Fulltextové hledání

Jedním z  nežádoucích projevů aplikace antibiotik je zvyšování odolnosti bakterií k jejich účinku. Nedílnou součástí prevence takového vývoje je racionální antibiotická léčba. Nozokomiální infekce močového traktu jsou způsobovány řadou bakteriálních druhů, často s vyšší mírou rezistence k antimikrobním přípravkům. K iniciální antibioterapii jsou vhodné aminopeniciliny, event. s inhibitory bakteriálních β-laktamáz, v kombinaci s aminoglykosidy. Schémata iniciální antibiotické léčby však mají zásadně regionální charakter, vycházející z výsledků lokální bakteriální surveillance.

Léčba akutního infarktu myokardu s ST elevacemi prošla v posledních dvaceti letech výrazným rozvojem zaměřeným na ovlivnění prognózy nemocných. Přímá perkutánní koronární intervence (pPCI) se stala metodou volby u těchto nemocných. Nyní se dále hledá, jak využít v kombinaci výhod trombolytické léčby podané nemocnému ihned a následné PCI provedené po převozu do PCI centra. Takový postup se nazývá facilitovanou PCI. Základní myšlenkou je, že čím dříve je obnoven průtok infarktovou tepnou, tím lepší je prognóza nemocného. Stejně tak ale doplnění implantace stentu u dobře rekanalizované infarktové tepny po trombolýze zlepšuje prognózu nemocného. Proto se v současné době zkoumá možnost facilitovat PCI okamžitou aplikací trombolytika nebo inhibitorů destičkových glykoproteinových receptorů IIb/IIIa (GB IIb/IIIa inhibitory) a nebo jejich kombinací ještě před převozem nemocného do PCI centra. Výsledky menších studií a nebo těch, které nebyly primárně orientovány na tuto problematiku, se zdají slibné, avšak před definitivním rozhodnutím, zda, kdy a komu indikovat facilitaci a jakým farmakem, musíme vyčkat výsledků velkých randomizovaných studií, jejichž primárním cílem je právě výzkum facilitace.

Intravaskulární ultrazvuk je diagnostická metoda umožňující přímý pohled do nitra koronární tepny a současně vizualizaci cévní stěny. Umožňuje přesné měření lumen tepny i rozměrů aterosklerotického plátu. Angiografie je základní vyšetřovací metodou při hodnocení věnčitých tepen, má však své limitace. Jedná se především o hraniční léze, léze s projasněním, obtížně hodnotitelné léze (ostiální stenózy, kmen levé věnčité tepny) hodnocení nestabilních aterosklerotických plátů. Ve všech těchto případech může IVUS přinést správnou diagnózu. Dalším přínosem intravaskulárního ultrazvuku je upřesnění indikace ke koronárním intervencím (určení hemodynamické významnosti léze, výběr správné velikosti instrumentária), hodnocení efektu po intervenci a diagnóza případných periprocedurálních komplikací. V přehledu je uvedena řada prací zabývajících se koronárními intervencemi vedenými za kontroly intravaskulárního ultrazvuku. Pozornost je věnována rovněž drug eluting stentům. Jsou rovněž popsány základní indikace, kontraindikace a bezpečnost vyšetření intravaskulárním ultrazvukem a základní doporučení, jak vyšetření provádět.

Encefalitidy jsou zánětlivá onemocnění mozku, která jsou vyvolaná převážně viry, ale i ostatními mikroby. V klinickém obraze mohou jednotliví původci vyvolat asymptomatické onemocnění, mírný průběh, ale i velmi těžký průběh končící letálně. V následujícím článku jsem chtěla podat přehled některých encefalid a zabývat se problematikou vakcinace proti japonské encefalitidě a klíšťové meningoencefalitidě. Na závěr svého sdělení jsem uvedla pouze jednu krátkou kazuistiku pacienta s duální infekcí klíšťovou meningoencefalidou a lymskou borreliózou.

Druhá generace antipsychotik rozšířila možnosti léčby bipolární poruchy. U většiny antipsychotik druhé generace (AP II) byla v klinických kontrolovaných studiích zjištěna antimanická účinnost v monoterapii nebo v kombinacích se stabilizátory nálady. Antipsychotika druhé generace mají nižší riziko extrapyramidových příznaků a tardivních dyskinéz, s výjimkou risperidonu nezvyšují významně prolaktin a mají příznivý účinek na kognitivní funkce. Výzkumná data dokládají, že AP II mohou být užita jako přídatná terapie nebo jako terapeutická alternativa při léčbě manických stavů. AP II rovněž mají příznivý efekt při léčbě depresivní epizody bipolární poruchy a v průběhu udržovací léčby.

Leishmanióza, parazitární onemocnění přenášené sáním krve některých druhů hmyzu rodu Phlebotomus, postihuje různé věkové skupiny v závislosti na druhu Leishmania spp., geografické lokalitě, rezervoáru nemoci a imunokompetenci hostitele. Viscerální leishmanióza je nejtěžší forma nemoci, která, není-li léčena, ohrožuje život. Rozsah a projev onemocnění závisí na několika faktorech, mezi které zahrnujeme protilátkovou a na buňky vázanou imunitní odpověď hostitele, virulenci infikujících druhů a velikost parazitární nálože. Intermitentní horečka, splenomegalie, hepatomegalie, zvětšení lymfatických uzlin, trombocytopenie, rychlý úbytek tělesné hmotnosti, anémie, leukopenie a hypergamaglobulinemie jsou nejčastější příznaky viscerální leishmaniózy. Autoři popisují dvě děti s viscerální leishmaniózou diagnostikovanou v České republice. Obě děti byly infikovány v oblasti Středozemního moře několik měsíců před prvními klinickými projevy onemocnění.

Migréna je záchvatovité chronické onemocnění, projevující se bolestmi hlavy typického charakteru i specifickým průběhem záchvatů. Má své provokační faktory a doprovodné příznaky. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné pomocné vyšetření, které by migrénu jednoznačně potvrdilo či vyloučilo, je základem správné diagnózy pečlivá anamnéza. Léčbu migrény dělíme na akutní – potlačující bolest při vlastním záchvatu, a profylaktickou, která snižuje frekvenci a mnohdy i intenzitu záchvatů. V akutní léčbě jsou lékem volby specifická antimigrenika – triptany. Při volbě lékové formy se řídíme tíží záchvatu a přítomností doprovodných příznaků. Při volbě vhodného profylaktika pak zvažujeme přidružené choroby pacienta, frekvenci záchvatů a rovněž délku jednotlivých záchvatů migrény.

S rozvojem elektronické zdravotní karty a jejím plným nasazením v roce 2006 v Německu se rozvíjí také platforma elektronického receptu. Pomocí e-karty pacienta a svého e-pasu zapíše lékař data na e-kartu a vzdálený server. Pacient si následně může e-recept vyzvednout v kamenné lékárně popř. jej odeslat do internetové lékárny. Od e-preskripce se očekává zejména zefektivnění činnosti jednotlivých zdravotnických pracovníků a rovněž plná kontrola dat pacientem. Ten bude plně rozhodovat o jednotlivých úrovních, které zviditelní pro jednotlivé zdravotnické pracovníky. Nyní probíhají v různých okrscích po celém Německu zkušební projekty, z nichž nejznámější je model e-Gesundheitskarte Schleswig-Holstein.

Práce se zabývá problematikou panické poruchy u dětí a adolescentů. Podává přehled klinických projevů onemocnění, komorbidit, informuje o výskytu, diagnostice a průběhu. Jsou zmíněny i základní terapeutické postupy. S pacienty s panickou poruchou se až v 75 % případů jako první setkávají pediatři a dětští neurologové. Je také podrobněji rozebrán způsob edukace pacienta a rodičů.

Amiodaron představuje velmi účinný lék s velkým spektrem léčebných indikací. Představuje také lék s řadou známých vedlejších účinků. Je tedy vždy třeba před zahájením léčby zvážit všechna pro a proti. Autoři zde uvádějí přehled vedlejších účinků, kontraindikací i interakcí amiodaronu.

V přehledném článku jsou charakterizovány možné vztahy epilepsie, fyziologického spánku a poruch spánku z pohledu klinického, i některých elektrofyziologických projevů. Ovlivnění epilepsie a spánku je možné z řady pohledů, vliv spánku na epilepsii a epilepsie na spánek, vliv spánku na elektroencefalografické projevy epilepsie v interiktálním a iktálním období, vztah některých epileptických záchvatů a některých parasomnií. V následujícím textu jsou uvedeny některé z těchto vztahů, na které je dobré v každodenní práci s pacienty s epilepsií pamatovat.

Autor popisuje strategii užití antidepresiv v běžné nepsychiatrické praxi, podává základní vodítka k orientaci v jednotlivých skupinách antidepresiv. Popisuje účinnost i nežádoucí účinky jednotlivých skupina antidepresiv, zdůrazňuje nutnost volby správného antidepresiva, jeho dávky i délky podávání. V závěru se zmiňuje o indikacích k odeslání nemocného ke specialistovi – psychiatrovi.

Chronické srdeční selhání je porucha funkce srdce jako pumpy. Je provázeno celou řadou příznaků vyplývajících z porušené kontraktility a sníženého minutového srdečního výdeje. Dochází k aktivaci řady neurohumorálních systémů, z čeho vychází léčebná strategie. Bisoprolol je vysoce selektivní β1-blokátor. Jeho podávání u nemocných s chronickým srdečním selháním vede ke zlepšení funkce levé komory, snížení tepové frekvence a může vést i k ovlivnění remodelace levé komory. Ve velkých randomizovaných studiích u nemocných s chronickým srdečním selháním bylo prokázáno, že terapie bisoprololem vedla k delšímu přežití, snížení výskytu náhlé smrti, snížení celkové mortality, snížení nutnosti hospitalizací i nákladů na léčbu při malém výskytu vedlejších účinků. Bisoprolol by proto měl být pevnou součástí léčebné strategie nemocných s chronickým srdečním selháním spolu s ACE inhibitory a diuretiky.

Cílem studie bylo porovnat klinický stav, hladiny NT-proBNP, kardiotorakální index a echokardiografické parametry u pacientů se symptomy levostranného srdečního selhání. V souboru 96 pacientů (67,63 ± 0,77 let, 45 žen) mělo 9 klinický obraz edému plic, u dalších 6 byl přítomen kardiogenní šok. Studie prokázala statisticky významné zvýšení hladiny NT-proBNP u všech pacientů v porovnání s kontrolní skupinou (8 575,89 ± 9 665,02 pg/ml, 91,27 ± 76,63pg/ml, p < 0,001). Statisticky významné rozdíly hladiny NT-proBNP byly zjištěny mezi jednotlivými skupinami v závislosti na tíži klinické symptomatologie (u nemocných s edémem plic 9 373,67 ± 6 899,29 pg/ml, u nemocných s kardiogenním šokem 28 998,67 ± 6 813,59 pg/ml). Zatímco kardiotorakální index byl zvýšený ve skupině všech pacientů (0,59 ± 0,06, vs. 0,41 ± 0,04, p < 0,001), mezi podskupinami podle klinické tíže stavu nebyly zjištěny významnější rozdíly. Podobné výsledky jsme zjistili i u dalších parametrů (velikost levé komory srdeční, hodnota ejekční frakce, masa levé komory srdeční), které se významně lišily od kontrolní skupiny, avšak mezi jednotlivými podskupinami nemocných jsme nezjistili významnější rozdíly. Průměr dolní duté žíly byl ve skupině všech pacientů významně větší (22,17 ± 3,38 cm, vs. 15,39 ± 1,89 cm, p < 0,001) s trendem ke vzestupu u klinicky závažnějšího selhávání. Práce ukazuje, že hladina NT-proBNP v době přijetí odráží relativně přesně a v některých případech spolehlivěji tíži srdečního selhání, než je tomu u některých běžně užívaných parametrů.

První klinicky používaný betablokátor propranolol byl syntetizován již v roce 1964. Podle typu vazby na specifické receptory dělíme moderní betablokátory na selektivní, neselektivní, s vnitřní sympatomimetickou aktivitou a s vazodilatačním účinkem. Jsou indikovány zejména k léčbě pacientů s kardiovaskulárními chorobami, u kterých prokazatelně snižují nemocnost a úmrtnost.

S rozvojem zobrazovacích metod bylo zjištěno, že průběh schizofrenie je spojen s morfologickými změnami mozkové tkáně. Nejtypičtějším nálezem je úbytek objemu šedé hmoty, ale i celého mozku. Z klinického pohledu je nejvýznamnějším objevem rozdíl mezi tím, jak tento marker onemocnění ovlivňuje haloperidol a jak olanzapin. Z hodnocení výsledků prozatím unikátní studie vyplývá, že u léčených haloperidolem došlo k signifikantnímu úbytku objemu šedé hmoty, zatímco léčba olanzapinem podobnému jevu zabránila. Současně se podařilo opět prokázat, že haloperidol zvětšuje objem bazálních ganglií. Diskutován je mechanizmus neuroprotektivního účinku a význam těchto nálezů z pohledu klinické praxe.

Paradoxní embolie je žilní trombóza, která vyvolala systémovou embolu skrze pravo-levý zkrat. Je na ni třeba myslet, kdykoliv dojde k systémové embolii z neidentifikovaného tdroje při současné přítomnosti žilních tromboembolických fenoménů. I když kontrastní echokardiografie ulehčuje klinické rozpoznání paradoxní embolie, optimální diagnostický přístup ještě nebyl stanoven. Léčebná doporučení se různí v závislosti na spolehlivosti diagnózy a měla by být individualizovaná. Primární léčbou je antikoagulace: trombolytika jsou vhodná u pečlivě vybraných jedinců. Okolnosti zvyšující přechodně tlak v právé síni mohou vést k pravo-levému zkratu skrze otevřené foramen ovale, snad umožňující žilnímu trombu přístup do tepenného oběhu. Prospěšnost profylaktického uzávěru otevřeného foramen ovale ještě není prokázaná.

Infekce parazitickými červy (helmintózy) patří k nejčastějším lidským onemocněním. Jedná se většinou o chronické infekce, jež se bez specifické chemoterapie mohou rozvíjet řadu let i desetiletí. Nemocný člověk je většinou zdrojem infekce, k níž může dojít perorálně kontaminovanou potravou a vodou, perkutánně, neporušenou kůží (schistozomózy, ankyloztomózy) či po sání specifického přenašeče (filariózy). Trichinelóza, toxokaróza a hydatidóza jsou zoonózy. Předkládaný článek podává přehled léčebných možností u nás rozšířených helmintóz. Z importovaných infekcí jsou zahrnuty ty, s nimiž se v našich podmínkách častěji setkáváme. K terapii střevních nematodóz se užívají benzimidazoly, u taenióz jsou lékem volby niklosamid a praziquantel, schistozomózy a další trematodózy léčíme praziquantelem, filariózy dietylkarbamazinem a ivermektinem. U tkáňových helmintóz lehké infekce většinou neléčíme, u hydatidózy a neurocysticerkózy se kombinují chirurgické postupy s podáním antihelmintik (albendazol, praziquantel).

V následující kazuistice bych chtěla poukázat na zajímavý případ z mojí ambulance. Pacient s revmatickou mitrální vadou byl léta sledován, s komplikacemi postupně dospěl až ke kardiochirurgickému výkonu, pooperačně se rozvíjí haemorhagická pankreatitida se vznikem pseudocysty v hlavě pankreatu.

Narodil se 19. května 1930 v Račiněvsi na Podřipsku. Mládí prožil v Praze-Spořilově, osmileté reálné gymnasium absolvoval v Praze-Michli. Vysokoškolské farmaceutické studium absolvoval od roku 1949 nejprve na Lékařské fakultě Karlovy univerzity a po zrušení pražského farmaceutické studia na Masarykově univerzitě v Brně. Jeho první farmakologické práce jsou z období 1950–1953, tj. z jeho pražského působení jako studentské vědecké síly na farmakologickém ústavu lékařské fakulty u prof. MUDr. Heleny Raškové, DrSc...

Fyzické týranie môže byť jednou z príčin poranení u dojčiat. Syndróm trasenia dieťaťom – Shaken Baby Syndrome (SBS) je jednou zo závažnejších foriem týrania detí do dvoch rokov veku života. Autori zdôrazňujú nutnosť odlíšenia neúrazového poranenia hlavy vznikajúceho trasením od úrazového poranenia hlavy, ktoré je zriedkavejšie u dojčiat. Zdôrazňujú, že pri prítomnosti nešpecifických príznakov je potrebné myslieť aj na SBS a hľadaním špecifických príznakov je potrebné pri poraneniach hlavy vylúčiť SBS. Rozoberajú klinické, patologické a diagnostické príznaky spôsobené trasením detí. Poukazujú na nepriaznivú prognózu týchto detí a význam prevencie.

Mykózy patří mezi významné a závažné infekce, v případě nozokomiálních infekcí jsou mikroskopické houby jako vyvolávající agens zastoupeny až v 12 procentech. Nová antimykotika významně zlepšila výsledky jejich léčby, přesto však mortalita zejména u invazivních mykotických onemocnění zůstává hrozivě vysoká. Článek shrnuje současné trendy diagnostiky a terapie mykotických plicních infekcí.

Disekce aorty (DA) je řídce se vyskytující onemocnění s incidencí přibližně 30 nemocných na milion obyvatel za rok. Přes svou relativní vzácnost patří mezi závažné, život ohrožující stavy; zvláště zůstane-li nerozpoznaná a tedy neléčená, končí velmi často fatálně. Nejčastějším symptomem DA je bolest, avšak řada nemocných přichází s jinými obtížemi, většinou vyplývajícími z postižení různých orgánových systémů. Ani fyzikální nález zpravidla neumožňuje jednoznačně stanovit diagnózu DA. Při podezření na DA je proto k potvrzení diagnózy nutné využít zobrazovacích metod, z nichž jsou v současné době nejvíce používané počítačová tomografie (CT), jícnová echokardiografie (TEE) a stále častěji také magnetická rezonance (MRI). Léčebný postup u nemocných s DA závisí na druhu a rozsahu postižení. Dnes nejčastěji používaná stand­fordská klasifikace rozděluje DA podle lokalizace na typ A a typ B. Zatímco terapeutický postup u DA typu B je primárně konzervativní, u typu A bývá nezbytná chirurgická intervence; stále častěji se v poslední době ve vybraných případech také využívají možnosti perkutánní intervenční léčby. V přehledu uvádíme současné diagnostické a léčebné možnosti u nemocných s DA.

Skupina monogénovo viazaných epileptických syndrómov postupne narastá. V súčasnosti prevažujú vo výskyte mutácie génov viazaných na jednotlivé podjednotky iónových kanálov. Pokrok v identifikácii zodpovedných mutovaných génov môže postupne redukovať počet tzv. idiopatických epileptických syndrómov na nozologické jednotky so známou etiológiou. Vytvoria sa týmto predpoklady aj k viac cielenej farmakoterapii epilepsie.

Významnou součástí diagnostiky infekcí močových cest je bakteriologické vyšetření moče s kvantifikací mikrobiálního nálezu (Tab. 1)...

Akutní infarkt myokardu postihuje především starší jedince, vzácněji bohužel i velmi mladé pacienty. Prezentujeme kazuistiky 2 mužů ve věku 35 a 29 let, kteří byli na naše pracoviště referováni, oba pro akutní infarkt myokardu přední stěny ve stadiu ST elevací. Oba byli léčeni primární angioplastikou infarktové věnčité tepny (RIA – ramus interventricularis anterior) s implantací stentu, s preventivním podáním abciximabu. Časná reperfuze u obou vedla k minimální remodelaci levé srdeční komory, bez významnějších poruch kinetiky. Nekomplikovaný průběh hospitalizace a výborná krátkodobá prognóza však nic nemění na nutnosti dlouhodobého sledování těchto pacientů se zaměřením na přísnou sekundární prevenci běžných i raritnějších rizikových faktorů. Obsahem sdělení jsou i obecné poznatky týkající se problematiky akutního infarktu myokardu u mladé populace.

Na příkladu čtyř kazuistik autoři diskutují problém koronárních intervencí u velmi rizikových nemocných s komplexním koronárním postižením. Je ukázáno, že je možné úspěšně provádět intervence u těchto velmi rizikových nemocných. Je však nutné počítat s častějším výskytem závažných komplikací. Autoři konstatují, že další zlepšení výsledků koronárních intervencí u těchto komplikovaných PCI mohou přinést nové systémy oběhové podpory.

Akutní pankreatitida je primárně neinfekční zánětlivé onemocnění slinivky břišní. Přes nesporné pokroky v diagnostice a terapii zůstává mortalita těžké formy vysoká. Patofyziologie onemocnění není zcela objasněna. Pankreatitidy jsou převážně biliární etiologie nebo vyvolané abúzem alkoholu. Diagnóza onemocnění je postavena na klinickém obraze, zobrazovacích metodách (zejména ultrasonografie a počítačová tomografie, event. ERCP) a laboratorních vyšetřeních, ze kterých jsou v rutinní klinické praxi nejčastěji používány – CRP, amyláza, lipáza a prokalcitonin. Používání skórovacích systémů může usnadnit časnou identifikaci rizikových pacientů a umožnit tak okamžité zahájení intenzívní léčby. Kauzální terapie akutní pankreatitidy není dosud známa a současná léčba je tak postavena na komplexní multidisciplinární intenzivní péči se zaměřením na dostatečný obrat tekutin. Profylaktické podávání antibiotik nemá jednoznačnou oporu medicíny založené na důkazech. Chirurgická léčba je rezervována pro pacienty s prokázanou infikovanou nekrózou pankreatu, zejména je-li spojená s rozvojem sepse a multiorgánové dysfunkce. U biliární pankreatitidy je indikována léčba endoskopická.