Fulltextové hledání

Hojení ran může být ovlivněno celou řadou faktorů včetně přítomnosti diabetu a s tím souvisejících metabolických změn, které ovlivňují hojení ran na biochemické i celulární úrovni. K poruchám hojení ran u pacientů s diabetem dochází i vlivem vyšší incidence infekčních komplikací, cévních změn na úrovni mikroangiopatie a makroangiopatie a v některých případech i opakovaným tlakem na ránu zvyšujícím lokální ischemii. Problematika hojení ran je komplexní záležitostí, proto vždy dbáme na kontrolu řady parametrů. Léčba ran spadá podle etiologie do rukou řady odborníků – dermatologů, chirurgů, geriatrů apod., u syndromu diabetické nohy pak do rukou diabetologa či chirurga, kteří mají zkušenosti s podiatrickou péčí.

Autoři předkládají v přehledném článku návod, jak účinně postupovat při kardiovaskulární rehabilitaci po chirurgické revaskularizaci myokardu. Uvedené postupy jsou plně v souladu s doporučeními České kardiologické společnosti (na kterých se oba autoři podíleli) a jsou podloženy závěry obdobných prací ze světového písemnictví a současně i vlastními výsledky. Dokládají vysokou účinnost kardiorehabilitace, která vhodně doplňuje a rozvíjí efekt kardiochirurgického výkonu, zlepšuje následnou kvalitu života, snižuje morbiditu i mortalitu, ovlivňuje metabolické pochody organizmu. Zároveň vede tento způsob léčby ke sníženému čerpání nadbytečné zdravotní péče v období, které následuje po operaci srdce. Prokazují nejen efektivitu, ale i bezpečnost kardiorehabilitace.

Současný výskyt hypertenze, diabetu, dyslipidemie a obezity je nově označován pojmem kardiometabolické riziko. Dyslipidemie a hypertenze sdílejí některé společné patofyziologické mechanizmy, které vedou k aterotrombóze a které jsou často také obdobné pro jiné kardiovaskulární rizikové faktory. Společným jmenovatelem je zvýšená aktivita RAS (renin angiotenzin systém), která má jednak důležitou úlohu v rámci hypertenze a jednak aktivuje podobně jako dyslipidemie děje spojené s dysfunkcí endotelu, zánětem a trombózou. Zdá se, že statiny mírně, nicméně signifikantně snižují krevní tlak u pacientů se zvýšeným (nikoliv normálním) ambulantně monitorovaným krevním tlakem. V léčbě hypertenze spojené s dyslipidemií je výběr vhodných antihypertenziv zásadním faktorem v ovlivnění kardiovaskulárního rizika (dávka resp. kombinace farmak, zejména typu statinů a inhibitorů aktivace RAS).

Perkutánna mitrálna valvuloplastika je dnes metódou voľby v liečbe pacientov s mitrálnou stenózou s vhodnou morfológiou chlopne. Autori vo svojej práci využívajú dlhoročné skúsenosti v indikovaní a aplikácii tejto terapeutickej techniky. Podávajú stručný historický prehľad radikálnej terapie mitrálnej stenózy. Popisujú klinický obraz pacientov s mitrálnou stenózou ako aj niektoré neinvazívne vyšetrovacie metódy a ich prínos pre indikáciu na perkutánnu mitrálnu valvuloplastiku. Popisujú niektoré techniky perkutánnej transvenóznej dilatácie mitrálnej stenózy a porovnávajú výsledky chirurgickej a intervenčnej terapie. Na záver prezentujú vlastné skúsenosti.

Ve sdělení autoři prezentují kazuistiku duplicity primárních mozkových nádorů. Její výskyt je velmi vzácný, udává se méně než 1:1 000 000. U 69letého pacienta byl diagnostikován frontotemporálně vpravo lokalizovaný multiformní glioblastom způsobující klinickou symptomatologii a dále klinicky němý drobný meningeom v oblasti levého mostomozečkového koutu. Multiformní glioblastom byl subtotálně resekován z kraniotomie a drobný asymptomatický meningeom byl ponechán k observaci.

Ve světle nových poznatků o patogeneze roztroušené sklerózy se v posledních 15 letech výrazně změnil přístup k terapii. Dlouhodobá imunomodulační léčba je zahajována co nejdříve – k největší axonální ztrátě dochází v prvých pěti letech onemocnění a jen včasná terapie tak může zabránit postupující invalidizaci pacienta. Od roku 2009 jsou i v ČR k dispozici preparáty z řady interferonů-beta, které je možno u pacientů ve vysokém riziku rozvoje nemoci podat již po prvním klinickém příznaku. Při přetrvávající aktivitě choroby je léčba eskalována buď převedením na monoklonální protilátku natalizumab, nebo podáním pulzní kombinované imunosuprese s cystostatiky. V případech, kdy i poté přetrvává vysoká aktivita choroby, je indikována imunoablace s podporou autologních hematopoetických kmenových buněk. Zlatým standardem léčby ataky zůstává nadále intravenózně podaný metylprednisolon. Do komplexní péče o nemocné patří současně léčba symptomatická a rehabilitace.

Náhlá srdeční smrt z kardiálních důvodů je jednou z nejčastějších příčin úmrtí nemocných se srdečním selháním. Primárním výstupem studie byla celková mortalita. Byla srovnávána léčba amiodaronem, resp. implantabilním kardioverterem-defibrilátorem proti placebu. U nemocných se srdečním selháním, NYHA klasifikace II/III a ejekční frakcí levé komory < 0,35, amiodaron neovlivnil mortalitu na rozdíl od implantabilního kardioverteru-defibrilátoru, který vedl k 23% redukci celkové mortality.

Pacienti po chirurgické revaskularizaci myokardu (CABG - coronary artery bypass grafting), kteří jsou hospitalizováni pro akutní infarkt myokardu (AIM), jsou velmi rizikoví. Jde vesměs o polymorbidní nemocné s nízkou ejekční frakcí (EF) levé komory a postižením 3 arterií. AIM se u nich často manifestuje atypicky, je rozsahem menší a má horší prognózu. Reperfuzní léčbou jsou tito nemocní léčeni méně často, než nemocní bez anamnézy CABG. Je-li infarktovou tepnou žilní štěp, je prognóza nemocného obzvláště nepříznivá. Primární perkutánní koronární intervence (PCI) dosahuje v léčbě pacientů s anamnézou CABG lepších výsledků, než trombolýza (TL); obě léčebné metody však mají u této skupiny pacientů horší výsledky, než u pacientů doposud neoperovaných.

Etanercept je biologikum, které inhibuje TNFα a je určeno mimo jiné k léčbě ložiskové lupénky. Jeho efektivita je prověřena řadou studií: při běžném dávkování (50 mg/týdně inj. s. c.) téměř polovina nemocných zaznamená 50% zlepšení do půl roku. Etanercept je účinný i při opětovném nasazení a lze ho použít i u těžké psoriázy v dětském věku. Etanercept je poměrně bezpečným lékem, velmi se diskutují rizika dlouhodobé léčby biologiky (možnost aktivace tbc, vznik lymfomů aj.).

Léčebná rehabilitace pacientů s míšním poraněním probíhá pro svoji náročnost, nákladnost a specifika na specializovaných odděleních – spinálních jednotkách. Kromě základních vyšetřovacích postupů u pacienta s traumatem je nezbytné provést specifické neurologické vyšetření dle ASIA (American Spinal Injury Association), které umožní stanovit úroveň a rozsah neurologického poškození. Rehabilitace začíná bezprostředně po úraze. V akutní fázi se zaměřujeme hlavně na podporu dechových funkcí a minimalizaci bolestivých pooperačních stavů. Dále využíváme specifické rehabilitační postupy, kterými se snažíme minimalizovat neurologický a funkční deficit po vzniku míšního poranění. Řadíme mezi ně techniky na neurofyziologickém podkladě, pasivní a aktivní pohyby, vertikalizaci, fyzikální terapii, rehabilitaci na přístrojích jako je MotoMed a Lokomat, FES a jiné. Cílem léčebné rehabilitace v akutní, subakutní i chronické fázi míšního poranění je snaha o maximální obnovu postižených funkcí, co nejlepší využití zbylého svalového potenciálu, vytvoření náhradních mechanizmů k dosažení co nejvyšší úrovně soběstačnosti a kvality života.

Peripartum kardiomyopatie je vzácné onemocnění, které se projevuje srdečním selháním na podkladě levokomorové dysfunkce v období kolem porodu u žen bez předchozího srdečního onemocnění. Přesná etiologie tohoto onemocnění není známá. V kazusitice je prezentováno akutní srdeční selhání u 44leté pacientky v poporodním období. Vstupní těžká porucha systolické funkce se v průběhu dvou měsíců normalizovala a pacientka je s odestupem roku od hospitalizace nadále bez limitace fyzické aktivity při léčbě betablokátorem a ACE inhibitorem.

Kazuistika popisuje diagnosticky poměrně vleklý případ pacienta, který byl přijat pro podezření na neoplazma rekta. Průběh potvrzuje nutnost komplexní anamnézy, široké diferenciální diagnostiky a jisté zdlouhavosti průkazu mimoplicní formy TBC dokonce i v dnešní době.

Článek pojednává o stavech podvýživy, jimiž trpí chronicky nemocní pacienti v nemocnicích i domácích podmínkách, a jejich řešení formou nutričního screeningu a nutriční podpory.

Náhlá úmrtí aktivních sportovců vzbuzují obavy starostlivých rodičů o život potomků. Objevují se v ordinaci dětského kardiologa k vyšetření kardiovaskulární soustavy a vyloučení rizika náhlého úmrtí při sportu. V článku je uvedena kazuistika závodně sportující dívky, u které bylo včas stanovenou diagnózou závažné hypertrofické kardiomyopatie zabráněno potenciální katastrofě. Autor dále probírá nejčastější příčiny úmrtí mladých sportovců a možnosti jejich skríningu.

Účel studie: Zjistit střednědobé výsledky u neselektované populace pacientů po implantaci lékového stentu první generace. Metodika: Prospektivní angiografická a klinická analýza 89 konsekutivních pacientů s minimálně jedním lékovým stentem implantovaným v období od února 2004 do listopadu 2005. Byl hodnocen výskyt angiografické in-segment restenózy pomocí kvantitativní koronární angiografie 12 měsíců po implantaci DES. Z klinických ukazatelů byl analyzován výskyt infarktu myokardu a úmrtí z jakékoli příčiny, dále nutnost opětovné revaskularizace (TLR) a výskyt klinické restenózy. Průměrný věk souboru byl 61,1 ± 9,3 let, 58,4 % pacientů mělo léčený diabetes, jako základní diagnóza převažovala stabilní AP. Výsledky: Z celého souboru 89 pacientů mělo angiografickou kontrolu 77 (86,5 %). Výskyt klinické restenózy byl 3,9 %, při kontrolní angiografii byla zjištěna významná in-segment restenóza u 10,4 % pacientů. U podskupiny dlouhých lézí byl výskyt in-segment restenózy 10,8 %, u diabetiků 6,7 %. Nutnost opětovné revaskularizace původně intervenované léze byla 5,6 %. Infarkt myokardu způsobený subakutní trombózou stentu proběhl u 1 nemocného, 1 pacient zemřel. Závažné kardiální příhody (úmrtí + IM + TLR) se vyskytly u 7,9 % z celého souboru 89 pacientů. Závěry: V našem souboru 89 konsekutivních pacientů s lékovým stentem jsme nalezli velmi uspokojivé angiografické a klinické výsledky, a to včetně nízkého výskytu závažných klinických příhod. I přes rizikovější profil souboru jsou výsledky srovnatelné s klinickými studiemi u selektovaných pacientů.

Cieľ: Cieľom predkladanej práce bola analýza prevalencie rizikových kombinácií kardiovaskulárnych liečiv. Zároveň sme hodnotili faktory pacienta, ktoré zvyšujú pravdepodobnosť výskytu takýchto kombinácií. Metódy: Do štúdie sme zaradili 600 pacientov vo veku ≥ 65 rokov hospitalizovaných na Internom oddelení Nemocnice s Poliklinikou v Považskej Bystrici. Na identifikovanie rizikových kombinácií kardiovaskulárnych farmák sme použili štúdiu autorov Vlahović-Palčevski a Bergman. Najvýznamnějšie charakteristiky pacienta asociované s výskytom rizikových kombinácií kardiovaskulárnych liečiv sme určili pomocou modelu binárnej logistickej regresie (SPSS for Windows, 15. verzia). Výsledky: Rizikové kombinácie kardiovaskulárnych farmák podľa Vlahović-Palčevski a Bergmana sme zaznamenali u 47 pacientov (7,8 %). Najčastejšie sa v našom súbore vyskytli kombinácie inhibítorov angiotenzín-konvertujúceho enzýmu (ACE) s K+ – šetriacimi diuretikami alebo s prípravkami kália. Ako najvýznamnejšie prediktory prítomnosti týchto kombinácií vyzneli: polyfarmácia (odds ratio (OR) = 2,38; 95% interval spoľahlivosti (CI) = 1,50–3,79), imobilizácia (OR = 1,87; 95 % CI = 1,16–3,00) a fibrilácia predsiení (OR = 1,73; 95 % CI = 1,13–2,64). Záver: Starší pacienti predstavujú rizikovú skupinu z hľadiska liekových interakcií s ohľadom na častú polymorbiditu a polyfarmáciu. Predkladaná štúdia dopĺňa poznatky o predpisovaní rizikových kombinácií kardiovakulárnych liečiv u starších chorých. Výsledky štúdie poukazujú na pomerne nízku preskripciu vysoko rizikových kombinácií warfarínu s NSAID a na prevažujúce používanie potenciálne rizikových kombinácií, ktoré pri pravidelnom sledovaní laboratórnych hodnôt a klinického stavu pacienta môžu patriť do oblasti racionálnej preskripcie. Aj napriek relatívne nízkemu výskytu potenciálne rizikových kombinácií kardiovaskulárnych farmák v hodnotenom súbore je potrebné kontinuálne sledovať preskripciu rizikových liekových kombinácií a prednášať danú problematiku v rámci kontinuálneho medicínskeho vzdelávania.

Počet vícečetných nádorů byl hodnocen mezi 118 546 ženami s primárním nádorem prsu v letech 1976 až 2005, z nichž 10 352 (52,7 %) bylo počátečních a 9 309 (47,3 %) následných nádorů prsů, evidovaných k 17. 10. 2007. Z toho u 17 085 (14,4 %) žen byly dva, 2 138 (1,8 %) tři, 438 (0,4 %) čtyři a více primárních nádorů. Následných 8 509 (43,3 %) nádorů prsu bylo na druhém, 673 (3,4 %) na třetím, 87 (0,4 %) na čtvrtém a 40 (0,2 %) na pátém až dvanáctém pořadí. Počty 10 352 primárních nádorů prsu rostly během let 1976–1994 a pak klesaly, 9 309 následných nádorů prsu rostly až do roku 2004. Celkem 10 352 žen, diagnostikovaných v 22,1 % ve stadiu I, 45,5 % ve stadiu II, 17,7 % ve stadiu III, 4,2 % ve stadiu IV a 10,6 % neznámo, provázelo 11 522 druhých primárních nádorů, z toho nejčetnější byly nádory prsu 27 %, kůže 19,4 %, gastrointestina 17 % a rodidel 15,5 %. Celkem 3 112 oboustranných nádorů prsů činilo 2,6 % z 118 546 případů, evidovaných NOR ČR. Průměrná doba mezi nádorem prsu a následujícím nádorem byla 6 let, poměr výskytu synchronních a metachronních nádorů 1 : 5,1. Průměrná doba přežití 10 352 žen s nádory prsu a multiplicitami byla 8,1 roku, z nichž 35,1 % žen přežívalo a 64,9 % zemřelo k 17. 10. 2007.

Barrettův jícen je spojen s rizikem rozvoje neoplastických změn. Časné neoplazie s velmi nízkým rizikem lymfatického šíření lze úspěšně řešit endoskopicky a vyhnout se tak operačnímu řešení. Metodou volby léčby makroskopicky patrných neoplastických lézí je endoskopická slizniční resekce, která zároveň představuje optimální lokální stagingovou proceduru. Další rizikové části Barrettova jícnu lze odstranit endoskopickými ablačními technikami, z nichž se jako nejslibnější jeví metoda radiofrekvenční ablace. Autoři prezentují první zkušenosti s touto metodou.

-

Chřipkový virus A je známý svojí schopností genetických změn, způsobených genetickým driftem nebo posunem. Ve 20. století tak vznikly tři drtivé pandemie, v roce 1918, 1957 a 1968, způsobené H1N1 (španělská chřipka), H2N2 (asijská chřipka) a H3N2 (Hong Kong chřipka). Od března 2009, kdy došlo k propuknutí infekce novým kmenem chřipky A (H1N1) u lidí, nastal zvýšený zájem a obavy ze vzniku pandemie. Nový typ chřipky je vnímavý na neuraminidazové inhibitory oseltamivir a zanamivir, je ale rezistentní vůči amantadinu a rimantadinu. Oseltamivir je perorálně podávané antivirotikum, dosahující vysokých systémových hladin. Zanamivir je určen pro inhalační terapii.

Nesteroidní antirevmatika (NSA) patří k nejčastěji používaným lékům. Jejich podávání je však provázeno poměrně častým výskytem nežádoucích gastrointestinálních příhod. Koxiby byly vyvinuty za účelem snížení rizika nežádoucích příhod v oblasti zažívacího traktu, později bylo ale zjištěno, že mohou zvyšovat výskyt kardiovaskulárních příhod. V poslední době však bylo prokázáno, že tento kardiotoxický efekt mají různou měrou všechna NSA, a to například i diklofenak, ibuprofen atd. Současné užívání kyseliny acetylosalicylové (KAS) redukuje riziko vzniku kardiovaskulárních příhod, pokud je podávána spolu s rofekoxibem, celekoxibem, sulindakem, meloxikamem a indometacinem, její účinek však může být snižován současným podáváním ibuprofenu. Benefit koxibů v oblasti gastrointestinálního traktu oproti tradičním NSA je zachován i v případě současného užívání KAS. Je nutné zvážit u každého jedince poměr gastrointestinálního i kardiovaskulárního rizika, vyhodnotit i další rizikové faktory, a podle toho pak zvolit optimální terapeutický postup.

Autoři ve své práci hledají odpověď na otázku, proč jsou léčebné výsledky dospívajících a mladých dospělých pacientů s akutní lymfo­blastickou leukemií (ALL) propastně horší v porovnání s léčebnými výsledky dětí s ALL. V krátkém přehledu uvádějí rozhodující faktory léčebného výsledku ve věkových podskupinách (věk, imunofenotyp, genetika, časná odpověď na léčbu). Autoři zdůrazňují nutnost mezinárodní spolupráce dětských a dospělých onkologů, která by měla vést ke sjednocení léčebných protokolů pro adolescenty a mladé dospělé pacienty s ALL na základě jejich specifické biologie nemoci.

Glaukom je chronická progresivní irreverzibilní neuropatie zrakového nervu. Léčbu glaukomu dělíme na konzervativní, laserovou a chirurgickou. Základem konzervativní léčby je pravidelná každodenní instilace očních kapek s obsahem antiglaukomatik. V konzervativní léčbě glaukomu se uplatňují prostaglandinová analoga a prostamid, β-blokátory, inhibitory karboanhydrázy, α2-sympatomimetika, parasympatomimetika, jejich fixní kombinace a hyperosmotické látky. Hlavním cílem léčby glaukomu je zachování adekvátních zrakových funkcí při minimálním ovlivnění kvality života našich pacientů.

Laboratorní vyšetření, která používáme k průkazu alergie, jsou založena na stanovení specifických IgE protilátek u atopických pacientů. V průběhu posledních let byly vyvinuty nové laboratorní postupy.

Infekce vyvolané Chlamydia trachomatis představují v rozvinutých zemích nejčastější pohlavně přenosné bakteriální onemocnění. Infekce sérotypy A, B, C a L jsou příčinou závažných onemocnění tropické a subtropické oblasti a v našich podmínkách se s nimi setkáváme zřídka. Naopak okulogenitální formy postihují obyvatelstvo ekonomicky rozvinutých zemí. Prevalence v populaci má vzestupný trend. Ročně podle WHO je více než 90 milionů všech sexuálně přenosných infekcí vyvoláno bakterií Chlamydia trachomatis. Data z České republiky nejsou známa, protože onemocnění s výjimkou lymfogranuloma venereum a trachomu nepodléhají povinnému hlášení. Oligo- až asymptomatický průběh onemocnění obvykle neumožní diagnostikovat akutní fázi, která je poměrně snadno léčitelná. Pacienti pak přicházejí obvykle až s nespecifickými symptomy dolních močových cest a chronickými pánevními bolestmi. Diagnostika a léčba pokročilých forem onemocnění bývá finančně náročná, průběh prolongovaný a nezřídka nepříliš úspěšný a bez spolupráce a ukázněnosti pacienta, resp. obou partnerů, není možná. Dlouhodobý průběh onemocnění se zásadními omezeními v intimním životě partnerů významně ovlivňuje kvalitu života postižených a závažně zasahuje i do vztahu pacienta a ošetřujícího lékaře. Pro léčbu chronických a perzistujících forem onemocnění zatím neexistují žádná doporučení s výjimkou empirického zjištění o neúspěšnosti krátkodobých režimů léčby.

Různé druhy členovců můžeme potkat prakticky kdekoli. Vosy, sršně, včely, komáry, ovády, mouchy, blechy, roztoče, klíšťata aj. nalezneme také v okolí našich obydlí. Nemusíme proto nutně jezdit do tropické Afriky, Asie či Amazonie. Také v našich zeměpisných šířkách a mírných klimatických podmínkách se setkáváme s hrozbou infikace závažnými onemocněními, přenášenými členovci, a projevy alergických reakcí na roztoče či hmyzí bodnutí. Z těchto důvodů je vhodné chránit se účinnými repelenty.

Kazuistika popisuje případ mladého muže s chronickou disekcí vzestupné aorty, jež se prezentovala netypickou anginou pectoris. Na poloze závislá atypická AP směřovala diagnózu k onemocnění koronárních tepnen, nebo zcela mimo kardiovaskulární systém. Po stanovení příčiny onemocnění bylo toto řešeno suprakoronární náhradou vzestupné aorty.

Nejvýznamnější změny v Doporučení managementu ischemické cévní mozkové příhody a TIA (ESO 2008–2009) zahrnují změny v terapii antiagregační (preference podávání kombinace ASA a dipyridamolu nebo samotného klopidogrelu před podáváním samotné ASA), trombolytické (prodloužení terapeutického okna IVT na 4,5 h, zavedení intraarteriální léčby jako možnosti volby u akutní okluze ACM do 6 h, možnost léčby akutní okluze bazilární tepny pomocí IAT i IVT i po 3 h od rozvoje příznaků), chirurgické (doporučení provést CEA co nejdříve, nejlépe během 2 týdnů po poslední ischemické příhodě a doporučení chirurgické dekompresní terapie u pacientů ve věku do 60 let s rozvíjejícím se maligním infarktem ACM během 48 h od rozvoje symptomů) a endovaskulární (možnost zvážení endovaskulární léčby u pacientů se symptomatickou intrakraniální stenózou).

Akuminátní kondylomata jsou benigní anogenitální bradavice, jejichž původcem jsou lidské papilomaviry, u více než 90 % případů působí akuminátní kondylomata genotyp 6 a 11. Pacienti s viditelnými projevy akuminátních kondylomat mohou být současně postiženi HPV typy 16 a 18, které častěji působí subklinické projevy asociované s anogenitálními karcinomy. Akuminátní kondylomata jsou běžně léčena invazivními metodami (kryoterapie, elektrochirurgie, laserová ablace, chirurgická excise, trichloroctová kyselina, podofylotoxin nebo imiquimod) cílenými na likvidaci viditelných projevů akuminátních kondylomat, nikoli na základní virovou příčinu onemocnění.