komplikace hojení sutury břišní stěny, vznik hernie, infekce rány, omezuje pooperační bolesti s efektem na snížení spotřeby analgetik a vede ke zkrácení doby nutné k rekonvalescenci. Zdá se jako ideální metoda pro obézní pacientky se zatížením interní polymorbiditou, která má své limity v laparotomické či laparoskopické operativě. Spektrum operačních diagnóz pomocí techniky NOTES se neustále rozrůstá a je jen otázkou času, kdy se dostanou do klinické praxe.

V naší kazuistice popisujeme zřídkavý případ infarktu myokardu přední stěny komplikovaného primární fibrilací komor a kardiogenním šokem u mladé pacientky bez rizikových faktorů ischemické choroby srdeční. Příčinou byla stenóza ramus interventricularis anterior (RIA) levé koronární tepny způsobena intramurálním hematomem při spontánní disekci koronární tepny (spontaneous coronary artery dissection, SCAD). Diagnóza byla potvrzena intravaskulárním ultrazvukem (IVUS). Trvající přítomnost stenózy RIA při opakovaném vyšetření po 17 dnech od úvodních obtíží byla důvodem indikace chirurgické revaskularizace. V prezentované kazuistice se snažíme poukázat na specifika v epidemiologii a diagnostice spontánní disekce koronárních tepen a prezentovat aktuální možnosti léčby pacientů s touto diagnózou.

Periodická horečka je většinou příznakem recidivujících infekcí, autoimunitních anebo nádorových onemocnění. K méně častým příčinám opakujících se febrilních stavů patří choroby, které jsou souhrnně označovány jako vrozené syndromy periodické horečky. Většina těchto syndromů patří mezi onemocnění vzácná a k jejich hlubšímu poznání přispěl až rozvoj poznatků molekulární biologie. V rámci široké a často i nelehké diferenciálně diagnostické rozvahy nad příčinami opakovaných horeček u dětí je proto racionální také v našich podmínkách pomýšlet na některý ze syndromů periodické horečky. Formou klinického pozorování jsou uvedeny zkušenosti s diagnostikou a léčbou jedné z nemocí provázených periodickou horečkou.

Chirurgická rekonstrukce levé komory (SVR) je antiremodelační výkon za účelem zmenšení objemu levé komory (LK) u nemocných se srdečním selháním, vzniklým na podkladě ICHS. Studie byla koncipována za účelem zjištění, zda SVR přidaná ke koronárnímu bypassu (ACB) sníží počet následných úmrtí nebo hospitalizací z kardiální příčiny ve srovnání se samotným ACB. 1 000 nemocných s ejekční frakcí levé komory ≤ 35 %, s ICHS vhodnou k revaskularizaci pomocí ACB, s dominantní dysfunkcí přední stěny LK, vhodnou k SVR, bylo randomizováno k samotnému ACB (n = 499) nebo k ACB+SVR (n = 501). Medián sledování byl 48 měsíců. Po SVR došlo ke snížení indexu konečného systolického objemu LK o 19 %, po samotném ACB jen o 6 % (p < 0,001). Subjektivní potíže ve smyslu NYHA a CCS klasifikace, jakož i námahová tolerance se zlepšily obdobně v obou skupinách nemocných. Nebyl však zjištěn žádný rozdíl v primárním výstupu studie – tj. úmrtí nebo počtu hospitalizací z kardiální příčiny, který byl nalezen v 58 % u nemocných po ACB + SVR a v 59 % u pacientů po ACB samotném. Závěr: Přidání SVR k ACB snižuje významněji objem levé komory oproti samotnému ACB, avšak tato anatomická změna nebyla u tohoto souboru sdružena s větším ústupem symptomatologie či zvýšením námahové tolerance, ani snížením úmrtnosti nebo počtu hospitalizací z kardiální příčiny.

V přehledném článku chceme upozornit na některé názory a zkušenosti v souvislosti s laparoskopickou chirurgickou léčbou refluxní choroby jícnu. Vycházíme ze zkušenosti našeho pracoviště, kde jsme za 14 let provedli 3 036 laparoskopických antirefluxních operací a plastik pro gastroezofageální reflux a hiátové kýly. Za významné kapitoly považujeme rozvahu o předoperačních vyšetřeních, o indikacích a kontraindikacích k operacím a o operační technice.

Současné možnosti farmakoterapie diabetu 2. typu jsou široké. Nové poznatky významně ovlivnily schéma a postup léčby a ukázaly, že bez perorálního antidiabetika nelze dosáhnout správné kompenzace glykemií. Vzhledem k tomu, že perorální antidiabetika ztrácejí v monoterapii postupně účinnost, je nutné kombinovat různé typy antidiabetik v menších dávkách včas. Další skoro vždy přítomné poruchy (arteriální hypertenze, dyslipidemie, poruchy koagulace) vyžadují komplexní farmakologickou léčbu. U řady pacientů je možné využití kombinovaných preparátů perorálních antidiabetik, které kombinují účinky metforminu a sulfonylurey nebo thiazolidindionů, zvyšují compliance pacienta a tím i úspěšnost léčby.

Článek pojednává nejen o běžně užívaných léčivých rostlinách, ale i o nových léčivých rostlinách, upozorňuje na léčivé drogy nevhodné pro děti a možné interakce.

Výběr inhalátorů a správná inhalační technika je základním předpokladem úspěšné léčby nemocí s plicní obstrukcí. V práci jsou popsány v současné době v České republice používané tlakové dávkované inhalátory, práškové inhalátory a nebulizátory. Zvýšení účinnosti léčby lze dosáhnout nástavci, které jsou buď zabudované k tlakové nádobce (např. JET typ), nebo jde o „klasické“ volné nástavce. Výchovu inhalační techniky v České republice po řadu let uskutečňují hlavně organizace alergologů a pneumologů. Bez ohledu na to dělají děti a stejně i dospělí některé závažné chyby při inhalacích (38 % a 40 %). České výsledky odpovídají situaci v ostatních zemích. Je nutné vynaložit více úsilí na výchovu v inhalační technice u nemocných v ordinacích praktických lékařů, alergologů, pneumologů i dalších specialistů.

Každé laboratorní vyšetření biologického materiálu, likvoru samozřejmě nevyjímaje, by mělo mít logickou posloupnost. Mělo by se odehrávat od jednoduchého ke složitému a od obecného ke konkrétnímu. Na samém začátku této procedury obvykle stojí tzv. základní vyšetření likvoru. Právě o něm pojednává tento článek. Posláním článku je nejen předložit čtenáři výčet sledovaných parametrů, ale především se pokusit srozumitelným způsobem vysvětlit jejich význam pro odhalování podstaty některých patologických procesů odehrávajících se v centrálním nervovém systému (CNS).

Etanercept je biologikum, které inhibuje TNFα a je určeno mimo jiné k léčbě ložiskové lupénky. Jeho efektivita je prověřena řadou studií: při běžném dávkování (50 mg/týdně inj. s. c.) téměř polovina nemocných zaznamená 50% zlepšení do půl roku. Etanercept je účinný i při opětovném nasazení a lze ho použít i u těžké psoriázy v dětském věku. Etanercept je poměrně bezpečným lékem, velmi se diskutují rizika dlouhodobé léčby biologiky (možnost aktivace tbc, vznik lymfomů aj.).

Léčebná rehabilitace pacientů s míšním poraněním probíhá pro svoji náročnost, nákladnost a specifika na specializovaných odděleních – spinálních jednotkách. Kromě základních vyšetřovacích postupů u pacienta s traumatem je nezbytné provést specifické neurologické vyšetření dle ASIA (American Spinal Injury Association), které umožní stanovit úroveň a rozsah neurologického poškození. Rehabilitace začíná bezprostředně po úraze. V akutní fázi se zaměřujeme hlavně na podporu dechových funkcí a minimalizaci bolestivých pooperačních stavů. Dále využíváme specifické rehabilitační postupy, kterými se snažíme minimalizovat neurologický a funkční deficit po vzniku míšního poranění. Řadíme mezi ně techniky na neurofyziologickém podkladě, pasivní a aktivní pohyby, vertikalizaci, fyzikální terapii, rehabilitaci na přístrojích jako je MotoMed a Lokomat, FES a jiné. Cílem léčebné rehabilitace v akutní, subakutní i chronické fázi míšního poranění je snaha o maximální obnovu postižených funkcí, co nejlepší využití zbylého svalového potenciálu, vytvoření náhradních mechanizmů k dosažení co nejvyšší úrovně soběstačnosti a kvality života.

Peripartum kardiomyopatie je vzácné onemocnění, které se projevuje srdečním selháním na podkladě levokomorové dysfunkce v období kolem porodu u žen bez předchozího srdečního onemocnění. Přesná etiologie tohoto onemocnění není známá. V kazusitice je prezentováno akutní srdeční selhání u 44leté pacientky v poporodním období. Vstupní těžká porucha systolické funkce se v průběhu dvou měsíců normalizovala a pacientka je s odestupem roku od hospitalizace nadále bez limitace fyzické aktivity při léčbě betablokátorem a ACE inhibitorem.

Kazuistika popisuje diagnosticky poměrně vleklý případ pacienta, který byl přijat pro podezření na neoplazma rekta. Průběh potvrzuje nutnost komplexní anamnézy, široké diferenciální diagnostiky a jisté zdlouhavosti průkazu mimoplicní formy TBC dokonce i v dnešní době.

Článek pojednává o stavech podvýživy, jimiž trpí chronicky nemocní pacienti v nemocnicích i domácích podmínkách, a jejich řešení formou nutričního screeningu a nutriční podpory.

Náhlá úmrtí aktivních sportovců vzbuzují obavy starostlivých rodičů o život potomků. Objevují se v ordinaci dětského kardiologa k vyšetření kardiovaskulární soustavy a vyloučení rizika náhlého úmrtí při sportu. V článku je uvedena kazuistika závodně sportující dívky, u které bylo včas stanovenou diagnózou závažné hypertrofické kardiomyopatie zabráněno potenciální katastrofě. Autor dále probírá nejčastější příčiny úmrtí mladých sportovců a možnosti jejich skríningu.

Účel studie: Zjistit střednědobé výsledky u neselektované populace pacientů po implantaci lékového stentu první generace. Metodika: Prospektivní angiografická a klinická analýza 89 konsekutivních pacientů s minimálně jedním lékovým stentem implantovaným v období od února 2004 do listopadu 2005. Byl hodnocen výskyt angiografické in-segment restenózy pomocí kvantitativní koronární angiografie 12 měsíců po implantaci DES. Z klinických ukazatelů byl analyzován výskyt infarktu myokardu a úmrtí z jakékoli příčiny, dále nutnost opětovné revaskularizace (TLR) a výskyt klinické restenózy. Průměrný věk souboru byl 61,1 ± 9,3 let, 58,4 % pacientů mělo léčený diabetes, jako základní diagnóza převažovala stabilní AP. Výsledky: Z celého souboru 89 pacientů mělo angiografickou kontrolu 77 (86,5 %). Výskyt klinické restenózy byl 3,9 %, při kontrolní angiografii byla zjištěna významná in-segment restenóza u 10,4 % pacientů. U podskupiny dlouhých lézí byl výskyt in-segment restenózy 10,8 %, u diabetiků 6,7 %. Nutnost opětovné revaskularizace původně intervenované léze byla 5,6 %. Infarkt myokardu způsobený subakutní trombózou stentu proběhl u 1 nemocného, 1 pacient zemřel. Závažné kardiální příhody (úmrtí + IM + TLR) se vyskytly u 7,9 % z celého souboru 89 pacientů. Závěry: V našem souboru 89 konsekutivních pacientů s lékovým stentem jsme nalezli velmi uspokojivé angiografické a klinické výsledky, a to včetně nízkého výskytu závažných klinických příhod. I přes rizikovější profil souboru jsou výsledky srovnatelné s klinickými studiemi u selektovaných pacientů.

Cieľ: Cieľom predkladanej práce bola analýza prevalencie rizikových kombinácií kardiovaskulárnych liečiv. Zároveň sme hodnotili faktory pacienta, ktoré zvyšujú pravdepodobnosť výskytu takýchto kombinácií. Metódy: Do štúdie sme zaradili 600 pacientov vo veku ≥ 65 rokov hospitalizovaných na Internom oddelení Nemocnice s Poliklinikou v Považskej Bystrici. Na identifikovanie rizikových kombinácií kardiovaskulárnych farmák sme použili štúdiu autorov Vlahović-Palčevski a Bergman. Najvýznamnějšie charakteristiky pacienta asociované s výskytom rizikových kombinácií kardiovaskulárnych liečiv sme určili pomocou modelu binárnej logistickej regresie (SPSS for Windows, 15. verzia). Výsledky: Rizikové kombinácie kardiovaskulárnych farmák podľa Vlahović-Palčevski a Bergmana sme zaznamenali u 47 pacientov (7,8 %). Najčastejšie sa v našom súbore vyskytli kombinácie inhibítorov angiotenzín-konvertujúceho enzýmu (ACE) s K+ – šetriacimi diuretikami alebo s prípravkami kália. Ako najvýznamnejšie prediktory prítomnosti týchto kombinácií vyzneli: polyfarmácia (odds ratio (OR) = 2,38; 95% interval spoľahlivosti (CI) = 1,50–3,79), imobilizácia (OR = 1,87; 95 % CI = 1,16–3,00) a fibrilácia predsiení (OR = 1,73; 95 % CI = 1,13–2,64). Záver: Starší pacienti predstavujú rizikovú skupinu z hľadiska liekových interakcií s ohľadom na častú polymorbiditu a polyfarmáciu. Predkladaná štúdia dopĺňa poznatky o predpisovaní rizikových kombinácií kardiovakulárnych liečiv u starších chorých. Výsledky štúdie poukazujú na pomerne nízku preskripciu vysoko rizikových kombinácií warfarínu s NSAID a na prevažujúce používanie potenciálne rizikových kombinácií, ktoré pri pravidelnom sledovaní laboratórnych hodnôt a klinického stavu pacienta môžu patriť do oblasti racionálnej preskripcie. Aj napriek relatívne nízkemu výskytu potenciálne rizikových kombinácií kardiovaskulárnych farmák v hodnotenom súbore je potrebné kontinuálne sledovať preskripciu rizikových liekových kombinácií a prednášať danú problematiku v rámci kontinuálneho medicínskeho vzdelávania.