Fulltextové hledání

Toxoplazmóza patří mezi celosvětově rozšířená parazitární onemocnění. Prevalence v ČR se pohybuje kolem 25–35 %. Většinou probíhá bezpříznakově, u imunokompetentních pacientů není rizikem. Problémem je u gravidních, pokud dojde k primoinfekci po otěhotnění či bezprostředně před ním, a to pro možnost vzniku kongenitální toxoplazmózy u narozeného dítěte. Taktéž u pacientů se sníženou obranyschopností může být hrozbou, pokud nedojde ke včasné léčbě. Diagnostika a terapie patří do rukou specialistů, na onemocnění je však nutno pomýšlet již v ordinacích praktických lékařů. Včas verifikovaná a dobře zaléčená infekce má až na výjimky dobrou prognózu.

Cíl: prezentovat případ 16letého chlapce, kde byla stanovena funkce a stav parenchymu levé ledviny po jejím střelném poranění a následné záchovné rekonstrukční operaci pomocí statické scintigrafie s 99mTc-DMSA. Materiál a metoda: 16letý chlapec utrpěl střelné poranění hrudníku (vstřel parasternálně vlevo v úrovni levé prsní bradavky a výstřel paravertebrálně vlevo 3 cm pod obloukem žeberním). Zobrazovací metody zjistily průstřel bránice a žaludku, poranění levého laloku jater a sleziny a poranění levé ledviny, která byla prakticky rozpůlena na dvě části. Byla provedena sutura bránice a žaludku, ošetření levého laloku jater, splenektomie a záchovná operace levé ledviny s rekonstrukcí dutého systému. Za několik dní se objevila masivní hematurie, jejíž příčinou bylo pseudoaneuryzma levé, průstřelem lacerované ledviny. Toto pseudoaneuryzma bylo ošetřeno angiograficky, a to selektivní embolizací tkáňovým lepidlem, po které došlo k přerušení hematurie. O pět měsíců později pacient podstoupil statickou scintigrafii ledvin s 99mTc-DMSA s cílem posoudit funkci levé ledviny. Výsledky: scintigrafie zjistila rozsáhlou jizvu na rozhranní střední a horní třetiny levé ledviny v místě lacerace parenchymu střelným poraněním. Ostatní parenchym levé a pravé ledviny byl homogenní. Index korové tubulární funkce a relativní funkce vlevo vykazovaly sníženou hodnotu. Závěr: statická scintigrafie ledvin s 99mTc-DMSA umožnila zjistit rozsah jizvy po střelném poranění levé ledviny a posoudit funkci zbývající části levé ledviny.

Diagnostika jaterních nádorů je poměrně složitý mezioborový proces, jehož cílem je určení typu, počtu, velikosti jaterních nádorů a určit jejich potencionální operabilitu. Na diagnostickém procesu se tedy musí podílet hlavně radiolog, hepatolog, chirurg a onkolog. Z vlastních zobrazovacích metod je dnes běžně použivána v první řadě kombinace ultravukového vyšetření v kombinaci vyšetřením pomocí CT, doplněná v určitých případech o vyšetření magnetickou rezonací, PET CT. Spolehlivost zobrazovacích metod je poměrně dobrá u ložisek velikosti nad 1 cm v průměru, ale výrazně klesá u ložisek pod 1 cm. Klíčová slova: jaterní nádor, benigní jaterní nádor, primární jaterní nádor, sekundární jaterní nádor.

Strattera je nový preparát schválený od dubna 2007 pro léčbu dětí s ADHD v České republice. Dosavadní výsledky studií potvrzují, že atomoxetin (Strattera) je srovnatelně účinný s metylfenidátem (Ritalinem) v redukci symptomů u dětí s ADHD. Je známo, že ne všechny děti reagují příznivě na stimulancia a výskyt některých nežádoucích účinků nebo komorbidních poruch omezuje jejich užití. Atomoxetin byl účinný v redukci symptomů ADHD u pacientů s některými komorbidními diagnózami, jako jsou tikové poruchy, úzkostné poruchy, deprese, porucha opozičního vzdoru nebo enuréza. Strattera v dávce jednou nebo dvakrát denně umožňuje dětem vyhnout se stigmatizaci spojené s opakovaným užíváním Ritalinu ve škole. Protože není stimulans, není spojena s rizikem abúzu a drogové závislosti.

Selektivní katetrizační ablace fibrilace síní je moderní léčebná metoda, která účinně brání recidivám fibrilace síní. Tento výkon je však spojen s řadou potenciálně závažných komplikací, z nichž některé jsou specifické pouze pro tento typ ablace. Náš přehled uvádí výčet nejdůležitějších komplikací selektivní ablace fibrilace síní, možnosti jejich diagnostiky, prevence a léčby. Mezi nejzávažnější komplikace patří: srdeční tamponáda, hemotorax, embolické komplikace, stenóza plicních žil, atrio-ezofageální píštěl, paréza n. frenikus a vznik pravidelných síňových tachykardií po ablaci. V prevenci vzniku těchto komplikací hrají zásadní roli zkušenosti s prováděním těchto výkonů a použití moderních zobrazovacích a mapovacích systémů.

Roztroušená skleróza představuje chronické autoimunitní demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému a nejčastější příčinu invalidity mladých osob. Onemocnění začíná u 85 % pacientů relaps-remitentním stadiem, kdy se ataky neurologických příznaků střídají s remisí. V této fázi RS se patogeneticky uplatňuje především zánětlivá aktivita imunitního systému a léčebně lze zasáhnout širokou škálou postupů k prevenci trvalého neurologického postižení. V přirozeném průběhu choroby zánět postupně vede k ireverzibilnímu poškození nervových vláken, patogeneticky převažuje neurodegenerace nad zánětem a klinicky narůstá neurologický deficit. V této tzv. sekundárně-progresivní fázi jsou léčebné možnosti v současné době velmi omezené. Zásadním předpokladem k úspěšné terapii RS je tedy její včasné zahájení v počátečních stadiích choroby. Článek si klade za cíl shrnout aktuální doporučené léčebné postupy právě pro tuto skupinu pacientů s RS.

Zneužívání stimulancií je celosvětově i v České republice rozšířené a představuje velké riziko pro tělesné a duševní zdraví. Zmiňujeme se zde o diagnostice a diferenciální diagnostice poruch vyvolaných budivými látkami. Dále popisujeme léčbu akutní intoxikace a psychotických stavů vyvolaných stimulancii. Uvádíme také postupy, které se osvědčily při dlouhodobé léčbě závislosti na této skupině látek. Kromě farmakoterapie lze pacientům nabídnout poradenství, kognitivně-behaviorální terapii, contingency management, rodinnou terapii a dlouhodobý pobyt v terapeutické komunitě.

Karcinom prostaty patří mezi nejčastější maligní onemocnění amerických a evropských mužů. Výrazné rozdíly v incidenci mezi západní a asijskou populací nelze vysvětlit pouze dědičností a geografickými vlivy. Mezi důležité faktory, které se podílejí na manifestaci latentního karcinomu a jeho progresi, patří bezesporu i stravovací návyky a různé potravinové složky. Článek uvádí souhrnný přehled aktuálních poznatků o roli jednotlivých složek stravy, které se určitým způsobem podílejí na etiologii tohoto onemocnění.

Přehled znalostí o komorové extrasystolii obsahuje v základní části definici, klasifikaci a výskyt komorové extrasystolie. Pro léčbu komorové extrasystolie je nezbytné stanovení její závažnosti, která roste s přítomností strukturálního onemocnění srdce, s omezením funkce levé komory a s početností a komplexností komorové extrasystolie. Ke stanovení závažnosti a četnosti extrasystolie je nezbytné provedení echokardiografického vyšetření, Holterovy monitorace ekg a na základě výsledků těchto vyšetření lze stanovit léčebný postup. Při rozhodování o léčebné strategii je nutno počítat s proarytmogenním efektem antiarytmik. Jsou uvedeny zásady a postupy při antiarytmické léčbě v přítomnosti strukturálního srdečního onemocnění a bez přítomného strukturálního srdečního onemocnění včetně indikace k radio­frekvenční ablaci komorového ektopického ložiska.

Melatonin je hormon tvořený v epifýze během tmavé (noční) periody. Jeho hlavním úkolem je přenos informace o rytmu světla a tmy do celého organizmu. Noční sekrece melatoninu je velmi robustní signál. Měřením hladiny melatoninu lze hodnotit, v jaké fázi 24hodinového rytmu se vyšetřovaný nalézá, a zda nemá poruchu cirkadiánního řízení. Aplikací exogenního melatoninu lze spánek navodit, resp. jeho začátek uspíšit. Je tak možné léčit některé poruchy cirkadiánního rytmu a insomnii. Další potenciální využití melatoninu je uvedeno v textu.

Autor se v přehledném článku zabývá úlohou virové infekce v etiopatogenezi karcinomu prostaty.

Akutní infarkt myokardu jako akutní projev ischemické choroby srdeční představuje stále závažný medicínský problém. Téměř třetinu nemocných s akutním infarktem myokardu tvoří nemocní s diabetem mellitem, přičemž až 70 % nemocných s akutním infarktem myokardu má již porušený glukózový metabolizmus (porušenou glukózovou toleranci nebo diabetes mellitus). Díky pokrokům v léčbě akutního infarktu myokardu celková mortalita klesá, ale u diabetiků naopak narůstá. Stejně tak prevalence diabetes mellitus díky změnám životního stylu v populaci narůstá. Prognóza nemocných s diabetes mellitus a infarktem myokardu je horší. Je známo, že aterosklerotické postižení koronárních tepen diabetiků je odlišné, a proto si léčba akutního infarktu u těchto nemocných vyžaduje specifický přístup. Z těchto důvodů se obě nemoci dostávají do popředí zájmu lékařů.

Cíl: prezentovat případ 16letého chlapce, kde byla stanovena funkce a stav parenchymu levé ledviny po jejím střelném poranění a následné záchovné rekonstrukční operaci pomocí statické scintigrafie s 99mTc-DMSA. Materiál a metoda: 16letý chlapec utrpěl střelné poranění hrudníku (vstřel parasternálně vlevo v úrovni levé prsní bradavky a výstřel paravertebrálně vlevo 3 cm pod obloukem žeberním). Zobrazovací metody zjistily průstřel bránice a žaludku, poranění levého laloku jater a sleziny a poranění levé ledviny, která byla prakticky rozpůlena na dvě části. Byla provedena sutura bránice a žaludku, ošetření levého laloku jater, splenektomie a záchovná operace levé ledviny s rekonstrukcí dutého systému. Za několik dní se objevila masivní hematurie, jejíž příčinou bylo pseudoaneuryzma levé, průstřelem lacerované ledviny. Toto pseudoaneuryzma bylo ošetřeno angiograficky, a to selektivní embolizací tkáňovým lepidlem, po které došlo k přerušení hematurie. O pět měsíců později pacient podstoupil statickou scintigrafii ledvin s 99mTc-DMSA s cílem posoudit funkci levé ledviny. Výsledky: scintigrafie zjistila rozsáhlou jizvu na rozhraní střední a horní třetiny levé ledviny v místě lacerace parenchymu střelným poraněním. Ostatní parenchym levé a pravé ledviny byl homogenní. Index korové tubulární funkce a relativní funkce vlevo vykazovaly sníženou hodnotu.

Nesteroidní antirevmatika (NSA) jsou široce užívána v léčbě akutních i chronických bolestivých a zánětlivých stavů. Avšak dlouhodobé podávání NSA zvláště u chronických onemocnění může být spojeno se závažnými nežádoucími účinky. Galenické formy určené k lokální aplikaci (masti, gely, spreje apod.) se již po dlouhou dobu užívají empiricky v léčbě bolestivých a zánětlivých stavů s cílem snížit výskyt těchto závažných systémových nežádoucích účinků, aniž by byla z počátku objektivně studována jejich účinnost. Experimentální práce z posledních let ukazují, že mnoho NSA se kůží vstřebává tak, aby bylo v cílové tkáni dosaženo účinných koncentrací (diclofenak, ketoprofen, ibuprofen, naproxen, kyselina niflumová aj.). U akutních muskuloskeletálních poškození (úrazy, výrony, tendinopatie) mají NSA ve většině placebem kontrolovaných  klinických studiích významně lepší efekt ve srovnání s placebem; podle metaanalýzy výsledků srovnávacích studií je klinická účinnost jednotlivých NSA víceméně vyrovnaná. U chronických bolestivých stavů s výjimkou revmatoidní artritidy (osteoartróza, tendinitidy, bolesti zad, humeroskapulární periartritidy aj.) jsou lokální NSA rovněž účinnější než placebo; účinnost jednotlivých lokálních NSA je ve většině případů srovnatelná. Klinické studie lokálních NSA u pacientů s revmatoidní artritidou jsou velmi omezené a jejich výsledky nejsou jednoznačné. Nežádoucí účinky nejsou časté; většinou se jedná o lokální alergické reakce, které jsou často vyvolány sluněním. Systémové nežádoucí účinky (s výjimkou alergie) jsou velmi vzácné.

Foramen ovale patens (PFO) umožňuje paradoxní embolizaci trombů, plynových bublinek a vazoaktivních látek. Vznik pravo-levého zkratu podporuje desaturaci arteriální krve u některých onemocnění. V článku je popsán výčet onemocnění vztahujících se k PFO. Uvádíme současné indikace a intervenční postup při uzávěru PFO.

Za běžných okolností nejsou v urogenitálním traktu přítomna žádná infekční agens. Infekce močových cest u žen probíhají většinou pod obrazem nekomplikované, ale často recidivující infekce. Naopak u mužů je to onemocnění méně frekventní, zato se téměř vždy komplikuje přechodem na pohlavní orgány. Z hlediska farmakoterapie je důležitá lokalizace infekce (sliznice nebo parenchym) a citlivost etiologického agens na chemoterapeutika. Při výskytu komplikací bývá farmakoterapie doplněna intervencí urologa.

Stresová inkontinence u žen patří k nejčastějším onemocněním v rutinní urogynekologické praxi. Přehledný článek je rozdělen na 2 části. Autoři informují v 1. části o současných údajích a trendech týkajících se epidemiologie, etiologie, patofyziologie a rizikových faktorech. 2. část je věnována diagnostice, konzervativní a chirurgické léčbě tohoto onemocnění. V článku jsou diskutovány také nejnovější poznatky o možnostech medikamentózní léčby duloxetinem, o možnostech miniinvazivní léčby (slings, TVT – Tension-free Vaginal Tape, TOT – Transobturator Tape, endouretrální implantáty – teflon, kolagen, silikon atd. – Macroplastique®, Durasphere®, Deflux®, Uryx®, Coaptite®, Urodex®) a další léčebné strategie a postupy (gymnastika pánevního dna, estrogeny, elektrostimulace, protetické pomůcky – vaginální konusy, uretrální okluzory, pesary, vložky a hygienické pomůcky, kolposuspenze, umělý svěrač močové trubice atd.).

Revmatoidní artritida je nejčastější zánětlivé revmatické onemocnění s různorodým průběhem od mírného tzv. „self-limited“, až po trvale progredující destruktivní polyartritidu invalidizující postiženého a zkracující jeho život. K zabránění těžkého průběhu je proto nutná včasná diagnóza a brzké zahájení správné léčby. Tato léčba je komplexní a používá medikamenty z několika skupin, jejichž kombinace napomáhá rychlému potlačení zánětlivé aktivity, ale může také vést k řadě nežádoucích účinků. V průběhu nemoci se pacient setkává s různými orgánovými projevy a komplikacemi, které neumí včas rozpoznat ani hodnotit jejich závažnost. Identifikace dvou základních příznaků (oteklé klouby, nejčastěji v oblasti metakarpofalangeální a dlouhá ranní ztuhlost) by měla pomoci detekovat pacienty s velmi suspektní časnou revmatoidní artritidou. Úloha lékárníka, jako osoby, se kterou se nemocný setkává nejčasněji po vzniku choroby, často ihned po vzniku nežádoucích účinků a komplikací, je proto nezastupitelná.

Článek pohlíží na deprese seniorů jako na závažné interdisciplinární onemocnění, zmiňuje jeho základní etiologické faktory, poukazuje na symptomatologická specifika deprese ve vyšším věku, akcentuje potřebu adekvátní léčby, věnuje se specifickým farmakoterapeutickým aspektům a uvádí nejnovější poznatky o možnostech a limitech léčby antidepresivy.

Ve dvou kazuistikách jsou prezentováni pacienti s náhle se manifestující četnou komorovou ektopií, bez stenokardií, bez dušnosti a bez zjevného strukturálního postižení srdce či známek ischemie při ergometrickém vyšetření. Přesto u nich koronarografie odhalila závažné postižení věnčitých tepen a následná revaskularizace vedla k vymizení komorové ektopie. Komorová ektopická aktivita tak byla jediným příznakem závažné koronární insuficience, vedoucím k její včasné diagnostice a léčbě.

RBD je charakterizována abnormálním chováním během REM spánku, které je spojeno s výraznou snovou produkcí a způsobuje zranění nebo přerušování spánku. Při RBD je nedostatečná svalová atonie nebo záškuby a pohyby. Sny jsou většinou nepříjemné. RBD může být idiopatická anebo sekundární. Sekundární RBD souvisí nejčastěji s medikací nebo alkoholovým abstinenčním syndromem, či s neurologickými chorobami zejména s Parkinsonovou nemocí, demencí s Lewyho tělísky a multisystémovou atrofií.

Disociační poruchy představují skupinu značně barvitých a příznakově odlišných stavů, které spojuje jejich původ vykládaný hypotetickým mechanizmem disociace. Neúnosné emoce, vzpomínky či myšlenky jsou disociovány od vědomé části psychiky a jsou podkladem pro tvorbu řady psychických a tělesných příznaků. Většina disociativních poruch vzniká pod vlivem zážitku psychického traumatu v dětství nebo v dospělosti. Nejzávažnější průběh a prognózu mají pacienti s psychogenními neepileptickými záchvaty, kteří jsou velmi často léčeni chybně pro epilepsii. Příčinná léčba není známa, psychoterapie má vést ke zlepšení celkové psychické stability, avšak i k  případnému nalezení konkrétního disociovaného materiálu a jeho reintegraci do vědomé části psychiky. Farmakoterapie je cílena na depresivní a úzkostné příznaky těchto pacientů (SSRI) a na poruchy myšlení (atypická antipsychotika).

Poruchy spánku u dětí a dorostu jsou poměrně časté, vyskytují se u 30 % dětí a dospívajících. Předpokladem úspěšné léčby je podrobná diagnostika, určení příčiny poruchy spánku a spolupráce rodiny dítěte. V léčbě poruch spánku u dětí a dorostu preferujeme nefarmakologické postupy.

Roztroušená skleróza mozkomíšní (RS) představuje chronické zánětlivé demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému (CNS) s prevalencí v České Republice 1:1 000. Jedná se o nejčastější neurologickou příčinu invalidity mladých osob (20-40 let) s autoimunitní etiologií, a tím o velmi důležitou oblast oboru neuroimunologie. U zhruba 85 % pacientů začíná onemocnění náhle vzniklou neurologickou symptomatikou, u níž je vyloučena jiná etiologie obtíží, a demyelinizaci podporuje nález na magnetické rezonanci a v mozkomíšním moku. Jedná se o tzv. klinicky izolovaný syndrom (CIS), který z pohledu dnešních poznatků o RS zároveň představuje zcela optimální dobu k zahájení adekvátní imunomodulační léčby. Do dvou let od CIS jsou splněna McDonaldova diagnostická kritéria pro RS u 85 % pacientů, je patrna aktivita zánětu v CNS a hovoříme o relaps-remitentní RS. V přirozeném průběhu RS během 6-10 let dojde u většiny pacientů k vyčerpání rezerv CNS, zánět pozvolna vyhasíná a převažuje ireverzibilní neurodegenerace. V této tzv. sekundárně-progresivní fázi RS již nejsou klinicky zřejmé akutní ataky neurologické symptomatiky, ale dochází k pozvolnému nárůstu neurologického deficitu. U 10 % pacientů onemocnění od začátku probíhá bez zjevných atak s postupnou progresí neurologického postižení - hovoříme o primárně-progresivní RS. Maximum našich současných léčebných možností, včetně řady nových perspektivních preparátů, patří do skupiny léků imunosupresivních a imunomodulačních. Zcela však chybí neuroprotektivní léčba, proto musí být naše léčebné úsilí zaměřeno na včasné zahájení protizánětlivé léčby, optimálně ve stadiu CIS, s cílem oddálit ireverzibilní neurodegeneraci a invaliditu pacienta.

Autoři předkládají přehledový článek popisující problematiku současné diagnostiky a léčby nádorů pankreatu. Zaměřují se na popis nějčastějších pankreatických nádorů – duktálního adenokarcinomu, nádorů cystických, neuroendokrinních, lymfomů a pankreatických metastáz nádorů jiných lokalizací. Zdůrazňují význam chirurgické léčby, která je s výjimkou lymfomů, považována za jedinou kurativní léčebnou modalitu. Poukazují na výrazně horší prognózu duktálního adenokarcinomu oproti ostatním pankreatickým nádorům. Zdůrazňují nutnost multidisciplinárního přístupu a centralizace péče do specializovaných center s dostatečným personálním a technologickým zázemím.

Text se krátce zabývá komplexní léčbou, která je v současné době dostupná pro nemocné s CHOPN. Vychází přitom z rozdělení na postupy medikamentózní a nemedikamentózní. Důraz je kladen na základní charakteristiky jednotlivých modalit i praktické využití prezentovaných poznatků v každodenní praxi.

Spektrum diagnóz vhodných pro terapii růstovým hormonem (RH) se neustále rozšiřuje. Tento trend vede k úvahám o vlivu RH podávaného často v dávkách vyšších než fyziologických na složení těla dětí dlouhodobě exponovaných terapii RH. V centru pozornosti je vyšetřování podílu viscerálního a subkutánního tuku, svalstva, parametrů kvality kostí a také vzájemných poměrů mezi těmito tkáněmi. Dosavadní práce jednoznačně prokazují, že u všech pacientů jednotlivých indikačních skupin má terapie růstovým hormonem pozitivní vliv na tělesné složení – snižuje relativní podíl tělesného tuku, zvyšuje podíl svalstva a (primárně či sekundárně) zlepšuje kvalitu kostní hmoty.

Schizoafektívna porucha je častým a invalidizujúcim ochorením. Napriek tomu, farmakologická liečba tohto ochorenia nebola doteraz dostatočne preskúmaná. Hoci výsledky viacerých štúdií potvrdzujú účinnosť kombinovanej liečby na afektívne alebo negatívne symptómy schizoafektívnej poruchy, výhodou sa zdá byť použitie atypických antipsychotík v monoterapii. V článku sa prezentuje prehľad terapeutických algoritmov používaných v liečbe schizoafektívnej poruchy.

Kožní choroby parazitární (epizoonózy) jsou skupinou onemocnění, u kterých jsou kožní změny vyvolány parazity vegetujícími na kůži nebo v jejím okolí. Nebezpečí spočívá v porušení kožního krytu a otevření cesty další infekci, zejména virózám a riketsiózám, ale i běžné pyogenní infekci (7). U epizoonóz v užším slova smyslu žije parazit na kůži (např. vši), mezi epizoonózy v širším slova smyslu řadíme kožní projevy vyvolané živočichy, kteří na kůži nežijí (např. poštípání hmyzem) (1). Důležité jsou hygienické poměry – nedostatečná péče o tělo a malý životní prostor mají na parazity příznivý vliv.