Fulltextové hledání

Imunomodulace pomocí volně prodejných léčiv nebo doplňků stravy si získává narůstající popularitu mezi pacienty. I když je klinická evidence často založena hlavně na empirii, jejich účinky můžou využít pediatři u méně závažných poruch imunity. Na druhé straně, nereálná očekávání pacientů, často podpořená marketingovými aktivitami, můžou vést k jejich zklamání, nebo naopak k nevhodnému/nadměrnému používání. Ve všech případech je proto vhodná rada zdravotnického odborníka.

Primární PCI je v současnosti metodou volby v léčbě akutního infarktu myokardu s ST elevacemi (STE-AIM). Cílem práce je zhodnocení vlivu mechanické reperfuze na akutní změny systolické funkce levé srdeční komory hodnocené angiograficky a hledání hlavních ovlivňujících faktorů. Metodika: Prospektivní observační studie 83 dospělých pacientů léčených pomocí primární PCI do 12 hodin od vzniku STE-AIM s průměrným věkem 61,6 ± 11 let, kteří dokončili sledování v projektu remodelace LK v období od 1. 4. 2002 do 30. 10. 2004. Hlavním vstupním kritériem byl AIM přední stěny, hlavními vylučovacími kritérii byly diabetes mellitus na inzulinu, kardiogenní šok (Killip klasifikace st. IV), recidiva AIM přední stěny nebo IM jiné lokalizace v posledních 6 měsících. Ke statistickému zhodnocení bylo použito standardních statistických metod se stanovením významnosti p ≤ 0,05. Hlavními rizikovými faktory souboru byly hypertenze (47 %) a kouření (45,8 %). Pro subanalýzu byl soubor rozdělen dle změny ejekční frakce levé komory (EF LK), časových intervalů od vzniku obtíží a průtoku infarktovou tepnou (TIMI flow). Výsledky: Nejvýraznější zlepšení systolické funkce LK (zlepšení EF LK o > 3 %) bylo zjištěno u 33 pacientů s iniciálně nejhorší EF LK (38,6 % vs 49,3 %, p < 001) a s relativně krátkým intervalem od vzniku obtíží (148 min. k příjezdu na koronární jednotku). Zlepšení bylo způsobeno zmenšením endsystolického a zvětšením tepového objemu (p < 0,001) i jejich indexů (p < 0,001). Tato zlepšení byla potvrzena i ve skupině pacientů přicházejících do 3 hod. od vzniku obtíží. Naopak ve skupině 34 pacientů (41 %) byla primární PCI spojena s akutním zhoršením EF LK (49,6 % vs 44,1 %, p < 0,001) při významném snížení tepového objemu (p = 0,009). Při srovnání výsledků dle průchodnosti infarktové tepny (IRA) před a po primární PCI bylo zjištěno zlepšení EF LK (43,9 % vs 47,7 %, p = 0,04) ve skupině pacientů s iniciálně průchodnou tepnou TIMI 2–3. Nejčastěji pozorovanou změnou po primární PCI bylo snížení plnícího tlaku LK (LVEDP) a indexu kontraktility vztaženého na systolický tlak (dP/dt/P).Závěr: Primární PCI v léčbě STE-AIM přední stěny byla v našem souboru spojena s významnými změnami systolické funkce levé srdeční komory, které souvisely s časovým intervalem od vzniku obtíží a iniciální průchodnosti infarktové tepny. Akutní zlepšení respektive zhoršení EF LK bylo zjištěno u 59 % resp. 41 % pacientů a tyto změny byly ve většině případů způsobeny změnou endsystolických a tepových objemů.

Článek podává přehled psychologických a farmakologických postupů používaných k léčbě a prevenci bažení (craving) u návykových nemocí. Psychoterapeutické postupy by měly být relativně jednoduché a dobře naučené, aby si je pacient dokázal vybavit i při stresu a bažení, kdy jsou oslabeny kognitivní funkce.

Je to až neuvěřitelné, jak rychle uběhlo pět let od oslavy 80. narozenin RNDr. PhMr. Zdeňka Hanzlíčka a 17. ledna letošního roku se v Lékařském domě v Praze konaly oslavy již jeho pětaosmdesátin. Gratulantů přišlo kolem padesáti a nebyli to jen přátelé a nejbližší spolupracovníci.

V léčbě glomerulonefritid se v současné době začíná používat vedle kortikoidů, cytostatik (cyklofosfamid, chlorambucil) a novějších imunosupresiv (cyklosporin, mykofenolát) také biologická terapie. Největší zkušenosti jsou s vysokými dávkami intravenózních imunoglobulinů a anti-TNF terapií u ANCA-asociované vaskulitidy. Nadějná je rovněž terapie rituximabem u pacientů s ANCA-asociovanou vaskulitidou, lupusovou nefritidou a membranózní nefropatií. Cílem těchto nových postupů je především snížení rizika chronické toxicity cytostatické terapie. Současnou indikaci tedy představují zejména pacienti s onemocněním refrakterním na standardní léčbu, kteří vyžadují vzhledem k častým relapsům onemocnění opakovanou léčbu cytostatickými imunosupresivy. Další potenciální skupinu tvoří pacienti, kteří standardní terapii vzhledem k nežádoucím účinkům netolerují.

Chronická zánětlivá revmatická onemocnění jsou provázena zvýšeným výskytem morbidity a mortality z kardiovaskulárních příčin. Onemocnění jsou asociována jednak s výskytem extraartikulárních manifestací jednotlivých revmatických chorob, jednak s vývojem předčasně akcelerované aterosklerózy. Akcelerace vývoje aterosklerózy u revmatiků vzniká důsledkem vlivu jak tradičních rizikových faktorů, tak i podávané medikace, především kortikoidů, a dále působením samotného zánětlivého procesu. Bylo zjištěno, že některé léky podávané za účelem snížení aktivity revmatického onemocnění (metotrexát, anti TNFα) současně snižují výskyt kardiovaskulárních příhod u léčených pacientů. Článek podává přehled o kardiovaskulárním riziku jednotlivých revmatických onemocnění i o vlivu podávané terapie.

Prostatitida je jedním z nejčastějších zánětlivých onemocnění, se kterým se setkáváme v urologické praxi (24). Ročně tvoří pacienti s prostatitidou okolo 25 % mužů, kteří vyhledají lékaře pro potíže z oblasti urogenitálního traktu (25). Prostatitida (lépe prostatický syndrom) je diagnostikována na základě příznaků, mikroskopického a kultivačního vyšetření prostatického exprimátu a moče (28). Příčinný patogen je odhalen jen v pěti až deseti procentech případů (38). Nejnovější klasifikací prostatitid (doporučovanou European Association of Urology) je klasifikace navržená NIDDK/NIH (National Institute of Diabetes, Digestive and Kidney Diseases/National Institutes of Health), která odlišuje bakteriální prostatitidu (akutní a chronickou) od syndromu chronické pánevní bolesti (CPPS) (40). U většiny pacientů je léčba prostatitid empirická (28).

Autoři podávají přehled současných znalostí o léčbě diastolického srdečního selhání. Dosud bylo ukončeno několik menších klinických studií, které prokazují zlepšení tolerance zátěže po verapamilu, betablokátorech, inhibitorech ACE a antagonistech AII. První tři velké mortalitní klinické studie – CHARM Preserved s candesartanem, SENIORS s nebivololem a PEP-CHF s perindoprilem prokázaly snížení počtu hospitalizací, u mortality je pouze trend ke zlepšení. Základem léčby nadále zůstává dobrá kontrola hypertenze a srdeční frekvence. Základními lékovými skupinami jsou betablokátory, inhibitory ACE a antagonisté AII.

Uvedena kazuistika mladé pacientky s refrakterní detrusorovou nestabilitou, která byla úspěšně léčena autoaugmentací močového­ měchýře. Diskuze přináší srovnání autoaugmentace a augmentační cystoplastiky. Autoaugmentace je stále ne zcela standardní metoda a její indikace musí být pečlivě zvážena.

Článek hodnotí výsledky operací mozkových nádorů v eloquentních oblastech, u kterých bylo úspěšně prováděno mapování kortikálních funkcí pomocí Ojemannovy techniky bipolární stimulace. V diskuzi popisujeme vývoj metody a alternativní techniky, zaměřujeme se na bezpečnostní limity operací v kritických oblastech mozkové kůry. Na základě vlastního souboru diskutujeme validitu neinvazivní metody funkčního mapování – funkční magnetické rezonance.

Epikutánne atopické patch testy (APT) sa zaradili v posledných rokoch medzi cenné diagnostické prostriedky potravinovej alergie. Medzi najčastejšie príznaky potravinovej alergie patrí postihnutie kože. Približne 40 % detí s atopickou dermatitídou trpí klinickou relevantnou potravinovou alergiou. Makro- i mikroskopické podobnosti medzi reakčnými miestami pri APT a kožnými zmenami pri atopickej dermatitíde naznačuje, že APT sú vhodným diagnostickým prostriedkom pre odhaľovanie kauzálneho alergénu pri tomto ochorení, pričom v detskom veku dominujú potravinové a v dospelom aerogénne (inhalačné) alergény.

Světová zdravotnická organizace (SZO) vždy v únoru každého roku vydává doporučení k použití výrobních vakcinačních chřipkových kmenů pro následující chřipkovou sezónu. Toto doporučení vychází z analýzy dat poskytovaných více než stovkou laboratoří po celém světě, které se účastní sledování globálního výskytu chřipky. Během roku se chřipkové viry třídí a vybírají se chřipkové virové izoláty, jenž se zasílají do tří světových center SZO: ve Spojených státech, Anglii a Austrálii. Tímto způsobem se monitorují genetické změny cirkulujících chřipkových kmenů. Doporučené vakcinační kmeny vycházejí nejen z virologických a epidemiologických dat, ale i z možností stávajících výrobních vakcinačních kmenů, které poskytnout odpovídající imunitní odpověď vůči předpokládanému chřipkovému kmeni.

-

Valproát je již léta používán jako stabilizátor nálady u pacientů s bipolární afektivní poruchou. Je prokazatelně účinný jak v léčbě manických a smíšených epizod, tak v udržovací a profylaktické léčbě a v léčbě rychlého cyklování epizod bipolární afektivní poruchy. Omezením klinického využití jsou jeho vedlejší nežádoucí účinky, z nichž většina je na dávce závislá.

Autor popisuje souvislosti výskytu deprese a kardiovaskulárního onemocnění. Podstatná část sdělení je věnována popisu správné antidepresivní léčby, jsou zdůrazněny vlastnosti, výhody i případná rizika jednotlivých skupin současných antidepresiv.

Cystická fibróza je závažné chronické onemocnění, které bylo jako samostatná jednotka popsáno před necelými 70 lety. Od té doby došlo k velkému pokroku v chápání podstaty nemoci. Vyhlídky nemocných se zlepšovaly již v 50. letech rozšířenou nabídkou antibiotik. Avšak až objev anomálie v transportu chloridů na buněčných membránách a v roce 1989 objev genu (CFTR – cystic fibrosis transmembrane conductance regulator) umožnily pochopit podstatu nemoci a nabídly možnost hledat nové léčebné postupy. Klasická léčba, spočívající v prevenci a potlačení infekce, v péči o průchodnost dýchacích cest a o dobrý stav výživy, byla obohacena o nové metody. Ty umožňují účinnější způsoby aplikace léků do dýchacích cest, zlepšení jejich průchodnosti, možnost protizánětlivé léčby i prevenci, vyhledávání a léčení komplikací. Velkou nadějí je vývoj nových léčebných metod zasahujících podstatu nemoci. Ve stadiu klinického výzkumu je řada nových léků. Směřují k ovlivnění CFTR proteinu, iontových kanálů, a tím charakteru sekretů na povrchu epitelu i k potlačení infekce a zánětu. Mnohé z těchto léků získaly status orphan produktů v EU, což umožňuje jejich rychlejší vývoj a registraci pro indikaci cystické fibrózy. Nové léčebné metody zatím pouze doplňují klasický přístup. Věří se však, že v budoucnu ovlivní transport chloridů a upraví nebo nahradí funkci CFTR.

Plicní alveolární proteinóza je vzácné onemocnění poprvé popsané v roce 1958. Postupně bylo v literatuře popsáno kolem 500 případů, zahrnujících 240 jednotlivých případů nebo malých sérií. Pro onemocnění je charakteristická akumulace surfaktantových komponent v alveolech s minimálním intersticiálním zánětem nebo fibrózou. Plicní alveolární proteinóza má variabilní průběh, od spontánní remise po smrt, způsobenou pneumonií či respirační insuficiencí. Nejefektivnější osvědčená terapie – laváž plic – byla popsána brzy po poznání onemocnění.

Primárna progresívna afázia (PPA) je neurodegeneratívne ochorenie, ktoré je klinicky charakterizované progresívnym vývojom poruchy reči, spočiatku charakteru eferentnej motorickej afázie, pričom s progresiou ochorenia sa pridružuje aj porucha senzorickej zložky. Ochorenie končí mutizmom, ťažkým dementným syndrómom a akinézou. Priemerné prežívanie pacientov od začiatku prvých príznakov ochorenia je 5 rokov. Didakticky je primárna progresívna afázia spolu s frontotemporálnou demenciou a sémantickou demenciou, ktoré však majú rozdielny klinický obraz aj patologicko-anatomickú topografiu včlenená do súboru nazývaného Frontotemporálna lobárna degenerácia (FTLD) alebo Pickov komplex. Patologicko-anatomicky (topograficky) je PPA charakterizovaná asymetrickou atrofiou mozgu s výraznou prevahou v dominantnej hemisfére (najčastejšie ľavej). Prinášame kazuistiky troch pacientov s progresívnou poruchou reči a s pridruženým vývojom demencie, uzavretými ako primárna progresívna afázia.

Kouření je hlavním modifikovatelným rizikovým faktorem kardiovaskulárních onemocnění. Významným způsobem ovlivňuje morfologii i funkci kardiovaskulárního aparátu. Dochází k endoteliální dysfunkci, poruše hemostázy na podkladě aktivace destiček a snížení funkce endogenního fibrinolytického systému, aktivaci zánětu, hemodynamickým změnám a zvýšené spotřebě kyslíku. Kuřáci vykazují rysy inzulinové rezistence a trpí poruchami metabolizmu lipidů. Výsledkem komplexních změn je akcelerace aterosklerózy se všemi negativními důsledky. Významné riziko představuje také pasivní kouření. Nekuřáci mohou být vystaveni kouři nedobrovolně na pracovišti nebo v domácím prostředí, proto omezení kouření ve veřejných prostorách, ochrana zaměstnanců a osvěta jsou velmi důležité.

Problém antibiotické rezistence v ČR v různém rozsahu zasáhl všechny bakteriální původce humánních invazivních i lokálních infekcí v nemocnicích i v komunitě. Byl akcelerován počátkem 90. let exponenciálním nárůstem spotřeby antibiotik po uvolnění kvalifikované regulace jejich užívání (17, 18). Zlepšení kvality používání antibiotik a snížení jejich spotřeby omezováním jejich preskripce tam, kde je z hlediska etiologie považována za neúčelnou, a uvážlivý přístup k preskripci může snížit rostoucí trendy antibiotické rezistence bakterií v komunitě a uchovat účinnost starších i nových léků. Nejvyšší spotřeba antibiotik je u respiračních infekcí, na dalším místě jsou močové infekce, u obou je důležitá znalost správných mikrobiologických podkladů (7), kožní infekce tvoří méně než 10 %.

Dnavá artritida, nejčastější zánětlivé kloubní onemocnění mužů středního věku, bývá mnohdy nesprávně diagnostikována i léčena. Termín dna označuje heterogenní skupinu metabolických onemocnění, pro kterou je charakteristická tvorba depozit krystalů natriutrátů ve tkáních. V souhrnném článku je stručně zmíněna etiologie, patogeneze hyperurikemie a dny, diskutován je výskyt hyperurikemie v rámci metabolického syndromu X. Dna se klinicky projevuje jednak jako akutní dnavá artritida s klasickým klinickým obrazem, dále jako chronická tofózní dna, v oblasti ledvin jako akutní nebo chronická dnavá nefropatie. Základem diagnostiky dny je průkaz krystalů natrium urátu ve tkáních v kombinaci s typickým klinickým obrazem dny. V poslední části článku jsou shrnuty současné léčebné možnosti dny a je diskutována rovněž otázka léčby asymptomatické hyperurikemie.

Polovina pacientů hospitalizovaných pro srdeční selhání má relativně zachovanou systolickou funkci levé komory. Výskyt tohoto typu srdečního selhání stoupá a dlouhodobá prognóza je podobně nepříznivá jako u systolické dysfunkce. V “klasické“ podobě s tímto typem srdečního selhání setkáváme u starších pacientů, častěji žen, s dlouholetou anamnézou arteriální hypertenze a/nebo diabetu, kteří mají koncentrickou remodelaci či hypertrofii levé komory, zvětšenou levou síň a abnormality diastolického plnění levé komory. Přestože se jedná o časté onemocnění, patofyziologie není zcela objasněna. Mimo poruch diastolického plnění či snížení kontraktilní rezervy při zátěži se při manifestaci tohoto onemocnění významně uplatňují i zvýšená tuhost arteriálního řečiště, porušená mechanická funkce levé síně a abnormální autonomní kardiovaskulární regulace. Pro klinickou prezentaci tohoto onemocnění je typická rychle se rozvíjející plicní kongesce a zvýšený systémový arteriální tlak v kombinaci s nálezem zachované ejekční frakce levé komory srdeční. Léčba akutní formy srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí spočívá v udržení adekvátní oxygenace, diuretické léčbě a především ve vasodilatační léčbě. V dlouhodobé léčbě jsou doporučována diuretika a důsledná kontrola hypertenze s upřednostněním léků, které mají vyšší potenciál navození regrese hypertrofie levé komory. Lze očekávat, že současný intenzivní výzkum patofyziologických mechanizmů povede k objasnění faktorů odpovědných za manifestaci onemocnění, které by pak byly cílem specifičtější, více kauzální léčby.

Alkoholizmus je jedna z nejzávažnějších a nejrozšířenějších forem závislosti. Jeho terapie je velmi problematická a dlouhodobá. Z posledních výzkumů přírodních léčiv vyplývá, že látky z některých rostlin mohou snižovat dobrovolný příjem alkoholu nebo zmírňovat abstinenční příznaky. Mezi nejperspektivnější přírodní látky s těmito účinky patří deriváty alkaloidu ibogainu, isoflavonoidy puerarin a daidzin a floroglucinový derivát hyperforin.

Systém řízení rizik je definovaný jako soubor činností spojených s farmakobdělostí a zásahů určených za účelem identifikování, charakterizování, prevence anebo minimalizování rizik léků, včetně vyhodnocení účinnosti zásahů. Některá léčiva a léčivé přípravky podléhají speciálním restrikčním programům preskripce a distribuce, stávají se součástí plánů managementu rizika. V přehledu jsou blíže charakterizovány nejznámější programy TOUCH (natalizumab, Tysabri), S.T.E.P.S. a PRMP (thalidomid, Thalomid), program RevAssist (lenalidomid, Revlimid), SMART, iPLEDGE (isotretinoin, Accutane), CPMS (klozapin, Clozaril), T.I.P.S. (dofetilid, Tykosin). Dále je pozornost věnována výstražným systémům, upozorňujícím na padělané přípravky, např. systému SafeMeds Alert.

Pacient po infarktu myokardu je ohrožen recidivou infarktu, rozvojem srdečního selhání, vznikem diabetes mellitus a poměrně vysokou mortalitou. Hlavními cíly péče je zlepšit jeho dlouhodobou prognózu při co možná nejlepší kvalitě života. Úprava životního stylu včetně nekouření má přinejmenším stejně velký účinek na snížení rizika kardiovaskulárních komplikací jako medikamentózní sekundárně preventivní léčba. Je chybou nevyužít ke změně životosprávy období bezprostředně po akutní fázi infarktu, kdy nemocní bývají pod čerstvými dojmy z průběhu onemocnění více otevření našim doporučením. Zásadní roli v tom může zaujímat lázeňská péče. Medikamentózní léčba nemocných ke snížení rizika smrti je až na výjimky paušální a možno říci povinná. Každý nemocný po infarktu má užívat kyselinu acetylsalicylovou, betablokátor, statin a ACE inhibitor. Po dobu jednoho roku navíc užívá clopidogrel. K tomu přistupuje léčba anginy pectoris, srdečního selhání, arytmií, diabetu nebo hypertenze, pokud jsou přítomny. Podle současných doporučení je vzhledem k vysoké prevalenci diabetes mellitus mezi nemocnými s ischemickou chorobou srdeční nutno u všech pacientů po infarktu myokardu, bez známého diabetu, provádět orální glukózový test. Jedině tak je možné diabetes mellitus s jistotou diagnostikovat. V případě zjištění diabetu nebo poruchy glukózové tolerance je třeba kontrolou glukózového metabolizmu omezit výrazně negativní vliv hyperglykémie na prognózu nemocných.

Lymeská borrelióza je způsobena v Evropě nejméně třemi genospecies komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato, vektorem je klíště obecné. Kožním projevem je erythema migrans v místě sání klíštěte, projevující se zarudnutím s centrálním výbledem. Borreliový lymfocytom má podobu hmatného uzlíku na uchu, bradavce prsní či skrotu, nejčastěji u dětí. Chronická kožní forma acrodermatitis chronica atrophicans se vyskytuje pouze u dospělé populace. Klinické manifestace centrálního a periferního nervového systému se projevují při časné diseminované infekci, často ještě paralelně s erythema migrans. Postižení zahrnuje Garin-Bujadoux-Bannwarthův syndrom, aseptickou meningitidu a/nebo kraniální neuritidu. Lymeská artritida je nejvíce imunogenní a protilátková odpověď klesá velmi pomalu. V terapii se uplatňují betalaktamová antibiotika, tetracykliny (u dětí pouze u starších 8 let) a makrolidy v případě alergie na penicilin a nesnášenlivosti tetracyklinů. Volba antibiotika závisí na věku, na klinických projevech a na délce trvání klinických projevů. Terapeutický efekt antibiotické léčby je hodnocen zmírněním nebo vymizením klinických projevů. Zahájení antibiotické terapie pouze na základě pozitivního sérologického nálezu bez známek onemocnění není indikováno.

Fibrilace síní (FS) je nejčastěji se vyskytující klinicky významná srdeční arytmie, jejíž prevalence narůstá s věkem. Z toho důvodu je FS přirovnávána k epidemii moderní doby a v posledních desetiletích na sebe poutá stále větší pozornost. Prudký nárůst znalostí týkajících se etiopatogeneze a terapeutických priorit FS spolu s technologickými pokroky v oblasti katetrových ablací vyústil v potřebu revize doporučených postupů z roku 2001. Inovované doporučené postupy kardiologických společností ACC/AHA/ESC, týkající se zásad péče o pacienty s FS, byly publikovány v roce 2006. Léčebná strategie péče o nemocné s fibrilací síní zahrnuje prevenci tromboembolie, kontrolu srdeční frekvence při arytmii nebo kontrolu srdečního rytmu. Komplexní léčba FS kombinuje farmakologické a nefarmakologické léčebné postupy. Farmakologické léčebné možnosti zahrnují: antikoagulaci nebo antiagregaci, léky s negativním chronotropním účinkem na síňokomorový uzel, antiarytmika, léky modulující systém renin-angiotenzin-aldosteron, statiny. Mezi nefarmakologické postupy patří elektrická kardioverze, katetrová ablace, kardiostimulace, kardiochirurgické výkony, endokardiální implantace aurikulárních okludérů. V článku jsou popsány zásady terapeutické rozvahy, farmakologická prevence tromboembolie, farmakologická kontrola komorové frekvence, farmakologická kardioverze a farmakologické postupy k udržení sinusového rytmu a farmakologické ovlivnění remodelace srdečních předsíní.

Stanovení rizikové kategorie a volba adekvátní zdravotní obuvi je zásadní v prevenci ulcerace. Obuv nutno zvolit či vyrobit ještě v průběhu hojení ulcerace. Počítačová plantoskopie s měřícími stélkami v obuvi racionálně zhodnotí vlastnosti konkrétní obuvi a vložek z hlediska rozložení lokálních tlaků. Ochranná domácí obuv je zásadní u méně mobilních rizikových diabetiků.

Aterosklerotický proces se často poprvé projeví jako život ohrožující klinická příhoda. Proto je důležité zachytit rizikové pacienty již v asymptomatickém stadiu. K tomu jsou vhodná neinvazivní vyšetření zjišťující přítomnost aterosklerotických změn v cévní stěně. Mezi nimi je nejvíce používáno měření tloušťky komplexu intimy-medie karotických arterií (CIMT) ultrazvukem o vysoké rozlišovací schopnosti. Touto metodikou lze upřesnit riziko vzniku kardiovaskulární příhody i u jednotlivých pacientů, ve skupinách pacientů pak lze stanovit souvislost jednotlivých rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění s aterosklerotickým procesem, případně sledovat účinek léčby zaměřené na zpomalení či zastavení aterosklerotického procesu. Toto vyšetření je relativně dostupné a jednoduché, je však třeba věnovat zvýšenou pozornost jeho kvalitě a standardizaci. U jednotlivého pacienta lze měřením CIMT spolehlivě doplnit jeho rizikový profil. Sledování progrese CIMT či účinnosti léčby na změny CIMT je, vzhledem k velice malým změnám, možné provádět pouze u skupin pacientů čítajících 100–200 jedinců.