Fulltextové hledání

Stentování vedlo v randomizovaných studiích ke snížení incidence angiografické restenózy (ISR) na 7–37 % při stentování de novo lézí. Incidence ISR v klinické praxi kolísá v širokém rozmezí až do 40 % v závislosti na typu léze, či v souvislosti s přidruženými onemocněními, zejména diabetem mellitem. Příčinou ISR je neointimální proliferace v důsledku akumulace hladkých svalových buněk v proteoglykanové matrix. Velmi nadějnou prevenci ISR představuje použití léků s místním uvolňováním. Z farmak použitých v experimentech se v randomizovaných klinických studiích uplatnily do současnosti především paclitaxel a rapamycin s významnou redukcí ISR v současnosti až do doby jednoho roku po implantaci. Tyto látky jsou v současné době již klinicky používány, jedinou restrikcí je cena významně přesahující cenu stentů konvenčních. Kromě těchto látek je předmětem klinických studií řada dalších farmak, či modulačních látek (NO) stejně jako oživení zájmu o systémové podání látek s možným antirestenotickým účinkem a nových materiálů. Vývoj této oblasti je bouřlivý a je možné, že bude možné použít specifické farmakon ve specifické indikaci (akutní koronární syndrom). Otázkou je teoretická možnost velmi pozdních nežádoucích účinků local drug delivery a obtížná otázka řešení ISR po local drug delivery. Přesto tyto výhrady je zřejmé, že local drug delivery představuje velmi významný přínos v prevenci ISR.

Implantabilní monitorovací jednotka (ILR) kontinuálně monitoruje EKG po dobu několika měsíců s možností telemetrické aktivace po proběhlé synkopě a registrací záznamu během symptomů. Cílem práce je zhodnotit přínos ILR k diagnóze původu synkopy v souboru 48 pacientů s rekurentní synkopou neobjasněnou konvenčními testy. Na základě dokumentovaného rytmu při recidivě synkopy u 34 pacientů (71 % souboru) po implantaci ILR byla synkopa arytmického původu u 13 pacientů (38 %), nearytmická v 21 případech (62 %). Užití ILR představuje efektivní metodu v diagnóze synkop neobjasněných konvenčními testy.

HPLC method with derivatisation for measuring isepamicin concentration in serum was developed. The assay utilised extraction of isepamicin on Amberlite XAD-2 columns and derivatisation was performed with 1-fluor-2.4-dinitroflourbenzene. Chromatography was carried out using microbore column with reverse phase and mobile phase consisted of acetonitril/methanol/water/triethylamine 20:80:140:0.05. Isepamicin was given once daily and through and peak levels were measured in 17 paediatric patients Pharmacokinetic data were obtained by the aid of pharmacokinetic program MW- PHARM 3,30 using gentamicin population pharmacokinetic for different age groups as a model. Implementation HPLC method and pharmacokinetic modelling my reduce risk of isepamicin toxicity.

Je podán přehled o současném stavu nukleární kardiologie, zejména o pokroku v zobrazování myokardiální perfuze jednofotonovou emisní výpočetní tomografií (SPECT). Standardem je v současnosti gated SPECT vyšetření umožňující posouzení perfuze i funkce levé komory. Kvantifikace rozsahu a závažnosti perfuzních defektů pomocí stanovení sumačního zátěžového skóre (SSS) přináší důležité informace při rozhodování o dalším terapeutickém postupu. U pacientů s normální perfuzí resp. s mírně abnormální perfuzí (SSS 4 - 8) je riziko srdeční smrti nízké (< 1 % ročně) a lze upřednostnit medikamentózní terapii. Naopak u pacientů se střední resp. těžkou abnormalitou perfuze (SSS > 8) je preferována invazivní strategie.

Přehledný článek pojednává o technických a klinických aspektech diagnostiky magnetické rezonance (MR) v kardiologii. Popisuje technologii jednotlivých metodik MR vyšetření a možnosti jejich klinických aplikací. Autoři vycházejí z literárních údajů i vlastních zkušeností.

V předloženém sdělení popisujeme případ 42letého pacienta s hemodynamicky významnou vrozenou stenózou chlopně plicnice. Pacient byl při farmakologické léčbě symptomatický, s námahou dušností NYHA III, echokardiograficky byl zjištěn na chlopni plicnice maximální gradient 137 mmHg a těžká hypertrofie pravé komory srdeční s tloušťkou stěny 20 mm. Při katetrizaci byla potvrzena významná valvární stenóza plicnice s gradientem 165 mmHg, byla provedena perkutánní balonková pulmonální valvuloplastika s okamžitým poklesem gradientu na 53 mmHg. Po třech měsících od výkonu je pacient subjektivně zlepšen do funkční třídy NYHA II, echokardiograficky je patrná regrese hypertrofie pravé komory s poklesem tloušťky stěny na 18 mm, reziduální gradient na plicnici je 40 mmHg. Perkutánní balonková pulmonální valvuloplastika je bezpečná a účinná metoda léčby stenózy pulmonální chlopně. Při současné dostupnosti echokardiografického vyšetření by tato chlopenní vada měla být diagnostikována a vyřešena už v dětském věku.

Téma: Komplexní a komplikované koronární intervence

V předložené práci je shrnuta problematika výskytu vankomycin-rezistentních enterokoků (VRE) u onkohematologických pacientů ve Fakultní nemocnici Olomouc v období 1997-2002, kdy VRE představují většinou jen prostou střevní kolonizaci, ale mohou být také odpovědny za vznik závažných, terapeuticky obtížně zvládnutelných infekcí. Jsou podány přehledy rezistencí VRE k vybraným antimikrobním přípravkům a zhodnocena účinnost nových léků - linezolidu a quinupristinu/dalfopristinu na tyto problémové bakteriální kmeny.

Použití pozitivně inotropně působícího inhibitoru fosfodiesterázy milrinonu v léčbě těžkého srdečního selhání je známé a dostupné již delší dobu. Přesto je jeho využití v České republice minimální. Jedním z důvodů je zřejmě vedle vyšší ceny obava z nežádoucích účinků a pomíjivosti příznivého efektu. Na koronární jednotce III. interní kliniky VFN v Praze jsme s pomocí milrinonu opakovaně úspěšně léčili nemocné s těžkým srdečním selháním refrakterním ke standardním léčebným postupům. Úspěšní jsme byli přesto, že se jednalo o starší nemocné, bez možnosti revaskularizační nebo jiné kauzální léčby a navíc s řadou relativních kontraindikací podání milrinonu. Na čtyřech příkladech z naší praxe jsme se pokusili ukázat přínosnost a bezpečnost použití milrinonu v různých složitých situacích.

Těsná aortální stenóza může být v případě sníženého transvalvulárního průtoku spojená s nízkým transvalvulárním gradientem. Nejčastěji je tomu tak u pacientů s dysfunkční levou komorou. Tento stav přináší 1. obtížnější kvantifikaci; stenózu nelze kvantifikovat na podkladě transvalvulárního gradientu a je třeba použít jiné míry stupně stenózy. Navíc se může jednat o takzvanou pseudostenózu. 2. Druhá důležitá otázka je, kteří z pacientů s těsnou stenózou budou profitovat z operačního řešení. Zde může napomoci porovnání měření za základního stavu a za stavu se zvýšeným průtokem, nejčastěji při dobutaminové echokardiografii. Tato metoda umožní nejenom zjištění, zda jde o skutečně těsnou stenózu, pomůže s odlišením od pseudostenózy, ale odhalí i skupinu pacientů s kontraktilní rezervou levé komory srdeční. Přestože nejsou doposud jednoznačně určena kriteria k indikaci pro operaci tak jako je tomu u pacientů se zachovalou funkcí LK, zdá se že z operace profitují pacienti s těsnou stenózou a kontraktilní rezervou.

Cíl: Naším cílem bylo zhodnocení primární a dlouhodobé úspěšnosti endovaskulární léčby (EVL) u pacientů s ileofemorální žilní trombózou (ŽT). Soubor a metodika: Pomocí lokální kontinuální trombolýzy (LKTL) jsme léčili 44 končetin u 38 nemocných s diagnózou ileofemorální ŽT. Pravá dolní končetina byla léčena 8 × (18,2 %) a levá dolní končetina 36 × (81,8 %). V souboru byli muži zastoupeni 9 × (24 %) a ženy 29 × (76 %). Průměrný věk byl 28,7 roků (rozmezí 17–66). Průměrné stáří trombózy bylo 9,7 dní (1–21). Rt-PA byl použit k léčbě trombózy 40 (88,8 %) končetin a urokináza u 5 (11,2 %) končetin. Průměrná celková dávka urokinázy byla 7,7 mil. j (6–16,5 mil.j.) a průměrná doba trvání trombolýzy byl 78 hodin (60–110 hod.). Při použití rt-PA byla průměrná celková dávka 44,86 mg (20–80 mg) a průměrná doba trvání trombolýzy byla 46 hodin (12–72 hod.). Z adjuvantních technik jsme perkutánní transluminální angioplastiku (PTA) použili k léčbě 30 (68,2 %) končetin, perkutánní mechanickou trombektomii (PMT) 11 (25 %) končetin. Celkem jsme implantovali 24 stentů do 20 končetin (45,4 %). Dočasný kavální filtr jsme použili u 16 nemocných (42,1 %). Výsledky: Primární úspěšnost jsme zaznamenali v léčbě 37 (84,1 %) končetin. Po 3 měsících bylo 35 končetin (79,5 %) bez známek retrombózy v léčeném úseku, po 6 měsících 33 (75 %) končetin, po 12 měsících 31 (70,4 %) končetin, po 24 měsících 28 (63,6 %) končetin. Všichni nemocní, kterým byl implatován stent, měli 100% průchodnost léčeného úseku po 12 měsících. Po 24 měsících došlo k uzávěru 1 stentu. Během léčebných procedur jsme zaznamenali 6 (15,7 %) malých, a 4 (10,5 %) závažné komplikace. Po 24 měsících jsme diagnostikovali posttrombotický syndrom resp. chronickou žilní insuficienci u 18 (40,9 %) končetin. Žádný nemocný neprodělal závažnou plicní embolii (PE) a nezemřel. Závěr: Výsledky studie prokazují, že LKTL v kombinaci s PTA a stentingem, je efektivní metoda léčby vedoucí k obnovení průchodnosti hlubokého žilního systému a k odstranění akutních symptomů u většiny pacientů s diagnózou ileofemorální ŽT při dodržení indikačních a kontraindikačních kriterií.