Fulltextové hledání

Poruchy výživy ve stáří jsou významným problémem. Včasnou diagnostikou malnutrice ve stáří se můžeme vyvarovat zhoršení soběstačnosti a kvality života seniorů, umocnění rizika institucionalizace, prodloužení hospitalizace vzestupem procenta komplikací, zvýšení nákladů na léčbu a mortality geriatrických pacientů. Zamýšlíme se nad příčinami a důsledky malnutrice ve stáří a podáváme přehled základních metod používaných při diagnostice poruch výživy, možnostech dietních opatření a typech nutriční podpory se zaměřením na geriatrické pacienty.

Cílem sdělení je poskytnout přehled základních charakteristik některých biomarkerů, které mají potenciál klinického užití v diagnostice a stratifikaci rizika pacientů s akutními koronárními syndromy a se srdečním selháním. Jsou to markery myokardiální ischemie a nekrózy (troponin T a I, kreatinkináza, novější ischemií modifikovaný albumin, mastné kyseliny vážící protein A, cholin, enzym glykogenfosforylázy BB, pregnancy associated protein, placentární růstový faktor, solubilní CD40 ligand) a markery myokardiální funkce (natriuretické peptidy). Autoři podávají základní přehled o těchto parametrech doplněný jejich možným využitím v klinické praxi či v oblasti výzkumu. Klíčová slova: biomarkery, nekróza myokardu, ischemie myokardu, troponin, kreatinkináza, cholin, ischemií modifikovaný albumin, mastné kyseliny vážící protein, pregnancy associated protein A, sCD40L, placentární růstový faktor, natriuretické peptidy, glykogenfosforyláza BB.

Chronické srdeční selhání je závažné onemocnění s velmi špatnou prognózou v okamžiku stanovení diagnózy. Článek se zabývá patofyziologií, neurohumorálními mechanizmy a diagnostikou chronického srdečního selhání s následným rozborem účinné farmakoterapie a podstatou i indikacemi resynchronizační léčby v případě selhání farmakoterapie.

Vývojové poruchy nervového systému (neurodevelopmental disorders) predstavujú rôznorodú skupinu porúch s viac alebo menej špecifickými príznakmi postihnutia centrálneho nervového systému. Môžu sa tu vyskytovať ADHD, DLD, LD, epilepsia, pervazívne vývojové poruchy, PDD/ASD, Gilles de la Touretteov syndróm, mentálna retardácia, mozgová obrna a poruchy správania (7, 9). Prevalencia niektorých týchto porúch v populácii je uvedená v tabuľke 1.

Nálezy práce ukazují špatnou kontrolu hypertenze, hypercholesterolemie a diabetu v klinické praxi praktických lékařů. Navíc bylo zjištěno, že čím byla kontrola hypertenze horší, tím byla vyšší glykemie nalačno a tím byla také vyšší koncentrace celkového cholesterolu.

-

Článek pojednává o problematice kardiotoxicity protinádorové léčby. Jsou zmíněny nejčastější příčiny a projevy kardiotoxicity při léčbě onkologických pacientů. Dále je uveden přehled současných diagnostických možností kardiotoxicity se zaměřením na biochemické markery srdečního poškození, které jsou v poslední době intenzivně studovány, a to nejen v této indikaci.

Streptococcus pneumoniae se stal nejvýznamnějším bakteriálním patogenem zejména u dětí do 5 let. Jeho specifické vlastnosti jsou příčinou řady invazivních onemocnění se závažnou prognózou. Kazuistiky dokumentují klinický obraz těžkých pneumokokových onemocnění. Diskutovány jsou různé aspekty závažných projevů infekce – zejména diagnostické možnosti, terapie a prevence onemocnění vyvolaných Streptococcus pneumoniae.

Cystická fibróza je nejčastější letální autozomálně recesivní choroba v indoevropské populaci. Nejzávažnější patologické změny jsou lokalizovány v dýchacích cestách, plicích a pankreatu, ale postihuje i ostatní části gastrointestinálního systému, pohlavní žlázy, kůži a vzácně i srdce. Nejčastější příčinou smrti je poškození plic a kardiorespirační selhání. V minulosti se pacienti s cystickou fibrózou dožívali jen několika let života. Dnes se díky moderní léčbě průměrné dožití pohybuje okolo 35 let života. Velké naděje se vkládají do genové léčby.

Autoři popisují průběh horečnatého onemocnění u sedmnáctileté pacientky s postupným rozvojem oboustranné bronchopneumonie a rozšíření horního mediastina. Přetrvávající horečnatý stav a nárůst infiltrativních změn v plicním parenchymu během šestidenní léčby širokospektrálním antibiotikem vedly k podezření na tumor mediastina nebo TBC proces. Sérologickým vyšetřením byla jako etiologický agens určena Mycoplasma pneumoniae. Léčba makrolidy vedla k rychlé úpravě klinického i rentgenového nálezu.

Akutní koronární syndrom jako projev ischemické choroby srdeční je jednou z nejčastějších příčin mortality. Akutní koronární syndrom je patofyziologicky způsoben trombotickou komplikací aterosklerotického plátu věnčité tepny. Projevuje se nejčastěji klidovou bolestí na hrudi. Základní význam v diagnostice hraje 12svodové EKG, anamnéza, hladina kardiospecifických markerů a v neposlední řadě selektivní koronarografie. Pacienti se STEMI jsou indikováni k okamžité revaskularizační terapii primární perkutánní koronární intervencí. Článek je určen pro lékaře, kteří se jako první setkávají s pacienty s podezřením na akutní koronární syndrom. Měl by pomoci k rychlejšímu stanovení diagnózy a s podáním optimální prehospitalizační terapie.

Nádory z vazoformativní tkáně (hemangiomy) jsou častým nálezem u dětí bezprostředně po porodu. Rychlá proliferace tumoru v prvních měsících po porodu je od třetího roku věku dítěte vystřídána v 70–60 % případů jeho postupnou spontánní involucí. Tato příznivá prognóza neplatí vždy a beze zbytku pro nádory hlavy a krku, u kterých je často nutné zasáhnout terapeuticky. Pro exaktní diagnostiku hemangiomů se využívá převážně neinvazivních metod (ultrasonografie, dopplerometrie, CT, MR). Kauzální terapie je přísně individuální a vyžaduje úzkou spolupráci pediatra se specialisty z dalších medicínských oborů. V kazuistické části sdělení autoři demonstrují výsledky léčby kavernózních hemangiomů v obličeji, na zádech a hrudníku u dvou párů jednovaječných dvojčat.

Již více než deset let jsou v hematoonkologické praxi využívány alogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk po nemyeloablativních přípravných režimech. Tato koncepce vychází z předpokladu dostatečné imunosuprese příjemce, která umožní přihojení dárcovy krvetvorby, včetně klíčových imunokompetentních buněk. Významně je redukována toxicita, riziko časných závažných orgánových komplikací a potransplantační mortality. Posun od intenzivních přípravných režimů znamená spolehnout se na potransplantační imunologické mechanizmy, které umožní účinnou kontrolu a eliminaci malignity. U transplantací po nemyeloablativní přípravě tak není sníženo riziko hlavních imunologických komplikací, selhání nebo rejekce štěpu a nemoci štěpu proti hostiteli. Přesto však snížení bezprostřední toxicity a časné potransplantační mortality umožnilo v poslední dekádě rozšířit indikační spektrum alogenních transplantací.

U disociativních poruch je předpokládán „psychogenní“ původ. Jsou časově spjaty s traumatizujícími událostmi, neřešitelnými a nesnesitelnými problémy nebo narušenými vztahy. Postižení s disociativními poruchami často popírají problémy nebo těžkosti, které jsou pro zevního pozorovatele zjevné. Příznaky jsou často poplatné pacientovým představám o tom, jak by mělo somatické onemocnění vypadat. Klinické ani laboratorní vyšetření obvykle nepotvrdí přítomnost nějaké existující nebo neurologické poruchy. Začátek a ukončení disociativních stavů jsou často náhlé. Všechny typy disociativních stavů mají tendenci k úpravě během několika týdnů nebo měsíců, obzvláště pokud vznikly v souvislosti s traumatickou životní událostí. Chroničtější stavy, obrny a anestézie, se mohou rozvinout (někdy pomaleji), jestliže je začátek spojen s neřešitelnými problémy nebo interpersonálními obtížemi. Řada disociativních stavů odeznívá spontánně, bohužel některé mohou chronifikovat. Na místě je vždy podpůrná psychoterapie. Cílená léčba v této skupině poruch je záležitostí dynamické psychoterapie, kognitivně behaviorální terapie nebo hypnózy. Základem psychoterapie je umožnit pacientovi, aby mohl integrovat svoje fragmentované zážitky a části své osobnosti, uvědomil si reálné minulé i aktuální problémy a našel cestu, jak současné problémy řešit. Psychofarmaka se spíše podávají symptomaticky, jejich skutečná efektivita je však nejasná, protože nebyl prováděn systematický výzkum.

Deprese vyžaduje kromě biologické léčby i psychoterapeutickou intervenci. V současnosti je k dispozici řada psychoterapeutických postupů vycházejících z navzájem se lišících psychoterapeutických škol. Právě pro své různorodé teoretické zdroje jsou výsledky sledování účinnosti podle kritérií evidence – based medicine navzájem obtížně srovnatelné. Schéma nabízí přehled jednotlivých kroků při hledání nejúčinnějšího psychoterapeutického přístupu pro depresivního pacienta.

Ve svém sdělení autoři seznamují se současným stavem problematiky chirurgického řešení chronické žilní insuficience. Vycházejí přitom z poslední metodiky klasifikace tohoto závažného onemocnění (CEAP) a problematiku chirurgického řešení rozdělují na chirurgii povrchního žilního systému, chirurgickou léčbu spojek (perforátorů) a možnosti chirurgického řešení v případě onemocnění hlubokého systému (problematika refluxu a obstrukce). Zdůrazňují nutnost komplexního přístupu ke každému pacientovi a vyzdvihují význam kompresivní a medikamentózní terapie spolu s nezbytností přijetí režimových opatření jako celoživotní strategie v léčbě chronického stadia žilní insuficience.

Léčba arytmií doznává v posledních letech na základě pochopení mechanizmů jejich vzniku významný posun – většinu zejména symptomatických arytmií je možno vyléčit katétrovou ablací. Pro akutní situace, ale i pro běžnou praxi, je však nutno nadále znát indikace, účinky a dávky jednotlivých antiarytmik. Stručně jsou zmíněny i indikace k implantaci kardiostimulátorů a implantabilních kardioverterů-defibrilátorů.

Cílem tohoto sdělení je shrnutí indikací ke kardiochirurgické operaci nejčastějších chlopenních vad v dospělosti podle posledních doporučení platných v České republice, Evropě i v USA tak, jak byly vydány v loňském a letošním roce.

Asymptomatický zánět prostaty lze diagnostikovat z preparátů po operacích pro benigní hyperplazii nebo karcinom prostaty a vzorků po biopsii pro zvýšení hladiny PSA. Spolu s muži se zvýšeným počtem leukocytů v exprimátu prostaty nebo ejakulátu, zjištěném při vyšetření neplodnosti nebo jiných onemocnění, se pacienti řadí do prostatitidy kategorie IV dle NIH/NIDDK. I když není jasný klinický význam uvedené kategorie jsou v článku uvedeny současné poznatky o této klinické jednotce.

V současné době je výzkumem doloženo, že antipsychotika 2. generace jsou účinná v léčbě bipolární mánie buď v monoterapii, nebo v kombinaci s klasickými stabilizátory nálady. Antipsychotika 2. generace zlepšují rychleji než klasické stabilizátory nálady příznaky mánie a působí také rychleji a výrazněji antimanicky v kombinaci s lithiem nebo antikonvulzivy než v monoterapii. Antimanické působení olanzapinu, risperidonu, quetiapinu, ziprasidonu a aripiprazolu se mezi sebou neliší. Antipsychotika 2. generace, lithium a valproát se doporučují jako léky první volby v léčbě akutní bipolární mánie.

Mechanizmy náhleho srdcového úmrtia – Uvádzajú sa rôzne možné mechanizmy, ktorými môže intenzívna športová aktivita vyvolať/zhoršiť ischémiu myokardu či srdcovú dysrytmiu u športovcov (tlakové zmeny na úrovni koronárnych ciev, fisurácia vulnerabilného aterosklerotického plátu, oklúzia aterosklerotickým plátom, spazmus koronárnej artérie, elektroinstabilita myokardu, dysrytmie) (9, 22). Bez ohľadu na mechanizmus zodpovedný za udalosť, bezprostredne pred náhlym úmrtím počas športovania dochádza k masívnej redukcii srdcového výdaja (sekundárne buď k ischémii myokardu, alebo dysrytmii), zníženiu prietoku krvi mozgom a strate vedomia. Predpokladá sa, že kombinácia spúšťacej udalosti s vnímavým myokardom iniciuje potenciálne letálnu dysrytmiu, najmä komorovú fibriláciu. Ďalším možným vysvetlením pre náhle úmrtie tesne po skončení športového výkonu je pokles srdcového výdaja po náhlom prerušení intenzívneho športového výkonu s následnou arteriálnou vazodilatáciou...

Akutní psychotický stav je závažnou duševní poruchou potenciálně nebezpečnou pro pacienta i jeho okolí. Etiologicky může vzniknout na podkladě endogenních psychóz, jako jsou schizofrenie či bipolární afektivní porucha, následkem užívání návykových látek, jako jsou halucinogeny, psychostimulancia či kanabinoidy, či v důsledku organického onemocnění mozku, celkového somatického onemocnění nebo iatrogenně po podání některých farmak. Úlohou praktického lékaře je odebrat anamnestická data, provést fyzikální vyšetření, ordinovat základní laboratorní odběry a zajistit psychiatrické vyšetření. V případě nespolupráce pacienta, který ohrožuje sebe či okolí, by se praktický lékař měl podílet na hospitalizaci i proti pacientově vůli. Praktický lékař by též měl ordinovat farmakologickou léčbu za účelem tišení akutního neklidu. Případná dlouhodobá léčba antipsychotiky by měla být indikována psychiatrem.

Minimalizace bolesti po operaci je důležitým prvkem v komplexní péči nejen v urologii. Nedostatečná analgetická terapie může negativně ovlivnit pooperační průběh a vést k výraznému snížení spokojenosti pacientů s léčbou. Autoři uvádějí možnosti tlumení akutní bolesti v urologii. Jsou vyjmenována nejčastěji používaná analgetika, dávkovací schémata a nežádoucí účinky.

Autoři sledují soubor 23 pacientů s ischemickou chorobou srdeční a ischemickou mitrální regurgitací 2.-3. stupně. Po kardiochirurgické revaskularizaci s chirurgickým ošetřením mitrální chlopně došlo k redukci předoperačního stupně mitrální regurgitace 2,8 stupně na pooperační stupeň (MR) 1,2. Zlepšení MR dosáhlo 96% pacientů.

Karcinom prostaty je nejčastějším maligním nádorem u mužů. U značné části nemocných je primárně diagnostikován ve stadiu pokročilého onemocnění nebo v průběhu sledování postupně progreduje. Objevují se nové léčebné postupy, které signifikantně snižují riziko progrese nebo účinně snižují výskyt komplikací. Jedná se především o možnost využití bicalutamidu nebo zoledronátu. Článek poskytuje přehled a shrnutí současných názorů na léčbu pokročilého karcinomu prostaty.

Infekce močových cest jsou spolu s infekcí respiračního a zažívacího traktu nejčastější infekční choroby vůbec. Zastoupením v populaci se jednotlivé onemocnění významně liší, stejně jako názory na správnou terapii uroinfekcí. Infekce urogenitálního traktu (UGT) lze dělit podle řady hledisek: etiologického agens, prostředí vzniku, přítomnosti komplikujícího onemocnění, dle časového průběhu, závažnosti postižení pacienta apod. Pro běžnou klinickou praxi je zásadní rozlišit, zda nemocný trpí infekcí horních, nebo dolních močových cest, zda jde o stav sobstrukcí a zda je nemocného nutné hospitalizovat. U infekcí genitálu je nutno rozhodnout o riziku pohlavního přenosu a diagnostikovat choroby, které je nutno odeslat venerologovi a povinně hlásit.

Osteoporóza byla jako nemoc definována WHO (Světovou zdravotnickou organizací) v 1993, od té doby je jí věnována intenzivní pozornost. Výrazným způsobem narůstá také incidence tyreopatií. Je známo, že hormony štítné žlázy významným způsobem zasahují do kostního metabolizmu a mohou svým vlivem být příčinou osteoporózy nebo přispívat k jejímu vzniku. Ve své práci jsme se zaměřily na ženy s tyreotoxikózou s cílem ověřit vliv nadměrné produkce hormonů štítné žlázy na parametry kostního metabolizmu. Skupinu žen s hypertyreózou jsme srovnávaly s kontrolní skupinou zdravých žen bez tyreopatie, v úvahu jsme braly i status menopauzy. V naší práci jsme v souhlasu s literaturou prokázaly postižení skeletu i zvýšení kostního obratu v době tyreotoxikózy s tím, že parametry se po dosažení remise upravily.

Cíl: Analýza preskripce a spotřeby antimikrobiálních látek (ATB) a antimykotik na chirurgickém oddělení NsP z hlediska jednotlivých skupin ATB a léčiv v rámci těchto skupin a ekonomických ukazatelů, jako je podíl na celkové spotřebě a nákladech na léčivé přípravky, vždy v prvním čtvrtletí let 2000–2004. Metodika: Údaje pro výpočet definovaných denních dávek (DDD) byly získány zpracováním nemocničních žádanek pomocí lékárenského softwaru. Tento údaj byl vztažen na 100 ošetřovacích dnů (OD). Základem pro výpočet ceny jedné DDD jednotlivých skupin ATB byly prodejní ceny lékárny (nákupní cena od distributora + DPH + přirážka lékárny). Výsledky: Největší podíl na spotřebě ATB měla penicilinová antibiotika, v průběhu sledovaného období byla zaznamenána tendence k jejich zvýšenému užívání (37,4 % DDD/100 OD v roce 2000, 48,9 % DDD/100 OD v roce 2004). Nejpoužívanějším léčivem byl amoxicilin v kombinaci s kyselinou klavulanovou – v průměru 30,3 DDD/100 OD. Největší podíl na nákladech měly peniciliny (26,5–44,7 %) a cefalosporiny (31,0–41,4 %). Pozornost si zaslouží skupina antibiotik, která při zanedbatelné spotřebě DDD zaujímá poměrně velký díl finančních nákladů na ATB (imipenem, vankomycin). Byl zjištěn pokles spotřeby ATB z 91,1 DDD/100 OD (2000) na 61,8 DDD/100 OD (2004). Celkové finanční náklady chirurgického oddělení na ATB poklesly z 611 mil. Kč (2000) na 292 mil. Kč (2004). Závěr: Racionální používání ATB mělo příznivý dopad na výši finančních nákladů vynaložených na ATB.

Ložiskové nitrolební infekce nejsou časté, ale nejsou-li včas a adekvátně léčeny, ohrožují život pacienta. Intrakraniální ložiskové infekce vznikají nejčastěji přestupem zánětu z oblasti středouší a vedlejších dutin nosních. Etiologie bývá bakteriální, u imunokompromitovaných pacientů nabývají na významu také mykotická a parazitární agens. Léčba je obvykle kombinací dlouhodobé terapie antibiotiky a neurochirurgického zákroku.