Fulltextové hledání

Poranění míchy je často doprovázeno různými bolestivými stavy. Před zahájením terapie bolesti je třeba vždy stanovit správnou diagnózu. Podle Siddallovy klasifikace rozlišujeme bolest nociceptivní a neuropatickou. Nociceptivní bolest se dále dělí na muskuloskeletární a viscerální typ. Tato bolest vychází nejčastěji z přetížení svalů či kloubů nebo z poruchy vnitřních orgánů. Pokud se správně diagnostikuje její příčina, obvykle se dobře léčí. Neuropatickou bolest rozlišujeme na bolest nad úrovní léze, v úrovni a pod úrovní míšního poranění. Neuropatická bolest vychází z poranění samotné míchy nebo míšních kořenů. Jedná se většinou o bolest dlouhotrvající a velmi úpornou, která může vést i k psychickým poruchám. Její léčba je dlouhodobá a výsledky často nejsou zcela uspokojivé. V následujícím sdělení podáváme souhrn jednotlivých typů bolesti včetně jejich charakteristiky a léčebných postupů.

Infekce lidským papilomavirem (HPV) je v současnosti považována za nejčastější pohlavně přenosné onemocnění. Celoživotní prevalence této infekce dosahuje až 80 %. U většiny infikovaných dochází k tzv. spontánní clearence infekce vlivem imunitních mechanizmů. Doba, za kterou se organizmus od HPV „očistí“, tzv. clearence time, je obvykle 8 až 24 měsíců. Infekce HPV je nejběžnější v časné dospělosti mezi 18. a 25. rokem života, v pozdějším věku je vzácnější. U žen po 35. roce života je infekce diagnostikována již pouze asi ve 3 až 5 %. Nejnovější a nejspolehlivější metodou ochrany proti HPV infekci je očkování.

Barrettův jícen (BJ) představuje známou prekancerózu spojenou se vznikem dysplazie a adenokarcinomu. Časná diagnóza neoplastických lézí vznikajících v BJ se stává častější v důsledku používání kvalitnějších endoskopů, dispenzárních programů a hlavně větší zkušeností a zvýšenou pozorností endoskopistů. Ezofagektomie představovala v minulosti jedinou kurabilní alternativu pro nemocné s časným karcinomem či těžkou dysplazií v BJ. V posledních letech nabývá na významu endoskopická slizniční resekce z důvodu upřesnění stagingu i jako definitivní léčebný zákrok, na který navazuje ablace reziduálního BJ.

Výroční kongres Evropské kardiologické společnosti se konal v kongresovém centru Fira Gran Via v Barceloně ve dnech 29. 8. až 2. 9. 2009. Kongres byl organizován formou přehledových přednášek, původních ústních sdělení, přednášek zaměřených na zkušenosti z klinické praxe a posterových sdělení původních vědeckých prací od základního ke klinickému výzkumu. Na kongresu byla tradičně vysoká účast, například v pondělí 31. 8. bylo registrováno 24 948 účastníků. Největší zájem byl o výsledky klinických randomizovaných studií v blocích Hot Lines a Clinical Trial Update.

Kontaktní dermatitidy jsou častá kožní onemocnění, která postihují celou populaci. Jsou vyvolána působením exogenních látek na kůži za spolupůsobení dalších faktorů. Klinický obraz bývá rozmanitý. Diagnóza je kombinací anamnestických údajů, klinického obrazu a provedených vyšetření. Prevencí vzniku kontaktních dermatitid je dodržování zásad ochrany kůže při práci, používání ochranných krémů a vhodná volba zaměstnání vzhledem k jiným dermatózám (např. atopickému ekzému).

Účel studie: Zhodnotit roční zkušenosti s vyšetřením srdce na CT přístroji se dvěma systémy rentgenka-detektor (Somatom Definition, Siemens, SRN) na pracovišti bez předchozích zkušeností s CT vyšetřením srdce. Metody: Všichni pacienti byli vyšetřeni CT přístrojem Somatom Definition. CT vyšetření srdce od 1. 2. 2007 do 31. 1. 2008 podstoupilo 211 pacientů. Výsledky: Bylo provedeno 184 nativních CT pro měření kalciového skóre. CT koronarografie v různém rozsahu byla provedena u 198 pacientů. Nejčastější indikací byla ischemická choroba srdeční. Závěr: CT vyšetření srdce si postupně našlo ve Fakultní nemocnici v Motole své místo a rozšířilo možnosti vyšetření kardiovaskulárního systému především o neinvazivní vyšetření koronárních tepen.

Radiologie je nedílnou součástí diagnostiky, léčby i sledování pacientů s RCC. Široké spektrum zobrazovacích metod a terapeutických postupů umožnilo začlenění radiologie do managementu onemocnění u pacientů s RCC.

Navzdory rozšiřujícímu se spektru antimykotik narůstá mezi příčinami morbidity a mortality u dětí s významnou primární či sekundární poruchou imunity podíl invazivních mykotických infekcí (IFI). Nejčastějšími původci jsou Candida species nebo Aspergillus species, ale narůstá incidence rezistentních a méně častých oportunních patogenů. Limitem použití řady nových účinných antimykotik u dětí (především novorozenců, kojenců a batolat) je nedostatek farmakokinetických a farmakodynamických dat. Proto některá antimykotika nemají licenci ani doporučené dávkování pro děti, některá mají doporučená dávkování pro děti až od určitého věku. Výsledkem špatně zvoleného dávkování může být inefektivita při poddávkování nebo neúměrné toxické projevy při předávkování anti mykotika. Komplexní diagnostika a terapie IFI u dětí je specifická a vyžaduje široký tým zkušených specialistů s pediatrickou erudicí.

K osteoporotickým zlomeninám dochází v důsledku změn objemu kostní hmoty a jejího složení a/nebo zhoršené kvality. Ve většině případů je příčinou nerovnováha mezi kostní resorpcí a novotvorbou během remodelačního cyklu. Léčebná intervence zahrnuje buď snížení kostní resorpce (antiresorpční léčba), a/nebo zvýšení novotvorby kosti (anabolická léčba). Léčebné zásahy jsou však komplikovány spřažením mezi kostní resorpcí a novotvorbou během remodelace kosti, což vede k potlačení novotvorby kosti u pacientů léčených antiresorpční léčbou. Pochopení regulačních mechanizmů kostní novotvorby a resorpce přináší nové možnosti léčby osteoporózy. Spektrum nových perspektivních léků je široké – od inovace dosavadních látek se zlepšenými účinky (SERM, kalcitonin), přes ovlivnění metabolizmu osteoklastů (inhibitory katepsinu K, denosumab) a transdukčních dějů v osteoblastech (Wnt signalizace, protilátka proti sklerostinu).

Optimální složení výživy se správným poměrem základních živin (bílkovin, sacharidů a tuků) a dostatečným obsahem vitaminů, minerálů a dalších antioxidačních látek je základním kamenem prevence všech civilizačních onemocnění. Antioxidanty obsažené v potravě snižují výskyt jak kardiovaskulárních, tak i nádorových onemocnění. Pozitivní vliv suplementace vitaminů (vitamin C, vitamin E, kyselina listová) ve formě tablet v prevenci civilizačních onemocnění ale nebyl v žádné studii potvrzen. Suplementaci vitaminy a minerály lze doporučit při jejich možné karenci a době jejich zvýšené potřeby. Ostatní látky, u kterých existují klinické studie, které se snaží potvrdit oprávněnost jejich použití u jednotlivých onemocnění, jsou karnitin, kreatin, arginin, taurin, lecitin, omega 3 polynenasycené mastné kyseliny (MK), rostlinné steroly a koenzym Q 10. Při hodnocení podle Evidence Based Medicine (EBM) lze hodnotit pouze kardiologické účinky polynenasycených MK a hypolipidemický účinek sterolů (omega 3 polynenasycené MK úroveň doporučení I A – existuje EBM nebo všeobecný souhlas odborníků, že léčba je prospěšná a údaje jsou odvozeny z nejméně dvou randomizovaných studií, které potvrzují účinek léčby, u rostlinných sterolů je úroveň doporučení I C – je všeobecný souhlas odborníků založený na menších studiích).

Článek pojednává o stavech podvýživy, jimiž trpí chronicky nemocní pacienti v nemocnicích i domácích podmínkách, a jejich řešení formou nutričního screeningu a nutriční podpory.

Systémová léčba karcinomu prostaty spočívá v podávání látek ovlivňujících primární nádor i metastatická ložiska. Jejím základem je hormonální léčba, doplněná o prevenci a terapii kostních změn a případnou chemoterapii. V článku je uveden souhrn současného stavu problematiky a možnosti použití jednotlivých způsobů léčby.

Nemocných se srdečním selháním (SS) v posledních letech stále přibývá, a to nejen díky prodloužení průměrné délky života, ale také díky zlepšení technik a postupů při léčbě akutních koronárních syndromů. Vzhledem k dlouhodobé náročnosti terapie a špatné prognóze pokročilých stadií SS je kladen důraz na správnou a včasnou diagnostiku a to zejména v běžné ambulantní praxi. Základní diagnostický postup založený zejména na anamnéze a objektivním vyšetření zůstává již desetiletí nezměněn. S pokrokem v laboratorních vyšetřeních a zobrazovacích metodách se však objevují nové možnosti, které usnadňují a zrychlují diagnostiku SS. Jde zejména o objev natriuretických peptidů, které jsou uvolňovány myokardem při zvýšeném napětí srdeční stěny doprovázející SS. Důležitý je také pokrok v technologii echokardiografických přístrojů. Problémem zatím zůstává ekonomická náročnost, například vyšetření natriuretických peptidů, ale i dostupnost a kvalita vyšetření jako je echokardiografie. Následující článek se věnuje praktickému využití různých diagnostických metod.

Účel studie: Efektivita intrakardiální elektrické kardioverze se dle některých prací blíží až ke 100 % a je obecně považována za „zlatý standard“ v efektivitě elektrické kardioverze fibrilace síní na sinusový rytmus. Poznatky z experimentálních prací a zkušenosti z praxe naznačují, že efektivitě intrakardiální bifázické kardioverze se velmi přibližuje efektivita některých externích bifázických defibrilátorů. Naším cílem bylo pokusit se zjistit, zda v souboru pacientů s perzistující fibrilací síní, kteří přicházejí k externí bifázické rektilineární elektrické kardioverzi, je u skupiny s neefektivní externí bifázickou kardioverzí přínosné provedení intrakardiální elektrické kardioverze. Použité metody: U souboru 419 pacientů, u kterých bylo provedeno celkem 622 externích elektrických kardioverzí s použitím defibrilátoru s bifázickým rektilineárním výbojem, byla retrospektivně i prospektivně shromážděna data z provedených výkonů za období od VII/2001 do XII/2007, která byla dále statisticky zpracována. Byla sledována jednotlivá i kumulativní efektivita podaných výbojů ve verzi na sinusový rytmus (SR), vztah mezi velikostí energie, proudu a úspěšností verze na SR a dále hodnoty skutečně podané energie a proudu dodaného defibrilátorem. U skupiny 40 pacientů s neefektivní externí kardioverzí a trvající fibrilací síní byla indikována intrakardiální elektrická kardioverze. Souhlas s výkonem dalo jen 7 pacientů. Hodnocena byla efektivita kardioverze, velikosti energie jednotlivých výbojů a kumulativní energie. Výsledky: Kumulativní efektivita externí elektrické kardioverze bifázickým rektilineárním výbojem v obnovení sinusového rytmu v našem sledování dosáhla 93,6 %. Efektivita rostla s počtem a nastavenou energií výboje (v závorce uvedená skutečně podaná) od 46,2 % při prvním výboji o průměrné hodnotě energie 66,3 (85,4) J přes 82,5 % při výboji o průměrné energii 115,7 (147,3) J až po 93,6 % u třetího výboje o energii průměrně 175 (218) J. V průměru tak bylo použito kumulativně 357 (450,7) J energie. Výboje vedoucí k obnovení normálního SR měly signifikantně nižší hodnoty impedance (p < 0,0001), signifikantně vyšší hodnoty proudu (p < 0,0001) a signifikantně vyšší hodnoty nastavené i podané energie (p < 0,0001). Bylo prokázáno signifikantní snížení impedance při 2. výboji ve srovnání s impedancí při 1. výboji (p < 0,0001). Ze 7 pacientů, kteří podstoupili intrakardiální elektrickou kardioverzi se podařilo dosáhnout SR pouze u 3 nemocných (42,9 %, p = 0,001), u 2 došlo k recidivě FS do týdne od výkonu a u 1 za hodinu po výkonu. U všech pacientů byla nutná eskalace 3 výbojů dle protokolu (5–10–15 J) s kumulativní energií 30 J. Skupina nemocných s intrakardiální kardioverzí měla signifikantně vyšší impedanci hrudníku ve srovnání se skupinou s externí kardioverzí (p = 0,017). Závěry: Naše zkušenosti z více než 600 externích elektrických bifázických kardioverzí ukazují, že při vysoké efektivitě bifázického externího výboje blížící se 94 % je další indikace intrakardiální bifázické kardioverze pro její relativně nízkou účinnost (3 ze 7 nemocných) sporná.

Pacienti s nízkostupňovými gliomy a symptomatickou fokální epilepsií představují složitý klinický problém. Prezentuji kazuistiku pacientky, kterou jsem poprvé vyšetřila před 10 lety s diagnózou nízkostupňového gliomu parietálně vpravo a symptomatické fokální epilepsie. Nádor byl odhalen na MRI mozku poté, co pacientka po porodu prodělala sekundárně generalizovaný epileptický záchvat. Epilepsie byla farmakorezistentní. Pro progresi nádoru na MRI mozku a farmakorezistenci epilepsie byla provedena parciální resekce. Histologicky byl potvrzen fibrilární astrocytom, WHO st. II. Efekt resekce na kompenzaci epilepsie byl přechodný. Po 3 letech MRI prokázala další progresi. Vzhledem k vysokému riziku neurologického deficitu při další resekci a farmakorezistence epilepsie, byla z terapeutických možností zvolena a zahájena léčba temozolomidem (TMZ). Během 12 měsíční intermitentní léčby TMZ došlo k zastavení dalšího růstu nádoru, jehož velikost zůstala 4 roky bez změn. Bez změny antiepileptické léčby došlo ke zlepšení kompenzace epilepsie. V diskuzi jsou prezentována publikovaná data k této problematice.

Účel studie: Vyhodnotit hladiny markerů strukturálního poškození myokardu u nemocných s hypertrofickou kardiomyopatií (HKMP). Použité metody: Do studie bylo zařazeno 21 pacientů s HKMP, u kterých bylo před zařazením do studie provedeno echokardiografické a katetrizační vyšetření. Byly analyzovány plazmatické hladiny srdečního troponinu I (cTnI), troponinu T (TnT), koncentrace MB izoenzymu kreatinkinázy CK-MB), mastné kyseliny vážícího proteinu (hFABP), glykogenfosforylázy BB (GPBB) a myoglobinu (MYO). Výsledky: V porovnání s kontrolní skupinou byly plazmatické hladiny sledovaných parametrů strukturálního postižení myokardu signifikantně zvýšeny (cTnI: 0,92 ± 0,49 μg/l vs. 0,33 ± 0,06 μg/l, p < 0,001; CK-MB: 3,03 ± 1,12 μg/l vs. 1,76 ± 0,67 μg/l, p < 0,01; hFABP: 3,44 ± 0,91 μg/l vs. 1,49 ± 0,43 μg/l, p < 0,001; GPBB: 12,38 ± 4,36 μg/l vs. 3,70 ± 2,32 μg/l, p < 0,001, myoglobin: 47,53 ± 20,7 vs. 30,11 ± 11,95 μg/l, p < 0,001). Dále jsme zaznamenali korelaci mezi masou levé komory a jejím indexem s hladinou GPBB. Zatímco hladina troponinu I přesáhla hranici pro poškození myokardu u 5 pacientů, hladina troponinu T (TnT) přesáhla detekční limit (0,01 μg/l) diagnostické soupravy (Troponin T STAT) pouze u jednoho pacienta (4,7 %). Závěry: Studie prokázala zvýšení hladiny markerů strukturálního poškození myokardu (troponinu I, glykoken fosforylázy BB, srdečního mastné kyseliny vážícího proteinu a koncentrace CK-MB). Stanovení těchto parametrů může mít klinický význam pro diagnostiku a stratifikaci rizika těchto pacientů.

Léčiva jsou nejčastěji využívaným terapeutickým prostředkem současné medicíny. Provedené studie potvrdily, že i poskytování zdravotní péče je zatíženo pochybeními. Až 40 % poškození hospitalizovaných pacientů může souviset s léčivy. Proto jsou otázky týkající se bezpečného používání léčiv stále častěji oprávněně diskutovány odbornou i laickou veřejností. Bezpečné používání léčiv je chápáno jako zabránění poškození zdraví pacienta léčivy při jejich používání a zahrnuje činnosti, pomocí nichž se lze vyhnout, bránit nebo korigovat pochybení související s léčivy.

Urologické nádory tvoří v některých zemích téměř polovinu maligních tumorů u mužů. Karcinom prostaty představuje celou jednu třetinu nově diagnostikovaných nedermatologických malignit u mužů v některých státech Evropy a Severní Ameriky. Nepříznivé trendy ve zvyšujícím se výskytu lze pozorovat i u karcinomu ledviny a močového měchýře. Pro urologické malignity je typický sklon k častému metastazování do kostí. Kostní metastázy jsou nejčastějším projevem pokročilého karcinomu prostaty. Klinicky se projevují bolestí, patologickou zlomeninou, míšní kompresí, neefektivní hematopoézou nebo hyperkalcemií. Skeletové komplikace vedou u onkologicky nemocných nejen k výraznému zhoršení kvality života, ale představují i jeho přímé ohrožení. Také vlastní protinádorová léčba přispívá k demineralizaci skeletu, a tím zvyšuje riziko vzniku kostních komplikací. Medikamentózní i chirurgická kastrace napomáhají rozvoji osteoporózy, která však je zatím z ne zcela jasných důvodů vyjádřena u řady nemocných ještě před zahájením léčby. Cílem léčby kostních metastáz je snížení bolesti, zachování funkční nezávislosti pacienta, zlepšení kvality života, oddálení vzniku i prevence skeletových komplikací a jejich recidiv. Léčba kostních metastáz je multidisciplinární. V redukci kostní bolesti mají své indikace analgetika, radioizotopy, zevní radioterapie, ortopedické a chirurgické operace i bisfosfonáty. Bisfosfonáty navíc výrazně snižují riziko skeletových komplikací a prodlužují interval do jejich vzniku – redukují vznik fraktur, potřebu radioterapie a ortopedické léčby. Možnosti použití bisfosfonátů k prevenci a oddálení kostních metastáz u nemocných s časnou formou karcinomu prostaty jsou zkoumány. Intravenózní aplikace zoledronátu je novým zlatým standardem v prevenci a léčbě skeletových komplikací v uroonkologii.

Problémy působené stresem jsou u pracovníků v oblasti duševního zdraví patrně časté. Rathod a spol. (1) uvádějí, že v jejich souboru britských psychiatrů 44 % vážně uvažovalo o změně zaměstnání, 51 % o předčasném důchodu, 26 % o jiné specializaci a 35 % o práci mimo medicínu. Z pozitivních strategií používaných k mírnění stresu uváděli respondenti cvičení, rodinné vztahy, zábavu, společnost, náboženské aktivity, relaxační techniky, kvalitní zájmy a záliby. Z tohoto souboru 11 % vyhledalo poradenství, 14 % hledalo pomoc u svého praktického lékaře a 7 % vyhledalo psychiatra. Pokud je mi známo, podobné údaje z české populace psychiatrů nejsou k dispozici. Nemyslím ale, že by práce zde byla méně stresující. V zájmu objektivity je třeba dodat, že problémy působené stresem jsou rozšířeny v celé populaci, např. 49 % Američanů uvedlo, že stres negativně ovlivňuje jejich emoční stav a 46 % uvedlo, že zhoršuje jejich tělesné zdraví (2).

Huntingtonova nemoc je přesně definované autozomálně dominantně dědičné neurodegenerativní onemocnění, s motorickými, kognitivními i psychiatrickými projevy. Je způsobené expanzí tripletu CAG v genu pro huntingtin. Přibližně 1% případů této nemoci má normální alelickou kompozici v tomto genu, přitom však symptomatika je shodná s Huntingtonovou nemocí – označují se jako huntingtonské fenokopie, nebo také (z angl.) Huntington´s disease-like syndromy. V naší práci jsme definovali základní projevy a stanovili kritéria pro označení syndromů jako huntingtonské fenokopie. Z dostupných aktuálních zdrojů jsme vybrali nejčastější diagnózy, přinášíme základní informace o těchto nosologických jednotkách a také návrh diagnostického postupu u nejasných případů.

Perzistující ductus arteriosus (PDA) bývá v dospělosti vzácnou diagnózou, na kterou se v praxi zvláště u pacientů vyššího věku málo pomýšlí. Je-li spojen s hemodynamicky významným zkratem, vede k rozvoji chronické kardiální insuficience a plicní arteriální hypertenze. Představujeme dva případy pacientek s hemodynamicky významným PDA s těžkou plicní hypertenzí, u nichž byl proveden katetrizační uzávěr této zkratové vady.

Kazuistika popisuje, jak odstranit zalomený katétr v arteria brachialis při transradiálním přístupu při koronarografii bez poškození přístupové tepny a bez nutnosti chirurgické revize.

Roztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému (CNS) postihující převážně mladé osoby mezi 20.– 40. rokem života. Přirozený průběh onemocnění je v úvodu nejčastěji atakovitý s relapsy a remisemi. Průměrně po 10–20 letech přechází u většiny pacientů do sekundární progrese s pozvolným nárůstem neurologického deficitu. Etiologie onemocnění není přesně známá, velmi pravděpodobně jde o kombinaci genetické dispozice a různých podnětů zevního prostředí (infekce, nedostatek vitaminu D …). V patogenezi je nepochybná účast autoimunitního zánětu, který dominuje v úvodu, s různým podílem neurodegenerativních procesů. Ty jsou zřejmě z velké části nastartovány zánětem a v průběhu onemocnění postupně převládají. Oba procesy vedou k ničení nervových buněk. V současné době máme k dispozici především léky protizánětlivé, které mají největší efekt na počátku nemoci, kdy ještě nedošlo k podstatnému poškození CNS. Z toho vyplývá jasný požadavek na časné stanovení diagnózy, jenž je díky výraznému pokroku ve vyšetřovacích metodách (magnetická rezonance a vyšetření mozkomíšního moku) ve většině případů možná již ve fázi první klinické události. Při vlastní léčbě je preferován individuální přístup s „ušitím terapie na míru“. K dispozici je poměrně široké spektrum léků a velká řada velmi nadějných preparátů je ve fázi klinického zkoušení. Výběr konkrétního preparátu závisí na fázi a aktivitě onemocnění a je vždy výsledkem diskuze mezi ošetřujícím lékařem a pacientem. Nedílnou součástí léčebného postupu je další mnohaúrovňové sledování pacienta. Pokud jsou známky pokračující aktivity nemoci a selhání léčby, je nutné pokusit se včas změnit terapii. V pozdějších fázích nemoci, kde zatím neumíme postihnout patogenetickou složku nemoci, má rozhodující úlohu symptomatická léčba, která může podstatně zlepšit kvalitu života. Vzhledem ke komplexnosti a chronicitě onemocnění, které pacienta ovlivňuje nejen po stránce zdravotní, ale i pracovní a sociální, je dnes v péči jednoznačně preferována týmová spolupráce, ve které praktický lékař hraje nezastupitelnou úlohu.

Popisujeme kazuistiku nemocné s významnou aortální stenózou a ischemickou chorobou srdeční (ICHS). Byla léčena katetrizační metodou perkutánní implantace aortální chlopně (TAVI) po předchozí PCI ramus interventricularios anterior s implantací lékového stentu. Popisujeme techniku výkonu.

S rozvojem výzkumu a farmaceutického průmyslu došlo k pokroku prakticky ve všech oborech medicíny. Klinická výživa není výjimkou. Díky značnému množství různých přípravků enterální výživy je dnes živení pacienta v domácím prostředí nejen možné, ale také poměrně jednoduché. Perorální nutriční doplňky představují nutričně definované přípravky určené k popíjení, které mají v malém objemu vysoký obsah energie a živin. Formule určené do sond a stomií zase umožňují pobyt doma pacientům, kteří by jinak museli být ve zdravotnickém či ošetřovatelském zařízení. Tím se enterální výživa podílí i na zvýšení kvality života nemocných.

-

Fibrilace síní (FS) je nejčastější setrvalou arytmií. Je spojena se zvýšenou morbiditou, mortalitou a se sníženou kvalitou života. Inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu a sartany redukují morbiditu a mortalitu u pacientů se srdečním selháním, cévním onemocněním a hypertenzí. Renin angiotenzin aldosteronový systém (RAAS) se také podílí na patofyziologii vzniku a udržení FS a jsou již data, že blokáda tohoto systému se uplatní v prevenci rekurence FS, a tím také sníží následky, které s sebou FS nese. Na vzniku a trvání FS se podílí celá řada rizikových faktorů a nelze vyloučit, že právě RAAS má klíčovou úlohu. Blokáda RAAS by měla být součástí terapeutické strategie FS, zvláště u vysoce rizikových pacientů, u kterých je přítomná arteriální hypertenze, ICHS, srdeční selhání, mají po infarktu myokardu nebo je přítomný diabetes mellitus. Zda by se měly blokátory RAAS podávat u lone FS, bez prokázaného organického postižení srdce nebo dokonce v rámci primární prevence FS, ukáže až čas.

Nádory chrbtice a miechy sú relatívne zriedkavé, ale medicínsky závažné ochorenia. V práci sa prehľadne uvádzajú klinické prejavy primárnych i metastatických nádorov a stručne sa poukazuje na diferenciálnu diagnostiku miechových kompresií.

Invazivní mykotická onemocnění patří k závažným život ohrožujícím stavům imunokompromitovaných pacientů. Zavedení antimykotika Amphotericinu B (AmB), respektive jeho různých lékových forem, do klinické praxe vedlo k výraznému zlepšení léčebných výsledků a ke snížení mortality imunokompromitovaných pacientů s prokázanou nebo předpokládanou invazivní mykózou (1). Limitací zůstává jeho toxicita – akutní a opožděná nefrotoxicita a akutní s infuzí spojená nežádoucí reakce (Infusion – related reaction – IRR). Nefrotoxicita je nyní ovlivnitelná volbou vhodné lékové formy AmB a adekvátní podpůrnou péčí, především hyperhydratací (2). IRR v podobě pyrexie, třesavky, zimnice však zatím zcela odstranitelná není a ani zavedení premedikace s výjimkou kortikoidů příliš neovlivnilo incidenci IRR (3). Vzhledem k nejasné patogenezi IRR a jen ojedinělým systematickým prospektivním studiím, vedly snahy o minimalizaci IRR k prospektivní studii u pediatrických onkologických pacientů s indikovaným podáním AmB. Flowcytometrické stanovení subpopulací lymfocytů a stanovení hladin interleukinů v korelaci s plazmatickými hladinami AmB, s klinickou incidencí IRR, lékovou formou AmB a s typem premedikace svědčí pro intimní vztah změny v množství paměťových efektorových Th lymfocytů a v interleukinovém spektru a incidencí IRR.

Neočekávaný nález patologické struktury v oblasti nadledvin, incidentalomu, odhalené zobrazovacími metodami, musí vyvolat u vyšetřujícího lékaře zájem odpovídající závažnosti takového zjištění. Ne všechny používané zobrazovací metody jsou schopny poskytnout informaci v odpovídající kvalitě a ani zdaleka nemohou zaručit zcela spolehlivou interpretaci týkající se biologické povahy incidentalomu. Vyhodnocení případné sekreční aktivity je další, podstatnou a neméně významnou stránkou diagnostického procesu. Následující přehled by měl pomoci všem, kteří mají zájem získat aktuální informace o incidentalomech nadledvin. Cílem autorů je napomoci orientaci ošetřujícího lékaře správným, nejkratším a přitom efektivním směrem.