Fulltextové hledání

Seboroická dermatitida je chronicky probíhající dermatóza vázaná na seboroickou lokalizaci, tzn. oblasti hlavy a trupu, kde je nejvíce mazových žláz. V etiopatogenezi hrají hlavní roli kvasinky rodu Malassezia. Klinicky se projevuje erytémem různé intenzity a šupinami, jen někdy mírným svěděním. Vzhledem k různým klinickým formám u kojenců i v dospělosti může být diagnostika seboroické dermatitidy obtížná. V současné době se k léčbě používají především lokální antimykotika, která jsou k dispozici v různých lékových formách, včetně šamponů, u výraznějších zánětlivých forem slabě a středně účinná kortikosteroidní externa, event. jejich kombinace s antimykotiky.

Mykotické infekce urogenitálního traktu jsou v běžné praxi s vyjímkou balanoposthitis mycotica málo časté, avšak téměř vždy závažné. Neobřezaný muž je obvykle infikován při pohlavním styku s partnerkou trpící vulvovaginózní mykózou pod klinickým obrazem mykotické balanitidy (balanoposthitis mycotica) event. uretritidy (urethritis non-specifica, u. mycotica). Obřezaný muž onemocní vzácně a musí být k infekci disponován (dlouhá doba expozice původcem, imunodeficit). U žen je obvykle postižena pochva a sekundárně močové cesty, avšak i žena onemocní mykotickým zánětem dolních močových cest jen v případě indispozice (vrozená vada urogenitálního traktu, systémové choroby, imunoalterace, nádorové postižení). Zásadní význam mají mykózy u nemocných s imunodeficiencí (transplantace, maligní onemocnění, vrozené poruchy imunity, pacient v režimu intenzivní péče, katetrizovaný pacient), kdy nejčastějším zdrojem infekce (translokací) je gastrointestinální trakt. U disponovaných jedinců má fungémie fatální průběh od 5–37 %.

Statiny jsou látky blokující biosyntézu cholesterolu inhibicí klíčového enzymu jeho metabolické dráhy, beta-hydroxy-beta-metylglutaryl-CoA (HMG-CoA) reduktázy. Řada velkých klinických studií prokázala u statinů dobrou toleranci, relativní bezpečnost a především účinnost, která se projevila snížením kardiovaskulární morbidity a mortality u pacientů s hypercholesterolémií, kde jsou tato hypolipidemika primárně indikována. Preklinický výzkum za posledních 5 let dokázal, že statiny vykazují v buněčných systémech pleiotropní efekt. Ten je důsledkem jejich přímého i nepřímého působení na regulační mechanizmy buněčného cyklu, diferenciace, apoptózy a na řadu dalších fyziologických dějů, které hrají důležitou roli i v procesu onkogeneze. Abychom však byli schopni zodpovědně posoudit skutečný přínos statinů pro chemoprevenci nebo pro terapii nádorových onemocnění, bude nezbytné přímo za tímto účelem uskutečnit více prospektivních klinických studií. Do té doby bychom ale rozhodně neměli opomíjet stávající indikace používání statinů, neboť kardiovaskulární onemocnění jsou jednou z nejčastějších příčin úmrtí i u onkologických pacientů.

Osteoporóza je civilizační choroba a představuje velký problém medicínský, ekonomický a sociální. Následkem osteoporózy dochází ke zlomeninám, z nich hlavně zlomeniny obratlů a krčku stehenní kosti vedou k nárůstu morbidity a mortality (3). Velká část pacientů je výrazně postižena a dochází k rozvoji disability, závislosti na pomoci druhých osob a také ke ztrátě sociálních rolí ve společnosti.

V Evropském, respektive Českém lékopise a jejich doplňcích plynule narůstá počet monografií rostlinných drog. Zajímavými, a u nás jen málo známými drogami, které slouží jako vstupní suroviny pro výrobu extraktů jsou Centellae asiaticae herba a Pelargonii radix.

Delirium je častou neuropsychiatrickou komplikací nemocí ve stáří (2, 7). Delirium velmi často komplikuje již přítomnou demenci. Sdělení se zabývá především těmito stavy – delirii nasedajícími na demenci. Ve zdravotnických a sociálních zařízeních pro osoby vysokého věku se delirium vyskytuje dle různých zdrojů v 10 až 44 % (6, 7, 13). Nemocní s chronickým kognitivním deficitem a trpící více chorobami bývají postiženi častěji (11). Je obtížné odlišit delirium od demence s příznaky BPSD (behaviorální a psychologické příznaky demence), zvláště když nemáme k dispozici kvalitní anamnézu a objektivní informace o nynějším onemocnění. Autor uvádí obecné rozdíly umožňující diferenciální diagnostiku demencí a delirií (4), vlastní pozorování výskytu delirií na gerontopsychiatrickém oddělení psychiatrické léčebny, jejich příčiny a možnosti léčby a nakonec kazuistiku s užitím kognitiva – inhibitoru cholinesteráz (ICHE) – v léčbě deliria nasedajícího na demenci.

Je uveden případ pacienta s recidivujícím akutním infarktem inferiorní stěny a pravé komory při mnohočetném postižení věnčitých tepen, který byl řešen trombolýzou na spádovém interním oddělení. Pro prolongovanou hypotenzi s nutností aplikace katecholaminů byla po 11 dnech provedena koronarografie s nálezem uzávěru ACD s následně provedenou PTCA s implantací stentu s rychlou úpravou funkce komor. Na příkladu z praxe je ukázána prospěšnost PTCA u -ztraceného- případu.

Starší antibiotika byla poznána do roku 1957 a jde vesměs o přirozené produkty bakterií nebo plísní. I když čas omezil jejich význam a častost předepisování, zůstávají stále účinná u mnoha onemocnění. Aby nedocházelo k narůstání rezistence na ně, je třeba je správně indikovat a podávat v dostatečně velké dávce po správnou dobu.

Perkutánní transluminální pulmonální valvuloplastika (PTPV) je léčbou volby vrozené stenózy plicnice. Metoda: PTPV je od svého prvního provedení v roce 1982 používána k léčbě vrozené stenózy plicnice, zpravidla v dětství. U dospělých nemocných je PTPV podstatně méně častá. Výsledky: od ledna 1996 jsme na našem pracovišti provedli PTPV u 5 dospělých pacientek. Ve všech případech s dobrým efektem, bez výskytu významnější komplikace. U 4 dále sledovaných nemocných zaznamenáváme dlouhodobě přetrvávající efekt zákroku. Závěr: PTPV představuje bezpečnou metodu s vysokou úspěšností a nízkým rizikem komplikací. Je proto léčbou volby u dětských i dospělých pacientů s vrozenou stenózou plicnice.

Hemodynamická závažnost u aortální stenózy je kromě symptomatologie často posuzována na základě hodnocení ejekční frakce a gradientu aortální chlopně při ultrazvukovém vyšetření. Autoři popisují případ nemocného, u kterého byla echograficky a ventrikulograficky zjištěna ejekční frakce levé komory 60 % a relativně nízký střední gradient (37 a 33 mmHg). Katetrizace však prokázala významnou aortální stenózu s indexovanou plochou ústí 0,4 cm2/m2 vysvětlující symptomatologii nemocného. Autoři rozebírají možné chyby v hodnocení této vady a katetrizační techniku vyvinutou na pracovišti.

Chronické srdeční selhání (CHSS) je stále narůstající medicínský a ekonomický problém, který je spojen s častou hospitalizací a s velmi špatnou prognózou těchto pacientů. V současné době jsou základem léčby CHSS beta-blokátory, inhibitory ACE, ATII blokátory, diuretika a digoxin. S progresí onemocnění je však nutná stále agresivnější terapie a obvykle rehospitalizace. V tomto článku jsou zmíněny nové trendy v léčbě pacientů s pokročilým CHSS: selektivní inhibitory endotelinových receptorů A, eplerenone jako selektivní aldosteronový blokátor, pozitivně inotropní látka levosimendan, selektivní antagonisté vazopresinových receptorů V2 a některé nové formy mechanické podpory oběhu.