Fulltextové hledání

Maligní onemocnění prostaty u psů je poměrně vzácné a postihuje především psy velkých plemen starší 6 let. Radikální léčba je omezena chirurgickými možnostmi veterinárních pracovišť, především však komplikovanou pooperační péčí, vyžadující znehybnění zvířete, aby nebyly předčasně vytaženy drény a katétry. Radioterapie je finančně nedostupná. Cytostatická léčba, včetně kombinace s hormonální terapií (vedle vysokých ekonomických nákladů) nemá valný význam. Proto zásadní léčbou ve veterinární praxi zůstává oboustranná orchiektomie (kastrace) jako bazální androgenní deprivace, kdy průměrná doba přežití nepřesahuje 12 měsíců. Autoři popisuji případ u psa plemene německý ovčák, kterého vyšetřili jako následné pracoviště pro mnohočetné píštěle vycházející z uretry. Kultivačně prokázána Escherichia coli. Histologicky byl verifikován středně diferencovaný adenokarcinom prostaty. Bylo provedeno radikální odstranění prostaty a vlastní modifikace derivace přední stěnou břišní. Pes byl po 30 měsících od operace bez známek generalizace a kontinentní.

V předloženém sdělení jsou formulovány terapeutické přístupy k pacientům s bakteriálními záněty plic v nemocničním i komunitním prostředí.

Popisuje sa prípad získanej závažnej aortálnej chlopňovej chyby u 51 ročného muža, ktorý nikdy neprekonal reumatickú horúčku ani iné manifestované zápalové ochorenie endomyokardu. Počas dlhodobého sledovania pre WPW syndróm nebola chlopňová chyba s určitosťou prítomná a vznikla v posledných 4 rokoch, keď užíval 2 r. rôzne antidepresíva III. generácie typu SSRI a naposledy anxiolytiká benzodiazepínového typu (Xanax tab.). Podáva sa prehľad problematiky získaných chlopňových chýb po anorektikách-antidepresívach z literatúry. Zdá sa, že získané chlopňové chyby z tkanivového pôsobenia nadbytku serotonínu by mohli vzniknúť nielen po anorektikách typu fenteramínu a fenfluramínu, ale aj po anorektikách a antidepresívach III. generácie, pôsobiacich cez selektívnu inhibíciu spätného vychytávania serotonínu (SSRI) a adrenalínu (SNRI) na synapsách a nervových­­­­­ zakončeniach v tkanivách, hoci literatúra tieto riziká zatiaľ ešte neuvádza.

Hnisavé meningitidy nejmladších věkových skupin se odlišují proti dospělému věku nejen spektrem původců infekcí, ale též  klinickým obrazem a komplikacemi. Přitom právě ve věkové skupině novorozenců a kojenců dosahují meningitidy nejvyšší specifickou morbiditu i mortalitu. Incidence hnisavých meningitid u dětí se mění v posledních letech dostupností vakcinace proti nejběžnějším patogenům.

Je podán přehled nejčastějších akutních komplikací diabetu 1. typu – hypoglykemického syndromu a diabetické ketoacidózy: jejich etiopatogeneze, vyvolávajících příčin, klinické symptomatologie, léčby a prevence. Je poukázáno na důležitou roli praktického dětského lékaře při včasném rozpoznání diabetu u dětí a tím i prevenci diabetické ketoacidózy.

Inkontinence moči patří k nejčastějším zdravotním problémům, kterým trpí podle posledních odhadů asi 25 % dospělé ženské populace. Zatímco léčba hyperaktivního měchýře je tradičně doménou farmakoterapie, v léčbě stresové inkontinence hraje medikamentózní terapie jen vedlejší roli. Možnosti klinického využití preparátů s alfa-adrenergním účinkem je limitováno závažnými nežádoucími systémovými účinky. Poslední poznatky z fyziologie a patofyziologie nervového řízení funkce uzávěrového aparátu však naznačují možnosti uplatnění farmakoterapie i v této oblasti.

V předloženém sdělení jsou formulovány terapeutické přístupy k pacientům s bakteriálními záněty plic v nemocničním i komunitním prostředí.

Cystický útvar v oblasti krku může být tvořen ve vzácných případech paratyreoidální tkání. V diferenciálně diagnostické rozvaze je nutno na tuto neobvyklou anomálii myslet, a to i v případě, že nález neprovázejí typické klinické příznaky či laboratorní změny svědčící pro primární hyperparatyreózu. Předkládáme popis případu funkčně aktivního cystického adenomu příštítného tělíska – pseudocysty jako příčiny primární hyperparatyreózy. Poukazujeme na úskalí, se kterými se lze setkat při určení správné diagnózy. V našem případě bylo stanovení diagnózy komplikováno současným výskytem polynodózní strumy. Autoři shrnují základní kroky, které by měly být, podle jejich názoru, součástí optimálního vyšetřovacího algoritmu.

V současné době je výzkumem doloženo, že antipsychotika 2. generace jsou účinná v léčbě bipolární mánie buď v monoterapii, nebo v kombinaci s klasickými stabilizátory nálady. Antipsychotika 2. generace zlepšují rychleji než klasické stabilizátory nálady příznaky mánie a působí také rychleji a výrazněji antimanicky v kombinaci s lithiem nebo antikonvulzivy než v monoterapii. Antimanické působení olanzapinu, risperidonu, quetiapinu, ziprasidonu a aripiprazolu se mezi sebou neliší. Antipsychotika 2. generace, lithium a valproát se doporučují jako léky první volby v léčbě akutní bipolární mánie.

Mechanizmy náhleho srdcového úmrtia – Uvádzajú sa rôzne možné mechanizmy, ktorými môže intenzívna športová aktivita vyvolať/zhoršiť ischémiu myokardu či srdcovú dysrytmiu u športovcov (tlakové zmeny na úrovni koronárnych ciev, fisurácia vulnerabilného aterosklerotického plátu, oklúzia aterosklerotickým plátom, spazmus koronárnej artérie, elektroinstabilita myokardu, dysrytmie) (9, 22). Bez ohľadu na mechanizmus zodpovedný za udalosť, bezprostredne pred náhlym úmrtím počas športovania dochádza k masívnej redukcii srdcového výdaja (sekundárne buď k ischémii myokardu, alebo dysrytmii), zníženiu prietoku krvi mozgom a strate vedomia. Predpokladá sa, že kombinácia spúšťacej udalosti s vnímavým myokardom iniciuje potenciálne letálnu dysrytmiu, najmä komorovú fibriláciu. Ďalším možným vysvetlením pre náhle úmrtie tesne po skončení športového výkonu je pokles srdcového výdaja po náhlom prerušení intenzívneho športového výkonu s následnou arteriálnou vazodilatáciou...

Akutní psychotický stav je závažnou duševní poruchou potenciálně nebezpečnou pro pacienta i jeho okolí. Etiologicky může vzniknout na podkladě endogenních psychóz, jako jsou schizofrenie či bipolární afektivní porucha, následkem užívání návykových látek, jako jsou halucinogeny, psychostimulancia či kanabinoidy, či v důsledku organického onemocnění mozku, celkového somatického onemocnění nebo iatrogenně po podání některých farmak. Úlohou praktického lékaře je odebrat anamnestická data, provést fyzikální vyšetření, ordinovat základní laboratorní odběry a zajistit psychiatrické vyšetření. V případě nespolupráce pacienta, který ohrožuje sebe či okolí, by se praktický lékař měl podílet na hospitalizaci i proti pacientově vůli. Praktický lékař by též měl ordinovat farmakologickou léčbu za účelem tišení akutního neklidu. Případná dlouhodobá léčba antipsychotiky by měla být indikována psychiatrem.

Minimalizace bolesti po operaci je důležitým prvkem v komplexní péči nejen v urologii. Nedostatečná analgetická terapie může negativně ovlivnit pooperační průběh a vést k výraznému snížení spokojenosti pacientů s léčbou. Autoři uvádějí možnosti tlumení akutní bolesti v urologii. Jsou vyjmenována nejčastěji používaná analgetika, dávkovací schémata a nežádoucí účinky.

Autoři sledují soubor 23 pacientů s ischemickou chorobou srdeční a ischemickou mitrální regurgitací 2.-3. stupně. Po kardiochirurgické revaskularizaci s chirurgickým ošetřením mitrální chlopně došlo k redukci předoperačního stupně mitrální regurgitace 2,8 stupně na pooperační stupeň (MR) 1,2. Zlepšení MR dosáhlo 96% pacientů.

Karcinom prostaty je nejčastějším maligním nádorem u mužů. U značné části nemocných je primárně diagnostikován ve stadiu pokročilého onemocnění nebo v průběhu sledování postupně progreduje. Objevují se nové léčebné postupy, které signifikantně snižují riziko progrese nebo účinně snižují výskyt komplikací. Jedná se především o možnost využití bicalutamidu nebo zoledronátu. Článek poskytuje přehled a shrnutí současných názorů na léčbu pokročilého karcinomu prostaty.

Infekce močových cest jsou spolu s infekcí respiračního a zažívacího traktu nejčastější infekční choroby vůbec. Zastoupením v populaci se jednotlivé onemocnění významně liší, stejně jako názory na správnou terapii uroinfekcí. Infekce urogenitálního traktu (UGT) lze dělit podle řady hledisek: etiologického agens, prostředí vzniku, přítomnosti komplikujícího onemocnění, dle časového průběhu, závažnosti postižení pacienta apod. Pro běžnou klinickou praxi je zásadní rozlišit, zda nemocný trpí infekcí horních, nebo dolních močových cest, zda jde o stav sobstrukcí a zda je nemocného nutné hospitalizovat. U infekcí genitálu je nutno rozhodnout o riziku pohlavního přenosu a diagnostikovat choroby, které je nutno odeslat venerologovi a povinně hlásit.

Osteoporóza byla jako nemoc definována WHO (Světovou zdravotnickou organizací) v 1993, od té doby je jí věnována intenzivní pozornost. Výrazným způsobem narůstá také incidence tyreopatií. Je známo, že hormony štítné žlázy významným způsobem zasahují do kostního metabolizmu a mohou svým vlivem být příčinou osteoporózy nebo přispívat k jejímu vzniku. Ve své práci jsme se zaměřily na ženy s tyreotoxikózou s cílem ověřit vliv nadměrné produkce hormonů štítné žlázy na parametry kostního metabolizmu. Skupinu žen s hypertyreózou jsme srovnávaly s kontrolní skupinou zdravých žen bez tyreopatie, v úvahu jsme braly i status menopauzy. V naší práci jsme v souhlasu s literaturou prokázaly postižení skeletu i zvýšení kostního obratu v době tyreotoxikózy s tím, že parametry se po dosažení remise upravily.

Cíl: Analýza preskripce a spotřeby antimikrobiálních látek (ATB) a antimykotik na chirurgickém oddělení NsP z hlediska jednotlivých skupin ATB a léčiv v rámci těchto skupin a ekonomických ukazatelů, jako je podíl na celkové spotřebě a nákladech na léčivé přípravky, vždy v prvním čtvrtletí let 2000–2004. Metodika: Údaje pro výpočet definovaných denních dávek (DDD) byly získány zpracováním nemocničních žádanek pomocí lékárenského softwaru. Tento údaj byl vztažen na 100 ošetřovacích dnů (OD). Základem pro výpočet ceny jedné DDD jednotlivých skupin ATB byly prodejní ceny lékárny (nákupní cena od distributora + DPH + přirážka lékárny). Výsledky: Největší podíl na spotřebě ATB měla penicilinová antibiotika, v průběhu sledovaného období byla zaznamenána tendence k jejich zvýšenému užívání (37,4 % DDD/100 OD v roce 2000, 48,9 % DDD/100 OD v roce 2004). Nejpoužívanějším léčivem byl amoxicilin v kombinaci s kyselinou klavulanovou – v průměru 30,3 DDD/100 OD. Největší podíl na nákladech měly peniciliny (26,5–44,7 %) a cefalosporiny (31,0–41,4 %). Pozornost si zaslouží skupina antibiotik, která při zanedbatelné spotřebě DDD zaujímá poměrně velký díl finančních nákladů na ATB (imipenem, vankomycin). Byl zjištěn pokles spotřeby ATB z 91,1 DDD/100 OD (2000) na 61,8 DDD/100 OD (2004). Celkové finanční náklady chirurgického oddělení na ATB poklesly z 611 mil. Kč (2000) na 292 mil. Kč (2004). Závěr: Racionální používání ATB mělo příznivý dopad na výši finančních nákladů vynaložených na ATB.

Ložiskové nitrolební infekce nejsou časté, ale nejsou-li včas a adekvátně léčeny, ohrožují život pacienta. Intrakraniální ložiskové infekce vznikají nejčastěji přestupem zánětu z oblasti středouší a vedlejších dutin nosních. Etiologie bývá bakteriální, u imunokompromitovaných pacientů nabývají na významu také mykotická a parazitární agens. Léčba je obvykle kombinací dlouhodobé terapie antibiotiky a neurochirurgického zákroku.

Valproová kyselina je léta používaný stabilizér nálady, má prokázaný účinek v léčbě a v profylaxi epizod bipolární afektivní poruchy (BAP). Dosud však stále zůstává nejasný mechanizmus účinku valproové kyseliny při léčbě BAP. Na subcelulární úrovni je popisována celá řada účinků valproové kyseliny, které mohou ovlivňovat i plasticitu CNS.

Chronická žilní insuficience je závažné onemocnění, postihující zejména osoby středního a vyššího věku. Možnosti terapie jsou zaměřeny na potlačování projevů tohoto onemocnění a prevenci jeho komplikací. Vedle chirurgické léčby se významně uplatňuje také terapie medikamentózní, zahrnující i gelová externa s vyšší koncentrací heparinu. Společně s kompresivní terapií, režimovými opatřeními a důslednou edukací pacienta jsou významnou součástí léčby a své uplatnění nacházejí i v případech po provedené sklerotizaci povrchních žil.

Kazuistické sdělení popisuje případ pacientky přijaté s anginózní bolestí při významné námaze. Koronární tepny bez postižení, anamnéza a typický ventrikulografický nález s normalizací funkce do 7 dnů svědčí pro tako-tsubo kardiomyopatii. V závěru autoři shrnují základní poznatky o této nosologické jednotce.

V současné době máme k dispozici specifická antidepresiva, selektivně ovlivňující dostupnost základních monoaminových neurotransmiterů spojovaných s depresí. Důraz na znalost mechanizmu účinku a zavedení nových galenických forem obnovily zájem o některé starší preparáty včetně trazodonu. Trazodon je specifické serotonergní antidepresivum charakterizované mírnou inhibicí zpětného vychytávání serotononinu a silnou blokádou serotoninových receptorů typu 5-HT 2A. Kromě antidepresivního působení má anxiolytické vlastnosti a pozitivně ovlivňuje poruchy spánku včetně úpravy spánkové architektury. Výhodné je, že nepůsobí sexuální dysfunkce. Tyto jeho vlastnosti lze využít při volbě antidepresiva dle převažujících příznaků. V ČR je dostupný pouze trazodon ve formě s pomalým uvolňováním (Trittico AC), u kterého předpokládáme oproti klasickému trazodonu nižší výskyt vedlejších účinků a lepší komplianci.

V kazuistice prezentujeme klasický případ pacemakerové kardiomyopatie. Tato diagnóza vzhledem k rozmachu kardiostimulační terapie nepatří mezi rarity, ale i přesto se na ni podle našich zkušeností často nepomýšlí. Chtěli bychom upozornit na některá fakta související s touto diagnózou, a předejít tak zbytečnému vyšetřování pacientů, eventuálně nesprávně indikované léčbě.

Významnou součástí diagnostiky infekcí močových cest je bakteriologické vyšetření moče s kvantifikací mikrobiálního nálezu

Hladina natriuretických peptidů a její změna v průběhu léčby může být u pacientů se srdečním selháním prognostickým ukazatelem pro jejich dlouhodobé přežití. Cílem práce bylo posouzení vztahu mezi hodnotou natriuretických peptidů a 2letým přežitím u pacientů se srdečním postižením a chronickým selháváním ledvin v dlouhodobém dialyzačním programu. U 30 pacientů v chronickém dialyzačním programu s prokázanou HLK, ale bez jednoznačných klinických známek srdečního selhávání jsme provedli vstupní vyšetření BNP (pg/ml), NT-proBNP (pg/ml) a vyšetření echokardiografické. Po 2 letech byl soubor rozdělen na pacienty žijící (sk. A – 15 nemocných) a zemřelé v průběhu 2 let (sk. B – 15 nemocných). Mezi oběma skupinami byly porovnávány hodnoty natriuretických peptidů a echokardiografických parametrů ze vstupního vyšetření v roce 2003 studentovým T-testem. Mezi skupinou žijící a skupinou zemřelých nebyl nalezen rozdíl při hodnocení běžně užívaných echokardiografických parametrů. Obě skupiny se však statisticky významně lišily v hodnotách BNP jak před dialýzou, tak po dialýze (p < 0,007, p < 0,01). Nenašli jsme statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami v hodnotách NT-proBNP.

Dnavá artritida, nejčastější zánětlivé kloubní onemocnění mužů středního věku, bývá mnohdy nesprávně diagnostikována i léčena. Termín dna označuje heterogenní skupinu metabolických onemocnění, pro kterou je charakteristická tvorba depozit krystalů natriutrátů ve tkáních. V souhrnném článku je stručně zmíněna etiologie, patogeneze hyperurikemie a dny, diskutován je výskyt hyperurikemie v rámci metabolického syndromu X. Dna se klinicky projevuje jednak jako akutní dnavá artritida s klasickým klinickým obrazem, dále jako chronická tofózní dna, v oblasti ledvin jako akutní nebo chronická dnavá nefropatie. Základem diagnostiky dny je průkaz krystalů natrium urátu ve tkáních v kombinaci s typickým klinickým obrazem dny. V poslední části článku jsou shrnuty současné léčebné možnosti dny a je diskutována rovněž otázka léčby asymptomatické hyperurikemie.

Stenózu kmene levé věnčité tepny (LMCA) nacházíme v 7–10 % všech diagnostických korononarografií. Konzervativní postup je zatížen vysokou mortalitou, naproti tomu dlouhodobé výsledky chirurgické revaskularizace myokardu (CABG) jsou příznivé. Cíl studie, metoda: Retrospektivní analýza časných hospitalizačních výsledků CABG u pacientů se stenózou LMCA provedených ve dvouletém období 1998–1999. Výsledky: Ve sledovaném období bylo operováno pro ischemickou chorobu srdeční celkem 1443 nemocných, z toho pro stenózu LMCA 330 (22,9 %) pacientů. Průměrný věk operovaného souboru byl 63 ± 8,61 let (35–79). Celková hospitalizační mortalita operovaného souboru činí 4,2  % (14/330). Rizikovými faktory hospitalizační mortality byly vyšší věk > 68 let, systolická dysfunkce LK (EF < 0,4), infarkt myokardu v anamnéze, ženské pohlaví a vynucený charakter operace: 7 % u vynucených výkonů vs 1,7 % u plánovaných operací (p: < 0,05). Závěr: Celková hospitalizační mortalita je na velmi dobré úrovni (predikovaná hospitalizační mortalita je 5,4 %). Mortalita u pacientů se zjištěnými rizikovými faktory se blíží mortalitě pacientů ošetřených elektivní PTCA LMCA. Proto u vybraných skupin pacientů s vysokým rizikem CABG můžeme uvažovat o PTCA LMCA jako o alternativě chirurgického řešení. V úvahu přichází i tzv. integrovaná revaskularizace myokardu. Problematiku revaskularizace myokardu pacientů se stenózou LMCA jistě ovlivní příznivé výsledky studií s potaženými stenty (rapamycin, taxol).

Článek podává přehled o antagonistech aldosteronu, vysvětluje patofyziologické podklady pro jejich užití v kardiologii, rozebírá klinické indikace a otázky bezpečnosti a monitorace léčby.

Komentář k práci Brtko M, Šťásek P, Polanský P, Bis J, Černohorský D, Vojáček J, Červinka P. Primární úspěšnost a střednědobý efekt perkutánní koronární intervence u diabetiků s anamnézou chirurgické revaskularizace myokardu; porovnání s nediabetiky. Interv Akut Kardiol 2005; 4: 142–147.

Diabetes mellitus je chronické ochorenie s kolísavou patologicky zvýšenou hladinou glukózy v krvi. Hyperglykémia je podmienená nedostatkom inzulínu alebo nedostatočným účinkom inzulínu a spôsobuje vznik celého reťazca metabolických porúch (aktivácia polyolovej cesty a pod.). Pacienti s diabetes mellitus sú vystavení riziku vzniku rôznych komplikácií, pričom ich veľká časť je priamo alebo nepriamo spojená s poškodením periférneho a/alebo centrálneho nervového systému. Cieľom predloženej práce je stručné oboznámenie čitateľov so spektrom možných neurologických komplikácií spojených s diabetes mellitus.