Fulltextové hledání

Objev prostatického specifického antigenu (PSA) a jeho zavedení do klinické praxe znamenaly revoluci v detekci a léčbě karcinomu prostaty. Bez ohledu na celkový přínos PSA je kliniky neustále diskutováno jeho postavení jako jediného markeru karcinomu prostaty. Jsou diskutovány pomocné faktory PSA a přínos jeho molekulárních izoforem. Prekurzorové formy PSA jsou spojeny s přítomností a biologickým chováním karcinomu prostaty. Do budoucna lze předpokládat prudký rozvoj nádorových markerů karcinomu prostaty s využitím malého panelu markerů pro přesnou diagnostiku a sledování pacientů s karcinomem prostaty. Lze předpokládat, že PSA resp. jeho izoformy budou součástí tohoto panelu.

Chronická lymfocytární leukemie (CLL) je klonální onemocnění B lymfocytů s extrémně variabilním průběhem a prognózou. Biologicky jde tedy o heterogenní onemocnění z nerovnováhy proliferace a apoptózy maligních lymfocytů. Základní staging a indikace k zahájení terapie se řadu let nemění, avšak stanovení prognostických faktorů může být dobrou orientací pro sledování pacienta a léčebnou strategii. Pomocí nových léčebných postupů založených na kombinaci chemoterapie a imunoterapie je možné ve velké míře navodit dlouhotrvající kompletní remisi, ovlivnit celkové přežití a kvalitu života. Tyto úspěchy jsou spojeny s ekonomickou náročností, proto by léčebná strategie u pacientů s CLL měla být řízena zkušenými hematoonkologickými centry.

Článek pohlíží na deprese seniorů jako na závažné interdisciplinární onemocnění, zmiňuje jeho základní etiologické faktory, poukazuje na symptomatologická specifika deprese ve vyšším věku, akcentuje potřebu adekvátní léčby, věnuje se specifickým farmakoterapeutickým aspektům a uvádí nejnovější poznatky o možnostech a limitech léčby antidepresivy.

Roztroušená skleróza (RS) patří mezi autoimunitní onemocnění, postihuje dvakrát častěji ženy než muže, začíná většinou mezi 20.–40. rokem věku. Zánět očního nervu (retrobulbární neuritida) nebo zánět míchy (myelitida) patří mezi nejčastější první příznaky onemocnění. Diagnózu je možno stanovit dle nových diagnostických kritérií (McDonald et al. 2005) při diseminaci zánětlivého procesu v prostoru a v čase. Vzhledem k tomu, že zánětlivá aktivita autoimunitního procesu v CNS je nejvyšší v prvých letech choroby, lze včasným stanovením diagnózy zahájit co nejdříve imunomodulační léčbu (interferon beta, glatiramer acetát, intravenózní imunoglobuliny, azathioprin). Jen tak je možné zabránit nevratné ztrátě axonů. Při nedostatečném efektu zmíněné terapie se přistupuje k eskalaci léčby. U maligního průběhu nemoci je vhodné zvážit možnost léčby novým preparátem Tysabri, případně použít metodu autologní transplantace kostní dřeně. Standardem léčby ataky zůstává 3–5 g methylprednisolonu.

Cílem práce bylo srovnání objemů a voltáže levé síně (LS) před první ablací a před první opakovanou ablací u pacientů s dlouhotrvající perzistentní fibrilací síní (FS). Metodika: Do souboru bylo zahrnuto 58 pacientů (14 žen, věk 56 ± 9 let). Při prvním výkonu byla použita komplexní ablační strategie zahrnující obkružující léze s izolací plicních žil a lineární léze zasahující i přepážku a přední stěnu LS. Srovnávaly se objemy a voltážové charakteristiky LS získané při elektroanatomickém mapování. Výsledky: Před první opakovanou ablací bylo ve srovnání s výchozím stavem zaznamenáno zmenšení objemu LS ze 169 ± 42 na 137 ±  40 ml (P < 0,001) i zmenšení objemu LS vztaženému k povrchu těla z 81 ± 20 na 65 ± 18 ml/m2 (P < 0,001). Zastoupení LS bodů jevících voltáž < 0,2 mV se zvýšilo ze 32 ± 21 na 46 ± 17 %, zatímco počet bodů jevících voltáž 0,2–1 mV se snížil z 54 ± 15 na 38 ± 10 % (obě P < 0,001). Zastoupení bodů s voltáží > 1 mV a maximální voltáž v oušku LS se nesignifikantně zvýšily ze 14 ± 11 na 16 ± 13 %, respektive ze 4,07 ± 2,3 na 4,54 ± 2,64 mV (P = 0,24, respektive 0,15). Závěr: Po komplexní ablaci dochází v LS k nárůstu zastoupení nízkovoltážových bodů především na zadní stěně LS, kde byla aplikována většina radiofrekvenční energie. Na druhé straně se signifikantně zmenšuje objem LS a v oušku jako hlavní kontraktilní struktuře LS dochází k mírnému zvýšení zastoupení bodů jevících voltáž > 1 mV a k mírnému zvýšení maximální měřené voltáže. Tyto změny mohou naznačovat reverzní strukturální remodelaci v oblasti ouška LS i za situace, kdy po ablaci stále převládá recidivující arytmie.

Už tradičně se na konci listopadu (28.–29. 11. 2008) v Mikulově konalo Sympozium klinické farmacie René Macha. Hlavními tématy byly racionální terapie u vybraných GIT chorob a klinická farmacie v teorii a praxi. O organizaci akce se podělily Sekce Klinické farmacie ČFS JEP a Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové.

Kojenecké ublinkávání se vyskytuje až u 2/3 kojenců do roku života. Antirefluxní formule snižují počet regurgitací, ale nemají vliv na pH v jícnu, proto jsou indikovány pouze u neprospívajících dětí s regurgitacemi. U více než 40 % dětí s regurgitacemi, které nereagují na obvyklá opatření, je důvodem obtíží alergie na bílkovinu kravského mléka. Z našeho souboru 52 dětí, které ublinkávaly, 12 (23 %) splňovalo kritéria neprospívání. Těmto dětem byla nabídnuta AR formule, ev. zahušťovadlo k mateřskému mléku. Do měsíce došlo u 11 z nich k úpravě neprospívání, u 1 kojence se jednalo o manifestaci alergie na bílkovinu kravského mléka. Z našich výsledků vyplývá, že neprospívání spojené s ublinkáváním je indikované k užití zahušťovadla k mateřskému mléku ev. antirefluxní formule.

Autori vykonali komplexnú analýzu dvanásťročného súboru prípadov úmrtí na otravu alkoholom a úmrtí, v ktorých zohral alkohol rozhodujúcu úlohu v mechanizme smrti v severnom regióne Slovenskej republiky. Na jej základe poukazujú na narastajúci trend nadmerného požívania alkoholu v spoločnosti s jeho fatálnymi dôsledkami.

Systémová sklerodermie (SSc) je generalizované onemocnění pojivové tkáně nejasného původu, které se projevuje fibrózou a sklerotizací kůže, stěny cév a parenchymu viscerálních orgánů. Postihuje častěji ženy v mladším a středním věku. Postižení pohybového ústrojí signalizují myalgie, artralgie, artritidy a třecí šelesty šlachových pouzder. Postižení trávicího traktu je časté a objevuje se ve všech jeho částech. Plicní postižení mívá formu intersticiálního procesu nebo plicní hypertenze. Postižení srdce se manifestuje dušností, poruchami rytmu a převodními bloky. Nejsou k dispozici žádné léky s účinkem na průběh SSc a tedy léčba je převážně symptomatická. Sjögrenův syndrom (SS) je charakterizován postižením žláz s vnější sekrecí, kdy dochází k lymfoplazmocytární infiltraci jejich parenchymu s následnou poruchou funkce. Onemocnění může být primární nebo provázet jiné autoimunitní choroby. Postihuje zejména ženy ve středním věku. Bývají postiženy žlázy slzné, slinné, trávicího traktu, dýchacích cest, kůže a vaginální sliznice. Mohou se i objevit extraglandulární projevy jako artritidy, vaskulitida, Raynaudův fenomén, renální abnormality a neuropatie, vzácný je přechod v maligní lymfom. Léčba glandulární nemoci je symptomatická, při mimožlázových manifestacích je indikována imunosupresivní terapie.

Diabetická nefropatie (DN) dnes ve vyspělých zemích představuje hlavní příčinu vzniku chronického selhání ledvin. Ve svém přirozeném průběhu přechází DN od incipientní nefropatie s mikroalbuminurií do stadia manifestní nefropatie s proteinurií, hypertenzí a postupně narůstající renální insuficiencí. Při rozvoji DN dochází u nemocných obvykle také ke zhoršení metabolického vyrovnání diabetu a urychlení vývoje dalších mikrovaskulárních komplikací včetně diabetické retinopatie a neuropatie. Postižení ledvin je i významným rizikovým faktorem pro vznik aterosklerotických komplikací, které jsou odpovědné za vysokou mortalitu nemocných s DN. Klíčovými preventivně-léčebnými postupy u diabetické nefropatie jsou udržování optimální metabolické kompenzace a intenzivní léčba hypertenze s použitím inhibitorů systému renin-angiotenzin (ACE-inhibitory nebo AT-1 blokátory). V péči o nemocné s DN se osvědčuje aktivní multifaktoriální intervence se zaměřením na hlavní ovlivnitelné rizikové činitele vaskulárních komplikací.

Pro léčbu diabetu 2. typu máme dnes k dispozici účinná antidiabetika (metformin, deriváty sulfonylurey, glitazony, akarbózu) a brzy přibudou další ze skupiny inkretinových mimetik. U antidiabetik je kromě antihyperglykemického efektu vždy uváděn zejména efekt na hmotnost a jiné efekty nebyly prezentovány. Dnes však existuje mnoho důkazů, že antidiabetika mají i další efekty na složky metabolického syndromu – hypertenzi, dyslipidemii i obezitu. I u antidiabetik si tedy musíme zvykat na skutečnost, že je důležité přihlížet ke komplexnějším efektům, než je pokles glykemie, a zvažovat zejména cévní účinky a ovlivnění lipidů a krevního tlaku.

V posledních letech získávají na popularitě semináře, na nichž jsou prezentovány kazuistické případy. Jejich obliba spočívá v tom, že je popisován konkrétní případ, který se skutečně udál a který se může přihodit v kterékoliv ordinaci, v kterékoliv nemocnici. V rubrice „Jaká je Vaše diagnóza“ bychom rádi demonstrovali zajímavé případy z praxe. Současně bychom chtěli, aby si každý čtenář mohl vyzkoušet „stát u lůžka“ a sám řešit naznačený problém. V odpovědích na položené otázky se potom pokusíme komentovat diagnostický a terapeutický postup. Pokud někdo z Vás řešil ve své praxi, ať již na lůžkovém oddělení nebo v ordinaci, zajímavý případ a chtěl by se o něj podělit i s ostatními, kontaktujte prosím redakci.

Psychosomatický přístup je součástí psychodermatologie. Zahrnuje celostní přístup k člověku ve zdraví a nemoci a biopsychosociální jednotu člověka. Mezioborová spolupráce dermatologů, klinických psychologů a psychiatrů je základem pro uplatnění vědeckých poznatků o ultrastruktuře kůže, psychoneuro-endokrino-imunologii, psychofarmakologii a psychoterapii v dermatologické praxi. Psychodermatologická sekce České dermatologické společnosti ČLS JEP, která byla ustavena v roce 2004, si klade za cíl zlepšit dermatovenerologickou péči a kvalitu života kožních pacientů.

Základem indikace správné léčby striktur přední uretry je pečlivá a přesná diagnostika. Dosud používaná retrográdní uretrografie podává pouze informaci o podélné deformaci močové trubice, kterou zobrazuje jako nepravidelnost v kontrastní náplni lumina uretry. Zásadním diagnostickým faktem pro operatéra je určení rozsahu jizvení (spongiofibrózy) a její hranice se zdravou tkání stěny uretry. Cílem práce je zhodnotit přínos extraluminální ultrasonografie pro diagnostiku striktur močové trubice a pro výběr optimálního operačního postupu.

Úvod: Při očekávaném prospěchu plně tepenné revaskularizace a známých rizicích odběru obou a.mammaria (BIMA), může být a.radialis (AR) u vybraných pacientů vhodným alternativním tepenným štěpem. Tato retrospektivní studie shrnuje naše střednědobé výsledky u prvních 125 pacientů. Metody: Od srpna 1998 do prosince 2000 byla u 125 pacientů použita AR, po 2 letech byli zhodnoceni pomocí dotazníku a následně u 43 pacientů byla provedena rekoronarografie. Výsledky: V našem souboru bylo 92 % mužů, průměrný věk pacientů byl 56 ± 7,2 let, bylo provedeno 138 anastomóz s AR (1–3 na pacienta). Po dvou letech hodnotilo 95 % pacientů svůj zdravotní stav jako dobrý či zlepšený než před operací, 31 % udávalo po odběru AR obtíže operované horní končetiny, které jsou většinou trvalé. Rekoronarografie 43 pacientů po třech letech ukázala průchodnost AR 64 %, levé a. mammaria (LIMA) 93,2 %, pravé a. mammaria (RIMA) 84 % a v. saphena magna (VSM) 86 %. Závěr: Dvouleté klinické výsledky revaskularizovaných pacientů jsou velmi dobré. Podle výsledků rekoronarografií AR se ale domníváme, že použití AR nepřináší všem pacientům ve střednědobém období prospěch. AR je vhodným štěpem pro revaskularizace uzavřených tepen nebo při nemožnosti užít VSM.

Okluze a. carotis interna je spojena s vysokou mortalitou, u těch, kdo přežijí s vysokou frekvencí invalidity a i u pacientů s dobrou klinickou úpravou s vysokým rizikem recidivy iktu, především v případě porušené CVR. Vyšetření CVR umožňuje zhodnocení stavu intrakraniální hemodynamiky, autoregulace a kolaterální cirkulace, může ovlivnit rozhodování mezi konzervativní nebo intervenční terapií. K vyšetření CVR je užívána řada metod. Za „zlatý standard“ je považována pozitronová emisní tomografie, která je však nákladná, omezeně dostupná a spojená s radiační zátěží. Dále je využívána například TCD, která je neinvazivní, dobře dostupná a levná. Nevýhodami TCD jsou chybějící standardizovaný vyšetřovací protokol a nutnost užití kontrastu u pacientů se špatnou prostupností temporálního okna.

Autoři předkládají přehled některých novějších poznatků v diagnostice a léčbě bolesti. Základem přístupu zůstává stále vrátková teorie a Loeserovo a Turkovo členění jednotlivých etáží bolesti, do původně jednoduchého schématu však přistupují jak nově poznávané mechanizmy, tak další substance podílející se na modulaci a komplexním prožitku bolesti. V praxi stále přetrvává dualistické dělení na somatické a psychické jevy. Je proto třeba důsledněji prosazovat biopsychosociální model, který umožňuje dualistický pohled překlenout. Mizí rozdíly mezi „tělesnou“ a „psychickou“ bolestí. Současné studie prokazují, že při pozorování bolesti blízké osoby se u empatizující osoby aktivují v mozku stejné struktury – především emoční – jako při bolesti reálné. Vztahy mezi tělesnou a psychickou bolestí jsou obousměrné: byla prokázána účast P-látky na modulaci a prožitku deprese, posttraumatické stresové poruchy a stresu. Psychiatři se setkávají s problematikou bolesti nejčastěji u pacientů se somatoformními poruchami. Autoři v závěru uvádějí přehled stavu příprav chystané revize příštího DSM-V, zejména kapitoly týkající se právě somatoformních poruch.

Depresivní porucha a abúzus alkoholu jsou velmi častá psychická onemocnění s periodickým průběhem. Kolem čtvrtiny pacientů s depresí má zároveň problémy s pitím alkoholu. Ve své praxi se velmi často s touto skupinou pacientů setkáváme. Musíme řešit, jak je léčit, zda má cenu předepisovat neabstinujícímu pacientovi antidepresiva, nebo nejprve požadovat abstinenci a zda budou antidepresiva ovlivňovat depresi nebo i abúzus alkoholu.

Fibrilace síní je nejčastější poruchou rytmu. Ztráta koordinované kontraktility srdečních síní představuje rizikový faktor vzniku cévní mozkové příhody (CMP) a dalších tromboembolických komplikací. Prevence CMP u nemocných s fibrilací síní patří ke klíčovým terapeutickým cílům v péči o nemocné s touto arytmií. Kontrolované klinické studie prokázaly, že antikoagulační léčba warfarinem snižuje riziko CMP o 68 %. Tato léčba je účinnější než léčba kyselinou acetylsalicylovou. V běžné praxi je však z antikoagulační léčby warfarinem obava jednak z důvodů zvýšeného rizika krvácení, dále pro nutnost častých kontrol hladiny úrovně antikoagulace a úpravy dávkování a v neposlední řadě jsou popisovány interakce s řadou léků a potravin. Dávkování warfarinu je třeba vždy individuálně upravit podle věku, přidružených onemocnění a současně podávaných léků k optimální hodnotě INR 2.0–2.5. Warfarinová dieta neexistuje, vhodná je vyvážená racionální strava. Nemocné je nutné poučit o možných interakcích s léky, potravou a přírodními preparáty i s eventuální nutností častějších kontrol INR. Přes veškerá úskalí spojená s léčbou warfarinem zatím neexistuje žádná účinnější a spolehlivější alternativa perorální antikoagulační léčby.

RS je chronické autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému, které bez léčby u většiny pacientů vede během 10–20 let k závažné invaliditě. Díky zásadnímu pokroku v diagnostických metodách jsme dnes schopni již zcela na počátku, ve fázi prvního klinicky izolovaného syndromu, vytipovat pacienty ve vysokém riziku vývoje klinicky definitivní RS. U těchto pacientů by měla být zahájena včasná protizánětlivá léčba, která může zásadně změnit nepříznivý průběh onemocnění. Nedílnou spoučástí musí být následný, pečlivý monitoring a u pacientů, kteří neodpovídají na vstupní terapii, je indikováno zesílení či změna protizánětlivé léčby.

V medicínské praxi jsou často upřednostňovány odborné aspekty péče na úkor etických. Přitom v souvislosti s prudkým rozvojem medicíny etických problémů a dilemat přibývá. Etický přístup lékaře bývá pravidelně pacientem vysoce oceňován. Co je a co není etické v psychoterapii? Článek se zabývá psychoterapeutickým procesem z pohledu čtyř základních etických principů – beneficience, non-maleficience, autonomie a justice.

Patogeneze periorální dermatitidy není známá. Onemocnění se vyskytuje často u mladých žen. Papuly a pustuly na zarudlé a někdy šupinaté kůži jsou na kůži brady a na kůži nazolícních rýh. Někteří autoři předpokládají, že periorální dermatitida je způsobená kožní intolerancí vázanou na konstitučně suchou kůži. Může být vyvoláno pravidelnou aplikací hydratačních krémů. Často předepisovaná lokální antibiotika nejsou příliš účinná.

Chřipka je jedno z nejčastějších infekčních onemocnění. Každý rok je možné označit rokem chřipky. Její dopady postihují v podobě zdravotních potíží nejenom nemocného jedince, ale v sociální oblasti populaci na celém světě. Chřipkové epidemie typické pro zimní měsíce roku jsou známé svou explozivností a typickým šířením. Zpočátku bývá nejvyšší nemocnost mezi dětmi, zvláště pak mezi mladšími školáky. Mortalita této věkové skupiny je extrémně nízká. Tyto nemocné děti pak relativně snadno přenáší onemocnění dále v populaci a infikují zejména vlastní rodiče. Starší část populace je obvykle poslední cílovou skupinou chřipky, ovšem je hlavní rizikovou skupinou co se týče vzniku komplikací a následných úmrtí. Chřipka je onemocnění, které přes znalost původce, klinický obraz po možnosti léčby a prevence stále překvapuje něčím novým. Objevila se postupná adaptace ptačích chřipkových virů na savce, včetně člověka, a došlo již k prvním interhumánním přenosům. Stoupá počet rezistencí na dostupná antivirotika, dosud není zaregistrovaná vakcína proti H5N1 viru a stále probíhá vývoj technologie přípravy možné pandemické vakcíny. Snaha zvýšit imunogenitu vakcín vede k přidávání nových adjuvantů do vakcín nebo používání nových intradermálních cest aplikace. Rozšiřují se indikační skupiny vakcinace, která je již v řadě zemí doporučována jako rutinní i u dětí. Objevily se i nové možnosti v expresní diagnostice chřipky do 30 minut, která se stále více posouvá i do ordinací lékařů prvního kontaktu s minimálními požadavky na materiálové vybavení.

Strattera je nový preparát schválený od dubna 2007 pro léčbu dětí s ADHD v České republice. Dosavadní výsledky studií potvrzují, že atomoxetin (Strattera) je srovnatelně účinný s metylfenidátem (Ritalinem) v redukci symptomů u dětí s ADHD. Je známo, že ne všechny děti reagují příznivě na stimulancia a výskyt některých nežádoucích účinků nebo komorbidních poruch omezuje jejich užití. Atomoxetin byl účinný v redukci symptomů ADHD u pacientů s některými komorbidními diagnózami, jako jsou tikové poruchy, úzkostné poruchy, deprese, porucha opozičního vzdoru nebo enuréza. Strattera v dávce jednou nebo dvakrát denně umožňuje dětem vyhnout se stigmatizaci spojené s opakovaným užíváním Ritalinu ve škole. Protože není stimulans, není spojena s rizikem abúzu a drogové závislosti.

Terapie karcinomu prsu je léčba multimodální. V rámci systémové terapie se využívá chemoterapie, hormonální léčby, nově i biologické terapie. Prezentována jsou poslední data spojené analýzy klinických studií NSABP B-31 a NCCTG – N9831; dále data týkající se lapatinibu; jedná se o výsledky klinické studie fáze III srovnávající lapatinib s kombinací lapatinib/kapecitabin, u pacientek rezistentních na trastuzumab. Nastíněny jsou i léčebné možnosti triple negative karcinomů prsu – především snaha o cílenou terapii těchto chemosenzitivních, ale agresivních nádorů. Inhibitory aromatáz přináší zlepšení výsledků v léčbě časného karcinomu prsu ve všech skupinách žen. Upfront terapie anastrozolem nebo letrozolem dosahuje stejného efektu redukce rekurence během prvních 2–3 let. PgR, HER 2 ani věk u postmenopauzálních pacientek neovlivňují odpověď na adjuvantní hormonoterapii.

Klimatizace vnitřních prostor se díky stále se zvyšujícím teplotám v důsledku klimatických změn v posledních třech desetiletích stává běžným a mnohdy nezbytným prvkem technického zařízení budov. Pobyt v prostorách bez přirozeného větrání již není spojen pouze s výkonem povolání v oborech s vysokými nároky na čistotu prostředí, ale každodenně se v tomto prostředí pohybujeme v provozovnách obchodu a služeb, hotelích, kulturních a sportovních zařízeních. Klimatizační zařízení se stále častěji instalují v obytných domech, jsou součástí standardního nebo nadstandardního vybavení dopravních prostředků. Řada prací z posledních let ukazuje, že stále přibývá nemocí, které mají souvislost s pobytem v klimatizovaných prostorách. Nejvýznamnějším faktorem podílejícím se na vzniku těchto nemocí jsou mikroorganizmy, které mohou vyvolávat jak nespecifické zdravotní obtíže, tak zejména závažná infekční onemocnění. Mikroorganizmy jsou uváděny i jako jeden z původců tzv. syndromu nemocných budov (Sick Building Syndrome), bakterie a mikroskopické vláknité houby jsou významnými alergeny. Klimatizační a ventilační zařízení a jejich jednotlivé prvky, pokud nejsou řádně udržovány, vytvářejí vhodné podmínky (teplota, vlhkost) pro přežívání a rozmnožování mikroorganizmů a stávají se jejich rezervoárem, ze kterého se do vnitřního ovzduší uvolňují.

Toxoplazmóza patří mezi celosvětově rozšířená parazitární onemocnění. Prevalence v ČR se pohybuje kolem 25–35 %. Většinou probíhá bezpříznakově, u imunokompetentních pacientů není rizikem. Problémem je u gravidních, pokud dojde k primoinfekci po otěhotnění či bezprostředně před ním, a to pro možnost vzniku kongenitální toxoplazmózy u narozeného dítěte. Taktéž u pacientů se sníženou obranyschopností může být hrozbou, pokud nedojde ke včasné léčbě. Diagnostika a terapie patří do rukou specialistů, na onemocnění je však nutno pomýšlet již v ordinacích praktických lékařů. Včas verifikovaná a dobře zaléčená infekce má až na výjimky dobrou prognózu.

Cíl: prezentovat případ 16letého chlapce, kde byla stanovena funkce a stav parenchymu levé ledviny po jejím střelném poranění a následné záchovné rekonstrukční operaci pomocí statické scintigrafie s 99mTc-DMSA. Materiál a metoda: 16letý chlapec utrpěl střelné poranění hrudníku (vstřel parasternálně vlevo v úrovni levé prsní bradavky a výstřel paravertebrálně vlevo 3 cm pod obloukem žeberním). Zobrazovací metody zjistily průstřel bránice a žaludku, poranění levého laloku jater a sleziny a poranění levé ledviny, která byla prakticky rozpůlena na dvě části. Byla provedena sutura bránice a žaludku, ošetření levého laloku jater, splenektomie a záchovná operace levé ledviny s rekonstrukcí dutého systému. Za několik dní se objevila masivní hematurie, jejíž příčinou bylo pseudoaneuryzma levé, průstřelem lacerované ledviny. Toto pseudoaneuryzma bylo ošetřeno angiograficky, a to selektivní embolizací tkáňovým lepidlem, po které došlo k přerušení hematurie. O pět měsíců později pacient podstoupil statickou scintigrafii ledvin s 99mTc-DMSA s cílem posoudit funkci levé ledviny. Výsledky: scintigrafie zjistila rozsáhlou jizvu na rozhranní střední a horní třetiny levé ledviny v místě lacerace parenchymu střelným poraněním. Ostatní parenchym levé a pravé ledviny byl homogenní. Index korové tubulární funkce a relativní funkce vlevo vykazovaly sníženou hodnotu. Závěr: statická scintigrafie ledvin s 99mTc-DMSA umožnila zjistit rozsah jizvy po střelném poranění levé ledviny a posoudit funkci zbývající části levé ledviny.

Diagnostika jaterních nádorů je poměrně složitý mezioborový proces, jehož cílem je určení typu, počtu, velikosti jaterních nádorů a určit jejich potencionální operabilitu. Na diagnostickém procesu se tedy musí podílet hlavně radiolog, hepatolog, chirurg a onkolog. Z vlastních zobrazovacích metod je dnes běžně použivána v první řadě kombinace ultravukového vyšetření v kombinaci vyšetřením pomocí CT, doplněná v určitých případech o vyšetření magnetickou rezonací, PET CT. Spolehlivost zobrazovacích metod je poměrně dobrá u ložisek velikosti nad 1 cm v průměru, ale výrazně klesá u ložisek pod 1 cm. Klíčová slova: jaterní nádor, benigní jaterní nádor, primární jaterní nádor, sekundární jaterní nádor.