Fulltextové hledání

Mezi kongenitální zahrnujeme infekce vzniklé intrauterinně nebo perinatálně. Předmětem tohoto přehledového článku jsou především ty kongenitální infekce, které mají význam pro klinickou praxi v oblasti střední Evropy. Jen okrajově se zmíníme o nejdůležitějších kongenitálních infekcích, které mohou postihnout plody žen-cestovatelek.

V článku je uveden přehled indikací k podání probiotik v oblasti gastroenterologie a hepatologie. Probiotika jsou již nyní důležitou součástí léčby idiopatických střevních zánětů a průjmů. V řadě dalších diskutovaných oblastí byl jejich prospěšný vliv popsán a do budoucna lze předpokládat rozšíření indikací probiotik i u dalších diagnóz.

Nestor našich farmaceutických historiků se v letošním roce dožil osmdesáti pěti let. O jeho záviděníhodné vitalitě svědčí nejenom neutuchající zájem o veškeré dění ve farmacii, ale také neustávající publikační činnost.

Bolest provází akutní a chronickou pankreatitidu i karcinom pankreatu. Zvláštní pozornost zasluhuje bolest při chronické pankreatitidě (CHP). Jejími příčinami jsou destrukce parenchymu, fibroprodukce a jejich důsledky. Významnou úlohu v těchto procesech hrají pankreatické hvězdicové buňky. Spouštěcími mechanizmy jsou jídlo, alkohol a poruchy pasáže pankreatického sekretu vývodným systémem. Bolest postihuje více než 90 % nemocných CHP a nejvíce ovlivňuje kvalitu jejich života. Terapie bolesti při CHP je složitá a některé postupy jsou kontroverzní. Léčebné metody jsou neinvazivní (životospráva, dietní režim, farmakoterapie) a invazivní (endoskopická a chirurgická terapie). Při alkoholické CHP vyžaduje volba terapeutického postupu stratifikaci nemocných podle trvání a frekvence algických paroxyzmů. Příznivé predikční faktory jsou intermitentní bolest a chirurgicky řešitelná komplikace.

Systémová nefrogenní fibróza (SNF) popsaná poprvé v roce 1997 u pacientů s renální insuficiencí postihuje různé orgány – kůži, ledviny, srdce, játra a plíce. Onemocnění bývá invalidizující, může být i letální. V posledních letech je SNF dávána do souvislosti s podáním (zvláště některých) chelátů gadolinia, používaných jako kontrastní látky u magnetické rezonance. Pravděpodobným mechanizmem vzniku SNF u těchto látek je nízká stabilita některých chelátů, kdy dojde k uvolnění toxického gadolinia. Tento mechanizmus je možný zvláště u pacientů s poruchou funkce ledvin, kdy eliminace kontrastní látky je prodloužena z řádově 1–2 hodin i na desítky hodin. Uvolněné gadolinium je pak nahrazeno v chelátu jiným kovem. Jde o tzv. transmetalaci. Druhý mechanizmus vychází z přítomnosti nadbytečného chelátu v nestabilních kontrastních látkách. Tento chelát vychytává kovy tělu vlastní, např. Zn. U pacientů s hodnotami glomerulární filtrace pod 30 ml/min na 1,73 m2 (přibližně kreatinin 200 μmol/l) jsou kvůli riziku rozvoje SNF v současné době kontraindikovány kontrastní látky gadodiamide a gadopentate.

V článku je uveden přehled indikací k podání probiotik v oblasti gastroenterologie a hepatologie. Probiotika jsou již nyní důležitou součástí léčby idiopatických střevních zánětů a průjmů. V řadě dalších diskutovaných oblastí byl jejich prospěšný vliv popsán a do budoucna lze předpokládat rozšíření indikací probiotik i u dalších diagnóz.

Přítomnost a intenzita chronických bolestivých tělesných potíží výrazně ovlivňuje u pacientů s velkou depresí frekvenci a závažnost depresivních symptomů. Bolest se zjišťuje skoro u poloviny osob trpících velkou depresivní poruchou. Bolestivé příznaky predikují těžší deprese, delší dobu do dosažení remise a mohou být markerem horší odpovědi na léčbu. Emoční i bolestivé fyzické příznaky deprese jsou částečně regulovány serotonergními a noradrenergními dráhami mozku a spinální míchy. Údaje z kontrolovaných klinických pokusů potvrzují, že léky s duálním účinkem jsou účinnější než ostatní antidepresiva v současné léčbě deprese i bolesti.

Uvedená kazuistika devatenáctileté nemocné s rychle se zvětšující expanzí pravé ledviny. Po radikální nefrektomii s lymfadenektomií prokázalo histopatologické vyšetření embryonální rabdomyosarkom ledvinové pánvičky. Bylo podáno 9 cyklů chemoterapie, od pátého cyklu splu s radioterapií. Nemocná je 18 měsíců od ukončení terapie bez známek recidivy onemocnění.

Purulentní perikarditida je vzácné onemocnění, často komplikující jinou infekční chorobu v odlišné lokalizaci. Typický je fulminantní průběh (často s rozvojem srdeční tamponády) a vysoká mortalita (u neléčených pacientů až 100 %, u léčených kolem 40 %). Důležitá je včasná diagnostika, základem léčby je cílená antibiotická terapie a perikardiocentéza. Při její neúčinnosti pak následuje fenestrace perikardu s drenáží. V našem sdělení popisujeme komplikovaný průběh purulentní perikarditidy u 73letého polymorbidního muže s rozvojem srdeční tamponády v průběhu hospitalizace. Urgentně provedena perikardiocentéza s evakuací purulentního exsudátu, zavedena ATB terapie dle citlivosti. Pro přetrvávající známky výpotku a trvající hemodynamické nestabilitě pacient podstoupil chirurgickou fenestraci perikardu s rozrušením sept a drenáží. Další prolongovaná hospitalizace vede postupně k úpravě stavu, dimise do domácí péče 36. den.

Diabetes mellitus 2. typu je onemocnění, jehož výskyt v poslední době velmi rychle narůstá. Je charakterizované nejen hyperglykemií, ale i dalšími odchylkami, jako je hypertenze, změny v hladinách krevních tuků, parametrů oxidačního stresu, endoteliální dysfunkcí, poruchami v koagulačních činitelích atd. Řada studií dokládá souvislost diabetu a s ním spojených metabolických abnormalit s vyšší celkovou, ale hlavně kardiovaskulární mortalitou (1, 2). Společným patogenním faktorem pro diabetes a kardiovaskulární onemocnění se zdá být inzulinová rezistence (3), která je vedle poruchy sekrece inzulinu hlavní příčinou přechodu porušené glukózové tolerance do plně rozvinutého diabetu s hyperglykemií.

Práce popisuje případ pacienta s elevacemi ST ve svodech II, III, AVF a subjektivními potížemi suspektními z akutního koronárního syndromu. Následně provedená vyšetření vylučují ischemické poškození myokardu a zjištěn je metabolický rozvrat s výraznou hyperkalémií. Po úpravě parametrů vnitřního prostředí denivelace ST segmentů mizí. Na závěr je diskutována diferenciální diagnostika změn ST úseku ve vztahu k hyperkalémii.

Udržení nutričního stavu je dnes nedílnou součástí péče o nemocného. Kdykoliv je to možné, enterální výživa (EV) má přednost před výživou parenterální, protože navíc přispívá k udržení integrity a funkce střeva a podporuje imunitní systém organizmu. Četné doklady z klinických studií umožnily formulovat evropská standardní doporučení k provádění enterální výživy u různých skupin nemocných. Optimálním postupem pro jejich zavedení do klinické praxe je vypracování místních nemocničních protokolů pro enterální výživu. Klíčovým faktorem se stává podpora včasného podání enterální výživy všem indikovaným nemocným v dostatečném množství. Opožděné zahájení EV v podmínkách již plně rozvinuté podvýživy je podstatně méně účinné nebo zcela selhává. Adekvátní nutriční podpora může zlepšit nutriční stav i kvalitu života nemocných, snížit morbiditu, zkrátit dobu hospitalizace i rekonvalescence a v některých případech snížit i mortalitu.

Retrofaryngeální absces je hluboká krční infekce, která nejčastěji vzniká na podkladě abscedující lymfadenitidy po předcházející infekci horních dýchacích cest. Typicky se vyskytuje v období mezi 2.–4. rokem. Svými příznaky napodobuje akutní epiglotitidu. V případě podezření na retrofaryngeální absces je vždy nutná ústavní léčba a CT krku s kontrastem. Léčba spočívá v drenáži abscesu v celkové anestézii, parenterálním podávání ATB a zajištění dýchacích cest. Autoři v příspěvku popisují případ retrofaryngeálního abscesu u ročního dítěte a diskutují současné diagnostické a terapeutické postupy.

Článek podává přehled psychologických a farmakologických postupů používaných k léčbě a prevenci bažení (craving) u návykových nemocí. Psychoterapeutické postupy by měly být relativně jednoduché a dobře naučené, aby si je pacient dokázal vybavit i při stresu a bažení, kdy jsou oslabeny kognitivní funkce.

Je to až neuvěřitelné, jak rychle uběhlo pět let od oslavy 80. narozenin RNDr. PhMr. Zdeňka Hanzlíčka a 17. ledna letošního roku se v Lékařském domě v Praze konaly oslavy již jeho pětaosmdesátin. Gratulantů přišlo kolem padesáti a nebyli to jen přátelé a nejbližší spolupracovníci.

V léčbě glomerulonefritid se v současné době začíná používat vedle kortikoidů, cytostatik (cyklofosfamid, chlorambucil) a novějších imunosupresiv (cyklosporin, mykofenolát) také biologická terapie. Největší zkušenosti jsou s vysokými dávkami intravenózních imunoglobulinů a anti-TNF terapií u ANCA-asociované vaskulitidy. Nadějná je rovněž terapie rituximabem u pacientů s ANCA-asociovanou vaskulitidou, lupusovou nefritidou a membranózní nefropatií. Cílem těchto nových postupů je především snížení rizika chronické toxicity cytostatické terapie. Současnou indikaci tedy představují zejména pacienti s onemocněním refrakterním na standardní léčbu, kteří vyžadují vzhledem k častým relapsům onemocnění opakovanou léčbu cytostatickými imunosupresivy. Další potenciální skupinu tvoří pacienti, kteří standardní terapii vzhledem k nežádoucím účinkům netolerují.

Chronická zánětlivá revmatická onemocnění jsou provázena zvýšeným výskytem morbidity a mortality z kardiovaskulárních příčin. Onemocnění jsou asociována jednak s výskytem extraartikulárních manifestací jednotlivých revmatických chorob, jednak s vývojem předčasně akcelerované aterosklerózy. Akcelerace vývoje aterosklerózy u revmatiků vzniká důsledkem vlivu jak tradičních rizikových faktorů, tak i podávané medikace, především kortikoidů, a dále působením samotného zánětlivého procesu. Bylo zjištěno, že některé léky podávané za účelem snížení aktivity revmatického onemocnění (metotrexát, anti TNFα) současně snižují výskyt kardiovaskulárních příhod u léčených pacientů. Článek podává přehled o kardiovaskulárním riziku jednotlivých revmatických onemocnění i o vlivu podávané terapie.

Prostatitida je jedním z nejčastějších zánětlivých onemocnění, se kterým se setkáváme v urologické praxi (24). Ročně tvoří pacienti s prostatitidou okolo 25 % mužů, kteří vyhledají lékaře pro potíže z oblasti urogenitálního traktu (25). Prostatitida (lépe prostatický syndrom) je diagnostikována na základě příznaků, mikroskopického a kultivačního vyšetření prostatického exprimátu a moče (28). Příčinný patogen je odhalen jen v pěti až deseti procentech případů (38). Nejnovější klasifikací prostatitid (doporučovanou European Association of Urology) je klasifikace navržená NIDDK/NIH (National Institute of Diabetes, Digestive and Kidney Diseases/National Institutes of Health), která odlišuje bakteriální prostatitidu (akutní a chronickou) od syndromu chronické pánevní bolesti (CPPS) (40). U většiny pacientů je léčba prostatitid empirická (28).

Autoři podávají přehled současných znalostí o léčbě diastolického srdečního selhání. Dosud bylo ukončeno několik menších klinických studií, které prokazují zlepšení tolerance zátěže po verapamilu, betablokátorech, inhibitorech ACE a antagonistech AII. První tři velké mortalitní klinické studie – CHARM Preserved s candesartanem, SENIORS s nebivololem a PEP-CHF s perindoprilem prokázaly snížení počtu hospitalizací, u mortality je pouze trend ke zlepšení. Základem léčby nadále zůstává dobrá kontrola hypertenze a srdeční frekvence. Základními lékovými skupinami jsou betablokátory, inhibitory ACE a antagonisté AII.

Uvedena kazuistika mladé pacientky s refrakterní detrusorovou nestabilitou, která byla úspěšně léčena autoaugmentací močového­ měchýře. Diskuze přináší srovnání autoaugmentace a augmentační cystoplastiky. Autoaugmentace je stále ne zcela standardní metoda a její indikace musí být pečlivě zvážena.

Článek hodnotí výsledky operací mozkových nádorů v eloquentních oblastech, u kterých bylo úspěšně prováděno mapování kortikálních funkcí pomocí Ojemannovy techniky bipolární stimulace. V diskuzi popisujeme vývoj metody a alternativní techniky, zaměřujeme se na bezpečnostní limity operací v kritických oblastech mozkové kůry. Na základě vlastního souboru diskutujeme validitu neinvazivní metody funkčního mapování – funkční magnetické rezonance.

Epikutánne atopické patch testy (APT) sa zaradili v posledných rokoch medzi cenné diagnostické prostriedky potravinovej alergie. Medzi najčastejšie príznaky potravinovej alergie patrí postihnutie kože. Približne 40 % detí s atopickou dermatitídou trpí klinickou relevantnou potravinovou alergiou. Makro- i mikroskopické podobnosti medzi reakčnými miestami pri APT a kožnými zmenami pri atopickej dermatitíde naznačuje, že APT sú vhodným diagnostickým prostriedkom pre odhaľovanie kauzálneho alergénu pri tomto ochorení, pričom v detskom veku dominujú potravinové a v dospelom aerogénne (inhalačné) alergény.

Světová zdravotnická organizace (SZO) vždy v únoru každého roku vydává doporučení k použití výrobních vakcinačních chřipkových kmenů pro následující chřipkovou sezónu. Toto doporučení vychází z analýzy dat poskytovaných více než stovkou laboratoří po celém světě, které se účastní sledování globálního výskytu chřipky. Během roku se chřipkové viry třídí a vybírají se chřipkové virové izoláty, jenž se zasílají do tří světových center SZO: ve Spojených státech, Anglii a Austrálii. Tímto způsobem se monitorují genetické změny cirkulujících chřipkových kmenů. Doporučené vakcinační kmeny vycházejí nejen z virologických a epidemiologických dat, ale i z možností stávajících výrobních vakcinačních kmenů, které poskytnout odpovídající imunitní odpověď vůči předpokládanému chřipkovému kmeni.

-

Valproát je již léta používán jako stabilizátor nálady u pacientů s bipolární afektivní poruchou. Je prokazatelně účinný jak v léčbě manických a smíšených epizod, tak v udržovací a profylaktické léčbě a v léčbě rychlého cyklování epizod bipolární afektivní poruchy. Omezením klinického využití jsou jeho vedlejší nežádoucí účinky, z nichž většina je na dávce závislá.

Autor popisuje souvislosti výskytu deprese a kardiovaskulárního onemocnění. Podstatná část sdělení je věnována popisu správné antidepresivní léčby, jsou zdůrazněny vlastnosti, výhody i případná rizika jednotlivých skupin současných antidepresiv.

Cystická fibróza je závažné chronické onemocnění, které bylo jako samostatná jednotka popsáno před necelými 70 lety. Od té doby došlo k velkému pokroku v chápání podstaty nemoci. Vyhlídky nemocných se zlepšovaly již v 50. letech rozšířenou nabídkou antibiotik. Avšak až objev anomálie v transportu chloridů na buněčných membránách a v roce 1989 objev genu (CFTR – cystic fibrosis transmembrane conductance regulator) umožnily pochopit podstatu nemoci a nabídly možnost hledat nové léčebné postupy. Klasická léčba, spočívající v prevenci a potlačení infekce, v péči o průchodnost dýchacích cest a o dobrý stav výživy, byla obohacena o nové metody. Ty umožňují účinnější způsoby aplikace léků do dýchacích cest, zlepšení jejich průchodnosti, možnost protizánětlivé léčby i prevenci, vyhledávání a léčení komplikací. Velkou nadějí je vývoj nových léčebných metod zasahujících podstatu nemoci. Ve stadiu klinického výzkumu je řada nových léků. Směřují k ovlivnění CFTR proteinu, iontových kanálů, a tím charakteru sekretů na povrchu epitelu i k potlačení infekce a zánětu. Mnohé z těchto léků získaly status orphan produktů v EU, což umožňuje jejich rychlejší vývoj a registraci pro indikaci cystické fibrózy. Nové léčebné metody zatím pouze doplňují klasický přístup. Věří se však, že v budoucnu ovlivní transport chloridů a upraví nebo nahradí funkci CFTR.

Plicní alveolární proteinóza je vzácné onemocnění poprvé popsané v roce 1958. Postupně bylo v literatuře popsáno kolem 500 případů, zahrnujících 240 jednotlivých případů nebo malých sérií. Pro onemocnění je charakteristická akumulace surfaktantových komponent v alveolech s minimálním intersticiálním zánětem nebo fibrózou. Plicní alveolární proteinóza má variabilní průběh, od spontánní remise po smrt, způsobenou pneumonií či respirační insuficiencí. Nejefektivnější osvědčená terapie – laváž plic – byla popsána brzy po poznání onemocnění.

Primárna progresívna afázia (PPA) je neurodegeneratívne ochorenie, ktoré je klinicky charakterizované progresívnym vývojom poruchy reči, spočiatku charakteru eferentnej motorickej afázie, pričom s progresiou ochorenia sa pridružuje aj porucha senzorickej zložky. Ochorenie končí mutizmom, ťažkým dementným syndrómom a akinézou. Priemerné prežívanie pacientov od začiatku prvých príznakov ochorenia je 5 rokov. Didakticky je primárna progresívna afázia spolu s frontotemporálnou demenciou a sémantickou demenciou, ktoré však majú rozdielny klinický obraz aj patologicko-anatomickú topografiu včlenená do súboru nazývaného Frontotemporálna lobárna degenerácia (FTLD) alebo Pickov komplex. Patologicko-anatomicky (topograficky) je PPA charakterizovaná asymetrickou atrofiou mozgu s výraznou prevahou v dominantnej hemisfére (najčastejšie ľavej). Prinášame kazuistiky troch pacientov s progresívnou poruchou reči a s pridruženým vývojom demencie, uzavretými ako primárna progresívna afázia.